Mykonos aneb příběh ztracený v popisu

Letadlo se v kruzích točí nad ostrovem, pod ním svítí tísíce světel, z pláží, vil, barů, odevšad. Nakonec se rozhodne dosednout, není to nejelegantnější přistání, ale přece jen je jistota země přívětivá. Záplava turistů i v tuto noční hodinu opouští příletový terminál, nasedá do svých dopravních prostředků. Většina na nic nečeká a vjíždí do víru noci. Jen málo z nich zůstává na letišti, hledájíc útočiště do prvních ranních paprsků. S těmi se však i ti poslední nakonec rozhodnout vydat na průzkum ostrova. Nad ostrovem se rozprostírá nebe bez mráčku, severní vítr teprve naíbrá na síle. Po cestě do vnitrozemí se rozprostírá zápach z blízké skládky. Ten se line až do vesničky, která se z ospalosti teprve probouzí. Na jejím prahu se začíná k nosu dostávat slanost moře. Prázdné náměstí přes den oplývající trhovníky a turistickými skupinkami okupuje zatím jen pár koček. Své vědí i majitelé restaurací, kteří neotevřou dříve než v poledne. Jen kavárna nabídne zbloudilé zamilované dvojici a občasným pravidelným návštěvníkům přivítání. Poté se neklid vkráda i zde a kočky společně s prodejci a průvodci nedočkavě čekají na svou příležitost. V horku poledního slunce a již plně rozvinutého větru lze ostrovu říct svá nejniternější tajemství. Nechá si je pro sebe.

O pár kilometrů a pár hodin jinde střechu nad hlavou hledají ti ztrápení horkem. Všudypřítomné mouchy dávají najevo kdo je pánem ostrova, ale v chladivých útrobách bílých domků s modrými okenicemi najde i poslední dvojice z nočního letu. Tato soukromá oáza klidu může v jednu chvíli znamenat vše. Úpřímná pohostinost obyvatel ostrova se zde ukáže v celé své kráse. Usínají téměř okamžitě, tak jak bychom to po náročném dni očekávali. Ve snech nejsou rušeni, snad jen občasným zasvištěním větru kolem malého stavení. 

Po probuzení a znovu sílícím sluncem je jasné, že osvěžení v podobě dokola objímacího moře nabídne dnešku útěchu. Vítr již opět jako hlavní hybatel událostmi žene vlny na téměř prázdnou písečnou pláž. Některé z nich mají sílu shazovat, jiné jen zachladí. Na modrém nebi dělají své pravidelné obhlídky racci. Pod nimi bronzovými paprsky a mořskou tříští splaveni leží ti jež hledají klid a místo v novém společném životě. Horko však neoklame žádné lidské potřeby a tak i ti největší milovníci vody a slunce musí svůj hlad utišit v jedné z mnoha restaurací. Výběr zamotává hlavu, blízko u silnice vedoucí z pláže však již po otevření hodují na tom co může ostrov nabídnout. Vše pak zapijí grepovou limonádou z orosené lahve. Z blížícím se večerem se sluneční kotouč schovává za špičaté a skalnaté kopce, dává všem oddech avšak s příslibem brzkého návratu stejné síly zítra.

Pláže jsou na ostrovech všude a tento není žádnou vyjímkou. Jedny jsou větší, jiné menší, některé klidnější a jiné rušnější. Hudba se nese z blízkého baru po moři až k blízkým jachtám, které pro neklid matky přírody zůstávají zakotveny v blízkosti mělčin. Kdo by mohl odolat a nenechat se unášet rytmem. Vlny přinášení vytoužené zchlazení i tady. Zamilovanost - až už ta letní či ta trvalá - se zde ukazuje na každém kroku. Však i láska může být vystavena zkouškám, v některých případech zapadnou neshody v krásách šírých obzorů. Někteří se jim postaví čelem a v potu těl a prachu cest skončí v objetí s uvědoměním jaké štěstí mají. 

Návraty jsou vždy obtížné. Každá cesta má však svůj konec. A konce někde začínají. V přístavním městě se již všichni připravují na další rušný den. Křivolaké uličky protínají město všemi směry nabízí stín a jsou potěchou pro oči těch, kteří se dívají. Což může být v záplavě suvenýrů obtížné. I zde vlny dosahují obdivuhodné síly a bičují městké molo bez lístosti. Na vše se pak z kopců dívají větrné mlýny, již dávno neplnící svůj původní účel. A kde skončili cestující z noční letu? Někteří vychutnávají pozdní oběd v jedné z mnoha místních taveren, jiní v kavárně odpočívají a někteří chytají poslední sluneční paprsky. Kolem nejvyšší hory se jako psi nahání bělavé mráčky. S myšlenkou na další den prodejci zavírají své stánky a poslední autobusy odvážejí turisty na začátek jejich dlouhé cesty domů. V pozdních nočních hodinách opouští poslední letadlo pevnou zemi a vznáší se vštříc černé obloze. Na povrchu pod letadlem mihotavá světla dávají své sbohem poslednám návštěvníkům. 

Během těchto pár dnů nové vztahy vznikly a ty již existující se posílily. Snad se také některá pouta přetrhala. V událostech, které se na ostrově v tak krátké době odehrály je jistě skryto mnoho příběhů. Proto spíše než osobní příběhy možná zaujmou popisy chvilek. Chvilek, které se opakují, které jsou prožívány znovu. Chvilek, které s sebou nesou vzpomínky na celý život.