Ochutnávka z Lotyšska: bažiny, romantika a kaviár
Za málo peněz dost muziky. Nebojte se na vlastní pěst prozkoumat Lotyšsko!
Cestopis z roku 2022 napsala Hana Táborská
Ta prostřední z trojice Pobaltských republik
Není to tradiční dovolenková destinace, o to víc mě lákalo se s ní seznámit osobně alespoň v rámci zkráceného týdne. Naskytly se akční zpáteční přímé letenky z Prahy do Rigy od Ryanair za 2000 Kč na osobu. Navíc, konec září v roce 2022 sliboval fajnové slunečné, i když trochu chladné počasí s teplotami okolo 11 stupňů. A výsledek? Nápadu zatoulat se na pár dnů do Lotyšska rozhodně nelituju. Pobaltské země bývají často jen „zastávkou“ při cestě dál na sever, což je vážně škoda! Z Lotyšska si budu pamatovat hlavně zajímavou přírodu s nádechem Skandinávie, přejedení se kaviárem a bizarní muzeum medicíny...
"Mana zeme" (Moje země), park před Národní operou v Rize
Bažiny v národním parku Ķemeri (Ķemeru nacionālais parks)
Nejvíc mě zajímaly lotyšské bažiny. Lotyšsko má poměrně velká území pokrytá rašeliništi a jezírky, z nichž některá jsou velmi dobře dostupná z Rigy vlakem. Konkrétně do národního parku Ķemeri je to z hlavního nádraží v Rize hodina cesty (trať směr Tukums). Je to krajina o rozloze skoro 40 000 ha pokrytá tmavými mokřady (pro porovnání, šumavská Tříjezerní slať má 5 ha), třpytivými lagunovými jezery, trsy vysoké trávy, drobnými jehličnany a břízkami.
Lotyšsko protíná stejná rovnoběžka, jako jižní Švédsko nebo spodní část Kanady.
Jízdní řády najdete a lístek koupíte třeba přes mobilní aplikaci lotyšských drah Pasažieru Vilciens (jedna cesta – 1,89 EUR), QR kód pak kontroluje průvodčí ve vlaku. Vlaky odjíždí zhruba každou hodinu. Spojení funguje až do pozdního večera, takže není nutné spěchat s návratem. Tratě přiléhající k Rize jsou elektrifikované. Soupravy tu jezdí staré, vyrobené tradiční a dodnes fungující lotyšskou společností RVR, která v dobách své největší slávy byla jedním z největších výrobců kvalitních vlakových vozů, aut a tramvají v SSSR.
Výstupní stanicí je Ķemeri, což je i název přilehlého městečka. Pěšky od vlaku je to k začátku naučné stezky vedoucí do bažin cca 3 km. Trasa je vyznačená i na mapy.cz.
Tenkrát v Lotyšsku...
Ztratíte se jen, pokud budete chtít.
"The Great Kemeri Moorland Trail"
Jde se od zastávky jižním směrem nejdřív po okraji klidné silnice a pak úzkou asfaltkou řídkým smíšeným lesem podél působivého lesního hřbitova.
Doporučuju projít se samotným hřbitovem, souběžně s hlavní cestou. Je to pěkné, klidné a citlivě udržované místo. Skoro u každého hrobečku je lavička. Slunce svítilo a paprsky prostupovaly skrze vysoký les až ke křížkům, kamenným náhrobkům nebo jen květinami osázeným pláckům nepravidelně rozsypaným v kopcovitém lesním terénu. Les voněl dřevem, listím a houbami. Lesní terapie.
Cestou k naučné stezce míjíte i roztomilé dřevěné lesní kadibudky. Kdo nikdy nezkusil, neváhejte!
Z kadiboudy vypadá svět ještě krásnější!
Naučná stezka v bažinách je tvořená úzkými dřevěnými chodníčky. Během cesty míjíte vybudované dřevěné ostrůvky s lavičkou nebo s lehátky, kde si můžete dát třeba sváču nebo šlofíka.
Jak na Hawai.
Na výběr jsou dva naučné okruhy, které se částečně prolínají. Přínosnější mi přijde ten delší, cca 6 km, a to i kvůli dřevěné rozhledně, která je postavená na jeho nejzazším místě. Právě z téhle rozhledny se naskýtá unikátní příležitost pozorovat území mokřadů z výšky. Pro fotografy jasná volba. Měla jsem štěstí zažít park za jasného podzimního dne, kdy tu nádherně kontrastovalo zabarvené listí, zelené trsy trávy a azurově modrá obloha odrážející se na mírně zvlněné hladině jezírek.
Výhledy z pozorovatelny stojí za to!
Brusinka, šicha, moruše nebo borůvka?
Bažiny a tůně, kam se podíváš.
