Poprvé v Paříži

Sobota 21.02.2026

Poprvé letíme z malého letiště v Southamptonu a už to je samo o sobě příjemná změna oproti velkým, rušným letištím. Let na pařížské letiště Orly trvá jen hodinu. Po příletu jdeme z terminálu 1 pěšky na terminál 4, kde si kupujeme za 2 eura kartičku Navigo Easy a nabíjíme ji jízdenkou Bus–Tram za 2,05 EUR. Nasedáme na tramvaj T7 a jedeme až na konečnou stanici Villejuif, kde pohodlně přestoupíme na autobus číslo 180, který nás zaveze přímo k hotelu B&B Ivry-sur-Seine. Po cestě na hotel se ještě zastavíme v supermarketu Carrefour, který je hned vedle, a kupujeme si vodu na pokoj. Za tmy si ještě zajdeme na rychlou večeři do podniku Café Indiana.

Letiště v Southamptonu

Hotel B&B Ivry-sur-Seine

Hotelová koupelna

Quesadilla na večeři

Neděle 22.02.2026

Po snídani se vydáváme metrem k Notre-Dame. Snažili jsme se předem rezervovat lístky, ale na webu bylo pořád napsáno vyprodáno. Fronta se táhla od dveří katedrály až k mostu, ale do patnácti minut jsme byli uvnitř. Zrovna probíhá mše a atmosféra je opravdu skvělá.Od Notre Dame pokračujeme k muzeu Louvre. Dovnitř ale nejdeme – cena vstupného v kombinaci s množstvím lidí nás trochu odrazuje. Venku je pěkně, tak si sedáme v parku a vychutnáváme kávu a meruňkový koláč.

Louvre z venku

Meruňkový koláč

Notre Dame

Uvnitř Notre Dame

Od Louvru se vydáváme na vyhlídku na střeše Galerie Lafayette. Všude je hodně lidí, ale tak nějak příjemně – město žije, ale není to nepříjemný chaos. Po splnění turistických povinností si jdeme sednout na pivo do Café Oz, kde u skleničky vzpomínáme na minulý měsíc strávený v Austrálii. Poté se přesouváme naproti do irského baru O’Sullivan’s, kde sledujeme zápas Six Nations, Francie zrovna hraje s Itálií. Atmosféra je tady skvělá, i když Guinness stojí 11 euro.

Výhled z Galerie Lafayette

Uvnitř Galerie Lafayette

Australské pivo

Sýrové prkénko a bageta

Zrušenou plavbu po Seině kvůli záplavám nahrazujeme návštěvou Eiffelovy věže. Po zápase se autobusem přesouváme k Eiffelovce, kde máme na 18:00 předem rezervované lístky do druhého patra po schodech, abychom stihli západ slunce. Venku se ale mezitím rozpršelo a přes mraky není západ slunce skoro vidět. Nahoru jdeme asi dvacet minut a nohy nás pěkně pálí. I tak je výhled úžasný. 

Záplavy nám změnily plány

Cestou k Eiffelovce

Výhled z 2. patra Eiffelovky

Nasvícená Eiffelovka

Po cestě na hotel ještě stihneme rychlou večeři a skleničku šampaňského v Café Indiana a pak už jdeme spát.

Pondělí 23.02.2026

Namísto snídaně si sedáme do místní Boulangerie Honorine, kde si dáme kávu a nějaké čerstvé pečivo. Většina pekáren tu má výhodné nabídky, např. espresso a croissant nebo pain au chocolat za 2 eura.

