Na konci světa

V práci mě to přestalo bavit, 40 hodin přesčasů měsíčně nebylo ničím výjimečným a za to jsem nedostal ani prd. Nadešel okamžik něco s tím udělat, jediným receptem je útěk z korporátního bordelu a dobít baterky do teplých krajin. Po předchozích zkušenostech z jižní polokoule nebylo o čem přemýšlet, po Africe a Oceánii přišla na řadu jižní Amerika. Na pelikánu zrovna reklamovali akční cenu z Benátek do Santiago de Chile v hodnotě necelých 13000 Kč. Účelem této dovolené nebylo měsíc flákání se na opačném konci světa. V době koupě letenek jsem byl pevně rozhodnut, že maximálně v polovině roku dám svému chlebodárci sbohem. Proto na tento výlet bylo spotřebováno pouze 11 dní placené dovolené.

Chile je dlouhá úzká nudle, je třeba mít na paměti, že i v lednu, tedy astronomickém létě může být rozdíl teplot mezi jihem a severem až 45 °C a jestli tomu tak bylo doopravdy se dozvíme v dalších řádcích. V pátek 12.1.2018 dopoledne nás společnost EasyJet dopravila z Prahy do Benátek, kde následovala asi 2hodinová pauza, poté jsme byli přepraveni společností Alitalia do Říma a následně v nočních hodinách se vydali přes Atlantik. Linka Řím – Santiago de Chile je doposud tím nejdelším nonstop letem, který jsem za svou dobu absolvoval. 15,5 hodiny ve vzduchu bylo moc i na mě, ale překousnout to člověk musí, zvlášť, pokud je to jeho jediná závislost. Stejně jako u China Eastern Airlines tak i tady jsem měl obavy, jaký servis od Alitalia čekat, protože na povrch se dostávaly informace, že italská aerolinka se zmítá v problémech a hrozí jí bankrot. Naneštěstí nebylo nic poznat a dostávalo se nám opravdu nadstandartních služeb.

Druhý den před polednem jsme dosedli v Santiagu. To ovšem nebyla moje konečná, ta byla asi ještě o dalších 3,5 hodiny letu na jih ve městě Punta Arenas. Po vystoupení se do mě opřel takový vítr, který srazil pocitovou teplotu na nulu. Oblečen jenom do šušťakovky, jsem se cítil jak jamajští bobisté v Calgary 1988. Před letištěm čekala dodávka, která vás za 5000 pesos odveze na místo pobytu. Město je postavené na kopci čili pokud chcete jít do centra nebo k oceánu, pořádně si zasportujete. Ale záleží, kde je člověk ubytován, většina hostelů nebyla položena tak vysoko, ale my, co máme rádi pohodlí a spíme u soukromníků, jsme byli podrobeni i hodinovému výšlapu. Velkým problémem jako v dalších městech latinské Ameriky jsou přemnožení psi, v konečném důsledku člověku nic neudělají, nicméně očkování proti vzteklině je doporučováno. Samotné město moc krásy nenabízí, všude samý beton a kolem oceán. Z dominant můžu zmínit památník Fernanda Magalhaese na Plaza de Armas Muňoz, kde se také konala vojenská přehlídka (nevím u jaké příležitosti) a památník škuneru Ancud na esplanádě. Esplanáda je asi jediný „světlý“ bod města, který vyčnívá z té melancholie. Dalším turistickým lákadlem je ústřední hřbitov, musím říct, že tak krásně upravené krchovy jsem nikde neviděl.

