Na dva skoky do Angoly
V Africe je pořád co objevovat. Angola je prostě pecka
Cestopis z roku 2024 napsala Andrea Kaucká
„Angola není na topce vyhledávaných destinací a právě proto je pro nás lákavá. Asi tak jako i další země Afriky, které navštěvujeme a nejsou v hledáčku turistů (tedy zatím)...“
Afrika je pro nás druhým domovem, prakticky trávíme část roku doma v Čechách a zbytek v jižní nebo severní. Už tedy posledních 16 let :-D .
Někdo by si řekl, že za ty roky už jí musíme mít projetou celou. Podle dnešních standardů v cestování by to asi tak vycházelo, ale my to máme hozené trochu jinak a dokud neznáme skoro každou cestu, každý kout země, tak se moc do další země nehrneme. No, ono třeba našich 8 let návratů třeba do našeho nejoblíbenějšího Súdánu, mluví za vše. Teď to byly během jednoho roku dvě cesty do Alžírska a Angola už proběhla také dvakrát, ale pořád jsou to jen malé zlomky co jsme viděli.
Chvilku nám to trvalo, než jsme se do Angoly dostali, buď jsme byli na východě třeba v Mozambiku, nebo se dělo něco jiného, jako třeba covid a Angole chvilku trvalo, než se po covidu znovuotevřela. Bývalá portugalská kolonie má za sebou horkou historii od první největší migrace Bantuských etnik z rovníkové Afriky, přes několik set let jako portugalská kolonie, přes 14letou válku za nezávislost, poté následujících téměř 30let občanské války až po dnešní stav, který i přes bohatost země v poválečných létech se vůbec nezlepšuje a neroste. Cestovnímu ruchu nikdy nebyla příliš otevřená a tak tomu nasvědčuje i téměř nulová infrastruktura.
Naší první cestu jsme podnikli s partou Rakušanů v červnu 2023. Abych pravdu řekla, tak za mě červen úplně vhodná volba nebyla. Většinu dne bylo pod mrakem a občas nám i sprchlo. No, ale to předbíhám....
Víza je mnohdy noční můrou při cestování po Africe. Na první cestu jsme museli žádat o víza online a chtěli mraky papírů. Byl to očistec, protože stačilo zaslat jeden dokument v jiném formátu, nebo jiné velikosti, nebo snad i jiné barvě a žádost byla zamítnuta. Nejhorší ale bylo, že jakmile zamítli, těžko se znovuobnovovala a podávala žádost nová. Stalo se nám to u dvou parťaček, ale cestovatelský anděl stál při nás a obnova žádosti prošla, nakonec jsme "approval" měli všichni.
Hranice - některé země miluji byrokracii a na hranici cizince prudit. V některých zemích docela tvrdý oříšek testující trpělivost a nervy. Obě cesty jsme jeli přes hraniční přechod s Namibií, Santa Clara. Protože jsme měli všechny dokumenty v ruce a k tomu potvrzená víza, domnívali jsme se, že si vyřešíme sami, jako ostatně na úplně každých hranicích, že žádného fixera nepotřebujeme. Nakonec se ukázalo že se fakt hodil a přitom i sním to trvalo věčnost. Už jen ten opruz s nějakým pomateným testováním na covid i přes našich naočkovaných milionu boosterů. Na hranicích s jedním autem jsme strávili celkem 5 hodin času, nebo možná i víc. Pro auto bylo potřeba - foto ze všech stran, policejní ověření, pojištění, souhlas majitele vozu/půjčovny, že můžeme do Angoly atd. Běhalo se z jednoho místa na druhé, tady nechat registrovat, tady testovat na covid, tamhle oštemplovat víza (to jim také trvalo asi 3,5 hodiny pro 12 lidí). Pak do banky zaplatit poplatky atd. Platba v místní měně, angolských kwanzách. No hustý. Ale úředníci byli fajn, dokonce i masáž na požádání provedli :-D . Po xy hodinách jsme byli hotový jak psychicky tak s celou byrokracií. 2023 vs 2024 - vloni už bylo vše jinak, víza bez zdlouhavé přípravy online, se získávají přímo na hranicích a bezplatně, s autem to bylo také jednodušší (to jsme ale jeli naším vlastním Nissanem na českých SPZetkách, tam se platil pouze nějaký registrační poplatek s dočasným dovozovým permitem). Tentokrát to trvalo možná dvě hoďky a to jen proto, že tam bylo pár plných dodávek. Dnes je to jednoduché. Pas na víza, ukázat papíry k autu, zaplatit registraci a silniční poplatky, ukázat kufr auta a může se jet.
