Na kole z Alp k Jadranu
750 km zážitků z Rakouska, Itálie, kousku Slovinska a Chorvatské Istrie
Cestopis z roku 2020 napsala Vercavlcek
Celý tenhle výlet byla impulsivní akce. Doba koronavirová cestování nepřeje, přesto jsme prahli po nějakém dobrodružství. V Čechách na kole jezdíme rádi, tak proč nezkusit dojet k moři? V pátek nám přišly tašky na kola a v sobotu už jsme nasedali v Praze na autobus, který nás dovezl do Salzburgu, kde začíná dálková cyklotrasa Alpe-Adria.
Příprava před cestou: Úkol číslo 1 - sehnat Ondrovi kolo. Minulý rok mu ho ukradli a zatím si nepořídil nové, takže tuhle cestu absolvoval na kole vypůjčeném od maminky. Když jsme měli oba kolo, dovezli jsme je do servisu, aby na ně raději mrkli a dali je do kupy. Tipovali nás spíš na výlet za vínečkem na Moravu, (což by se nám taky líbilo, ne že ne) než na dálkovou cyklotrasu. Mezitím, co naše oře připravovali na cestu, nám zbývalo ještě sehnat nosič a tašky na kolo. Dokoupili jsme také vybavení na základní opravy a náhradní duše. Mapová příprava spočívala ve stažení offline map a předběžného rozdělení trasy na úseky, které musíme minimálně každý den ujet, abychom cestu stihli.
Ubytování a jídlo: Vezli jsme s sebou výbavu na kempování včetně vařiče. Nechtěli jsme být vázáni na ubytování v apartmánech či penzionech, ale zároveň jsme si chtěli dopřát trochu pohodlí ve formě teplé sprchy, proto jsme většinou spali v kempu. V Rakousku a v Itálii se nám nikdy nestalo, že by měli plno a odmítli nás večer bez rezervace ubytovat. V Chorvatsku občas vyrukovali s tím, že jde zůstat minimálně na 2-3 noci, což jsme odmítali a jeli o kemp dál. Celkově se nám přístup a atmosféra kempů líbila více v Rakousku a Itálii než v Chorvatsku, kam se dostal trend čtyřhvězdičkových kempů, kde plácek pro stan stojí nehorázné peníze a kemp sdílíte se stovkami dalších hostů. Žádné velké zásoby jídla jsme s sebou z domu nevezli, jen pár ovesných kaší, rezervních zalévacích polévek a oříškových tyčinek. Jídlo jsme nakupovali průběžně každý den. Jeden večer jsme si udělali fazole a druhý si dopřáli večeři v restauraci. Italské těstoviny a chorvatskou plejskavicu jsme prostě nemohli vynechat.
Večeře z ešusu
Zasloužená odměna na konci dne
Večeře v italském stylu
Mořské plody v bistru Hook and Cook v Pule
Doprava: Do Salzburgu jsme jeli z Prahy Flixbusem. Kolo Vám uloží do prostoru pro zavazadla nebo na zadní nosič. Jede několik spojů denně, ale ne všechny přepravu kol nabízí. Doporučuji zarezervovat předem. Z Chorvatska jsme se vraceli novým přímým spojem Rijeka - Praha od Regiojetu . Využili jsme akce lůžko + kolo a jednosměnná jízdenka nás tak vyšla na 790 Kč.
Trasa: Salzburg - Bad Hofgastein - Villach - Gemona del Friuli - Aquileia - Grado - Muggia - Novigrad - Pula - Medveja - Rijeka
Den 1: Salzburg - Bad Hofgastein, přespání v kempu Bertahof
První část cyklotrasy vedla proti proudu řeky Salzach, odkud byl krásný výhled na štíty Alp. Asi po 35 km se cyklotrasa napojila na silnici, po které jsme vystoupali Pass Lueg, projeli kolem hradu Hohewerfen a sjeli zpět dolů k řece. Nechtěli jsme přepálit začátek a původně naplánovali cestu jen do kempu u Sankt Johann im Pongau, ale tam jsme dojeli už ve 14 hod., a tak jsme se rozhodli pokračovat k dalšímu kempu kousek od lázeňského města Bad Hofgastein. Odbočili jsme od řeky a čekalo nás nejtěžší stoupání dne a taky první defekt. Rovinku podél řeky vystřídalo opakující se mírné stoupání a klesání. Další kopec jsme podjeli 2 km dlouhým tunelem Klamm, kterým vede cyklostezka oddělená od aut zábradlím a pak převážně podél silnice pokračovali až ke kempu Bertahof. Během večeře se přihnala bouřka a v noci jsme museli stěhovat stan, který stál celý v ohromné kaluži.
