Potulkou po tajemné Atacamĕ.
Pokusím se přiblížit jedinečnou atmosféru pouště Atacama a popisuji zde pár míst z mnoha, která mě v této pekelné krajině nejvíc zaujala.
Cestopis z roku 2020 napsal Zbyněk Milfait
Dnešní příběh začíná mým příjezdem do kempu Quilarcay patřícího rodině Antónia a jeho lamám v oáze San Pedro de Atacama, obklopené pekelnou pustinou se spoustou sopek, jezer,tajemných údolí, plameňáků, divokých lam i památek dávných civilizací.Po aklimatizaci jsem se vypravil na průzkum známého údolí Valle de la Luna. Stopnul jsem auto na konec údolí a vydal se pešmo na asi 15 km dlouhou prohlídku údolí směrem zpět ke vstupní bráně. Je stále na co se dívat. Krajina místy opravdu připomíná povrch měsíce. Je zde několik odboček na zajímavá místa. Krásný je výstup na jednu z mnoha pisečných dun. Mnoho lidí jezdí údolím na kole nebo s místní agenturou.Po návratu na začátek údolí mě sama od sebe zastavila parta Chilanů a jeli jsme na asi 20 km vzdálenou vyhlídku na údolí , kam se jezdí hlavně při západu slunce. Určitě nevynechat. Další zajímavé údolí je 2 km od vesnice a jmenuje se Valle de la Muerte. Je kratší,užší a s krásnou vyhlídkou na konci údolí a jako lyžaře mě zaujala sposta snowboardistů na písečných dunách. Údolí má úžasnou atmosféru při a po západu slunce. Určitě doporučuji navštívit. Dá se sem bez problémů dojít pěšky. Další z mnou navštívených údolí je vzdálenější mnohobarevné Valle Arcoiris s krásnými místy na kempování, nádhernou noční oblohou a absolutním tichem. Cestou zpět z Valle Arcoiris do San Pedra se nachází odbočka na nádherné laguny Baltinache s možností koupání ve slané vodě. Chlapík co mě vezl mě upozornil, že na prvních několika kilometrech od odbočky ze silnice Calama - San Pedro směr laguna Baltinache mohou být ještě v blízkosti silnice nevybuchlé miny po nějakém konfliktu s Bolívii. Laguny jsou asi 40 km daleko a tam už žádné miny nejsou. Pod horama asi 3 km od lagun jsou krásná místa na kempování. Ráno jsem byl u lagun jako první, tak mě strážci parku pozvali na snídani, ptali se, kde jsem tábořil a o minách nic neříkali. Oblast je jako celá Atacama velmi větrná, tak je třeba s tím počítat a mít kvalitní stan a stálou rezervu vody. U pokladen mají též teplé sprchy, takže komfort je zajištěn. Jedna z hlavních atrakcí Atacamy jsou slavné gejzíry El Tatio, nejvýše položené geotermální pole světa ve výšce 4300 m.n.m. Nocoval jsem v blízkosti gejzírů, tak jsem si užil luxusu být ráno jako první na místě a vychutnat si klidnou atmosféru před příjezdem exkurzí a pak opět když odjeli a měl jsem nedaleké bazény jen pro sebe. Při cestě ke gejzírům od San Pedra doporučuji asi po 25 km návštěvu údolí kaktusů s možností kempování. Po návratu do San Pedra se po několika dnech u Antónia objevila parta krajanů s pronajatým autem,která měla plán na zajímavou výpravu okolo jezera Miscanti a Miňeques dál na jih až na argentinskou hranici. Výlet se kvůli sesuvům půdy trochu protáhnul, ale auto jsme zachránili a všichni se ve zdraví vrátili zpět do civilizace. Kdo má zájem o astronomii, má možnost navštívit blízkou světoznámou radioobservatoř ALMA. Je nutná registrace nebo si člověk musí ráno přivstat, být pokud možno první na zastávce a pak má velkou šanci jet jako náhradník za někoho, kdo se nedostavil. Odjezd jednou týdně od zastávky ALMA v parku u autobusáku. Zdarma. Uvidíte řídící středisko, radioteleskop,laboratoře, poučný film a Atacamu dole pod sebou. Z míst, která mě ještě v okolí zaujala zmíním blízkou solnou pláň nebo opuštěný kostelík v krásné krajině asi 15 km severně od vesnice. Omlouvám se za horší kvalitu fotek. Fotím na diapozitivy a tyto fotky jsou pouze z mobilu. Má cesta pokračovala dál do Bolívie o které zas někdy příště. Cestování Zdar a autostopu zvlášť. Zbyněk
Valle de la Luna.