-
Víza na na hranicích na příjezdu - zdarma
- Kompletní doklady na auto - foto, pojištění, souhlas, policejní ověření
-
Cestovní pojištění od jakékoliv pojišťovny
- Znalost portugalštiny :-)
-
Letenka z Vídně do Windhoeku - aktuálně za 17.000,-Kč
U Andrewa, to je náš fixer, kterého jsme použili na první cestě a teď nám jen asistoval, protože na hranicích se nedomluvíte ani anglicky francouzsky nebo německy, striktně jen portugalsky, takže občas se fixer hodí aspoň na vysvětlení nebo překlad (pokud jedete autem, tak je to o něco složitější než když máte jen batoh na zádech). Tak u Andrewa jsme vyměnili dolary, kurz byl někde hodně blízko k dobrému kurzu na černém trhu, 1USD = 620kwanza. Ale ono to je v celku jedno, protože zatím co jsme jezdili po Angole těch cca 20 dnů, tak proběhla zase změna. V květu 2024 to pak bylo už 920 Kwanza za 1 USD. Simkartu a internet si kupujeme vždy kamkoliv přijedeme. Ani ne tak, aby měli lidé každý večer hlavy zabořené do displeje a prolejzali nesmysly na sociálních sítích, ale aby mohli mít případný kontakt s domovem, a aby kdyby bylo cokoliv potřeba dohledat nebo ověřit případně nějaká pomoc, protože přeci jen, Angola mám ještě mraky fakt cizinci neprojetých cest a tak prostě sichrovka. Simka a internet za 6000Kwanza se spoustou dat. Snad jen tady v Evropě je internet stále ještě dost drahý v porovnání se zeměmi v Africe.
Konečně jsme tu a teď co nás čeká...
Angola co se týče informací je na tom podstatně lépe než předchozí Čad, o kterém není na netu téměř nic. Tedy nebylo, dnes se věci tak rychle mění, že co dva roky nazpět nebylo známé, dnes se už o tom ví, nebo tam plynou davy (jako např. Saudská Arábie atd.). Věděli jsme co chceme vidět a kudy jet. Na některé cesty jsme si na první cestě netroufli, chtěli jsme zemi alespoň malinko poznat a seznámit se situací, s jejím myšlením a životním stylem. Přeci jen Angola má za sebou hodně divoké období, dlouholetou válku, kdy po ní zůstalo po zemi rozsypáno mnoho zbrojního bordelu, od nahodile zaparkovaných obrněných vozidel nebo tanků, které jsou dobře vidět, jsou to i po zemi roztroušené mraky necvaklých min. Na jejich odstranění se ovšem celkem intenzivně a rychle pracuje.
Potraviny a stravování - takové ty na trhu nedostupné potraviny jsme si nakoupili v Namibii, bo angolské obchody jsou jako tady býval tuzex, vše dovoz, tak ta cena se v tom odráží. Zelenina, ovoce, nějaké maso, chleba atd se koupí všude na každém trhu nebo v malém krámku, ale vínko, máslo, atd je někde jinde. Vezeme tedy z Windhoeku zásoby toho co je potřeba. Žádné nesmysly, mi vždy preferujeme raději nakupovat u místních na trhu, než v supermarketech. Tím také jejich osobní ekonomiku podporujeme.
