1. Cestopisy
  2. Evropa
  3. Kypr
  4. Setkání s tarantulí na Kypru

Setkání s tarantulí na Kypru

Aneb jak najet za týden 1100km křížem krážem po Kypru a přežít útok tarantule.
Cestopis z roku 2019 napsal Jarda

Setkání s tarantulí na Kypru

Úvodem

Pro Kypr jsme se rozhodli absolutně last minute. Abyste měli představu jak moc last minute, tak jsme prostě zadali na skyscanneru odlet z Prahy za 4 dny a přílet kamkoliv. Původně jsme totiž měli koupené letenky do Jižní Ameriky, ale itinerář cesty se nám kompletně rozsypal díky protestům v Santiagu de Chile a La Pazu. Jižní Amerika tedy byla odložená na snad někdy jindy a teď zpátky k tomu Kypru. Varování předem - cestopis bude jako všechny moje předchozí cestopisy podrobný, dlouhý a praktický hlavně pro někoho, kdo by na Kypr opravdu chtěl jet a vidět co nejvíc. Tím jsem odradil, předpokládám, tak 80% čtenářů, ale ještě než ten cestopis zavřete, věřte tomu, že Kypr je naprosto úžasný a od návratu ho doporučuji úplně každému, takže pokud byste se chtěli inspirovat, dejte se do čtení.

Letenky

Last minute letenka kupovaná přímo na stránkách Cyprus Airlines (mimochodem pelikán, letuška, cestujlevně, atd. vůbec neměli takovou letenku v nabídce) stála 2800Kč s 10Kg odbaveným kufrem a jedním malinkatým příručákem 20x20x20cm. Risknul jsem to a vzal si svůj CabinZero Military o rozměrech 42x32x25cm - bez problémů při cestě tam i zpět. Navíc absolutně parádní byly časy letů. V úterý odlet z Prahy v 02:30 ráno a přílet do Larnacy v 06:45 = celý den bez placení ubytka. To samé odlet, v 23:00 další pondělí, takže opět celý den bez placení ubytka. A k tomu navíc tubus do i z letadla, takže žádný otravný nekonečný popojíždění autobusu po ranveji. Cyprus Airlines prostě 5/5*.

Půjčení auta

Odlet jsme měli za asi dva dny, takže jsme honem připravili itinerář a skoro celý další den jsme se věnovali řešení toho, jak si poradit s půjčením auta na Kypru. Jedna z mála věcí, kterou jsme o Kypru před odletem věděli, bylo to, že pokud chce člověk něco vidět, tak si prostě musí půjčit auto. A proč jsme řešili půjčení auta skoro celý jeden den? Protože Severní Kypr. Potřebovali jsme si totiž půjčit auto hned po příletu na letišti v Larnace - tedy na jižním Kypru a na jeden den si v rámci celého týdne zajet do Severního Kypru, což jak jsme zjistili, je celkem problém. Všechny světoznámé půjčovny jako Hertz, Europcar, Avis, Budget, Sixt, atd. nám odepsali, že do Severního Kypru s jejich autem nesmíme. Zjistili jsme, že si musíme najít nějakou lokální půjčovnu. Podle recenzí různě na internetu jsme si nakonec vybrali firmu Cosmos a malinký Nissan March (aka Nisu) na týden za krásnou cenu 4100Kč.

Bylo nám řečeno, že do Severního Kypru smíme, musíme si ale uzavřít na hranicích pojištění a pokud se nám v Severním Kypru něco stane, tak jsme odkázáni sami na sebe. Sami bychom museli zajistit odtah auta do jižního Kypru, spoluúčast 100%, atd. Je to tedy celkem risk. Druhou možností bylo nechat auto z jižního Kypru v řecké části Nikósie, přejít pěšky hranici a v turecké části Nikósie si půjčit jiné auto na 24 hodin od severokyperské půjčovny. Půjčoven jsme našli několik, ale cena na těch 24 hodin byla kolem 4000Kč.

Rozhodli jsme se tedy pro riskantnější variantu a vjeli jsme jihokyperským autem od Cosmosu do Severního Kypru. Riskantnější, protože to pojištění, které uzavíráte na hranicích se Severním Kyprem je v podstatě jen nějaké povinné pojištění (20Eur do 3 dnů pobytu za půjčené auto) a uzavřít ho prostě musíte, jinak vás nepustí dále. Podle toho, co jsme se dočetli na tripadvisoru a na dalších webech, je ale ve výsledku absolutně k ničemu a když se něco stane vaší vinou nebo i nezaviněně, tak v tom jedete naplno. Do toho nezapomeňte na to, že na celém Kypru se řídí vlevo a hned se člověk cítí skvěle. Základní rada je nahlásit případnou škodu až zase zpátky v jižním Kypru, při dopravní nehodě ale asi těžko že ano.

Naštěstí vše nakonec dopadlo dobře. Pozor jenom, půjčovna Cosmos nesídlí přímo na letišti v Larnace a museli jsme jim volat, ať auto dopraví na letiště, že už jsme přiletěli. A malinkaté vyzrazení cestopisu - auto jsem z jedné strany “trošku“ odřel o větve stromu (představte si jakoby vám někdo ojel klíčem bok auta… a sloupky… a blatníky) a auto jsme vzali na solnou pláň v Limassolu (a málem zapadli), takže opravdu nevypadalo dobře. Předání ale proběhlo bez problémů a hned při něm nám borec z půjčovny uvolnil 300Eur deposit na kreditní kartě. Takže Cosmos stejně jako Cyprus Airlines 5/5*.

Co se týče samotného řízení po Kypru, tak to je naprosto v pohodě. Je samozřejmě lepší půjčit si automat a mít s sebou schopného navigátora, aby se člověk mohl soustředit na řízení vlevo. Díky tomu, že auta z půjčovny mají červenou SPZ, tak ostatní řidiči ví, že od vás mohou čekat nějaké ty zmatky (typicky stěrače místo blinkru a občasné nekontrolované přejetí do opačného pruhu) a nevytroubí vás. Silnice jsou krásné, provoz alespoň v listopadu minimální, parkování buď za pár eur, ale z 90% zadarmo a celkem kdekoliv, místa je všude dost. Cena benzínu jako u nás. A pokud chcete z Kypru něco vidět, tak auto je opravdu nutnost.

