Nejdražší prodloužený víkend - Lichtenštejnsko ve třech dnech
Jak utratit spoustu peněz v zemi, kde je spousta věcí zadarmo?
Cestopis z roku 2020 napsal JardaM
Úvodem
Budete se divit, ale nápad na to udělat si víkendovou dovolenou v Lichtenštejnsku, jsem měl v hlavě dobré 4 roky. Jen mi tahle destinace nepřišla nikdy dostatečně atraktivní na to, abych jí obětoval celý víkend a peníze. Věděl jsem ale, že jednou na ni chtě nechtě bude muset přijít řada, protože mým dlouhodobým cestovatelským cílem je navštívit všechny země v Evropě. No a proč tedy Lichtenštejnsko zrovna letos v červnu? Odpověď asi všichni tušíte - korona. Korona, zrušené letenky postupně během jara do Říma, Srbska, Pobaltí a Kosova, a tím pádem vyvolaný cestovatelský absťák. A i když se sice v průběhu června začala situace v Evropě uklidňovat, letadlem se nám pořád kvůli měnícím se podmínkám a rušení letů nikam nechtělo. A tak přišla řeč na roadtrip. Stačilo už teda jenom vytáhnout dlouho připravený itinerář do Lichtenštejnska, přidat do něj trochu Švýcarska, ve kterém také nikdo z nás nebyl a vyrazit na cestu.
1. den - pátek 26.6 - Hledá se SIMka, Vaduz
Abychom vytěžili z víkendu maximum, vyrazili jsme s přítelkyní z Prahy po páté hodině ranní. Čekalo nás 620km do hlavního města Lichtenštejnska - Vaduzu, což byla mimochodem jedna z mála věcí, kterou jsme o Lichtenštejnsku věděli. Největší zajímavostí, kterou možná mnozí z vás tuší je to, že Lichtenštejnsko mezinárodně uznalo a navázalo diplomatické styky s ČR až v roce 2009. Důvodem byla konfiskace veškerého majetku rodu Lichtenštejnů na základě Benešových dekretů na území Československa po 2. světové válce. Restituce po roce 1989 se na tento majetek nevztahovaly, protože byl zabrán ještě před rokem 1948. Až v roce 2009 Fischerova vláda navázala diplomatické styky s představiteli Lichtenštejnska. Spor ale nadále probíhá (konkrétně se jedná o 600 hektarů lesních pozemků kolem Říčan), i když původně Lichtenštejnové požadovali navrácení Lednicko-valtického areálu. Lichtenštejnové se brání tím, že nebyli Němci, nekolaborovali s nacismem a neuznali ani Mnichovskou dohodu, i přesto dal ale v letošním roce Ústavní soud za pravdu ČR. Lichtenštejnsko chce ale i tak spor táhnout dál k Evropskému soudu pro lidská práva. Další lichtenštejnskou zajímavostí je to, že je 6. nejmenším nezávislým státem na světě (rozlohou 1/3 Prahy) a zároveň je to nejméně turisticky navštěvovaný stát v Evropě.
Kromě napjatých česko-lichtenštejnských vztahů nás taky čekalo velice nevyzpytatelné počasí, kdy skoro každý internetový zdroj předpovídal něco jiného. Někde to vypadalo, že celý víkend proprší s bouřkami, někde, že bude pršet a bouřit se jenom odpoledne a večer, někde, že bychom mohli mít celý víkend hezky. Zkrátka takové správné dobrodružství. Brzká ranní cesta po ČR z Prahy na Rozvadov probíhala bez problému, německou dálniční síť jsem si užil a párkrát jsem si vychutnal jízdu rychlostí 200 - 230km/h. Kolem Mnichova dopoledne sice trochu houstnul provoz, ale to nebylo nic, co by řidič léty vycvičený D1 nezvládnul.
