Cestopis

ROADTRIP IV

Letošní díl našeho ježdění po evropských silnicích.
Avatar uživatele Tutina
Cestopis z roku 2019 napsala Tutina

Máme za sebou s přítelem v posledních třech letech tři roadtripy po Evropě, jejichž itinerář sem také možná jednou přidám, a tak letos nemohl chybět díl čtvrtý. Po loňském "tak dlouho se jezdí autem po Evropě, až se výfuk utrhne" jsme však již neměli v naše auto důvěru, a tak byla cesta v ohrožení, naštěstí nám ale auto půjčili rodiče, takže jsme mohli vyrazit.

Před odjezdem:
1. Destinaci vybírám podle seznamu nejhezčích silnic v Evropě. Seznamů existuje více, stačí googlit. Pro letošek byl výběr směřován zejména na Německo, protože jsem chtěla ještě naposledy využít bezplatnost německých dálnic. Volba padla na Romantische straße. K tomu jsem chtěla vidět severní Polsko a zbytek se pak odvíjel už tak nějak sám.
2. Nocujeme v kempech ve stanu, takže ubytování předem neřeším. Hodí se s sebou vzít igelit pod stan pro případ mokra, nafukovací karimatku, teplou deku, která izoluje chlad od země, samozřejmě spacák a nějaký polštářek.
3. Obědy si připravujeme doma, zavařujeme a bereme plynovou bombu. Vezeme tedy hrnec, příbor, prkénko a plastové nádobí, které se dá umýt, ale nerozbije se, jar, houbičku a utěrku.
4. Co nezapomenout před odjezdem - dofouknout pneumatiky na požadovanou kapacitu, vzít barel vody, stáhnout si offline mapy, mít potřebnou zahraniční měnu nebo kartu s výhodným kurzem, nezbytná je pro nás redukce na nabíječku do auta a nejlépe ještě powerbanka, využije se i šňůra a kolíčky na pověšení prádla, praktické světýlko do stanu atp.

DEN 0. Vyrážíme

V pátek po práci nasedáme v Brně do Hyundaie i20 a vyrážíme na benzínku, kde dofoukneme pneumatiky a doplníme nádrž, což hned zaznamenáme do příslušné aplikace (např. Fuelio), abychom průběžně mohli sledovat spotřebu a další zajímavé statistiky. Naše první cílová destinace je Königssee, takže se snažíme ještě v pátek před setměním ujet co nejvíce km tím směrem. Vyhýbáme se všem placeným silnicím, tedy v ČR i v Rakousku dálnicím, a před osmou hodinou stavíme stan v kempu Lichtenfels u Zwettlu, kde si týpek v okýnku bez dokladu bere 20 EUR, sprcha v kempu pak teplou vodu produkuje jen za vhození 50 centů.

DEN 1. Ferrata na Jenneru

Budíka si na ráno nenastavujeme, takže po přirozeném probuzení se jdeme projít pár metrů od kempu ke zřícenině Lichtenfels. Mezitím nám uschne stan, takže ho balíme a odjížíme. V Rakousku tankujeme za 1,2 EUR/l, což je stejně jako v ČR. Po cestě se zastavujeme na odpočívadle, kde si na bombě ohříváme první oběd a přes Salzburg se dostáváme do oblasti národního parku Berchtesgaden.

V Německu mají v neděli prakticky všude zavřeno a v sobotu mají kratší otevírací dobu a my si vybíráme si jako první aktivitu ferratu, protože si potřebujeme půjčit vybavení v otevírací době. V Intersportu stojí kompletní výbava pro jednoho 10 EUR na den, vlastní máme cyklorukavice a pevné boty. S výbavou jedeme autem k prostřední stanici lanovky Jennerbahn, kde zaplatíme 2 EUR za parkování a pak 9 EUR za lanovku na horu Jenner, kde se ferrata nachází. Protože jsme na ferratě ještě nikdy nebyli, vybrala jsem tuto pro obtížnost A/B. Ostatní se mi trochu smáli, že to je snad rovná cesta, ale realita byla nakonec někde úplně jinde :D Cestu dolů jsme zvládli po svých a i vybavení jsme stihli vrátit před zavíračkou. Na noc jsme se ubytovali v kempu v blízkém Schönau za 30 EUR.

