Monako 2025

Z PEKLA DO RÁJE

10.-13.10.2025
Ještě jsem plný nevstřebaných zážitků z Gruzie, kterou jsem navštívil s rodinou o týden dříve a už opět letím v okřídlené skořápce za dalším dobrodružstvím. Po motoristickém mordoru navštěvuji autíčkářské nebe. Obloha bez mráčku. Teploměr na říjen ukazuje velmi příjemných 25°C. Mohl bych jenom stát na kraji vozovky, jež koncem května nebo začátkem června každoročně plní úlohu Velké ceny a fotit! I tak by pro mě byl výlet do Monaka silným zážitkem.

Francouzskou ouverturu alias předehru bližšího poznávání malého knížectví prožíváme v přímořském letovisku Nice, jež obstarává pro okolní Francouzskou riviéru letecké dopravní spojení. Klidný spoj z Prahy narušovali jen před námi sedící rozverné přiopilé padesátnice.

PS: Do centra starého města (Vieux Nice) jedeme tramvajovým spojením č. 2. Namísto možné volby běžného lístku za euro sedmdesát, jež později našla má milovaná choť a které lze zakoupit na první neletištní zastávce Grand Arénas, kam vede bezplatný úsek, platíme turistickou daň za předražené zpáteční lístky. Neudělejte stejnou chybu jako my!

Město původně založili Řekové ve čtvrtém st. před Kristem na počest bohyně vítězství Níké. Vyhlášené je především kvůli Anglické promenádě, azurově zbarvenému moři a náměstí Masséna. Pěkný zážitek za rytmického zvuku afrického bubnu nám obstarává západ slunce na vrcholu 92m vysokém skalním výběžku zvaném Zámecký vrch.

Zkomprimovanou zastávku jednoho odpoledne končíme na hlavním nádraží Nice-Ville, kam přicházíme za slabého svitu pouličních lamp matně osvětlujících temné okolní zákoutí. Lidově, byla tma jako v pytli.

Na nádraží nejdříve válčíme s francouzským svébytným automatem, abychom následně přemlouvali nezdolný turniket. Po úspěšném tažení skrz oba přístroje nasedáme vítězně do vlaku. 

O necelou půl hodinu pohodlné jízdy později vystupujeme z veřejného dopravního prostředku… V Monaku. Unavení a hladoví. Zaskočeni z venkovních eskalátorů a výtahů, které s radostí využíváme. Na více než dobrou večeři a postel už nemáme sílu.

Druhý den ráno scházíme jako bohové z Olympu. Pár výškových metrů a před námi stojí majestátní budova monackého Casina. Velké divadlo a továrna na sny. Uklidnění hazardem se stalo řešením díry v rozpočtu po odtržení měst Menton a Roquebrune v roce 1848, čímž přišlo knížectví o výnosy z prodeje citrusových plodů, do této doby hlavních státních příjmů.

Do budovy vplouváme s humbukem způsobeným davem turistů. James Bond, agent 007 s povolením zabijet se hlásí do služby. Ošuntělé tričko, kapsy prázdné. Velkou útratu jim tady neudělám. Do tohoto světa zjevně nezapadám. Zhýralost přenechám marnotratným boháčům.

CIRCUIT DE MONACO

Dostal jsem se do pozemního ráje…

Městský stát Monako se dělí na čtyři historické části (Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine a Fontvieille). Celá čtvrť Monte Carlo je prošpikovaná skrz na skrz Grand Prix okruhem. Zdejší závod patří do zlatého fondu šampionátu od roku 1950, byť první Velká cena se zde jela již 1929.  Jen pár metrů od domu okázalé neřesti nacházím úsek u Grand Hotelu Fairmont Harpin s nejpomalejší zatáčkou z kalendáře mistrovství světa. Monoposty Formule 1 tu dosahují jen cca 50km/h.

Jezdci milovaná i nenáviděná tradiční úzká městská trať nenabízí mnoho míst k předjíždění. Koneckonců, jak jednou vtipně glosoval vynikající bývalý závodní jezdec Nelson Piquet: "Automobilové závody v Monaku jsou jako ježdění na kole po obýváku."

Technickou částí přicházíme k pravotočivé zatáčce Portier, odkud závodníci při Velké ceně vjíždějí do tunelu. Chvilku čekání a zažívám fotografické orgie čpící fosilními palivy s těmi nejvzácnějšími auty na planetě a to už se nezmiňuji o množství plnokrevníků z dílen vyhlášeného Enza Ferrariho. Koncentrace na m2 je neuvěřitelná. To měli Italové výprodej?

Tunnel Luise II. opouštíme v přístavu Port Hercule, kde kotví luxusní jachty. U těch nejhezčích, jež jsou v prostoru Nouvelle Chicane proslavené spektakulární nehodou Alberta Ascariho, zastavujeme a nakukujeme dovnitř, zda se na palubě vyskytují prominentní majitelé.