Od přejetí hranic se po trzích dá nakoupit. Jižní část je trochu omezenější pro klima ve kterém se nachází, přeci jen poušť Namib není tak úrodná. Čím dále do středu, k pobřeží nebo na sever jedeme, tím více potkáváme trhů plných čerstvých voňavých banánů, avokád, manga, batat, melounů a dalších a dalších dobrot. Takové banány cca 6ks za kolik? Asi 3Kč. Velký sladký meloun za 25Kč, kýbl batat za 40Kč. Chleba nebo spíš bagety nebo bulky jsou první den naprosto skvělé, křehounké a s čerstvým máslem a třeba burákovým máslem nebo sýrem či tuňákem lahůdka. Na trhu se také zastavujeme na pozdější snídaně, oblíbili jsme si grilované kuřecí stehýnko, skvěle okořeněné a čerstvé přímo z grilu z rozpůleného olejového barelu. Lahůdka za necelých 15Kč. Čím více jsme se přibližovali severu, tím dražší bylo. U Pedras Negras už bylo za 35Kč, asi středo-angolská přirážka. Nebo takové krevetky také připravené čerstvé. Stravujeme se hodně na místní stravě v místních jídelnách a na ulici. Nejen, že ušetříme čas a možná o peníze za velké nákupy, ale místní mají radost, když se k nim do jídelny nacpe tlupa bělochů a pochutnává si na jejich kuchyni a ta je fakt skvělá, tedy alespoň za mě.
Supermarkety jsou, ale lidi v nich moc ne
Čerstvé ryby...
skvělé ovoce...
voňavá, chutná a levná zelenina
Naše nejoblíbenější stravování - na trhu
Auto na cestování - pro nás na cesty do Afriky připadá v úvahu jen jeden jediný typ auta a to je s pohonem 4x4. Má vyšší podvozek, je bytelnější, odolnější a s pohonem na všechny čtyři otevírá úplně jiné možnosti tras než osobní auto. Osobák je sice o dost levnější, ale nehodí se. My cestujeme buď naším Nissan Patrol, který s námi přijel už v roce 2008 na naší cestě napříč Afrikou, nebo si pronajímáme Toyota Landcruiser včetně výbavy, abychom byli plně nezávislý. Stany, něco na vaření, něco na kempování, na sezení, na zásoby vody, lopatu na vyproštění atd. Takže komukoliv kdo se chystá navštívit Angolu individuálně, doporučuji 4x4 s buď dostatečně velkou nádrží nebo kanystry, dále kanystry na vodu, lopata atd a hodí se i lednice, protože v Angole je vedro a k tomu ještě vlhko, vše se kazí celkem rychle. V Luandě lze auto zapůjčit, ale většinou bez vybavení a cenově někde úplně jinde než v sousední Namibii. Půjčoven co půjčí auto i do Angoly je pár, ale počítejte s tím, že denní rate je o něco vyšší než v případě pronájmu pro cestování po Namibii a Botswaně, nebo po cestování do Zambie či Zimbabwe.
A jsme u pohonných hmot - dobře zásobené čerpací stanice jsou snem každého cestovatele. A tady v případě Angoly to zní až neuvěřitelně, že mají problémy s nedostatkem paliva. Někdy to je nafta pak zase benzín. Naštěstí je síť benzínek celkem hustá, tak jedna z těch několika palivo možná i bude mít. Zásada č. 1 - neustále doplňovat palivo, když se po cestě objeví. Cena je zlomková. 1litr benzínu = 300kwanza cca 8Kč , 1litr nafty = 200-300kwanza což je cca 8Kč.
