Řím pro dvě, prosím

Řím - město tisícileté historie a překrásné kultury. Kdo ho neviděl na vlastní oči, jako by nebyl. Město s nejlepší pizzou, jakou si člověk dokáže představit. Přesně takhle jsme si s kamarádkou Jančou představovaly Řím, když jsme o něm snily. Po úspěšném ukončení prvního ročníku na vysoké škole přišlo léto, které bylo přeplněné brigádami a povinnostmi, které se dají stihnout pouze v těchto měsících. Tahle skutečnost, a taky fakt, že se celé dva měsíce neuvidíme, nám dodala odvahu splnit si naše přání a společně se podívat do evropské metropole. 

Ze zamračené Prahy jsme odlétaly v brzkých hodinách v neděli devátého měsíce roku 2017. Přistály jsme ve slunné Itálii, přesněji na letišti Ciampino. Naším prvním úkolem bylo dostat se do centra, což neměl být žádný velký problém, protože jsme si ještě před odletem koupily jízdenky na pravidelný autobusový spoj. Nicméně jsme zapomněly na základní pravidlo jakéhokoliv italského města: ,,Na všechno je dost času a nikdo nikam nespěchá." Po půlhodinovém kontrolování, zda stojíme na správné zastávce, autobus konečně přijel a nám spadl docela těžký kámen ze srdce, že jsme nepřiletěly na špatné letiště. Po krátké, za to ne zcela příjemné, cestě jsme vystoupily na nádraží Roma Termini, odkud jsme to měly velmi blízko na ubytování. 

A kam jinam by naše kroky mohly směřovat jako první... Samozřejmě, ke Koloseu. To, že jsme ho zahlédly z letadla při přeletu nad městem, bylo úžasné, ale ještě úžasnější bylo vidět jeho monumentálnost z blízka. Byly jsme u něj nejméně hodinu, jako bychom se ho nemohly nabažit. Vyfotily jsme ho snad z každého úhlu, a taky před ním vznikla jedna z nejlepších fotek z celého výletu, kterou dodnes obě považujeme za všeříkající vzpomínku na daný okamžik, kdy jsme viděly Koloseum poprvé v životě.

Pak už bylo na čase se posunout dál, a my nasedly na metro, a vyrazily směrem k Vatikánu. Vystoupily jsme na zastávce Ottaviano, ale protože už nás začal dohánět hlad, přednostně jsme začaly hledat restauraci, kde bychom ochutnaly místní speciality. Nakonec jsme skončily v jedné z mnoha pizzérií a překvapivě si daly pizzu! Obrázky pro jistotu přidávat nebudu, protože i na nich vypadají  fakt dobře a okamžitě se nad nimi sbíhají sliny. Po výborné obědo-večeři jsme už skutečně zamířily na Náměstí svatého Petra. Zbytek slunného odpoledne jsme strávily zde, obcházejíc všechny památky. Překvapení na nás čekalo v podobě pána, kterému bylo kolem padesáti let, chodil o holi a byl očividně bez domova. I přes tyhle charakteristiky mluvil plynule anglicky a byl veselý a šťastný, jako většina Čechů není.  Zpátky do Říma jsme se prošly pěšky, nakoupily si něco malého na zub k večeři, a později šly spát plny očekávání s vizí druhého dne.

Druhý den jsme si přivstaly, a po snídani v podobě sladkého croissantu a kávy jsme se vypravily ke Koloseu. V ranních hodinách jsou fronty ke vstupu nejkratší, a my nechtěly ztratit ani minutu z celého dne. Vstupenky šly zaplatit pouze kartou, takže pokud plánujete Koloseum nejen vidět, ale i navštívit, tak tohle je docela podstatná rada, kterou jsme před odjezdem nikdy nečetly. No, co vám budu povídat, uvnitř to bylo nádherné. Historie dýchá z každého kamene, kolem kterého projdete. Přestože byla fronta na vstupenky krátká, uvnitř už se i tak nacházelo plno lidí, které napadla stejná věc jako nás. 