Naším prvním cílem bylo po 6 hodinové cestě městečko Lustenau v Rakousku. Na internetu jsme si dopředu našli, že bychom tam na jednom místě mohli koupit Švýcarskou SIMku od společnosti Lycamobil. V Lichtenštejnsku sice platí roamingová pravidla, jako kdyby bylo v EU (tzn. stejné ceny jako v ČR), ve Švýcarsku nám ale O2 nabízí krásnou cenu 3,9Kč za 1MB. Navíc jsme měli strach, aby se nám mobil v Lichtenštejnsku někde nepřipojil na švýcarskou síť. Na daném místě v Lustenau samozřejmě nikdy neslyšeli o tom, že by se u nich dala koupit švýcarská SIMka a poslali nás (nečekaně) do Švýcarska. Nevadí, počítali jsme s tím, že na poprvé to úplně vyjít nemusí a nevzdávali jsme se. Měli jsme připravené další místo na koupi SIMky a to v Eschenu v Lichtenštejnsku. Nejlepší cesta z Lustenau do Eschenu? Kupodivu přes Švýcarsko. Nechtěla se nám ale kupovat švýcarská dálniční známka za 1000Kč, a tak jsme to do Eschenu vzali přes švýcarské okresky a poprvé spatřili Alpy. Teda vlastně jenom já, což je možná v 29 letech trochu ostuda. Po 34km nás v Eschenu překvapila snad dvouhodinová polední pauza, do které jsme se samozřejmě trefili. Nevadí, štěstí přeje připraveným, takže jsme měli pro jistotu připravené dokonce třetí místo, obchodní centrum přímo v 10km vzdáleném Vaduzu - tam jim ale pro změnu spadly počítače. Frustrovanost z nás nejspíš přímo tekla, protože nám prodavač poradil prodejnu ve městečku Buchs, zase zpátky ve Švýcarsku. Tam už se štěstí trochu unavilo, takže sedlo i na nás a nám se konečně podařilo SIMku koupit (swisscom, 20Gb za 500Kč). A tak jsme hned v pátek přes poledne prožili první Alpské dobrodružství a jedno malé vítězství - nákup blbý SIMky ve 3 státech.
Další dobrodružství následovalo hned náhle a to, když nás Waze z Vaduzu na ubytování těsně pod Malbunem místo klasické civilizované cesty (kterou jsme objevili až další den) přes Triesen a Triesenberg, vedl cestou kolem hradu Vaduz a dál skrz les. Tam byla cesta oficiálně kvůli nějakému problému uzavřena a my to společně se stejně zmatenými a zoufalými Němci vzali cestou do prudkého kopce, kde jak jsme následně zjistili, byla povolena cesta autem pouze opačným směrem. Pochopili jsme to také díky protijedoucí místní paní, která na nás volala „verboten, verboten“, což je jedno z mála slov, které si po čtyřech letech němčiny pamatuji. No prostě trapas jak se patří a cesta nahoru serpentýnami styl zrcátko na zrcátko. Paní domácí, které jsme se to snažili vysvětlit, se nám jenom vysmála a nejspíš si doteď myslí, že jsme si asi dělali legraci. Mimochodem cestu doporučuji alespoň jednou projet (správným směrem, tedy dolů) kvůli vyhlídce na googlu označenou jako „Sitzbank in der Höhe mit sehr schöner Aussicht auf das Rheintal“. Jedna lavička a nádherný výhled na skoro celé Lichtenštejnsko, Rýn a kus Švýcarska. Pokud se nechystáte do hor na treky, tak tuhle vyhlídku prostě navštívit musíte. Ubytovaní jsme byli pár set metrů pod jediným lyžařským střediskem v zemi, Malbunem, v Apartment Schneeflucht, což bylo asi jedno z nejlepších ubytování, jaké jsem během své cestovatelské „kariéry“ navštívil. Výborně uklizeno, skvělá vybavenost, perfektní koupelna a úžasná lokace, kdy se vám pod okny pase stádo krav s typickými zvonci, které se nám Čechům vybaví, když se řekne Švýcarsko.
Jako správní Češi jedoucí na roadtrip po Evropě jsme si přibalili spoustu jídla i pití (bohužel řízky ne, ty až do Chorvatska) a posilnili jsme se na následující prohlídku Vaduzu. Ne, teď vážně k těm cenám jídla v Lichtenštejnsku - googlovali jsme nějaké restaurace a cena nejlevnějších a nejjednodušších jídel začínala kolem 500Kč za porci. Takže jsme dopředu počítali s tím, že jíst se bude hlavně z dovozu. Jen sobotní večeře v McDonaldu stála 300Kč na jednoho (v ČR by byla tak za 150Kč na jednoho).