škuner Ancud

Památník Juana Williamse

šeď Punty Arenas

Památník Fernanda Magalhaese

vojenská přehlídka

Protože se nacházím na skoro samém jihu, dá se kupodivu ještě jet jižněji. Ushuaia, komerční konec světa, město odkud vyplouvají lodě na Antarktidu, leží 12 hodin jízdy autobusem odtud. Někomu se to zdá příliš, ale mohu ubezpečit, že nuda to rozhodně nebyla. Po 2,5 hodinách jízdy se ocitáme v přístavu, nalodíme na trajekt a ten nás dostává na druhý břeh. Za oknem autobusu pozorujete typickou krajinu ohňové země. Chilsko-Argentinská hranice se nachází téměř v polovině cesty. Proces odbavení je zdlouhavý, nejdéle se načekáte na razítko do pasu. Na hranicích jsme strávili dobré 2 hodiny, ne-li víc. Na ústřední autobusové nádraží jsme dorazili kolem 20:00, cesta do hostelu trvala asi 10 minut chůze, pak se šlo na prohlídku města, která se samozřejmě neobešla u cedule, která značí pomyslný konec světa. (Ne)Výhoda polohy města spočívá v tom, že je zde v létě stále světlo. A protože se odtud vypravují lodě s turisty na sedmý kontinent, tak i mě zajímalo, kolik takový výlet stojí. Obešel jsem pár agentur a nejlevnější varianta byla 10denní plavba za 4000 USD. Abyste si užili co nejvíc, kanceláře doporučují 3týdenní plavbu včetně vylodění na Falklandech a Jižní Georgie a k tomu ještě na lodi, která pojme ne více jak 100 pasažérů, protože údajně maximálně 100 lidí může v jeden moment vstoupit na ledový kontinent. Takový výlet stál už více než 10000 USD, dnes i 13000 USD.

Darwinovo pohoří

Chilsko-Argentinská hranice

vítejte na konci světa

Beaglův kanál a Darwinowo pohoří

náměstí

Po dvou nocích strávených na konci světa bylo nutné opět absolvovat 12hodinovou jízdu autobusem zpět do Punta Arenas. Šoféra jsem požádal, zda by mi mohl zastavit u odbočky na letiště, protože býval bych se nechal vysadit na autobusáku, nechytil bych letadlo do Santiaga. Let jsem tak tak chytil a před půlnoci se ocitám na letišti v hlavním městě. Přípoj do města Calama byl naplánován až na ráno, čili po roce další noc na letišti. V Calamě nás uvítala šílená výheň, město se nachází v poušti Atacama a jak už samotný název napovídá, mým dalším útočištěm byla vesnice San Pedro de Atacama. Na letišti jsem si zapůjčil Citroen Picasso, stav auta byl na zdejší poměry dobrý. Cesta z letiště do San Pedra měří 100 km, je hodně podceňovaná, po škarpách leží ohořelá torza aut, ani se nedivím, 2/3 cesty prakticky nemusíte hnout volantem, k tomu to vedro a průšvih je na světě. S paní domácí jsem se měl sejít až večer, tudíž jsem měl asi 8 hodin na obchůzku města. Jenže městečko je tak malé, že za hodinu nebylo co dělat. A tak přišlo druhé kolo, posedávání v hospodách, kulturní program na náměstí, přejídání se empanadami. S domácí jsem se sešel po 18:00, po vybalení jsem od únavy padnul na postel a probudil se ráno. Na dopoledne jsem měl objednanou exkurzi v měděném dole Chuquicamata nedaleko Calamy. Jedná se o největší povrchový důl svého druhu na světě. Po příjezdu do kanceláře odkud jsou vypravovány autobusy nám naši průvodci řekli něco o historii a těžbě, poté následovala obhlídka hornického městečka a pak už samotný vstup do areálu povrchového dolu. Ten důl je stále v provozu, takže jediné místo odkud můžete pozorovat jeho velikost je vyhlídková rampa asi 100 metrů pod okrajem „díry“. Kolem se prohánějí gigantické sklápěčky a autobus vedle nich vypadá jak dětská hračka. Silniční provoz v areálu dolu je levostranný, to proto, aby řidič sklápěčky viděl, jak daleko to má od okraje.

hornické město v Chuquicamata

měděnný důl

sklápěčka

S dalším dnem přišel další program, tentokrát celodenní výlet do observatoře jižně od Antofagasty. Musel jsem si přivstat, cesta trvá 5 hodin exkurze trvá cca 3 hodiny a potom zase 5 hodin zpátky. Na vrcholku hory Paranal se nachází soustava teleskopů a hvězdárna. Zaměstnanci se zde točí v několikaměsíčních turnusech a pocházejí ze všech koutů světa. Exkurze začala instruktážním videem v přijímací místnosti, poté jsme se vydali ve svých vozech na vrchol hory, kde proběhla prohlídka teleskopu, hvězdárny, řídícího centra a zázemí pro vědce. Přednáška to byla velmi naučná, i když ve španělštině a já rozuměl každému dvacátému slovu, ale co nepobraly uši to napravily oči.

