Peru 2019 za 14 dní
V roce 2019 jsme se rozhodli navštívit Peru, níže si můžete přečíst jak a co stihnout v Peru za 14 dní. Doufám, že se cestopis bude líbit a najdete v něm tipy a rady, které právě hledáte.
Cestopis z roku 2019 napsal Adamooos
Jako destinaci pro letošní dovolenou jsme zvolili jihoamerické Peru. Níže si můžete přečíst náš itinerář na 14 dní.
Odlet z Prahy
Odlet máme naplánovaný na 10.10 z pražského letiště, noc před odletem trávíme raději v hotelu v Praze, jelikož se nám nechce riskovat cestu přes celou republiku vlakem. Letíme po trase Praha - Newark - Houston - Lima - Cusco.
Přestup v New Yorku
Pokud někdo z Vás hledá informace, jak je to se zavazadly při přestupu v USA, tak v našem případě to bylo takto.
V případě, je-li přestup do 12 hodin - po imigrační kontrole (která trvala ve 13 hod místního času jen 3 min) jdete vyzvednout zavazadla, u zavazadlového pásu svítí tabule, kde jsou vypsány Connecting flights - jsou označeny zelenou a modrou barvu - to aby jste pak věděli, do které řady se postavit na navazující let.
V případě, je-li přestup delší než 12 hodin (my měli 18 hodin) s velkou pravděpodobností váš let na tabuli s Connection flights nebude. Pokud letíte s United, stačí zajít na jejich přepážku (nachází se hned vedle pásů, na ktere se pak odkládají zavazadla na ty connecting flights) a tam poproste dotyčnou osobu, zda-li by vám mohla palubní lístky na další části letu vytisknout ( spolu s tím vám olepí zavazadla i do finální destinace, které pak odložíte hned vedle), že se vám nechce tahat velké zavazadla do centra New Yorku.
Samozřejmě můžete zůstat i na letišti, ale pozor, tranzitní zóna v Newarku od 00.00 - 05.00 hod zavírá, můžete zůstat však ve veřejné hale ( ovšem tady je to vyklimatizovano tak na 15°C a po 4 hodinách sezení se zde snažíte přikrýt i batohem ).
Za 18 hodin se toho dá v NY stihnout hodně, záleží na vás, zda-li se vydáte na nákupy, na prohlídku muzeí nebo po hlavních turistických atrakcích.
Do NY se z Newarku se nejlépe, možná i nejrychleji a nejlevněji dostanete kombinací letištního vlaku ( Airtrain ) a vlaku NJ Transit. Zpáteční jízda vyjde jednoho na 26$, jednosměrná 13$. Z letiště se na NY Penn Station dostanete cca za 40 minut. Poslední vlak z NY Penn station zpět na Newark jede o půl druhé ráno, další pak až okolo 5 ráno.
V New Yorku se jdeme akorát najíst a projít po trase Flatiron building, památník 11/9, Brooklyn bridge, Times square a vracíme se zpět na letiště.
Přestup v Houstonu
Po 3hod 40 min letu jsme v Houstonu, kde máme dalších 6 hodin na přestup na letadlo do Limy. Tentokráte už zavazadla nemusíme řešit, z Newarku putují rovnou do Limy. Letiště už neopoustime, jednak 6 hodin není moc a za druhé venku stejně prší.
Přestup v Limě
Vzhledem k tomu, že náš itinerář začíná v Cuscu, máme už z domů zakoupeny letenky na vnitrostátní let na lince Lima-Cusco. V Limě jsme přistáli ve 23.00 , fronta na imigračním je delší jak v Newarku a čekáme ve frontě asi hodinu. Vnitrostátní linka už je operována se společností Peruvian, tudíž je nutno znovu odbavit zavazdla, letadlo nám letí v 4:50, Peruanci striktně otvírají odbavovací přepážku přesně 2 hodiny před odletem, tak si krátíme volnou chvíli sezením v prostoru před přepážkou.
1. Den v Cuscu
Do Cusca přilétáme v 6.30, vyzvedneme batohy a jdeme na hotel. GPS ukazuje 4,5 km, rozhodujeme se, že nepojedeme taxíkem, ale půjdeme pěšky. Cusco se nachází ve výšce 3600 m.n.m , po rovince se jde v pohodě, ale v momentě, kdy se vydáváme do kopce, po pár krocích se zadýcháváme a musíme si dělat pauzy. Po více než 52 hodinách co jsme opustili letiště v Praze, jsme celkem unavení a po sprše jdeme aspoň na pár hodin spát, jelikož v letadle jsme se vůbec nevyspali. Vstáváme okolo 15 hodiny a jdeme se vydat na průzkum města, cestou kupujeme coca bonbóny, které chutnají jako cukr s příchutí sena, není to nejhorší. Centrum města je krásné se spoustou krámku s nejrůznějšími výrobky - ponožky, čepice, batohy... Místní tržnice nabízí snad všechno - koření, ovoce, jídla, výrobky z vlny alpacy. Po vyzkoušení místního sendviče se vydáváme zpět na hotel.
