Na skok do Ukrajiny - Karpaty a Lvov

Do Ukrajiny vjíždíme stylově - ještě kilometr před Slovensko-ukrajinskou hranicí nám v šest ráno dá pořádný budíček mobil rozhoukaný alarmem protivzdušné obrany. Do Zakarpatí sice drony ani rakety skoro nelétají, ale sirény tu i tak houkají každý druhý den.

Hranice jsou mimořádně v pohodě, ani ne za deset minut jsme puštění. Pryč jsou ty doby, kdy se muselo uplácet. Jednou "my turist i volunteri“. „Herojam slava.“ a můžeme směle ukrajovat metry do Karpat.

5 dnů, 5 různých borščů

Užhorodem a Mukačevem proletíme jen se zastávkou na kafe a boršč. Bydlíme na Četnické stanici v Koločavě, kde se samozřejmě potýkají s úbytkem turistů. Ačkoliv sem míří spousta Ukrajinců z východu, úbytek Čechů a Slováků to nenahradí. Máme s sebou pár desítek kilogramů jídla, které  ráno hodíme jídlo do místní dobrovolnické kuchyně. Ta je skoro v každé ukrajinské vesnici, potraviny sem dávají primárně místní vesničani, kteří se i složili na vakuovačku. Měsíčně tu vyrobí tisíce jídel, které jdou rovnou na frontu. "Díky, že pomáháte. Bez vás bychom tu už nebyli," skoro nám pláče na ramenou místní babuška.

Libo místní variantu Adventure Menu?

My vyrážíme na Strymbu. Kopec, který by obyčejně praskal v návalech českých turistů, máme skoro pro sebe. Podzim hýří barvami a člověk by v takové idylce skoro zapomněl, co se děje o pár stovek kilometrů na východ. Na kopci potkáváme i válečné veterány, evidentně nyní na rekreaci. Koho jiného se ptát na náladu po skoro 4 letech války než právě jich? "Ničeho se nebojte. Vyhrajeme. Jinou možnost nemáme"

Jezero Synevir je důkazem, že Ukrajina se ještě z dědictví SSSR nestihla vymanit úplně. Komerce všude a Disneyland, který by si člověk spletl s kterýmkoliv azerským/gruzínským/armenskym turistickým místem. Pro Ukrajince je to ovšem jedno z míst, kam se dá jet na dovolenou, a tak je tu i přes sychravé podzimní počasí narváno. Babushky tu prodávají domácí pálenku. O ceně nesmlouváme, ostatně je i tak směšná. 

Zbytek výletu strávíme ve Lvovu. Jestli něco odlišuje Ukrajinu od jiných postsovětských zemích, tak je to kavárenská kultura. Ve Lvovu jsou stovky, neli tisíce kaváren a vyšší desítky pražíren. I na benzínce v zakarpatské divočině dostane člověk perfektní espresso. Prostě ráj. Lviv jako takový je ale nádherný i sám o sobě. Město prožila dlouhá staletí pod nadvládou Habsburků, kteří mu vnikli podobný ráz jako má třeba Brno - jen má vše ještě originální, neopravený ráz.

Jako Čech jsem zvyklý, že nás většina světa má ráda - i tam, kde by se to mělo navzájem vylučovat, např. zároveň na celém Balkáně. Ve Lvově je tenhle pocit ale nebývale intenzivní, prakticky nepotkáme člověka, který by po nám po uvedení, že jsme Češi, neřekl přinejmenjším "Díky". Je to vlastně hrozně zvláštní pocit. Ve 4 ráno nás budí poplach. Rychlý pohled na Telegram ukazuje, že nám nejspíš nebezpečí nehrozí. Až ráno se u brunche dozvíme, že ruské rakety zavraždily několik lidí v Kyjevě. 

Tři různá ukrajinská rána...

Celou akci jsme organizovali neziskově a její výtěžek půjde na drony (cca 50000 Kč). Pokud byste chtěli Ukrajinu navštívit a podpořit, tady je pár tipů:

Doprava: my jsme jeli autem. Cestou tam (Vyšné Nemecké) jsme nečekali ani minutu, zpět v Polsku 3,5 hodiny. Obecně nejlépe vychází noční vlak do Přemyšle, odkud jede přípoj do Lvova
Ubytování: ve Lvivu je spousta funkčních hotelů a apartmánů, sehnat jdou klasicky na airbnb.com/bookingu
Bezpečnost: západ Ukrajiny je relativně bezpečný. Tím myslím, že tu Rusko zabije jen několik civilistů měsíčně. Důležité je stáhnout si appku Air Alert a sledovat Telegram. V případě poplachu by měl člověk zalézt do krytu, nicméně místní na to minimálně v této oblasti Ukrajiny už relativně rezignují
Co dělat: Lvov je skvělé město na gastroturistiku, Karpaty na tu normální. Pokud chce člověk přiložit ruku k dílu, příležitostí je spousta - od pletení sítě po vaření jídel vojákům. Ve Lvovu je silní mezinárodní komunita dobrovolníků.
Pojištění: lze zařídit na visitukraine.today
Data: O2 má v Ukrajině bezplatný roaming, jinak SIM stojí pár korun.