Roadtrip Maroko aneb co se dá stihnout za 4 dny
1400 km: Marrákeš, úžasný vodopád Uzúd, cesta skrze pohoří Atlasu, nevšední noc v poušti u Merzougy, parádní projížďka na velbloudech, soutěska Dades Gorges a ksar Ait Ben Haddou
Cestopis z roku 2020 napsala Kateřina _7
Termín 9.-13.2.2020
Tento trip do Maroka vznikl v podstatě náhodou. Jednoho listopadového dne jsem si trošku hrála s mým oblíbeným vyhledávačem levných letenek (Azair) a po krátkém hledání jsem objevila zpáteční letenku do Marrákeše za částku lehce převyšující 1000Kč, a ještě k tomu v termínu jarních prázdnin! Tomu jsem prostě nemohla odolat. Ihned jsem o svém zcela spontánním nápadu letět do Maroka dala vědět kamarádovi. Neváhal a souhlasil. Bleskově jsem provedla nákup letenek, protože kdo zaváhá neletí (aspoň teda ne za levno :D). Když jsem pak doma nadšeně oznámila rodičům, že poletím do Maroka, moc nadšení nebyli. Před cestou jsem doma dostala dlouhý výklad výčtu všech varování ze stránek Ministerstva zahraničních věcí.
Pokud pojedete do Maroka, nebezpečí na vás bude číhat ve zdejším provozu. Dopravní nehody jsou zde velice časté. Jednu jsme viděli na vlastní oči. Kluk na skútru skončil pod kamionem. Lidé jezdí běžně na silnicích na oslech, na motorkách, na skútrech, klidně v několika lidech i s nákladem. Troubení mají ve velké oblibě. Chodci si vesele přechází cesty jako by šli po promenádě. Řízení v Marrákeši je opravdu hardcore. Mimo město už je řízení lepší. Jeli jsme úseky, kde jsme potkali naprosté minimum aut. Po cestě vás může zastavit silniční kontrola, občas vám jen pokyne ať jedete dále. Pokud už vás zastaví, v rychlosti se podívají do pasu a můžete jet dále. Výhledy, které se nám po cestě naskýtaly byly naprosto úžasné. Místní lidé jsou přátelští, ale někteří pouliční nabízeči a prodavači jsou velice vlezlí až otravní, zejména ti na hlavní tržnici v Marrákeši. Milovníci pomerančové šťávy ocení, že se podává snad na každém ubytování při snídani. Vychutnat si můžete také výborný marocký čaj, který je opravdu silný. Tradičním jídlem je tažín, který se podává ve stejnojmenné nádobě.
Den 1- Odlet do Marrákeše
Naše cesta začala nástupem do vlaku IC Opavan v 6:23 na nádraží Ostrava-Svinov odkud jsme jeli do Prahy. Z pražského hl. nádraží jsme se přesunuli autobusem přímo na letiště. Na letišti jsme potkali herce Jiřího Langmajera i s manželkou. Pár lidí zřejmě podlehlo medializovanému strachu z coronaviru a mělo nasazené roušky nebo přímo respirátory. Letěli jsme low-costem Ryanair. Na gatu spoustě lidem přeměřovali batožinu. Jedna rodinka doplácela nemalou sumu za své nadrozměrné batohy. Dost to prožívali a následně zvědavě šmírovali ostatní cestující na gatu, jestli jim také pracovníci přeměřují zavazadla. Náš let měl letět ve 12:35, ale odletěli jsme přibližně o půl hodiny později. Nakonec jsme stejně přiletěli dříve, než bylo naplánováno. Reálně trval let přibližně 3 hodiny. Při průletu nad Alpami stál příplatek 120Kč za výhled z okna opravdu za to! Krátce po 16 hodině jsme přistáli. Po příletu vás čeká mimo klasické pasové kontroly také bezpečnostní kontrola zavazadel. Musím upozornit, že na letišti sice je bezplatné připojení k Wi-Fi, ale bohužel jakmile se přihlásí určitý počet lidí, další už se připojit nemohou, takže jsme se nepřipojili, ale zakoupili jsme si místní simku s 10 GB za 10euro. Poté jsme šli hledat autopůjčovnu. Pobočky se nachází venku na parkovišti. My jsme si půjčili auto u půjčovny Sixt. Pokud nejste vlastníkem kreditní karty, nezoufejte, auto vám půjčí i s debetní kartou. Čím větší deposit poskytnete, tím levnější budete mít půjčovné. Nešetřili jsme a připlatili jsme si plné pojištění. Jelikož jsme jeli ve dvou, stačilo nám malé ekonomické autíčko Fiat 500. Rovnou z letiště jsme se jeli ubytovat do hotelu Almas. Krásně vybavený hotel se snídaní nás stál 600Kč/osoba/noc. Centrum bylo vzdáleno cca půlhodiny chůze. Před večeří jsme si udělali procházku po centru a začali jsme se aklimatizovat na africké podmínky. Ve městě je velice hustý provoz a dost se to odráží na kvalitě ovzduší. Výfukové plyny ve vzduchu dost pocítíte. Na večeři jsme zašli na hlavní náměstí Jama El f’na Market. Zde se musíte pořádně obrnit. Na každém kroku vám budou něco nabízet. Dokonce i hašiš. Pouhé odmítnutí vám mnohokrát stačit nebude. Místní nabízeči dokáží být pořádně otravní. Jedna místní, která nabízela tetování hennou mě zatáhla za ruku, a i když jsem se jí vzpírala a chtěla odejít a dávala jí jasně najevo, že o tetování hennou nestojím i přesto mi začala pokreslovat ruku. Tohle považuji za velkou drzost a hrubé jednání. Při výběru z bankomatu si taky dávejte pozor. Jakmile vás uvidí místní děti už naběhnou k bankomatu a budou po vás chtít peníze. Večeři jsme si dali v docela drahé restauraci, ale s pěkným výhledem na Jama El f’na.