Národní park Berchtesgaden
Ferrata Schützensteig na hoře Jenner
Na cestě

DEN 2. Lodí k Obersee a vláčkem do dolu

Kemp k nocování jsme vybrali díky minimální vzdálenosti k přístavu na jezeře Königssee, takže jsme to ráno měli co by kamenem dohodil. Na přeplavbu Königssee k Obersee totiž kolem desáté vznikají fronty, čemuž jsme chtěli předejít. Loď stála 19 EUR a přeplavba trvala necelou hodinu s tím, že na palubě skoro celou dobu šprechtil průvodce a upozorňoval na různé zajímavosti z okolí jezera. Lodě tam jezdí elektrické, aby nešpinily průzračnou vodu. Na konečné jsme vystoupili a vydali se krátkou cestou k Obersee, kde jsme se pokochali krásou přírody a vydali se zase lodí zpět do kempu, kde jsme poobědvali, sbalili stan a jeli do blízkého Berchtesgadenu do solného dolu. Místní řeka je neuvěřitelně čistá. Solný důl stál 17 EUR a rezervace byla možná, ale nebyla potřeba. Prohlídka začíná v předem stanovený čas tím, že se oblečete do speciálního obleku, vyfasujete audioguide ve vybraném jazyce (vč. češtiny) a usadí vás na vlak. Když je na vlaku asi tak 50 lidí, sveze vás do útrob dolu. Tam vás čeká videomapping, obří skluzavka, solné jezero, ochutnávka slané vody a různé vystavené věci. Zpátky nahoru se jede zase vláčkem. Vzhledem k tomu, že mi nefungoval audioguide, byla prohlídka celkem naprd. Chtěli jsme navštívit ještě Orlí hnízdo, ale když jsme zjistili, že 20minutová jízda busem stojí 16 EUR, tak jsme řekli ne.

Večer nás pak na cestě zastihl déšť, takže to se stavěním stanu nevypadalo valně. Naštěstí jsme natrefili na bezva paní v kempu Brugger u Riegsee, která nám dovolila ubytovat se pod altánkem, takže jsme noc strávili v suchu za 25 EUR. Jen nás dost otravoval ježek, který dupal a funěl kolem stanu.

Obersee
V solném dole se nesmělo fotit, ale...
Na cestě

Den 3. Neuschwanstein a jižní část Romantische straße

Ráno bylo stále pošmourno. Naštěstí mi od té doby, co mám pončo pláštěnku z Decathlonu, déšť tolik nevadí. Navíc pokud prší, znamená to, že někde bude duha a vodopády konečně budou vypadat jako vodopády, což byl přesně náš případ. Neuschwanstein je notoricky známý německý zámek, který byl předlohou i Disneyho zámku. Je hojně navštěvovaný, takže je vhodné si čas návštěvy buknout předem. Lístky je pak nutné vyzvednout ve vesnici pod zámkem minimálně hodinu a půl před prohlídkou, což je vopruz. Na místě se mi ale podařilo přebukovat na dřívější čas. Parkování ve vesnici stojí 7 EUR, ale jakmile zaparkujete před ní, máte to zadarmo, což jsme udělali. Nahoru k zámku se dá dostat mnoha způsoby, my si vybrali delší cestu pěšky kolem vodopádu a trvalo nám to asi 45 minut. Hlavní branou se dostanete na nádvoří, takže pokud nechcete utratit 15 EUR za prohlídku interiéru, můžete si náštěvu zámku užít i tak. Pokud máte zaplacený lístek, pustí vás ve stanovený čas turniketem dovnitř, kde je v ceně k dispozici audioguide, opět i v češtině. Prohlídka trvá asi půl hodiny a nesmí se fotit. Informace jsou zajímavé a opravdu je to něco jiného, co jsem doposud na hradech či zámcích neviděla, ptž uvidíte např. umělou jeskyni nebo zimní zahradu. Pokud narozdíl od nás budete mít štěstí na hezké počasí, z nedalekého mostu je možné vidět i celý zámek.

Po prohlídce a obědě jsme započali cestu po Romantische straße, která je asi 370 km dlouhá. Mířili jsme směrem od J na S, i když běžný směr je ze S na J. Německo bylo plné objížděk, uzavírek a romantiška nebyla dobře značená, takže se nám na ní nedařilo příliš udržet :D Na počátku byla všude kolem hlavně zelená tráva a krávy, později jsme projížděli kolem řek, lesem i po rychlostkách. Nakonec jsme však kvůli  četným "Umleitung" nebyli schopni dojet ani do naplánovaného kempu a tak padlo rozhodnutí přespat mimo kemp. Zanedlouho jsme to zapíchli na travnaté louce u kukuřičného pole odděleného od silnice říčkou a stromy. Měli jsme obavy, aby nás majitel pozemku nevyhodil a tak jsme čekali se stavbou stanu až se začne trochu šeřit; jen co jsme stan postavili, už k nám polňačkou přijíždělo auto. Jako nejlepší nápad mi přišlo hodit šipku za stan ve smyslu "když mě neuvidí, nemůže mě vyhodit", načež přítel hlásí, že to není majitel pozemku, ale policejní auto. Vylezla jsem ležérně zpět ze svého úkrytu za stanem s výrazem "jakoženic" a čekala, až nám policajti sdělí, že se máme pakovat. Policajt stáhl okénko, koukal na nás, my na něj. Trapná chvíle, kdy jsem přemýšlela, jestli čeká, že něco řekneme. Zmohli jsme se na "Helou" a policajt sdělil, že "Alles in Ordnung". Ani nechtěl vidět občanky, nebo předem pečlivě připravený doklad o tom, že mi rodiče půjčili auto dobrovolně. A tak jsme nakonec byli vlastně rádi, že nás někdo přijel zkontrolovat a přespání nám posvětil.