1. den - Larnaca, Salt Lake, památky, Nissi Beach, nádherné východní pobřeží

A konečně k samotnému cestopisu. První den byl asi nejnáročnější ze všech. Noční let z Prahy byl samozřejmě super díky tomu, že jsme nemuseli platit ubytko a měli jsme celý den na program. Horší ale bylo, že samotný let byl díky turbulencím docela nepříjemný a spali jsme tak asi dohromady 10 minut. Adrenalin z řízení vlevo nás ale oba rychle probral a hned o půl osmé ráno jsme popojeli z letiště v Larnace pár kilometrů k prvnímu bodu programu a to k mešitě Hala Sultan Tekke. Tato mešita je považována za třetí až čtvrté nejvýznamnější muslimské poutní místo na světě, protože se zde nachází hrobka Umm Haram, která by měla být příbuznou (někde se uvádí teta, někde pěstounka, někde prostě jenom příbuzná) proroka Mohamedda. Samotná mešita se nachází v krásném palmovém háji a je volně přístupná i pro nemuslimy.

Už u této první památky se potvrdilo to, co jsme o Kypru před cestou četli – všude, ale úplně všude jsou kočky. Hlavně u památek. A jelikož já i přítelkyně kočky milujeme, tak se pro nás stal Kypr hned od první hodiny absolutním rájem. Vždycky když jsme byli unavení nebo hladoví a tím pádem i protivní, nám kočky dokázaly zvednout náladu. Hned první den večer jsme koupili v obchodě granule a od druhého dne jsme na každém místě poctivě krmili a mazlili. Kočky navíc většinou nejsou ani nijak olezlé nebo nemocné, ale jsou fakt krásné. A klidně si nás hejtujte, že krmením přispíváme k jejich přemnožení, to nám bylo fakt upřímně jedno. Zákaz krmení jsme viděli všeho všudy jednou.

Cestou z letiště k mešitě a poté dále do Larnacy se pohybujete neustále kolem Larnaca Salt Lake, tedy velmi originálně pojmenovaného solného jezera jižně od Larnacy. Je to druhé největší solné jezero na Kypru po Limassol Salt Lake, v létě bývá kompletně vyschlé, v zimě (od listopadu do března) na něm ale můžete vidět tisíce plameňáků. Pokud jste vášnivým ornitologem, tak si doporučuji přibalit do kufru dalekohled nebo hodně dobrý foťák, abyste se alespoň pak doma na fotkách na plameňáky mohli kouknout (jako právě teď já), protože okem uvidíte pouze růžové tečky v dálce. Každopádně ideální zastávka je na Larnaca Salt Lake - public parking nebo Salt Lake View Point.

Po trochu frustrující vyhlídce na plameňáky (která ještě bude mít dohru sedmý den v Limassolu) jsme se vydali do centra Larnacy. Zaparkovali jsme u takového dědy na plácku za 3Eur a šli jsme se kouknout na Church of Saint Lazarus. Jde o kostel, ve kterém má být pohřben Lazarus, když tedy definitivně podruhé zemřel. Nejsem věřící, ale musím přiznat, že vevnitř mi bylo fakt zvláštně, až jako nepříjemně. Ale možná to byl jenom hlad. Aby památek nebylo málo, zajeli jsme ještě na rychlou foto zastávku k Kamares Aqueduct. Akvadukt v Larnace z 18. století, který byl funkční ještě do první poloviny 20. století.

Poté už na nás začala dopadat únava z nevyspání. Popojeli jsme 50km směrem dál na východ Kypru na jednu z nejvyhlášenějších pláží - Nissi Beach. Zaparkovali jsme auto za 2Eur přímo u pláže, pronajali jsme si dvě lehátka a slunečník za 7Eur a i když oba dva moc válení na pláži nemusíme, únava nás donutila si na pár hodin střídavě pospávat a střídavě se čachtat v moři. Bylo absolutně ideálních 27 stupňů, voda mohla mít kolem 25 a tak krásně čistou vodu a pláž jsem už dlouho nikde neviděl. A samozřejmě nejspíš jen zlomek turistů oproti létu. Jedinou nevýhodou dnešního dne a vlastně celého pobytu na Kypru byl brzký západ slunce kolem 16:45. A jelikož jsme měli program našlapaný, protože jsme si prostě chtěli projet Kypr křížem krážem, tak jsme museli po 15h z pláže chtě nechtě odjet.

Pokračovali jsme ještě dále na východ země do Sculpture Parku. Což bylo jedno z těch nejhezčích překvapení, které nám Kypr během celého týdne nabídl. Park byl plný surrealistických soch vytesaných z pískovce, které zobrazují například bytosti z řecké mytologie, ale i třeba smutného hrošíka, to celé zadarmo a s krásným výhledem na moře. Poté jen stačilo přejít ulici a ocitli jsme se u jedné z nejznámějších a nejkrásnějších útesovitých památek na celém Kypru - Love Bridge. Takové to typické místo na nejlepší instagramovou fotku, takže to s sebou přináší i haldu klasických nepříjemných ruských turistů, kterých je na Kypru dost i mimo sezónu. No nebudu lhát, i my jsme vytáhli selfie tyč a pofotili se. Pár kilometrů od Love Bridge se nachází další zajímavý skalní útvar s oficiálním názvem Kamara Tou Koraka Stone Arch, po kterém se na rozdíl od Love Bridge nedá přejít, nebo tedy pokud jste rebel, nebojíte se a přelezete plot, tak samozřejmě můžete. A za dalších pár set metrů jsme dojeli k malebnému Ayioi Anargiroi Church neboli Kostolu, u kterého jsme sešli pár schodů k nádherné jeskyni. Poté jsme ještě stihli rychlou foto zastávku v Blue Lagoon a západ slunce jsme si nakonec vychutnali na Cape Greco, tedy na jihovýchodním konci celého Kypru, kde jsme nejprve dojeli k prvnímu z našich mnoha setkání s nějakým druhem vojenském základny, u které se samozřejmě nesmí fotit. Tuto základnu nazvěme jako vojenskou základnu číslo jedna. Nakonec jsme ale našli správnou cestu k útesům a pořídili pár kýčovitých fotek se zapadajícím sluncem nad mořem. U všech těchto míst se dá zadarmo a v pohodě zaparkovat, jsou pár kilometrů od sebe a v rámci celého Kypru bych je společně ještě se zítřejšími zastávkami zařadil subjektivně na čtvrté místo.