Alternativou je dojet k naučné stezce od nádraží na kole a pěšky si projít jen chodníčky. Také může být zajímavé projet si i širší oblasti národního parku - jak jsem si všimla na mapy.cz, lokalita je protkaná sítí cyklotras. Přímo v nádražní budově v Ķemeri je půjčovna kol. Ta byla ale v září zavřená a na telefonní číslo uvedené na dveřích se nešlo dovolat. Na místě půjčují kola ještě v hotelu na adrese Tukuma iela 2, Ķemeri, cca 250 m od vlakové zastávky. Jak ale sdělil majitel hotelu po telefonu, mimo sezónu půjčování funguje pouze o víkendech. Pak určitě připadá v úvahu možnost půjčit si kolo přímo v Rize a dovézt se s ním vlakem do Ķemeri. Vlaky k tomu sice nejsou úplně ideální (nejsou nízkopodlažní a nevšimla jsem si ani zvláštního vyhrazeného prostoru pro kola), ale vždycky si jde nějak poradit...
Pláže Baltského moře podél Jūrmaly
Jeden z nejpříjemnějších lotyšských večerů jsem strávila procházkou po široké písečné pláži, vstříc zapadajícímu slunci. V hlavním městě pláže nenajdete, z Rigy je to ale jen kousíček do lázeňského městečka Jūrmala. Městečko bylo v dobách své největší slávy extrémně populární dovolenkovou destinací v SSSR. Lákadlem je dodnes zhruba 30 km pás upravené široké písečné pláže, mořské klima a zvláštní architektura domků a honosných vil, ve které se střetává skandinávský a ruský styl. Domy odděluje od pláže široký pás borovic. Trochu to evokuje atmosféru Mácháče.
Když si procházku načasujete šikovně, o výhledy nebude nouze.
K dopravě můžete použít vlak z Rigy, který za půl hodiny a 1,43 EUR dorazí skoro až k Baltu. Trochu matoucí je, že ani jedna z mnoha železničních zastávek kopírujících pobřeží se nejmenuje po Jūrmale. Můj tip: vystoupíte ve stanici s názvem Bulduri, odkud je to asi 10 minut pěšky k moři, a pak už si jen užíváte asi 3 km pohodovou procházku pláží směrem k centrální části města. Na konci září 2022 teplota venku nepřesahovala 13 stupňů a mořská voda byla na omak teplejší než vzduch. Mě, oblečené v zimní bundě, to do vody moc nelákalo, ale pár otužilců se kdesi v dáli (hloubka moře tu taky připomíná Mácháč) koupalo. Centrální část města se jmenuje Majori, což je i název vlakové zastávky, ze které můžete dojet zpátky do Rigy.
Ve městě jsou k vidění barevné, dřevem obložené domky, honosné vily s cibulovitými kopulemi věží, květinové parky. Samotné centrum Jūrmaly tvoří protáhlá třída plná restaurací a obchodů. Velká část z nich je mimo sezónu pozavíraných a centrum tak působí dost ospale. Ceny služeb odpovídají tomu, že se jedná o top návštěvnickou lokalitu v zemi. Všimla jsem si také, že u vlakových zastávek Bulduri i Majori jsou stanoviště koloběžek Bolt. Osobně chodím radši po svých, ale uznávám, že v protáhlém městě to může být fajn pojezd.
Večer na pohodu: vyjet vláčkem...
...projít si pláž...
... kouknout na cvrkot ve městě (Jūrmalas Kazaņas Dievmātes pareizticīgo baznīca)...
...a najíst se (Zangezur, ceny i chutě fajn).
Průzkum Rigy
Riga může leckomu připomínat Prahu v menším vydání. Je to pestré město. Historické i moderní, přehledné, relativně bezpečné. Některé části Rigy jsou krásně svěží a zelené, jinde je vidět spíš beton a taková ta městská špína. Stejně jako k Praze, i k Rize patří rozmanitá architektura a hustý systém MHD (jezdí tam i tramvaje Škoda). Z letiště do centra se za chvilku dostanete busem č. 22 (směr Abrenes Iela). Nejblíž historického centra a hlavního nádraží jsou zastávky Autoosta nebo Centrāltirgus. Lístky na bus se dají koupit v automatu na letištní autobusové zastávce Lidosta Rīga, nebo u řidiče, který bere jen karty. Existují i mobilní appky na místní MHD, které jsem ale nevyužívala, protože jsem všude chodila pěšky.
Riga byla podle jedné z pověstí založena i díky svatému Kryštofovi...
...který často v legendách přenáší poutníky či děti přes vodu.
Přes řeku Daugavu to teda lehké neměl (pohled na Národní knihovnu).