Ubytování a noclehy - infrastruktura cestovního ruchu je hodně v plenkách, ale na zajímavých nebo rušných místech jsou celkem pěkné lodge nebo kempy. Pomalu se i místní začínají přizpůsobovat a zakládají si své minibusinessy, třeba ve formě úplně basic kempu vedle své vesnice. Kdo movitější z okolních zemí byl chytrý, tak se vrhl zaplnit díru na trhu a že v Angole ten potenciál je. Kempy najdete, ale spíše na místech, kam se ta hrstka turistů vydává běžněji. Nečekejte kempy nebo ubytovací zařízení někde na vedlejší prašance napříč komunitní oblastí. Kempy jsou většinou základní, občas není ani voda, s elektřinou také všude nepočítejte. Ale i přesto, že jsou takové jaké jsou, je to skvělé. Buškemp je možný, ale dávat si pozor na miny, často jsou zaminovaná místa označená buď cedulí, nebo nějakou značkou jako je například kus plastového kanystru na dřevěné tyči. I když takhle si místní značí i přístupové cesty ke svým příbytkům. Porost je většinou hustý, kolikrát cestičku přehlédnete. Stojí za to se informovat u místních, tak kde je vše pošlapané od lidí nebo dobytka, tam miny nejsou.
Noc mezi giganty v Colinas
Jeden nocleh s výhledem na serpentiny Serra de Leba
Jeden nocleh vedle silnice
A strach nebo divné pocity byly?
Ani ne, jediné z čeho jsem byla nesvá byly právě ty miny. Protože rádi kempujeme na divoko a v těchto zemích je potřeba opatrnosti. Obdobně na tom nedávno byl i Mozambik, který byl také hodně zaminován. V obou zemích ztěžoval cestování fakt, že silnými dešti a povodněmi miny cestovaly a tak se objevily i na místech kde položené nebyly. To bylo asi to jediné. Z místních strach nemám, většinou bývá (z mé zkušenosti), že čím horší režim nebo historie v zemi, tím pokojnější a přátelštější lidé. Vlastně ne, ještě jedna obava byla na programu dne... aby auta projela zemí v pořádku minimálně až zpět za hranice do Namibie. Ne, že bychom měli nějaké vraky, ale v Africe se prostě vždycky něco může stát, a v Angole by se to moc nehodilo, vzhledem k místní vybavenosti dílů a síti autoservisů. Na Africe je ale skvělé, že vždycky se nějaký plán vymyslí a my dojedeme včas na letiště :-D
... máme jen hrubý plán a představu kam bychom chtěli. Vše záleží i na stavu silnic a cest ...
V Angole je mnoho míst kam se podívat. Země v první řadě zaujme starou a pomalu umírající portugalskou architekturou. Města i osady vystavěné v portugalském stylu se dnes prolínají s architekturou bantuských kmenů. Povětrnostní podmínky a zub času se na stavbách podepsaly, ale to dává ulicím a stavbám určitý šarm. Většina domů je obydlených ale na první pohled to nepoznáte. Občas tomu chybí celý roh, nebo střecha, vypadá to na demolici a najednou se otevřou dveře a ven vyjde matka se třemi děti. V Africe nikdy nevíš :-D
Motorest v Namib
Masivní název na kopci nad městem
Obě cesty jsme jeli ze Santa Clary na severo-západ a sever. Na první cestě přes Lubango dále na pobřeží do Benguela, dále podél pobřeží Lobitu Quicombo a přes vnitrozemí zpět k Lubangu, kde jsme sjeli slavný Leba Pass dolu na pobřeží do Mosamedes a Tombua. Mysleli jsme si, že od těchto rybářských osad asi nic moc očekávat nemůžeme. Ale stačí se na městečka podívat trochu jiným okem a najdete spousty zajímavých objektů k focení, popovídáte si s fajn lidmi a na pláži si s dobrým drinkem užijete západu sluníčka. Navíc je tento kout bránou do pouště Namib a národního parku Iona. Vyprahlá krajina na severozápadním cípu pouště Namib je domovem několika druhů flóry a fauny, endemické právě pro tuto oblast.
Dál na jihu k Foz do Kunene nebo Baia dos Tigres, se jen tak stejně nepustíte, tam to chce minimálně dvě lépe tři auta, opravdu zkušeného řidiče a dobře spočítaný příliv a odliv, jinak si člověk zadělá na průšvih. Pro velmi odvážné a dobrodružné, ale především top řidiče, je tu cesta tzv. Doodsakker (nebo-li The Detah acre), která vede právě k ústí řeky Kunene do oceánu.
https://www.google.com/search?sc...&dpr=1
Cesty jsou opravdu lahůdka, ale na hladkých asfaltkách by to byla nuda...
