Sardinie

O Vánocích v roce 2018 mi volala naše rodinná kamarádka, která je vášnivá chovatelka želv a přišla s velice lákavou nabídkou: „Ahoj Kubo, hele se skupinou želvařů (chovatelů želv) plánujeme v květnu výlet na Sardinii za želvama. Máme jedno místo v autě volné, tak hledáme někoho, kdo by měl zájem. Nechceš jet?“  Řekli jsme si pár informací a pak jsem se dotázal do kdy potřebuje vědět jestli pojedu nebo ne. „Noo .. nejlépe teď hned.“  

Toto byla pro studenta těžká otázka. Nevěděl jsem jestli na to vůbec našetřím a jestli mi to škola umožní. Můj sen od dětství byl se podívat na exotická zvířata ve volné přírodě a tohle byla jedinečná šance! Janě jsem na to kývnul a říkal si, že to nějak dopadne. 

Všechno naštěstí dopadlo dobře. Peníze jsem našetřil, školu ukončil a jelo se! Druhého května 2019 jsme okolo jedné hodiny ráno vyrazili v šestičlenné skupině směr italské přístavní město Livorno. Navigace ukazovala přes 1 000 km. Jeli jsme nádherným novým Travellerem, což pro bývalého majitele Punta byl pětihvězdičkový hotel. Cesta probíhala ve spacím duchu. Byl jsem domluven s hlavní řidičkou, že půlku odřídím já, takže před východem slunce v italských Alpách jsem usedl za volant. Spící účastníci zájezdu začali být oslňováni sluncem a probouzeli se do nádherných alpských scenérií.

Těsně před obědem naše posádka minula značku Livorno, kde nastal menší problém. Naše navigace neznala cestu k branám livornského přístavu, odkud nám plula loď na Sardinii. Bohužel podle cedulí jsme se vždy trefili do špatného vjezdu/výjezdu. Naštěstí jedna z členek posádky mluví perfektně italsky, takže asi po půl hodince bloudění bylo po problému. 

Loď odplouvala až ve 21:00, což znamenalo spoustu času. Došli jsme do informační kanceláře našeho dopravce a zeptali se odkud bude loď odplouvat. Auto jsme nechali na ploše připravené k nakládce okolo patnácté hodiny, což bylo fajn. Člověk nemusí hledat místo na zaparkování a má to velkou výhodu. V lodi jsme byli jedni z prvních.

Díky zaparkovanému autu v přístavu jsme mohli jít na jídlo do města. Chvilku času jsme věnovali i návštěvě pevnosti Fortteza Vecchia, kterou můžu rozhodně doporučit k navštívení, jelikož stojí přímo u přístavu. Vstup se neplatil a navíc je z vysoké věže krásný výhled na celý přístav. Bylo vidět, že stavba prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Kdo by měl chuť, tak na nádvoří se nachází kavárna. 

Když připlul trajekt, tak všechna auta obešel pikolík, který kontroloval palubní lístky a pasy. Na auto nám nalepil lísteček, který tam musí být dokud trajekt neopustíme. Měli jsme štěstí, že začalo pršet, lísteček se odlupoval a měl tendenci odletět. Po přečtení lístečku nám došlo, že to je číslo kajuty, kde budeme spát. Pravděpodobně to dávají na auta z důvodu větších vln, bouřky atd., jelikož ze zkušeností jedné z spolucestovatelek dochází k tomu, že se spustí v autě alarm, který může vybít baterii a s autem potom neodjedete. Díky lístečku rychleji ví, kde se nachází majitel auta. Pokud tam cedulka není, tak nikdo posádku vozu nevyhledává. 

Na palubu si člověk může vzít co potřebuje. Ručník, peřina a polštář byl v kajutě k dispozici pro každého. Po vyplutí už nás bohužel bez vážného důvodu do auta nechtěli pustit. Měli jsme kajutu pro 4 lidi, ale bylo nás 6. Zbylí dva členové neměli problém si ustlat prakticky kdekoliv na zemi, na lavičce či na sedačkách v kině. 

Na Sardinii jsme jeli záměrně vyhledávat želvy do volné přírody. Čekal jsem, že najdeme tak 10 - 15 želv, ale toto mé očekávání bylo mocně překonáno. Našli jsme přes 40 žel a i několik jiných plazů. Hodně dobrý výsledek. Pro větší zájemce se jednalo o druhy:

• Testudo marginata sarda - želva vroubená 

• Testudo hermanni hermanni - želva zelenavá

• Testudo graeca nabeulensis - želva žlutohnědá

Vědci trochu spekulovali, zda se tento podruh želvy žlutohnědé na Sardinii vyskytuje. Nám se ho podařilo v několika exemplářích najít, takže jsme potvrdili výskyt tohoto poddruhu na Sardinii.

Kromě želv se nám podařilo vidět i pár jiných plazů, jako byli scinci (Chalcides ocellatus), ještěrky (Podarcis tiliguerta) a jednou se nám podařilo chytit štíhlovku žlutozelenou (Hierophis viridiflavus).

Před odjezdem na Sardinii jsem studoval, jaká zvířata tam vlastně žijí. Překvapilo mě, že se zde v jarních měsících nachází i plameňáci růžoví (Phoenicopterus roseus), kteří přelétají z Afriky do Francie. Nám se je podařilo vidět na jezeře Putzu Idu. Mimo plameňáků se na sardinském pobřeží vyskytuje spoustu racků, kormoránů a na západním pobřeží ve vysokých horách i pár supů.

Pokud vyloženě nechcete na dovolenou k moři, tak doporučuji návštěvu Sardinie v jarních měsících. Vše nádherně voní a hraje všemi barvami. Tolik odstínů zelené jen tak nikde neuvidíte. Zajímavá je i sardinská historie. Navštívili jsme pár zajímavých míst. Nikde nebylo tolik turistů a člověk si to mohl náramně užít.

Možná na svých dovolených nacházíte volně žijící zvířata, jako jsou třeba roztomilé želvy. Prosím nechte je žít ve volné přírodě. Neberte si je domů. Nejen, že tím porušujete mezinárodní zákony a úmluvy, ale seberete tomuto krásnému zvířeti svobodu. Zamyslete se nad otázkou: Bude zvířeti lépe u nás doma nebo tady v přírodě? Naše výprava byla složená z profesionálů a chovatelů želv. Žádnému zvířeti nebylo ublíženo a všechna zůstala na Sardinii, kde žijí spokojený život. 

Tento text byl napsán v roce 2021. Cesta se uskutečnila 2.5 - 12.5.2019.