2. Den v Cuscu
Itinerář máme nabitý, jediný volnější den byl ten příjezdový. Budíček máme nachystaný na 4.30 jelikož nás má mezi 5.00 - 5.30 vyzvednout dodávka na dnešní trek. Vstáváme už okolo 3.30 díky jetlagu, takže v 5.00 už jsme před hotelem. Dodávka doráží v 5.20, vystupuje místní, 140 cm vysoký , muchacho aka Tyrion Lennister, který nás odváží na hlavní náměstí, kde přistupují další turisti. Odjíždíme směr Laguna Humantay, cesta po hlavní cestě trvá něco přes hodinku, poté sjiždíme na vedlejší ( něco mezi našima cestama 2. a 3. třídy), která trvá 30 min. Poté máme zastávku na snidani, dáváme si housky s máslem a marmeládou. Poté jedeme po hodně rozbité polní cestě, kde se vleze max jedno auto, asi 40 min, ale v takovém terénu vám to přijde jako věčnost, z těch šutrů a děr jsme vyklepaní jak startka, už teď jsme KO😊. Po dojezdu na centrální parkoviště, odkud uz všichni musí po svých, nám průvodce vypráví něco o pohoří, kde se Laguna nachází a posílá s námi jako dohled Tyriona. Cesta k Laguně má asi 6km, z toho 4km do kopce. Tyrion nasazuje ostré tempo hned ze startu, skoro nikdo nestíhá, tak vždycky na nás s úsměvem čeká o pár metrů opodál. Začínáme stoupat, Laguna je ve výšce cca 4.620 m.n.m. a to pro nás, pro které je dosavadní maximum Lysá hora nebo Praděd fakt dost ... no pozvolna se začínáme zadychavat , jakmile postoupime do finálního stoupání ( cca 2km ) už toho máme až až a stojíme každých 10 metrů, aby nám srdce a plíce nevyskočili z těla. Už ani nenadáváme, každý nádech stoji mnoho sil. Jediné co máme na tyto výšky jsou bonbóny, ale ty mají asi stejný účinek jako bonpari - žádný. Nebereme si ani místní taxi - oslíka, je nám jich líto, tak se škrábeme dál svépomoci. No za chvíli se konečně rozprostře průzračně čistá laguna v plné své kráse a nad ní hora Humantay ( 5967 m.n.m) se sněhovou pokrývkou. Po hodině, kterou zde máme, jdeme zpátky k dodávce, to se jde už samozřejmě krásně. Cestou zpět jedeme jinou dodávkou - Mercedes Sprinter nové generace, ta má ale ještě více rozmlácené tlumiče než Hyundai takže si užíváme polňačky o to více. Zastavujeme ještě na pozdní oběd a zpět do Cusca.
Tento výlet máme rezervovaný skrze stránku: https://machupicchureservations....-day-tour/
3.-5. Den, Machu Picchu
Vstáváme v 5.00 abychom se včas stihli nasnídat a pěšky vyrazit na hlavní náměstí Cusca, kde máme domluvený odvoz minibusem směr Hidroeléctrica. Vyjíždíme v 7.30, cesta má i s přestávkami na snídani a oběd trvat něco okolo 7 hodin. Cestou opět měníme nadmořské výšky, začínáme v 3600 m.n.m, vyjíždíme do 4500 m.n.m., 1400 m.n.m. a finální zastávka je v cca 2000 m.n.m. Pro tělo to zase není zrovna ideální, ještě připočtu li k tomu vydychaný vzduch v mikrobusu. Okolo 14.30 se konečně dostáváme do posledního možného místa, kde nás může mikrobus dovést, odtud je možno pokračovat vlakem ( ostatně s tím je možno jet už z Cusca, ale je neskutečně předražený), nebo jít pěšky do městečka Aguas Calientes, které je od Hidroelectricy vzdáleno 12km. Stejně jako desítky dalších se rozhodujeme pro pěší cestu - cesta vede skrze džungli kolem kolejí, ale krom počátečních 5 min chůze do kopce po schodech je po rovině. Po dvou a čtvrt hodině už vcházíme do městečka, hledáme náš hotel, povečeříme, dáváme sprchu a jdeme spát.
