Řecký ostrov Karpathos - místo, kde krása zápasí s živly

Na Karpathos se naše rodina (2 dospělí a třináctiletý syn Tomík) chtěla vydat jako na druhou řeckou lokalitu během letních prázdnin 2025. V červenci jsme již navštívily Severní Sporady (Skiathos, Skopelos a Alonissos). A proč podruhé Řecko v tak krátké době? Vloni jsme navštívili dvakrát Itálii, letos jsme chtěli „navajbovat“ řeckou atmosféru. Dalším důvodem byl v mém předchozím cestopise již zmiňovaný Honza Fotograf, který nás na Řecko nalákal svými postřehy. Jediný detail, který jsme nějak podcenili a který nás pak během našeho pobytu trochu mrzel, byla detailnější analýza podnebných podmínek. Nemysleli jsme si totiž, že by se počasí na Severních Sporadech a na Karpathosu mělo nějak extrémně lišit. Tak nějak jsme automaticky předpokládali, že když se Karpathos nachází jižněji, počasí bude horké, možná ještě více horké než na již navštívených ostrovech. Překvapilo nás však, že bylo naopak chladnější, a to i voda v moři, především kvůli větru, který v této oblasti fouká prakticky celé léto – některé dny více a některé méně. Vítr zde patří ke koloritu ostrova, dokonce má své pojmenování: meltémi. Níže přikládám citaci:

Jsou to silné, suché severní větry Egejského moře, které vanou pravidelně od poloviny května do poloviny září. Meltémi jsou dominantním vlivem počasí v Egejské pánvi. Nejsilnější jsou odpoledne a často utichnou v noci, ale někdy trvají celé dny bez přestávky.

Jde o to, že díky větru se rozfouká oblačnost a dny na Karpathosu jsou v drtivé většině přes léto bezmračné a pravděpodobnost srážek téměř nulová. Ale někdy, když už tři dny vkuse hlásí předpověď konstantní „mírnou vichřici“, nejdou téměř otevřít dveře od auta a židle na terase se samovolně posouvají, člověk si říká, kdy už to skončí. Když bychom tuto informaci měli předem zjištěnou, otázka zní, zda bychom Karpathos pro naši dovolenou zvolili? Těžko říct, ale určitě bychom si předem zjistili, jaká strana ostrova je návětrná a kam se před větrem schovat, aby se z dovolené i tak dalo vytěžit maximum. Takto jsme plány museli měnit za pochodu, ale nutno říci, že aniž bychom to věděli, zvolili jsme ideální lokalitu pro ubytování na závětrné straně ostrova v hlavním městě Pigadia. Vítr totiž fouká především ze severozápadu. Je to ale i tento vítr, který na Karpathosu společně s dalšími přírodními živly vytvořil neuvěřitelná zákoutí, na která jsme se vydali a která jsme mohli obdivovat. Ostrov má svojí unikátní atmosféru a díky své poloze mezi Krétou a Rhodosem je i vcelku málo turisticky navštěvovaný. Jeho povrch tvoří hory, které kdysi vytvarovala podmořská sopka. Na délku měří kolem 50 km a na šířku cca 12 km., počet obyvatel je jen přibližně 6 200. Nejvyšší hora Kali Limni dosahuje výšky 1215 m.n.m., ale bohužel právě kvůli větru jsme její návštěvu nakonec z našeho itineráře vyškrtli.

Další zajímavostí je samotná infrastruktura ostrova – především silnice spojující jižní část s divokým severem a vedoucí do městeček Olympos a Diafány. Tato silnice se totiž stavěla deset let, byla otevřena až v roce 2013, ale protože terén je v této oblasti horský a matka příroda zde o sobě dává vědět, je potřeba tuto silnici neustále opravovat. Sesuvy půdy a kamení zde silničáře trápí prakticky neustále. Přidejme kozí rodinky, které se zde volně pasou a na silničce se procházejí (třeba hned za zatáčkou) nebo místa tak uzoučká, že sotva projede jedno auto, i když je provoz obousměrný. Potkat v zatáčce popeláře, autobus nebo cisternu opravdu nechcete 😊