Valle de la Luna.
Vyhlídka na Valle de la Luna.
Valle de la Muerte.
Valle de la Muerte po západu slunce.
Valle Arcoiris.
Jak se ti cestopis líbil?
Zbyněk Milfait procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 19 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
To vypadá dost dobře. Jak se tam dá dostat a jakou řečí ses tam domlouval?
Okolí San Pedra de Atacama je opravdu krásné. Do San Pedra se obvykle letí do Calamy, já jel busem ze Santiaga asi 23 hodin (1700 km) a z něj pak do Salty v Argentině (asi 9 h.). Dá se tam dostat i odjinud ze severu Chile nebo 3denním výletem terénním autem z bolívijského Uyuni přes Salar de Uyuni a nejkrásnější část bolívijského Altiplana.
Na procestování okolí za pomoci místních CK na půldenních až 1denních výletech, jak to dělá většina včetně mě (prošel jsem se i sám po blízkém okolí), stačí angličtina. Nebo se dá půjčit auto a když se neporouchá, stačí taky angličtina. Autostopem jako autor jsem občas v Chile na kratších úsecích jezdil, ale na téměř prázdných štěrkových silnicích v poušti jsem to raději nezkoušel. Pak to chce téměř vždy (pokud nevezmou cizinci) španělštinu, aby si člověk popovídal.
Omlouvám se, že jsou fotky na křivo. Psal jsem to na mobilu a neuvědomil jsem si, že na monitoru to tak i zůstane. Chybama se člověk učí. Nemám s prací na počítači moc zkušeností. Pokusím se o nápravu. Zbyněk
Máš svůj nezaměnitelný styl a nechci do toho rejpat.
Odstavce a fotky které se dají prohlédnout by přehlednost značně zlepšily.
Ahoj.Dostat do San Pedra se dá buď jak píše Libor, nebo zkusit autostop, který využívám já, protože mě to příjde spolu s pronájmem auta jako nejzajímavější způsob poznání dané země. Výhoda je též ta, že na atrakcích v okolí San Pedra se můžeš individuálně zdržet jak dlouho chceš, případně v okolí i přespat . Exkurze to proběhnou na mě moc rychle. V Chile je mnoho anglicky mluvících turistů co berou stopaře, takže španělština není vždy nutná, ale Chilani , kteří berou stopaře často mluví pouze španělsky, což je na zdokonalení španělštiny ideální. Na štěrkových, málo frekventovaných cestách můžeš čekat opravdu hodiny, někdy i dny na první auto co tě vezme. Stop je vždy o štěstí a to mě na něm mimo jiného baví. Na severu Chile jsem mnoho stopařů neviděl. Opačně je to v Patagonii, kde jsou v sezóně časté doslova stopařské fronty na výjezdech z osad a měst. Já pokud je na výjezdu více lidí pokračuji pěšky dál i několik kilometrů a pak se většinou zadaří. Prostopoval jsem takto v sezóně například celou Carreteru Austral i velkou část RN 40 v Argentině a čekal jsem tuším maximálně 3 hodiny. Zároveň pokud mám někde pronajaté auto nebo zde v Čechách a Evropě vždy beru stopaře, tak se mě to pak možná na cestách vrací. Otázka je, co udělá se stopováním pandemie, protože vloni v březnu, než jsem se vracel předčasně domů přestali v Argentině zastavovat stopařům a těžko říct, kdy se to vrátí k normálu. Adiós. Zbyněk