Prohlídka Vaduzu je celkem jednoduchá, přímo v centru se nachází podzemní parkoviště, které tedy má stát nějaký ten švýcarský frank za hodinu, nikde ale nebyla žádná závora, žádný automat na lístek nebo na zaplacení, takže jsme se raději na nic neptali a prostě neplatili. V samotném centru jsou všechny zajímavé budovy dalo by se říct na jedné ulici skoro hned vedle sebe. Budovy radnice, Regierungsgebäude (vlády), Parlamentu (velice zajímavá budova postavená v roce 2008), Národního muzea, Muzea moderního umění a Katedrály Sv. Florina se nacházejí v rozmezí nějakých 500 metrů od sebe. Na nákup suvenýrů (hodně drahých suvenýrů) se nejlépe hodí Liechstein Center, které najdete taktéž na té jedné hlavní ulici. Za 3EUR vám v něm dají razítko Lichtenštejnska do pasu. Hrozná škoda by určitě byla neprojít se 1km z centra ke Starému mostu přes Rýn (Alte Rheinbrucke). 135 metrů dlouhý dřevěný most z roku 1901 (zničen a obnoven po potopě v roce 1927) je oficiálně poslední existující dřevěný most přes Rýn. Most je pouze pro pěší a cyklisty a spojuje tedy oficiálně jako spousta dalších mostů Lichtenštejnsko a Švýcarsko (protože skoro celou hranici mezi těmito státy tvoří právě řeka Rýn). Tuhle zastávku určitě doporučuji, protože most je opravdu kouzelný a navíc si v něm můžete udělat cool fotky s jednou nohou v Lichtenštejnsku a druhou ve Švýcarsku. Cestou na ubytování jsme ještě zastavili na foto zastávku u Rote Hause, který je jednou z nejstarších dochovaných staveb v Lichtenštejnsku, navíc s nádhernou vinicí s výhledem na Vaduz Castle.
Výhled z ubytování
Jedna půlka Lichtenštejnska
Druhá půlka Lichtenštejnska
Radnice
Vláda
Parlament
2. den - sobota 27.6 - Trekování, Sareis, Vaduz Castle, Werdenberg Castle, Gutenberg Castle
Dnes nás čekal hlavní bod celého víkendu a to 12km hřebenovka Fürstensteig-Drei Schwestern. Trasa hřebenovky začíná v Gaflei (což je výhoda, protože začínáte už v 1480 mnm) a končí v Plankenu (v 786 mnm, pro představu Vaduz, stejně jako většina lichtenštejnských měst podél Rýnu, je v 450 mnm). Celkově ale během hřebenovky člověk vystoupá 850 metrů a sestoupí 1560 metrů, nejvýše se dostane do 2122mnm a celé by to měl zvládnout za 5 hodin. Nám to tedy celkově zabralo hodin 7 s tím, že v první třetině jsme docela chvátali, protože v dálce byly občas slyšet hromy. Na druhou stranu často jsme se zase kochali a odpočívali, takže kdyby člověk fakt šel, moc nekoukal a nefotil, tak se to za těch 5 hodin asi zvládnout dá. Předpověď počasí naštěstí vyšla, bouřka se nestočila k nám a zadržely ji hory ve Švýcarsku.
Hřebenovka vede nad Vaduzem a Schaanem, tedy dvěma největšími městy v Lichtenštejnsku. Konkrétně na východní hranici středního Lichtenštejnska s Rakouskem. Pokud jdete od Gaflei, tak celou dobu můžete koukat doleva na západ na jmenovaná města, řeku Rýn a východní Švýcarsko a doprava na východ na rakouské Alpy. Část trasy přes Drei Schwestern jde člověk v podstatě levou nohou v Lichtenštejnsku a pravou nohou v Rakousku. No možná dám raději do galerie mapu, protože můj popisek asi není úplně ideální.
Každopádně na trek jsme vyšli v 6:30 ráno natěšení, že si dáme pořádně do těla s tím, že se budeme moct několik hodin kochat nádhernými scenériemi. Obě dvě prognózy vyšly do puntíku. První hodina je o tom dostat se do výšky 1900mnm, aby člověk mohl dále pokračovat po hřebenu. Nejprve je to taková hezká procházka do kopce borovicovým lesem, která se ale náhle změní v pěšinu s nebezpečnými srázy, kde jsou ale naštěstí v těch nejexponovanějších úsecích natažena ocelová lana. Když si ale člověk dává pozor, tak se to dá v pohodě zvládnout. Jakmile jsme se dostali nahoru a zdolali jsme první vrcholek Gafleisattel ve výšce 1848 mnm, otevřely se před námi nádherné výhledy (jak už jsem popisoval výše) v podstatě na celé Lichtenštejnsko, Rýn a východní Švýcarsko na jedné straně a rakouské Alpy na straně druhé. Poté už stačilo jenom zdolávat jeden vrcholek za druhým (Kuhgrat 2122 mnm, Garselilkopf 2104 mnm a nakonec Drei Swestern 2051 mnm). Výstup u Drei Swestern je trochu náročnější, kdy asi posledních 15 metrů opravdu v obou rukách držíte lano a šplháte po skále nahoru, což úplně neocenila přítelkyně, které v této pasáži dostala malinko závrať. Na chvíli jsme si tedy na vrcholku sedli, najedli se, pořádně odpočinuli a poté pokračovali ne úplně lehkou cestou dolů (která je označena, jestli si dobře pamatuju, jako ne pro amatéry nebo jenom pro zkušenější) do sedla Sarojasattel v 1628 mnm. Jenom pro zkušenější ve výsledku znamenaly dva kolmé ocelové žebříky o výšce odhadem 10 a 5 metrů a chvílemi sestup, kdy si člověk opravdu musel dávat velký pozor. Naštěstí v horších úsecích bylo opět připraveno ocelové lano.