Také jsme potřebovali rozhodnout, jak pojmout ubytování na ostrově. Původní plán byl rozdělit ubytování na dvě části, ale kvůli tomu, že jsme měli plánovaný přílet relativně pozdě večer a nechtěli jsme pak jet po tmě v neosahaném autě přes celý ostrov a pak se ani vracet na brzký ranní let domů přes celý ostrov jsme vybrali jen jedno ubytování v centrální části. Tak, aby to nebylo daleko jak na letiště, tak na výlety a pláže – takovou zlatou střední cestu – přímo v Pigadii. V dosahu supermarketů, taveren, ale v klidnější boční ulici. Chtěli jsme mít k dispozici nějaké venkovní posezení, ideálně balkón nebo terasu. Velkým pozitivem Pigadie je i její závětrná poloha. Když nastanou větrnější dny, tady fouká relativně málo. Volba nakonec padla na apartmánový dům Captain´s Mermaid (jsou zde celkem tři apartmány) a my si vybrali dvoupatrový apartmán v horních dvou patrech. V nižším patře byla ložnice a koupelna a po schodech nahoru se šlo do plně zařízené kuchyně, ve které byla i pračka. Měli jsme k dispozici dokonce dvě prostorné terasy, v každém patře jednu. Na každé z nich bylo posezení a velký sušák na prádlo. Z té horní, na kterou se šlo z kuchyně, byl moc hezký výhled na moře a na hory a zde jsme pravidelně snídali i večeřeli. Na té dolní jsme odpočívali s pivkem a limonádou a plánovali další dny. Velkou výhodou tohoto ubytování bylo i parkování. Velké parkoviště bylo přímo nad ním, nebylo tedy třeba chodit daleko s věcmi.

Při hledání nejlepšího spojení mezi Prahou a Karpathosem jsme zjistili, že přímý spoj provozuje jen společnost Smart Wings. Upřímně, nejsme moc fanoušci této společnosti, a to i vzhledem k jejich cenové politice. Nakonec jsme tedy zvolili variantu podle Járy Cimrmana - horší a delší cestu. Tam s přestupem v Athénách se společností Sky Express a zpět se společností Aegean Airlines se dvěma přestupy – na Rhodosu a v Athénách.

Den 1, pátek 22.8.2025: Praha – Athény – Karpathos

Odlet z Prahy plánovaný na 14:10 byl asi o hodinu opožděný. Nám zpoždění ani nevadilo, protože jsme v Athénách měli téměř 3 a půl hodiny průlet. Časový posun plus 1 hodina, odlet z Athén tentokrát vcelku načas, krátce po 21:00 místního času znamenal, že jsme na Karpathos dorazili až po konci pracovní doby v autopůjčovně, tj. ve 22:15. S tímto jsme však dopředu počítali a nahlásili jsme předpokládaný čas vyzvednutí vozu kolem 23:00 a připlatili si „night fee“. Mile nás překvapilo, že na nás na letišti čekal zaměstnanec půjčovny Autounion, George, s cedulí s naším jménem a do kanceláře nás odvezl přímo autem, které jsme měli rezervované. Zamluvenou jsme měli nejmenší možnou kategorii (Group A: CITROEN C1 5 Doors or similar) a dostali jsme Škodu Citigo. Celková cena za týden plus příplatek za noční vyzvednutí byla 250 Euro. Chtěli jsme malé auto ze dvou hlavních důvodů – měli jsme jen batohy, jeden větší a dva malé, a nepotřebovali jsme proto v autě velký kufr, dalším důvodem bylo jednodušší parkování a manipulace v úzkých uličkách města. George byl moc milý a byl dokonce i celkem fešák. Půjčovné jsme zaplatili v hotovosti a nechali jsme si zablokovat 700 Euro na kreditce jako depozit. Pojistku jsme neplatili, pro případ škody máme vlastní. George nám ukázal všechny poškození na autě podle protokolu a také nám dal mapu ostrova s vyznačením zón, kam půjčovna nedoporučuje s tímto autem jezdit. Jedná se o nezpevněné polní a kamenité cesty, na které se doporučuje mít pohon na všechny kola, a to jsme neměli. Vypozorovali jsme, že i přes zákaz tam někteří s podobnými auty, jako jsme měli my, jezdili, ale je to na jejich riziko. Když na těchto cestách auto poškodí nebo zapadnou, nevztahuje se na tyto cesty žádná pojistka – ani z půjčovny, ani soukromá. Zlaté pravidlo podle George zní: jezdit pomalu a opatrně – na ostrově to ani jinak nejde, prý na to brzy přijdeme sami a druhé pravidlo: kde končí asfalt, tam zaparkuj a dál jdi pěšky.

PRG-ATH

ATH-AOK

Cesta do ubytování nám zabrala asi dvacet minut. Klikatá cesta na úpatí kopce bez lamp opravdu jet rychleji nešla. Ve městě jsme se vymotali jednosměrkami, po jejichž obou krajích parkovaly auta. Na vyhlídnutém parkovišti jsme hned našli místo a ubytování bylo nakonec ještě blíže, než jsme si původně mysleli. Počkali jsme chvilku na slečnu, která nás přišla ubytovat. Když nám ukazovala apartmán, mile nás překvapilo, že v kuchyni ve dřezu mají udělaný druhý kohoutek s filtrovanou vodou, takže jsme měli prakticky neomezené množství pitné vody neustále k dispozici a nemuseli jsme vodu kupovat. Také zde byly připravené základní věci na snídani na další den: nějaké sušenky a suchary, med, marmeláda, káva, čaj, cukr a víno na přivítanou. Ubytovali jsme se a šli do hajan, však už bylo docela dost hodin.