Další den si přivstanem, aby jsme se mohli nasnídat a poté vyrazit co nejdříve na jeden ze sedmi divů světa, a nejvyhledávanější cíl všech turistů mířících do Peru - Machu Picchu. Vesnička Aguas Calientes je výchozím bodem pro tento turistický cíl. Je 5.30, vycházíme před hotel a díváme se na frontu na autobus, který vyváží turisty až k Machu Picchu. Stojí tady tak 300 lidí, zařazujeme se na konec, a tiše doufáme, že na nás vyjde místo v autobusech, které mají stihnout vstup od 7.00 . Máme zakoupený krom klasického vstupu i vstup na horu Machu Picchu ( je možno vybrat mezi horama Huyana Picchu a Machu Picchu, Huyana byla dávno vyprodaná) a musíme být u kontrolního bodu mezi 7.00-8.00 hod. Vylezáme z busu v 7.00, prší, je zima a k tomu díky mlze viditelnost tak 20 metrů. Já mám nepromokavou bundu bohužel dole na hotelu, takže jdu v mikině, Janča má rozumu více a bundu má samozřejmě na sobě. Bohužel máme výjimečně na sobě tenisky, pohorky jsme nechali taky na hotelu. U kontrolního bodu na horu Machu Picchu jsme v 7.22, vyrážíme nahoru, informační cedule ukazuje, že běžná doba výstupu a sešlapu je 4 hodiny. Cesta je po hladkých, úzkých, mokrých kamenech naprosta paráda, dávame si pozor na každý krok. Na vrcholu jsme něco okolo 9.30, je ještě větší kosa, více prší a jde vidět leda tak Velkou Picchu. Chvíli čekáme jestli se nestane zázrak a nevyjasní se. Po 20 minutách jdeme zpět dolů s nepořízenou. Cesta dolů je ještě horší než nahoru. Naštěstí přestává pršet, což je sice fajn, ale stejně jsem už dávno promočený. Je 11.40 a Machu Picchu se začíná pomalinku ukazovat z mlhy, jsme konečně rádi, že vidíme aspoň něco . Mlha ustupuje více a více, jdeme si projít hlavní okruh a obdivujeme jak to mohl někdo vůbec postavit. Komplex je velice rozsáhly a je tu nespočet krásných míst, na kterých se pohybují lamy.Poté míříme po ukazatelích ven, tady pozor, v areálu nejsou záchody, jsou jen před ním, v momentě, kdy opustíte areál, už si musíte zakoupit nový vstup, ale existují dvě výjimky - v případě, máte li zakoupený výstup na jednu z výše zmíněných hor, to vás opravňuje k jednomu znovuvstupu, čehož využíváme, abychom nafotili pěknější snímky z teras více méně už bez mlhy. Po nafocení fotek opouštíme toto místo a míříme zpět na hotel busem ( dá se jít z Aguas Calientes i pěšky, ale je to cca 1,5 hod chůze do kopce a pokud máte zakoupený vstup na nějakou horu, volil bych autobus). Večer jen návštěva místního tržiště, kde kupujeme drobné dárky domů, večeře v místní restauraci (upřímně se už těšíme až se pořádně nažereme doma).
Následující den nás opět čeká 12km procházka na Hidroelectricu, odkud máme domluvený odvoz zpět do Cusca. Kromě jedné němky, která potahuje celou cestu je ještě na ránu řidič, který letí dodávkou s 20ti lidmi jak kdyby trénoval na nový ročník Dakarské rally, dvojitá plná není zeď a klakson s kombinací dálkových světel jsou v neustále permanenci.
Mikrobus Cusco - Hidroelectrica - Cusco : https://www.machupicchubuspackers.com/
Vstup na Machu Picchu a Montana Picchu: https://www.machupicchu.gob.pe/inicio
Bus Aguas Calientes - Machu Picchu a zpět : https://www.ticketmachupicchu.co...hu-picchu/
Den 6., Rainbow Mountain
Tento výlet máme naplánovaný skrze stejnou jako výlet na Lagunu. Mezi 5.00 - 5.30 nás mají opět vyzvednout u hotelu. Od 5.00 čekáme až do 5.55, pravděpodobně na nás zapomněli a až po tom co jsme se ozvali na whatsapp dodávka přijela již plná, s posledními dvěmi místy.