Při sestupu ze sedla Sarojasattel do Plankenu, kdy na mě šla už trochu krize (hlavně díky tomu, že cesta už nebyla zajímavá, ale přesto měla trvat ještě hodinu a půl), jsme se zastavili v horské hospůdce Gafadurahütte ve výšce 1428 mnm. Přes znatelnou únavu mi bylo jasné, že beztak dneska ještě s itinerářem nekončíme a budu muset řídit, a proto jsem si objednal raději nealkoholické pivo, přítelkyně alkoholické. Nechtělo se nám totiž hledat na internetu, kolik je v Lichtenštejnsku povoleno alkoholu za volantem, chtěli jsme si prostě užít v klidu pivo. Za chvíli jsme to ale hledat stejně museli, protože se nám podařilo v té rychlosti vypít piva naopak. Naštěstí je v Lichtenštejnsku povoleno velkorysých 0,8 promile, takže by nebyl problém dát si ještě jedno. Problém byla ale cena v přepočtu 130Kč na jednoho. Skončili jsme tedy u jednoho naopak vypitého a pokračovali dál do Plankenu.
Unavení po treku nám nezbývalo nic jiného, než se alespoň na půl hodiny natáhnout na ubytování a hlavně se pořádně najíst. Vím, že se nám teď asi hodně čtenářů - zkušených horalů (jestli teda vůbec nějaké čtenáře cestopis o Lichtenštejnsku má) směje a říká si, jaké jsme lemry, protože to byla pouze 12km hřebenovka a já už poněkolikáté zmiňuji, jak jsme byli unaveni (a to už raději vůbec nebudu začínat o tom, že jsem stehenní svaly cítil další 2 dny, obě kyčle asi 4 dny a po dojetí v neděli do Prahy jsem sotva vylezl z auta, za to přítelkyně byla od nedělního rána úplně v pohodě, za což má můj respekt). Ale pro nás oba to byla první hřebenovka v životě, první setkání s ocelovými lany a s žebříky v životě, takže se na nás nejspíš podepsala i psychická náročnost treku plus málo spánku předchozí dny a navíc - a to asi hlavně, opravdu nejsme žádní horalové. Jsme spíš ten typ Čechů s Billa igelitkou v ruce a sandály s ponožkami na nohách, kteří se nepodívají v Tatrách na předpověď počasí, a pak pro ně letí vrtulník. Ne vážně, na to, že oba sportujeme a jsme myslím celkem fit, jsem od nás čekal víc. Na druhou stranu za 14 dní nás čekal výstup na Bobotov Kuk v Durmitorech a po něm jsme byli úplně v pohodě (ale o tom více v dalším cestopise).
Dál nás čekala šíleně dlouhá cesta (asi 500 metrů) do Malbunu, protože jsme si v rámci odpočinkového programu chtěli vyjet sedačkovou lanovkou na horu Sareis. Zpáteční lístek stál v přepočtu 375Kč na jednoho (což je ještě zlaté vzhledem k tomu, kolik stála lanovka následující den), ale za ty nádherné výhledy na údolí Malbunu na jedné straně a na rakouské hory na druhé straně to rozhodně stálo. Lanovka vás vyveze z 1600mnm do 2000mnm, v podstatě pár set metrů od rakouských hranic a člověk se může teoreticky hned vydat na jeden z nejznámějších treků v Lichtenštejnsku (Fürstin-Gina-Weg nebo Princess Gina memorial trail). Chvilku jsme přemýšleli, jestli těch dalších 12km v horách nezkusíme, předpověď počasí vypadala dobře, přece jenom jsme po jednom treku už skoro ti alpinisti… ne, kecám, tohle nás ani nenapadlo. Zpět v Malbunu jsme nasedli do auta a vyrazili směr Vaduz Castle.