Captain´s Mermaid vrchní terasa

Captain´s Mermaid kuchyň

Captain´s Mermaid ložnice

Captain´s Mermaid koupelna

Den 2, sobota 23.8.2025: Kato Lakkos beach

Probudili jsme se do krásného prosluněného rána a posnídali na horní terásce proviant, který nám ubytovatelé nechali na pokoji. Sbalili jsme si věci na pláž a autíčkem popojeli do supermarketu pro zásoby. Nakoupili jsme různé sladké a slané koláče, zaujal nás například tmavý celozrnný preclík plněný Philadelphií a posypaný sezamem, nějaké jogurty a pití. Pro tento den jsme měli vybranou pláž Kato Lakkos. Nějakých 15 km cesty jsme jeli pomalým tempem, protože cesta sama o sobě byl překrásná. Výhledy, zelené borovice, silnice samá zatáčka. Zaparkovali jsme přesně podle instrukcí George – na místě, kde končil asfalt, poblíž Lux View Villas. Zbytek cesty, přibližně dva kilometry z kopce jsme absolvovali pěšky. I pěší část cesty byla úchvatná, klikatila se dolů z kopce, kde na nás mezi stromy vykukovala část pláže. Toto místo je specifické tím, že je odlehlé. Jednak proto, že k němu (zatím) nevede asfaltka a druhým důvodem bude také jeho velikost.

Captain´s Mermaid dolní terasa

Captain´s Mermaid kuchyň

Snídaně na horní terase

Captain´s Mermaid zvenku

Cesta na Kato Lakkos

Pláž se rozprostírá téměř na kilometr dlouhém pobřeží a je velice různorodá. Kamínkovo-písečná část, na kterou návštěvníci dorazí, je jen začátek. Moře zde má krásnou barvu, nejsou tu žádné slunečníky, lehátka ani občerstvení. My jsme ale na této pláži tábor nerozbili. Pokračovali jsme doleva přes veliké kameny na zadní část pláže, která je ještě krásnější. Nad mořem zářivě modré barvy se tu zvedají vysoká bílá skaliska, na kterých rostou borovice. Do dáli se táhne celé východní pobřeží ostrova, na jehož hornatém povrchu se drží mraky a dokreslují divokost přírody. Pláž je tu z běloučkých bílých kamínků, díky kterým má moře až neskutečnou barvu. Tyčící se skaliska na několika místech poskytují stíny. Do jednoho na konci pláže jsme si položili věci a okamžitě se běželi zchladit. Byly trochu vlny a foukal mírný svěží větřík, což mělo za následek i trochu chladnější osvěžující teplotu vody. Dali jsme si svačinku, prozkoumali všechna zákoutí pláže, vypustili dron (ten náš starý dron, který nám na Bali spadl a ulomil si nožičku), aniž jsme tušili, že toto bude jeho jediný let za celou dovolenou, a užívali si toto překrásné místo bez lidí. Za celý den připlula jedna malinká loď, ale brzy odplula. Na náš kousek pláže se jen pár lidí přišlo projít, ale deku si okolo nás nikdo nepoložil, tak bychom zde klidně mohli být celí den nazí, a nikdo by si ani nevšiml.

Doleva na zadní část pláže

Překrásná Kato Lakkos

a ta barva vody...

Kato Lakkos z výšky

Když se odpoledne začaly natahovat stíny, vydali jsme se i na druhý konec pláže, kde bylo asi deset lidí. Zvláštní bylo, že kamínky zde měli tmavší barvu a díky tomu moře tolik nezářilo, ale pěkné to tu byla také. Hlavní výhodou pravé strany bylo závětří a déle zde svítilo slunce. Než jsme se vydali na zpáteční výšlap k autu, celá cesta se schovala do stínu, a proto nebyl výšlap nakonec nijak náročný. Byl překrásný podvečer a užívali jsme se výhledy na odstíny zelené a modré. Večer jsme se vydali do přístavu, kde jsme narazili na sympatickou tavernu Apse Svise. Nechali jsme si zabalit s sebou na terásku jejich specialitu Ufo, což je obrovský plněný pita chleba s masem dle výběru za 13,50 Euro. Bylo toho pro tři až dost, řekla bych, že by se z té jedné porce najedli i čtyři lidé. Dobrou noc s plnými bříšky.

