Sám na nejvyšší horu Chorvatska 2019

Cesta do Chorvatska

Moje cesta do Chorvatska začala druhý zářijový víkend 2019. Tedy až v jeho úplný konec. Flixbus Praha - Záhřeb odjížděl v neděli 22:30 a já seděl v něm s malým batohem, který se v autobusu v klidu vešel do prostoru nad sedačkou. Cílem byl nejvyšší bod Chorvatska, hora Sijal ( Dinara ) který je s výškou 1831 m asi o 230 m vyšší než naše Sněžka. Kromě spoje do Záhřebu a zpět jsem neměl žádný plán. Jak se budu dopravovat po Chorvatsku a ani hotel. Měl jsem týden dovolenou což bylo dostatek času a vše vymýšlet za pochodu. Má špatná zkušenost z delší noční jízdy autobusem se naštěstí neopakovala, a před 9 ráno jsem vystupoval v Záhřebu celkem odpočatý. Jako první jsem šel zkontrolovat železniční nádraží kde jsem si našel vlak do města Knin. Odjezd byl ve 3 hodiny odpoledne a já měl jízdenku. Po té co jsem si obešel a prohlédl nádraží, abych zjistil čím asi pojedu, jsem přes město zamířil k fotbalovému stadionu. Stadion Maksimir domácího Dinama vypadal na první pohled lehce starší, přesto na mě udělal dojem něčeho většího než máme v Čechách. Hned přes silnici je park s pěti jezery. Jsou celkem jednoduše vtipně pojmenované 😃 Maksimirské jezero První až Páté. Po prohlídce parku mi zbyl čas akorát na cestu zpátky na nádraží. Se zastávkou v místním McDonaldu jsem na nádraží dorazil s patnáctiminutovým náskokem a měl jsem krátký čas vyhlížet který vlak bude asi můj. Jeden motorový vůz, 4 vagóny a 4 hodiny cesty před námi. Příroda v Chorvatsku není tak hezká jako u nás ale přesto bylo pořád na co koukat a cesta mi celkem rychle utekla. Před 8 hodinou večer jsem byl na nádraží ve městě Knin. Důležitý železniční i silniční uzel v Chorvatsku a to nejdůležitější, vzdušnou čarou vzdálený 15 km od nejvyšší hory Chorvatska. Pro jeden den už toho bylo dost a mě už zbývalo jen najít hotel. Zadařilo se hned na třetí pokus a já měl před devátou večer zařízené týdenní ubytování v motelu ,,Tri lovca". Součástí byla restaurace, bar a venku se každý den grilovalo. Co víc si přát.

Náměstí v Záhřebu

Vlak Záhřeb - Knin

Tři Lovca, Knin

Knin a Krka

Úterý jsem se věnoval průzkumu okolí města směrem do hor a přípravě na hlavní cíl celé cesty, výstupu na Sinjal. Jako první jsem zamířil do místního Lidlu. Ten se pro mě stal na další 4 dny nejdůležitějším místem ve městě. Zde jsem každý den začínal nákupem pití a jídla na celý den a dnes tomu nebylo jinak. Čekal mě totiž aklimatizační okruh kolem města. Vyrazili jsem podél řeky a blízkým vodopádům, což byla stejná cesta kterou jsem začínal i hlavní výstup. Tekoucí vody bohužel v řece z léta moc nezůstalo. Spíš jen louže. Místo vodopádu skála a nad ním suché koryto řeky. Pětikilometrová procházka vyschlou řekou byla ale taky celkem zajímavá zkušenost. Cestou zpátky jsem minul vrchol s křížovou cestou který jsem nemohl vynechat. Na vrcholu je velký betonový kříž, chorvatská vlajka a krásný výhled na celé město. Z města je to všemi směry do kopce. Jediné dvě cesty bez stoupání jsou podél železnice. Trať vedoucí ze severu od hlavního města se dělí na dvě další vedoucí k moři do Zadaru a Splitu ( s odbočkou na Šibenik ). Z vrcholu mě vyhnal až západ slunce a do hotelu jsem se vracel až za šera.