Zámek, tyčící se 120 metrů nad Vaduzem, je bohužel nepřístupný, protože v něm opravdu žije knížecí rodina. Dá se alespoň pofotit zvenku, nakouknout skrz bránu do zahrad nebo nádvoří, kde nestojí žádná stráž, popřípadě dojít až na vyhlídku na město na google mapách označenou jako Känzile Viewpoint. Mimochodem alespoň do zahrad se může jak občan Lichtenštejnska, tak turista dostat každého 15. srpna, protože ten den se slaví v Lichtenštejnsku státní svátek a lidé si mohou dojít do zahrad zámku na pivo zadarmo. Z čehož vzhledem k tomu, že se Lichtenštejnsko objevuje pravidelně v TOP 5 nejbohatších zemí na světě v přepočtu HDP na obyvatele, nemusíte mít špatné svědomí. Hlavní párty se pak dále odehrává v centru Vaduzu zakončená velkým ohňostrojem. Pokud bych vás ale tímhle nalákal, tak si nejprve zkontrolujte, jak je to s oslavou letos, vzhledem ke koronaviru. Od zámku jsme se vydali opět do centra Vaduzu na naše oblíbené zdarma parkoviště (cokoliv je v Lichtenštejnsku nebo Švýcarsku zdarma, tak berte všemi deseti a nepouštějte), protože jsme se chtěli podívat do muzea moderního umění. Vstupné za 375Kč nás ale od tohoto nápadu odradilo (což u mě osobně je velká výjimka, protože já jsem obecně na dovolených ochoten zaplatit jakýkoliv vstup, ale tohle už bylo prostě moc). Na hlavní třídě jsme si alespoň místo toho zahráli hospodský fotbálek, který mají volně přístupný a zadarmo!
Posledním dnešním bodem měl být 11 kilometrů vzdálený hrad Werdenberg ve Švýcarsku. Cestou na něj se ale spustila typická letní bouřka a na parkovišti u hradu se nám ani nechtělo vylézt z auta. Místo hradu jsme se raději vydali do již zmiňovaného McDonaldu na večeři. Mezitím se vyčasilo a my proto zamířili do samého jihozápadního cípu Lichtenštejnska, do městečka Balzers, konkrétně k hradu Gutenberg. Ten je sice přístupný veřejnosti, my ale přišli až po zavíračce. Prohlídli jsme si ho tak alespoň zvenku a hlavně se pokochali výhledy, což je věc, kterou vlastně děláte v Lichtenštejnsku skoro pořád. A protože se opravdu vyčasilo, a hrad Werdenberg je prý nejkrásnější při západu slunce, vyrazili jsme ještě k němu. Západ slunce už jsme samozřejmě nestihli, ale procházka krásným podhradím a kolem blízkého jezera za tu cestu tam - zpět - tam stála. Do postele jsme padnuli jak zabití asi v 22:00 s vidinou šíleně brzkého ranního vstávání, vzhledem ke špatné předpovědi počasí a s oficiálně ukončeným programem v Lichtenštejnsku.
Nejprve 18 fotek z treku
3. den - neděle 28.6 - Säntis - Schwebebahn, Sankt Gallen, Bodensee
Ano, vstávali jsme snad v 6:00, protože kolem 11h měla přijít do části Švýcarska, kam jsme mířili a následně obecně do celé Střední Evropy, obrovská bouřková fronta (za celý den samozřejmě nakonec nespadla ani kapka a ani nezahřmělo).
Naší první a hlavní dnešní zastávkou byla lanovka Säntis - Swebebahn, 60km od ubytování. Cestou jsme ale shodou náhod jeli opět kolem hradu Werdenberg, a tak jsme u něj dokonce zastavili potřetí, protože poprvé bylo pořádné světlo a jasno. Cesta Švýcarskem k lanovce byla obecně krásná, plná malebných vesniček a nádherných kopců a výhledů. Takhle přesně jsem si Švýcarsko mimo velká města vždycky představoval. Kabinová lanovka vás za krásnou cenu v přepočtu 1400Kč (alespoň parkování je zdarma) vyveze od hotelu Säntis na horu Säntis - přesněji z 1350mnm do 2502mnm. Pokud byste chtěli ušetřit a jste zdatní horalové, tak se nahoru dá dostat i pěšky, popřípadě si můžete dát nahoře nějaký trek. Nám to teda stačilo včera, a proto jsme na vrcholu dělali pouze dvě věci, a to kochání a focení té naprosté nádhery. Nebylo úplně jasné počasí a pod námi proplouvaly mraky, které ale dodávaly místu ještě lepší atmosféru. Mimochodem za úplně jasného počasí lze ze Säntisu pozorovat 6 států (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Francii, Itálii, Rakousko a Německo).
