Mnichov- prodloužený víkend květen 2026
Cestopis z roku 2026 napsal mbl
Mnichov- květen 2026- cestopisný deník
Tentokrát píši z na poznávací cesty nikoliv cestopis, ale stručný poznávací deník. Abych se podělil s dalšími cestovateli, poskytl rady a shrnul, jak to nyní vypadá v Německu, konkrétně v Mnichově.
Nastává prodlužený víkend během květnových svátků 8.-10.5. a s měsíčním předstihem jsme si se syny Adamem a Štěpánem zakoupili za dobré ceny jízdenky na autobus Regiojetu z Prahy do Mnichova. Štěpán byl v Mnichově před rokem s kamarádem na otočku, na jeden den a město a okolí ho tak zaujalo, že by se tam chtěl znovu podívat. I pro mě samotného to byla výzva, jelikož v Mnichově jsem sice byl několikrát- na veletrzích na pracovní cestě, na poznávání samozřejmě nebyl čas, několikrát jsem v Mnichově přesedal na letišti a na hlavním vlakovém nádraží.
Zarezervovali jsme si ubytování v hotelu, to bylo sice dražší, ale pořád akceptovatelné. Hotel dál od centra, ale v dosahu hromadné dopravy a přes víkend, kdy se v Mnichově nekonají žádné veletržní akce.
Je pátek 8. května- u nás v ČR je státní svátek. Jedeme tedy během pozdního rána moderním dvoupodlažním autobusem značky SETRA dopravce Regiojet z Prahy do Mnichova. Autobus nemá žádnou zastávku, cesta má trvat necelých 5 hodin, nabereme však 40 minutové zpoždění. Jednak na státní hranici, kde německá policie kontroluje doklady cestujících a pak v kolonách v Mnichově. 8. květen je v Německu oproti nám normální pracovní den a páteční provoz je dost silný. Tentokrát nemáme žádná velká zavazadla. Má být teplo, a pobyt na dvě noc nevyžaduje moc věcí a oblečení.
Odpoledne přijíždíme na autobusové nádraží Mnichov ZOB, které je v podstatně v centru a blízko hlavního vlakového nádraží. Nejezdí tam sice metro (U-bahn). Ale je tam stanice S-bahnu. Kupujeme celodenní skupinovou jízdenku. Podle mapy by mělo být nejsnazší dostat se k našemu hotelu autobusem přímo od stanice S-bahnu na lince od autobusového nádraží. Cesta autobusem je sice pomalá, provoz v úzkých ulicích je hustý, ale zase něco okolo vidíme. Architekturu, obchody, parky. Zastávka autobusu je jen 100 metrů od našeho hotelu. Ten nás příjemně překvapí. Pokoj je velký, vše moderní a čisté. Odkládáme věci a bereme jen malý batoh a vyrážíme ven za poznáním.
Cestou ke stanici metra (ta je přes kilometr, alespoň se projdeme) se stavujeme v obchodě. Metrem U pak jedeme do stanice Odeonsplatz, která má být v historickém centru. Procházíme do areálu parků, kde jsou umělé vodní toky, které odbočují z řeky Isar. Došli jsme k místu, kde jsou peřeje a ne stojatých vlnných vlnách dovádějí sportovci v neoprenech na surfařských prknech. Pak procházíme obrovskou loukou, kde lidé posedávají na dekách na trávě a podél umělých vodních toků a čistou vodou si namáčejí nohy. Také se chvíli projdu v mělké tekoucí vodě. Mnoho lidí tady má velká jízdních kola, která mají dlouhý rám a vzadu či vpředu mají obrovské velké brašny nebo koše. V nich vozí jídlo na piknikování nebo své malé děti nebo psy. Jsou to vlastně taková nákladní jízdní kola s masivním rámem. Nejsou určena do kopců, ale tady v rovinatých parcích Mnichova přijdou vhod.
Vycházíme z parků a jsme v obdobě „vítězného oblouku“, která je v důležité ulice vedoucí z centra Mnichova. Je tady areál univerzity. Jdeme do metra a popojíždíme směrem na sever od centra města do stanice, kde končí tarifní zóna Mnichov, do která nám platí jízdenky. K našemu příjemnému překvapení metro vyjíždí na povrch . Jsme v okrajové části Mnichova. Kluci si fotí různé soupravy metra, zrovna přijela jedna skoro historická, minimálně 30 let stará.
