Moldavsko a Podněstří na prodloužený víkend

   Do Moldavska se vydáváme s partou kamarádů na 3 noci zkraje března v roce 2025 s neznámým očekáváním od této postsovětské země, která by však v současnosti svým většinovým smýšlením ráda patřila do demokratické EU. Máme 3 cíle cesty, kterými jsou návštěva vinařských sklepů Cricova, průzkum samozvané podněsterské republiky a jejího hlavního města Tiraspol a prohlídka hlavního města Kišiněv.

Letiště v Kišiněvě

Jeden z kišiněvských minipivovarů

Lake House - naše kišiněvská gastronomická základna

DEN 1. - NOC V KIŠINĚVĚ

   Do Kišiněva odlétáme z Vídeňského letiště Schwechat a po příletu nás vítá teplota kolem 0°C a poměrně intenzivní sněžení, které nás bude provázet po následující dva dny a které bylo posledním v zimní sezoně, což ale celému putování zemí s mnoha postkomunistickými monumenty dodalu tu správnou atmosféru. O tom, že do Moldavska příliš cizinců nejezdí se přesvědčujeme hned po příletu při návštěvě kišiněvského supermarketu, když po zaplacení prodavač poměrně hlasitě zahlásil "wooou tourists". Protože rádi zkoušíme lokální gastronomii a všem nám chutná pivo, cestou na ubytování zastavujeme v jednom z několika moldavských minipivovarů - Craft Beer Brewtory - který provozuje sládek z USA. Poté, co se rychle ubytujeme, tak chceme prozkoumat kišiněvský noční život, jelikož je pátek. Pokud jde o gastronomické podniky, tak se lze za velmi rozumné peníze nasytit v moderních a zároveň chutných podnicích, my jsme si oblíbili a doporučili bychom restauraci Lake House, do které jsme poté chodili opakovaně. Pokud jde o noční bary nebo diskotéky, tak tam už to bylo horší. Ani po několika dotazech u místních nám nebyla dána jednoznačná odpověď, případně nám bylo řečeno, že nic takového se v Kišiněvě nenachází. Nakonec se spoléháme na recenze na Googlu a navštěvujeme malý, ale útulný klubík Kiras, kde to na místní poměry nakonec celkem žije a i my se tak ke konci večera po celodenním cestování příjemně bavíme.

DEN 2. - VÝLET DO PODNĚSTŘÍ

   Další den byl v plánu celodenní výlet do neuznané republiky Podněstří (viz. přiložené VIDEO), která je živoucím postsověckým skanzenem a která je dodnes finančně i politicky spjata s Ruskem. Do Tiraspolu jedeme autem z autopůjčovny v Kišiněvě. Na hranicích nebyl jediný problém.  Standardně jsme předložili pasy a celníci nám vystavili imigrační doklad. Celníkům musíte sdělit, jak dlouho se chystáte v Podněstří zůstat. My jsme jeli jen na jeden den, tudíž jsme měli povoleno zůstat 12 hodin, což bylo vyznačeno na imigration card. Imigrační karta se nesmí v žádném případě ztratit, protože se jedná svým způsobem o vízum, díky kterému je následně umožněno Podněstří opustit. Poslední, co bylo třeba udělat, bylo zaplatit pojištění auta, které stálo 100 moldavských lei, které nám úředník vystavil za 15 minut a pak naše cesta podněstřím mohla začít.   

Vlajka Podněstří

   Pokud jde o bezpečnost, v samotném Podněstří jsme potkali několik ozbrojených vojáků postávajících na jakýchci checkpointech a několik vojáků jsme potkali i na veřejných místech, ale to bylo vše.  Celkově lze říci, že jsme se cítili zcela bezpečně. Zvláštní atmosféru dotvářely polorozbořené domy a budovy s padesáti odstíny šedi, četné postsovětské památníky, sochy Lenina a další pozůstatky sovětské éry a prostředky hromadné přepravy osob, které měly nejlepší léta za sebou už zhruba před 50 roky.  Samotnou kapitolou jsou pak výrazy místních, kteří se tváří netečně až apaticky, a to za jakékoliv situace. Tato chladnost místních v nás zanechala ještě dlouho zvláštní dojem.

Rarita - podněsterská plastová mince

   Důležitou věc, kterou musíte po příjezdu udělat, je směna peněz na podněsterský rubl, protože bez něj se neobejdete. Běžné evropské karty jako visa nebo mastercard zde nefungují, a tak je potřeba přivést si s sebou hotovost. Při troše štěstí se setkáte s raritou, a to dosluhujícími plastovými mincemi. V současnosti se od nich sice již ustupuje a jsou nahrazovány klasickými kovovými, ale platit se stále dá oběma variantami.  