Lidl, Knin

Cestou podél řeky

Suché vodopády Krčic

Křížová cesta

Krka bez vody

Pevnost Knin a staré město

Třetí den v Chorvatsku jsem si dopřál dlouhého spánku. Snídani jsem měl až v 9 hodin a bylo jasné že ve středu už výstup nemůžu stihnout. Změnil jsem tedy plány a vyrazil směrem k pevnosti. Železnice rozděluje město na dvě části které spojuje jediný most v centru města. Hotel jsem měl na severní straně blíže k horám. Pevnost, nádražní budova a fotbalové hřiště jsou na té druhé. Vybral jsem cestu přes most směrem k nádraží, fotbalovému hřišti a dál podél řeky k pevnosti. Z města vedou k hlavní bráně dlouhé schody. V létě by to nebylo nic příjemného ale v půlce září to bylo akorát. Pevnost je udržovaná a z části zarostlá s vyšlapanými cestičkami které vedly všude. Součástí pevnosti je i muzeum Chorvatské války za nezávislost. Nahoře je i restaurace kde jsem si dal večeři a pár piv. Dnes už mě čekala jen cesta na hotel.

Pevnost z placu u nádraží

Nádraží a fotbalové hřiště

Pevnost Knin

Severní věž

Výstup na Sinjal

Čtvrtek. Čtvrtý den jsem vstával brzy abych už před osmou stál připravený před Lidlem a čekal na otvíračku. Naplnit batoh jídlem, pitím a rychle vyrazit na cestu. Začátek cesty už jsem měl vyzkoušený z úterý. První usek jsem šel 10km podél řeky Krka než jsem odbočil směrem do hor na vesničku Mirkoviči. Zde už jsem se napojil na červenou stezku která vede až přímo pod hlavní vrchol. Cesta nejdříve vede sady které jsou ohraničené kamennými zdmi a pak prudce stoupá až na hřebenovku. Těsně pod hřebenovku se nachází nouzové nocoviště, chata Zlatko Prgin, z které je to na vrcholu už jen poslední kilometr.

Značená stezka

A takhle vypadala

Zlatko Prgin,chatka kilometr pod vrcholem

Na cestě nad chatou už je jen tráva a občas křoví. Cesta na vrchol mizí pod nohama celkem rychle i přes to že se opravdu ochladilo. Mám na sobě tričko, mikinu, nákrčník a z nouze i pláštěnku. Na vrchol jsem vystoupil v 15:30, tedy po 6,5 hodinách a 19,5 km cesty. Na vrcholu se nachází několik značek a červená budka😃 Udělal jsem pár fotek a po zápisu do vrcholové knížky jsem vyrazila na cestu zpět.

Prvním bodem na cestě zpět byla chata Brezovac, od které už vedla značená stezka Brezovac - Knin. Z vrcholu na chatu to bylo něco málo přes 5 km, s chatou za zády jsem za sebou nechal i hory cesta už byla zelenější. Že se vracím zpátky do civilizace nejdříve připomínala zeď podél cesty a potom i první stádo ovcí. Po 15 km sestupu, což byla asi polovina cesty dolů, jsem potkal i prvního člověk. Začínalo se stmívat a já byl v polovině cesty do města. Cesta už ale byla dobře vidět a po několika kilometrech jsem už šel po asfaltu. Poslední úsek městem, který měřil jej pár kilometrů, už jsem šel v úplné tmě. Zpátky na hotel jsem dorazil v 20:45 akorát na večeři a poslední pivo. Na víc mi energie stejně nezbyla. V nohách jsem měl po celém dni přesně 50km.

Cesta zpět

Dinara 1831m

Dnes 50km v nohách

Není čas odpočívat

Po náročném čtvrtečním výstupu mi bohužel nezbylo času na odpočinek. Hned v pátek ráno jsem musel z Kninu vyrazit vlakem zpět do Záhřebu. Měl jsme zaplacený autobus který odjížděl ze Záhřebu v noci z pátku na sobotu. A protože už jsem věděl co a jak, cesta vlakem do Záhřebu byla bez problémů. Cestu jsem nevím celou prospal takže to uteklo jako voda a já byl po poledni v Záhřebu. Volné odpoledne jsem využil k procházce po druhé polovině města než jsem byl na začátku cesty. Cesta podél řeky Savy až ke koupališti Jarun na jihozápadě města mi nezabrala tolik času kolik jsem doufal. Měl jsem celý večer a půlku noci na procházení městem a všema jeho uličkami. Národní divadlo v Záhřebu, kostel nanebevzetí Panny Marie a dům chorvatských výtvarných umělců je jen málo z toho co jsem v Chorvatsku všechno viděl. Po deváté hodině večer jsem už mířil směrem na autobusové nádraží odkud mi pár minut po půlnoci odjížděl autobus do Prahy. Cestou jsem stihl večeři a poslední hodinu jsem už počkal na zastávce. Na víc mi už síla nezbyla, vic toho už ale ani nebylo potřeba. Všechny své cíle jsem splnil.