Podzimní prázdniny v Kodani a okolí

Když předminulý rok odjela ségra na Erasmus do Istanbulu, přiletěli jsme za ní na Vánoce. A podobně tomu bylo i letos, kdy je pro změnu na Erasmu v Kodani a my se tak rozhodli toho opět využít. Lišil se pouze termín, tentokrát jsme se cestu rozhodli naplánovat do období podzimních prázdnin (tedy na konec října). Říká se, že Kodaň je úžasné město, v žebříčcích spokojenosti obyvatel se umísťuje na prvních příčkách a já se do Dánska chtěl podívat už delší dobu. Navíc vím, že z Vídně do Kodaně létá Dreamliner etiopských aerolinek, což jsme si samozřejmě při této příležitosti taky nemohli nechat ujít. Tam jsme tedy z Vídně letěli v sobotu 25. 10. brzy ráno s Ethiopian Airlines a zpět pak v úterý 28. 10. večer s Ryanairem, za celkem 3350 Kč na osobu. 

1. den - sobota (25. 10. 2025) - Odlet z Vídně; Kodaň vol. 1

Z Brna jsme vyráželi někdy po třetí hodině v noci, abychom před pátou dorazili na parkoviště Parktiger 1 (stání za cca 600 Kč na 4 dny) a odtud se pak pohodlně za 2,20 eur/os. dopravili za necelých 10 minut vlakem ze zastávky Schwechat na vídeňské letiště. Náš let odlétal v 6:55 z terminálu 1, proto nás čekala snad po třech letech opět návštěva salonku Sky Lounge. Ten je bohužel oproti Vienna Lounge trochu slabší, ale tak taky se v něm dá ta zhruba hodinka čekání příjemně vydržet. U gatu pak čekalo překvapivě docela dost lidí, nástup však probíhal hladce (když pominu asi desetiminutové čekání v tubusu, než se uráčili nastoupit všichni s priority passem) a my tak okolo sedmé už seděli na zelených sedačkách v zadní části Boeingu 787-9 Dreamliner. Byla to moje první zkušenost s širokotrupým letadlem a musím říct, že vzdušnost kabiny se dvěma uličkami se nedá s úzkotrupými letadly vůbec srovnávat. Možná to bylo i tím, že let byl poloprázdný a že jsem měl dost místa na nohy, ale obecně i nižší hluk a otřesy velkých letadel hodně přispívají k příjemnějšímu cestování. 

Téměř celou dobu jsme letěli nad hustou oblačností a v Kodani jsme přistávali do jemného deště. Toto počasí nás pak provázelo téměř celým výletem. Po vystoupení jsme prošli letištěm, které v současné chvíli prochází rekonstrukcí a naskočili na metro M2. Jízdenky jsme pohodlně (avšak ne levně, cca 35 DKK/os.) nakoupili přes aplikaci DOT a za cca půlhodinku jsme byli s jedním přestupem u ségry na koleji ve čtvrti Amagerbro, kde jsme po následující dny bydleli. Po krátkém přivítání a vybalení věcí jsme si přes aplikaci Donkey Republic koupili za 100 DKK pětidenní půjčovné kol této společnosti a vyrazili směr centrum. Opravdu jednoduchý princip půjčování kol se spoustou nástupních a výstupních míst a vzhledem k tomu, že Kodaň je město pro cyklisty jako stvořené, byl pro nás tento způsob přepravy volba č. 1.

Nejprve jsme se vypravili na ostrov Slotsholmen a zde se zastavili u budovy dánského parlamentu, paláce Christiansborg. Následně jsme ostrůvek objeli a po pár minutách jsme byli u Kodaňské radnice (Kobenhavns Radhus). Zde jsme kola odložili a do centra pokračovali pěšky po nákupní třídě Stroget. Zde bylo pravdu hodně obchodů a tudíž i hodně lidí. Nicméně kudy jsme šli, tam se bylo na co dívat. Povětšinou velice stylový design jednotlivých budov i přes jejich častou modernost dokonale zapadal k historičtějším stavbám a nikde jsme nenacházeli něco příliš rušivého nebo neladícího. 

