Rhodos - srpnová řecká všehochuť

Náš poslední výlet, na řecký ostrov Rhodos, byl tak trošku neplánovaný, ale v průběhu jara, kdy jsme za posledního půl roku za sebou měli už tři dlouhé cesty do exotiky pomalu na druhý konec světa a další dvě podobné na nás ještě čekaly, tak nám přišla mezera květen – září mezi nimi příliš dlouhá na to, abychom ji nevyužili. Kritériem výběru destinace jako u zmíněné exotiky se tak nestaly primárně výhodné letenky, ale to, aby to bylo v omezeném časovém oknu v srpnu, nebylo to až tak daleko, odlet byl ideálně z pro nás nedalekých polských letišt´ a časy letů byly optimální pro maximální dobu pobytu na místě. A vypadl z toho Rhodos z Krakova - oba lety pozdě večer, s návratem v neděli v noci. Cena na to, že jsme letenky kupovali zhruba 3 měsíce předem na naprosto vrcholnou letní sezonu taky nebyla až tak vysoká – zpátečka u Ryanu s Priority a extra legroom něco přes 5.000 Kč za osobu.

Ani ostatní nutné náklady nebyly na plnou sezonu a vcelku pozdní objednání ještě nic extrémního. Malé auto na 10 dní, bez pojištění, 267 EUR, a to v tom bylo už 40 EUR za vyzvednutí v mimopracovních hodinách. Podobně 2 ubytování na celkem 10 nocí, sic bez jídla, ale s bazénem a klimatizací, za asi 740 EUR.

Vyrážíme

Na začátku srpna, v době vrcholných veder, se tak vydáváme na cestu směr Řecko, pro jistotu s dostatečnou časovou rezervou, sic to do Krakova nemáme až tak daleko. Což se opět vyplatilo, protože naprosto zoufalé dálniční spojení Katovice – Krakov, kde v odpoledním provoze stojíme u dvou mýtných bran dohromady skoro hodinu, znamená, že posledních snad 50 kilometrů po této dálnice jedeme přes 90 minut. Platit za toto 36 zlatek (zhruba 200 korun) je drzost a zlodějna nejvyššího řádu, navíc se tato dálnice už dlouhé roky na těch pár desítkách kilometrů průběžně na 3-4 různých úsecích trvale opravuje. I provoz kolem letiště je v pozdním odpoledni extrémně hustý a místní dopravní infrastruktura nestíhá. Parkujeme opět na našem oblíbeném Air Park Balice, kde za 11 dnů platíme 180 zlatek a během 15 minut nás jejich shuttle vyhazuje na letišti.

Tam je na mumraj okolo i vrcholnou sezonu vcelku klid, bezpečnostní kontrolou procházíme během chvilky a i u často přeplněných odletových bran není až tak husto. Při čekání na odlet nám volají z autopůjčovny, kdy se ujišťují, že přiletíme. To se nám ještě na cestách nestalo. Let úplně obsazenou dlouhou A321 asi na dvě a půl hodiny a takový, na který si už dnes ani nevzpomeneme. Zhruba o půl jedenácté večer přistáváme na Rhodosu, během chvilky proletíme letištěm a u východu vyhlížíme někoho, kdo nás má dle zaslaných instrukcí čekat s cedulkou s mým jménem. Nikoho takového nevidíme, až pak si všimnu mladé kočky s cedulkou s logem, které máme na voucheru. Trefa, odveze nás asi dva kiláky od letiště, kde během pár minut vyřídíme formality a nafasujeme maličkou Toyotu Aygo.

Jedeme ještě asi dva kilometry na první ubytování, které máme ve vesnici Kremasti a kde je check-in v tuto pozdní dobu opět otázkou dvou minut. Ubytování máme v typickém studiu přímo u bazénu a název ubytování – Kremasti Memories si lze mj. vyložit i tak, že ubytování už skutečně něco pamatuje. Ale je tu klid, čisto, pro naše cestovatelské potřeby plně dostačující, navíc kousek od pláže, s klimou i parkovištěm. Jakmile hodíme naše cestovatelské kufříky na pokoj, jdeme se projít do centra vzdáleného asi půl kilometru, jestli tam nenajdeme něco otevřeného. Před pár lety na Korfu okolo půlnoci ještě běžně fungovaly jak hospody, tak i menší obchůdky. Tady bohužel, obchody nula a veškeré občestvovny se teď, okolo půlnoci, už zavírají. V jedné z nich tak kupujeme aspoň láhev retsiny (5 EUR) na oslavu úspěšného příletu.

První seznámení

Probouzíme se do slunečného rána a první, co zjišťujeme, je fakt, že ubytování je naprosto ideální pro spottery, neboť leží přímo v přistávacím koridoru, snad 2 kilometry od prahu dráhy, a po celý den tak můžeme pozorovat přistávající letadla možná 100 metrů nad námi. Protože ubytování nabízí i možnost si koupit snídaní (10 EUR/os./den), tak to ten první den zkoušíme. Dostáváme klasickou kontinentální snídani na posezení k bazénu, kde jsme po ránu úplně sami. Další dny už snídani vzhledem k velikosti večeří v místních barech a restauracích vynecháváme.