Neuschwanstein zblízka
Harburg na Romantische straße
Přespání na louce

Den 4. Severní část Romantische straße

Ráno jsme opustili louku a pokračovali spanilou jízdu po romantišce, kterou nám kazila jen cena benzínu v německu - 1,4 EUR/l. Navštěvovali jsme malebná německá městečka. Nejvíce se nám líbil Dinkelsbühl a Rothenburg ob der Tauber. A pak konečně nadešel čas, kdy jsme mohli využít bezplatné dálnice a přestat následovat značky "Umleitung" na okreskách. Na dálnici jsme se cítili jako doma - všude uzavřené pruhy kvůli opravám, zácpy ve zúženích a neuvěřitelné množství kamionů. Odpočívadla prakticky žádná.

Večer jsme přijeli ke kempu, kde na recepci nikdo nebyl, našli jsme si místo pro stan a když jsme se vrátili k autu, jeden z hostů nám zavřel branku, takže zpátky do kempu už jsme se nedostali. Nezbylo než postavit stan na travnatém parkovišti a ráno to sbalit dřív, než si nás někdo všimne. Pozitivní bylo, že už druhou noc jsme ušetřili za nocleh, negativní pak to, že už nám došla voda v barelu a že jsme byli druhý den bez sprchy. Vodu jsme vyřešili jednoduše, protože 2 km od nás byl k mému velkému překvapení Kaufland. Btw v Německu jsou zalohované pet lahve, takže pečlivě odpočítaných 19 centů pokladní nestačilo. Před opuštěním Německa jsme si na vrácení samozřejmě nevzpomněli...

Rothenburg
Rothenburg
Na cestě

Den 5. Křivý les a Baltské moře

Ráno nás za stanování na parkovišti nikdo nepokáral a my se vrátili zpět na dálnici a pokračovali na Štětín. Přejeli jsme tedy hranice z Německa do Polska. Poznat to bylo hned, protože místo asfaltové silnice byla rázem kamenná cesta. Tím ale posměšky Polsku končí, protože okresky byly v bezvadné kondici a na některých místech byly otevřené i úseky dálnice, které ještě ani nejsou v mapách zaznačeny. A to mají navíc většinu dálnic zdarma. S neopravenými vozovkami jsme se ale často setkávali při průjezdu městy.

První zastávkou v Polsku byl Krzywy Las = Křivý les. Nedávno jsem ho viděla někde na 9gag nebo BoredPandě jako místo, které musíte nutně navštívit, protože tam stromy rostou divně (v podobném seznamu bylo i Obersee, které jsem navštívili již druhý den). Protože jsme ho měli v podstatě přímo po cestě, brali jsme to jako příjemnou zastávku po pár hodinách strávených v autě a před další cestou na sever.

Na benzínku jsme se tentokrát víc těšili, protože cena benzínu klesla na 5 PLN. (Pro představu, v nej směnárně v Praze jsem těsně před odjezdem měnila při kurzu 5,95, Revolut měla při pobytu 5,93 a o víkendu 5,99. ). Za každou cenu jsme se chtěli vyhnout třetí noci mimo kemp a to se nám s přehledem povedlo. Ubytovali jsme se za 47,6 PLN v Intercampu 84 v městě Leba, kousek od Slowiňského národního parku u Baltu. V létě je to zjevně turisticky velmi oblíbená oblast, ale první týden v září tam nebyla ani noha. Večer jsme strávili sledováním západu slunce nad mořem, ale za mraky.

