Riga? Proč ne?
Do Lotyšska bez předsudků.
Cestopis z roku 2021 napsal Kafíno
✌️🌏 Otázka zní:„ Proč se podívat do Lotyšska, do Rigy?" Vsadím se, že zhruba 99,89 % Čechů, stejně jako já před pár lety, na tuto otázku nenajde odpověď. Proč tam jet a co tam dělat. Náš národ totiž je vždy se vším rychle hotov a hlavně jsme zatíženi spoustou předsudků. Komunistická země(to jsme byli taky), bývalý Sovětský Svaz(to jsme byli skoro taky), není tam nic zajímavého(nesmysl), studené moře(taky není pravda) a ještě mnoho dalších podobných úvah ovlivní naší mysl a cestu do této země zavrhneme. Jak říkám, měl jsem to úplně stejně a první posun v mé hlavě začal někdy v roce 2015, kdy jsem navštívil New York. To město mě naprosto uchvátilo a taky jsem se tam ještě o dva roky později pro velký úspěch vrátil a od té doby mě myšlenka cestovat, poznávat nová místa a nové lidi úplně pohltila. Moje trenérské angažmá u fotbalu, ale zcela jasně a nekompromisně vytýčilo období v , kterém to jde a to vždy jen a pouze v těch pár týdnech po jarní či podzimní sezóně. Nedovedl jsem si představit, že bych opustil svůj tým v rozehrané soutěži, že bych hráčům na tréninku, řekl:„ Kluci, doteď tady skvěle makáte, snažíte se, vyhráváte, ale já teď na pár dní odjíždím, tak to tady zmákněte, ať se daří, čau! "Nemyslitelné!
Až letos na jaře ve mě uzrála myšlenka , že po skoro 18 letech úspěšného trénování , udělám ten zásadní krok. Skončím a budu jezdit po světě. Rodina už to vycítila v průběhu několika posledních měsíců, ale pro všechny ostatní-kamarády, známé ,hráče a a funkcionáře to byl šok. No jo, ale překopat takhle zásadně svůj život v týhle šílený covidový době není prdel........😇.. Někam vycestovat obnáší desítky problémů, zařizování, testování, očkování atd., ale už nešlo couvnout.
Tady musím zmínit, že velkou inspirací mi byli dvě holky či spíše ženský. Kačka, co cestuje za kačku a Hanka Machalová, co cestuje levně a chytře. Osobně se neznáme, ale po přečtení jejich knížek, které mi přinesl Ježíšek jsem dostal odvahu, že když to zvládnou i maminy od rodin(bez urážky 😁), tak to zvládnu taky.
A protože když už něco dělám , tak pořádně a ať to má koule, tak od dubna letošního roku jsem navštívil ať už sám či se ženou, starším synem, mladším synem , kamarádem, prostě s tím kdo má čas a chuť Portugalsko(Madeiru), Německo(Bastei), Polsko(Krakov), Rumunsko(Bukurešť), Itálii(Kalábrii), Gruzii, Švédsko(Göteborg, Malmö), Dánsko(Kodaň). Klasik by řekl„ Utrženej ze řetězu...."A vrcholem ještě je , že se o tom pokouším psát. Já , kterej poslední dopis napsal svoji ženě z vojny před více než třiceti lety , teď má už za sebou výpovědi o Chile a Madeiře a zkouším o Rize. Neskutečný paradoxy.😇A proč jsem se tedy vydal do Lotyšska? Za prvé : levná letenka(750Kč), za druhé : bez předsudků. Ještě musím zmínit, že nejsem tzv.památkovej nebo muzeiní typ. Rád se podívám na vše zajímavé, ale abych věděl že na rohu té a té ulice je ten a ten kostel či budova z 18 .století , to jde tak nějak mimo mě. Já cestuju proto, abych v nízkonákladovém režimu poznal atmosféru nové země, nasál její energii,poznal nové lidi , jídla nebo zažil něco zajímavého!✌️🌏 Letadlo společnosti Ryanair dosedlo na přistávací dráhu po dvou hodinách letu z Prahy v 19 45 . Vezmu baťůžek a před letištěm v trafice kupuju za 1,15 eura lístek na bus číslo 22, který mě má dovést někam k centru. Ten přijíždí za pár minut a společně s nejméně 20 českými spoluobčany nastoupím. V kapse mám sice z domova vytištěné mapy s místy zastávek,polohy mého hotelu a dalších zajímavostí a v mobilu poprvé v životě stažené offline mapy, ale česká omladina přes své iphony řeší věci za mě. A tak vystoupím na zastávce poblíž centra u řeky Daugavy v okamžiku, kdy se zvedne většina osazenstva . Rozhlídnu se a vykročím směrem přes ulici a během několika kroků už vím, že tady se mi bude líbit. Historické budovy, kavárny a hospůdky na dosah. Podle navigace dorazím za 20 minut k mému Hanza hotelu. Leží pár desítek metrů od vysoké budovy Akademie Věd velmi podobné dejvickému hotelu International.