Po snídani je naší první zastávkou místní supermarket v centru, abychom naplnili ledničku potřebným proviantem, tzn. hlavně dostatečnou zásobou tekutin na předpokládané místní parné dny. Poté se jedeme kouknou na místní pláže. Ty jsou oblázkové a na to, že je plná sezona, tu nijak extra plno není. Osvěžíme se v moři a pak sedáme do auta a míříme na východní pobřeží, kde jsou pláže i písčité. K moři sjíždíme ve Faliraki, kde i když toto turistické středisko je popisováno jako vcelku přelidněné, tak parkujeme bez problémů a i na pláži není až tak moc lidí. My si samozřejmě vybíráme místo mimo slunečníkové peklo.

Parádní koupání nám po několika hodinách překazí silný vítr, kdy se bohužel ukáže i nevýhoda písečné pláže - za chvíli máme písek úplně všude. Balíme se a protože do večera je ještě daleko, podle mapy vymýšlíme co dál. Cílem se tak stává Ialysos Acropolis s klášterem Filermos na kopci na Kremasti. Věříme navigaci a tak místo po hlavní cestě jedem alternativní trasou – místními cestami. Po pár kilometrech směrem do menších kopců se cesta mění v klasickou polňačku, aby se pak cestou dolů k hlavní silnici opět změnila na běžnou asfaltku.

Nahoře na Ialysos parkujeme přímo u kláštera, je zde dostatečně velké parkoviště a na něm asi pět aut. Vstup do kláštera je zpoplatněn, ten protentokrát vynecháváme. Míříme křížovou cestou ve stromořadí k velkému kříži, který je zespod vidět ze širokého okolí. Okolo nás pobíhají stáda desítek koz. Od kříže je parádní vyhlídka na ostrov, stejně tak z několika míst klikaté cesty, která vede na vrchol. První den pobytu končíme v klidu u bazénu, kde i když má ubytování přes 20 pokojů, je nás jen pár.

S blížícím se večerem vyrážíme do centra Kremasti na večeři a po prohlídce velkého kostela sedáme do Masouleri Grill, přímo pod kostelní věží, typické řecké občerstvovny, hojně navštěvované i místními, nejen turisty. V nabídce jsou typická řecká jídla za ceny velmi rozumné. A to ještě netušíme, co nás čeká. Za 4 EUR dostáváme lokální (bohužel jen) lahvové pivo a hlavně, za 12 EUR naprosto neuvěřitelné porce jídla, se kterými máme oba co dělat … Ještě v místním bankomatu vybírám nějakou hotovost, kde se setkávám s další fintou, jak nenápadně zakamuflovat zlodějské DCC. Městečko žije nějakým lokálním festivalem, který má trvat asi 10 dní, a centrum je plné lidí, provoz tu večer solidně kolabuje. Je to něco na způsob naší pouti, kolotoče, stánky převážně s cetkami a několik občerstvení se spoustou posezení, kdy prakticky všichni nabízí to samé, nějaké maso na špejli. V 7 hodin je kostel a jeho okolí plné lidí na večerní mši a mi si tak pod věží můžeme vychutnat i několik variant zvonkohry.

Po severním pobřeží

Druhý den na Rhodosu přepínáme do plně cestovatelského modu a vyrážíme poznat severozápad ostrova. První krátkou zastávkou pouze na focení je nádherná a téměř prázdná Kamiros Beach. Od ní míříme kousek do vnitrozemí k vykopávkám 2.500 let starého města Kamiros. Parkoviště je zaplněno sotva z poloviny. Vstup je zpoplatněn 10 EURu na osobu a starobylé město v malém plochém horském kotli si v pohodě během necelé hodinky projdeme a prohlédneme.

Podél kilometrů naprosto prázdných oblázkových pláží pokračujeme na západ, kde je naší další krátkou zastávkou Kopria Beach, úzká pláž, široká snad pouhých 50 metrů, z obou stran chráněná skalami. A taky pekelně přelidněná, nic pro nás. Jen pár fotek a frčíme dál. Další stanice – hrad Kritinia. Pár kilometrů od hlavní cesty, ale snadno dostupný. Dostatečně velké parkoviště přímo pod hradem, hned vedle i poloprázdná restaurace. Vstup zdarma, nenáročná prohlídka tak na 20 minut s výhledy na pobřeží i do vnitrozemí. Lidí potkáváme minimum.