Říkáte si podle fotek, jaké snad mohou být ještě tři krásnější věci na tak malém ostrově? Tak čtěte dál! A po tomhle laciném nalákání ještě akorát dodám, že jsme bydleli přímo v centru Ayia Napa v hotelu Sea Cleopatra Hotel za krásnou mimosezónní cenu 700Kč za noc.

Vypůjčený Nisu
Hala Sultan Tekke
Všudepřítomné kočky
Larnaca Salt Lake
Plameňáci v dálce
Nissi Beach

2.den - Sea Caves, další pláže, Stavrovouni Monastery, Kyrenia

Druhý den jsme pokračovali v prohlídce východního pobřeží. Záměrně jsme totiž předešlý den vynechali Sea Caves, jelikož jsme si je chtěli vychutnat v plném ranním světle. A nakonec se Sea Caves stali snad nejkrásnější zastávkou v rámci kyperského východního pobřeží. Z jejich vršku několik odvážlivců (čtěte Rusů) dokonce skákalo do vody. Pro méně odvážné s větším pudem sebezáchovy se dá do vody i opatrně sejít. Nezapomeňte popojít alespoň kousek dolů, abyste se vyfotili ve skalním okně. Doporučuje 10 z 10ti insta husbandů.

Protože bylo nadále naprosto skvělé počasí a z Česka nám chodily fotky, jak padá první sníh, museli jsme se i my takoví antiplážovci vykoupat. Zamířili jsme proto na další vyhlášenou pláž - Konnos Beach. Parkování zdarma, dvě lehátka a slunečník za 8Eur, krásná voda, čistá pláž a velké vlny ve kterých se dalo blbnout. Náš společný zen nám kazil jenom ruský páreček pouštějící nahlas hudbu z mobilu. Po pár hodinách jsme pokračovali dále, pro změnu na městskou pláž Fig Tree Bay v Protarasu. Tady už se ale bohužel naplno potvrdilo to, že jsme na Kypru mimo sezónu a už si nešlo ani pronajmout slunečník a lehátka a na samotné pláži byl sem tam i nepořádek. Mimochodem jedna z mála nevýhod cesty na východní pobřeží Kypru mimo sezónu je to, že naprostá většina restaurací, kaváren, cukráren, atd. je zavřená. Jen včera jsme na večeři hledali otevřenou restauraci s dobrým hodnocením několik hodin. Ne dobře, bylo to jenom pár desítek minut, ale díky hladu to působilo jako věčnost. Takže dnešní oběd jsme vyřešili v místním Lidlu. Později jsme zjistili, že západní pobřeží Kypru kolem Paphosu a jih kolem Limassolu žije mimo sezónu víc, je tam mnohem více turistů, restaurace jsou otevřené a je tam prostě obecně tak nějak víc živo, i když se na západě a jihu už v listopadu nedá moc koupat. Ale to předbíhám.

Fig Tree Bay jsme se rozloučili s nádherným jihovýchodním pobřežím a zamířili jsme do vnitrozemí Kypru, konkrétně k 90km vzdálené Stavrovouni Monastery. Jeden z nejstarších klášterů na světě je zároveň i místem, kde se nachází část kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš. Přímo do kláštera smí pouze muži a pouze v dlouhých kalhotách, které vám při nejhorším půjčí. Klášter je taky jedno z mála míst na Kypru (mimo toho, když se nacházíte poblíž vojenských základen), kde se nesmí fotit. V prostorách kláštera jsem byl jediný turista a potkával jsem pouze mnichy, kterých by tam mělo žít třicet. Docela divný pocit. Naštvanou přítelkyni, která tím pádem přišla nejenom o klášter, ale i o nejkrásnější výhled z hory, na kterém se samotný klášter nachází, mezitím na parkovišti udobřovalo asi osm koček. Ne ale vážně, samotný výjezd na horu s klášterem je zážitek (mimochodem projíždí se kolem vojenské základny číslo dvě) a výhledy jsou dechberoucí i z parkoviště, takže i když byste jely jen samé ženy, tak to rozhodně smysl má.

Po brzkém západu slunce jsme absolvovali přejezd hranice jižního a Severního Kypru. Kypr je ale opravdu maličký a přejezd ze Stavrovouni Monastery až do přímořského letoviska na severu Severního Kypru byl pouhých 70km. Jak už jsem zmiňoval na začátku, je nutnost koupit pojištění za 20Eur přímo na hranicích (použili jsme hraniční přechod pro auta v Nikósii) v budce vedle pasové kontroly. Samozřejmě s sebou musíte mít pas. Plus počítejte s tím, že vám končí EU roaming na mobilu, takže mít připravené offline mapy a v neposlední řadě placení tureckýma lirama. Naštěstí všude, kde jsme platili my, se dalo platit eurem nebo kartou.  

Hned za hranicemi se připravte na trochu agresivnější řidiče, což potěší vzhledem k v podstatě neplatnému pojištění. Ale pořád to není nic, co by se nedalo zvládnout. Mimochodem “nádherná“ turecká provokace hned za hranicemi je na jednom z místních kopců v podobě nasvícené vlajky Severního Kypru (o velikosti čtyř fotbalových hřišť, která je samozřejmě vidět z každého trochu vyvýšeného místa v celé Nikósii) s citátem „Jak šťastný je ten, kdo o sobě může říct, že je Turek“ a několik nápisů kolem silnice ve stylu - Mír je v jednotném Kypru. No nevím, jak by si jako Turci ten jednotný Kypr představovali, ale k téhle problematice se ještě dostanu dále v cestopisu.

Večer už jsme jen dojeli na ubytko v Kyrenii - RIX Apartments, za 1100Kč za noc, což je trošku vyšší cena, na druhou stranu mělo 2 ložnice a 5 postelí, takže ve více lidech cena skoro zadarmo.

