Riga a okolí – 3 a půl dne na objevování krás Lotyšska
Výlety do dvou národních parků Lotyšska, prohlídka Rigy a mnoho dalšího
Cestopis z roku 2021 napsala Kimči
Riga a okolí – 4 noci, 3 a půl dne čistého času na objevování Lotyšska :)
Úvod:
Pobaltské státy mě lákaly už delší dobu – možná proto, že to nejsou typické dovolenkové země a nevím o nikom ze svého okolí, kdo v některé z těchto zemí byl. Většinu lidí láká buď západ Evropy, severské země nebo naopak jih Evropy, ale Pobaltí se mi zdálo být tak trochu stranou zájmu. A když je něco míň turistického a tím pádem stále tak trochu neznámého, láká mě to o to víc. Když jsem pak narazila na levné letenky s Ryanair z Prahy do Rigy (259 Kč) a z Rigy do Vídně (9,9 €) na začátek září, kdy jsem měla volno, nebylo co řešit, letenky jsem koupila a s nadšením začala plánovat itinerář.
1. den
Po cestě vlakem do Prahy s ČD (40 minut zpoždění, naštěstí jsem jela o jeden vlak dřív), jízdě metrem a následně busem (levnější varianta oproti přímému expresu z nádraží na letiště) se dostávám s poměrně velkým časovým předstihem na letiště. Měla jsem trochu obavy z toho, jak přesně bude probíhat kontrola různých očkování, vyplněných formulářů, přeměřování batohu, atd., ale údajně jim spadl systém, a tak veškerá jména pasažérů měli pracovníci letiště před vpuštěním do letadla pouze v papírové podobě. Stačilo jim jen ukázat občanku, oni si mě v seznamu odškrtli a to bylo vše. Takže pohodička a okolo 18 h odlétáme.
Po asi dvou hodinách letu přilétám okolo 20:40 místního času do Rigy. Je docela zima, hodily by se i rukavice. Moje první kroky vedou na zastávku autobusu č. 22, který jede do centra. Vzhledem k tomu, že je tu jen jeden prodejní automat a hodně lidí, převážně z mého letu z Prahy, kteří také chtějí do centra, utvoří se dlouhá fronta a polovina lidí si lístek koupit nestihne. Ti bez lístku to buď po nástupu do autobusu nijak neřeší, nebo si jdou koupit lístek k řidiči, což ale vyjde skoro dvojnásobně dráž. Já si jízdenku kupuju v automatu za 1,15 € a po přibližně půl hodině jízdy vystupuju za silného deště na zastávce Centraltirgus. S deštníkem v jedné ruce a mobilem s mapy.cz v druhé ruce jdu do přibližně kilometr a půl vzdáleného Anna’s guesthouse, ve kterém budu bydlet. Pro nenáročné cestovatele, kteří preferují vlastní pokoj, můžu určitě doporučit. Sdílená kuchyňka, lednička, toalety a sprchy; čisto a klid. Jedna noc mě vyšla na 305 Kč. Vzhledem k tomu, že je celé ubytování v suterénu, toho sice z okna moc neuvidíte, ale to mi vůbec nevadilo – přes den jsem radši objevovala Lotyšsko než koukala z okna a v noci mně byl výhled celkem jedno. :) Poměr cena/výkon za mě úplně ideální.
2. den
Po nákupu v místní sámošce, vzdálené asi minutu chůze od ubytování, jdu na vlakové nádraží, odkud odjíždím vlakem do městečka Sigulda. Jízda vlakem trvá něco málo přes hodinu a platím 2,10 € (mohlo to být méně – viz níže v tipech).
Podle předem naplánovaného itineráře jdu z nádraží na zříceninu hradu Sigulda. Hrad byl vybudován mezi lety 1207 až 1209 a v současnosti se dá vyjít na dvě jeho věže – na tu u vchodu a na severní věž. Je odtud také výhled na údolí řeky Gaujy a na hrad Turaida. Vstup do areálu je zpoplatněn 2 € za dospělého.