Po asi 20 minutách nás cesta dovedla k další kodaňské pamětihodnosti - věži Rundetaarn. Původně postavená v 17. století jako astronomická observatoř dnes slouží zejména jako vyhlídka na město. My jsme ale nahoru nešli, protože nás toho ještě čekalo dost a nechtělo se nám za vstup dávat 60 DKK (i když podle fotek jsme se možná měli plácnout přes kapsu a tuto zajímavou stavbu zdolat). Od věže jsme pokračovali dále na sever a o pár pěkných uliček dál jsme stáli před komplexem renesančního zámku Rosenborg (Rosenborg Slot), obklopeného rozlehlou zahradou (Kongens Have). Vstup do zahrad je zdarma, zámek se pak platí a ukrývá mimo jiné dánské korunovační klenoty. Při procházení zahrady nám ovšem začalo pršet a do konce dne už nepřestalo, takže jsme zbytek procházky městem vzali rychlejším tempem.

Poslední (a řekl bych i to nejhezčí), co jsme sobotní den v Kodani stihli, byl proslulý přístav Nyhavn. Barevné domečky, spousta zakotvených lodí, trhy se vším možným a příjemná atmosféra. To na nás na tomto místě čekalo a kazil nám to pouze zesilující déšť. Prošli jsme se po nábřeží, udělali pár fotek a mysleli si, že to je vše. Ovšem po dojití na konec Nyhavnu se přes vodu objeví čtvrť Christiánie s naopak moderními budovami na malých obdélníkových ostrůvcích (například budova opery či různé kancelářské komplexy), které dají místu zase nový ráz a člověk neví, co obdivovat dřív. Přešli jsme designový most přes vnitřní přístav ke kulturnímu centru Nordatlantens Brygge, zde opět nasedli na kolo a zamířili zpět na koleje. Cestou jsme ještě nakoupili v řetězci Coop365 (údajně jedny z levnějších obchodů) a po cestě narazili na Kostel našeho Spasitele (Vor Frelsers Kirke) se slavnou věží, na kterou se jde po venkovním točitém schodišti. Na závěr dne pak nás čekalo už jen vaření večeře a odpočinek.

2. den - neděle (26. 10. 2025) - Malmö

Na druhý den jsme měli naplánován výlet do přilehlého švédského města Malmö, které se nachází cca 20 km vzdušnou čarou od Kodaně na východ přes mořskou úžinu Öresund. Vyráželi jsme v 8:35 Flixbusem (zpáteční jízdenka za cca 420 Kč/os.) z autobusového nádraží Kobenhavns Busterminal a do centra Malmö (Malmö Centralstation) to trvalo lehce přes hodinu jízdy. Největší atrakcí po cestě je samozřejmě Öresundský most (o délce téměř 8 km), který navazuje na podmořský tunel Drogdentunnelen (délka cca 3,5 km). Tato úchvatná stavba je vidět z mnoha míst v Kodani i Malmö a osobně ho považuji za velké inženýrské mistrovství. 

V Malmö nás autobus vysadil někdy před desátou hodinou a my se vrhli na jeho prozkoumávání. Hned při výstupu na nás vykouklo několik zajímavých a historicky vypadajících budov v okolí hlavního nádraží. My jsme nejprve zamířili do čtvrti Västra Hamnen, což je velice moderní rezidenční a industriální čtvrť, nacházející se na umělém ostrově. Svou severní a západní částí ční do moře, z jihu je oddělena kanálem. Ze všech pěkných a zajímavých budov v této čtvrti zde stojí ovšem jedna suverénně nejikoničtější - mrakodrap Turning Torso. S výškou 190 metrů je nejvyšší budovou ve Skandinávii a zajímavostí také je, že díky záměrnému zkroucení je vrchní část oproti přízemí pootočena o 90 stupňů.

Kolem mrakodrapu jsme došli až k moři na náměstí Scaniaplatsen, odkud se nám otevřel výhled na Öresundský most (nebo alespoň na jeho přilehlou část vzhledem k začínajícímu pršení a tedy snížené dohlednosti) a pak zamířili k Technickému a námořnímu muzeu, kde mají jako jeden z exponátů i ponorku U3. Vzhledem k nedostatku času jsme ale pouze nakoukli ke vstupu a po kávě se skořicovým šnekem v nedaleké kavárničce se vydali dál směrem k historickému centru. Hned u muzea se nachází i nejstarší dochovaný renesanční hrad ve Skandinávii- Hrad Malmö. V průběhu času přestavěn na pevnost, střežící průplav mezi Švédskem a Dánskem, a v dnešní době slouží jako muzeum. My opět jen nahlédli na nádvoří, dovnitř jsme nevstupovali.