Observatoř

teleskop

Čtvrtý den v pouštní oblasti se nesl v duchu cyklistiky. Za 4hodinové nájemné jsem zaplatil okolo 15000 pesos a poté se vydal prozkoumávat měsíční krajinu do Valle de la Luna. Na druhé straně obce leží Valle de la Muerte, ale je to v podstatě to samé, po 4 hodinách v poušti budete rádi, když odevzdáte kolo a vrátíte se na ubikaci. Samozřejmě je nutné dodržovat pitný režim, 5 litrů vody vypijete jakoby nic. U půjčovny kol mě vyzvedla domácí a poprosila mě, zda bych ji mohl zítra vzít na výlet, s tím, že mi ukáže okolí. Já jsem vždycky rád, když můžu jet s domácím na výlet, protože jedině oni vědí, kde jsou skryté krásy.

Valle de la Luna

Ráno jsme nakoupili zásoby, palivo a vyrazili na cestu. Náš cíl byl Park Chaxa asi 2 hodiny jízdy autem jižně od San Pedra. Součástí parku je i laguna nesoucí stejný název, v ní se promenádují plameňáci, z dálky nevíte, jestli je to voda nebo zrcadlo, terén je zde tak rovný, že by se zde mohli testovat auta na raketový pohon. Oproti předchozímu dni strávenému v měsíčním údolí, se zde neschováte před sluncem, teploty šplhají do enormních hodnot, že neudržíte ruce na volantu ani 2 sekundy. Všechna voda, co nám zbyla, jsme použili na chlazení části interiéru, abychom nemuseli čekat na západ slunce kdy teplota v interiéru auta klesne. Po návratu do města jsme se zastavili na místních trzích, kde probíhal kulturní program, celý prostor byl posetý stánky s občerstvením, jídlem a kýčovitými suvenýry.

Chaxa

Pobyt v San Pedru byl u konce, ráno jsem naložil přibližovací prostředek paní domácí do kufru, zavezl ji do zaměstnání a valil s plnou parádou do Calamy na letiště. Přílet do Santiaga byl naplánovaný kolem 14:00 a byl kouzelný. Po své levé ruce můžete pozorovat mohutné velehory Andy, svým způsobem působí na město ochranitelským pudem. Ubytování jsem měl zajištěno ve věžáku u venezuelské rodiny. V hl.městě Chile se nachází hodně obyvatel této útrapami zmítané země, ne nadarmo Santiago jednou dobou bylo vyhlášeno jako nejlepší město pro život v jižní Americe. Město disponuje vyspělým systémem metra s vysokou hustotou zastávek. Do setmění bylo daleko, zbytek a celý následující den jsem se věnoval blízkému okolí a centru města. Za zmínku stojí zejména Plaza de Armas, Catedral Metropolitana, hrad Hidalgo, La Moneda Palace, oblíbenou činností místních ale i turistů je návštěva kaváren za tmavými skly, kde si muži chodí oddechnout od stereotypu. Dalším útočištěm se stala hora San Cristóbal, nahoru se vezete v kabině po kolejích, na vrcholu se tyčí socha Panny Marie. Nejste tady kvůli soše, ale kvůli dechberoucím výhledům na panorama Santiaga. Jakmile se nabažíte, sednete na lanovku a ta vás zaveze na druhý konec parku, během jízdy můžete pozorovat krajinu druhé části města, hlavní atrakcí v této stanici je botanická zahrada. Pak znovu nasednete na lanovku a svezete se dolů. Co by to bylo za dovolenou, kdybych se nezúčastnil alespoň jedné exkurze o víně. Nejsem milovník vína, nepiji ho, protože mi nechutná a nerozumím tomu, ale když už máte dost chození po velkoměstě, jako zabiják času je to ideální. Vybral jsem si oblast východně od centra, těsně pod vrcholky And, máte na výběr z několika druhů tour pěší nebo cyklo, včetně degustace třech druhů vín.