Úžasný výhled na Alpy
Náš auťák Fiat 500
Hotel Almas
Jama El f’na Market
Den 2. Marrákeš a výlet k vodopádu Uzúd
Jelikož jsme včera přiletěli až v podvečerních hodinách, neměli jsme na prohlídku Marrákeše moc času. Ani dnešní den času na prohlídku moc nebyl. Za dopoledne jsme stihli vidět centrum jemuž dominuje mešita Kutubíja, Bahia Palác a El Badii Palace – v obou palácích se platí vstupné 70 dirhamů. Studentskou slevu nedávají. Při prohlídce Bahia paláce za mnou přišli 2 turistky (tipovala bych je na Asii) a chtěli si se mnou dát selfie. Nechápala jsem proč, ale tak proč ne. V poledne jsme se prozatím rozloučili s Marrákeší a vyrazili jsme k vodopádu Uzúd. Cesta zabere přibližně 3 hodiny. Nachází se zde spoustu soukromých parkovišť. Místní v reflexní vestě na vás budou mávat abyste zaparkovali zrovna u nich. Samozřejmě po zaparkování nás nasměrovali kudy máme jít a bylo nám nabídnuto, že nás za poplatek 50 dirhamů dovedou až k vodopádu. Odmítli jsme a šli jsme sami, není v tom nic složitého. Cesta dolů k vodopádu zabere přibližně 40 minut. Po cestě narazíte na opice, se kterými se můžete vyfotit nebo je nakrmit. Nachází se zde celá řada stánků s různým zbožím a suvenýry a samozřejmě pár restaurací. My jsme jedli v restauraci s nádherným výhledem na vodopád. Krátce po páté hodině večerní jsme se vydali přes pohoří Atlasu do města Warzázát. Cesta byla velmi náročná. Samá serpentina, nezpevněné cesty, ale výhledy naprosto úžasné. Doporučuji jen pro odvážné řidiče. V horách bylo spoustu vesniček a místní jsou zvyklí stopovat, a to nejen v horách. Dokonce se nám stalo, že se nám malý chlapeček, odhadem kolem 6 let postavil do cesty a donutil nás zastavit. Řídit zde po setmění je doslova o držku. Auto dostalo pěkně zabrat, nevím, jestli by nám vůbec v případě poruchy nebo nehody autopůjčovna uznala plné pojištění, protože tato cesta nejspíš nebude považována půjčovnou za sjízdnou. Cestu jsme nakonec zvládli a po 5 hodinách jízdy jsme dorazili na ubytování Le Tichka – velice jednoduše zařízený, ale levný hotel 370Kč/osoba/noc se snídaní. V hotelu není ústřední topení a klimatizace, která měla topit bohužel nefungovala, takže v noci byla pořádná zima.
Mešita Kutubíja
Bahia Palace
El Badii Palace
Vodopád Uzúd
Výhled z restaurace na vodopád Uzúd
Vodopád Uzúd
Den 3.- Výlet do pouště
Ráno po snídani jsme vyrazili směrem do Merzougy na meeting point odkud jsme měli v 16 hodin vyrazit do pouště. Cestu jsme zajeli za 5 hodin. Výlet jsme neměli přes žádnou agenturu, pouze jsme si rezervovali ubytování v Berber Campu na Bookingu. Navzdory tomu, že cesta byla dlouhá, užívali jsme si jí nevšedními výhledy. Samozřejmě jsme párkrát zastavili na rychlofocení. Pokud jste fotomaniaci, cesta se vám může o dost protáhnout. Na místo setkání jsme dojeli s předstihem a už tam jsme se mohli kochat pohledy na písečné duny a na velbloudy. Majitel ubytování nás vyzvedl a zavezl k velbloudům. Věci jsme si nechali odvést do kempu abychom je nemuseli tahat na velbloudovi. Než jsme dorazili do kempu měli jsme asi 2 hodiny přestávku na sjíždění písečných dun, focení a procházení po poušti. Bylo to naprosto úžasné. Po západu slunce jsme jeli do tábora. Po příjezdu jsme dostali čaj, ubytovali jsme se v luxusním stanu s vlastním sociálním zařízením a pak jsme šli posedět a pobavit se s ostatními u ohně. Ve 20 hodin se podávala večeře. Připravili si pro nás pořádnou hostinu. Měli jsme plný stůl jídla. Všechno jsme ani neměli šanci sníst. Mě osobně marocká kuchyně příliš neoslovila, přišla mi moc nedochucená, ale každý má jiné chutě. Po večeři nás zaměstnanci kempu bavili tancem, zpěvem a bubnováním. Bylo to moc fajn. Ve stanech jsou teplé peřiny, a ještě navíc deky, protože v noci je dost zima.