Přes park Kungsparken nás cesta zavedla na náměstí Gustav Adolfs torg a odtud pak až k obchodnímu Triangeln (největší NC ve městě), kde si ségra chtěla prochodit nějaké second handy. Po napůl úspěšných nákupech nás začal zmáhat hlad a my se proto otočili a šli zpět. Původně vytipovaná restaurace ovšem měla plno a tak nezbývalo, než se poohlédnout jinde. Postupně jsme po cestě došli na náměstí Lilla Torg a následně sousedící Stortorget, obojí s historicky vyhlížejícími domy. Jen za rohem pak stojí i nejstarší budova ve městě - Kostel sv. Petra. Gotický chrám z červených cihel vypadá impozantně, i když uvnitř je strohý (což ovšem u protestantských kostelů není nic výjimečného). Na jídlo jsme se nakonec rozhodli zajít do příjemné tržnice Malmö Saluhall, kde je několik stánků s jídlem od mořských plodů přes běžné maso až k vegetariánským specialitám, takže si vybere každý. V čase okolo oběda může být tržnice plnější, ale místo na sezení jsme nakonec našli a pochutnali si samozřejmě na švédských masových kuličkách. Výhodou Švédska oproti Dánsku je, že čísla na cenovkách jsou v obou státech sice plus mínus stejné, ale švédská koruna má o třetinu lepší kurz, takže pak člověk platí o třetinu méně (pořád ale více jak 2x tolik než v Česku).

Autobus zpět do Kodaně odjížděl v 15:00 a na to, že jel snad až ze Stockholmu, tak měl zpoždění pouze pár minut. Za stálého deště jsme opět přejeli Öresundský most a chvíli po čtvrté už opět nasedali na vypůjčené kolo v Kodani a po krátké zastávce v nákupním centru Fisketorvet vyráželi směr ubytování. Po večeři jsme den zakončili výbornou zmrzlinou ve zmrzlinárně Ismageriet. Jedná se o řetězec kodaňských zmrzlináren, které mají nejen skvělou atmosféru a stylovou výzdobu, připomínající Ameriku 60. let, ale zejména asi 20 druhů velice chutné zmrzliny s tradičními i netradičními příchutěmi. Doporučuji.

3. den - pondělí (27. 10. 2025) - Zámek Frederiksborg; Amager Bakke

V noci na pondělí jsem bohužel chytil nějakou střevní chřipku či co a výsledek byl ten, že vše z předchozího dne šlo postupně během noci ven a ráno jsem opravdu neměl energie na rozdávání. Ale protože jsme už měli koupený vlak i vstupenky na zámek Frederiksborg, nakonec jsem se rozhodl, že výlet snad zvládnu. Po krátké jízdě na kole v ranní špičce (cyklistů bylo na silnicích víc jak aut) jsme dorazili na hlavní nádraží a odtud nám jel vlak A do městečka Hillerod. V 9:15 jsme vyjížděli z Kodaně a cesta trvala cca 45 minut. Cena v jednom směru vyšla na 66 DKK/os.

Zhruba v deset jsme tak dorazili do města Hillerod a pěšky se vydali k zámku Frederiksborg, největšímu renesančnímu zámku ve Skandinávii. Ten leží na jezeře Slotso, které ho ze všech stran obklopuje. Při procházce od nádraží se zámek vynoří hned jak se k jezeru přijde a už z dálky působí monumentálně. Škoda jen, že opět pršelo a tak některé detaily zanikly. Vstup k zámku z jihu vede přes tři mosty a dva menší ostrůvky, přičemž na prvním stojí asi dříve hospodářské budovy a na druhém je pěkná kašna obklopená zřejmě obytnými budovami. 

Po vstupu do zámku jsme odložili přebytečné věci do skříňky, ukázali vstupenky (cena 115 DKK/os.) a zahájili prohlídku. Ta se celkem skládá ze čtyř pater a čím vyšší patro, tím novější epoše z historie zámku se věnuje. Součástí prohlídky je také nádherná zámecká kaple, nevšedně barevný přijímací salon, různé mechanické vynálezy a hlavně spousta obrazů, které návštěvníkům ukazují buď významné šlechtice či krále, ale také různé historické události. Samozřejmostí je pak i historický nábytek a další vybavení.