Přejíždíme dál poloprázdným hlavním tahem a jen krátce se zastavujeme u začátku Jacobs Canyon, což je místní přírodní zajímavost a turistická trasa. Naší další zastávkou je horská vesnička Siana, kde je na danou obec velký kostel se dvěma věžemi a malé malebné centrum s několika místními obchůdky. V další vesnici, polomrtvé, s pár desítkami stálých obyvatel, je také pěkný kostel, ale nenacházím žádný solidní úhel pro fotku. Pokračujeme tak k další místní památce – hradu Monolithos. I zde je dostatečně velké parkovistě s příslušným velkým občerstvením. Lidí tu je už mnohem více, než na hradu Kritinia. Vstup je zde taky zdarma, jen přístup do hradu už je v tom vedru přeci jen o něco náročnější. Uprostřed hradu je malá, přístupná kaplička.

Nejvzdálenějším cílem našeho putování je Fourni Beach, příjemná a klidná pláž s malými oblázky, kde trávíme parádním koupáním pozdní odpoledne. Když nás to už omrzí, vydáváme se na cestu zpět na sever, cestu volíme přes vnitrozemí, přes hory. Cestou přes hory také narazíme na krásnou kapli Svatého Mikuláše, která ač se tváří jako historická stavba, tak jde naopak o stavbu moderní, za jejímž vznikem stála rodinná tragédie – úmrtí syna.

Z kopců sjíždíme malebnou vesničkou Salakos, která nás svým poklidem tak zaujme, že se rozhodneme tu zastavit a strávit tu podvečer. Na malé návsi s kamennou kašnou, které téměř celé stíní jeden obrovský strom, jsou čtyři restaurace s venkovním posezením, většinu osazenstva tvoří místní. My se zde v jedné z nich opět parádně a za neuvěřitelné ceny navečeříme - 25 EUR včetně pití a jednoho předkrmu. Už při západu slunce sjíždíme dolů k moři, kdy ten západ sledujeme z pláže přímo u západní strany letiště.

Nedělní návštěva starého města

Neděli, zde náš třetí den pobytu, máme jako obvykle při našich cestách vyhrazenu návštěvě hlavního města, neboť je tu předpoklad menšího provozu a problémů s parkováním. Takže před obědem sedáme do auta a vyrážíme do hlavního města ostrova Rhodos – města Rhodos. Parkujeme kousek od hradeb starého města a jednou z jižních bran a přes vskutku masivní opevnění a krásnou a hlavně zachovalou středověkou ukázku pevnostního stavitelství míříme do ulic a uliček tohoto unikátního města, které je zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

První hodinu naprosto naslepo a jen tak bloudíme a kličkujeme uličkami města, které jsou mimo pár hlavních turistických tahů naprosto prázdné, zato plné nádherných zákoutí. Postupně se dostáváme do severní části starého města, kde je už celkem živo a hlavní turistické bulváry se spoustou obchůdků jsou plné lidí. Kolem Paláce velmistrů jdeme ven ze starého města do přístavu k ikonicky známým třem větrným mlýnům a veřejnosti nepřístupné pevnosti.

Pak se přes staré město, opět kličkováním ulicemi a uličkami, s krátkou zastávkou v běžném supermarketu ukrytém v samotném historickém centru, vracíme k autu. Dost času strávíme ve veřejně přístupných prostorách včetně těch výstavních u Paláce velmistrů, jde skutečně o stavbu monumentální. Pa procházíme nádherně zachovalou středověkou Rytířskou ulicí. Protože je odpoledne, je tu skoro mrtvo a parádní poklidná atmosféra. Odpoledne pak strávíme na Ixia Beach kousek od hlavního města, kde i když naproti přes cestu stojí několik velkých rezortů, tak na pláži je mimo pole slunečníků dostatek místa a soukromí pro všechny.

Večer se vracíme do centra starého Rhodosu s cílem dát si zde někde večeři. Přijíždíme okolo šesté a parkujeme naprosto v pohodě přímo u hradeb. Opět chvíli jen tak bloumáme ulicemi a když vidíme, že ty hlavní turistické tahy se rychle plní, tak se snažíme najít restauraci někde bokem. Což se nám úspěšně daří – nalézáme restauraci Mateo. Je sice na Rhodos o něco dražší, i když v kontextu centra samotného starého města nejde o vůbec žádný extrém. Za večeři s jedním předkrmem, s pitím a spropitným platíme 46 EUR. Už se stmívá, tak si chceme ještě jednou projít staré město.

Když ale vyjdeme z hlavním tahům ukryté restaurace, jsme doslova zděšeni davy, které ze všech stran do města proudí, hlavní ulice jsou přeplněné lidmi a odpolední pohodová atmosféra je ta tam, už je to čistý turistický Disneyland. Naštěstí boční uličky jsou pořád prakticky prázdné, a to včetně Rytířské ulice. Už za tmy sedáme o auta a o naše uvolněné místo se během pár sekund přetahují tři další auta. Provoz v ulicích okolo hradeb je extrémní a my jen díky navigaci v mobilu nalézáme cestu z totálně ucpaného města plného jednosměrek ven, do kterého se dál a dál valí stovky aut ze všech stran. A děkujeme za to, že jsme si to vše mohli projít v klidu odpoledne, se zlomkem lidí, protože večer to bylo něco strašného. I když jsem ubytování poblíž hlavního města vybíral proto, že bychom si ti tu několikrát zajeli, tato jedna večerní návštěva stačila.