- ujeto: 101,9 km
- čas strávený šlapáním: 5 h a 46 min.
- průměrná rychlost: 17,6 km/h
- oprava kola: 1 - výměna duše
Idylka na začátku cesty
Tady jsme vydýchávali kopec a měnili duši
Den 2: Bad Hofgastein, tunelem pod hřebenem Vysokých Taur, Villach, přespání v kempu Seehof
Ráno jsme šlapali 11 km do kopce na vlakovou stanici v městečku Böckstein, odkud jezdí autovlak, který auta i cyklisty převáží pod hřebenem Vysokých Taur do stanice Mallnitz. Vlak jezdí každou hodinu (vždy v celou a 20 minut) a stojí 5 euro/osoba + kolo. Na druhé straně Taur nás čekal parádní 8 km dlouhý sjezd do města Obervellach, odkud jsme pokračovali podél divoce tekoucí řeky Mell. Cestou jsme potkali útulný samoobslužný stánek a neodolali studenému pivu a odpočinku v lehátku. Přemýšleli jsme o přespání v kempu u města Spitall and der Drau, ale nakonec jsme pokračovali až do Villachu. Posledních 43 km jsme frčeli podél řeky Dráva a cesta pod koly ubíhala sama.
- ujeto: 98,9 km
- čas strávený šlapáním: 5 a 27 min.
- průměrná rychlost: 18,1 km/hod
- oprava kola: 1 - v kempu jsme odhalili uvolněný nosič
Vodopád uprostřed města Bad Gastein
Odpočinek s výhledem
Most přes řeku Dráva
Den 3: Villach, přejezd hranic do Itálie, přespání v kempu Ai Pioppi u města Gemona del Friuli
Dopoledne bylo náročné. Celou dobu foukalo proti nám, trasa vedla mírně do kopce a šlapalo se fakt ztěžka. Prvních 30 km jsme jeli asi 3 hodiny a ještě jsme píchli. Dnes jsme přitom potřebovali dát znovu stovku, protože bližší kemp nebyl. Kolem oběda jsme překročili italské hranice a po chvíli najeli na očekávanou část trasy vedoucí po bývalé železnici. Úsek nazývaný Pontebbebana je opěvovaný oprávněně. Bylo to parádní. Krásný asfalt, stále mírně z kopečka, žádná auta, pod námi tyrkysová řeka a okolo nás krásné hory. Projížděli jsme tunely, přejížděli viadukty a míjeli bývalé železniční stanice. Celých 60 km jsme se široce usmívali a vychutnávali si každý kilometr. Prostě cyklistický ráj. Škoda, že se zkazilo počasí, trochu jsme zmokli a odpoledne závodili s mraky. Konec stezky ještě není dokončený, takže z Maggio Udinese do kempu Ai Pioppi jsme museli po silnici. Městečko Gemona del Friuli bylo úplně vylidněné. Přivítala nás v něm ale krásná duha.
Bylo to parádní. Krásný asfalt, stále mírně z kopečka, žádná auta, pod námi tyrkysová řeka a okolo nás krásné hory. Projížděli jsme tunely, přejížděli viadukty a míjeli bývalé železniční stanice. Prostě cyklistický ráj.
- ujeto: 105 km
- čas strávený šlapáním: 5 h a 9 min.
- průměrná rychlost: 20,4 km/h
- oprava kola: 1 - výměna duše
A jsme v Itálii!
Cyklostezka po bývalé železnici
Projeli jsme aspoň 20 tunely
Duha nad městem Gemona del Friuli
Den 4: Gemona del Friuli - Aquileia, přespánní v kempu Aquileia
Už jsme definitivně sjeli z hor a pokračovali úrodnou italskou nížinou. Terén byl výrazně snazší a podnebí teplejší. Stezka vedla venkovem, malými vesničkami mezi poli s kukuřicí a vinicemi. Značení na italské straně trochu pokulhávalo. Občas směrovka chyběla, jindy byla trochu nesmyslně umístěna v protisměru, či byla odbočka označená až za odbočkou. Jednou jsme se chytli jiných cyklistů a asi 5 km je "sledovali", bohužel jeli úplně jinam. Projeli jsme městem Udine a na kávu se zastavili v historickém městečku Palmanova, které je obehnané hradbami ve tvaru hvězdy. Dnes bychom bez problému zvládli dojet až do Grada, cíle cyklotrasy Alpe-Adria, ale dostali jsme doporučení zůstat ve kempu u města Aquileia, které je na seznamu UNESCO. Kemp měl bazén, čehož jsme rádi využili a po osvěžující koupeli vyrazili prozkoumat antické ruiny Aquilei.