Rychlé ubytování a honem ven, do centra ,něco si dát. Pomalu se začíná stmívat, fotím, ale není to ono a tak to hned mažu a hledám ,kde si sednu. Zaujme mě restaurace s živou hudbou ve složení : zpěvačka a instrumentalista. Jediný volný stůl a tak rychle k němu. Chci si dát místní pivo. Pozoruju obsluhu, ta bohužel nepozoruje mě. Po deseti minutách , o dost nervóznější než když jsem si sedal , si konečně objednám a přisedá si ke mě mladý, sympatický Lotyš. Dáme se do hovoru a já rázem zjistím , že jazyková vybavenost angličtinou je výrazně na jeho straně a ruštinou pouze na mojí straně. Několikrát , já i on navážeme konverzaci, která po pár větách skončí, když už na něj nestíhám reagovat a pouze kývu a (přiblble)se usmívám. Jedním z mých témat je i zpěvačka na což nereaguje on a vypadá nervózně. Objednám si druhé pivo, když se můj společník beze slova zvedne, hodí na stůl desetieurovku za jeden džus a odchází. Na okamžik (opravdu jen pidisekundu), mě napadne jí vyměnit za menší, protože tohle je přeplacený nejmíň čtyřikrát. Z hříšné myšlenky mě naštěstí vyruší ječení, křik a rámus. Zpěvačka s mladým Lotyšem se strkají a hádají jak Sophia Loren a Marcello Mastroianni ve slavném filmu„ Manželství po italsku. “ Po tomhle zážitku dopíjím, zaplatím (svými penězi ) a v teplém lotyšském večeru odcházím ke svému hotelu.
Okraj centra
Akademie věd=International
Akademie věd
Kostel ,15 metrů od hotelu
A druhý den ráno
A druhý den ráno
Druhý den, po vynikající snídani(vejce, slanina ,olivy + 1 čaj a 3 kafe), vyrážím směr centrum. Znovu fotím Akademii věd, procházím venkovní tržnicí se stovkami stánků s čerstvým ovocem a zeleninou a také šatstvem, brýlemi, kryty na telefon a podobným sortimentem. Krytou tržnici si nechám až na zítra. Netrvá to ani dvě minuty a jsem na hlavní Rižském nádraží. A zde je první podobnost s Prahou. Podivné existence, láhve alkoholu, nějakých čichadel a charakteristický zápach moče a dalších tělesných exkrementů. Projdu skrz se zadrženým dechem ,naštěstí nejsou vlezlí ani agresivní a vydechnu po sto metrech před podchodem, kterým překonám křižovatku a jsem v centru. Je to směs ruských, západních a severních stylů. Budovy jsou opravený a barevný a celý je to moc příjemný a hezký. Dojdu na Radniční náměstí ,kde stojí tzv. Černohlavci. Nádherné, oranžové budovy v pravoslavném stylu a pro mě jak jsem si později uvědomil nejhezčí zážitek z Rigy. Dále procházím různé uličky ,náměstíčka a pomalu se přemisťuji zpět na hlavní nádraží odkud mám v úmyslu jet do největšího, lotyšského letního letoviska Jürmaly. Zpáteční lístek za pár eur a jelikož mi to jede až za půl hodiny, ve 12 30, tak mám dostatek času pozorovat přicházející Lotyše a učinit , tak malý sociální průzkum. Opět velká podobnost s námi.