Sportovní areál Sheriff

Sportovní areál Sheriff

Bizár v podobě lidských matrjošek

   Během dne jsme stihli navštívit pevnost Bender, asi nejzachovalejší turistickou památku Podněstří. V rámci pevnosti je možné navštívit i jednotlivá muzea, my jsme shlédli výstavu zbraní, která za to určitě stála. Prohlídku Tiraspolu jsme zahájili v podniku "Stolovka", což je turistická obdoba klasických socialistických bufetů. V Tiraspolu jsme pak viděli hlavní administrativní budovy v centru, památník věčného ohně spolu s monumentem tanku, pravoslavný kostel, hlavní náměstí, kde se zrovna konal nedělní koncert pro místní ve stylu sovětského folklóru, což dokreslovali a k vidění byli i bizarní matrjošky v lidské podobě. Na závěr dne jsme navštívili i utkání nejlepšího moldavského fotbalového klubu Sheriff v jeho rozsáhlém a moderním sportovním areálu (firma Sheriff má mimo jiné v Podněstří monopol téměř na vše - vlastní čerpací stanice, supermarkety a mnoho dalšího).  V plánu byla i prohlídka fabriky na koňak značky Kvint nebo jednu z celosvětově nejvýznamnějších firem na produkci kaviáru  Aquatir, ale tím, že naše návštěva připadla na neděli, tak plány vzaly za své. Celkově lze říci, že návštěva tohoto svébytného regionu určitě za návštěvu stojí, především pro samotnou atmosféru místa a setkání s lidmi, které žádné video ani fotky nenahradí.

Pevnost Bender

Tiraspol

Tiraspol

Tiraspol

Tiraspol

DEN 3. - VINAŘSTVÍ CRICOVA

   Jedním z highligtů našeho putování měla být i návštěva vinařství Cricova, které je co do rozlohy svých sklepů (cca 120 km se zhruba 1,3 miliony lahví vína) druhé největší na světě (největším je moldavské Milestii Mici, jehož návštěva ale údajně není tak turisticky zajímavá). Máme domluvenou prohlídku v angličtine včetně degustace místních vín. Po příjezdu na místo nastupujeme do zvětšené obdoby golfového vozítka, kterým se vydáváme do spletité sítě podzemních chodeb a silnic (na kterých jsou i dopravní značky a semafory). Během asi hodinové tour zastavujeme na několika místech a dostáváme k nim odborný výklad. Máme možnost vidět místní kapli, kinosál, výrobní linku, sklepy s uskladněnými lahvemi i několik reprezentativních degustačních místností. U jedné z nich společná tour končí a začíná naše soukromá degustace místních 5 vín s malou ochutnávkou pochutin. Vzhledem k tomu, že ze hry vypadává řidič, zbývají na zvládnutí 5 lahví nakonec jen 4 stateční (rozuměj nejžíznivější). Když se místního sommeliéra po ochutnání všech vzorků ptáme, za jak dlouho naše degustace skončí, zarazí nás odpověď "take your time, in 15 minutes". Protože to bychom nebyli Češi, abychom si nechtěli degustaci užít do dna, ptáme se, jestli můžeme lahve dopít. Sommeliérův údiv doplní věta "it´s a tasting, not drinking", nicméně na našich plánech s lahvemi skoncovat to nic nemění. Nakonec se nám to po prosbách a následném 3x prodlužovaném limitu na dokončení ochutnávky daří.

Vinařství Cricova

Vinařství Cricova

Vinařství Cricova

Vinařství Cricova

Vinařství Cricova

Vinařství Cricova

   Následná cesta k významnému archeologickému a náboženskému místu - klášteru Orheiul Vechi, je velmi veselá, avšak samotná návštěva je tak v našem rozpoložení spíše formalitou a krásu místa si zpětně uvědomujeme až z fotek následující den.

klášter Orheiul Vechi

klášter Orheiul Vechi

4.DEN - CENTRUM KIŠINĚVA A ODLET

   Poslední den se zmoženi po předchozím programu vydáváme na krátkou procházku centra Kišiněva, které je na poměry jiných metropolí velmi poklidné až unylé, na to, že je pracovní den v plném proudu. Procházíme si hlavní náměstí s Katedrálou Narození Páně a Vítězným obloukem. U místních trhovců nakupujeme nezbytné suvenýry a přes zastávku u paneláku Romanita - zajímavé ukázky sovětského brutalismu, opouštíme Kišiněv tzv. branou do Kišiněva na bulváru Dacia a míříme na letiště.

Centrum Kišiněva

Panelák Romanita

Bulvár Dacia a brána do Kišiněva

SHRNUTÍ

   Lze říci, že návštěvu Moldavska můžu určitě doporučit minimálně v rozsahu, v jakém jsme ho navštívili my. Žádné z navštívených míst mi nepřipadalo nezajímavé. Navíc se jednalo o na evropské poměry levnou destinaci, která nabízí na 3-4 dny velké množství zážitků, takže nudit se tu určitě nebudete.                                                                                             Pro více fotek nebo jakýkoliv dotaz navštiv můj iNSTAGRAM: @nedi_11