Odjíždíme směr Rainbow Mountain, které je od Cusca vzdáleno cca 2,5 hodiny jízdy a nejvyšší bod se nachází okolo 5.500 m.n.m. Po hodině a půl sjiždíme na polní cestu (už jsme si na ty díry a kamemy zvykli), stavíme na snídani, kde už 6 den dostáváme to stejné - housku, máslo a marmeládu. Mikrobus nás nemůže samozřejmě vyvést až na vrchol hory, a zastavuje asi 3km pod vrcholem, dál už musíme buď po svých, anebo se nechat vyvést oslem. Ikdyž jsou Rainbow mountain výše než Laguna Humantay, jde se nám mnohem lépe, cesta je ušlapaná, sem tam nějaký kámen. Je azurové počasí, dle průvodce máme štěstí, včera tady sněžilo. Nalévá nám do dlaní místní lektvar, prý výtažky z kokainu a marihuany, máme si to rozetřít v dlaních, přiložit na tvář a plně se nadechnout, hned se nám jde lépe 😊.
Na vrcholku hory se akorát fotíme s lamama, výhledy na celé pohoří a druhou nejvyšší horu Cusca, která je pod sněhem. Poté už nás průvodce upozorňuje, že by jsme měli za chvilku vyjít k mikrobusu. U mikrobusu jsme jako první, je otevřen tak si jdeme odpočinout dovnitř, okamžitě se dostavuje únava z převýšení, bolest hlavy. Z povzdálí sledujeme další návštěvníky, kteří jsou na tom trošku hůře a chodí zvracet za odstavené mikrobusy. Trvalo to asi 40 min než došli poslední lidi z naší skupiny - i jim se chtěl obsah žaludku podívat na zdejší krajinu.
Po cestě zpět do Cusca stavíme jen na pozdní oběd, naštěstí už nikomu není zle.
Rainbow moutain výlet: https://machupicchureservations....-full-day/
Den 8. Přesun do Puna,Jezero Titicaca
Den 7. jsme strávili nočním přejezdem autobusem společnosti Peru Hop - máme zakoupený trip " Full south to Lima" kde se postupně bude zastavovat ve městech Puno, Arequipa, Nazca, Huacachina, Paracas a Limě. Můžete si naplánovat jak dlouho v kterém městě budete, záleží jen na Vás, vždy si jen vyberete datum a lokaci, kde Vás mají vyzvednout - což je taky super jelikož pro Vás dojedou, a zavezou až do hotelu. Z Cusca vyjíždíme ve 22.00 z hlavního terminálu, autobusy jsou moderní, sedačky se téměř dají sklopit do polohy v ležmo a ikdyž si před vámi někdo sklopí sedačku, stále zbývá dostatek místa na nohy i vám. Do Puna dorážíme něco okolo 5.30, dodávka nás odváží do ubytování, kde si jen necháváme odložené batohy, jelikož tady nespíme a večer vyrážíme do Arequipy. Na celodenní výlet po jezeře Titicaca nás nabírají v 7.30, jedeme škaredým Punem, kde to vypadá jak po nějaké válce. Poté se už lodí přesouváme po jezeře Titicaca na plovoucí ostrovy Uros, kde žije asi 2000 obyvatel. Plovoucí ostrovy jsou vyrobené z rákosu a stále na nich musí pracovat a doplňovat je, jelikož starý rákos pod nimi ve vodě uhnívá. Ikdyž jejich chatrče vypadají skromně, mají zde všechno co potřebuji - vodu, elektřinu ( solární panely), doktory, školky a školy, hřiště... Taky za každou "blbost" si nechají zaplatit několikanásobně oproti pevnině (např. magnetka 4 násobně dražší než na pevnině),nestrádají ani v jídle, soudě podle jejich tukových zásob. Po hodině návštěvy na tomto ostrovu se přesouváme směr Isla Taquila, vzdálený další 2 hodiny jízdy lodí. Po zakotvení se vydáváme do 15 min chůze do kopce, což ve výšce nejvýše splavného a položeného jezera ( 4000 m.n.m.) na světě není zase zrovna ideální . Máme namířeno do "restaurace" k místním na oběd, podává se polévka z quinoi a pstruh s rýží a hranolkama, no nutno dodat, že jsme se konečně jakž takž najedli a jídlo mělo dobrou chuťovou úroveň. Sledujeme místního restauranta, který ukazuje jak se pletou čepice, jeho ženu jak se dělá bederní pás, a poté už míříme zpět do přístavu na loď, která nás má za cca 2,5 hodiny dopravit zpátky do Puna. Cca hodinu před Punem přichází déšť, což v jeho důsledku zvedne i pár vln na hladině jezera, španělky typu Salma Hayek , to nesou nelibě a při každé 30cm vlnce řvou jak kdyby jsme šli ke dnu... Ve 21.30 nás z hotelu opět vyzvedává společnost Peru hop a míříme směr Arequipa.