Už je to tady ! Frajer v sandálích s ponožkama do půlky holení, dále vyvoněný hezounek ve značkovém oblečení a starší dáma nakupující oblečení na místním trhu. Nasedám do postaršího vlaku a po dvaceti minutách vystupuju na zastávce Bulduri (jedna z prvních na pláži podél moře) a v prostředí , které silně připomíná jezera v polabské nížině. Lhota ,Ovčáry , Poděbrady, Ostrá a další. Borovicové háje, písečná půda, dřevěné budovy v socialistickém stylu. Z vlakové stanice, která je nějakých 600metrů kolmo od moře dojdu přímo k Baltu. Kouknu do leva a vidím širokou, dlouhou pláž kam až oko dohlédne. Kouknu do prava a to samý. A všude spousta lidí. Kouknu na moře, úplně klidný, bez vln. A tak sundám sandály(né ,ponožky jsem opravdu neměl) a mířím si to k moři se záměrem jít pár kilometrů po pláži a na okraji Baltu. Moře je dost špinavý, navzdory předsudkům teplý, ale hlavně mělký. A to tak ,že třeba po 30 metrech v moři leží ostrůvky lidí na lehátkách a tak je to na celé 26 km dlouhé pláži mnohokrát i když je pravdou, že celou jsem ji neprošel, tak třeba ne. Opravdu mi to silně připomínalo česká jezera. Pozoruju okolní krajinu ,lidi , poslouchám moře a najednou mě doslova praští do očí modrá wc Toika uprostřed písečné pláže, asi po kilometru další a tak ještě několikrát. Tak tohle je opravdu východ, to my jsme už naštěstí jinde. Několikrát si zaplavu, nejdřív musím ujít nejméně 150 metrů ,pokud nechci plavat v moři, které mi sahá sotva po pás a teplota, ale bohužel ani čistota se vůbec nemění.
K večeři si dám pizzu s kolou a capuchinem za 8,50 euro (v akci)už zase v Rize a opět za krásného, letního, večera ulehám .
Barevná Riga
Historické budovy
Dnes vyrážím z Hanza hotelu, na druhou stranu, směrem z města. Míjím domy s dřevěnými fasádami, ulice jsou široké, typicky ruské , když usoudím , že mi to tímto směrem stačí, zatočím k řece Daugavě, která protéká městem. Dominantou na druhém břehu je do výšky se tyčící televizní věž a posléze moderní budova Národní knihovny. Já je však pozoruju pouze z dálky, nemám v úmyslu jít blíž, jelikož šetřím síly na jinou štreku. Chci totiž navštívit krytou tržnici vybudovanou z leteckých hangárů a potom skrz centrum dojít k fotbalovému stánku FC Riga v severní části města. A to je nějakých 7-8 km a ještě zpět. Od tržnice jsem nečekal nic závratného díky svým předsudkům(už zase). Jaké, ale bylo moje překvapení, když jsem procházel velice moderně zařízenými propojenými obrovskými halami se spoustou zboží v různých sekcích jako například sýry, masa, lihoviny atd. až jsem došel k rybám. Z velkého výběru jsem se zastavil u jednoho stánku s cílem koupit k obědu a večeři nějaké uzené ryby. Bylo jich nejméně 20 druhů. Aby to nebylo trapný, rozhodl jsem se, že vynechám dvě nejlevnější a vezmu třetí, čtvrtou, pátou a potom asi desátou , což byl uzený losos. Milá paní prodavačka , co uměla a chtěla mluvit rusky, mi však s úsměvem rozmluvila moji třetí a čtvrtou volbu. Že prý nejsou dobré a doporučila v pořadí pátou, šestou a sedmou nejlevnější. Tak jo. Nakoupeno. O kus dál vidím různý druhy chleba , jeden vyberu, hodlám zaplatit. A nemám čím! Okamžitě panika, prohledání kapes, batohu a nic. Běžím zpět ke stánku s rybami a u nohu stolu vidím svoji peněženku. Čert vem peníze , stejně většinou platím kartou nahranou v mobilu, ale doklady, originál karta v trapu, to by zamrzelo. Zpocenej až mezi půlkama kvapně opouštím prostory tržnice.