Krzywy Las
Balt
Přejezd Německo ->Polsko

Den 6. Duny a výběžek Hel

Dopoledne jsme vyrazili na výlet do Slowiňského národního parku. Jednodenní vstupné pro dospělce je 6 PLN, pokud chcete parkovat, počítejte s 6 PLN/h. Od vstupu do parku je to k největší duně 5,5 km. Máte několik možností, jak se tam dostat, pěšky po dlážděné cestě lesem, na vlastním nebo půjčeném kole po téže lesní cestě, vozíkem nebo lodí. My jsme neměli úplně moc času, takže jsme zvolili vozík za 9 PLN za jeden směr. Trasa vozíku kopíruje lesní cestu pro pěší, ale je vytvořena z panelů. Procházka po dunách byla super a připomněla nám předloňské Kanáry. Navíc jsou duny obrostlé zeleniskem a obklopené z jedné strany Baltem a z druhé jezery, najdete tam i Mrtvý les. Zpátky z dun jsme se rozhodli jet lodí, ke které je však potřeba dojít kus pěšky a tak jsme šli mořem po pláži. Loď ale byla v nedohlednu a nikde žádné info, takže jsme nakonec stopli zase vozík, který nás odvezl k východu z parku.

Pokračovali jsme autem na poloostrov/výběžek/písečnou kosu Hel. Tam jsme navštívili záchrannou stanici tuleňů, tzv. Fokarium, za 5 PLN. Mají tam i třikrát denně krmení. Bohužel je tam vše v polštině, takže jsme z toho moc neměli. Procházka po promenádě byla ale pěkná. Za parking tam chtějí také pár zlotých.

Další na řadě byl Gdaňsk a tak jsme se ubytovali přímo u něj v kempu Stogi 218, kdy jsme poprvé nestanovali na travnaté louce, ale na jehličí pod vzrostlými borovicemi.

Slowiňský NP
Foki
Kemp

Den 7. Gdaňsk a Malbork

O Gdaňsku jsem se dočetla, že je super projet si ho na kajaku. Protože ale poránu nebylo úplně nejtepleji a nechtěli jsme si zamokřit oblečení, půjčili jsme si místo kajaku šlapadlo. Menší šlapadlo pro dva stojí 25 PLN/h. Půjčovnu najdete na ulici Žabi kruk. Pokud byste to na mapách nemohli najít, je to hned u "Baszta pod Zrębem". Za rohem je i menší bezplatné parkoviště, kde jsme ale vychytali poslední volné místo. V půjčovně nám doporučili okruh, ale my bychom doporučili spíše jet pouze hlavní kanál tam a zpět podél hitorického nábřeží, protože v bočním kanálu to moc pěkné není. Cesta zpět byla mnohem náročnější na šlapání; když začal fučet vítr, málem jsme se nehli z místa. Více k centru lze půjčit i motorové lodičky a po kanálu jezdí i MHD loďka.

Po delší hodince na šlapadle jsme se šli ještě projít do centra, kam ze šlapadla nedohlédnete. Bylo to tam krásné. Navštívili jsme místní vývařovnu Harcówka, kde jsme ochutnali kašubskou kuchyni. Já jsem si dala kotlet po kasubsku s kaszou a přítel tresku. Byla jsem celkem překvapená, že jsem dostala smažený řízek, na něm plátek slaniny a na něm volské oko a k tomu pravděpodobně pohanku s omáčkou a ještě kysané zelí, navíc je v ceně kolem 20 PLN i zeleninový salát a domácí limonáda. Bylo toho moc, takže jsme to ani nedojedli a bylo to výborné. Jako sladkou tečku doporučuji zajímavě točenou zmrzlinu z okýnka, na kterou při procházce městem určitě narazíte.

Nacpaní k prasknutí jsme se vrátili k autu a vydali se směrem na Malbork, což je nevětší cihlový hrad na světě a na internetech se o něm píše, že zatím nebyl českými turisty objeven. Jedná se o nedávno kompletně zrestaurovaný křižácký hrad. Docela nás zarazilo vstupné, které činí 45 PLN za osobu. V ceně je audioguide, který není v češtině, ale v angličtině, která je velmi srozumitelná. Celá prohlídka trvá asi tři hodiny (!!) a průvodce je velmi vtipný, takže nakonec poměr kvalita-cena v pohodě. Parkovat se dá buď na druhé straně řeky, odkud je možné si hrad vyfotit v celé své kráse, nebo kousek od pokladny u mekáče, kde je parkování od 15h zdarma, jinak stojí 1 PLN/h. Audioguide je ale nutné vrátit do 19h a pokladny jsou otevřeny myslím do 17 h.

Protože jsme se na hradě zdrželi déle, než jsme čekali, nestíhali bysme moc dobře dojet do nějakého kempu a navíc měla být v noci zima. Řekli jsme si, že se pokusíme vyhledat nějaký hotel a kus od nás byl Ibis Styles Grudziadz za 1100 Kč na noc i se snídaní, takže z našeho pohledu nebylo co řešit. Po sedmi nocích ve stanu jsme si pobyt v hotelu zaslouženě užili.