Jdeme na pak na autobus, kterým se přesouváme do další čtvrti, odkud jezdí jiná trasa metra do centra. Kluci se chtějí podívat na hlavní nádraží na vlaky. To je zajímavé, obzvláště, kdy v páteční špičce, je tady hodně souprav ICE různých generací. Mnichovské hlavní nádraží patří k nejrozsáhlejším v Evropě. Pak nasedáme na tramvaj (ze které něco v okolí vidíme, na rozdíl od metra, které v centru jezdí pod zemí) a jedeme na východní okraj města. Tam se pak procházíme, kluci si chtějí dát nějakou večeři ve fast foodu. Nakonec to řeší turecké občerstvení, které je však chutí moc nenadchne. Nicméně porce jsou velké. Již se pomalu šeří, vracíme se do našeho ubytování. Popojedeme S-bahnem nejprve na povrchu směrem k centru. Trať pak pod centrem města vede pod zemí. Ve stanici Marienplatz přesedáme na naši linku metra. Již skoro za tmy vystupujeme ve čtvrti u našeho ubytování a přes 1 kilometr jdeme pěšky k hotelu. Bytové domy vypadají jako novostavby, původně zde byla průmyslová čtvrť.
Atmosféra v parku Englischen Garten
Obdoba pražské Stromovky
Stojatá vlna Eisbach surfing- u mostu Eisbachbrücke
Výlet mimo jiné ke Starnbergskému jezeru
Druhý den v sobotu 9.května nás ráno překvapila luxusní bohatá snídaně. Velký výběr všeho, domácí jogurty, moučníky, spousta ovoce různých druhů, mimo jiné chutné jahody. Máme v plánu vyjet dál za Mnichov směrem k Alpám, Jdeme na stanici S-bahnu, která je 900 metrů od hotelu. Kupujeme celodenní skupinovou jízdenku na Mnichov a 3 vnější zóny. Přesouváme se moderním vlakem S-bahnu řady 425, který tvoří 2 jednotky. Jedeme k centru, ale, odkud má jezdit linka ke Starnbergskémo jezeru. Ale komplikace!! Během víkendu je zde výluka a v centru města jsou linky S-hanu nahrazeny autobusy. Na kolejích jsou stavební stroje. Zastávku náhradního autobusu nebylo problém najít, jen cesta na stanici Pasing, odkud by již vlaky měly jezdit, je zdlouhavá, je to pomalé popojíždění mezi světelnými křižovatkami.
Na nádraží Passing jsme se dostali, ale panuje tam velký chaos. Nefunguje informační systém a odjezdové tabule nefungují. Je sobota již pozdní dopoledne, takže velké davy lidí tady nejsou. Vlaky mají velká zpoždění a některé jezdí po improvizovaných trasách. Nakonec nástupiště naší linky nacházíme a náš vlak se zpožděním přijíždí. Soupravu S-bahnu na této lince tvoří 3 jednotky řady 423 a i o víkendu jezdí ve 20 minutovém taktu.
Je krásný téměř letní den. Vystoupili jsme ve stanici Possenhofen. Nachází se tam zámek – letní sídlo bavorské královské rodiny a před nádražím je socha rakouské císařovny Elišky známé jako Sisi. Stala se manželkou tehdejšího rakouskouherského císaře Františka Josefa I. Habsburského. V okolí leží lesy a parky, samotný zámek však pro veřejnost není přístupný, slouží jako soukromé sídlo. Došli jsme dolů k jezeru a naskýtá se nám nádherný pohled. Průzračná voda, štěrkové břehy, plachetnice se prohánějí po hladině a v dáli vidíme panorama Alp se zasněženými vrcholky. Rácháme si se Štěpánem ve vodě nohy a pak procházíme kousek podél jezera. Jezero neleží v žádném hlubokém údolí, nesvažují se do něj žádné vysoké skalnaté hory. To je rozdíl oproti Traunskému jezeru u rakouského Gmundenu, kde jsme byli loni touto dobou. Stejně tak krajina nepřipomíná Ohridské jezero na pomezí Makedonie a Albánie. Starnbergské jezero leží v mírné povlovné krajině. Pak jdeme do kopce parkem okolo golfového hřiště do obce, kde je stanice S-bahnu. Vlaky jezdí každých 20 nebo 30 minut.