U nádraží si opět nacvičím zadržování dechu a mířím do historického centra. Hlavně chci jít jinou trasou než minule, míjím kostely, budovy v různých barvách a stylech až dojdu k trojdomí s názvem Tři bratři. Odtud směrem na sever, podél rižského vodního kanálu, památníku svobody, územím plné ambasád, parků a také nádherného pravoslavného chrámu(tady si název pamatuju)Kristova narození. Je čas oběda a tak v parku, na lavičce , naproti ambasádě Řecka vytáhnu svoje úlovky z tržnice. Začnu pětkou, ale po dvou soustech usoudím, že tu jsem bohužel ještě neměl kupovat . Další dvě ryby a hlavně losos byli však vynikající a tak spokojen pokračuju dál.
⚽️ Stojím před stadionem FC Riga, dumám kudy dovnitř, ale naštěstí vzhledem k mým předchozím zkušenostem se opět přesvědčuju, že na jih a východ od nás to není problém. Útulný stadionek, dva trávníkaři se starají o hřiště a ještě mě ochotně fotí. Hledám fanshop a najdu ho v útrobách stadionu, kde vůbec nikdo není a tak mě nemá ani kdo vyhodit. Škoda, že to takhle nejde na Realu Madrid. Kuriozitou je , že na stejném stadionu o čtyři dny později rozhodují čeští rozhodčí v čele s Ondrou Pechancem utkání Konferenční ligy FC Riga-KF Shkendija (2:0).
Při zpáteční cestě , opět jdu jinou trasu, abych viděl co nejvíc , se ještě zastavím v kavárně na luongo a něco sladkého k tomu. Vše je na váhu za různé ceny, proto vyberu tři druhy v jedné ceně a anglicky to prodavačce vysvětluju. Prý to takhle nejde. Zkouším tedy rusky. Tak to už vůbec ne. Nakonec mi prodá jeden druh a já si říkám, ať se doma kousne do zadku. Celé to pozorují dvě dámy a při odchodu mi věnují svoje cukroví různých druhů a omlouvají se mi, že Lotyši nejsou takoví. S radostí přijímám, budu mít totiž o snídani vystaráno, jelikož tu hotelovou kvůli brzkému odletu nestihnu. Pomalu se blíží večer a já se ještě naposled vracím do centra. Chci se pokochat u Černohlavců, u těch krásných , oranžových domů, dávám si další kafe , poslouchám pouliční muzikantku, přihazuju drobné a zbytek ryb už dojím ve svém pokoji. Riga je v mnoha ohledech podobná Praze a vzhledem k tomu, že ta je jedním z nekrásnějších měst na světě, tak překonej předsudky a jeď do Rigy!
Památník svobody
Rižský kanál
Rižský kanál
TV věž
Pocta vojákům
Ambasády
Jak se ti cestopis líbil?
Kafíno procestoval 53 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil12 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jirko, velký obdiv. Nejvíc mě upoutal tvůj příběh a odhodlání začít cestovat. A že jsi do toho skočil po hlavě :) Díky za to.
PS: Čleň text odstavci :) lépe se pak čte.
Ahoj Davide, moc děkuji za podporu!