Cesta zpět na přední část pláže

Přední část pláže

Po cestě zpět k autu

Výhledy po cestě zpět k autu

Po cestě do Pigadie

Den 3, neděle 24.8.2025: Olympos, Apella beach

Přibližně čtyřicetikilometrovou cestu do městečka Olympos po horských úbočích jsme si užívali i obdivovali. Neustálý souboj člověka, jenž se snaží udržet příjezdovou cestu na sever ostrova průjezdnou a přírody, která mu nic nedá zadarmo, je tu více než zřejmý. Sem tam díra v úplně novém asfaltovém povrchu, sem tam kámen na cestě nebo probořená svodidla. Za městečkem Spoa jsme stavěli hned na několika místech, protože ty výhledy nešly jen tak projet. Občas foukal výrazný vítr, občas pařilo slunce. Za zvuků cinkajících zvonečků a mečení koz a minimálního provozu jsme si připadali jako v jiném světě. Mraky, které se držely na vrcholcích hor, panoramata, která byla jako z plakátu a moře pod námi, bylo to nepopsatelné.

Cesta do městečka Olympos

U vyhlídky na Apellu

Výhled na Apellu

Cesta do městečka Olympos

Výhled na město Spoa

Zaparkovali jsem Citigo na parkovišti u městečka a vydali se kolem vyhlídky, na které je postavená socha ženy nesoucí dítě, okolo různých obchůdků a restaurací do maličkého centra. Koupili jsme si nějaké suvenýry a zapluli do útulné taverny, kterou vedou manželé a používají suroviny z vlastní produkce, především lilek a cukety. Návštěvník jim vidí otevřeným výkladním oknem až do kuchyně a může si prohlédnout hotová jídla, která tam mají vystavená, nebo si objednat z menu. Řecký salát, talíř tzatziki a zapečený plněný lilek nás úplně zasytil a mohli jsme s plnými bříšky pokračovat ke kostelíku na náměstí. Z různých zákoutí jsou zajímavé výhledy do okolí, a i když je městečko maličké, turistů zde není mnoho. Přes den přijede jeden nebo dva autobusy s výletníky a pár lidí autem jako my, a to je vše.

Výhled na Olympos

Rodinná taverna

Naší další zastávkou byla pláž Apella, která se stala v roce 2006 evropskou pláží roku. Pláž je dobře uschována v malebné zátoce a když nad ní člověk jede po silnici, spatří jen její kousek. Po adrenalinovějším parkování do řady podél cesty (jediné pravidlo, kterým je potřeba se řídit je, aby po silnici bylo možné nadále projíždět) a vstupu na pláž se postupně ukáže v celé své kráse. Na jejím konci, kde na pár hodin během dne zakotví dvě lodě s výletníky (a brzy opět odplují) žádná lehátka nejsou, a tato zadní část byla za nás úplně nejkrásnější. Nad pláží se zvedají majestátní skaliska a sklání se nad ní hustý borový les. V dálce je možné pozorovat celé východní pobřeží ostrova až k severu. Nad pláží vede vyšlapaná cestička do vedlejší zátoky, kam se chodí koupat nudisté. A z této pěšinky je na celou Apellu dechberoucí pohled. Absolutně fotogenický spot. Apella nás učarovala a když odpluli výletníci a vyprázdnila se, byla až magická. Ihned jsme věděli, že zde nejsme naposledy.

Cesta na Apellu

Apella

Vyhlídková pěšinka

Z vyhlídkové pěšinky

Apella

Den 4, pondělí 25.8.2025: jižní a východní pobřeží, Lefkos, kostelík ve Voladě, Achata, Apella

Pondělní ráno bylo takové rozpačité. V noci se zvedl vítr, který ne a ne ustat. Dokonce se ani nad horami nedržela obvyklá mračna. Okenice v noci vrzaly, židle se šoupaly po terásce. Naštěstí nic neodletělo, ale noc byla divoká a ráno jsme tak úplně nevěděli, jak naložit s tak větrným dnem. Nakonec jsme se rozhodli, že se nenecháme otrávit a pojedeme podle plánu. Díky autu jsme mobilní a můžeme popojet. Na googlu jsme si ještě našli, na jaké pláže se v takto velkém větru (na předpovědi počasí byla na tento den a další tři dny nepolevující mírná vichrice) doporučuje „schovat“. Rada zněla, že celá východní část ostrova by měla být ta klidnější. Tak jsme zhodnotili, že to kdyžtak stočíme tam.