Přes booking jsem vybrala ubytování v malém moderním apartmánu Lovely & Stylish Riga Center Studio Apartment na ulici Merķeļa iela. Důvodem byla strategická poloha blízko hlavního nádraží, obchodů, historického centra a Mekáče, co měl denně otevřeno od brzkého rána až do noci.
Co mě při průzkumu města nejvíc zaujalo?
Za návštěvu stojí nenápadný Corner House na adrese 61 Brivibas iela, ve kterém je muzeum KGB. Interiéry budovy jsou zakonzervovány z dob, kdy tady sovětská tajná služba prováděla výslechy. V celách byli mnohdy za nelidských podmínek drženi odpůrci režimu. Zadarmo je přístupná část muzea, která vysvětluje fungování represivních složek sovětského režimu včetně s tím souvisejícího právního systému. K přečtení tu je třeba slavný paragraf 58 sovětského trestního zákoníku, na základě něhož byli postihováni kritici režimu. Do cel se dělají organizované prohlídky. Jejich časový rozvrh si doporučuju zjistit předem, ať pak jako já v pozdním odpoledni nezjistíte, že ten den se už v angličtině žádná prohlídka nekoná.
Lehce se stane, že vchod přehlédnete.
Na WC si připadáte jako v cele - znepokojivé posezení.
Interiéry zůstaly beze změny.
Je to budova plná silných příběhů.
Jelikož mě lákají temná a bizarní místa, nešlo vynechat Muzeum medicíny (Pauls Stradinš Museum of the History of Medicine), kde je možné se seznámit s vývojem medicíny a farmacie od středověku až po současnost.
Muzeum Medicíny v Rize protestuje proti zásahu Putina na Ukrajině (září 2022).
Rozsáhlé expozice rozložené do 4 pater obří historické budovy mě na půl dne spolehlivě pohltily. Jedná se o jedno z největších muzeí zdravotnictví na světě a pro vědce či lékaře musí představovat úplný skvost. Uvidíte tu lékařské knihy sahající až do středověku (za všechny třeba středověké vydání Canon Medicinae od Avicenny), sbírky znepokojivých lékařských instrumentů, léčiv, rekonstrukce operačních sálů nebo ordinací z minulých století, konzervované lidské ostatky, popisy nemocí a jejich léčby v průběhu doby a hodně dalšího. Ve většině případů se přitom nejedná o napodobeniny, exponáty byly v praxi doopravdy používané a nesou si s sebou vlastní příběhy. Jediná škoda muzea je, že poměrně velká část expozic nemá popisky v angličtině.
Léčba monster.
Poznání lidského těla neskončilo dodnes.
Léčebná koupel.
Koukneme se tomu na zoubek!
Pinzetky...
Jedno muzejní oddělení je věnováno kosmonautické medicíně, včetně zapojení zvířat do výzkumu vesmíru.
Na rozdíl od nebohé Lajky...
...Černušce se její let...
...podařilo přežít.
Třešničkou na dortu pro milovníky bizáru může být vycpaný dvojhlavý pes. Je to jeden ze skutečně krátce žijících experimentů sovětského doktora Vladimira Demikhova, kontroverzního vědce 20. století, zabývajícího se mimo jiné transplantacemi.
Návštěva muzea je pro odolnější povahy.
Kde se nadýchat čerstvého vzduchu?
Velmi příjemnou procházkou na pár hodin je cesta parky okolo uměle vytvořeného vodního kanálu Pilsetas kanals, protínajícího střed města.
Vstříc svobodě. 600 km dlouhý lidský řetěz - neuvěřitelné gesto.
Obula jsem běžecké boty, ale nakonec bylo příjemnější se v klidu procházet...
Kanál má i svůj přístav s majákem.
Jak objevit kouzlo lotyšské kuchyně s relativně malým rozpočtem?
Mám ráda toulání se městem spojené s ochutnávkami všeho možného, co se při cestě naskytne. Čekala jsem, že v Rize bude spousta street foodů s tradičním místním jídlem, jako jsou pelmeně, rybí speciality, čerstvé křupavé plněné pečivo… Ale kromě pár ušmudlaných pizzerií a stánků se sladkostmi jsem nic neobjevila. Trochu zklamáním pro mě byla i slavná Rigas Centraltirgus, rozsáhlá tržnice, která se rozprostírá kousek od hlavního vlakového a autobusového nádraží. Tržnice se skládá z mnoha menších venkovních stánků a 5 parádně renovovaných obřích hal ve stylu neoklasicismu. Haly byly vybudovány Němci poté, co roku 1917 obsadili Rigu a sloužily pak jako garáže vzducholodí Zepelín. Impozantní stavby nejvíc vyniknou při pohledu z výšky - všimla jsem si jich už při cestě vlakem do národního parku Kemeri, když jsme přejížděli železniční viadukt.