A taky za radu, jsem tímhle úplně nepolíbený, ale zapracuju na tom.👍
Jé, v Hanza Hotelu jsem spal při své návštěvě Rigy, před dvěma roky, taky. Fajn, že tu blbou kovidovou dobu přežil. Taky si mě připomněl, že bych zase měl navštívit Folkklubs ALA pagrabs 😉 tak díky.
Ahoj Martine, díky za reakci!👍Hanza hotel je fajn!
Super mě to pobavilo, díky a sdílím u sebe na FB/IN, protože váhavci přesně toto potřebují vidět.
Díky moc Hanko!
Cestopis pěkný, jenom bych tedy dělal mezery za čárkami, vykřičníky, tečkami...prostě za interpunkčními znaménky, strašně to tahá za oči a blbě se to čte.
Děkuji Nuny,dám na to příště pozor.👍
Ahoj Kačko,moc děkuji za reakci.Velmi mě to potěšilo!Tvoje cestování je mi inspirací!!
Ahoj Jirko. K tvému cestopisu a vlastně i jako odpověď na tvou zprávu: Skvělé! Jak cesta sama, tak i napsání cestopisu!!
Díky za oživlé vzpomínky na nezapomenutelnou Rigu, ale hlavně za to, jak jsi popsal "svoji proměnu". Věřím, že i Hanka Machalová je poctěna stejně jako já, že to co dělá, dokáže někoho takto radikálně ovlivnit! To, že někdo pod vlivem tvého psaní koupí letenku, vyjede sám, jede někam, kam by ho to ani nenapadlo...to je super. Ale že někdo propadne cestování stejně šíleně jak ty - opustí komfortní zónu komfortního života, navíc v době covidového šílenství, to je fakt boží! Děkuji ti za zpětnou vazbu, kterou jsi mě - dle tvé zprávy - chtěl ujistit (a opravdu ujistil!!), že to, co člověk dělá, má smysl. Vím, že věta "pokud přečtení mého cestopisu jediného člověka nakopne k cestování, má to všechno smysl" zní jako fráze a klišé, ale já to tak opravdu vnímám. Navíc za ty dva roky nejsi jedinej a tím se motivace násobí.
Jsem ráda, že tě cestování chytlo tak, jak popisuješ, a pevně věřím, že tahle "infekce" se bude šířit víc a rychleji než současná pandemie. Protože jak mi nedávno napsala jedna dáma: "Necestuji, abych utekla životu. Cestuji, aby mi neutekl život, na jehož konci budeme litovat jen toho, co jsme nezažili.."
Takže ještě jednou tleskám, na cestách přeji hodně šťastných momentů a hlavně - ani jediný důvod litovat. Naopak, s každou cestou ujištění, že jsi změnil život včas a správným směrem a víc tvých cestopisů, díky kterým se tohle poselství bude šířit dál..
Hezký cestopis, díky, jen se též přimlouvám k tomu formátování textu. :-)
Též jsem prvně s dětmi vyrazila do Evropy vlakem/autem na popud příspěvků od Hanky a následně poprvé letěla s dcerou na Mallorcu po objevení tohoto webu a hlavně Kačky! Bohužel hned po příjezdu domů začala vlna uzavírek a lockdownů a letos jsme se nikam krom Adršpachu neodhodlali, pominu-li naše Krušné hory a České středohoří, kde jsme téměř denně. Na druhou stranu jsme si prvně vyzkoušeli spaní nadivoko v českých lesích, ta doba měla rozhodně něco do sebe, letošní léto bylo nabité dobrodružstvím. Příští rok se snad podíváme zase i někam dál, třeba právě do Rigy. Díky a přeji spousty dalších krásných zážitků na cestách. :-)
Děkuji Lucko!
Přeji spoustu úžasných cest, krásných míst je spoustu všude ať už u nás nebo ve světě. Odvážnému štěstí přeje. 😁👍Pokud hledáš ještě nějakou inspiraci , mrkni na můj blog na Facebooku : Krásné cestování.✌️🌏