Sea Caves
Cape Greco v dálce
Sea Caves
Konnos Beach
Fig Tree Bay
Stavrovouni Monastery

3. den - Saint Hilarion Castle, Kyrenia Castle, Nikósie, Kakopetria

Hlavním důvodem proč jsme vůbec chtěli jet do Severního Kypru, byla návštěva zříceniny hradu Saint Hilarion, který na obrázcích na internetech vypadal famózně. A realita byla snad ještě lepší. Samozřejmě už při příjezdu k zřícenině se nám povedl menší fail a to, když jsme zastavili u silnice na fotku z dálky a samozřejmě fotili na zakázaném území v rámci vojenské základny číslo tři.

Hrad byl vystaven ve 12. století pro ochranu cesty z Kyrenie do Nikósie a pro ochranu proti Arabským pirátům. Na zříceninu je ale vše hezky zachovalé, nejsou to jenom trosky. Vstupné stojí 2,5Eur. Moje hlavní doporučení k návštěvě Hilarionu jsou - kvalitní foťák, protože výhledy jsou ještě krásnější než ze Stavrovouni Monastery (i když nám je malinko kazil opar), dále trošku lepší fyzičku, protože až nahoru a po celém komplexu jsou to stovky a stovky schodů, ale to nejdůležitější, přijeďte hned na otvíračku. Nás to naštěstí napadlo a udělali jsme vážně dobře, protože chvíli po nás přijelo snad deset autobusů plných německých turistů. A my jsme spolu se třemi polskými turisty valili nahoru, abychom pofotili celý hrad ještě bez ponožek v sandálech. Úprk nás a Poláků před Němci na vrchol hradu byl trochu komický, no nebudu vám lhát, připadali jsme si jako za 2. světové války. Na vrcholu jste odměněni naprosto úžasným výhledem a pokud jsem vás odradil s tou lepší fyzičkou, tak jenom doplním, že spousta Německých důchodců to zvládla až nahoru (respekt), takže bych se toho nebál. Jo a mimochodem Saint Hilarion je pro mě subjektivně číslo tři v rámci celého Kypru. Zámky, hrady a zříceniny obecně miluju, takže já byl skoro jak dítě o Vánocích a i moje přítelkyně, která naopak zámky moc nemusí, byla nadšená. Ještě jeden tip, přímo v zřícenině si dejte po náročném výšlapu a sešlapu úžasnou citronádu, lepší jsem snad nikdy nepil. Nadšení nám ale trochu zkazil pitomec na parkovišti, který se postavil za naše auto, což je obecně věc, kterou Kypřani nejspíš milují a vyhledávají, i když je na parkovišti dost míst. Většinou ale alespoň zůstanou někde poblíž auta, tentokrát ale ne. Já a moje ego bylo potupeno, když se po mých marných pokusech podařilo z místa na sedmkrát vycouvat takovému bodrému Kypřanovi.

Z Hilarionu, který je tedy pro představu 12km od Kyrenie na cestě do Nikósie, jsme se vrátili zpět do Kyrenie a šli jsme si prohlédnout Kyrenia Castle a přístav. Vstupné do hradu stojí 3,5Eur a nejlepší na celém hradu je výhled z jeho vrcholu na přístav, moře a Kyrenii. V dálce je vidět i kopec s Hilarionem. Tady už na nás, tedy hlavně na přítelkyni, začal dopadat hlad, a protože jsme měli najitých pár míst v Nikósii a hrozila akutní protivnost, valili jsme na hranice.

Věřím tomu, že na Severním Kypru je ještě mnoho dalších zajímavých věcí, my ale měli pouze 7 dní a tak jsme se rozhodli pro ty mainstream zajímavosti na jižním Kypru. Hraniční přechod jsme opět zvládli bez problému. Auto jsme v Nikósii nechali asi sto metrů od nejznámější Ledra Street (mimochodem skvělé místo na nakupování suvenýrů) na plácku u takového strejdy za 2Eur na celý den. Takže parkování se určitě nebojte, vždycky na vás někdo někde mávne, ať to dáte právě na ten jeho nejlepší plácek.

Na oběd jsme si dali pořádný hodokvas v restauraci To Anamma přímo na Ledra Street. Přejedli jsme se tak moc, že jsme si museli na chvíli jít lehnout do auta na parkoviště a přemýšleli jsme, jestli vůbec dneska ještě něco zvládneme. Nakonec jsme se odhodlali těch pár památek, co Nikósie nabízí, zvládnout. Začali jsme s Shacolas Tower Museum and Observatory. Desetipatrová budova, ze které je krásný výhled kolem dokola na celou Nikósii (protože v Nikósii jsou naštěstí samé nízké budovy) a samozřejmě na již zmíněný kopec s vlajkou Severního Kypru.

Poté jsme se vydali po Ledra Street směrem k pěšímu hraničnímu přechodu mezi jižním a Severním Kyprem. Pár desítek metrů od samotného přechodu se můžete podívat a vyfotit (na rozdíl od kousek vzdáleného vojenského stanoviště číslo čtyři) barikádu ze zelených barelů, která blokuje jednu z mnoha ulic, která by normálně spojovala Nikósii. Díky tomu, že Nikósie je poslední město v Evropě rozdělené na dvě, stejně jako byl například Berlín, tak všechny ulice spojující jižní a Severní Kypr musely být takto zataraseny. Kromě již zmíněné Ledra Street, na které můžete projít pasovou kontrolou a mezi oběma Nikósiemi pěšky přejít. I kdybyste nechtěli nic v turecké Nikósii navštívit, je zajímavé si přechod aspoň přejít a „zažít si“ tu atmosféru spojenou s rozděleným městem. Při přecházení mezi oběma Kypry se totiž prochází tzv. Green Line. Jde o demilitarizovanou zónu mezi jižním a Severním Kyprem. Jak už jste asi pochopili nebo sami víte, tak demilitarizovaná zóna neboli United Nations Buffer Zone rozděluje Kypr na Severní a jižní. Má 180km na délku, někde je široká třeba jen 20 metrů, někde až 7km, celkově má 346km2, například při přecházení Ledra Street má na šířku asi 50 metrů. Byla vytvořena po uzavření příměří 16. srpna 1974, které následovalo po turecké okupaci Kypru v červenci 1974 a uvnitř žije nadále 10 000 lidí, smíšeně tureckých a řeckých Kypřanů.