Snídaně v Boulangerie Honorine

Dortíčky

Poté se třemi autobusy přesouváme do čtvrti Montmartre, kterou si celou projdeme. Je tu velmi příjemně, venku je teplo a svítí slunce. Od stanice Pigalle stoupáme nahoru ke "Zdi lásky", kde po chvíli najdeme i český a slovenský nápis. Odtud pokračujeme po schodech k bazilice Sacré Cœur. Na to, že je pondělí ráno v únoru, je tu poměrně hodně lidí, v létě to tu musí být opravdu náročné. U baziliky se chvíli bavíme pozorováním psů v oploceném parku pro pejskaře. V uličce plné drobných obchůdků ochutnáme madlenky, až nás z toho začnou bolet nohy, musíme si sednout na zahrádku na pivo. Slunce svítí, pozorujeme kolemjdoucí a do toho hraje pouliční hudebník na harmoniku, úplná pohoda.

Montmartre

Bazilika Sacré Cœur

Zeď lásky

Uličky ve čtvrti Montmartre

Uličky ve čtvrti Montmartre

Pivo v Le Relais de la Butte

Uličky ve čtvrti Montmartre

Po pivu nám vyhládne a tak se projdeme kolem Moulin Rouge do restaurace Bouillon, kde si vystojíme krátkou frontu, než nám připraví stůl. Konečně po dvou dnech ochutnáváme pořádné francouzské jídlo, cibulačku, morkové kosti s chlebem, hovězí bourguignon, pórkové raviolli a k tomu samozřejmě šampaňské. Po vydatném obědě pokračujeme k Vítěznému oblouku a na slavnou Champs Élysées, kde se nám dokonce podaří najít geokešku. Venku se pomalu stmívá a tak se autobusem přesouváme blíže k hotelu. Restaurace a bary jsou stále otevřené a tak si na dobrou noc ještě dáme v Cafe Dupont pivo a víno a při tom pozorujeme ruch večerního města.

Mouline Rouge

Francouzská kuchyně

Menu v Bouillon PIgalle

Fefe zaparkované na Champs Élysées

Nightcap v Café Dupont

Úterý 24.02.2026

Ráno se konečně pořádně vyspíme a po snídani vyrážíme na letiště. Po cestě ještě stihneme poslat domů pohledy. Kupování známek je zážitek sám o sobě, mají tu sice samoobslužné kiosky, ale zaměstnanec pošty vám nejdřív musí prodat známku, kterou si pak na kiosku aktivujete, aby byla platná.

Potom už se jen autobusem a tramvají T7 přesouváme na letiště. Tramvaj zajíždí k terminálu 4 a odtud je to vláčkem na terminál 1 asi deset minut. Na bezpečnostní kontrole nejsou žádné fronty a hodně skenerů je dokonce zavřených. Na pasové kontrole sice mají e-Gates, ale s britským pasem si musíme vystát zhruba hodinovou frontu na razítko u přepážky. Brexit no :)

Dáme si poslední skleničku vína a jdeme k bráně. Let do Southamptonu trvá asi čtyřicet minut. Sedíme úplně vzadu a naštěstí přistavují i zadní schůdky, takže z letadla do vlaku domů nám to trvá přesně pět minut.

Namísto kupování kartičky Navigo Easy za 2 eura doporučuji stáhnout jejich aplikaci Île de France Mobilités, kde jsou jízdenky levnější a navíc ušetříte dvě eura za fyzickou kartičku. Jinak musím říct, že nás Paříž mile překvapila. Všichni, kdo tam už byli, nás od návštěvy spíše odrazovali, kvůli špíně, podivným lidem a neochotě Francouzů mluvit anglicky. S ničím takovým jsme se ale nesetkali. Naopak, všude bylo čisto, lidé se s námi snažili mluvit anglicky, i když to někdy trochu skřípalo a žádné divnolidi jsme nepotkali. Po celou dobu jsme se cítili bezpečně, dokonce i večer a v noci. Jako pivaře nás zklamala nabídka piva, byla všude tristní. V restauracích převládala belgická piva nebo IPA, což my nepijeme, a sehnat tady normální ležák byl nadlidský úkol, podařilo se nám to jen jednou. Ani nabídka v supermarketech nebyla o moc lepší, pokud nemáte rádi belgická, německá weissbier piva nebo klasické europiva typu Heineken. 

Poslední drink před odletem