Secesní půvab Rigy a spol.

 A ještě k tomu jsem tam byla 5 dní. Takže za žádného experta se nepovažuju. No, když si vezmu Bosnu, tak to taky nebyla žádná dlouhodobá akce 😅 . Každopádně Lotyšsko mě moc překvapilo. Představovala jsem si starý šedivý polorozpadlý činžáky s nádechem Sovětskýho svazu. Nevím, jestli převládala víc secese nebo zbytky komunismu, ale tak držme se tich pozitivnějších faktů.

Zvolili jsme let s AirBaltic. Jelikož jsme letěli začátkem červencem, tak počasí mělo bejt dobrý (a taky že bylo 😍!). Po příletu jsme si našli bus 22. Cesta do centra trvá kolem půl hoďky a od letiště vyjíždí několikrát za hodinu. 

Ubytování bylo zařízené přes booking, jednalo se o hostel vybaveností bytu. Z venku to byl starej barák ve vnitrobloku. Najít označení bylo dost náročný, ještě že takovou malou záchranou byly offline mapy. 

V Rize je vše po ruce, my jsme místní MHD využili jenom 2x. Jedna jízdenka stála asi 1,20 euro a u řidiče 2. Prodávají se v trafikách formou dobíjecích kartiček. Pro čísla linek se dobře dá využít: https://www.rigassatiksme.lv/en/. Ale pro kukačku po městě doporučuju chodit pěšky. To hlavní je docházkovou chůzí akorát. 

Jedno z míst, kam jsme využili městskou, byl severní část města Vecmīlgrāvis, kde se nachází kulturní palác Ziemeļblāzma s nádhernými parky. Patronem tohoto místa byl Augustus Dombrovskis. Otázka za 2 zlatý bludišťáky - důvod proč jsme sem jeli vzhledem Augustovo a mýmu příjmení? 😂 😂 Jojo.. rodinná historie 😅 . Dojeli jsme na zastávku autobusem 2 (jezdí tam i 24). Vylezli jsme a kde nic tu nic. Mapy nám zrovna taky moc nepomohly. Až najednou se objevila z ničeho nic nějaká babi. Vypadala jak babča z Mrazíka a jenom nám ukázala směr přes silnici. My viděli  vyšlapanou cestu, tak jsme se po ní vydali. Čekala jsem, kdy vleze do nějakýho krmelce. Za lesíkem byly místo krmelce teda koleje jo, jenže tam byl zrovna přistavěnej vlak a nikudy to nešlo obejít. A tak jsme přelejzali a podlejzali, popošli pár metrů a helemese podívejme se. Ziemeļblāzma jako na dlani. Jako musím říct, že to tam moc dobře pan prapraprastrejda ošéfoval. V zrekonstruovaným paláci se nachází muzeum a starý archiv. Co ale mega moc stojí za to, jsou právě ty zahrady. Kromě fontány a hřišť je na kopečku nádherná rozhledna, ze který je úžasnej výhled. Není to tolik zavalený turistama a rozhodně to považuju za jedno z nejhezčích míst. Romanťárna jak blázen, dojetím jsem skoro i slzičku zamáčkla 😃 . Ale ne, je to fakt super. 

Co se týče památek v centru, rižský historický centrum je na procházku ideální. Osobně moc teda nejsem na památky, muzea atd., ale na seznámení se z památkami ze seznamu UNESCO to není vůbec špatný. Jednou z nejtypičtějších staveb je Dům Černohlavců, historický domy Tři bratři, kostel sv. Petra taky není vůbec špatnej. Mrzí mě, že jsme se nedostali do rižský knihovny. Někde jsem četla, že je z věže nejkrásnější výhled na Rigu a vstupné se neplatí. Neber to. Procházet se taky můžete podél kanálu, takým hezkým parčíkem po cestičkách.

Co se mi ale moc líbilo, byl Central Tirgus, neboli Centrální rižský trh vybudovanej z hangárů. Jedná se o jeden z největších trhů v Evropě. Leží hned za hlavním nádražím. Naleznete tam naprosto všechno. Od masa, koření, ryb, přes čerstvou zeleninu a ovoce až po oblečení. Skvěle se tam i najíte. V hangáru, kde se prodávají ryby najdete takovou malou restauraci , kde vám připraví skvělý saláty s čerstvým lososem či s jinou rybou nebo nějaký jiný tradiční super jídlo. 

Samozřejmě, že Riga není na pětidenní procházení. Další místo, trošku vzdálenější, bylo pobřeží. Člověk si ale nejdřív musí projít  lázeňským městečkem Jurmala. No, skoro jak Mariánky u nás 😂 . Procházka to ale nebyla vůbec špatná. Prochází se hlavní promenádou, kde je spoustu restaurací a obchůdků se suvenýry. Pláže jsou krásné, ale koupačku si moc nepředstavujte. I když je léto, voda je dost studená. Cesta do Jurmaly vlakem trvá cca 30 minut vlakem a cesta stojí asi 1,40 euro. 

Poslední volnej den byl vyhrazenej pro výlet do Siguldy. Panečku! Díky za to. Jelikož jsme si trochu pospali po pár pivkách v jedný irský hospodě, kde jsme zkejsli hodně dlouho, odjezd byl až někdy po poledni. Což byla velikánská škoda! Cesta do Siguldy vlakem trvá 1,15 hodiny a lístek stojí cca 2,40 euro za jednu cestu. Po příjezdu jsme si to nakráčeli rovnou do infocentra, abychom neztráceli další čas zbytečným vyhledáváním. No jo no, cesty se mnou jsou asi fakt trochu o nervy 😅 .  První zastávka (hned po infu) byla bobová dráha. V létě je možnost si zaplatit jízdu na kolečkovým bobu, kterej řídí profík. To vám byla panečku jízda. Rozhodně takovej fofr jsem nečekala. Určitě doporučuju! Jelikož čas letěl rychle, jak kdyby jel taky na čtyřbobu, vyrazili jsme k údolí. Vlastně jedinému většímu údolí v celým Lotyšsku. Pokračovali jsme k lanovce, že se lanovkou necháme přepravit přes údolí na druhou stranu a půjdeme k místnímu hradu. Jenže... U lanovky na nás vykoukla neodolatelná nabídka adrenalinu - Zipline. A jak to dopadlo? No jasně. Hrad byl zapomenut a šlo se k pokladně. Klasika 🙈 . Doháje, takhle jsem se nebála ani centrifugy. Zážitek to byl ale bombastickej (když jsem pak otevřela v půlce údolí oči). Vůbec nelituju, že jsem na to vlezla. Než nás vytáhli zpátky, byl čas se pořádně pokochat tou malebnou krajinkou. Určo doporučuju! Protože pak už bylo fakt pozdě a ještě k tomu začínalo pršet, dál jsme se nedostali a plný euforie jsme šli na vlak. 

Další den nás čekala jen cesta na letiště a domůůů. 

Tak, a to je vlastně všechno. Závěr je takovej, že určitě stojí za to vstávat dřív a vytěžit z toho co nejvíc. Rozhodně jsem si tenhle trip užila na 1000% a určitě do Pobaltí ještě někdy vyrazím!