V turecké části Nikósie jsme se vydali pouze na dvě památky. Nejprve Buyuk Han, karavanseráj z 16. století, který má nyní předělané obytné prostory na obchůdky, galerie, kavárny a restaurace. Uprostřed náměstíčka je malá mešita. Celkem kouzelné místo. My dále pokračovali k celkem impozantní Selimiye Mosque. Mešita z 16. století, se čtyřmi 70 metrovými minarety a 40 metrovou centrální kupolí stojí rozhodně za návštěvu a pokud byste měli na Nikósii jen zlomek času, tak alespoň sem se podívejte.

Odtud jsme se vrátili zpátky do jižní Nikósie pro auto a po natankování jsme se vydali 60km směr Troodos Mountains, konkrétně do ubytování Linos Inn v horském městečku Kakopetria za 1200Kč za noc i se snídaní v takovém retro zrekonstruovaném domečku. V létě zde ovšem stojí ubytování dvojnásobek a to varuji předem, že za to opravdu nestojí. Každopádně šlo o snad nejkrásnější ubytování za celý týden. Nejkrásnější je možná blbé slovo, spíš nejromantičtější a prý snad i nejautentičtější k horskému životu na Kypru. Teda až na klimatizaci, kterou jsme topili jako o život. Přeci jenom v horách v listopadu na Kypru už je v noci fakt zima a v ubytování očividně spoustu dní před námi nikdo nebyl. Obecně nám přišlo, že v celé Kakopetrii jsme asi jediní turisté.

Saint Hilarion zespodu
Saint Hilarion zvrchu
Výhled z Kyrenia Castle

4. den - Troodos Mountains, Mount Olympos, vodopády, Kykkos Monastery a konečně tarantule

Dnes mělo podle googlu a Norů jako jediný den pršet, a to snad od 10:00 až do západu slunce. A my měli zrovna projíždět skrz Troodos Mountains, čekal nás trek k vodopádům, chtěli jsme si nafotit instagramovou Kakopetrii, atd., takže vyhlídky nic moc. Narychlo jsme proto předchozí večer změnili plány a dali jsme si budík na 6:00, abychom toho stihli co nejvíce, než začne pršet.

Na tripadvisoru jsme našli vynikající tip od místního na procházku po Mount Olympos, tedy nejvyšší hoře celého Kypru (1952mnm), na které se ovšem nachází… ano, hádáte dobře, vojenská základna číslo pět. Cesta z Kakopetrie až na vrchol hory měří asi 20 kilometrů a je samozřejmě plná nádherných výhledů. Desítky lidí na internetu píšou, jak přijeli nahoru a zklamaně to otočili u vojenské základny zase dolů. Na tohle jsme ovšem byli připraveni. Poté, co jsme vyjeli až k základně a odstavili jsme auto v takovém rozšíření silnice před samotným zákazem vjezdu, jsme se vydali cestičkou doprava (pokud stojíte čelem k základně). Cestička (široká na auto) vede na pár desítek metrů od plotu základny, rovnoběžně s plotem, za kterým jsme viděli obrovské radary, i když jsme se báli tím směrem vůbec otočit hlavu. No co vám budu povídat, byla to dramatická 500 metrová procházka, při které jsme si drželi ruce hezky mimo kapsy a nedělali žádné podezřelé prudké pohyby. Ale stálo to za to. Přišli jsme k vrcholu sjezdovky s lanovkou s nádhernými výhledy. Docela by mě zajímalo, jestli je lanovka v zimě v provozu, když je na vrcholu britská vojenská základna, kolem které se nesmí fotit. Podle googlu ale nejspíš (překvapivě pro mě) ano.

Pokud se někdy někdo náhodou budete pohybovat v těchto místech, tak si zajeďte na vyhlídkovou plošinu, která je asi 2km pod vrcholem, na mapách jako Nortwest view point. Odtud jsme se opojeni vítězstvím nad systémem vydali zpátky na ubytování do Kakopetrie, kde jsme po cestě zpátky na ubytování ještě stihli nafotit pár fotek tohoto krásného horského městečka a adoptovat místní kočku. Na ubytko jsme přicházeli zrovna, když začínalo pršet, a protože jsme měli checkout až ve 12:00, tak jsme se šli v očekávání celodenního hnusného počasí ještě trochu dospat.

Jaké ovšem bylo překvapení, když jsme se vzbudili v 11:30, venku bylo 20 stupňů a obloha bez mráčku. Rychle jsme tedy oprášili dnešní itinerář a vydali jsme se k Millomeris Waterfalls. U nich nás čekal neskutečně náročný trek, který se skládal z vystoupení z auta na parkovišti, sejití 20 schodů a jedné 30 metrové lávky. Ta námaha ale rozhodně stála za to. Jen upozornění, google mapy berou na místo, odkud musíte jít opravdový trek, waze navede na tu nenáročnou variantu.

Další zastávkou byly Caledonia Waterfall, kde jsme už museli jít opravdový trek, ale pořád velice jednoduchý (okružní cesta měla asi 5 kilometrů). A stejně jako předchozí vodopády to za tu námahu stálo. Ideální je nechat auto u restaurace Psilo Dendro - místní pstruhové farmy. Odtud jsme se vydali ke Kykkos Monastery. Cestou jsme se ale ještě zastavili na normálně nejspíš krásné vyhlídce v městečku Pedoulas - na google mapách jako Holy Cross Church. Jen nám bohužel už klesly mraky a nebylo vidět v podstatě vůbec nic. Jen samotná cesta od vodopádů ke Kykkos Monastery ale stojí za to, pokud teda stejně jako já milujete řízení na klikatých horských silničkách. Klášter Kykkos je… prostě klášter, zajímavější je možná cesta k němu a jeho zasazení do hor, než on samotný. Ale možná jsem ho jenom nedokázal naplno ocenit. Zajímavostí je, že je to snad nejbohatší klášter na Kypru, nebyl nikdy pořádně vyrabován a minimálně už kvůli interiéru se k němu vyplatí zajet.