Sigulda
Sigulda
Sigulda
Pohled ze Siguldy na Turaidu - tam míří mé kroky
Místní vlak
Ve vlaku
Ze Siguldy pokračuju dále národním parkem Gauja. Park, rozprostírající se okolo Gaujy, nejdelší řeky Lotyšska, na přibližně 918 km², byl roku 1973 vůbec prvním vyhlášeným národním parkem v Lotyšsku. Významný je pro rozmanitost kulturní, historickou i přírodní – nachází se zde mnoho jeskyní, mj. Gutmana ala, nejširší a nejvyšší jeskyně v Pobaltí.
Řeka Gauja s lanovkou
Gutmana ala
Hezký kemp po cestě
Řeka Gauja
Po přibližně 4 km přicházím na hrad Turaida, někdejší důležité administrativní centrum a vojenskou pevnost, patřící mezi 13. a 16. stoletím rižskému biskupství a následně arcibiskupství. V roce 1776 byly požárem zničeny dřevěné části hradu. Restaurační práce na hradu začaly ve druhé polovině 20. století. Vstup do areálu je zpoplatněn 6 € na dospělého a návštěvníci si mohou, kromě jiného, vylézt na hradní věž a pokochat se výhledem na údolí řeky Gaujy.
Turaida
Výhled z hradní věže
Takto hrad kdysi vypadal
Plastika Turaidy
Z Turaidy pokračuju dále na 3,5 km vzdálený zámek Krimulda z 19. století, který v současnosti slouží jako hotel s lázeňskými procedurami.
Krimulda
místní domečky
místní domečky
místní domečky
Z Krimuldy jsem měla v plánu pokračovat ještě dále podél řeky Gaujy, ale byla jsem už docela unavená a tím, že jsem se i po cestě hodně zastavovala a fotila, jedla nebo se kochala, bylo už i docela pozdě. Takže jsem se rozhodla jít na vlak do Siguldy a jet zpět do Rigy. Jízdenka stála 1,89 €.
Na večeři jsem si zašla do populárního řetězce Lido, který má v Rize hned několik restaurací. Já zvolila tu v ulici Elizabetes Iela (viz tipy níže). Co by to bylo za výlet bez ochutnávky místní kuchyně! V Lidu si jednoduše vyberete, co chcete, to si dáte na tácek a potom jdete k pokladně. Po výborné večeři za 12 € (ale dala jsem si toho opravdu hodně, i se mě paní při placení ptala, jestli chci dva páry příborů, nebo jestli je to jen pro mě… takže „normální“ porce by byla určitě levnější) jsem šla zpět na své ubytování, nabila mobil a poté šla do centra Rigy na malou procházku.
Tento i další dny jsem v Lidu mimo jiné ochutnala následující:
- kvas: populární nápoj ve východní Evropě vyráběný kvašením obilnin
- chlazený lotyšský dezert „maizes zupa“: vynikající dezert vyráběný z namočeného propasírovaného žitného chleba, koření, cukru a ovoce, podávaný se šlehačkou
- šašlik
- palačinky plněné sýrem i nasladko: opět typické jídlo
- místní pivo
- brambory s houbovo-masovou omáčkou
… a mnoho dalšího
Kvas & jídlo
Pivo & jídlo
Kvas & pelmeně
Kvas & jídlo
3. den
Ráno jedu plným vlakem v 7:30 do cca 1 hodinu vzdáleného Kemeri. Jízdenka stojí 1,89 €. Postupně ale většina lidí vystoupí a v Kemeri nás tak vysedá jen pár, a z toho jen já a ještě dva další turisté pokračujeme dál do národního parku Kemeri k mokřadům, močálům, slatiništím a jezírkům. Celá cesta od vlakového nádraží a zpět má okolo 11 km.
Po celou cestu tam nepotkávám nikoho, s výjimkou právě oněch dvou turistů, se kterými se dáme po cestě do řeči a jdeme pak zbytek spolu.
Stezka močály je úchvatná a okolní příroda naprosto kouzelná! Na jednom místě je i malá rozhledna a člověk má tak celou tu krásu okolo jako na dlani. Močály jsou však nejen krásné, ale i zrádné – na některých místech dosahují hloubky až dvou podlaží a během druhé světové války se tu prý potopilo mnoho německých tanků.