Dále jsme pokračovali 30km do města Sankt Gallen. V něm nás čekala procházka historickým centrem zakončená návštěvou kláštera a knihovny, což jsou dvě lokality, které byly mezi vůbec prvními zapsanými do seznamu UNESCA. Knihovna je jednou z nejstarších a nejvýznamnějších klášterních knihoven na světě. Založena byla již v 8. století a sál, ve kterém se právě teď nachází, je z 18. století. Knihovna byla také jediným místem během celého víkendu, kde se nějakým způsobem řešil koronavir. Nutností byla rouška a nadiktovat jméno a telefonní číslo, kdyby náhodou někdo z návštěvníků ve stejné době jako my měl pozitivní test. Vstup do knihovny stál úctyhodných 300Kč a těžko říct takhle zpětně, jestli to za to stálo (Poznámka přítelkyně: Ne, nestálo.). Na fotkách na internetu vypadá její sál určitě impozantněji než ve skutečnosti a bohužel se v sále nesmí fotit (asi aby člověk nevyfotil a nezveřejnil, jak to vypadá v reálu). Na druhou stranu klášter je zevnitř i zvenku opravdu krásný, takže už kvůli němu a historickému centru Sankt Gallenu se zastávka vyplatila.
Poslední a zcela výjimečně neplánovou zastávkou bylo město Rorschach vzdálené 12km od Sankt Gallenu, kde jsme se akorát prošli k Bodamskému jezeru, udělali pár fotek a šáhnuli jsme do něj, aby se neřeklo. Odtud nás už čekala pouze dlouhá cesta zpět do Prahy s jednou zastávku v McDonaldu na německé dálnici.
Hrad Werdenberg
Säntis - Swebebahn
Závěrem:
Úplně jednoduše - bylo to drahé, ale bylo to krásné. První setkání s Alpy společně s první hřebenovkou byly neskutečným zážitkem. Pokud chcete spojit trekování s památkami a vyrazit na nějaké netradiční místo, tak je Lichtenštejnsko jasná volba. Plusem je, že cestou Německem nebo Rakouskem z ČR můžete navštívit spoustu dalších zajímavých míst, popřípadě se jako my můžete orientovat na Švýcarsko. A hlavně, jak už jsem se dočetl v jiném cestopise o Lichtenštejnsku, hrozně moc oceníte skvělou infrastrukturu a to, že si všechny informace můžete předem najít v angličtině na oficiálních stránkách. K tomu všemu přidejte čisto, příjemné lidi, dechberoucí výhledy a fotogenické vesničky a městečka - doporučuju Triesenberg v Lichtenštejnsku - a máte absolutně ideální prodloužený víkend.
Ceny na jednoho:
Cestovní pojištění: 330Kč
Benzín a dálniční známka Rakousko: 3559/2 = 1800Kč
Ubytování 2 noci: 4378/2 = 2189Kč
SIMka: 500/2 = 250Kč
Vstupy a parkovný: 4800/2 = 2400Kč
Suvenýry: 960/2 = 480Kč
Jídlo a pití: 1840/2 = 920Kč
Na jednoho 8369Kč - což je šílený, ale vzhledem k cestovatelskýmu absťáku a obecné nadšenosti z toho, že zase někam jedeme, ne až tak bolestivý.
Jak se ti cestopis líbil?
JardaM procestoval 77 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil33 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Hezký cestopis, díky za něj. Lichtenštejnsko jsem měl před rokem v létě, tak díky za připomenutí.
Co se týče té cesty do Malbunu přes les kolem hradu, to jsem jel taky :-). Potřebu simky také chápu, ale z mé zkušenosti je pokrytí v Alpách při túrách vetšinou slabší.
Lichtenštejnsko drahé je, nejdražší v Evropě mi připadá právě takový trojlístek Dánsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, v těsném závěsu za nimi Norsko. Nejlevnější pak Kosovo, Albánie a těsně za nimi Ukrajina.
A z těch malých států v Evropě, mi jednoznačně nejvíce sedla Andorra.
Co ti vlastně ještě chybí z té Evropy?
Nejvíce ti sedla Andorra? Máš nějaké tipy na zajímavá místa? Máme koupené letenky na září do Barcelony a plánujeme půjčit auto a právě do Andorry se podívat. Koukal jsem zatím jen tak zběžně na to, co je tam zajímavého a kupodivu mi toho přijde opravdu hodně.
Kromě zmiňované Andorry mi chybí z těch malých států Vatikán, Monako a San Marino. Jinak je to hlavně Balkán - Albánie, Kosovo, Srbsko, Makedonie, Rumunsko, Moldavsko. Dál Malta a Irsko. A samozřejmě bych rád kouknul na Faery a Gibraltar.