V poušti
V poušti
Na velbloudech
V poušti
Den 4.- Rozloučení s pouští a návrat do Marrákeše
Ráno si pro nás připravili výbornou snídani. Mohli jsme si vybrat, jestli chceme z kempu jet na velbloudech nebo autem. Vybrali jsme si zase velbloudy. Jízda na nich je zážitek, ale není to nic pohodlného. Dokonce se mi z toho „sedla“ udělaly na tříslech pořádné modřiny. Tentokrát jsme neměli žádnou pauzu na dovádění v dunách a jeli jsme rovnou k autu. Čekala nás dlouhá cesta zpět do Marrákeše. První zastávkou byla soutěska Dades Gorges. Nejlepší výhled je z restaurace Timzzillite Chez Mohamed. Druhou a poslední zastávkou byl Ksar Aït Ben haddou (památka UNESCO). Poté jsme večer dorazili do Marrákeše. Zašli jsme na večeři, dokoupili poslední suvenýry a užili si poslední procházku městem.
Soutěska Dades Gorges
Ksar Aït Ben haddou
Den 5. Návrat domů
Ráno jsme posnídali v našem Rijádu, sbalili se a zamířili autem na letiště. Při vrácení auta nebyl žádný problém. Pracovník si ho v rychlosti prohlédl a mohli jsme jít. Při vstupu na letiště musíte projít vstupní kontrolou zavazadel. Vytištěná letenka nestačí, musíte dojít k check-in přepážce pro razítko a až potom vás pustí na bezpečnostní kontrolu. Odlétali jsme společností Laudamotion do Vídně. Letět jsme měli v 11:05. Ve skutečnosti jsme odletěli až ve 12, ale do Vídně jsme přiletěli na čas, protože jak už jsem zmiňovala, reálně let trvá přibližně 3 hodiny. Tentokrát jsme neměli dobrou viditelnost a o úžasný výhled na Alpy jsme byli ochuzeni. Do Vídně jsme přiletěli kolem 15 hodiny. Z letiště jsme jeli na nádraží pohodlně vlakem. Do Ostravy nám jel vlak až v 18:10 takže jsme měli dost času na přesun a následné courání po obchodem na hl. vídeňském nádraží Hauptbahnhof. Pohodlí ve velkoprostorovém vozu EC 100 Moravia bylo oproti letadla Laudy nesrovnatelné. Návrat zpět domů do zimy nebyl příjemný, ale všude dobře, doma nejlíp…
Letiště Menara
Letadlo Laudamotion
Interiér letadla Laudamotion
Závěrem
Program našeho krátkého tripu jsem se snažila udělat tak abychom za minimum času stihli poznat co nejvíce. Někomu to může připadat příliš uspěchané, ale my jsme si to užili. Za necelé 4 dny jsme ujeli 1400 km. Poznali jsme Marrákeš, viděli jsme úžasný vodopád Uzúd, projeli jsme pohoří Atlasu, zažili jedinečnou atmosféru pouště, nevšední noc v poušti, parádní projížďku na velbloudech, užili si podívanou na soutěsku Dades Gorges a ksar Ait Ben Haddou a v neposlední řadě jsme viděli nekonečno úžasných výhledů na různorodou krajinu a pohled na všední život místních.
Jak se ti cestopis líbil?
Kateřina _7 procestovala 28 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Si adoptovaný
Hezká slečna :)
Díky :)
Ahoj, kolik vas stal tento vylet? Do Maroka se chystam asi uz 2 roky, tak jsi me prave asi presvedcila, ze to asi fakt stoji za to 😊❤ Diky
Ahoj, Maroko určitě stojí za to, i když ve 2 lidech to bylo nákladnější. Nejlevnější položka byly letenky(cca 1200).Ubytování na 4 noci 2000/osoba-tady záleží jaký budeš chtít komfort, my jsme zvolili zlatou střední cestu. Půjčení auta s plným pojištěním+benzín cca 5000/osoba. Jízda v poušti na velbloudovi 600/osoba. Doprava Ostrava- Letiště PRG a Letiště VIE- Ostrava 300/osoba(cena pro studenty)+vstupy+ něco málo za parkovné +útrata za jídlo a pití dohromady dělá cca 10500/osoba