Odkaz na Peru Hop: https://www.peruhop.com/
Odkaz na výlet po jezeře Titicaca: https://www.findlocaltrips.com/t...uyo-travel
Den 9., Arequipa
Do Arequipy prijíždíme okolo 6 hodiny ranní, po dlouhém nočním přejezdu jsme opět celkem unavení, bohužel na hotelu nás pouštějí na pokoj až po 10 hodině, naštěstí jsme mohli sedět dole v hale a být na wifi. Poté jdeme aspoň na pár hodin spát. Okolo 16 hodiny se vydáváme na malý průzkum města, jdeme se konečně trochu najíst. Arequipa je po Limě druhé největší město Peru, už tady nejdou vidět rozbořené domy jako v Cuscu, ale vše je krásně opraveno. Město leží ve velice aktivní seizmické oblasti ( ročně má Peru 200 zemětřesení do 6 stupňů Richterovy škály ) navíc mezi třemi sopkami, z níž nejbližší, která je od centra města 16km - El Misti se v roce 2016 probudila ze spánku. Zemětřesení zde jsou opravdu velice častá, naposled 18.7. mělo sílu 6,4 stupně. V roce 2001 mělo sílu 7,9 stupně, které město ( více než polovina města byla zbořena) a hlavní dominantu - katedrálu zásadně poničilo, avšak za dva roky bylo vše opraveno jako by se nic nestalo. Po procházce v krásném teplém počasí míříme zpět na hotel, jelikož ve 03.00 máme odjezd na další výlet.
Den 10., Colca canyon
Vstáváme ve 2.30 aby jsme byli na 3.00 připraveni před hotelem, kde nás mají nabrat na výlet směr Colca canyon. Ještě jsme se chvilku zdrželi na pokoji, jelikož jsme se zamkli a nešlo nám odemknout, naštěstí po 10 min jsme se dostali ven. V mikrobusu všichni podřimujou až do prvního stopu v cca 5.40 kde si můžeme prohlédnout asi 9 sopek, některé jsou ve větší vzdálenosti, některé v bližší. Jedna zrovna chrlí popel.
Zastavujeme na snídani, opět máme překvapivě již 10 den marmeládu a máslo, jak přijedeme domů, asi povyhazuju všechny marmelády co doma najdu....
Za další hodinku už jsme u Colca canyonu - je to druhý nejhlubší kaňon na světě, je 2x hlubší než Grand canyon v USA. První nejhlubší kaňon na světě se nachází v Číně. Je azuro, vidíme létat desítky kondorů, kteří létají přímo nad hlavami návštěvníků. Jdeme asi kilometr po kamenité stezce, nasedáme zpět do mikrobusu a směr Arequipa, tady jsme trošku zklamáni, čekali jsme delší túru než kilometr.
Po cestě stavíme na oběd, v termálních koupelích ( nutno na 1 hod zaplatit vstup 15 Solů ), kdo nechce, může si hodinu užívat teplého počasí na kamenech v řece zdarma, pak ještě stavíme u stáda alpak,lam a ovcí.
Do Arequipy prijíždíme okolo 17.30.
Colca canyon výlet: https://www.findlocaltrips.com/t...peru-andes
Den 11, přesun z Arequipy do Huacachiny
Opět nařizujeme budík pro nás na nekřesťanský čas - 4.30, jelikož v 5.15 už nás bude opět stahovat Peru hop na dnešní, 14 hodinový přesun do pouštní oázy Huacachinero. Jedeme přes den, v noci jsme se prospali, a tak se celou cestu kocháme výhledem z více než poloprázdného, dvoupatrového autobusu na okolní přírodu.
Po cca 3 hodinách hodinky ukazují výškovou hladinu méně než 100 metrů, vidíme Tichý oceán, a jedeme podél něho dalších 6 hodin. V 18.00 jsme u náhorní plošiny Nazca, na které jsou známé obrazce symbolizující např. opici, kaktus, kolibříka, mimozemšťana a jiné. Blíží se západ slunce a brát si letadlo na vyhlídku nemá smysl, proto pouze vystupujeme na vyhlídkovou věž co je u cesty a fotíme si alespoň dva obrazce.
Do pouštní oázy Huacachinero dorážíme ve 20.30, jdeme se ubytovat a vyrážíme do místní restaurace, kde si Janča dáva Machu sour - drink z maracuji, vodky a vajíčka - množství vodky je dle slov Janči velice poctivé, neslyšela totiž v noci ani křičící hosty hotelu. Já volím jistotu - Coca-Colu a na prázdný žaludek špagety, které si musím dát s veganskou verzí boloňské omáčky jelikož klasickou nevedou.
