PO VÝCHODNÍM TURECKU FLIXBUSEM – NEMRUT, CHATTUŠAŠ, GOBEKLI TEPE, KAPPADOKIE

V červenci 2026 jsem se 2 kamarádkami (jsme ve věku okolo 50 let) podnikla cestu z Ankary přes různá historická místa středního a východního Turecka bez půjčení auta, kterou jsme zakončily přeletem z Šanliurfa zpět do Ankary a pokračovaly dále do Uzbekistánu. Většina cesty proběhla Flixbusem a zde bych chtěla přiblížit, že to jde a jak to naplánovat. Všechny Flixbusy jsem zakoupila přes web Flixbusu cca. 2 měsíce předem z domova, celkové náklady přes celou Anatolii byly okolo 2300 Kč/osoba. Případným zájemcům můžu poslat detailní itinerář ve Word souboru.Přiletěly jsme do Ankary přes Istanbul večer, přespaly v centru a ráno vyrazily metrem na autobusák AŠTI. Ve stánku Kamil Koč (což je Flixbus v Turecku) si zjistily číslo nástupiště autobusu do Sungurlu, což je nejbližší město k nedostupné archeologické Unesco památce Chattušaš - hlavnímu městu Chetitské říše. Ze Sungurlu jsem měla objednané taxi za 2100 Kč/celý den pro 3 osoby, které nás mělo odvézt 30 km na Chattušaš, vozit po rozlehlé archeologické lokalitě a odvézt zpět na autobusák v Sungurlu. Vstupné do Chattušaš jsou 3 eur. Jenže jsme neodjely. Autobusová průvodčí (protivná babka) prostě tvrdila, že náš bus v Sungurlu nestaví (neměl to ani napsané na ceduli a řidič babce asi nedokázal odporovat) a nepomohla ani mladá turecká tlumočnice, prostě nás do busu nevzali a odjeli bez nás. Sice jsme na Kamil Koč vyhádaly vrácení jízdného, ale ten den už žádný další bus volné místo neměl, tedy jsme Chattušaš přes pečlivé plány nenavštívily a první den naší road movie začal velkým zklamáním. Ale přece se nenecháme rozhodit, už jsme na nádraží. Vygooglily jsme, že 70 km od Ankary se nachází jiná antická Unesco archeologická lokalita, starověký Gordion, kde Alexandr Veliký přeťal Gordický uzel a žil mytický král Midas. Vyptali jsme se ochranky, kde je nástupiště dolmušů směr vesnice Polatli, bylo to pár metrů od autobusáku a po chvíli nahánění správného dolmuše jely za pár korun asi hodinu do Polatli. Tam jsme přes aplikaci Yandex objednali taxi do 20 km vzdálené lokality Gordion, nebylo drahé. Samotné Gordion Ancient City je zatím stále ve fázi intenzivních vykopávek, je to suchý kopec, kde velký archeologický tým stále na terasách ze 7. století př.Kr. kope artefakty a monumentální je tam jen vstupní brána na lokalitu, kterou zatím lze vidět jen zvenčí. Až bude dokončeno, bude se podobat třeba bráně v Mykénách. Protože jsme poslaly taxi pryč v domnění, že je tam i Midasova hrobka a muzeum, do vesničky 2 km odtamtud, kde se muzeum s hrobkou ve skutečnosti nachází, jsme po asfaltce v horku vyrazily pěšky a vzápět stoply archeologa, co nás hodil až k Midasově hrobce u muzea (jedno vstupné, asi 3 eur). Muzeum je menší, hlavní artefakty z lokality jsou v muzeu antických civilizací v Ankaře (úžasné nálezy právě z Midasovy hrobky, keramika, ozdoby, dřevěné stoličky  2-7.století př. Kr.). Midasova hrobka má dřevěný střed, ve skutečnosti ji Midas postavil pro svého otce Gorda. Hrobka se velmi podobá hrobkám z Mykén, jde o podobnou řeckou civilizaci. Dále jsou v muzeu i drobné památky z doby Římanů. Po návštěvě jsme opět zavolaly taxi, dojeli na autobusák do Polatli a zpět se opět levně vrátily do Ankary autobusem. Odpoledne jsme ještě v Ankaře navštívily Římské lázně zvenku (lokalita je hned za plotem, vše je vidět i bez vstupného) a na pahorku římského Augustova chrámu i významnou mešitu. Je to poblíž Ankara Castle, u kterého má smysl jít na vyhlídku za vstupní branou a do uliček, dál už je jen binec a rozvaliny. Celý ten kopec je plný krásných uliček a krámků. 