NP Kemeri
NP Kemeri
NP Kemeri
NP Kemeri
NP Kemeri
Cesta zpět na vlak
Jdeme zpět do Kemeri a rozhodujeme se, co dál. Já jsem měla v plánu půjčit si na vlakové zastávce kolo a jet prozkoumat další část Kemeri, ale bohužel půjčovna byla zavřená - přestože dle otvíračky měla být otevřená - a uvedené telefonní číslo nikdo nebral. Po rychlém zvážení možností co dál (k rychlosti rozhodnutí výrazně přispělo i to, že vlak jel za pět minut a další až za dvě hodiny) jsem se rozhodla jet do Majori, směrem zpět k Rize. Jízdné bylo 1 €. Moji dva noví známí pokračovali se mnou.
Po chvíli jsme tedy dojeli do Majori v přímořském letovisku Jurmala. Jurmala, původně rybářské vesničky z 19. století, se stala postupem času oblíbeným letoviskem. Po okupaci Lotyšska Sovětským svazem r. 1940 bylo mnoho domů a vil znárodněno, část zbouráno a namísto nich byly postaveny hotely a sanatoria. Za dob SSSR byla Jurmala jedním z nejpopulárnějších dovolenkových míst celého Svazu. Za plážemi, lázněmi, ozdravovnami a kulturním životem sem jezdila s oblibou komunistická elita, mimo jiné Brežněv či Chruščov. Také se sem mnoho Rusů stěhovalo a k roku 1989 tvořili téměř polovinu místních obyvatel.
Po rozpadu SSSR a vyhlášení nezávislosti Lotyšska popularita Jurmaly opadla – kvůli obtížně získatelným vízům výrazně ubylo ruských turistů, Lotyši už mohli cestovat svobodně do zahraničí a zahraniční turisté jezdili spíše do Rigy. Postupně se ale Jurmala dostává opět na výsluní a stává se opět populární turistickou destinací.
Procházíme se tedy městečkem a poté i po pláži – je krásná, ráda bych se i vykoupala, ale je příliš chladno. Není zde skoro ani noha. Při pohledu na mnoho dříve jistě honosných budov (nejen) u pláže je vidět, že největší slávu už mají nejspíš za sebou.
Jurmala
Jurmala
Jurmala
Jurmala
Jurmala
Jurmala
Jdeme zpět na nádraží, kde nám o pár minut ujíždí vlak směr Riga, přičemž další jede až za hodinu. Volba je jasná: jedeme maršrutkou, stojící vedle nádraží. Koupíme si jízdenku (dá se uvnitř dokonce platit kartou!) a já si mou první jízdu maršrutou v životě velmi užívám. :) Je tam jen hrozně horko. (Nejsem si jistá, kolik stála jízdenka – buď kolem 1 €, nebo přibližně 3 €. Na terminálu byla cena kolem 3 €, na lístku jsem ale viděla myslím napsanou částku okolo 1 €. Každopádně dál jsem to nijak nezkoumala a lístek zahodila.)
Po příjezdu do Rigy, odpočinku na ubytování a následné večeři v Lidu vyrážím opět toulat se krásnými uličkami centra Rigy.
4. den
Ráno jedu autobusem č. 1 (1,15 €) do přibližně tři čtvrtě hodiny jízdou vzdáleného skanzenu Brivdabas muzejs. Pozor, skanzen otevírá až v 10 hodin. Vystupuji na stejnojmenné zastávce a jdu směrem ke skanzenu, nacházejícímu se u jezera Jugla. Skanzen byl založený roku 1924 a je v něm 118 historických stavení ze všech regionů Lotyšska. Po zaplacení vstupného (4 € v sezóně/dospělý) se tu přibližně dvě hodiny procházím. Za celou dobu potkám jen asi čtyři návštěvníky plus několik paní a jednoho pána, „střežící“ jednotlivé domky a oblečené v tradičně vypadajícím oblečení. Přemýšlela jsem, jaký je přesně jejich úkol tam – jestli hlídat ty domky, opečovávat zahrádky, sbírat bylinky, věnovat se turistům, případně jestli tam i třeba bydlí…? Možná vše dohromady, mně se každopádně nikdo z nich nijak nevěnoval a ani se o to nepokoušel. Nejsem nijak velký příznivec skanzenů, skanzen ve mně obvykle evokoval slovo nuda, ale tady to tak určitě nebylo. Pěkná příroda, krásné a opečovávané domky - do některých se dalo jít i dovnitř, do některých ne, skoro žádní lidé… Paráda.