Prohlídka nám zabrala necelé dvě hodinky, dá se stihnout rychleji i pomaleji podle toho, jak se kde zastavuje. Součástí zámeckého areálu jsou i rozlehlé kaskádovité zahrady a tam taky směřovaly naše další kroky. Se stále sílícím deštěm a začínajícím hladem ale už nezbyla energie na nějaké podrobné procházení, tak jsme si jen zámek vyfotili z jeho severní strany a hurá do nějaké dobré kavárny na malou svačinku. V centru Hillerodu jich je spousta, a tak jsme do jedné z nich zapadli a vychutnali si čaj a kávu. Já jsem byl rád, že si můžu na chvíli sednout, protože jsem byl už fakt zmožen a z nedostatku minerálů mě chytaly křeče do nohou. Po kávě následoval nákup drobností v řetězci Normal (něco jako Tiger), abysme taky měli co přivézt domů. Zpět na nádraží je to z centra kousek a okolo třetí jsme tak už seděli ve vlaku směr Kodaň. 

Po příjezdu na ubytování jsem zamířil do postele, avšak děvčata ještě měla naplánovaný krátký výlet do kodaňské spalovny odpadků Amager Bakke, na jejíž střeše se nachází lyžařská sjezdovka s umělou trávou a vlekem. Součástí spalovny jsou také turistické trasy a horolezecká stěna. Krásný příklad toho, že i něco tak nezajímavého se dá předělat na zajímavý a vlastě i příjemný prostor. Na střechu se dá vyjet i výtahem a je z ní krásný rozhled do všech stran.

4. den - úterý (28. 10. 2025) - Kodaň vol. 2; odlet do Vídně

Závěrečný den našeho výletu jsme začali ranní jízdou v mírném dešti na kole do čtvrti Carlsberg Byen, kde, jak už lze z názvu odvodit, jsme měli v plánu navštívit pivovar Carlsberg. Celý areál je složen z několika původních cihlových budov a kromě muzea jsou jeho součástí i stáje, restaurace, hospoda, maličký parčík a další. Vstupné nás stálo 215 DKK/os. O půl jedenácté jsme tak ve skupince asi šesti lidí vstupovali na prohlídku, která byla zahájena příjemným mladíkem, který nám dal instrukce o tom, co a jak, načepoval každému z nás hned do začátku asi dvě deci piva a pak už byla prohlídka na nás. Začíná se seznámením s historií pivovaru, složitými rodinnými vztahy otce a syna Carlsbergových a pokračuje se pak k seznámení se základními surovinami, k vývoji reklamy, k distribuci piva, vývoji a výzkumu v pivovarnictví a spoustě dalšího. Celkově je prohlídka pojata docela moderně, součástí jsou různá promítání, interaktivní hry, dotykové obrazovky a podobné, avšak trošku mi tam chybělo víc fyzična, na co by se dalo sáhnout. Prohlídka se sice koná v původní budově pivovaru, ale zase tolik historického vybavení k vidění nebylo a spíš se člověk díval na různá videa nebo četl infotabule. Mohu srovnávat například s prohlídkou pivovaru Guinness a ta byla za podobné peníze o level výš. Co se mi naopak líbilo je největší sbírka pivních lahví na světě (včetně samozřejmě spousty českých značek) a také čip na náramku, na který si lze nahrát výstupy z interaktivních částí (často různé fotografie a videa, ve kterých návštěvník sám účinkuje) a ty pak stáhnout přes QR kód do mobilu. Vstup je zakončen kde jinde než u baru, kde je na výběr ze čtyř druhů piv (v ceně je jedno).

V Carlsbergu jsme strávili necelé dvě hodinky a pak byl čas se posunout dál. Naskočili jsme tedy znovu na kola, projeli jsme Sloní bránou a zamířili směrem do centra. Po cestě jsme se ještě zastavili ve čtvrti Kodbyen na místní tržnici na jídlo, vybrali jsme si maličkou restauraci Chicky Grill, která nabízí v útulných prostorách tradiční dánská jídla, my si pochutnali na bramborách se zelím a pečeném bůčku, což je prý klasický dánský nedělní oběd. A navíc za přijatelné ceny (cca 115 DKK/ jídlo).