Další den jsme se Flixbusem (Kamil Koč) přesunuly z autobusáku AŠTI už bez problémů do Kappadokie, konkrétně jsme spaly v centru Goreme. Cesta trvala asi 3-4 hodiny pohodlným busem, průvodčí zdarma roznáší nápoje a drobné pochutiny. Při objednávání busu systém dbá na to, aby ženy a muži neseděli vedle sebe. Daly si na ubytování batohy a vyrazily pěší procházkou kolem krásných skalních útvarů Love Valley ke skalním obydlím řeckého Čavušin, celé to tam zdarma prolezly a došly na vyhlídku nad údolí Pasabag (také zvané údolí mnichů - Pasabag). Zpět opět jinou částí čarokrásné krajiny a jiných skalních útvarů přes Rose Valley do Goreme. Ani kupodivu nebylo v červenci hrozné vedro. Cesta by šla od Čavušinu o pár kilometrů (tato trasa byla asi 10 km celkem) prodloužit a dojít na skalní obydlí Zelve (vstupné 20 eur, je to obdobné skalním obydlím v Goreme). Žádné balóny jsme nad Kappadokií neviděly, protože létají kvůli horkým proudů vzduchu pouze ráno (a druhý den ráno pršelo, takže nic nezvlétlo). Druhý den ráno jsme batohy naházely do kufru minivanu, kterým jsme přes GetYourGuide jely na celodenní výlet po různých místech Kappadokie, protože po návratu jsme jely nočními busy dál. Výlet stál 640 Kč, byl v něm oběd a návštěva vyhlídky na skalní hrad Uchisar, různé vyhlídky na krajinu, pod skalní útvary Pasabag a k Holubímu údolí se zastávkou na prohlídku Goreme Open Air Museum se skalními kostely a freskami z 10.století (20 eur vstupné bylo zvlášť) a podzemního města u Nevšehiru (3 eur, je to menší místo než slavné Derinkuyu, ale pro představu stačí). Dobrovolně jsme absolvovaly i prohlídku hrnčířské dílny v Avanos a bazar s kořením. Pokud byste měli den volna navíc, šlo za obdobné peníze jet na celodenní výlet do kaňonu Ihlara se skalními obydlími a kostely s freskami nad řekou, já tam už před lety byla, tedy jsme vynechali. Žádné nucení k nákupům se nekonalo, výlet byl velmi příjemný. Večer jsme se Flixbusem přesunuly do města Kayseri, odkud za 2 hodiny jel noční bus do města Kahta pod Nemrutem, dobře jsme se vyspaly, autobus byl poloprázdný. V 5.30 ráno jsme byly v Kahtě, kde nás zanedlouho vyzvedl autem majitel hotýlku na hoře Nemrut, kde jsme měly nocleh. Odvoz na 50 km vzdálený kopec mezi horami a zpět další den do Kahty byl největší položkou našeho dopravního rozpočtu. Stál nás 2 x 90 eur/3 osoby, tedy 1460 Kč na osobu, ale byl to jediný způsob, který se mi podařilo objevit, jak se z Kahty na vrchol hory Nemrut k hrobce krále Antiocha obklopené obřími sochami řeckých a perských bohů bez hlav a jejich na zemi ležícími až 3 metry vysokými hlavami, dostat. Ve městě Kahta jsou různé hotely a přes ck je možné na horu vystoupat kratší stranou silnice, ale vypadalo to, že vše je diametrálně dražší, v řádu mnoha tisíců, než zaplatit za 1100 kč ubytování přímo u vrcholu Nemrutu v opuštěném hotýlku se snídaní a večeří a k tomu svoz za 1460 Kč/osoba. Jede se tam opravdu hodinu klikatými zatáčkami nad roklemi, výhledy monumentální, cestou nám majitel zastavil u římského mostu z 2. století, kde jsme se prošly a viděly cestou i hrad z 10. století. Na vrcholu Nemrutu jsme si pár hodin na pokoji odpočinuly a v podvečer vyrazily asi 40 minut pěšky stezkou k vrcholu Nemrutu na západ slunce nad sochami. Při každém vstupu je potřeba zaplatit 10 eur vstupné, na západ slunce i východ, pokud ale projdete branou před 4.00, budete to mít zadarmo (tedy pokud nekontrolují i při návratu). Nám stačilo pouze jednou, sochy jsou monumentální a neuvěřitelné, že je ten vrchol uměle navršená hrobka ze suti ve výšce 2300 metrů hlava ani nebere. Co je uvnitř hrobky nikdo netuší, vykopávky nejsou možné, suť by se zbortila. Sochy jsou na obou stranách vrcholu, jde o stejné bohy, mezi které se řadí i sám majitel hrobky král Antiochos, který ji nechal v roce 62 př. Kr. postavit. Sochy nejsou ale stejné, jedny jsou menší a druhé výrazně větší, doplněné i sochami orlů a lvů. Také je tam reliéf, kde si Herakles podává s Antiochem ruce. 