Brivdabas muzejs
Brivdabas muzejs
Jugla
Brivdabas muzejs
Brivdabas muzejs
Brivdabas muzejs
Kolem poledne jdu poté zpět na autobus (2 €) a jedu zpět do Rigy. Mám před sebou celé odpoledne a večer, a tak stihnu:
- Centrální tržnici – masivní konstrukce sestávající ze čtyř bývalých leteckých hangárů Zeppelin, zapsaná pod UNESCO a sloužící jako obrovské tržiště (největší v Evropě)
- Tři bratry – nejstarší zachovaná trojice obytných domů pocházející z přelomu 16. a 17. století
- Pomník svobody – financovaný z dobrovolných příspěvků lidu, postavený r. 1935 u příležitosti 17. výročí vyhlášení lotyšské nezávislosti, vnímaný jako silný protisovětský symbol (v době okupace Sovětským Svazem byl jeho význam samozřejmě interpretován v souladu se sovětskou propagandou – mj. se oficiálně tvrdilo, že byl vybudovaný jako projev díku Stalinovi)
- Radniční náměstí – středobod Rigy
- Dům Černohlavců – ikonická hanzovní stavba z červených cihel ze 14. století
- Chrám Kristova narození – největší pravoslavný kostel, uvnitř krásně a bohatě zdobený
- Rižský kanál – umělý vodní kanál poblíž historického centra s množstvím zeleně, laviček, vodotrysků, …
- Kostel sv. Petra – první zmínka o něm pochází už z r. 1209
- Muzeum okupace Lotyšska – extrémně zajímavá historická exkurze do několika desetiletí okupace Sověty i nacisty! Vstupné dobrovolné.
Centrální tržnice
Centrální tržnice - uvnitř
Tři bratři
Pomník svobody
Radniční náměstí a Dům Černohlavců
Chrám Kristova narození
Historické okénko - okupace Lotyšska ve zkratce:
15. června 1940 Sověti zabili 3 lotyšské pohraničníky, 2 civilisty a 37 Lotyšů vzali jako rukojmí do SSSR. V následujících dnech potom nastala celková sovětská invaze a v Lotyšsku byla jmenována prosovětská vláda. Nastalo období teroru a mezi léty 1940-41 bylo v rámci Stalinových deportací pod taktovkou NKVD a KGB okolo 35 000 obyvatel Lotyšska (včetně několika tisíc Židů) deportováno na Sibiř. Deportace probíhaly v noci a obyvatelům byla dána hodina nebo i méně na to, aby se sbalili. Ti, kterým se podařilo deportacím vyhnout, se ukrývali v lesích a formovali protisovětské jednotky.
Sovětsko-německá válka ukončila v červenci r. 1941 první sovětskou okupaci Lotyšska. Sověti z Lotyšska odešli a 1. července 1941 přišli Němci, jen týden po masových deportacích (tzv. Červnových deportacích) Lotyšů na Sibiř. I z tohoto důvodu byli Němci zprvu vítáni, lidé byli rádi, že se zbavili sovětského teroru a Němce vnímali jako osvoboditele. Tato představa se brzy ukázala jako mylná, Němci neměli v úmyslu dát Lotyšsku nezávislost a zakázáno bylo nošení jiných než německých uniforem. Němci začali velmi rychle terorizovat a zabíjet (nejen) Židy a Romy, zřizovala se ghetta v mnoha městech. Došlo k mnoha masakrům, mimo jiné k tomu v Liepaji, kde bylo zabito 5000 (převážně) Židů či k tomu u Rumbuly, kde jich bylo zabito až 25 tisíc. A například v daugavpilském ghettu a jeho okolí umřelo 16 tisíc Židů. Dle Generalplanu Ost měli Němci v plánu snížit celkovou lotyšskou populaci na polovinu.