Samozřejmě v Troodos Mountains je toho mnohem více k vidění. Je tam spoustu treků, horských městeček a například soubor deseti Painted Churches, které jsou zapsané v UNESCU. Každopádně počítejte s tím, že pokud jste jako já milovník výhledů, budete hrozně často zastavovat u silnice na fotky krásné krajiny. Naštěstí provoz je alespoň mimo sezónu nulový a místa, kde odstavit auto se vždycky najdou.

Nás ale tlačil itinerář a museli jsme Troodos Mountains opustit a vydat se směrem na západní pobřeží Kypru do Paphosu. Po rychlém občerstvení u silnice jsme bohužel já i moje přítelkyně unavení po celém dni přepnuli do autopilot módu. Nastavili jsme do Wazu ubytko v městečku Peyia u Paphosu, pustili si muziku, poplácali se vzájemně po zádech, jak jsme to s tím počasím vyhráli a vydali se na cestu. Jako zkušený řidič jsem se samozřejmě absolutně nedíval na cedule, protože jsem věřil doteď úžasné navigátorce, která by byla snad schopna navigovat i rallye. Nadšení z jejího navigování mě ovšem přešlo po té, co jsme místo na pobřeží západního Kypru přijeli na pobřeží jižního Kypru do Limassolu. Navigace se totiž chytla nějaké adresy v Limassolu a my jako správný ovečky jeli poslušně za ní. Samozřejmě je to i moje vina, jako řidič mám číst cedule, ale přítelkyně bohužel nastavila laťku hrozně vysoko a já jí slepě věřil… Ne, s tou dramatičností si dělám srandu, prostě jsme si zajeli 130km, což je myslím v tak malé zemi celkem obdivuhodné. Geograficky si to můžete představit tak, jako byste chtěli jet z Prahy do Plzně a skončili jste místo v Plzni v Jihlavě.

Vzhledem k tomu, co se nám stalo na ubytku, jsme ale litovali, že jsme nezůstali někde v Limassolu nebo nespali v autě vedle nějaké vojenské základy číslo sto dvacet osm nebo kdybychom prostě dělali cokoliv jiného. Byli jsme ubytovaní v ubytku jménem “Lush Garden, Saltwater Pool“ za úžasných 600Kč za noc s velkolepou snídaní. Měli jsme k dispozici vlastní koupelnu a pokoj, kuchyně byla společná s majitelkou domu Lisou, která v domě i spala. A teď k té dramatické události - já osobně děkuji bohu, že jsme se s přítelkyní nešli sprchovat spolu nebo že jsem nešel první já. Když se totiž vracela z koupelny do ložnice, tak jí z rámu dveří spadla do vlasů obrovská tarantule. A ne, Lisa tarantule nechová. Jak jsme později četli na netu a i nám to Lisa druhý den potvrdila, tarantule se v zimních měsících stahují na Kypru do obydlí, protože je jim venku zima. Takže ještě jednou, přítelkyni spadla do vlasů tarantule, začala ječet (nedivím se, ječel bych mnohem víc), tarantuli si shodila do obličeje, pak na rameno a nakonec na zem, odkud tarantule utekla někam do kuchyně.

Přítelkyně pavouky nesnáší, já osobně mám lehkou arachnofobii. Nevadí mi hadi nebo hmyz, ale pavouky prostě nedávám. Musím se přiznat, že já jsem si ani nešel vyčistit zuby, osprchovat se, ani jsem si nevyndal čočky, spadl jsem se na posteli do plodové polohy, vzal jsem si prášek na spaní, které jsme měli naštěstí s sebou a čekal jsem jen, kdy konečně zabere, protože bych prostě jinak neusnul. I s tím, že jsme dveře ucpali ručníkem a hrdinná přítelkyně prohledala celou ložnici kvůli dalším tarantulím. No nejsem na sebe pyšný. Kdybychom se nemuseli pořádně vyspat před zítřejším trekem a nebylo už 23:00, tak jdeme asi spát do auta nebo jdeme hledat jiné ubytko.

Výhled z Olymposu
Lanovka na Olympos
Výhled z Nortwest view point
Kakopetrie z výšky
Kakopetrie
Trodos Mountains

5. den - Avakas Gorge, Lara Beach, Paphos

Probudili jsme s pocitem, že prostě chceme být co nejrychleji pryč z pavoučího teroru. Měli jsme ale objednanou domácí snídani. Lisa totiž chová slepice, takže čerstvá vajíčka z volného výběhu, vynikající kafe, džus, slanina, mandarinky ze zahrádky a uvaří vám cokoliv, co si vymyslíte. Nevím, proč to tady chválím, protože si její ubytko beztak nikdo, kdo to tady čtete, v životě nezabookujete. Na druhou stranu máme alespoň co vyprávět. Nebo teda já ze sebe dělám tu chudinku, ale pravý chudák je v tomhle příběhu samozřejmě přítelkyně.

S Lisou, rodilou Kypřankou, jsme alespoň u snídaně mohli probrat situaci na Kypru. Samozřejmě o turecké okupaci z roku 1974, kdy Turci zabrali 37% území Kypru, nejspíš všichni víte. A tu jsme ani tak řešit nechtěli. Spíš jsme zjišťovali, co tedy s tou současnou situací a zmiňovaným „jednotným Kyprem“. Lisa nám řekla, že většina obyvatel jižního Kypru se v současnosti nechce spojit se Severním Kyprem a vytvořit jednotný stát. V posledním referendu, které bylo vypsané před vstupem Kypru (nebo teda jižního Kypru) do EU se občané jižního Kypru vyjádřili jasně proti, zatímco občané Severního Kypru byli pro. Proč? Protože v podmínkách sjednocení bylo to, že jižní Kypr zaplatí zanedbanějšímu Severnímu Kypru vylepšení infrastruktury, škol, nemocnic, atd. na úroveň jižního Kypru. Navíc se prý občané jižního Kypru bojí invaze tureckých Kypřanů a obecně Turků do jižního Kypru. Situace tedy vypadá celkem neřešitelně. Nakonec nám Lisa pověděla ještě jednu zajímavost a to že její sousedi, Britové, volili pro Brexit s tím, že nesnáší cizince ve VB a přitom oni sami bydlí na Kypru. Obecně prý podle ní má dost Britů pocit, že Kypr je ještě jejich a nechápou tuhle absolutní ironii.