- ujeto: 94 km
- čas strávený šlapáním: 5 h a 14 min.
- průměrná rychlost: 17,9 km/h
- oprava kola: 0 (jupí)
Vinice obsypaná hrozny
Bazilika v Aquileia
Den 5: Aquileia - Grado - Muggiea, přespání v kempu San Bartolomeo
Po půlhodince cesty jsme ucítili vůni moře ve vzduchu. Hurá, zvládli jsme to, dojeli jsme k moři na kole. Dobrý pocit :-). Město Grado nás nějak nenadchlo. Drahé hotely, mariny a jedna malá pláž obsypaná slunečníky. Udělali jsme si "vítěznou" fotku na promenádě, dali kávu a pokračovali v krasojízdě. Protože jsme do Grada dorazili dříve než jsme původně očekávali, rozhodli jsme se jet do Rijeky podél pobřeží poloostrova Istria. Tenhle nápad nám vnukl jeden rakouský důchodce na elektrokole, se kterým jsme si vyměňovali zážitky během lepení duše na odpočívadle. Pokračovali jsme pořád podél pobřeží směr Trieste a Slovinsko. Cesta nejdříve vedla po cyklostezce a potom jsme museli najet na silnici, kde byl celkem provoz. Prokličkovat přístavní město Trieste bylo zdlouhavé a ne moc příjemné. Do kempu na hranicích Itálie a Slovinska jsme dorazili až kolem 6 hodiny a šli na chvíli na pláž. Přestal nám fungovat tachometr, takže přesnou statistiku nevíme, jen délku trasy podle mapy.
- ujeto: cca 90 km
- oprava kola: 0 - jen nefungující tachometr, který se nám opravit nepodařil
Vítězné foto v Gradu
Dál jsme pokračovali pořád podél pobřeží
Den 6 : Muggia - přejezd Slovinska, Novigrad, přespání v kempu Kastanija
Ráno nás čekal otazník v podobě přejezdu slovinských hranic. Pro Čechy v té době byly vzhledem k epidemiologické situaci otevřené pouze pro tranzit v délce maximálně 12 hod. Hraniční přechod, poblíž kterého jsme spali, nebyl určen pro mezinárodní styk, takže hrozilo, že budeme muset šlapat na jiný. Naštěstí hranice nikdo nehlídal, takže jsme je prostě profrčeli. Projeli jsme městem Koper, které s dalším pobřežním městem Izola propojuje krásná stezka. Odbočili jsme od pobřeží do zvlněné krajiny plné vinic a kolem oběda překročili Slovinsko-Chorvatské hranice. Pokračovali jsme podél pobřeží, chvíli po nezpevnění cestě, chvíli po silnici. V Umagu jsme zalepili píchlé přední kolo a začali hledat kemp. Překvapilo nás, že kempy v Chorvatsku jsou dražší než byly kempy v Rakousku a Itálii. Nakonec jsme zůstali u letoviska Novigrad v kempu Kastanija. Odpoledne jsme strávili na pláži a večer jeli do města na plejskavicu a čevápi.
- ujeto: cca 60 km
- oprava kola: 1 - lepení
Slovinské vinice
Ideální místo pro piknik
Západ slunce z kempu Kastanija
Den 7: Novigrad - Pula, přespání v apartmánu v Pule
Po ranní koupačce a tradičním zdlouhavém balení jsme vyrazili směr Pula. Ondra dneska neměl svůj den. Nasadil si nakřivo tašku na kolo a nedařila se mu srovnat. Jeho kolo se 2x poroučelo k zemi, ještě dříve než jsme vyjeli z areálu kempu. V Chorvatsku už nejedeme po žádné cyklotrase, takže musíme více po silnici a zároveň více hlídat a hledat kudy jet. Je tu taky méně rovinek. Cesty a silnice se vlní. Stoupají do vnitrozemí, aby se mohly zase vrátit k hladině moře a to stále dokola. Největší převýšení jsme překonali nad Limským zálivem a následně z městečka Bale sjeli zpět dolů k pobřeží. Kousek před vesnicí Peroj jsme projeli nezpevněnou cestičkou k moři a objevili hezkou kamenitou pláž s azurovou vodou a jen pár lidmi. Pak už nás do Puli čekalo jen 13 km. Dnes budeme po spát v posteli. Je to trochu nepochopitelné, ale pokoj v centru města vyšel levněji, než kempy v okolí. Hostitelka byla moc milá a schovala nám kola na dvoře. Večer jsme vyrazili objevovat památky a gastronomii Puli.