Během Baltické ofenzivy byli r. 1944 Němci v Lotyšsku Sověty poraženi a začalo období druhé okupace Sověty, tentokrát trvající od r. 1944 až do r. 1991. Sověti nastolili opět teror a během března r. 1949 bylo přes 42 tisíc Lotyšů deportováno. Cílem bylo ukončit podporu partyzánům a zlomit odpor ke kolektivizaci. Akce tak byla namířena především proti kulakům a jejich rodinám a proti všem smýšlejícím protisovětsky. Mezi lety 1949 a 1953 bylo deportováno přes 44 tisíc obyvatel, z čehož přes 5000 tisíc umřelo po cestě či ve vyhnanství. Po Stalinově smrti došlo k uvolnění a přes 38 tisíc přeživších obyvatel se tak mohlo vrátit do Lotyšska, ne však do jejich původních domovů. Ve své domovině museli i nadále čelit perzekuci.
Během let 1939 až 1949 Lotyšsko přišlo o téměř 550 000 obyvatel, tj. třetinu své předválečné populace. Toto se stalo záminkou k tomu, aby došlo k Sověty řízenému (a částečně dobrovolnému) přesunu obyvatel z Ruska, Běloruska a Ukrajiny do Lotyšska. Během 50 let okupace tak přišlo do Lotyšska na 800 tisíc cizinců.
Spolu s postupným hroucením se Východního bloku nabývaly i naděje Lotyšů na získání nezávislosti na síle. V srpnu 1989 vytvořily dva miliony Lotyšů, Litevců a Estonců přes 600 km dlouhý lidský řetěz (Baltský řetěz) s cílem ukázat soudržnost tří pobaltských národů a podtrhnout jejich snahu o obnovení suverenity. V květnu 1990 se Sověti pokusili neúspěšně svrhnout lotyšskou vládu a zhatit tak plány Lotyšů na samostatnost. V dubnu r. 1991 vyhlásilo Lotyšsko nezávislost a od r. 1992 začali Rusové stahovat z Lotyšska své jednotky. Poslední ruské jednotky opustily Lotyšsko v roce 1994.
5. den
Poslední den se ráno sbalím a vyrážím ještě stihnout to, co jsem doposud nestihla – podívat se na největší graffiti Pobaltí - 'Sun, Thunder, Daugava' na Tallinas Iela 46 a poté pokračuju do tzv. Corner House, dnešního muzea KGB. Vstupné do muzea je zdarma, nicméně bez vstupenky se člověk dostane jen do části budovy a navíc je ochuzen o velmi zajímavý výklad průvodce. Určitě doporučuju si vstupenku koupit – vstupné je 10 €/dospělý.
Sun, Thunder, Daugava
Corner House
Zde probíhala registrace zadržených
Corner House
Výslechová místnost
Sem se chodili zadržení procházet
Prohlídka je nesmírně zajímavá. V budově, kterou užívala během obou sovětských okupací KGB, probíhaly výslechy, mučení i popravy. Při mučení (žen i mužů) se používaly veškeré možné i nemožné způsoby, jak z vyslýchaných dostat podpis a přiznání. Po Stalinově smrti došlo k jistému uvolnění a vyslýchání už nebylo ani tak fyzického jako spíše „jen“ psychického rázu.
Mezi celami byl červený koberec, aby jednak skryl stopy po krvi a jednak aby mohli dozorci neočekávaně zkontrolovat, co vězni v celách dělají. Obzvlášť hrozná byla potom jedna cela jen s malým okénkem, kde bývalo prý až 30 vězňů a do toho jim ještě bylo přitápěno, což dělalo místnost nesnesitelně horkou. Vězni sem navíc často přicházeli zbití, od krve. V místnosti také vykonávali potřebu. Pronikavá světla byla stále rozsvícená a postele se často zvedaly, aby zadržení nemohli ani ležet.
