Prosincová Kastilie a Madrid (2023)

Termín pobytu ve Španělsku jsme zvolili dle ceny letenek. Nejlevněji vyšla od soboty do soboty s Ryanairem z Prahy do Madridu a zpět v termínu 2.12. - 9.12.2023. Na pražském letišti jsme zažili rozmrazování letedla, které díky tomu odlétalo se zpožděním. Auto jsme měli předem objednané na letišti v Madridu na určitou hodinu, kterou jsme díky počasí u nás nedodrželi, ale v půjčovně Hertz to nijak neřešili. Díky členství Gold Plus Rewards jsme neplatili nic za druhého řidiče a auto nám bylo předáno okamžitě. Na mail pak zaslali nafocení drobných oděrek, které měli již připravené. Auto jsme po pár dnech vraceli na nádraží Atocha ve středu města, rovněž bez jakéhokoliv příplatku. Rozdíl oproti menším lokálním autopůjčovnám v jiných zemích, kde jsme si při minulých cestách auto často půjčovali, byl opravdu markatní. Členství sice neposkytuje slevy, ale skvělý servis.

Nocleh jsme měli zajištěný v Segovii a tak jsme se cetou do ní ještě zastavili v nepříliš turisticky navštěvovaném městě Guadalajara (mnohem významější město stejného jména je v Mexiku, ale to snad někdy příště). Tohle příjemné město, mělo zřejmě dobrého městského architekta, protože většina domů v širším centru, i když jsou rozdílně velké či vysoké, má  fasády obložené cihlami a tak působí jednotně a harmonicky.

Před radnicí

Na Vánoce jsou tady připraveni

Rozhodně hezčí než paneláky

Nejzajímavější stavbou je goticko renesanční fasáda Palacio del Infantado. Nás zaujaly také obrovské sladkosti ve výloze cukrárny.

Palác

Palác

Obří donuty

Město úplně jiného kalibru je Segovia. Nádherná katedrála, římský akvadukt přímo uprostřed města a hrad Alcazár, který byl inspirací pro Walta Dysneye při tvorbě kreslené  Šípkové Růženky a Popelky.  Po prvé jsme si také dali k snídani churros s čokoládou.

Katedrála z náměstí

Katedrála z Alcazáru

Akvadukt

Akvadukt

Akvadukt

Alcazár

Naše cesta Kastilií pokračoval městem Ávila, které má nejzachovalejší městské hradby na světě. Narodila se tady i jedna z patronek Španělska svatá Terezie. Její rodný dům je dnes součástí kláštera, před kterým má tato středověká mystička sochu.Na hradby se dá se i vystoupit a projít je, ale ne v pondělí!

Město z dálky

Socha sv.Terezie z Ávily

Kostel a klášter

Hradby Ávily

Hradby

Hradby

Díky zavřeným hradbám jsme upravili program a zajeli do Salamancy.  Na hlavním náměstí  barokním Plaza Mayor obří vánoční výzdobu teprve připravovali. Nás zajímala hlavně  pozdně gotická katedrála, jejíž fasáda je pokryta bohatým plastickým dekorem s gotickými i maurskými prvky a spoustou různých postav. Mezi nimi je i postava kosmonauta!

Tahle postava na středověké stavbě vyvolala před časem mezi záhadology velký poprask.  Nejedná se však o autentickou výzdobu, ale o restaurátorem upravenou figuru při opravách této fasády v 90tých letech min.století. Záhada se sice nekoná, ale kosmonaut je na pohlednicích a jeho postavička se vesele prodává jako suvenýr.

Další naší zastávkou bylo Toledo, kam většina turistů vyjíždí z Madridu vlakem či autobusem jen na jednodenní výlet.  My tam strávili dvě noci noci a jeden celý den a rozhodně to stálo za to. Toledo bývalo  městem starých Římanů, Vizigótů i Maurů. Pod jejich nadvládou tu žili i  křesťané  a Židé.  Maurská nadvláda skončila v 11.století dobytím města křesťanským králem Alfonsem VI za pomoci legendárního El Cida, kteří vjeli do města branou z 9.stol., jež dodnes stojí ( pro ty,kdo mají rádi poctivě natočené historické a romantické velkofilmy,  doporučuji výpravný film Cid s Charltonem Hestonem a Sophií Loren).  Toledo se pak stalo hlavním městem Kastilie. Tolerance se však udržela a tak jsou ve městě patrné stopy těchto různých kultur. Díky pozdějšímu přeložení hlavního města do Madridu zůstalo tak trochu zakonzervované ve středověku, což je důvodem jeho přitažlivosti. Staré město je na kopci, z něhož vedou k řece Tajo, která je obtéká, dvoje dlouhé stupňovité jezdící schody. Velké parkoviště zdarma je pod těmito schody u Circo Romano.