Bezmračné počasí

Silnice na jih nás vedla okolo jižních pláží v okolí letiště, ale tam byl vítr tak silný, že nešlo otevřít dveře od auta. Moře mělo takovou zlověstnou energii a házelo vysoké vlny na skály jako zběsilé. Jih jsme tedy rovnou z plánů vyškrtli a pokračovali směrem k Arkase. Tady se nám situace o moc lepší nepozdála, tak jsme si alespoň z auta udělali představu o celé této straně ostrova. Minuli jsme Finiki, sledovali divoké pobřeží a rozbouřené moře a kvůli silným poryvům jsme nemohli mít ani otevřená okýnka. Mířili jsme do Lefkosu. Měli jsme nastudováno, že by tu měly být tři pláže, a ta hlavní by měla být před vlnami skrytá v zátoce. Po zaparkování na hlavním parkovišti jsme sešli na pláž a byli jsme zklamaní. Nejen že tu byl pořád velice silný vichr, ale tato hlavní pláž byla úplně obsypaná lehátky a slunečníky. Jakože úplně. Tak toto je přesně ten druh pláží, kterým se vyhýbáme. Voda sice byla klidná a měla hezkou barvu, ale dlouhá mělčina - takové brouzdaliště. Koukli jsme se na sebe, jestli tohle má být ten vychvalovaný Lefkos, beze slova nastoupili zpět do auta a rychle pryč odsud. Pomalu nám začínaly docházet nápady. Do navigace jsme zadali Achatu, pláž, kterou jsme si našli jako možnost, kde se schovat před větrem. Nejkratší cesta vedla vnitrozemím přes vesničky Pyles, Othos, Volada a Aperi. Jakmile jsme se vyhoupli do kopců, jako by se vítr trochu zklidnil. Z některých míst po cestě byl krásný výhled na Pigadii a okolní kopce, tak jsme na několika spotech přibrzdili a kochali se.

Cesta na větrný jih

Větrný jih

Západní pobřeží

Výhledy po cestě ve vnitrozemí

Za vesnicí Volos jsme zaparkovali, protože jsme si všimli malebného kostelíku, ke kterému vedla udržovaná stezka pro pěší. Řekli jsme si, že se tam podíváme. Během chůze k odbočce na stezku jsme asi vypadali zmateně, protože se s námi dal do řeči jeden starší pán a bez váhání nás na stezku nasměroval. Bylo téměř poledne, slunce mělo už sílu, ale vítr se nevzdával. Tady ale nebyl tak silný. Sem tam nějaký ten poryv, ale chvilkami se i utišil. Stezka byla udržovaná a čím dále od Volosu jsme šli, tím hezčími obzory jsme se mohli kochat. Pod námi rostly olivovníky a fíkovníky a celkově to bylo moc krásné místo. Pod námi se rozpínalo městečko Aperi a někde mezi kopci pod ním měla být skrytá pláž Achata. Když jsme došli ke kostelíku, tak tam opět dost foukalo. Nic to ale neměnilo na tom, jak krásné výhledy odsud byly. Kopečky pod námi se vlnily ve slunečním svitu a vypadaly, jako by byly z čokolády, jak tmavou měly barvu. Jako kontrast působilo moře a nebe, které téměř splývalo v jedno. Říkali jsme si, že v okolí Volosu by určitě byly krásné treky, ale v těch poryvech větru by asi nebyly moc příjemné.

Cesta ke kostelíku u Volosu

Na Achatu už pak zbývalo jen 7 kilometrů cesty. Bohužel ihned, jakmile jsme zaparkovali a přišli na pláž, (budu se opakovat) nelíbilo se nám tu. Je pravda, že vítr tu nebyl. Ale veliké parkoviště bylo dost obsazené, lidí hodně, lehátek bylo jen pár, ale prostě ten feeling tam nebyl. Pravá strana bez lehátek byla úplně vystavená slunci. Na pláži nebyl písek ale takovém placaté šedé kamínky a kvůli nim voda neměla tu blankytnou barvu jako na Apelle. Zpětně hodnoceno jsme si zřejmě předchozí dny nasadili laťku příliš vysoko a pláže jako Kato Lakkos a Apella nás namlsaly. Sbalili jsme si opět svých pět švestek do auta a bez mrknutí oka vyrazili na Apellu. I přes to náročnější parkování a delší cestu jsme se na ní těšili jako na Vánoce.

Cesta na Achatu

Achata

Apella

Podvečerní cesta do Pigadie

Den 5, úterý 26.8.2025: Paralia Agios Minas

Větrnou noc vystřídalo větrné ráno. Předpověď a absence mraků nad horami bohužel nedávala znát, že by se situace měla nějak výrazně lepšit. Rozhodli jsme se tedy, že mimo náš původní itinerář zařadíme další východní (závětrné) pláže. Zamíříme více na sever až nad městečko Spoa. K plážím, kam nevede asfaltka a kam se vydáme pěšky, abychom měli také nějaký ten vysněný trek. Zaparkovali jsme přesně podle instrukcí George tam, kde končil asfalt. Nechali jsme Citigo větru napospas a vydali se po šotolinové cestě z kopce, po hřebenech a úbočích hor.