Všechna okna v budově byla zamřížovaná, aby vyslýchaní nemohli spáchat sebevraždu skokem z okna (jednomu člověku se to totiž ještě před zamřížováním podařilo). Viděli jsme také popravčí místnost s desítkami malých barevných koleček na stěnách znázorňujících skutečné projektily.
Po skončení tohoto období teroru byly uvolněny seznamy se spolupracovníky KGB. Otázka však je, zda byl tento krok dobrý – mnoho z těch, co v těchto seznamech figurovalo, bylo vyslýcháno právě v tomto domě hrůzy. Otázkou tak je, nakolik byla ta spolupráce vynucená a zda fakticky vůbec spolupracovali. Mimochodem, u některých místností a některých období se dodnes neví, co přesně se tam dělo. Moskva odtajnila doposud jen ty dokumenty, které odtajnit chtěla…
Po prohlídce KGB muzea vyrážím ještě na oběd – dávám si pelmeně a opět kvas. Slavná „pelmeňárna“ Pelmeni XL je trvale uzavřena, zvolím tedy bistro Pasaka na Dzirnavu Iela, která je blízko nádraží. Pelmeně byly dobré, ale příště bych si dala jen vegetariánské, masové mě moc nenadchly.
No a pak jedu autobusem č. 22 z Abrenes Iela na letiště a odlétám do Vídně.
Závěrem:
Bylo to super, Lotyšsko mě nadchlo a určitě bych se sem jednou vrátila a prozkoumala i jiná místa než jen Rigu a okolí. I když tu Rigu a okolí bych si klidně zopakovala ještě jednou taky. :)
Hodí se vědět:
- Jízdenky do MHD v Rize se kupují v automatu nebo u řidiče, z toho u řidiče jsou skoro dvojnásobně drahé. A pozor, automaty nejsou zdaleka všude a i když jedete ze zastávky, kde automat není, u řidiče pořád platíte víc. Takže se vyplatí koupit si pár jízdenek do zásoby.
- Jízdenku na vlak je výhodnější si koupit v aplikaci Pasažieru vilciens nebo na webových stránkách stejnojmenné společnosti – ušetříte tak 10 % oproti koupi na nádraží.
- Vstupenky do Muzea KGB je vhodné koupit předem, často totiž bývá plně obsazeno.
- Jídelen Lido je v Rize několik, ale neplatí, že jsou všechny stejné – například Lido Vermanitis na Elizabetes Iela je větší (a tedy i s větším výběrem) než Lido Alus seta v centru města na Tirgonu Iela.
- Vyjma autobusu a Centrální tržnice se všude, kde jsem byla, dalo platit kartou.
- Pro vyhledání spojů MHD v Rize je praktická stránka https://saraksti.rigassatiksme.lv/index.html
- Pro vyhledání vlakových spojů pak zmíněná Pasažieru vilciens - https://www.pv.lv/
Jak se ti cestopis líbil?
Kimči procestovala 28 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil10 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
V Rize jsme byli s kamošem minulý víkend a super. Byli jsme teda jen v muzeu KGB (protože muzea nás moc nezajímají), což bylo fajn. Borec co tam dělá prohlídky v angličtině se upřímně smál když jsme mu řekli, že u nás máme komunisty v parlamentu a dokonce mají přímý vliv na vládu :) Byli jsme i v Siguldě, celkem pěkné městečko, prý tam žijí převážně Lotyši (takže žádná ruská bašta).
Jinak mi ale přišlo, že toho v Rize moc není.... samá muzea, pár kostelů a asi 3 památky. Centrální trh nás dost zklamal - čekali jsme, že tam budou i restaurace atd., ale kromě jedné s pelmeněma a asi 2 stánků typu fast food nic. Každopádně kdybychom chtěli čerstvou zeleninu nebo ovoce, tak to bylo super - dost nás překvapilo, kolik stánkařů tam prodává houby. I jak jsme jeli vlakem do Siguldy, tak v lesích okolo bylo houbařů jak naseto, prý je to podobně jako u nás takový národní sport.