Po návratu nás kurdští hlídači vstupu pozvali na muzejní terasu na víno. Nudí se tam, někdy z té strany nepřijdou žádní turisté, jindy max. 40 lidí za den a oni tam jsou ve 3 celý týden než na pár dní sjedou za dospělými dětmi do Kahty. Povídali jsme si s nimi o místním životě, zajímavé to bylo. Ráno nás majitel hotýlku opět odvezl autem do Kahty, odkud jsme jeli Flixbusem do města Diyarbakir, které je Unesco památkou pro své římské zachovalé hradby z 2. století. Také má nejstarší mešitu v Turecku (prý 5. poutní místo pro muslimy) a moc pěkné historické centrum s bývalým karavanserájem hedvábné stezky Hasan Paša Hani, kde jsem si dala kurdskou kávu s pistáciemi, nejlepší kávu, co jsem kdy pila. Z autobusáku, kde jsme ve stánku Kamil Koč nechaly na pár hodin batohy, jsme do centra asi 12 km jely hodinu dolmušem, co stavěl úplně všude a pak zpět už taxi asi za 25 minut a ne moc peněz. Tam snad ani jiní evropští turisté nebyly, už to mělo exotickou atmosféru. Pak jsme pokračovaly Flixbusem do města Šanliurfa, biblické Urfy. Staví asi 10 km od centra, vzali jsme přes Yandex za pár korun taxi do historického středu, kde je spleť starobylých hliněných uliček a hotýlků pohádkové krásy, vše v noci úžasně nasvícené. V jednom z nich jsme spaly, u hotelu Babil Antique Hotel. Všechny hotely jsme měly předem objednané přes Booking, ceny bývaly mezi 200-600 Kč/noc a osoba, zde to bylo dražší, ale atmosféra úžasná, opravdový orient, už jen potkat Aladina. Ráno jsme vyrazily k archeologickému muzeu, odkud jezdí bus č. 0 k nejstarším svatyním světa Gobekli Tepe. Naproti tomuto monumentálnímu muzeu (které má nálezy právě z Gobekli Tepe a za 1 vstupenku 10 eur máte v ceně i sousední obří muzeum římských mozaiek) je římská nekropole z 2. století, je volně přístupná a moc zajímavá. Vanem č. 0 (platí se přiložením karty k terminálu, pár korun, jezdí vždy v 0.45, např. v 9.45 hodin) dojedete za 45 minut ke vstupu do Gobekli Tepe. Vstupné 21 eur lze platit i kartou. Nejprve je interaktivní muzeum, kde vysvětlují stáří až 9.500 př. n.letopočtem a funkci těchto svatyní, pak se projde zastíněným tunelem k shuttle busu, který co 5 minut jezdí přímo ke kryté lokalitě chrámů Gobekli Tepe. Na obejití chrámů stačí 1 hodina, tedy celkem za 1,5 hodiny je možné stihnout návrat. Van č. 0 jezdí přímo z parkoviště, kde vás vysadili v každou celou hodinu (tedy pokud vyrážíte z Urfy v 9.45, vyjet zpět můžete v 12.00 a být v Urfě v 12.45 a mít celé odpoledne na Šanliurfu). Po návratu jsme navštívily ono archeologické muzeum, které je jedno z nejlepších, co jsem kdy viděla, včetně rekonstrukce části Gobekli Tepe, kde si můžete nafotit, že jste jako uvnitř svatyně. :-) Pak římské mozaiky, také moc pěkné. Poté jsme šli k jezírku Balikligol, které je svatým místem, protože v komplexu mešit u něho se nachází jeskyně, kde se ukrývala těhotná matka Abraháma před králem Nimrodem (turecky je to náš známý Nemrut), který kvůli věštbě vraždil novorozence. Abrahám se tak v jeskyni prý narodil, nyní je to centrum modliteb, jeskyně je za sklem. Hned u jeskyně se nacházejí ta dvě