PS: Dvojnásobný mistr světa Alberto Ascari v roce 1955 po technické závadě vykoupal během závodu nejen sebe, ale i svou Lancii D50. Karambol se stal jedním z nejslavnějších v historii automobilového sportu. Samotný jezdec sebral krematorníkům sirky, vyplaval a vyvázl z nehody jen s drobnými zraněními nosu. Byl to však už jen jepičí život. O čtyři dny později černý scénář naplnil při testování v Monze.

Od nejdramatičtějšího místa trati, šikany za tunelem se přesouváme kolem busty předválečného mistra volantu, Luise Chirona, do prostoru bazénu, kde nacházíme...

PRIVATE CARS COLLECTION OF HSH PRINCE OF MONACO

Soukromou sbírku aut monackého knížepána Rainiera III. a jeho nástupce Alberta II. Za poplatek 10 Euro na osobu vstupujeme do dvoupatrového prostoru. Monacký vládce a automobilový nadšenec Jeho Výsost Rainier III. začal začátkem padesátých let shromažďovat díky příležitostem, "zálibám" a okolnostem nejrůznější automobily. S koníčkem pokračoval i jeho syn. V roce 1993 svou vzácnou sbírku aut monacký vládce zpřístupnil. Mnoho vozidel v "muzeu" byla používaná přímo rodinou panovníka. Sbírka dopravních prostředků se v průběhu let postupně rozrůstala a garáž knížecího paláce se brzy ukázala nedostatečná k pojetí přibližně stovky vozů. Od července 2022 byla proto celá kolekce přestěhovaná na novou adresu v přístavu, kde jí nacházíme při našem monackém pobytu.

Všechno to začalo v roce 1953 zakoupením automobilu De Dion Bouton roku výroby 1903. Zajímavostí je, že se s ním v roce 1968 zúčastnil rallye Londýn-Brighton, jednoho z největších setkání klasických vozů na světě.

Leyat Helica, extrémně originální vozidlo, které bylo ve své době popisováno jako bezkřídlé letadlo nebo vrtulník na kolech. Neobvyklý stroj dosahoval maximální rychlosti 110 km/h. Nevýhody spojené s problematickými jízdními vlastnostmi, hlukem, prachem tento stroj odsoudily k pouze zhruba třiceti vyrobeným kusům.

Hned vedle "auta s vrtulí" stojí přesná replika motocyklu Humber. Původní anglický originál o objemu 350ccm vlastnil Alberta I. od roku 1902. Kopie byla vyrobená z dobových fotografií.

Oba prehistorické peklo stroje doplňují koňské povozy Binder Frères, Wagonette a Daumont knížete Karla III. a knížete Alberta I. nesoucí erby s mottem Deo juvante (s Boží pomocí).

K nejvýznamnějším "modernějším" autům patří Chrysler Imperial, který je spojený se "sňatkem století", jak byla svatba Rainiera s americkou herečkou Grace Kelly nazývána. Později byla limuzína používaná pro oficiální návštěvy.

Mě osobně nejvíce hřálo u srdce pohled na Ferrari Testarossa, auto z plakátů, symbol dětství a ikonu osmdesátek. Pod kapotou rudě lakovaný motor udávající 400 koní rozpohyboval plnokrevníka z maranellského chovu až k tři sta kilometrům v hodině.

Mezi vystavenými vozy byl i mou ženou milovaný BMW Isetta 300, jež zachycuje evropský poválečný trend mikroaut často poháněných motocyklovými motory, z důvodu nedostatku ať už výrobních zdrojů či finančních.

Výstava exemplářů v horním patře (přízemí) je neméně působivá!  Zde jsou závodní vozy převážně spjaté se soupeřením v monackých ulicích. Obdivuji především…

Osmiválcové Bugatti Type 35C, které řídil Marcel Lehoux účastník první prvního ročníku Velké ceny Monaka. 

Lancii Rally 037, jež byla výsledkem záchranného programu turínské automobilky při klesajících prodejích modelu Beta a jejích derivátů počátkem 80. let minulého století. Zcela specifický jednoúčelový soutěžní speciál s pohonem zadních kol byl vyvinutý a postavený pro tehdy vzniklou skupinu B mezinárodní automobilové federace FIA. Ukázaný vůz je v barvách importéra Chardonnet, který řídil Jean-Claude Andruet navigovaný spolujezdkyní Michèle Espinosi-Petit, přezdívanou "Biche".

A několik monopostů Formule 1 doplněných o cenné artefakty jako jsou podepsané rukavice, ochranné pomůcky či helmy nejlepších jezdců. Tou, která ční nad všemi, je helma Ayrtona Senny, idola a trojnásobného mistra světa. Muž, který jak sám říkal: "Nenarodil se, aby skončil druhý." Po premiérovém triumfu v roce 1992, na voze McLaren/Honda, daroval svou helmu knížeti Rainierovi III. Těch vítězství v monackém knížectví získal celkem šest, což je stále platný rekord.

Z výstavních prostor vycházíme zpět na denní světlo do monackého přístavu Port Hercule, jenž je součástí tradiční obchodní čtvrti La Condamine, kam spadá i bulvár Alberta I., kde je prostor startu a cíle Velké ceny. V navazující pěší zóně Rue Princesse Caroline si dáváme oběd.