Nicméně atmosféra Rigy moc příjemná, překvapilo nás, že všichni mluví skvěle anglicky, proto jsme i většinu času trávili v barech a kecali s místníma :) Trochu mě teda sralo, že všude chcou vidět covid certifikát, často i s občankou, ale tak co už no.
Doporučuju Beera bar na Gerdrudes iela, mají tam zajímavou nabídku lotyšských craft beers a se štamgastama se dobře povídá. Na snídani byly cajk Martina bejkerija (jsou asi 2 nebo 3 pobočky po Rize), výborný čerstvý pečivo, slané i sladké. Pokud toužíte po zajímavé atmosféře, tak Folkklub ala Pargrabs má zajímavou nabídku piv, celkem dobře tam i vaří, je tam živá hudba, ale prý tam chodí hlavně turisti.
No a pro mladší ročníky doporučuji Tallinas kvartala ezitis migla - topová party čtvrť, zasazená do takovýho industriálního vnitrobloku. Super party s fajnýma místnima micinama :D Přes den tam taky cosi je, nějaký pivo / káva, možná bistro, ale to jsme tam nebyli tak nedokážu říct.
Ubytovaní jsme byli ve Smart inn (přes Booking), bylo to ok.
23. září odletáme do Rigy a tento cestopis je velmi užetičný a velmi včas. Děkuji moc !
Tak to jsem moc ráda! A děkuji za poděkování. :)
Bažiny jsou super, skanzen taky a v Jurmale opravdu mají pěknou pláž (začátkem srpna se dalo i koupat 😆). Mimochodem, u pláže je ještě jeden malý skanzen. https://goo.gl/maps/wcymLbXVWTVAK3av5 Do velkého skanzenu se dá jet i rychleji busem "Ekspress Ādaži", který má zastávku před autobusákem. https://goo.gl/maps/GdqaLmt3Yodw1ccE9
V Rize je asi 20 poboček restaurace Lido (viz https://www.lido.lv/en/restauran...nd-shops/), narozdíl třeba od Minsku, kde jsou jen dvě a v Tallinnu tři. Na Google Maps lze najít i Lido Centraltirgus, která ovšem neexistuje a Google to odmítá vzít na vědomí. Kousek od centra je takové malé Lido, které za moc nestojí, protože se do toho krátkého pultu skoro nic nevejde. 😂
Kdo má rád Art Nouveau, tomu se bude líbit muzeum https://goo.gl/maps/Dv7PM7A3Ceo7uwiT7 a vůbec celá přilehlá ulice.
Při obcházení muzejí jsme v některých narazili na covidová omezení počtu návštěvníků - kdo neměl rezervaci, tomu neprodali vstupenku.
Na centrálním trhu se dá nakoupit i v noci - ne v halách, ale mezi blízkými budovami. Asi 15 minut pěšky od něj je i blešák. https://goo.gl/maps/vhrTAurJMzH6r8NUA
Jízdenky na MHD by mělo jít koupit i v trafikách Narvessen, ale stalo se nám na jedné zastávce, že v trafice jízdenky neprodávali a odkázali nás na druhou stranu ulice, kde byl automat, kterého jsme si nevšimli. 😆
Na MHD se hodí i aplikace https://play.google.com/store/ap...ctransport a https://play.google.com/store/ap...l=cs&gl=US . Vlakovou appku jsem neznal, díky! 👍
Všiml si ještě někdo kromě mě, jak je v Rize krásně čisto? Žádné poházené smetí, vajgly, nic... a ještě jsme jednou poránu viděli nějakou paní chodit po mostě a zametat tu trošku listí, která tam byla.
Díky za doplnění. :)
Se mi nechtělo psát vlastní, no. 🙂
Díky za zajímavý cestopis. Až/pokud poletím do Lotyšska, určitě se inspiruji.
Děkuji :)
Krásný cestopis! Na první pohled nezajímavá země mě díky Tvým fotkám velmi zaujala :) Děkuju!
To mě těší. Děkuji za poděkování. :)