Ani hlavní silnice nejsou v pohodě, i když je ve velké většině Angole zcela minimální provoz. Kus máte krásný asfalt a najednou se ozve rána a ze snění na hladké silnici se zaboříte do jedné z tzv. "potholes". Po každém období dešťů je to co si pamatujete jako ok, o dost horší. Nelze si ani naplánovat za jak dlouho budete v nějakém bodě nebo a nějakém místě, protože to že vloni byl na cestě asfalt a dalo se jet třeba 60km/h, letos už není pravda a drkocáte se rychlostí poloviční. O to horší je to na vedlejších nezpevněných komunikacích. Jízda v Angole je prostě dobrodružství a to nejen pro vás, ale hlavně pro auto, které dostane zabrat. Na první cestě jsme jezdili hlavně po hlavních, ale vloni jsme to vzali bočními cestami na sever, a podél pobřeží také nezpevněnou cestou na jih. Snad nejhorší úseky byly z Matala do Cacondy, a potom hlavní průtah z Dondo směr Luanda. Noční můra a u Luandy neuvěřitelný provoz. Že občas někde chybí kus mostu, nebo je někde strom přes cestu, či cesta kompletně spláchnutá silnými přívaly vody v období dešťů, chybí asfalt ba dokonce je prorostlý odolným porostem, je takový normální jen pojící se k dopravě v Angole.
Nespočet zajímavých přírodních úkazů a krás
Vezměme to z jihu na sever, od pouště Namib a vyprahlého parku Iona, přes nádherné srázy padající přímo do oceánu, krásné výhledy na Lubango a serpentiny Serra de Leba a jeho kaňon Tundavala, hladká skaliska Pedras Negras, peřeje na řece Kwanza , nebo severněji úchvatné vodopády Kalandula spolu s dalšími několika vodopády v blízkém okolí. Podél pobřeží nelze vynechat nadpozemsky vypadající krasová krajina Miradouro da Lua.
I safari je možné, trochu v jiném stylu a jinak bohaté než vedle v Zambii nebo Namibii, ale k Angole to prostě patří. Nejvíce navštěvovaný Národní park Kissama stojí za zastávku, i když tam selfdrive není povolený. Na safari vás vezmou kluci z Kissama lodge do náklaďáku, který už něco zažil a když se řítí krajinou tak rachtá, že vlastního slova neslyšíte a myslíte si, že s tímhle neuvodíte ani paviány, ale opak je pravdou. Viděli jsme zebry, různé druhy antilop a dokonce i slony. O kus na východ se nachází velmi špatně dostupný park Cangandala, kde žijí Antilopy obrovské neboli Varianiho antilopa vraná. S největší pravděpodobností v a bezprostředně po období dešťů je nedostupný. Nechcete tam utopit ani auto ani sebe.
Pedras Negras
Kalandula
Safari v Kissama NP
Pláže a rybaření
Pobřeží oceánu je hustě osídlené, přeci jen jedním z hlavním zdrojů obživy je rybolov. Takže pláže jsou více méně okupované rybáři a všemi kupci a obchodníky. Vždy si nakupujeme večeři tady. V tom davu záříme a tak rybáři ví kam mají jít přednostně. Ne kvůli nadřazenosti, (kdyby si snad někdo chtěl myslet), ale protože "maloodběratelským cizincům jednak dají rádi na výběr, ale také mohou lépe prodat. Než přijedou rybáři pozorujeme okolní šrumec a přípravy velkoodběratelů i místních žen, čekajících na nové dodávky. Na takto zalidněných plážích je třeba si dávat pozor na "hovínka", místní chodí na velkou potřebu prostě jen tak mezi loďky a nebo mezi kameny.
Ale prázdných romantických pláží je pořád stále dost. Vedou k nim náročnější a slow-go cesty, ale těch někdy i několik hodin Vás odmění nádhernými písky, crystalově čistou vodou a klidem.