Den 12., Huacachinero
Dnes nás nic nehoní, budík nařizujeme na 8.30, v klidu se jdeme nasnídat, a.... konečně nemáme marmeládu a máslo !!! Užíváme si chuť michaných vajíček a místního salámu - něco mezi gothajem a šunkou, ale nevěřili by jste jak jsme rádi po 12-ti dnech i za toto.
Do 12.00 musíme z hotelu vypadnout, proto se balíme a 11.30 se z hotelu vydáváme směr duny, které tuto oázu obklopují. Ikdyž se boříme do písku, v zubech cedíme písek tak nám to vůbec nevadí, jelikož se nám dýchá nádherně a není nám v 30°C kosa jako na laguně nebo na Rainbow Mountain.
Na dunách pořizujeme fotky oázy a po hodinovém kochání jdeme zpět dolů na oběd. Volíme pseudo-italskou restauraci, kupodivu moje lasagne chutnají dobře, Jančiny špagety jakbysmet.
V 15.30 jsme nachystaní u meeting pointu, čeká nás výlet v buggynách do dun a sandboarding - místo sněhu jezdíte po písku. Přicházíme na parkoviště buggyn, je jich tady asi 50, každá pro 4 až 10 lidí, nejdou vidět motory, které by měly méně než 6 válců. Respektive vidíme jen 6ti, nebo 8mi válce. Zdejší řidiči asi kamarádi s Grétou Trauntenberg a EURO 7 nebudou.
Poutáme se do 3 bodových pásů a čekáme na řidiče. Tomu se celá posádka vysmívá, jelikož při rozjezdu mu buggyna chcípne. Očividně ho to lehce poškárlilo, protože hned dává buggyně "za uši" a lítame v ní ze strany na stranu, popřípadě do pásů a zpět do sedačky. Při prvním větším doskoku se mi pás odepíná ... očividně certifikace FIA.
Postupně zastavujeme na několika dunách, kde si můžeme pořídit fotky s pomalu zapadajícím sluncem, a můžeme taky vyzkoušet sandboarding - nemusíme jezdit ve stoje, stačí si na prkno lehnout a jet dolů. Začíname na 50 metrovém kopci se sklonem 60°, končíme na 300 metrovém se sklonem 80°. Ti co si dobře navoskovali prkno doslova lítají.
Poté zastavujeme na finální fotky západu slunce a pak velice agresivním tempem, dávajíc na frak okolním buggynám, směr parkoviště. Většina pasažérů odměňuje závodníka potleskem a nějakým tím solem do kasičky. Nevím jestli za předvedenou agresivní jízdu nebo za to, že přežili.
Za hodinu nasedáme bus směr Paracas.
Výlet v buggynách jsme si zamluvili v buse Peru hop.
Den 13., Paracas
Cesta z Huacichanera do Paracasu trvá pouze hodinku. Paracas je malé městečko, autobus všechny vysazuje uprostřed. Do hotelu to nemáme ani 100 metrů.
Ráno máme domluvený výlet po oceánu, jedeme speedboatem do přírodní rezervace, po 10 minutách po vyplutí zastavujeme u ostrova, kde si můžeme prohlédnout trojzubec, který po celá staletí nezafoukal prach ani písek.
Poté zajíždíme k dalším ostrovům, kde pozorujeme miliony racků - průvodce říká, že na jednom ostrovu je více než dva miliony jedinců. Dále jsou zde tučňáci a lachtani. Všude jde cítit smrad z hoven racků, nejde tady pořádně ani vidět země, vše je zbarveno do odstínu bílé. Zajíždíme na vzdálenost asi 5 metrů od lachtanů a fotíme si je z blízky.
Po nafocení fotek se vydáváme zpět do přístavu, na oběd a ve 14.00 nás opět náš průvodce vyzvedává směr přírodní rezervace, tentokrát na souši - tento výlet je zdarma pro ty, co jedou skrze Peru hop.
Prijíždíme na útesy a pláže na kterých můžeme strávit maximálně 15 minut, jelikož v 16.00 vyjíždí autobus směr hlavní město - Lima.
Po cestě do Limy se zastavujeme na další exkurzi, která je zahrnuta v Peru hop - návštěva sídla, kde byl největší počet otroků v Peru a navštěvujeme jeho vnitřní prostory spolu s úzkymi tunely vedoucí pod ním.
Poté už nás čeká 3 hodinová cesta do Limy a její čtvrti Miraflores.
