Na Balkáně jde vše podle plánu!

Klasická radost k Vánocům

Když jsme měli ty Vánoce, proč si neudělat radost? Někdo si koupí nové boty, nový telefon, ale já? Letenku z Prahy do Tirany v únoru za pouhých 700,- Kč. 

Po nákupu jsem jen čekal necelé 2 měsíce do odletu. Bohužel jsem v lednu původně nemohl letět kvůli zkouškovému, které jsem ve finále stejně vůbec nedělal. Proto jsem nemohl ani dospat na den odletu!

Píše se 6. února 2024

A já čekám v 16 hodin odpoledne na letišti Václava Havla v Praze na můj cca 2 hodinový let do Tirany v Albánii.

Musím říci, že jsem rád za naše letiště. Mám to kousíček od domova, na letišti je spousta služeb, jsem spokojený i s čistotou a přehledností. Jediné, co bych vytkl, tak dopravní obslužnost brzy ráno. Při odletu v listopadu do Madridu, v 6 hodin ráno, jsem musel využít služby Boltu. Ale to je jen detail!

Jinak mě na letišti zaujala restaurace Food Court, která nabízí zdravá a vydatná jídla za příjemné ceny. Oproti jiným letištím se zde dá najíst do 10 EUR, což je opravdu TOP!

Já si ale dal moji oblíbenou golf bagetu s pepsi max z trafiky RELAY. :)

Odlet a přílet proběhl naprosto v klidu, nic neobvyklého. Letadlo nemělo žádné zpoždění, personál přívětivý a přistání... No, já rád ten adrenalin. :D

Jinak Albánci jako cestující... To bylo peklo pro moji "českou povahu". Neustálý šrum, přesedávání a vytváření menšího chaosu. O to víc musím ocenit letušky za trpělivost, já bych asi z toho letadla skočil. 

Večer, v cca 19 hodin, jsem přistál v Tiraně na místním letišti Matky Terezy. Letiště je malé, ale pasová kontrola byla rychlá (s mým EU pasem, o kterým se ještě 20x zmíním).

Jste na Balkáně, dávejte si pozor na taxi služby!!! Vždy doporučuji raději využívat místní dopravu v podobě autobusů, případně i vlaků (nepravděpodobné). Jednak já moc nevěřím random týpkům a jednak ušetříte i tisíce korun. Musím opět zmínit moji zkušenost ve Skopji, kde mě "taxikář" okradl o 2.000,- Kč. Tito "taxikáři" často jen využijí vaší zmatenosti ve svůj prospěch.

Autobusem to do centra Tirany (cca 100  metrů od Skanderbegova náměstí) bylo cca 40 minut, cesta do centra byla ucpaná. Cesta stála 400 LEK, autobus i personál kvalitní. Autobus byl plný Čechů, co si opravdu servítky nebrali. Nadávali, že ani neví, kam bus jede a byli zmatení, když řidič postupně nechával vystoupit místní, kde potřebovali. 

Cestou jsem se zastavil i v mé oblíbené pekárně hned u hotelu. Koupil jsem si solidně naplněnou bagetu, sýrového burka a colu zero za 90,- Kč. Miluji tento způsob stravování na Balkáně. Pekárny nabízí levné a poměrně syté pečivo. Klidně bych i řekl, že to je lepší alternativa ke stravování v Mekáči. Proč lepší? Zde máte záruku, že pečivo je, jak se říká v Prostřenu, DOMÁCÍ. :D

V Tiraně jsem již byl v červnu 2023, tak jsem už věděl co a jak. Využil jsem služeb Prime hotelu hned na Skanderbegově náměstí. Cenově byl dražší, než hostel (33 EUR). Ale já byl v minulosti s tímto ubytováním spokojený, tak mi nevadilo si připlatit. A měl jsem alespoň i soukromí.

Plán zní jasně! Akce Prizren

Ráno koukám na můj oblíbený vyhledávač GetbyBus, odjezd v 11 dopoledne ze Sportit, vydávám se na cestu 2 hodiny před odjezdem.

Cestou si dávám masového burka, kupuji si vodu 1,5 litru na cestu. Přijdu na toto šílené a chaotické autobusové nádraží a kupuji si jízdenku v kanceláři. A už nastala první komplikace. Autobus v 11 prý vůbec nejede, proto jedu až ve 2 hodiny odpoledne. Což stále docela šlo a nevadilo mi to. Cesta do Kosova, do města Prizren by zabrala 3 hodiny a mohl bych si tak i projít město. Tak ve stresu nejsem. Já chodím spát pozdě, tak bych zvládl projít Prizren i Prištinu.

Tak se vracím do centra Tirany, kupuji si dalšího burka s masem, zašel jsem si i do BK na whoopera. Poté jsem se opět vrátil na autobusové nádraží Sportit.

V Tiraně jsem si prošel pár míst, co mě v minulosti zaujala... :)

Sedám do autobusu, čekám na odjezd a putuji na sever přes Kukës. Zde jsem musel natočit nádhernou přírodu v Albánii. Na videu vidíte i průmyslovými pozůstatky. :)

Na hranici s Kosovem si vytahuji svůj pas, vyplňuji jakousi listinu v autobuse (seznam cestujících, ale GDPR je asi moc netrápí). Na hranici předávám policistovi svůj pas. U mě bylo vše OK, ale jeden starší cestující byl zadržen. 