Domorodci a zapomenuté kmeny Angoly
Místní lidé jsou příjemní, největší blokáda v komunikaci je jazyk. Pokud umí jiný než svůj, tak je to pouze portugalština. Ale dá se domluvit jako všude. Na jihu v poušti Namib žije ještě několik kmenů tradičním způsobem života v tradičním oblečení. Himbové, Mwila, Mucubal a další. Zapomenuté kmeny Angoly...
Slečny kmene Mucubal
A tady jsme zase u kmene Mwila
také si zdobí vlasy bahnem...
Válka a zbrojní arsenál po buši
To nejhorší až na konec. Z obou válek zůstalo po zemi nespočet opuštěné techniky, munice a masivní počet min. A k tomu všemu není ojedinělý ani škorpión ani had :-D
Letos v květnu zase Angola ... přidejte se, bude to zase skvělá cesta
Zaujala Vás Angola? Fakt je to lákavá destinace a vřele doporučuji se tam vydat.
Necítíte se na to jet sami? Nebo nemáte stejného nadšence do podobných destinací, tak se ozvěte, letos se do Angoly chystáme znovu od 9. května na 24 dnů plus let a místo by se určitě našlo. :-)
Jinak jsem si jistá, že se Vám Angola líbila a už je na seznamu "to go" zemí.
Jak se ti cestopis líbil?
Andrea Kaucká procestovala 31 zemí světa světa, nejvíce Afriku a Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 8 lety a napsala pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Inu kdyby to nebylo tak narychlo (jiz za mesic), tak bych se do zajimave destinace jako tato i nekdy rad pridal. Pokazde kupujete letenky takto narychlo a zrejme za jakokoliv cenu?!
V pripade navstevy Angoly je potesujici, ze po rocich s jednim z nejdrazsich viz na Svete (pres 200 USD) uz byl konecne vizovy poplatek zrusen, tedy nic nestoji, na rozdil do jinych africkych zemi.
Angola je lakava, znam ji minimalne pouze lacnym pohledem pres sklo na starem luandskem letisti LAD (Quatro de Fevereiro), behem prestupu do dalsich zarnych destinaci MPM a TMS. Lakaji plaze, narodni parky, vodopady, odlisne kmeny i kosmopolitni Luanda, byt s minimalnim portugalskym dedictvim ...
Z tveho cestopisu je prijemnou informaci potvzeni, ze v angolskych regionech lze na kupovat, jist a pit za nizkou cenu a luandska drahota zrejme zustava jen v hlavnim meste.
Mozna nekdy vyjde navstivit Angolu trochu vice zevrubneji. A take se osvezit se vychlazenymi pivy Cuca, N'gola, Luandina.
https://www.youtube.com/watch?v=256aPQh8tYo
Inu kdyby to nebylo tak narychlo (jiz za mesic), tak bych se do zajimave destinace jako tato i nekdy rad pridal. Pokazde kupujete letenky takto narychlo a zrejme za jakokoliv cenu?!
V pripade navstevy Angoly je potesujici, ze po rocich s jednim z nejdrazsich viz na Svete (pres 200 USD) uz byl konecne vizovy poplatek zrusen, tedy nic nestoji, na rozdil do jinych africkych zemi.
Angola je lakava, znam ji minimalne pouze lacnym pohledem pres sklo na starem luandskem letisti LAD (Quatro de Fevereiro), behem prestupu do dalsich zarnych destinaci MPM a TMS. Lakaji plaze, narodni parky, vodopady, odlisne kmeny i kosmopolitni Luanda, byt s minimalnim portugalskym dedictvim ...
Z tveho cestopisu je prijemnou informaci potvzeni, ze v angolskych regionech lze na kupovat, jist a pit za nizkou cenu a luandska drahota zrejme zustava jen v hlavnim meste.
Mozna nekdy vyjde navstivit Angolu trochu vice zevrubneji. A take se osvezit se vychlazenymi pivy Cuca, N'gola, Luandina.
https://www.youtube.com/watch?v=256aPQh8tYo