Korona mi letos zhatila Vatikán, Albánii, Kosovo, Srbsko. Mám letenky do Makedonie na září a do Srbska na říjen, ale nevěřím tomu. Napadl mě roadtrip Rumunskem a to je teď zase s návratovým testem...
Dojmy z Andorry jsou zde https://www.mojecesty.com/clanky...ndore.html
Mně zase z Evropy chybí ještě Moldávie, Rusko a Bělorusko...
A ten Gibraltar bych také doporučil nevynechat, ideální na víkend, podařilo se mi tehdy chytit slušné letenky přes Londýn, bylo to tedy i s přistáním na GIB.
Tak to ti toho už moc nechybí :D Bělorusko a Minsk obzvlášť velice doporučuju!
A díky za tipy na Andorru, určitě z toho něco použijeme. Nepamatuješ si náhodou, jak se jmenovalo to horské pleso, ke kterému jste se prošli z Pas de la Casa?
Jmenovalo se Estany de les Ablettes, ale ta slavnost, kterou jsme strefili a dávali tam zadarmo jídlo, víno, pivo, tak ta je je jen jednou za rok:-)
Díky moc. Slavnost by byla hezkej bonus, ale to by byla moc velká náhoda :D
Nechápu proč vždy pak potřebujete SIMku, zbytečná věc, jedete na cestu za zážitky, ne za internetem.
Ne za internetem opravdu nejedeme... Primárně kvůli práci, benevolentní a častá dovolená výměnou za rychlé odepisování na emaily, atd. Sekundárně kvůli tomu, když si potřebujeme něco dohledat ohledně itineráře a nechce se nám hledat wifina . Tady byl navíc terciární důvod - abychom se nechtíc nechytli na švýcarskou síť.
Myslím, že zrovna já (nebo my) nepotřebujeme poučovat ohledně toho, že jedeme za zážitky. Neznám moc lidí, co by mělo nabušenější itineráře než my. Možná Kačka :D
Naposledy co jsem byl ve Švýcarsku tak stačilo vypnout mobilní internet a nebál jsem se, že chytit nějakou síť. A 3 dny jsem se v klidu obešel o bez práce a e-mailu. Ale každý je jiný a má zvláštní přístup :)
Ja tomu zase docela rozumim, potrebuju byt pripojeny nonstop, jednak kvuli praci, druhak navigace/google etc. - Usetri mi to spoustu casu, sice bych se bez toho obesel, ale je to pro me mnohem pohodlnejsi a stress free..
Ale to stejně není zárukou toho, že budeš nonstop připojený, ne? Stále jsi závislý na signálu, což zejména v případě horských oblastí jakými typicky Švýcarsko i Lichtenštejnsko jsou, může být hodně často problém...
Swisscom byl v Lichtenštejnsku na hřebenovce v pohodě a o moc výš už to tam nejde (o 400 metrů). Švýcarsko nemůžu podle jedné hory soudit.
A přesně jak píše kickass1 - jde taky o pohodu.
Hezkej cestopis, neokoukana lokalita, palec nahoru.. Jeste pro zajimavost dodavam, ze Lichtenstejnsko je danovym rajem pro spoustu Svycarskych miliardaru, z cehoz vydelavaji slusne penize..
A maji tu nejvic sexy SPZ v Evrope.. :) Ta cerna je proste bad ass looking.. :)
Díky za pochvalu. Vidíš, to s tou SPZ jsem měl v plánu do cestopisu napsat a zapomněl jsem na to. Je fakt hodně cool.
Skvěle napsaný, taky bych se tam rád podíval.
Nedá mi to, ale musím si rýpnout Lichtenštejnsko není nejméně navštěvované v Evropě - nejdříve jsem si myslel, že bude 3. za San Marinem a Moldavskem, ale nakonec je 2. za San Marinem. Nikde jsem nenašel, že by Lichtenštejnsko bylo 1.
Přidám další zajímavost Lichtenštejnsko je společně s Uzbekistánem jedinou zemí, která sousedí jen s vnitrozemskými státy.
Díky za pochvalu.
Já teď teda taky pátral a skoro každý zdroj tvrdí něco jiného :D tady hodně starý článek podle World Tourism Organization říká, že Lichtenštejnsko.
https://www.hedvabnastezka.cz/to...m-turistu/
I na refresheru a na traveldesign jsem našel, že Lichtenštejnsko.
https://www.traveldesign.cz/5-z-...emi-sveta/
https://refresher.cz/44910-Ktere...-ci-Afrika
Ale to asi nejsou moc důvěryhodné zdroje :D no ještěže to je jenom cestopis a ne diplomka :D
Skvělý cestopis, nádherné fotky. Ceny jsou teda šílené, ale máte zážitek na celý život a to je nevyčíslitelné. Lichtenštejnsko krásné.