Katedrála se na fotku nevejde

Neskutečně bohatý vnitřek

Židovská čtvrť

Synagoga

Katedrála večer

Brána Puerta del Sol

Z Toleda jsme pokračovali do El Escorialu, který byl v období renesance největší španělskou stavbou. Zvenčí působí velice přísně spíš jako kasárna či káznice, ale uvnitř je vidět, že se odtud vládlo světové říši. Podnětem ke stavbě bylo vítězství nad Francouzi v den svatého Vavřince.  Celá stavba je postavena na půdorysu roštu, který je znakem tohoto světce. Krásnou místností je knihovna a k vidění je zde i jedna část slavného triptychu Hieronyma Bosche Zahrada  pozemských rozkoší ( Rajská zahrada). Každou středu od 15 hodin je vstup zdarma, na což jsme kvůli dalšímu programu nečekali, ale  když jsme odjížděli tak na tento čas čekala již pěkně dlouhá řada návštěvníků.

El Escorial

Knihovna

Rajská zahrada

Vstup zdarma od 15 hodin jsme využili v blízkém Údolí padlých. Před vjezdem čekala  řada aut, která  přesně v 15 hod. začala do areálu vjíždět. Cesta k podzemní bazilice je dlouhá asi 6 km a vede lesem. Pěšky se absolvovat nedá. Tuto monstrózní stavbu nechal postavit Generál Franco jako pomník oběma stranám občanské války. Stavěli ji však ti poražení. Nad bazilikou se tyčí nejvyšší kříž na světě. Je to monstrózní nepříjemně působící  místo. Uvnitř skály je dlouhý obrovský tunel lemovaný sochami, které si nezadají s Mozkomory či jinými příšerami z filmů o Harry Potterovi. Návštěva není nijak povznášející zážitek, ale i dnes aktuální připomínka velikášství jednoho diktátora.

Údolí padlých

Oproti tomu bylo povznášející vidět jak lze využít staré budovy. Konkrétně původní budovu madridského nádraží Atocha, kde je nyní botanická zahrada.

Atocha

Den  6.12. je svátek - Den Španělské ústavy  a vyšel na středu. Pak  hned v pátek 8.12. byl Svátek neposkvrněného početí. Většina madriďanů si nejspíš vzala volno i  na 7.12. , a tak byly hlavní ulice plné až přeplněné korzujícími davy. Na snímek se sochou medvěda (jeden ze symbolů Madridu) se před ní dokonce čekala fronta.  Fronta asi na půl hodiny byla ještě před otevřením i do Královského paláce.  Doporučuji nevynechat zbrojnici. Před portrétem současného královského páru jsme si s úlevou připomněli, že náš předchozí prezidentský pár je již minulostí a vyrazili na tapas. Svělé byly tržnici v  Mercadu San Miguel, ale pochutnáte si i v dalších mercadech.

Budova pošty připomíná Hlubokou

Gran Via

Medvěd na náměstí Sol

Královský palác

Současný královský pár

Uvnitř mercada

Kapsáři v Madridu jsou velice pohotoví, protože při výstupu po venkovním schodišti k egyptskému chrámu Debod se mi jen na chvíli svezla  na záda taška, kterou jsem jinak nosil přes rameno na břiše  a už nahoře nad schody byl zip otevřený a peněženka s doklady pryč. Naštěstí nosím mobil v náprsní kapse a tak jsme ihned zablokovali bankovní kartu a zavolali na naší ambasádu kvůli náhradnímu dokladu. Bez toho by mě Ryanair nevzal do letadla. Na ambasádě byli naprosto skvělí. Nejprve jsem jim poslal fotku OP, kterou jsem měl v telefonu a domluvili jsme se, že si pro náhradní doklad mohu přijít v domluvenou hodinu hned ten den. Horší to bylo na místní Policii Nacional. Na první stanici byla spousta mladých policistů, ale u anglicky uměl pouze velitel, který nás poslal na jinou stanici s tím, že u něj  by nikdo neuměl sepsat v angličtině protokol. Na druhé stanici sice anglicky uměli, ale za hodinu a půl nepřišel na řadu žádný z řady čekajících před námi a my měli sjednán konkrétní čas k vyzvednutí náhradního dokladu.  Policii jsme tedy opustili a na ambasádě mi ještě poradili, že lze vše hlásit i on line na: www.policia.es. To jsem sice ještě ten den udělal a vyplnil několika stránkový formulář, ale dosud mi nepřišlo ani vyjádření ani žádné potvrzení.

Chrám Debod

Náhradní průkaz

Pro zklidnění jsme zašli do parku Retiro, kde je krom spousty zeleně a několika krásných staveb i jediná socha padlého anděla Lucifera na světě. 

Jezírko s pomníkemAlfonse XII

Altán Křišťálový palác

Lucifer

Lucifer

Poslední den jsme se vypravili metrem k aréně Las Ventas, což je třetí největší aréna pro býčí zápasy na světě. Je u ní i muzeum, kde jsou hlavně portréty a sochy toreadorů.  Aréna ve španělském městě  Ronda je sice menší, ale její muzeum je daleko působivější, protože tam jsou i preparované hlavy skolených  býků jejichž rohy jsou zblízka opravdu obrovské. Kdo ji viděl  už do té madridské nemusí.  O  jeden ze symbolů Španělska jsme ale nepřišli. Vycpaní býci a býčí hlavy  nám dělali společnost v taverně hned naproti aréně, kde jsme si dali poslední španělské jídlo.

Před arénou

V aréně

V aréně

V taverně

V taverně

Adios Espaňa