jezírka s posvátnými kapry. Jezírka vznikla, když král Nimrod dospělého Abraháma chtěl upálit na hranici a bůh ji změnil ve vodu a druhé jezírko, když Nimrodova dcera zamilovaná do Abraháma také skočila do ohni a opět bůh oheň změnil na vodu. Stavbičky okolo jezírek jsou velmi fotogenické, je to příjemné místo i na posezení u kávy, opět úžasná kurdská. Také tržnice v Šanliurfě je úžasný zážitek. Střed tvoří další historický karavanseráj a okolo něho jsou desítky uliček plných šperků, cetek, koření, oblečení, sušeného ovoce, tepaného měděného nádobí, jídla, látek a dalších úžasných a levných věcí. Dají se tam strávit hodiny blouděním a nakupováním, nesmírně autentické místo až do večera. 

Ráno jsme chtěly už večer objednaným Uberem jet na letiště Šanliurfa vzdáleném 40 minut autem, ale žádný Uber nepřijel, cena nabízená aplikací byla pro taxikáře příliš nízká. Nezbylo než s bágly proběhnout 15 minut historickými uličkami k jezírkům Balikligol a vzít normální taxi za cca. 900 Kč / taxi na letiště. Jde jet i mhd na nádraží Abide za hotelem Nevoli a pak Havaš autobusem na letiště, ale nevyjde zase o tolik levněji jako při taxi pro 3 osoby, které mělo být hned od historického centra a pak už nebyl čas se harcovat mhd a busem. Z letiště Šanliurfa jsme krátce přeletěly do Ankary, odkud jsme v poledne busem č. 442 (nástupiště je v zákrytu dražších busů Havaš a AnkaraAir hned u východu z letiště, stojí 70 Kč kartou) jely hodinu k vlakovému nádraží Tren Gari, odkud jsme šly pěšky do nádherného muzea antických civilizací a poté přes Ankara Castle do historické čtvrti Hamamonu a metrem z Kurtuluš do Kizilay, odkud opět naproti Guvenparku jedou všechny zmíněné busy zpět na letiště (tam jsme v 1 skříňce za 180 Kč měly uschované batohy). Užily jsme si odpoledne v Ankaře a pak nás čekal noční přelet do Taškentu, kde začínala naše cesta rychlovlaky po Uzbekistánu, která už není součástí tohoto cestopisu, oproti cestování po Turecku Flixbusem byla cesta po Uzbekistánu logisticky velmi jednoduchá a není třeba o ní vyprávět. :-) Možná ještě dodám, že z Uzbekistánu jsme se vrátily do Istanbulu, kde jsme opět strávily odpoledne v historickém středu města (jely jsme tam metrem z letiště Istanbul s přestupem v Gayreteppe a batohy si uložily na egyptském bazaru v kavárně), večer trajektem přejely do asijské čtvrti Kadikoy (moc hezká krátká plavba za 28 Kč), kde jsme levně přespaly a ráno přímým metrem jely na letiště Sabiha a letěly do Vídně.

Přejezdem Flixbusy jsme v Turecku strávily cca. týden, je to hodně narychlo, pokud máte více času, určitě by z toho mohly být týdny dva. Kdybych měla více času, navštívila bych např. i město Mardin nebo více míst v Kappadokii a zajela z Šanliurfy do starobylého Harranu. Cesta to byla epická a plná barev a vůní, pro mě osobně byl highlightem Nemrut s obřími hlavami bohů, ale velký otisk zanechala i pohádková Šanliurfa a pak samozřejmě následný Uzbekistán. Díky za přečtení a klidně mi napište, pokud byste chtěli víc detailů. Většinu informací jsem získala právě zde na cestujlevně.cz, kterému tímto velmi děkuji!