Popojíždíme do stanice Starnberg, která leží v centru města rovnou u promenády s přístavem u jezera. Tam se procházíme po okolních parcích a jdeme si pak koupit do supermarketu jídlo na oběd. Taktéž u fontánky doplňujeme vodu. Pak se přesunujeme autobusem, který spadá do místní integrované dopravy, do dalšího údolí. Jedeme krajinou podhůří Alp s upravenými obcemi až do města Wolfratshausen. Tam končí jedna z linek S-bahnu a poslední část tratě je jednokolejná. Přitom vlaky tam jezdí v intervalu 20 minut. I na jednokolejce s výhybnami se dá tento takt vyjezdit, byť se zpožděními. Soupravy tvoří 2 jednotky řady 423. Krajina připomíná podhůří Beskyd, je to něco jako kdyby na Ostravici jezdil ve 20 minutových intervalech příměstský elektrický vlak z Ostravy. S-bahnem se posunujeme do města s dlouhým názvem Höllriegelskreuth. Návazný autobus nám ujel a tak jdeme necelé 3 kilometry pěšky po chodníku a lesní cestě do města Grünwald na druhé straně hlubokého údolí. Jsme nakonec rádi, že jdeme pěšky. Je to příjemná procházka lesem dál od hlavní silnice. Údolí s řekou Isar pak přecházíme po vysokém mostě. Voda v Isaru je průzračně čistá a na březích řeky jsou štěrkové pláže, kde relaxují lidé, dělají pikniky a ti odvážní otužilejší se i koupou.
Řeka Isar má oproti podobné řece Inn, která také stéká z Alp severovýchodním směrem a taktéž ústí do Dunaje, úplně jiný charakter. Isar má výrazně menší průtok, není tak dravý a nebezpečný a jeho voda je průzračná. Kdežto Inn má barvu šedou podle ledovcových usazenin. Obě řeky jsou částečně spoutány přehradami. Isar je mnohem vhodnější pro rekreaci a vodáctví, Inn je spíše pro adrenalinový sport.
Přešli jsme přes most do městečka Grünwald, na náměstí se stavujeme v obchodě a svačíme pak u fontány. Co je v tom Grunwaldu – malém městečku na jihu Mnichova- úžasného? Jezdí sem z Mnichova meziměstská tramvaj číslo 25 po tělese připomínajícím železnici. Konečná tramvaje je u smyčky nedaleko náměstí v centru. O víkendu každých 10 minut jezdí odtud nízkopodlažní tramvaj. Dvoukolejná trať opravdu připomíná železnici. Vede mimo ulici, buďto podél silnice a nebo úplně mimo- například v lese. Křížení s ulicemi jsou úrovňová, ale jsou tam semafory s předností tramvaje. Přestože okolí tratě se zdá být málo osídlené, cestujících zde jezdí hodně. Okolo tratě jsou honosné vily s velkými pozemky v lese, připomíná to, jako kdyby tramvaj jezdila do Kerska či Káraného v Polabí. Postupně se touto tramvají dostaneme do centra Mnichova, kde má již charakter běžné pouliční dráhy.
Blíží se večer, procházíme se ulicemi, je zde hodně fotbalových fanoušků posílaných alkoholem. Nedaleko ve obří fotbalový stadion a podle všeho místní vyhráli, dle dobré nálady kolemjdoucích. Fanoušci postávají u pultíků u občerstvení a popíjejí alkohol. Mezi nimi pak další lidé sbírají zálohované obaly od nápojů. Jdeme se projít k obrovskému kostelu Heilig Kreuz, který je uprostřed parku na návrší s vyhlídkou.