A do hor

Další den pobytu máme zase plně cestovatelský. Jako první cíl máme Butterfly Valley. Když zde ale dojedeme, tak všechna parkoviště jsou úplně plná a okolo druhého nástupního bodu do areálu panuje solidní dopravní chaos. Proto operativně měníme plán a míříme do hor s tím, že zde se podíváme až v podvečer. O kousek dál zastavujeme u malého klášteru Kalopetra. Pak pokračujeme krátkou zastávkou na návsi vesničky Psinthos, okoukneme pěkný kostel a v malém marketu doplníme zásoby pití na dnešní den, protože ve vnitrozemí to dnes vypadá na vražedné počasí, teploměr auta ukazuje 38 stupňů. Míjíme muzeum hraček, to je uprostřed ostrova, na cestě s minimálním provozem.

Zastavujeme v horské vesnici Elousa, což se následně ukazuje jako jeden z největších zážitků naší celé dovolené. Jde totiž o umělou horskou zemědělskou vesnici, která byla založena ve 20. letech minulého století. A dominuje jí velké náměstí, okolo kterého je kostel a několik na danou lokalitu obrovských budov. Ta největší, která ještě v 70. letech sloužila jako sanatorium, už jen chátrá. Ale atmosféra tohoto „umělého“ místa, plného rovnoběžných linií, je naprosto unikátní. Kousek od náměstí je další architektonická zajímavost – velká kruhová fontána o průměru zhruba 30 metrů, nádherné místo k relaxaci v parčíku. O kousek dál fotím zase jeden z typických bílých kostelíků. O pár kilometrů dál parkujeme u historického kostelíku z 15. století – Agios Nikolaos Foundoukli.

Míříme do výletní a rekreační horské lokality Profitis Ilias (až 792 m n.m.). My jdeme pár set metrů na vyhlídku u vysílačů jihovýchodním směrem, odkud je výhled na velkou část ostrova. Po úzké cestě objíždíme vrchol kopce a zastavujeme přímo v „centru“ Profitis Ilias uprostřed lesů, kterému dominuje historický hotel Elafos s typickým bílým kostelíkem. Pobaví nás prosba v několika jazycích „Prosíme zavírat dveře, aby nám do kostela nelezly kozy.“

Kousek nad cestou je zajímavost – chátrající monumentální horská Villa de Vecchi, které se často, mj. zřejmě z marketingových důvodů, říká Mussoliniho vila. Ten s ní má společného pouze to, že jejím stavitelem byl italský guvernér ostrova, který byl poradcem tohoto diktátora. Velká stavba je prý už od roku 1947 opuštěná a chátrá, je ale volně přístupná příkrou stezkou/schodištěm od hlavní cesty. Kousek od vily je i bunkr a chátrající kaple.

Vracíme se zpět z hor směr pobřeží a ve vesnici Dimylia máme krátkou zastávku u dalšího malebného kostelíku a o kousek dál u obrovského "pařeniště" uprostřed lesa. Pak už pokračujeme k původnímu cíli naší cesty – Butterfly Valley.

Údolí máselných much

Je okolo čtvrté odpoledne a parkoviště už jsou poloprázdná. Scházíme ke spodnímu vstupu do areálu za velkou restaurací. Vstupné je 6 EUR a je zde otevřeno do 18:00. Jde o unikátní lesní a velmi vlhkou lokalitu, která je výjimečná tím, že zde žije ve statisícových hejnech jeden druh motýla. Kolem potoka vede do kopce stezka, ve spodní části mírná a i motýlů je zde zatím pomálu. To se mění zhruba ve třetině stezky, kde tato kříží hlavní cestu a druhým vchodem se vchází do horní, delší mnohem strmější části areálu. A motýlů je zde násobně více.

Lidí je tu v pozdní odpoledne už minimum, takže si můžeme v klidu vychutnat místní atmosféru. V potoce vidíme i sladkovodní kraby. Dle šíře chodníku, místy dokonce jednosměrného, je vidět, že je zde počítáno s velkými nápory návštěvníků v exponovaných hodinách. Naše kroky obracíme zpět v horní části areálu u posezení na sluníčku, odkud je to ještě pár set metrů ke klášteru Kalopetra, ale ten jsme už viděli dopoledne. Areál opouštíme mezi posledními krátce před zavíračkou.

Sjíždíme k pobřeží a podvečer trávíme na Theologos Beach, oblázkové pláži kousek od letiště, kde to pak balíme při západu slunce. Na večeři zajíždíme do typické turistické taverny Antonis, která se nachází na západním okraji Ialysos. Velmi široké menu a ceny rozumné, zřejmě i to je důvodem, proč je tato velká taverna brzy úplně plná.