Jelikož byl tento den naším závěrečným v Kodani, chtěli jsme si doprohlédnout její zbývající pamětihodnosti. Po obědě jsme proto projeli městem až k Frederikovu kostelu (Marmorkirken), jehož součástí je i největší kopule ve Skandinávii. Od něj pak vede přímá cesta k Amalienborgu, zimnímu sídlu dánské královské rodiny. Tvoří jej náměstí se čtyřmi paláci okolo a nám se zde podařilo být zrovna na výměnu stráží (ve 14:00, zřejmě probíhá každou hodinu?). Docela mě překvapilo, jak byli někteří vojáci malí a jak slabě to celé působilo. Zdá se mi, že výměna české hradní stráže je profesionálnější a i požadavky na urostlost mužů je vyšší. Nicméně paláce jsou z venku hezké a i celé náměstí mezi nimi je příjemný prostor.

Přes park Amalienhaven se dojde k nábřeží a po něm lze pokračovat asi 10 minut až k nejznámější kodaňské atrakci - k soše Malé mořské víly. Zde jsme očekávaně narazili na hlouček turistů, kteří se ji a nebo i s ní snažili vyfotit, avšak nic hrozného. Toto ovšem není jediná mořská víla , kterou v Kodani mají. Necelých 800 metrů dál na sever podél nábřeží se nachází umělecké dílo Bjorna Norgaarda nazvané Geneticky modifikovaný ráj, jehož součástí je i Geneticky modifikovaná Malá mořská víla. Sedící na kameni, stejně jako originál, jen dosti pokroucená. Poslední věcí, kterou jsem chtěl navštívit, byla pěticípá hvězdicovitá pevnost Kastellet, ležící u Malé mořské víly. Bohužel jsme ještě měli namířeno do dalšího sekáče a na pevnost se trošku pozapomnělo, tak snad příště.

Den se nachýlil do odpoledne a tak byl po nákupu nejvyšší čas vyrazit na ubytování a pak už na letiště. Náš let odlétal v 19:10a ještě jsme se chtěli stavit na večeři do salónku. Pobalili jsme věci, rozloučili se se ségrou a hurá na metro. Za zhruba půl hodiny jsme byli na letišti a začalo hledání, kde salónek vlastně leží. Značení je tragické, vůbec žádné cedulky, které by člověka navedly, a tak jsme šli zbytečně na jednu stranu letiště, abychom zjistili, že salónek je na druhé straně. Samotný Carlsberg Aviator Lounge je designově pěkný, ale výběr jídel je dsot slabý, vlastně žádná teplá tu nejsou, pouze k namazání pár pomazánek, sýr, trochu zeleniny a to je tak asi vše. Jediné co, že je součástí salónku výčep piv Carlsberg. Po sedmé večer jsme tedy už seděli v letadle (Airbus A320-214 společnosti Lauda) a to nás za zhruba hodinku a půl dopravilo zpět do Vídně. Nám už pak nezbývalo nic jiného než nasednout na vlak, vyzvednout auto a vyrazit směr Brno.

Závěr

Jak nakonec celý výlet shrnout? Myslím, že už chápu, proč je Kodaň vyhlášena jako nejlepší město pro život. Opravdu to tam funguje jinak, než jsem dosud zažil z jiných míst. Město je krásné, čisté, skvěle dokáže skloubit moderní zástavbu se staršími budovami, stejně jako auta s cyklisty (doprava po Kodani na kole je skvělý zážitek), nikde jsem neměl výrazný pocit, že by něco nefungovalo a nebo bylo špatně. A i při pohledu na lidi bylo znát, že si žijí dobře, chodí stylově oblékaní, mají nová auta, chovají se ohleduplně a vlídně. Je vidět, že se prostě hodně dbá na kvalitu života, jak ze strany státu, tak ze strany samotných obyvatel. A to nejen v Kodani, ale i mimo ni (aspoň co jsme měli tu šanci vidět). A čím to je? Řekl bych, že je to dáno zejména tím, že Dánové mají peníze a styl. Peníze jim dovolí budovat a kupovat nové věci a styl zaručí, že tyto věci jsou vkusné a funkční. Už jen náš jednodenní výlet přes moře do Švédska toto ukázal. Malmö určitě není škaredé město, ale zdaleka jsme z něj neměli tak pozitivní pocit jako z Kodaně. Nevýhodou tohoto vyššího životního standardu ovšem je fakt, že je v Dánsku (aspoň pro nás Čechy) draho. A taky škoda, že nám víceméně celý výlet pršelo a slunce jsme za čtyři dny viděli jen na pár minut. I proto bych se někdy do Kodaně a obecně do Dánska podíval rád znovu třeba v létě, za tepla. Uvidíme, třeba to vyjde. Tak zase někdy, napočtenou.