Pokud jste někdo četl jen kvůli tomu setkání s tarantulí, tak se s vámi loučím. Žádná taková setkání už nebudou, teď jenom na treku potkáme pár stepních koz, ale žádná na nás bohužel nezaútočí nebo tak něco, abych vás mohl nalákat na zbytek cestopisu.

Po 8 ráno jsme vyjeli z ubytka 12km směrem k Avakas Gorge. Tento 8km (4km tam, 4km zpátky stejnou cestou) trek na dně kaňonu je to číslo jedna v rámci celého Kypru. Vezměte si s sebou určitě hodně vody a dobré boty. Doporučoval bych i začít brzo ráno, protože po setmění bych tam určitě jít nechtěl. Musíte totiž neustále hledat tu ideální cestičku, abyste prošli dál a dál až na konec kaňonu. Kameny hodně kloužou, takže se může stát, že skončíte jednou nohou ve vodě (protože kaňonem samozřejmě protéká řeka a vy se snažíte nějakým způsobem jít podél ní). V zimních měsících je tu přirozeně vody více, tak je potřeba na to myslet, v létě zase oceníte stín, který kaňon nabízí. Jediná opravdová nepříjemnost je, že v těch úzkých místech, kde opravdu nemáte kam uhnout, občas padá kamení z vrcholu kaňonu, který je tak 20 - 30 metrů nad vámi. Jeden kámen před námi dokonce opravdu spadl, tak je opravdu potřeba dávat si pozor.

Každopádně trek je to naprosto bombastický, krásná příroda, roztomilé stepní kozy, hledání ideální cesty a klid, protože do těch vzdálenějších pasáží se už moc turistům nechce. I když je vzdálenostně trek krátký, časově počítejte i k 4 hodinám čistého času od auta k autu. Co se týče náročnosti, tak byla určitě nejnáročnější část celého týdne na Kypru. Trek to není úplně jednoduchý, protože občas je nutné nějaké to lezení po obrovských kamenech, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Pokud byste měli na Kypru mimo ležení na pláži vidět jednu věc, tak bez debat tohle.

Při návratu k autu z treku nás napadlo, že si za odměnu zajedeme na nedalekou Lara Beach a zase se po dlouhé době vykoupeme. To ovšem nebylo úplně to nejšťastnější rozhodnutí. Už cesta na parkoviště u Avakas Gorge nebyla nic moc - štěrk, díry a obecně žádný asfalt široko daleko. Cesta na Lara Beach byla ale ještě horší a my se ploužili nekonečné 4km průměrnou rychlostí 15km/h ve strachu o píchnutí gumy nebo proražení vany. Odměnou nám ale za to byla pláž, na které foukal tak šíleně studený vítr a byla tak studená voda, že jsme se zklamaní a otrávení vrátili zpět do auta. Ani ten piknik na pláži jsme si udělat nemohli, protože by většinu našeho jídla pokryla vrstva nafoukaného písku. Inu celí nadšení jsme se vydali zpátky. Po cestě zpět se nám (nebo teda konkrétně mně) povedlo poškrábat celý bok auta o větve stromu, jelikož mi už na jednom místě došla s tou pomalou jízdou trpělivost a ve stylu Jeremyho Clarksona jsem prostě přidal a při vyhýbání ostrým kamenům a jámě jsem to vzal příliš blízko větvím nejspíše nejostřejšího stromu na celém Kypru. A na našem černém Nisu to bylo opravdu krásně vidět. Ale jak už jsem psal výše, při předání auta si naštěstí ničeho nevšimli.

Jelikož jsme měli ještě asi hodinu a půl světla, vydali jsme se 20km do města Paphos. Nejprve jsme zastavili na památce Tombs of the Kings. V hrobkách ze 4. století před naším letopočtem ale nikdy nebyl pohřben žádný král, byly určeny pro vyšší úředníky. Tombs of the Kings je vážně zajímavé místo, kde se můžete ztrácet v bludišti různých hrobek a podzemí a zároveň se kochat krásným výhledem na moře. Na západ slunce jsme vyrazili k Paphos Castle přímo v přístavu v Paphosu. Hrad byl sice kvůli údržbě zavřený, ale romantický západ slunce nad mořem a zmrzlina, co jsme si dali potom, nám po náročném dni spravili náladu. Už nás čekalo jen pár kilometrů na ubytování jménem Yiota´s Cute Studio za 760Kč na noc.

Peyia
Cesta k Avakas Gorge

6.den - Paphos, Aphrodite Trail, Petra tou Romiou, Limassol

Dnešní den jsme zahájili tak, jak jsme včera skončili. Ne večeří z Lidlu, ale návštěvou památky v Paphosu a to konkrétně Kato Paphos Archaeological Park. Já osobně jsem spíš na historii 20. století a hrady a zámky ze středověku, takže antické památky mě úplně netankují. O přítelkyni ani nemluvě. Takže jsme tuhle památku pojali spíš jako takovou delší ranní procházku, jelikož areál celého parku je obrovský. Věřím tomu, že milovníci antiky budou ale u vytržení. V parku se nachází spoustu ruin, mozaiky a maják. 