_
Pak se přesouváme metrem U do centra. Ještě je denní světlo a tak si chceme projít uličky historického centra. Dostali jsme se ke zbytkům městských hradeb a k té slavné bráně Sendlinger Tor, která je důležitým dopravním uzlem a jednou z dominant Mnichova. Ulice jsou stále plné především mladých lidí, užívají si krásného teplého večeru o víkendu. Prošli jsme uličkami kolem historických budov až na náměstí Marienplatz s rozsáhlou budovou s několika věžemi. Lze se dostat i na nádvoří radnice. Okolo je také hodně kostelů. Jsme v samém srdci Mnichova. Architektura nápadně připomíná Vídeň. Zajímavé je to, co se nachází pod náměstím Marienplatz. Je o důležitý dopravní přestupní uzel S-bahnu a metra U-bahn. Nástupiště leží ve více úrovních a vybudovat podzemní labyrint mezi historickými budovami muselo být stavebně náročné.
Vracíme se přeplněným metrem k našemu ubytování a při návratu na hotel je už skoro úplná tma.
Starnbergské jezero s čistou vodou a v pozadí Aply
Marienplatz- srdce Mnichova
Řeka Isar na jih od Mnichova
A poslední den- vlastně jen návrat
Je ráno- neděle 10.5. Vlastně je to den pouze návratu domů. Posnídáme, bereme si do jídelny už naše zavazadla a snídaně je opět velmi vydatná. Pak jdeme na zastávku S-bahnu, což je nejrychlejší spojení do centra a na autobusák. Autobusem, jehož zastávka je přímo u hotelu, by cesta trvala déle a neměli bychom si kde koupit jízdenky. Ve stanici S-bahnu jsou automaty.
Začíná opět krásný skoro letní den, přesouváme se na autobusák a následná jízda busem Regiojetu proběhne naprosto hladce. Silniční provoz je podstatně slabší než při cestě sem, žádné kolony. Do Prahy přijíždíme s 25 minutovým náskokem. Máme tak za sebou další cestovatelskou zkušenost.
Jako obvykle uvádím shrnující body:
Na chodnících buďte obezřetní!! Cyklisté se tady prohánějí a někdy i docela rychle na kolech s přídavným elektrickým pohonem. Mnichov a okolí je rájem pro cyklisty. Na většině chodníků je vymezený pruh právě pro cyklisty, tak buďte obezřetní, abyste nebyli cyklistou sejmuti. Někteří lidé mají taková „nákladní kola“, o kterých jsem se zmiňoval výše, například do brašen sbírají v parcích u piknikových míst vratné obaly od nápojů, nebo na nich vozí velké nákupy z obchodů.
Bavorské kroje. Zřejmě Bavoráci měli v tomto období nějaké svátky, jelikož hodně, převedším mladých lidí chodilo venku ve stylovém bavorském oblečení- krojích. Muži nosili kožené kraťasy ke kolenům (kniebundhose), střevíce, vytáhlé dlouhé ponožky, košile a na hlavách měli klobouky s pérem. Ženy pak nosily šaty se specifickým střihem (Dirndl), kde měly svázaný pas a velký výstřih, čímž zdůrazňovaly své plné tvary- zvláště plnoštíhlé ženy. Pamatuji si, že jak jsme byli v restauracích v Bavorsku s obchodními partnery, tak tam servírky nosily něco podobného, přičemž se jednalo o skoro obézní mladé ženy. Pokud si pamatujete na televizní pořad Česká soda a parodující pořad Alles Gutte s panem Milanem Šteindlerem a Davidem Vávrou, měli pánové oblečený právě pánský bavorský kroj. Ženy měly pás svázaný takovou mašlí a podle toho, na kterou stranu ji měli uvázáno, údajně znamená, zda jsou vdané a zadané, či zda jsou „volné“. Všechny ženy toto ale měly uvázáno na levou stranu (z pohledu ženy), což se mi zdálo divné. Některé ženy i přímo šly s mužským partnerem. V ženských krojích byly oblečené ale jen ženy věkového rozpětí cca 18-35 let. Postpubertální slečny ani zralé ženy takto oblečené nebyly. Někteří takto odění lidé si s sebou nesli sklenici s vínem a byli v dobré náladě, avšak žádné opilství. Pamatuji si, že jsme takto oblečené mladé lidi viděli v Bavorsku v době konání Oktoberfestu.