Plážový relax

Další den naopak pojímáme úplně relaxačně. Přejíždíme do Faliraki, kde se chceme podívat na vyhlášenou Anthony Quinn Bay. I když tu není takový přetlak a chaos, jaký dle různých pramenů očekáváme, stejně, když vidíme turisty přecpanou nedalekou Ladiko Bay a hlavně uvázneme v koloně k parkovišti, otáčím auto a jedeme jinde, kde bude klidněji. Cestou k hlavní cestě ještě fotím další kostelík, tentokrát pro změnu žlutý.

Končíme na velkém parkovišti na severním cípu oblázkové pláže Afandou Beach, kde si bez problému nacházíme místo s minimem lidí a strávíme zde opět parádním koupáním celé odpoledne. V podvečer zajíždíme do centra Faliraki na krátkou procházku a v bistru Roumeli, což je sice primárně street food, ale mají zde i velké vnitřní posezení, si za pár éček dáváme večeři.

Až na konec ostrova

Další den máme přesunový, na naše další ubytování, na poslední 4 noci našeho pobytu, které máme v Archangelos, na jihovýchodním pobřeží ostrova. Tento den opět pojímáme více cestovatelsky a míříme na jihozápadní cíp ostrova – na Prasonisi Beach. Cesta, i když její první část vede po čtyřproudovce, je vcelku pomalá, protože tak co 1.500 metrů je semafor. Až po kruháč u Lindosu je provoz velmi hustý, pak už to ale rychle odsýpá. U Prasonisi je obrovské parkoviště přímo u moře, ale taky tu solidně fouká a jsou tu vcelku velké vlny, na nějaké pohodové koupání to tu dnes vůbec není. Proto po chvíli mizíme a zcela náhodně odbočujeme k Plimmiry Beach. Na pohled pěkná písečná pláž, téměř prázdná. My jdeme ovšem za zeď přístavního mola, kde je malá poklidná pláž, kde jsme skoro celé odpoledne sami.

Návrat směr Archangelos si ještě zpestříme návštěvou hradu Asklipio nad stejnojmennou vesnicí. I zde jsme skoro jediní návštěvníci. Krátce se stavujeme na malebné návsi, kde je muzeum a kostelík. Při návratu na hlavní cestu fotíme architektonickou hrůzu, moderní betonovou variaci na Neuschwanstein, která je mimochodem dle cedulek na plotě na prodej. Naopak velký červený kostel v Pylonas je architektonický skvost.

Pak už míříme do Archangelos, kde v malých uličkách nacházíme náš středně velký hotel Dimitra Sun. Z recenzí na netu víme, že se máme připravit na náladovou starou paní majitelku (dle hesla pro wifi předpokládáme, že má 72 let), která navíc mluví jen německy. Dnes paní opět neměla svůj den, ale check-in proběhne jakž takž v podhodě. Když chci zaplatit, odkáže mne na nějaký jiný den, až tu bude její dcera. Fasujeme běžný hotelový pokojík, nejlepší v hotelu, neboť máme i velkou zastřešenou terasu. Výhodou ubytování je i vcelku velký bazén a klidná zahrada k odpočinku. Kousek od hotelu, přímo u hlavní cesty máme supermarket, který pak využíváme ke každodenním nákupům.

Jdeme na večerní prohlídku města, které není až tak turistické a má místní autentickou atmosféru. Večeři si dáváme v rodinné restauraci Afentika, ceny velmi rozumné, i když výběr typický pro takové místní restaurace, takže vcelku omezený. Ale porce i zde bombastické. Po večeři ještě prokličkujeme centrum města okolo kostela, uličky jsou už úplně prázdné.

Toulky po jižním pobřeží

Další den pojímáme více pohodově. Nejprve chci zaplatit ubytování – paní domácí tam s někým sedí, zřejmě s rodinou. A překvapení . Včera neuměla s platebním terminálem a odkázala mne na dceru, dnes nás sama kasíruje. Za 4 noci platíme 300 EUR, v tom je i extra příplatek za klimatizaci ve výši 7 EUR na den. Pak už jedeme za Lardos, kde v kopcích, kde lze vidět stopy po rozsáhlém lesním požáru, je na konci místní cesty vcelku velký klášter Ypseni. Na vrcholek na klášterem vede k velkému kříži křížová cesta. Cestu nahoru vzdáváme, vedro je opět příšerné.

Den pak trávíme na pláži Lardos Beach, kousek od hlavní cesty. I když je u pláže několik rezortů, je zde poloprázdno a voda díky velmi povlovnému vstupu do moře krásně prohřátá. Naším podvečerním cílem je přírodní lokalita Sedm pramenů, kde přijíždíme záměrně později, neboť jde opět o vyhlášenou a turisticky exponovanou lokalitu. Jen drobná poznámka – pokud zde jedete od jihu, tak na hlavní cestě na světelné křižovatce zde doleva skutečně neodbočíte, musíte to vzít ke křižovatce uličkami a tu pak projet přímo.