Vzhledem k jazykové bariéře jsem vůbec nepochopil, co se stalo. A připadal jsem si jako ta starší, tlustá učitelka z ruské scény "Do you speak english?!"

A tady nastává ten zvrat.... SÍLA BALKÁNU UDEŘILA

Řidič přejel mojí cílovou destinaci, město Prizren. Jaká tragédie...Naštěstí jsem měl ubytování až v Prištině, tak jsem to ani moc neřešil a já ušetřil pár korun za autobus do Prištiny. Ale zajímavé, tohle bylo jasné pochybení. To by se stávat nemělo ani na Balkáně, ani v Kostarice.

Bus měl ale tak hodinové zpoždění, bohužel předměstí Prištiny bylo ucpané. Musím ale uznat, že všude svítila světla, billboardy, všude samá loga firem. Zajímavé. :)

Nakonec vystupuji v cca 19 hodin odpoledne na centrálním autobusovým nádraží, které je od centra města vzdálené 1,5 km. Procházím tedy do centra města skrz velké sídliště. Cestou pozoruji památník Billa Clintona, hrdinu Kosova. Tento bývalý prezident USA zahájil bombardování bývalé Jugoslávie, čímž donutil srbské jednotky STOPnout etnické čistsky. 

Po bulváru Billa Clintona pak můžete spatřit katedrálu Blahoslavené Matky Terezy, největší římskokatolický chrám na Balkáně. Má dvě věže se zvonicemi. 

Jdu po bulváru Matky Terezy, přes stejnojmenné náměstí, až vlastně na náměstí Adema Jashariho. Na tomto náměstí se nachází zajímavý památník, který má značit 3 hlavní národnosti žijící v Kosovu. A abych představil Adema Jashariho - byl to bojovník v Kosovské osvobozenecké armádě.

Přecházím rušnou silnici k mešitě Sultana Murata, nedaleko této mešity se nachází i kosovské muzeum, několik dalších mešit a hodinová věž. :)

Ps kupuji dalšího burka spolu s hot dogem v listovém těstíčku! Cena? 0,80 EUR

Dokonce jsem navštívil i místní supermarket, kde kupuji nějakou tu šunku, sýr, kokino a pití. Bohužel šunka s nízkým obsahem masa (nad 70 % jsem nebyl schopný sehnat, 100 g), sýr gouda (120 g), cookies (6 kusů), Ayran (bílý jogurt), cola zero (1,5 litru). Cena? 3,70 EUR. :)

Celková cena moji lowcost véči? 4,50 EUR!

Přespávám v centru Prištiny, v útulném pokojíku za 15 EUR za noc. Mohl jsem si i zatopit.

Zpátky na místo činu

Další den jsem se probudil poměrně brzy, již v 9 ráno. Nasnídal jsem se a vyrazil prozkoumat ještě pár míst v Prištině. Nejvíce mě zaujala zdobená národní, univerzitní knihovna. Ve stylu jugoslavského brutalismu , její bílé kopule mají značit islámskou i pravoslavnou kulturu. Jinak zdi jsou "omřížované", to vypadá skutečně jedinečně!

Hned u knihovny se můžete ještě podívat na nedokončený chrám Krista Spasitele. Ten zůstal kvůli národnostním nepokojům se Srby nedostavěný. Podle některých zdrojů jsem zjistil, že ho mají v plánu zdemolovat. 

Vydávám se opět na autobusové nádraží, dávám si burka. V obchodě do mě hustí borka s asi albánštinou cosi o kódu na pečivo. Pak asi pochopila, že jsem nejspíš Rus, tak to zandala rusky. Ale já stále nevěděl, co povídá. Tak jsem řekl gracias a odešel. 

Cestou jsem si chtěl koupit pohled a magnetku. Ale byla větší možnost si nakoupit Gucci pásek nebo Adidas tepláky. Tak jsem měl smolíka pacholíčka. :(

Kupuji si jízdenku na autobus do hlavního města Severní Makedonie, Skopje. Ano, raději píši i to severní, aby nedošlo k nepokojům s Řeky. 

Pro zajímavost - původně jsem chtěl využít vlak, který z Prištiny jezdí do Skopje 3 hoďky, cenu jsem postřehl 4 EUR. Bohužel mě čas odjezdu příliš neuspokojil.

Cesta autobusem probíhá klasicky - krásná příroda, hraniční kontrola, ucpané tahy na Skopje.

Za cca 2,5 hodiny jsem zpátky na místě, kde jsem byl podveden "taxikářem". Hned, co vystoupíte z autobusu, už se musíte bránit proti otázce "TAXI??????". Já hned putoval na přepážku si koupit jízdenku do města Tetovo, která mě stála tak 1,5 EUR. Bus tam jel asi hoďku.

Při lowcost cestování se držím pravidlem - není čas ztrácet čas! 