Tento výlet jsme si zamluvili před příjezdem do Paracasu v busu Peru hop.
Den 14. poslední den naší cesty, Lima, a odjezd domů
Poslední den naší cesty nemáme nic v plánu - jednak se nám nic nechce a zadruhé - dle cestopisů toho v Limě není moc k vidění.
Proto vstáváme až 9.00, užíváme si snídaně a po 12 hodině opouštíme hotel a vydáváme se do čtvrti Miraflores, kde jsme ubytování.
Procházíme místní rádoby obchodní domy, kde kromě pár obchodků není nic, odpovídá to tak našemu Lidlu. Kupujeme poslední suvenýry a jdeme se najíst před dlouhou cestou domů.
Ještě v rychlosti zpět na hotel pro batohy a Uberem na letiště, místní doprava je chaotická, jsme rádi, že jsme dojeli bez újmy, jezdí se tady v protisměru, předjíždí se zleva zprava, na červenou, z jednoho odbočovacího pruhu se jich udělá pět a tak podobně.
Na cestě jde vše podle plánu, až na předposledním bodě v Newarku, vidíme oznámení o problému našeho letadla, problém se natahuje na 4 hodiny. Dorazilo náhradní letadlo, které má ovšem o 16 míst méně než původní, takže vzhledem k tomu, že v původním byly všechny místa vyprodané, musí 16 dotyčných zůstat v Newarku do dalšího dne. United pro dotyčné jako kompenzaci nabízí zdarma hotel včetně stravy, dopravu do něj a bonus 1500 $ šek na nákup letenek nebo využití mílí na letech. Vzhledem k tomu, že jsme po cestě z Limy už dost unavení, a chceme být co nejdříve doma toto odmítáme (kompenzaci za zpožděný let by jsme měli dostat tak jako tak, ikdyž to určitě 1500$ nebude) Do Prahy přilétáme místo v 8.25 ve 12.10.
Jak se ti cestopis líbil?
Adamooos procestoval 19 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil15 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jen tak ze zvědavosti.. To muselo vyjít nejmíň na 150 000 kč? :)
Každopádně program je teda nabitej maximálně, to respekt, proložil bych to alespoň pár dny odpočinku :D
Taky by mě zajímalo, jak to vyšlo cenově...
Já bych řekl, že i když je Gringo Trail dražší než zbytek Peru, tak toto nebylo moc drahé a je to poměrně low-costová varianta, jak rychlocestovatelsky vidět co nejvíc různých míst jižního Peru. Cestopis je pěkně sepsaný, ale sám bych to takto projet nechtěl. Obvykle mám na cestách volnější itinerář, ale zrovna v jižním Peru jsem pospíchal před odletem domů. Přesto jsem to projel pohodově bez extrémně brzkého ranního vstávání, s vlastní volbou snídaně (bez marmelády cestou).
I mně se to zdá extrémně namačkané a takhle bych to nechtěl. Odpočinek stranou, už jen kvůli tomu, že "vybouchne" jeden autobus (tj. nepřijede) a rozloží mi to zbytek programu...
Vyšlo nás to na 30 000.- + cca 7.000.- (Jídlo +suvenýry) . Ceny jídla na tržnici a v méně frekventovaných turistických místech jsou okolo 100 CZK za polévku a druhé jídlo. Jinde samozřejmě dražší. Hotely jsme měli 3* se snídaní, hlavně že tekla teplá voda, byla postel a připojení k internetu. Je možnost ubytovat se v hostelech, ale sdílet pokoj s dalšími X lidmi, to není nic pro nás. Peru hop jsme zvolili právě díky perfektním recenzím, ve kterých se psalo, že jezdí na čas a nebyl jediný problém. My naštěstí také neměli žádný problém.
Uprimne nevim co by muselo byt na konci cesty za odmenu, abych se tam trmacel 52h bez vyspani v hotelu.. To jako klobouk dolu.. Stejne tak za ten narvany itinerar - tohle je zpusob cestovani, ktery mi nikdy moc nesel - nicmene cestopis je super, precetl jsem ho cely az do konce, myslim, ze je to supr inspirace pro ostatni !
Jj, jestli kápnou letenky, tak ho určitě využiju, hlavně ty odkazy se budou hodit.