- ujeto: cca 80 km
Dominantou Puli je zachovalé Coloseum
Antická brána
Den 8: Pula - Medveja
Cesta mi dnes připadala celkem náročná. Nedrželi jsme se pobřeží a jeli nejkratší cestou po vedlejších silnicích. Prvních 30 km jsme mírně stoupali a šíleně foukalo. Jak jinak než proti nám. U Zálivu Raša jsme všechny pracně nastoupané výškové metry sjeli zpět na 0 m a stoupání začalo nanovo. To se po chvíli opakovalo jako přes kopírák u zálivu Plomin. Potom už jsme pokračovali podél pobřeží a v dálce viděli město Rijeka, náš cíl. Vítr neustával, naopak, občas jsem měla pocit, že mě poryv větru z kola shodí. Zůstali jsme v kempu ve vesnici (nebo spíš obydlené zatáčce) Medveja. Naproti kempu byla pláž, vedle obchod a jinak nic. Už se to chýlí ke konci.
- ujeto: cca 82 km
Záliv Plomin
Výhled na Rijeku a ostrov Cres
Den 9: válečka na pláží a poslední kilometry do Rijeky
Dnes posledních 30 km. Nebylo kam spěchat, tak jsme celý den strávili na pláži. Kolem oběda už jsme se nudili :-D. Alespoň jsme se utvrdili v tom, že válení na pláži není dovolená pro nás. Odpoledne jsme ušlapali poslední kilometry do cílové destinace. Rijeka je takové ošuntělé přístavní město s otřesnými paneláky na kopci, ale centrum je pěkné. Spali jsme apartmánu se zahradou, kde jsme si mohli schovat kola.
- ujeto: cca 30 km
Pláž v Medveja
Den 10: Rijeka "čekání na vlak "
Využili jsme toho, že máme kola a zajeli se podívat na rampu, na které bylo poprvé sestaveno a otestováno torpédo. Dnes je bohužel v dezolátním stavu. Většinu dopoledne jsme strávili na pláži Kandtrida. I když byla ještě ve městě a nedaleko přístavu, překvapila nás svoji čistotou a krásnou průzračnou vodou plnou rybek. Všude kolem nás byla slyšet čeština. Odpoledne jsme prošli centrum a také přístav plný luxusních lodí. Pak už jsme jen vyzvedli tašky a šli čekat na nádraží na "žluťáka", který nás přes noc dopravil i s našimi oři až přímo domů, zpátky do reality všedních dnů.
Rampa, ze které bylo poprvé odpáleno torpédo
Rijeka, naše cílová destinace
Jak se ti cestopis líbil?
Vercavlcek procestovala 45 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil6 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky za cestopis a asi nejen pro mne bude inspirací. Čtivé, pěkné fotky a jako bych s vámi šlapal (ne že bych se při četbě zapotil jako na kole, ale neztratil jsem se v příběhu). Beru to jako výzvu, opravím duši předního kola Sobi20 a jednu z hor tohoto měsíce si dám kolmo (tedy na kole :-) ).
Krása, přesně o tomhle už několik let jenom pořád mluvím, ale ještě jsem se nebyla schopná odhodlat. Tak snad napřesrok, díky
Blahopřeji k rozhodnutí absolvovat tuto trasu, Alpe-Adria je super, skoro pořád z kopce... ta část okolo Drávy mi přišla nejnudnější, moc to tam neubíhalo a i stezka byla místy horší (šotolina). Ale pak z Villachu až k moři - parádička.
Klidně bych si to zopakoval, i s tím dojezdem do Rijeky, jestli zas bude jezdit ten RJ. Já se před 3 lety vracel vlakem zase přes Salzburg a Vídeň... Jo, pěkné.
V Chorvatsku už jsme museli víc po silnice, ale odměnou bylo každé odpolko osvěžující moře :-) Jestli bude příští rok zase jezdit RJ, tak doporučuju.
To bych pak skoro mohl vzít i ženu... akorát bychom museli jet jen z Villachu, protože přes Bad Gastein ji nedostanu... :-) A těmi tunely asi pěšky. :-) Ale zní to dobře.
Taky díky za námět, to si asi rád projedu. :-)