V podvečer je na místě už poloprázdno, zaparkovat se dá přímo u obrovské restaurace. Naopak samotná lokalita až tak velká není, okolo restaurace a pramenů je to na pár minut. Zajímavostí je ale úzký tunel pod dvěma kopečky, neosvětlený a asi 180 metrů dlouhý, který si můžete projít. Není to ale nic pro klaustrofobiky. Na jeho konci je malá přehrada a pod ní malá „leváda“. Návštěvu celého místa zvládnete tak za 30 minut. Na večer jedeme do přímořské vesnice Stegna kousek pod Archangelos. Parkujeme hned zkraje přímo u moře. Podél cesty kolem moře je tu několik desítek restaurací a večer je tu celkem živo, my sedáme do jedné z nich na večeři, výběr i ceny vcelku standardní.

Směr Lindos

Náš pobyt se chýlí ke konci, takže i my zpomalujeme naše cestovatelské tempo. Užíváme si klidné dopoledne u bazénu, pak sedáme do auta a jedeme na jih. Naším cílem je Glystra Beach pod Lardosem, opět parádní koupání v teplé vodě na pláži ne až tak zalidněné, která je ukrytá v malé zátoce. V podvečer míříme na další povinnou zastávku na Rhodosu, do historického města Lindos. A i když je tu několik placených parkovištˇ (7 EUR na den), my parkujeme kousek od nich na nějaké boční cestě zdarma.

Scházíme dolů do města, proti nám jdou davy město již opouštějící. Procházíme si chvilku město a stoupáme k místní akropoli. Ta je druhou nejnavštěvovanější památkou v celém Řecku a bohužel, tomu odpovídá i cena vstupného, které je celkem zlodějských 20 EUR za osobu (mláděž do 26 let má vstup zdarma). Za prohlídku opevnění a zbytků chrámů a jiných staveb, která vám i v naprosto pohodovém tempu nezabere víc jak 40 minut, je to solidní pálka. Z vrcholu akropole jsou krásné výhledy na město i několik pláží, které jsou i teď večer pěkně přeplněné.

Do města sestupujeme po jiné trase a prakticky celé si jej pak prokličkujeme. Jak ve Rhodosu, hlavní turistická třída je plná lidí, jakmile odbočíte bokem, tam není nikdo. Nápad dát si zde večeři zamítáme, neboť ceny zde odpovídají vysoké návštěvnosti a jsou ještě tak o 30% výš než ve starém Rhodosu. Když stoupáme z města k autu, valí se do Lindosu stovky lidí právě na tu večeři.

Cestou do Archangelos ještě zajíždíme k Charaki, kde je vcelku velký hrad Feraklos přímo na výběžku nad mořem. Jsme tu úplně sami a výstup k hradu nám zabere asi 10 minut. Ze samotného hradu o průměru asi 150 metrů se mimo vnějšího opevnění moc nezachovalo, ale potěší výhledy na krásné pláže na obou stranách. Pod hradem, kousek od cesty, jsou také dvě umělé jeskyně. Večer končíme v Archangelos v pizzerii Savas, protože už jsme typických řeckých jídel za ty předchozí dny přecpaní. V průběhu večeře vidíme místní pouť ke kostelu, průvod stovek lidí s hudbou nese zřejmě nějakou relikvii.

Tsambika písečná i skalní

Předposlední den pobytu trávíme na krásné písečné pláži Tsambika. Je zde sice celkem dost lidí, ale na jejím kraji se dá najít klidnější místečko. Místní atrakcí je vyšplhat si do prudkého písečného svahu a v rozpáleném písku pak seběhnout do moře. V podvečer míříme o kousek vedle pod stejnojmenný kopec, na jehož vrcholu stojí hojně navštěvovaný kostelík. Nám se podaří zaparkovat přímo u začátku (v noci osvětleného) chodníku na vrchol. Na ten vede 298 schodů (údaj je zkreslený, 4 schody jsou směrem dolů :-)). Opět, cesta možná na 15 minut, kde jsou pak odměnou výhledy na tuto část ostrova z výšky 330 metrů. Cestou dolů, s přicházejícím soumrakem, potkáváme mnohem více lidí, než tu bylo před půl hodinou.

Na večeři jdeme opět do ulic Archangelos. Po pokusu v jedné z restaurací na návsi, kde evidentně již starší cedule oznamuje, že zrovna „dnes“ mají platební terminál mimo provoz, sedáme do moderní restaurace Amethystos. Ceny v trošku chaotickém menu bez nějaké koncepce nevypadají špatně, ale ve finále jde o solidní výdrb. Podezření pojímám ve chvíli, kdy maník u vedlejšího stolu dostává to nejdražší v nabídce – steak za 27 éček. Což jsou 4 grilované fazolky na kameninovém prkýnku a k tomu maso, které nemá možná ani 150 gramů.