Snídaně na terásce

Ukazatel k pláži Minas

Dechberoucí výhledy

Šotolinová cesta

Ze začátku jsme byli před větrem schovaní za kopcem. Jakmile jsme ale vyšli na hřeben, fičelo opravdu silně. Na ceduli u odbočky ze silnice stojí, že cesta by měla být 2 km dlouhá. Pravda ovšem je, že trasa, kterou jsme šli, měřila 4,4 km. Dva kilometry to byly možná jen vzdušnou čarou. Možná by tu cestu naše Citigo zvládlo, možná ne. To se nedozvíme. Cesta byla kvůli větru náročná, obzvlášť když se kolem kopců prohnal silný poryv. Některá místa jsme procházeli držejíc se za ruce, říkali jsme tomu systému „kotva“. Když se člověk ale rozhlédl, ta panoramata byla úchvatná. Kdybychom jeli autem, na vlastní kůži bychom to nezažili. Jak hlásala cedule (ano, ta samá, která říkala, že cesta je jen 2 km dlouhá): „live the experience“!

Výhledy

Cesta po hřebenech

Výhledy

Pláž Minas v pozadí

Malebná cesta

Větrná cesta po hřebenech

Nad kopci nad pláží se vypíná pěkný stejnojmenný kostelík Minas. U něj někteří nechávají auto, protože cesta dál už je jen pro řidiče silné povahy. U výhledu od kostelíka jsme si všimli, že za pláží Minas se skrývá jedna menší plážička (přejmenovali jsme ji na „baby Mina“). Napadlo nás totiž, že na té menší pláži bude určitě méně větrno než na té hlavní, která je celá odkrytá. U pláže Minas se rozprostírá olivový háj, který obhospodařuje jedna řecká rodina. Postavili tam i malou tavernu a na pláži pronajímají pár slunečníků a lehátek. Někteří návštěvníci této oblasti raději zvolí vedlejší pláž Nati (kterou jsme viděli po cestě), ta je úplně opuštěná a bez jakéhokoliv zázemí. Prošli jsme mezi olivovníky na prázdnou pláž Minas, kde se proháněly silné poryvy větru. Vlny byly malé, protože vítr foukal směrem od pevniny, ale nic moc příjemného. Pokračovali jsme proto vyšlapanou cestičkou, která vypadala, že by mohla vést do vedlejší laguny.

Výhledy na pláž Minas

Cesta na pláž Minas

Kostelík Minas

Výhledy na pláž Minas od kostelíku

Výhledy na pláž Minas

Cestička se stále zužovala a v jednom bodě mi úplně příjemná nepřišla, strach z výšek mi zkomplikoval těch pár krůčků, ale když se stočila od srázu zpět na otevřenou pevninu a sešli jsme dolů k moři na plážičku, ihned si jí zamilovali. Prostor tu byl ohraničený útesy z obou stran, vítr tu sice foukal také, ale přišel nám snesitelnější. Laguna byla útulná a byli jsme tu téměř celý den sami. Pozorovali jsme kostelík na protější skále, kolem kterého jsme přišly, vyšplhali na okolní útesy a sbírali kamínky a mušličky. Voda byla příjemná, žádné vlny ani proudy. Na hlavní pláž za celý den přišlo nebo přijelo asi deset lidí, ale k nám nepřišel nikdo. Když už se odpoledne chýlilo v podvečer, připlavala k nám z hlavní pláže čtyřčlenná skupinka. Z jejich rozhovoru (nedal se přeslechnout na té malé plážičce), při kterém dva místní mladíci viditelně machrovali před dvěma turistkami z Itálie, vyplynulo, že na tuto plážičku, která ani není v mapě, chodí občas jen místní, protože je z ní moc hezký výhled na protější kostelík. Také nás zaujalo, jakým způsobem mladíci mluvili o Karpathosu. Jeden říkal, že je moc šťastný, že se tu narodil a že tu žije, protože podle jeho slov se jedná o „Heaven on Earth“.

Cesta na "baby Minu"

baby Mina

rozloučení s "baby Minou"

Cesta zpátky byla náročná. Do kopce a proti větru, pořád dost silného, takže jsme občas museli jít opět ve formaci „kotva“. Podvečerní zlatavé slunce barvilo okolní kopce a hory do čokoládové barvy. Nikde ani živáčka, kdyby nefoukal ten vítr, bylo by to tu perfektní. Díky němu ale zase nebylo horko, to se musí nechat. Občas na nebi proletěl orel, ozývalo se mečení kozích rodinek. Jedna se nám dokonce v plné kráse ukázala, jako by pózovala do rodinného alba. Citigo na nás čekalo u silnice. Unavení a hladoví jsme v přístavu zamířili do předem vybrané rodinné Mike's Restaurant. Chtěli jsme ochutnat nějaké místní jídlo. Takové, které si Řekové vaří v neděli a myslím, že jsme se trefili.