Jednotlivé haly jsou propojené a každá je zaměřená na něco jiného. Jeden hangár je plný sýrů, v dalším je spousta kvašené a nakládané zeleniny a hub. Pro mě byla určitě nejzajímavější hala s rybami – tolik uzených a nakládaných druhů ryb se jen tak nevidí. K tomu různé druhy kaviáru a čerstvých, bohužel ještě živých, na ledu se mrskajících úlovků. Podle vzhledu i vůně ryb bylo zřejmé, že vše je čerstvé a ve vysoké kvalitě. Velká škoda celého tržiště ale je, že zboží tam nejde ochutnávat, nikde nejsou stolky či pultíky, prodávající nenabízí drobné ochutnávky. S sebou jsem si nakonec pořídila lahodně vypadající uzené pláty z nějaké obří ryby, zapečeného uzeného lososa v bešamelové sýrové omáčce a plnou misku oranžového kaviáru. Všechno zboží je popsané v lotyšštině nebo ruštině, které neovládám a prodávající anglicky moc nemluvili. Výběr tak probíhal hlavně podle vzhledu zboží. Ceny byly příjemné, ryby i kaviár stály dohromady pár EUR. Podle barvy kaviáru a jeho silnějšího prosolení ale odhaduju, že to nebyl ten nejvíce ceněný z jesetera nebo vyzy.
Ve venkovním stánkovém městečku jsou k mání hlavně oblečení, boty a různá veteš. Jsou tu bazary s rozmanitým sortimentem od hudebních nástrojů po vybavení domácnosti, živé i plastové květiny. Působilo to na mě celé trochu ošuntěle, špinavě, snad i smutně. Je to ale autentické místo bez turistického pozlátka. Odhaduju, že kupující jsou spíš místní chudší lidé. Jsou tu i stánky s hromadami sezónního čerstvého ovoce a zeleniny, bylinkami a rozmanitými houbami, včetně třeba lišek nebo ryzců a obřích cca 30 cm hřibů a kozáků.
Někde berou i platební karty, což je super. Postupně pořizuju plný sáček brusinek, na ochutnání místní kvašené okurky, k snídani na chleba kytici čerstvého voňavého koriandru a svazek pažitky. Platím pár EUR.
Výborné jídlo určitě pořídíte v místních restauracích - historické centrum je plné těch dražších, o kousek dál by se jistě našly zajímavé a cenově vstřícnější podniky, kam chodí spíš místní. Za mě ale naprosto skvělý poměr ceny a kvality jídla nabízí estonský řetězec samoobslužných restaurací Lido. Přirovnat se dá svým stylem k jídelnám IKEA, ale podle mě nabízí mnohem chutnější jídla. V nabídce jsou různě upravené ryby, zapečené brambory, husté polévky, těstoviny, masa, dušené zeleninové směsi, čerstvé zeleninové saláty, výborné teplé čaje z čerstvého ovoce nebo domácí limonády. Přílohy i jídla lze různě kombinovat. Za normální porci i s polévkou, pitím a dezertem se šlo vejít do 10 EUR (to neplatí, pokud jste rozežraní jako já a naberete si toho tunu). Jedná se o skutečně místní kuchyni, z dobrých a čerstvých surovin, se sezónní nabídkou. V září jsem si tak vyzkoušela hodně jídel s houbami a koprem nebo třeba teplé čaje s rakytníkem a brusinkami. Velká restaurace Lido se nachází v Rize u hlavního nádraží. Bývá tam plno i mimo čas obědu a večeře, hosté jsou místní i turisté.
Co dodat na závěr?
Do Lotyšska jsme se podívali s přítelem v září 2022 se záměrem zkusit si práci na dálku ze zahraničí, trochu výletovat a mít pohodičku. I s odstupem cestu hodnotíme jako hodně příjemnou a 100% doporučujeme. A pokud třeba nemáte mraky peněz a chcete se podívat do ne úplně mainstreamové destinace v rámci Evropy, je to fakt ideální místo, kde najdete všechno od krásné přírody po městský komfort.
Labu apetīti!
Jak se ti cestopis líbil?
Hana Táborská procestovala 25 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj Hanko, z Rigy a okolí jsem měl stejný pocit jako ty a rozhodně každému doporučuju navštívit. Levný letenky a budete mile překvapeni.✌️🌍
Před rokem a půl jsme absolvovali výlet téměř totožný, jako ten Tvůj. Riga a okolí se nám hodně líbila.
Cestopis jsi napsala perfektně, díky :-)
Za mě dobrý! Takto má vypadat cestopis. Věcný, stručný, pěkné fotky, jídlo...
Parádní cestopis! Spousta užitečných informací a super tip na výlet za město. Letíme příští měsíc, moc děkuji! :-)