A bohužel, tušení se potvrzuje – i my dostáváme jídla, jejichž velikost odpovídá tak asi polovině jinde obvyklého předkrmu. Za večeři platíme přes 40 EUR a jak pak  zjišťujeme na Tripadvisor, jde co do hodnocení o nejlepší místní restauraci. Což o to, kulinářský zážitek zde pro gourmety určitě je, jen to má jednu drobnou nevýhodu. Nenajíte se tu.

Po této vtipné vložce tak hladoví opět ještě míříme do nedaleké restaurace Afentika, kde za podobné peníze máme i předkrm (masové kuličky), kdy jen ten by jednomu vlastně stačil, a hlavně plné talíře parádního čerstvého řeckého jídla z grilu.

Loučení

Poslední den pobytu už máme naprosto pohodový. Balíme svých pár švestek a jedeme na severní pobřeží. Cestou tankujeme do plna zapůjčenou Toyotu, cena benzínu zatím na nejlevnější pumpě po trase stoupla na 2,12. Naším cílem je oblázková pláž Theologos Beach, která v tom parnu má jeden zásadní bonus – lze tu ležet ve stínu stromů. A přitom pozorovat žáky škol winsurfingu a na kitech, jak tu mnozí těžce bojují s mořem a instruktoři lítají po pláži sem a tam a udřené je zachraňují z vody. I my tu z vody taháme kite po jednom z takových.

V podvečer jedeme do Kremasti, kde si dáváme opět drobnou večeři (pitagyros za 3,70 EUR) v grillbaru přímo u kostela. Protože máme na vrácení auta ještě čas, jedeme na místní pláž a pozorujeme zde s celkem dost jinými lidmi zase západ slunce. Pak sedáme do auta a jedeme vrátit auto. Bohužel, festival v Kremasti dnes, v neděli, vrcholí, takže doprava totálně kolabuje a my jedeme ty pouhé 2 kilometry asi 20 minut, takže přesně jak máme objednáno, v 9 večer auto vracíme v půjčovně. Odlet do Krakova je prakticky na čas a u odletových bran je v pozdních večerních hodinách celkem klid, už je po odletové špičce. Cesta domů je pak po dálnici o hodinu rychlejší, protože v noci netrávíme na mýtných branách žádný čas.

A zase naše zhodnocení

I když je asi Rhodos destinace u nás velmi profláknutá a známá, dovolím si, jako vždy tradičně na závěr stručný cestovatelský pohled na tuto destinaci. Naše cesta proběhla v srpnu, což je návštěvnicky nejsilnější měsíc. A navíc, jde o měsíc statisticky nejteplejší. Takže jsme očekávali davy lidí a (obzvláště letos) pekelné vedro. Oba předpoklady se vyplnily. Lidí, převážně na severním cípu ostrova, bylo skutečně hodně, a teploty, dle teploměru v autě, běžně přes den dosahovaly 36-38 stupňů, kdy nejtepleji bylo v horách ve vnitrozemí. Proto i podmínka výběru při ubytování byla klimatizace.

S množstvím lidí není problém se vypořádat, stačí vyjet mimo tu nejvytíženější pobřežní turistickou linii – letiště – Rhodos – Faliraki někam jinam. Když opustíte tuto zonu, tak počet lidí, tzn. převážně turistů, na plážích i kdekoliv jinde, klesne velmi výrazně a při našich pojížďkách po klidné západní části ostrova jsme viděli kilometry pláží, kde nebyl vůbec nikdo. Stejně tak v horách bylo lidí minimum. Když jsme navštívili několik hradů, tak jen na Monolythos bylo víc lidí, jinde jsme byli (skoro) sami.

Naopak, kde je to bohužel opravdu turistické peklo, tak jsou exponované časy ve starém Rhodosu a v Lindosu. Stejně tak jsme se po první zkušenosti vyhýbali denní návštěvě těch marketingově nejvíce využitých lokalit (motýli, 7 pramenů) a chodili zde až po čtvrté odpolední, kdy zde už nehrozí riziko desítek plných zájezdových autobusů, a užili si tato místa v pohodě a v klidu i přes hlavní sezonu.

Navštívili jsme víc jak desítku pláží a na ty přeplněné (Anthony Quinn, Ladiko) jsme se ani nehnali. Ale všude jinde, i když byly lokálně přeplněné, jsme vždy našli mimo slunečníková pole místa, kde byl (vcelku) klid.

Projeli jsme během 10 dnů ostrov v pohodovém tempu a spoustu toho viděli (a ještě víc samozřejmě neviděli) a můžeme říci, že jde o destinaci velmi pestrou, která nabízí koupání na desítkách kilometrů pláží, na severu kamenitých, na jihu i písčitých, antické i středověké památky, přírodní zajímavosti a dokonce hory a lesy, kde lze provozovat turistiku. Na výběr je toho skutečně hodně a ten, kdo nechce ležet v unifikovaném rezortu se tu klidně zabaví na 2-3 týdny.