No popravdě bychom ani my 52h cestu bez vyspani na hotelu neabsolvovali, ale letenky byli v akci, a bohužel jiný termín, který by nám vyhovoval nebyl, navíc jsme se chtěli podívat do NY a když se objevila tato akce tak jsme neváhali. Itinerář jsme plánovali podle ostatních cestopisů a rad, které jsem pročítal. Myslím, že to bylo tak akorát, samozřejmě kdyby člověk chtěl, tak si naplánuje 14 denní itinerář jen na Cusco, ale chtěli jsme vidět i ty další místa, které jsme navštívili, tak se to "muselo" nějak udělat :)
To jste fakt vydrželi nespat? Na ty delší lety si příště vemte prášek na spaní (stačí třeba jen 1/4 tablety), pokud nemůžete usnout. Jinak cestovat několik nocí bez vyspání v hotelu, pokud se člověk vyspí v letadle, vlaku, busu nebo dokonce ve stanu, není nic neobvyklého.
No vydrželi, už jsem tak bohužel absolvoval let do Japonska i Malajsie a taky beze spánku ....asi pro příště tu tabletku vyzkouším.)
Moc pěkný cestopis. Peru bylo v našem hledáčku na dovolenou pro příští rok, ale po přečtení asi změníme plány. Vypadá to fyzicky náročnější a v naší skupině jsou i starší :-)
Já bych řekl, že se nemusíte až tak bát.😊Průvodci tempo upraví podle toho jak moc zdatní jste, nebo nejste. Jak na laguně tak i na Rainbow Mountain jsme potkali mnoho lidi v důchodovém věku, sice šli o dost pomaleji, ale šli a nikdo se ně nezlobil. V naší skupině byl pár z Mexika, a čekali jsme na ně asi těch 40min. jak jsem již psal výše. Takže bych se toho nebál 😊
Peru se dá procestovat samozřejmě i fyzicky nenáročně s vyjímkou občasných nočních přejezdů busem. Na Rainbow Mountains není třeba chodit. Ostatně před rokem 2015 nebyly pro turisty ani známé a místo toho se spíš jezdilo po památkách v okolí Cuzca, které tato cesta s vyjímkou MP úplně vynechala. Pokud není slunečno, ty barvy nejsou zas tak výrazné (i fotka v tomto cestopisu je má asi trochu zvýrazněné):
https://www.roamingaroundtheworl...tain-peru/
Chodí se tam do výšky necelých 5000 m n.m. (dle mapy.cz, jinak se píše na netu 5200, uváděných 5500 je asi pro horu v okolí), což je pro neaklimatizovaného náročné. Jít na Lagunu hned druhý den po příletu do Cuzca je taky zbytečně náročné a pro někoho to nemusí dopadnout dobře (většina to ale zvládne jen s dočasnými obtížemi).
Na MP je lepší jet v jednom směru vlakem, což je dražší, ale ta dlouhá cesta plná zatáček a v závěru štěrková stačí jednou. Většina lidí jede vlakem obě cesty.
Nemusíte jet ani po dunách na buginách.
Ještě pár dalších poznámek. Nemá smysl psát, že je nějaký kaňon druhý nejhlubší na světě, protože takových "druhých nejhlubších na světě" je označováno více. Záleží, jak se to měří. I ten zmíněný nejhlubší v Číně, o kterém jsem tady v cestopisu četl poprvé, pravděpodobně není nejhlubší. Ve volnějším pojetí je to spíše tento, kde jsem i byl: https://en.wikipedia.org/wiki/Ka...daki_Gorge
Dříve se uváděl jako nejhlubší kaňon Cotahuasi, který je o něco severněji než Colca a je o něco hlubší. Z wikipedie není jasné, jak přišli k té hloubce 6009 m u Yarlung Tsangpo Canyonu, ale pravděpodobně se nejedná o rozdíl mezi nižší z nejvyšších hor a nejnižším místem na spojnici 2 nejvyšších hor u kaňonu, což je u Kali Gandaki 5571 m. Hloubka kaňonu by se ale měla měřit spíše podle obvyklé/průměrné? výšky horního okraje a ne podle pár vyčuhujících hor a pak bychom se asi vrátili k tomu Cotahuasi.
Písečné duny nemohou mít sklon 60° nebo dokonce 80°, i když mi taky někdy připadalo, že mají sklon vyšší než je sypný úhel suchého písku cca 34°: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sy...%A1l%C5%AF
Jestli jste letěli i zpět s United, kompenzaci za zpoždění nedostanete: https://www.cestujlevne.com/blog/zpozdeny-let
Napsal jsem to co nám průvodce řekl, pravost tvrzení, který je hlubší a který ne jsem nijak neověřoval. :) Sklon 80° jsem trošku přestřelil, a jako kompenzaci jsme dostali slevový kód na nákup dalších letenek u United ( za osobu 150$, celkem tedy 300$, není to nijak závratná suma, ale lepší než drátem do oka )