Na Rue Grimaldi navštěvujeme Boutique Formule 1, ceny se dle číslice tváří jako v korunách, ale realita je v eurech. Stejnou ulicí pokračujeme ke knížecímu paláci nacházejícím se v původní městské části Monaco-Ville zvané také jako "le Rocher neboli skála". Dovnitř sídla monackých vládců se bohužel nedá dostat, palác hlídaný hradní stráží je aktuálně pro veřejnost uzavřen.

Na prostranství před hradním sídlem se prodíráme davem instantních asijských nudložroutů dorazivších hop on hop off busem. Z obou stran nádvoří jsou pěkné vyhlídky na přístavy Port Hercule i "chudší" Port Fontvieille, které doplňuje socha Françoise Grimaldiho, zakladatele nejdéle vládnoucí dynastie v Evropě, jenž se v přestrojení za františkánského mnicha 8. ledna 1297 lstí zmocnil místního hradu. Událost je připomínána i na monackém erbu. Teprve jeho následníci více než sto let po "převratu" koupili od Aragonského království "skalní výběžek u Středozemního moře" a stali se oficiálními a nezpochybnitelnými vládci místa.

Uličkami a zahradami starého města se od knížecího paláce dostáváme ke katedrále Neposkvrněné Matky Boží. Komornější atmosféru v místa posledního odpočinku celé knížecí rodiny narušuje tradičně jen zájezd Čínské lidové republiky.

Opodál od katedrály stojí "pomník" velkého dobrodruha Alberta I., kterým je Oceánografickému muzeum a po kterém je dokonce pojmenovaná ryba Grimaldichtys. Nás prohlídka "akvária" nechává chladnými díky nedávné návštěvě Stralsundu.

Z hradní skály scházíme k Juanu Manuelu Fangiovi, jenž je považován za jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších závodníků všech dob. Argentinský závodník italského původu, začal sbírat úspěchy na dnešní dobu nezvykle pozdě až ve svých 37 letech. I tak získal pět mistrovských titulů.

Kolem kostelu Saint Devote schovaného pod mostní konstrukcí se vracíme k růžovou barvou osvětleným budovám Hôtelu de Paris a Casina, odkud výtahy a eskalátory stoupáme do našeho francouzského ubytování.

PS: Naproti sakrální stavbě kostela Svaté Devóty stojí socha znázorňující britsko-francouzského jezdce Williama Grovera-Williamse, vítěze prvního ročníku Velké ceny Monaka a oceněného válečného hrdiny.

V noci z dojmů nemohu spát. Brouzdám internetovou inzercí, za kolik by se ten "Fiat" z Maranella či "Volkswagen" ze Stuttgartu dal z druhé ruky pořídit? Když už konečně na měkké matraci apartmánu v Beausoleil usnu, zdá se mi o korzování v přístavu za volantem červeného vozu s černým koněm na žlutém pozadí ve znaku. 

Následující ráno směřujeme do jižní a nejmladší části města. Do Fontvieille. Na rozdíl od ostatních tradičních čtvrtí je Fontvieille prakticky kompletně postavena na uměle navršeném terénu. Mezi největší zajímavosti čtvrti patří Růžová zahrada kněžny Grace, která byla založena jejím manželem knížetem Rainierem III. na památku po její smrtelné autonehodě v roce 1982.

Cestou míjím v družném rozhovoru s přáteli mně povědomou osobu. To byl David Coulthard, říkám Pétě. Chlap, který převzal sedačku ve Williamsu po zesnulém Ayrtonu Sennovi, v nejslavnější éře u McLarenu proháněl Schumachera s Häkkinenem, přežil pád letadla a jezdil ve Formuli 1 po Karlově mostě, toť stručná vizitka skotského "důchodce". Než stačím zareagovat, je "DC" i jeho skupinka pryč…

Odpoledne využíváme autobusové linky číslo 6. Jízdné platíme přiložením debetní karty k samoobslužnému terminálu. Dopravce nás za stržených 1.5 Euro odváží na druhý konec městského státu, přičemž od "Fangia" po odbočku do tunelu jedeme po trati Grand Prix okruhu. Z autobusu vystupujeme na zastávce Plages, kde nacházíme městskou pláž Larvotto Beach. Zpět do města jdeme přes Japonské zahrady kněžny Grace. Finále dne zažíváme v lodním trajektu, který nás přesouvá po vodní hladině přístavu Port Hercule.

Pondělkem naše víkendové dobrodružství končí. Vracíme klíče od apartmánu, sedáme do vlaku a následně do letadla směr Praha.

FOTO - https://www.rajce.idnes.cz/janha...13-10-2025

Více podobných cestopisů na http://www.PumaTrip.webnode.cz

NÁKLADY NA CESTU
DOPRAVA: 1165 Kč
LETENKY: 3593 Kč
UBYTOVÁNÍ: 4458 Kč
JÍDLO: 5612 Kč
OSTATNÍ: 600 Kč
- PRIVATE CARS COLLECTION OF HSH PRINCE OF MONACO 10 Euro / (2x)
- BATEAU BUS 2 Euro / (2x)
 CELKEM: 15428 Kč / 2 OSOBY