Nám se velmi líbily pohodové a ospalé horské vesničky, které jsou naprostým opakem turistického Disneylandu starého Rhodosu a do mrtě obchodně využitého zachovalého středověkého Lindosu, kde to navíc korunuje naprosto neodpovídající výše vstupného na místní akropoli. Jidne jsme platili vstupné jen na motýly a vykopávky Kamiros, všechny zříceniny hradů jsou (i vzhledem k většinou zanedbatelné návštěvnosti) zdarma. Celý ostrov je posetý kapličkami a kostelíky, takže zpočátku u každého zastavujete a fotíte. Časem fotíte každý třetí a za dalších pár dní … už skoro žádný …

Místní ceny a jídlo

Cena na ostrově jsou vcelku příznivé, my jsme moc nenakupovali a stravovali se hlavně po večerech v restauracích a grillbarech, kde se dá „drobná“ porce gyrosu (plně postačující) pořídit okolo 4 EUR, za obvykle 10-12 EUR už dostanete kopu jídla, ze kterého se nají klidně dva a stejně ještě zbyde na dva kolemjdoucí. Pro jednoho každý večer pobytu gastronomická sebevražda. Pivo v restauraci, točené (obvykle 0,4l) nebo půllitr ve skle – 4 EUR, retsina 0,5l – 5 EUR.

V obchodech jsme nakupovali pouze pár položek pro srovnání, takže to klíčové, co si pamatuji:

Pepsi 1,5l – 1,39 EUR

Pivo plech 0,33l – od cca. 0,8 EUR

Víno 0,7l – od 4 EUR

Retsina 0,5l – 2,40 EUR

Retsina 0,5l (plast) – 1,20 EUR (ideální na pláž :-))

Ouzo 0,7l – od 9 EUR

Rajčata 1kg– 0,50 EUR

Grepy 1kg– 0,70 EUR

Doprava na Rhodosu

Doprava na Rhodosu je plné sezoně trošku problém, severní část ostrova, tzn. trasa letiště – Rhodos – Faliraki – Lindos je dopravně velmi vytížená až přetížená. A i když z hlavního města vede na jih asi 20 kilometrů čtyřproudovky (končí u Kolymbie), stejně vás na ní co kilometr či dva zastaví semafor. Hustý provoz je až po Lindos a táhlé kopce u Archangelos dokáží dopravu taky pěkně zpomalit. A stalo se mi to asi tak po 15 letech, kdy jsem v těchto i jiných kopcích v naší maličké Toyotě vypínal klimatizaci, aby to v těch vedrech trošku jelo.

Jakmile se ale pohybujete mimo hlavní tah na severu, resp. dál na jihozápad od letiště nebo Lindosu, tak provoz je minimální až velmi často i nulový. A když tu je obvykle limit 60, tak všichni, včetně místních, jedou, co silnice umožňuje. Nejnebezpečnější jsou tak občasní turisté, kteří ty limity jako jediní na silnici dodržují … Jak jsem zmínil, v Kremasti jsme zažili desetidenní festival, který ve večerních hodinách dokonale ucpal hlavní silnici a pak i v tom chaosu jezdili všichni velmi spořádaně, v klidu, ohleduplně. Takže nemůžu potvrdit to, že by doprava na Rhodosu byla nějak divoká. Ten, kdo cestuje, obvykle zažil úplně jiný adrenalin.

Parkování obvykle není problém, výjimkou je opět jen staré město (tam je velmi husto) a Lindos, kde se navíc plošně platí 7 EUR, ale při troše snahy najdete plac zdarma. Všude jinde je místa dostatek a parkování je zdarma. Benzín stál v době našeho pobytu od 2,03 EUR za litr benzínu s tím, že rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší pumpou byl přes 20 centů. Cena se různí i u nepříliš vzdálených pump jedné sítě. Cesty jsou, pokud se tedy držíte těch nejvyšších tříd a nesjedete jako my podle navigace kdesi na polňačky, velmi dobré kvality, kdy jako mnohde jinde, lépe se jezdí v částech ostrova vzdálenějších od hlavního města.

A závěr ...

Když to na závěr shrnu – od cesty na Rhodos jsme nic nečekali, nic dopředu neplánovali, neboť to měla být jen taková „výplňová“ dovolená mezi našimi cestami přes půl zeměkoule (snad mohu prozradit, že čtenáři se za pár týdnů mohou těšit na cestopis z Reunionu). Přesto jsme si i přes vrcholnou sezonu a velmi parné počasí pobyt užili po všech stránkách a naplno, ostrov jsme v rámci možností projeli ze všech stran a poznali jeho přírodní i historické zajímavosti, gastronomii a spoustu pláží. Jde o ostrov, který nabízí širokou paletu způsobu trávení dovolené – od povalování se v AI rezortu až po intenzívní cestování a poznávání ostrova, které vám zabere několik týdnů, kdy za mne jednoznačně vede klidná západní hornatá část ostrova, kde je minimum návštěvníků. Děkuji všem, kteří dočetli až sem!