Podvečerní pláž Minas

Výhled na "baby Minu" od kostelíku

Podvečerní výhledy

Den 6, středa 27.8.2025: a zase ta Apella

Další větrné ráno. Podle předpovědi by měl vítr začít polevovat zítra. Po náročném včerejšku jsme se rozhodli pro celodenní válečku na Apelle. Byli jsme tam brzy, tak jsme mohli v klidu a dobře zaparkovat. Apella byla prostě naše srdcovka a opět nás o tom přesvědčila. Odpočívali jsme, fotili se na molu, sledovali obě lodě s výletníky, když připluli a pak, když zase odpluli, jak se pláž vyprázdnila. Sledovali jsme, jak se nad horami opět formují mraky, což, jak jsme vypozorovali, znamená snižující se vítr. Fotili jsme si pláž v celé své kráse z cestičky nahoře a užívali jsme si poslední den zde. Už jsme v plánu její další návštěvu neměli.

Apella

Když jsme snědli všechny zásoby, vyrazili jsme ještě po cestě na vyhlídkové místo za městečkem Volada, ke kříži. Podle instrukce na google mapách jsme zaparkovali u hřbitova. Hned, jakmile jsme vystoupili z auta, dala se do nás šílená zima! Měli jsme na sobě jen lehounké oblečení z pláže, a ještě mokré vlasy. Vůbec nás nenapadlo, že po půlhodince jízdy směrem do kopců se může lokálně tolik změnit teplota. Kbybychom měli s sebou nějaké bundy, mohli bychom si krásná panoramata užívat déle. Ale nechtěli jsme na začátek školního roku přijet domů nemocní, tak jsme nafotili, co se dalo a utíkali do vyhřátého auta. Karpathos je totiž mořsko-horská destinace a když si člověk zpětně vybaví tyto zkušenosti, napadá mě, že je to ideální místo pro astmatiky – vzduch je tu kvůli minimu provozu a malému počtu obyvatel absolutně čistý. Smog tu neexistuje, člověk se chvilku čvachtá v blankytné vodě a vzápětí čelí horskému klimatu. Po návratu do apartmánu jsme ještě stihli překrásný západ slunce z terásky.

Kříž u Volady

Západ slunce nad Pidadií

Den 7, čtvrtek 28.8.2025: Michaliou Kipos Beach, Menetes

Ráno se nad horami konečně držely mraky. Počasí se začalo umoudřovat alespoň na náš poslední den. Foukalo pořád, ale už mnohem méně. Konečně tedy nastal čas na jižní pláž, konkrétně Michaliou Kipos Beach, na kterou jsme se moc těšili díky cestopisu od Honzy od začátku naší dovolené. Když jsme parkovali, široko daleko nebylo jediného živáčka. Oblast byla tak opuštěná, až jsme váhali, jestli jsme na správném místě. Při vystupování z auta se opět vítr hlásil o slovo. Když jsme sestoupili dolů na pláž a uviděli jsme jeskyňky s milióny mušliček, poznali jsme, že jsme správně. Protože pouze tady se nachází tento zvláštní přírodní úkaz. Ostrov Karpathos je sopečného původu. Když magma stoupalo z mořského dna, vzalo s sebou části tohoto dna a spolu s milióny schránek živočichů a pískem vytvořilo tyto unikátní útvary. Nejsem si jistá, zda je to běžný jev, ale každopádně já jsem na takovéto jeskyňky ještě nikde na světě nenarazila. Obsadili jsme si strategicky tu největší jeskyni, která poskytovala stín a perfektní útočiště před větrem a šli vyzkoušet vodu. V zátoce se dalo krásně zaplavat, moře šlo do hloubky, ale bylo chráněné před vlnami a proudy útesy z obou stran. Postupně se začali trousit další návštěvníci pláže. Ne na každého ale vyšla nějaká ta jeskyňka a pláž bez zázemí, bez lehátek a bez taverny hodně lidí přestala rychle bavit. Sledovali jsme z našeho úkrytu osazenstvo. Některým se ani přes největší snahy nepodařilo ve větru udržet slunečník roztažený, jiným bylo z větru po vykoupání zima. Nám bylo v jeskyňce tak akorát. Další zábavnou věcí byla samotná lokalita pláže na konci runwaye. Podle flight radaru jsme vyhlíželi startující letadla a číhali na ně s připravenými mobily. Pořídili jsme nekonečné množství fotek a když se odpoledne chýlilo ke konci, vyrazili jsme ještě na jednu zastávku.