Díky moc za hezký komentář!
Jardo díky!! Nejen za kopu zajímavých informací o Lichtenštejnsku, o kterém jsem nevěděla skoro nic, ale hlavně děkuji za další inspiraci! Tvůj roadtrip mi naservíroval skvělé info a základní přehled a taky zpříjemnil cestu na letiště 🙏 Fotky super a i když s zdá výsledná cena na víkend a osobu zdánlivě dost, jsem si jistá, že levněji bych to nedala ani já!
Kam to bude dál?
Díky za hezký komentář! Nene, nevěřím tomu, beztak by si to zvládla levněji :D
Na září letenky Barcelona, Makedonie, Řím a v říjnu to už jednou odložený Srbsko, ale tomu Balkánu moc nevěřím. Asi to bude chtít spíš zase nějaký roadtrip. Ty?
Myslím, že ještě dráže vychází Dánsko...
Do Švýcarska jsem jezdil dříve na lyže (Davos a Saas-Fee) a už tehdy to stálo balík. Byla to dokonalá kombinace luxusu, gastronomie, tradice...a kde jinde lyžuješ ve 4.000 metrech. Dnes už se to nedá zvládnout s rozumnými náklady a tak teď už hlavně Francie.
No ono hlavně záleží na ubytku, kdyby člověk takhle v létě kempoval nebo spal v autě (jestli je to tam ovšem povolené, nevím) a pak si vařil věci z dovozu, tak by to šlo.
Ve Švajcu je fakt drahé vše - nemáš prakticky možnost nikde gratis ani parkovat, natož v autě spát. Kempy jsou také drahé. Dálniční známka jen roční, restaurace, ... - náklady na týden tam budou vyšší než JV Asie na měsíc včetně letenky a půjčené motorky. A to už musíš být opravdu velký milovník hor abys ten Švajc upřednostnil.
Tak vzhledem k tomu, že Švýcaři patří ve všech možných statistikách dle různých metod vždy mezi 5 zemí s nejvyšší průměrnou mzdou na světě (dle některých metodik ji mají dokonce nejvyšší), tak je to naprosto pochopitelné.
Za mě draho tam je, ale osobně si myslím (pocitově, nijak jsem to nesrovnával) ,že třeba Skandinávie (hlavně Norsko a Dánsko) nebo Island jsou dražší.
Dovolím si nesouhlasit, Padrino. Pokud jezdíš se stanem po kempech, stravuješ se z vlastních zdrojů, v zimě si v dostatečném předstihu zajistíš ubytování a skipas, tak Švýcarsko není žádná finanční hrůza. Řekl bych lehce nad ostatními zeměmi, leckdy i levnější. Třeba lyžování v Saas-Fe nás naposledy vyšlo na 2050 Kč/os/den, letní road trip po CH 1100 Kč/os/den - bez jídla, započítány všechny cestovní a ubytovací náklady, skipasy, lanovky... takže naprosto srovnatelné třeba s Rakouskem.
Nesmysl. Bohužel Švýcarsko je drahý. Ano, pokud se budu vyhýbat dálnicím, spát v nejlevnějších kempech a jíst přivezený jídlo , tak ten týden extrémně draze nevyjde. Ale takhle si už nějak dovolenou nepředstavuji.
Je to hlavně o tom, jak to pojmeš. Mě to třeba přes léto vůbec neláká, jezdím do Alp jen lyžovat a to většinou na týden. Nejraději asi Tři údolí ve Francii. Teplo si pak užiju většinou v únoru někde v rozvojové zemi, kde nemusím řešit vaření a přivezené jídlo. Severské země mě také nelákají.
Severské země za pozornost nestojí. Ještě tak Norsko a fjordy. Finsko je celkově o ničem, Dánsko a Švédsko nezajímavé. Švýcarsko je pěkné, nicméně se taky okouká a ještě musíte být připravený na to, že je to národ bonzáků.
Samozřejmě, každému co jeho jest. Myslím, že prakticky v jakékoliv zemi se dá pořídit levná i drahá dovolená. A i ve Švýcarsku to jde relativně levně. Toť vše.
Tak ono co jiného čekat, když je ve Švýcarsku minimální mzda někde okolo 600 Kč/h
Jojo, pro ně je to vstupné fakt za kačku. Překvapila mě ale levnější dálniční známka než u nás.
ej az teraz som sa k tomu dostal, som rad ze mame velmi podobne zazitky z mini krajiny :) nabuduce tam musime tiez nejaky trek dat.
Já teda závidím tu farmu s lamama v Triesenbergu :D