Město Tetovo... Neskutečná špína, neskutečně úzké chodníky, neskutečný prach všude. Ale nebudu ho pomlouvat, směnil jsem tam totiž albánské leky na makedonské dináry. Tak jsem si koupil burka a prozkoumal nějaké ty zajímavé body ve městě.

Jsem teda říkal, že fast foody nedoporučuji. Samozřejmě, kázat vodu a pít víno je podle mě časté a obvyklé. Tak se za to nestydím. Ano, sedl jsem si opět do burger kingu a koupil si chicken fries a jednoho číze. A flexil jsem s mojí angličtinou. (Ve 4. jsem z ní málem propadl)

Vydávám se zpátky do Skopje, kde se jdu napapat. Opět do fast foodu KFC, cestou tam jsem se ale ztratil.

Já už ve městě Skopje byl, proto si procházím jen má oblíbená místa. Zde nějaká ta dokumentace.

Zde jsem si koupil konečně pohled do sbírky. :D

Spím v takovém polo kapsulovém hostelu za 7 EUR na noc. Nemohu ho ale vůbec najít a vzhledem k mému těžkému ADHD jsem se pak dozvěděl, že půl hodiny kolem něj chodím... Tak při tom hledání jsem si koupil burka a nějakou tu šunku v obchodě. Ale musím uznat, hnus. Nejlepší šunka 50 % masa, pití nechlazené, pečivo žádné... 

Autobusem do nejchudší země EU

Lístek ze Severní Makedonie do Bulharska mě stál teda nechutných 600,- Kč. Ale co se dá dělat. Aspoň jsem viděl nějakou tu bulharskou přírodu - národní park Jankovec (nejspíš, nejsem si jistý názvem), projížděl jsem Perníkem a viděl jsem trošičku z Vitošského národního parku. Jinak mi Bulharsko přišlo krajinou podobné České republice.

Po příjezdu do Sofie jsem se divil, jestli jsem už v EU nebo ne. Totální chaos, divné nádraží (nevyplněný a prázdný prostor), nikdo neuměl anglicky a všichni do mě hustili zásadně bulharsky. Jo a záchody na centrálním sofijském nádraží fakt NEDOPORUČUJI. 

Jsem si koupil místní retro pizzu calzone, ještě že nejsem Ital. Těsto naplněné párkem a kyselou okurkou TOP. :DD

Do centra města jsem odmítal používat metro, protože jsem chtěl vidět Sofii. No, musel jsem si koupit roušku. Všude samý prach a celkově zvláštní vzduch. Ze začátku jsem nevěřil, že může být město tak odporné.

Já si ale nedělám předsudky...

Město mi ale nakonec vyrazilo dech! Přirovnal bych ho Bělehradu, který mě též mile překvapil v minulosti. Šel jsem po Pirotské ulici, viděl jsem Ženský bazar a po pár metrech jsem spatřil i Mešitu Banja Baši. :)

Co znamená Banja Baši? Mnoho lázní, je totiž postavená (16. století) na místě termálních pramenů. A je též nejstarší na Balkáně. A klasika - minaret a má čtvercový půdorys s kopulí. 

Jídlo tentokrát v mekáči - težké retro, klasicky mi nikdo anglicky nerozuměl...

A teď moje TOP oblíbená příhoda. Chtěl jsem si koupit jednu trapnou kukuřici... Stánek mě dokázal uspokojit, ALE... Oni prostě prodávali jen tu kukuřici a když jsem jim řekl anglicky corn, stejně nechápali, co po nich chci. Nakonec jsem vybouchl a řekl česky kukuřice. Tak padla odpověď "AAAAAA kukurica?" a totální smích. :D

Co mě zaujalo - asi je to všem jasné, proč se jezdí do Sofie. A sice Katedrála svatého Alexandra Něvského. Podobně jako u některých budov v tomto regionu - byzantská architektura (mramor, fresky, kopule). A uvnitř byly relikvie Alexandra Něvského.

Interiér bylo možné fotit za 13 BGN. To jsem nebyl ochotný dát.

Nedaleko katedrály se nachází dalších X významných pámatek, případně budov - Sofijská univerzita, několik památníků a zaujal mě Chrám svatého Mikuláše Divotvůrce - ruský pravoslavný kostel ze začátku 20. století. :)

Sofie toho nabízí mnoho - výhled na hory, spoustu archeologických památek, spoustu divadel a dalších milion věcí. Určitě doporučuji.

Koupil jsem si slavnostně 2 burky a šel do mého ubytování - opět hostel, cena asi 30 BGN.

Zpátky domů

Bohužel jsem na déle letět nemohl a už se musím vracet domů. Letím Ryanairem do Vídně za 23 EUR, následně vlakem za 310,- Kč. Ve Vídni jsem byl už asi 4x, tak vím co a jak. 

A to je konec zvonec

Balkán stále doporučuji - celou dobu bylo nádherně slunné a poměrně teplé počasí na mikinu. Ceny stále přívětivé, lidé bezstarostní a nápomocní. Jídlo TOP, kam se hrabe cokoliv jiného.

TAK ADIOS! PŘÍŠTĚ DO RUMUNSKA A MOLDAVSKA!