Konečně mraky nad horami

První auto na parkovišti

Michaliou Kipos Beach

Mušličková jeskyně

Chtěli jsme stihnout zlatou hodinku na pořízení fotek zatáčky u památníku druhé světové války u městečka Menetes. Místo to bylo opravdu fotogenické, až oči přecházeli. Lidí se u památníku zastavilo jen pár a vždy rychle odešli. My se zdrželi nějakou dobu a sledovali slunce, které pomalu klesalo za obzor. Po cestě zpět do města jsme doplnili nádrž, abychom byli připravení na vrácení auta následující den ráno. Večer jsme se ještě vydali na poslední procházku do přístavu pro nějaké suvenýry a pro poslední UFO. Zaměstnanci taverny nás opět rádi viděli a poplácávali nás po ramenou jako staré známé.

Vyhlídka u Menetesu

Den 8, pátek 29.8.2025: Karpathos – Rhodos – Athény – Praha

Ráno jsme ke snídani dojedli zbývající jídlo, posbírali všechny věci a vyrazili zpět na letiště. V půjčovně už nás vyhlíželi, předání proběhlo rychle a bez problémů. Depozit 700 Euro se nám vrátil na účet hned druhý den. Na letišti při čekání na malé vrtulové letadlo společnosti Aegean Airlines (tato konkrétní linka byla operována Olympicem) byla všude slyšet čeština. Z vedlejšího gatu zrovna odbavovali přímý let do Prahy (Smart Wings). Bylo to legrační nechat všechny Čechy odletět a pak se za nimi do Prahy přesouvat složitější cestou 😊 Naše okružní vyhlídkové lety po řeckých ostrovech byly ale moc hezké. Jen ten zvláštní originální vibe Karpathosu se bohužel rozplynul ihned, jakmile jsme z okénka letadla zahlédli Rhodos, naši první přestupní stanici. Aglomerace tak široká, že nebyl vidět konec, pláže plné lehátek působily najednou bezduše. Karpathos se nám prostě zavrtal pod kůži.

Odlet z Karpathosu

ATR-42

Rozloučení z Karpathosem

Rhodos z výšky

Z Rhodosu už větším letadlem

Závěr

Celkově vzato pro mě nebyl Karpathos úplně láska na první pohled. Nebo přesněji řečeno, láska na první pohled byla rychle zkropena studenou sprchou, jakmile začal ten silný vítr. Člověk si zde uvědomil, že žít na tomto ostrově určitě není nic jednoduchého, ale právě proto, že krása Karpathosu spočívá v jeho náročnosti. Že není pro každého a není to určitě klasická „válecí“ destinace z něj dělá tak unikátní místo. Protože jen samotná cesta po silničce na sever vykouzlí člověku úsměv na rtech. Protože právě kvůli větru se zde barvy zdají zářivější a výraznější – zelené borovice, které rostou v závětří, mají jehličí úplně křiklavě zelené, jako by říkaly: „my se nedáme, nás vítr neporazí“ a moře v tolika odstínech modré, až přechází zrak, až si člověk říká, kde se tady ty úžasné pláže vzaly! Během pár minut jízdy se ráz krajiny tolik proměňuje. Chvíli je člověk na překrásné pláži s blankytnou vodou a za chvilku v horách, jejichž majestátnost mu bere dech. Pak se odněkud ozve kozí zamečení a za další zatáčkou se objeví běloskvoucí kostelík s červenou střechou, který tu krásu jen podtrhne. Pak už jen zbývá přátelské objetí nebo úsměv místních, kteří si vás jako zákazníka pamatují a už vás téměř přijali do rodiny, protože když se k nim opakovaně vracíte a kupujete jejich koláče nebo gyros, je to pro ně větší odměna než dýško. A také proto, že turistů tu není moc a přijedou sem jen na pár měsíců v roce a za každé utržené euro jsou místní rádi. Když vám na ubytování nechají dáreček při příjezdu i při odjezdu a když vypadáte zmateně, už se vás místní děda ptá, jestli nepotřebujete poradit.

Rozpočet:

Letenky 15 850, ubytování 15 114, režie 9605, autopůjčovna 6133, celkem 46 703 Kč.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 3 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala ChocolateLady

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-10-11T12:16:10+02:00

ChocolateLady procestovala 21 zemí světa světa, nejvíce Asii a Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

4 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Jakub Langer

před měs

Priste byste mohli zkusit i Kasos.

ChocolateLady

před měs

Díky za tip, určitě ho omrknu 😉

Honza Fotograf

před měs

Tak jsem se pokochal a zavzpomínal na svou dovolenou před rokem a vidím zase jiná místa než jsem objevil já, tak se tam budu muset vypravit ještě jednou. Pěkné čtení a též chválím cestopis ze Skopelosu apd :) kde jsme se potkali u tajné plážičky. Užívejte cestování a třeba zase někde na tajném místě :))

ChocolateLady

před měs

Je pravda, že těch tajných míst po světe už moc není, ale buďme rádi, že se jich pár ještě najít dá. Potěšilo mě, že si Ti cestopis líbil a budu zvědavá, co si od Tebe zase brzy přečtu nového:)