Po takhle skvělém startu celého dne nešlo mít špatnou náladu. Nejbližší další památkou je Forum Romanum, jehož návštěva je v ceně vstupenky do Kolosea, takže byl rázem dalším cílem naší cesty. Nevěděli jsme, co očekávat, měly jsme naplánované pouze body, které chceme navštívit, ale moc informací jsme o nich nezjišťovaly, což byla velká chyba. Tento soubor památek je toho důkazem - navždy už pro nás bude Forum Romanum pouze pozůstatky z historie, o kterých moc nevíme, a ani se už asi nedozvíme. Každopádně pohled na celý komplex byl nádherný, z jedná vyvýšené části bylo vidět i na další části města, jak je vidět na prvním obrázku v pozadí. 

Blížila se polední hodina a nás opět začal sužovat hlad, ale procházku po městě jsme nechtěly nijak uspěchat. Nejdříve jsme navštívily památník Viktora Emanuela II., který nás okamžitě upoutal svou velikostí a vznešeností. Od něj jsme pokračovaly směrem k Fontáně di Trevi, ale do cesty nám vstoupila restaurace, kterou jsme nemohli nenavštívit. Opět padla volba na pizzu, a opět nebudu vzbuzovat pocit hladu z obrázků, přikládám pouze zmrzlinu, kterou jsme ulovili cestou k Fontáně. Ten den totiž bylo pekelné horko, pocitově 30 stupňů, a my se, mimo jiné, krásně spálily. Po obědě jsme dorazily úzkými uličkami k Fontáně, která byla v totálním obležení turistů. Tentokrát jsme tu netrávily delší dobu proto, že jsme chtěly, ale protože jsme čekaly, až se někde uvolní metr čtvereční, kam rychle naběhneme, a podíváme se na tuhle oblíbenou památku z blízka.

Dále jsme pokračovaly kolem Pantheonu až na Piazza Navona, které bylo útulně překrásné. Nejzajímavější na něm je, že je velmi úzké, a z každé strany obklopeno alespoň jednou památkou. Protože na nás už pomalu, ale jistě, začala padat únava, začaly jsme se vracet do centra, kolem Circus Maximus, což je dnes již něco na způsob parku, i když od našich parků se relativně dost liší. Ne náhodou jsme šly na ubytování kolem Kolosea, abychom se na něj mohly znovu podívat, ale už jsme se moc nezdržovaly, protože jsme byly od rána dost unavené, a večer jsme měly naplánovaný další program, takže odpočinek byl nutností. 

Večer byl předzvěstí rozloučení s městem. Ve čtvrti Rione I Monti jsme našly tu nejzapadlejší a nejkrásnější restauraci a dopředu se domluvily, že si konečně dáme něco jiného, než pizzu. Obě jsme si daly těstoviny penne, já s pálivější tomatovou omáčkou, Janča se sýrovo-tomatovou omáčkou, a obě byly vynikající. Po skvělé večeři jsme dalších pár hodin strávily u krásně osvíceného Kolosea, propovídaly jsme každou chvilku, a náramně si to užily. To už bylo z druhého dne vše, co jsme mohly dostat, a byly jsme maximálně spokojené. 

Třetí, a zároveň poslední den už nezbýval čas na nic jiného, než zabalení milionu suvenýrů a věcí, které jsme nakoupily. Předtím jsme ještě zašly na stejnou snídani jako předešlý den, která byla opět stejně lahodící. Po deváté hodině jsme vrátily klíče od ubytování, a vyrazily na Nádraží, které bylo snad ještě zmatenější než při příjezdu. Nakonec jsme ale znovu autobus našly a dorazily na letiště.

Tenhle výlet byl skutečně úžasný, především díky tomu, že jsem ho mohla prožít s někým tak skvělým, jako je moje kamarádka Janča. Doufám, že příběh bavil i Vás, a přinesl nějaké dobré rady, pokud plánujete vyrazit do města zaslíbeného a námi z celého srdce milovaného. Moc děkuji za přečtení, pokud budete chtít, sledujte mě na Instagramu (@nicolakrausova), a já se budu těšit u dalšího cestopisu! :)