socha Panny Marie, San Cristóbal

Santiago

Plaza de Armas

San Cristóbal

Santiago

Poslední večer působení pod Andami, zbytek času a peněz jsem rozfofroval za pončo a hospody. V sobotu 27.1.2018 odpoledne jsme se odlepili od země a dalších 15 hodin na ni nedosedneme. Přílet do Říma byl naordinován na neděli dopoledne, dvě hodiny na to odlet do Benátek a světla Prahy jsme spatřili v podvečer. Domů mě čekala ještě více jak 4hodinová cesta vlakem a hned druhý den ráno do roboty.

Shrnutí: tuto dovolenou jsem bral jako odpočinkovou, bez předem vypracovaného itineráře. Program jsem přizpůsoboval operativně na místě metodou „co tam bude, to uvidím“. Největší nevýhodou takového tripu je enormní vzdálenost, 15 hodin v letadle není pro každého, já jsem rád, že jsem si to jednou vyzkoušel a víc už bych asi nechtěl. Chilané jsou velice příjemní lidé, to že si navzájem nerozumíte je pro obě strany úsměvné, ale vás to nutí aspoň přemýšlet se naučit další jazyk. Co se týče bezpečnosti ať už na cestách nebo v ulicích po setmění, nikde jsem se necítil nepohodlně. Co Chilanům závidím a mohli by to zavést i zde, jsou kavárny za temnými výlohami, myslím, že by tohoto benefitu využil nejeden kravaťák z korporátního bordelu.

Ceny: letenka Benátky – Řím – Santiago a zpět 13000 Kč, Praha – Benátky a zpět 1348 Kč, vnitro letenky 4800 Kč, ubytko 7000 Kč, auto 5960 Kč, kapesné (benzín, vstupy, jídlo, výlety…) 20000 Kč. Celkem to dává 52000 Kč za 2 týdny srandy. Peněz rozhodně nelituji, dovedu si představit, že mnoho z Vás by si s tímto rozpočtem poradilo lépe.

Tolik slov o pouti na konec světa. Jakmile čas dovolí, v příštím cestopise pro rok 2019 se podíváme opět někam daleko.

Zdraví melounek.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 2 x Velmi praktické!

📷 2 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 2 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal melounek

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-07-23T08:17:24+02:00

melounek procestoval 14 zemí světa světa, nejvíce Jižní Ameriku a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 14 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Zbyněk Milfait

před 3 lety

Ahoj kolego. Dík za cestopis. Ohledně Valle de la Muerte na Atacamě bych jen dodal, že dle mého názoru je docela odlišné od Valle de la Luna a rozhodně ho doporučuji navštívit. Je mnohem užší a lze si v něm též zalyžovat či zasnowboardovat na písečných dunách. Nádherný je západ slunce z vyhlídky u silnice směr Calama, jež je v ceně vstupného do Valle de la Luna. Trochu se divím, že když jsi měl auto, tak jsi vynechal návštěvu gejzírů Tatio. Alespoň se je kam vracet. Já byl v San Pedro de Atacama měsíc a stejně jsem nestihnul navštívit všechny zajímavosti v okolí. Hasta maňana. Zbyněk.

melounek

před 3 lety

ahoj, už ani nevím proč jsem nejel ke gejzírům, možná proto, že jsem měl plechovku bez pohonu na všechny 4 kola. A organizované výlety autobusem nemám rád, to raději zajedu někam kde je normální cesta. Ale vracet se nemíním, svět je velký a na mém seznamu ještě pár hezkých zemí není odškrtnuto :-)