Malbork
Gdaňsk
Gdaňsk

Den 8. Wroclaw

Ráno jsme strávili více než hodinu na snídani, která byla úžasná. Byli jsme tak nacpaní, že jme si ani Grudziadz nešli projít, i když to nejhezčí bylo jen deset minut chůze od hotelu. Počasí se opět zhoršilo, což se nám hodilo, protože nás čekala cesta autem, která je příjemnější, když nesvítí slunce.

Popojeli jsme do kempu v centru Vratislavi , o kterém jsem si dopředu přečetla, že je to v podstatě skanzen, protože se tam od dob komunistů nic nezměnilo. Na travnaté ploše určené pro stany jsme byli jediní, na místě pro obytňáky bylo několik holanďanů ve věku kolem 70 let. Vyrazili jsme do města podívat se na představení hrající fontány, nejdřív bylo představení na klasickou hudbu a poté populární s promítáním do vodní páry. Na internetu jsem původně našla, že večerní představení je od 21.30, při ověření jsme ale zjistili, že ve skutečnosti je to nejlepší v září už ve 20 h, takže jsme měli co dělat, abychom to stihli. Ale stálo to za to, i když ta promítací část na nás byla asi příliš umělecká, ptž jsme ji vůbec nepochopili. Promarněný potenciál.

Na cestě
Multimediální fontána
Ibis snídaně

Den 9. Stolové hory

Dopoledne jsme se šli na chvíli projít do centra města a najít některé z desítek trpaslíků, pak už jsme se vydali směrem domů. Po cestě jsme měli v plánu ještě výšlap na Velkou Hejšovinu a procházku Bludnými skalami. Nakonec jsme se ale rozhodli uskutečnit pouze výšlap. Zaparkovali jsme u žluté turistické stezky ze severní strany a šli na to. Stálo to za to - zajímavě tvarované balvany a krásný výhled.

Po přejezdu hranic jsme si na přivítanou dali z principu smažák v náhodné vesnické hospodě. Zbývalo nám posledních pár kilometrů domů, když jsme se stali svědky dopravní nehody. Nestalo se nic vážného, ale i tak to byl zážitek, bez kterého bychom se obešli. Já tedy zejména proto, jak protivná a neprofesionální byla osoba na lince záchranné služby. Byla to jediná nehoda, kterou jsme během deseti dnů na cestě viděli. Pak už jsme v klidu dojeli do Brna.

Wroclaw
Velká Hejšovina
Velká Hejšovina

Epilog: Ujeli jsme asi 3200 km s průměrnou spotřebou 5,5l a stálo nás to cca 9.000 Kč na osobu (celkové náklady za oba dva: 6.000 Kč benzín, 5.000 Kč atrakce, 4.000 Kč ubytko, 2.500 Kč potraviny, 350 Kč parkoviště, 250 Kč pojištění a 200 Kč ostatní, za dálnice jsme nedali ani korunu).

Roadtrip 2019
Avatar uživatele Tutina

Zážitky pro tebe sepsala Tutina

15. 09. 2019, poslední aktualizace 2019-09-15T10:30:18+02:00

Tutina žije v České republice a procestovala 40 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 1 rok, napsala pro tebe 3 cestopisy .

Komentáře

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 1 minutu
Na Leningrad do Petrohradu
cizy 2019-10-23T11:08:29+02:00 1 komentář
Rusko 2019

Víkendová návšteva ruského hlavného mesta kultúry spojená s koncertom legendárnej kapely Leningrad.

Čtení na 6 minut
Bělorusko roadtrip 1 - neviditelná hora a muž se sekerou u chátrajícího zámku
Tereza Kráčmarová 2019-10-22T22:49:49+02:00 2 komentáře
Bělorusko 2019

Čtveřice cestovatelů se vydává na legendární pouť Běloruskem. Nezpevněné polní cesty, spoustu azbuky a porušování všech zákazů, které se dají porušit. Po cestě potká muže se sekerou, spoustu žen zamet

❤️ Oblíbené
Čtení na 12 minut
Do Íránu? A sama? 
Monika 2019-10-21T20:35:51+02:00 9 komentářů
Írán 2019

 Aneb praktický průvodce po této úžasné zemi.

Čtení na 1 minutu
Dunhuang - divoký západ Číny
Adam K. 2019-10-21T12:51:53+02:00 0 komentářů
Čína 2018

Cesta za pouští, Duhovými horami a poslední části Velké čínské zdi

Další cestopisy