Se stanem trochu tajemným ostrůvkem El Hierro.

Při mých minulých návštěvách Tenerife, La Palmy nebo Gomery jsem mnohokrát v dálce pozoroval často mlhou zahalený ostrůvek El Hierro, ale nikdy mě na něj nezbyl čas. Až jsem v květnu roku 2019 po příletu na Tenerife a 4 denní aklimatizací v NP Teide zamířil do přístavu Los Cristianos, odkud vyplouvají lodě na El Hierro ( 49 euro jednosměrná jízdenka).  Loď pluje podél jižního divokého pobřeží ostrova Gomera a je na co koukat. Po připlutí na El Hierro mě přivítal silný vítr a venkovská atmosféra, která je pro ostrov typická. V přístavu je velká mapa všech značených cest po ostrově. Mapa je zdarma k dispozici i v příjemném infocentru ve Valverde nebo byla volně ke stažení na internetu. Značených stezek je na El Hierru tuším 170 km, takže je z čeho vybírat. Dvě trasy začínájí hned v přístavu. Jedna vede směr Valverde s odbočkou k letišti a druhá po a podél pobřežní Carretery Las Playas směrem na JZ do nedaleké vesničky La Maleta s krásnou písečnou pláží se sprchama. V  blízkosti pláže u silnice je  restaurace s obchůdkem. Odtud můžete pokračovat  po silnici dalších asi 6 km podél pobřeží k jedné z hlavních atrakcí ostrova Rocas de la Bonanza vyčnívajících z průzračného oceánu. Poslední úsek je třeba projít silničním tunelem nebo po ne úplně bezpečné uzavřené stezce v blízkosti oceánu.Místy sesuvy, hrozí pád kamení. Jezdí sem i autobus, nebo lze před tunelem zkusit stopa. V  blízkosti Rocas krásná místa na táboření. Pouze pozor na místa ,kam padají kameny z okolních skal. V blízkosti Rocas de la Bonanza začíná krásná strmá stezka na nádhernou vyhlídku vysoko nad mořem Mirador Las Playas a dál do vesnice San Andres. Myslím, že v roce 2019 byla stezka oficiálně uzavřena asi kvůli padajícím kamenům, ale už si nejsem jistej. Další mnou projitá zajímavá tůra začíná z vesničky Sabinosa přes planinu La Dehesa do království větrem pokroucených pohádkových stromů El Sabinar a dál okolo vulkánů a kostelíku k bývalému nultému poledníku a až k majáku Faro de Orchillas. Tato oblast je vyprahlá, větrná, neobydlená a bez vody. Ale nádherná až magická. Pramen u kostela byl při mé návštěvě bez vody. Další krásná stezka vede mezi vesnicí El Pinar a vrcholovým hřebenem. V blízkosti El Pinaru je jediný obhospodařováný camping na ostrově ukrytý v borovém lese. Pak z městečka La Frontera okolo kostela na vyhlidku na záliv El Golfo. Na vyhlídku lze též dojet autem. Dále je možný přechod ostrova z východu na západ po hlavním hřebeni. V blízkosti nejvyššího vrcholu ostrova Malpaso jsou úžasné naučné stezky mlžným pralesem. Zajímavá je vyhlídka De la Peña s restaurací projektovaná slavným architektem Cesarem Manriquem nad zálivem El Golfo, kam se jezdí pozorovat západ slunce. V zálivu El Golfo jsou k vidění mj. ananasová políčka, nejmenší hotel na světě a samozřejmě El Lagartario s respekt budícíma ještěrkama a skanzenem. Na El Hierru jsem strávil 12 dní a bylo to málo. Výhodou ostrova je, že se dá celý prochodit pěšky. Já pouze 2x využil autostop. Na mnoha místech na stezkách jsou kohoutky s vodou. Jsou vyznačené na mapě. Nevýhodou je málo písečných pláži, ale zase poměrně dost přírodních koupališť s mořskou vodou. Počasí je proměnlivé. Jelikož mluvím španělsky tak nevím, jak obyvatelé ovládají jiné jazyky, ale myslím, že méně než třeba na Tenerife. Z ostrova jsem přelétal s přestupem na Madeiru  a výhled na Gomeru tentokrát z letadla patří též k nezapomenutelným. Doufám v brzký návrat. Cestování Zdar a autostopu zvlášť.  Zbyněk