ženy v bavorských krojích
... a muži v krojích- parodie z České sody
Ceny jízdenek a mnichovská hromadná doprava:
Celodenní jízdenka na zónu Mnichov. Pozor, neplatí 24 hodin, ale kalendářní den.
V pátek jsme si zakoupili denní jízdenku na zónu Mnichov pro 2-5 osob. Cena byla 19,7 EUR. Tato jízdenka se vyplatí, i když jedete dohromady jen dva. Její cena je nižší než dvojnásobek jízdenky pro jednotlivce.
Na sobotu jsme si zakoupili podobnou jízdenku, celodenní pro skupinu 2-5 osob, ale krom Mnichova také pro 3 vnější tarifní zóny. Cena činila 25,8 EUR.
V neděli na cestu z ubytování do centra na autobusové nádraží jsme si museli koupit jednorázovou jízdenku. Platí 2 hodiny a neexistuje skupinová varianta. Pro zónu Mnichov stojí 4,2,- EUR a tak jsme za všechny 3 zaplatili částku 12,6,- EUR jen pro náš návrat domů. To je celkem nepoměr vzhledem k celodenním skupinovým jízdenkám.
Platební kartou jsem platil jen za jízdenky v automatech, při pohledu na výpis z banky se potvrdilo, že to není výhodné. Aplikovaný kurz bankou byl o cca 0,5,- Kč za EURo horší než v průměrné pražské směnárně. Což je další důvod, proč v EUR zemích preferovat platbu hotovostí.
Zdejší hromadná doprava je velice propracovaná. Páteřní systém tvoří metro (U-bahn), městská a příměstská železnice (S-bahn), jejichž linky obvykle vedou paprskovitě z centra Mnichova. Je zde několik tramvajových linek, spousta autobusů, jak uvnitř města, tak v příměstské oblasti. Součástí integrované dopravy jsou také regionální vlaky. Ty jezdí někdy po stejných tratích jako S-bahn, ale mají méně zastávek. Dostanete se s nimi např. do Alp.
U metra U-bahn se vám může zdát, že má dlouhé intervaly (klidně i více než 10 minut). To je dáno tím, že některé trasy se před centrem města sbíhají a vedou společným tunelem a na druhém konci Mnichova se zase rozcházejí. V centru města jsou tam intervaly častější. Podobně jako linky S-bahnu se sbíhají a vedou pod centrem města dlouhým tunelem s podzemními stanicemi.
Mapa našeho výletu druhý den 9.5.
Mapa našich výletů
Jak se ti cestopis líbil?
mbl procestoval 38 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 1 rokem a napsal pro tebe 16 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Děkuji za krásný cestopis.
Mnichov je krásné město.
Děkuji za krásný cestopis.
Mnichov je krásné město.
Aplikovaný kurz bankou byl o cca 0,5,- Kč za EURo horší než v průměrné pražské směnárně. Což je další důvod, proč v EUR zemích preferovat platbu hotovostí.
Pokud používáte "náhodnou kartu" od bank typu KB, RB, ČSOB apod., není se čemu divit. Pokud si pořídíte takovou kartu, u které je přirážka nulová nebo jen pár desetin procenta, pak rázem zjistíte, že platit kartou je výhodnější než chodit i do nadprůměrné pražské směnárny.
Aplikovaný kurz bankou byl o cca 0,5,- Kč za EURo horší než v průměrné pražské směnárně. Což je další důvod, proč v EUR zemích preferovat platbu hotovostí.
Pokud používáte "náhodnou kartu" od bank typu KB, RB, ČSOB apod., není se čemu divit. Pokud si pořídíte takovou kartu, u které je přirážka nulová nebo jen pár desetin procenta, pak rázem zjistíte, že platit kartou je výhodnější než chodit i do nadprůměrné pražské směnárny.
Souhlas.
Navíc čím dál v Německu je karta nutností, v hotelu, kde jsem bydlel, vůbec nebrali hotovost.
Souhlas.
Navíc čím dál v Německu je karta nutností, v hotelu, kde jsem bydlel, vůbec nebrali hotovost.