Podněsterská Moldavská Republika

Stát, který oficiálně neexistuje, nicméně de facto se jedná o nezávislý stát s vlastními hranicemi a hraničními kontrolami, měnou, vládou a územím. Podněsterská republika, byla svévolně vyhlášená v roce 1990. Stát na mapách zůstává součástí Moldávie, nicméně pro mne jako pro turistu, se překročením hranic mezi Kišiněvem - hlavním městem Moldávie a Tiraspolem - hlavním městem Podněstří, mění úplně všechno.

Srpy, kladiva, tank T-34 a obrovská socha soudruha Lenina u parlamentu. Sovětská symbolika tady vytrvala až dodnes. Podle politických map žádná hranice neexistuje, pořád jsem v Moldavsku. Jenže ona tu je. Hranici střeží ruští, moldavští i podněsterští vojáci. Na hranicích dostávám po 15 minutách čekání ve frontě vízum, které mne opravňuje ke vstupu na pouhých 10 hodin, ani o minutu déle. Je platné do 21hodin 44minut a 9sekund.

V roce 1992 proběhla krátká válka mezi moldavskou armádou a podněsterskými ozbrojenými silami, podpořenými 14. ruskou armádou, umístěnou v Podněstří. Válka skončila na mrtvém bodě, protože moldavská armáda nebyla dost silná na to, aby přemohla podněsterské ozbrojené síly. Podněstersko zabírá asi 17 % území Moldavska.

Dvě třetiny obyvatel tvoří etničtí Rusové a Ukrajinci. Úřední řečí je kromě dvou východoslovanských jazyků také moldavština, ale psaná cyrilicí. Stejně jako v dobách před rozpadem SSSR. Čím více se blížím městu, tím více sílí pocit, že se vracím do šedi minulosti. Mířím do země o které mnoho z vás neslyšelo, přesto leží v Evropě a patří k těm nejchudším a nejlevnějším. Tiraspol město dokonce s fotbalovým týmem, jenž před pár lety v předkole Ligy mistrů zdolal pražskou Slavii. Životní úroveň v Tiraspolu a okolí je vyšší díky ruské podpoře. Nejen vojenské, ale i ekonomické.

Do tohoto separatistického regionu příliš turistů nejezdí. Zajímavostí je, že Tiraspolská palírna alkoholu Kvint kolem které procházím (vyrábí výborný 10 lety koňak), dokonce zdobí místní bankovky. Půllitr tohoto koňaku koupíte na místě za 150 Kč, na letišti jsem ho dnes viděl za 55 EUR.

Nehybná, až nudná sobotní atmosféra tohoto města ožívá v době, kdy se po zvuku hudby vydávám k lodi, která má vyplout na okružní plavbu po řece Dněstr za hluku ruské populární hudby. Na palubě lodi jsem 20 minut úplně sám a čekám co se bude vlastně dít. Platím 40 Kč za hodinovou plavbu, dávám si panáka vodky za 7 Kč a půllitr ukrajinského piva za 15. Do toho všeho hraje hlasitě muzika. Nakonec se přidává pár místních odvážlivců a můžeme vyplout. Není to idylická plavba po Vltavě. Během celé plavby hrají na lodi ze sedmdesátých let naplno ruské hitovky. Po půlhodině plavby místní opojení vodkou, začínají tančit a skončí až v momentě, kdy doplujeme zpět do „přístavu“. Vracím se zpět na hranice, potkávám svatebčany a na autobusovou zastávku mne doprovodí dva mladíci s podněsterské armády. Jako dárek na rozloučenou mi dávají dva náboje pravděpodobně z Kalašnikova. Byl to zážitek na který se nezapomíná, návrat do minulosti, kterou by určitě nikdo z nás již nechtěl zažít...