Ostrov Milos za 32 hodin

Přiznám se, že nejsem turista, který by natěšeně odletěl se Smart Wings třeba na Rhodos, zanadával si při tom na špatné časy slotů českých charterů,a spokojeně se týden popelil na pláži ve Faliraki, obklopen tunami stejně uondaných dovolenkářů přemýšlejících jedině snad o tom, kdy se už v jejich hotelu otevře jídelna na večeři a že loni v Hurghadě byly hranolky na trojí způsob zatímco tady mají jen obyčejné.

Z krásného Řecka chci poznat a vidět co nejvíc, a nejlépe bez jakéhokoliv cizího organizování.

Pro rok 2018 jsem si naplánoval "island hopping" s využitím levných letenek z Vídně na Santorini. Plán a jízdenky na trajekty spojovaly právě Thiru jako výchozí a cílový bod se čtyřmi dalšími ostrovy na Kykládách. Na každý ostrov mi tak v průměru vyšel den nebo den a kousek. Podrobnější itinerář a představení těchto ostrovů mohu sepsat někdy později, dnes  bych se rád rozepsal o nejdobrodružnější a taky nejkrásnější zastávce - totiž ostrovu Milos

Člověk plánuje a osud mění
Na Milos mi v plánech zůstalo 32 hodin, připlutí v noci (tu nepočítám), celý den a celé další dopoledne prozkoumávání tohoto do rohlíku tvarovaného ostrova ležícího nejjihozápadněji v celém kykládském souostroví.

Trajekt z předchozího ostrova měl ovšem zpoždění , které se během podvečerního čekání v přístavu neustále prodlužovalo, takže na Milos jsem připlul místo pohodlné desáté večerní s pětihodinovým zpožděním hluboko nad ránem, a to už nemělo cenu ani hledat hotel. Příjemná noc to nebyla, ale s o to větší vervou jsem se po deváté když otevírají půjčovny vydal shánět stroj. Projet celý ostrov v podstatě od pláže k pláži znamenalo zdolat přibližně 120 km, z toho polovinu mimo asfaltové silnice. Že to nebude na skútra, ale na čtyřkolku (quad, ATV, jak se nazývají v půjčovnách), mi bylo jasné. Ukázalo se, že sehnat v polovině srpna na Milosu na 24 hodin čtyřkolku, je přinejmenším stejně těžké jako sehnat masku čerta a Mikuláše v červenci.
Všechno bylo rozpůjčované nebo rezervované a u těch několika málo zbylých strojů jsem si nebyl jist, jestli to náhodou za tu cenu nechtějí prodat.

Jízda začíná
Abych to zkrátil, nakonec jsem musel vzít předraženou terénní třístovku, a dlužno říct, těch peněz jsem nakonec nelitoval, protože to co Milos nabízí, mě donutilo přepsat všechny dosavadní žebříčky NEJ destinací!
Nesmím zapomenout dodat, že zatímco skútr jsem proháněl každé léto už několik sezón, se čtyřkolkou to byla moje premiéra. Když ale člověk jezdí s citem a ne jako prase, není se vůbec čeho bát.

Objevování Milosu je nejlepší znázornit fotografiemi. Jenom ještě doplním, že při pohledu na mapu zhruba platí, že východní polovina ostrova je obydlená a silnice jsou převážně asfaltové, zatímco západní část je divoká, až na výjimky neobydlená a cesty jsou tu prašné, někde i dost rozbité. U fotografií je kromě místa pořízení i čas pro  lepší představu, jak celý rychlý dirtyroad trip probíhal.

Nocování v pustině nikomu nepřeju, ale naprosto nebyl čas vracet se do města a něco hledat. Vždyť druhý den zbývalo už jen několik hodin do trajektu.

Závěrem

A resumé? Vidět co nejvíc v nejkratší době je fajn, ale neplatí to pro Milos. Během toho jediného dne jsem ani zdaleka nestihl všechno. Milovníci otevřených aut, čtyřkolek, terénních motorek, pěších treků anebo i dobře trénovaní cyklisté  (v létě je tu opravdu teplo), ti všichni si na západní straně ostrova přijdou na své. Východní strana pak ve své architektuře nabízí typické egejské uličky, úzké, křivolaké a plné vůní, panoramatické výhledy které si ničím nezadají s mnohem renomovanějším Santorini, několik příjemných rodinných treků k moři se začátkem ve vesnici Triovasalos (široká nabídka ubytování v soukromí v klidné části ostrova). Celý ostrov pak helénskou, pardon kykládskou modrou a bílou, upravené pláže ale také spoustu dechberoucích divokých míst.