Poté jsme zamířili 50km do národního parku Akamas v severozápadním cípu Kypru k Baths of Aphrodite. V rámci národního parku nejsou žádné normální asfaltové cesty, takže pokud se chcete někam podívat, tak buď pěšky, a nebo si musíte koupit nějaký výlet na čtyřkolkách nebo lodí. My jsme se rozhodli pro Aphrodite Trail. Auto jsme odstavili u restaurace jménem Baths of Aphrodite, odtud jsme nejprve zamířili přímo k Baths of Aphrodite alias hnusné smradlavé kaluži, kde jsme potkali nejvíce turistů snad za celý týden (nepočítám-li německý nálet na Hilarionu), kde se podle legendy měla koupat sama Aphrodite (kdo by to byl čekal podle názvu). Naštěstí valná většina těch turistů se jde jenom vyfotit s kaluží a na žádný trek nepokračuje. My jsme se vydali podél pobřeží směr k Blue Lagoon po Aphrodite Trail. Nejprve se jde kolem pobřeží, pak se prudce vystoupá na horu do výšky asi 370mnm a z ní se zase pomalu sestoupá dolů k parkovišti. Nebo to můžete vzít naopak. Celý trek má asi 8km a je asi na 2 a půl hodiny. A tohle byl pro mě nejlepší zážitek číslo dvě. Takže ještě jednou pro pořádek - 1) Avakas Gorge, 2) Aphrodite Trail, 3) Saint Hilarion a za 4) Útesy, skalní útvary a pláže na východním pobřeží. Výhledy při samotném treku jsou jednoduše nepopsatelné, čím výše jste, tím více vidíte celý poloostrov Akamas a jeho zátoky.

Po treku jsme ještě seběhli 100 schodů dolů k pláži pod restaurací Aphrodite Baths. Voda stále stejně studená jako na Lara Beach, takže jsme se opět nevykoupali. A můžu asi prozradit dopředu, že už jsme se nevykoupali ani jednou. Studená voda a vítr na západním a jižním pobřeží nám to nedovolila. Ale občas se pár lidí ve vodě našlo. Docela ironie oproti východnímu pobřeží, kde byla krásná voda, ale restaurace, atd. pozavírané a turistů minimum. Na západě a jihu je o mnoho více turistů, podniky jsou otevřené, ale koupání určitě horší. Takže ve výsledku jsme do vody vlezli jen první dva dny.

Od Aphrodite Baths jsme zamířili zpět k Paphosu, ale tentokrát až za něj směrem k Limassolu. Konkrétně 70km k Petra tou Romiou alias Aphroditině skále. Jde o místo, kde se podle řeckých legend měla narodit bohyně Aphrodita. Na místě se nachází krásná kamenná pláž, ze které jsme si vzali pár kamínků. A hlavně samotná skála, na kterou se dá s trochou odvahy i vylézt. Legendy praví, že pokud se v moři kolem skály vykoupe žena nebo alespoň smočí nohy, tak omládne o několik let. Voda byla ale opravdu studená, a proto přítelkyně vypadá pořád stejně. A já si samozřejmě nestěžuji, to by mi strach nedovolil.

Odtud už to bylo jenom pár kilometrů do Limassolu (konečně něco v čem je přítelkyně dobrá), kde jsme měli poslední ubytování. A to nejdražší ubytování za celou dobu - 1600Kč za noc v hotelu Harmony Bay, chtěli jsme si totiž poslední noc trochu „dopřát“. Nakonec to za tu cenu opravdu nestálo. Hotel byl plný důchodců a kromě jejich vnoučat jsme byli asi nejmladšími hosty. V bazénu platila tuna zákazů a pláž byla mnohem dál než podle popisu na bookingu. Snídaně druhý den byla vyloženě odporná. Taková navoněná bída bez ovoce, tvrdým pečivem, nejhnusnějším kafem v historii lidstva a s nejdivnějšíma smaženýma vajíčkama připomínající pudink. Nechci být princezna, ale za tu cenu (vzhledem k ceně ostatních ubytování) bych čekal trochu víc než bazén, ve kterém vás nejspíš zastřelí pro porušení nějakých pravidel a snídani vyrobenou z prášku.

Po ubytování jsme ještě vyrazili do centra Limassolu - Limassol Mariny na romantickou seafoodovou večeři v restauraci Pixida, kterou ale můžu na rozdíl od hotelu Harmony Bay doporučit.

Paphos Archeological Park
Baths of Aphrodite
Aphrodite Trail
Výhled z vrcholu hory na Aphrodite Trail

7. den - Limassol, Kolossi Castle, Ancient Kourion, kočky, solná pláň

Ráno jsme se nechali hodit Boltem do Limassol Mariny (uber totiž na Kypru nefunguje). Tam jsme si půjčili kola přes aplikaci nextbike a podél nádherného pobřeží jsme se projeli asi 5 kilometrů zpátky na hotel.

Od hotelu jsme popojeli asi 20km k Kolossi Castle. Zámek nás moc neoslovil, ale dá se vylézt až na jeho střechu odkud je alespoň jakž takž výhled do okolí. Odtud jsme popojeli kousek k Ancient Kourion, kde se teda musíme přiznat k tomu, že více než samotným památkám jsme se věnovali místním kočkám, které byly extrémně přítulné. Ale jak už jsem zmiňoval u Paphos Archaeological Parku, pro milovníky antiky to nejspíš bude ráj. Minimálně antický amfiteátr a mozaiku ocení i ty největší kulturní barbaři.

Odtud jsme zajeli dalších pár kilometrů do našeho ráje jménem Holy Monastery of Saint Nicholas of the Cats. Taková velká venkovní kočičí kavárna. Bez toho kavárna. Do samotné monastery jsme se teda nedostali (podle recenzí se to možná občas povede, když zrovna narazíte na nějakou příjemnou sestru, ale to byl pravý opak našeho případu). Takže jsme zase chvilku věnovali tomu, v čem jsme fakt dobří – krmení a mazlení koček. Taková naše superschopnost. Tady jsme poprvé viděli i zubožené, vyhublé a nemocné kočky, ale pořád převažovali ty krásné. Celkově jsme jich tam viděli, pomazlili a nakrmili snad přes třicet.

Poté se ovšem stalo něco pro nás nečekaného. Byly tři hodiny odpoledne, my měli vyčerpaný itinerář a auto jsme měli vrátit v 70km vzdálené Larnace na letišti až v 21:00. No a to bychom nebyli my, abychom něco narychlo nevymysleli. Když jsme jeli od Holy Monastery of the Cats skrz vojenskou základnu číslo šest (v tomto případě jde tedy přesněji o suverénní britské území Akrotiri), všimli jsme si po pravé straně solného jezera. Konkrétně šlo o Limassol Salt Lake o velikosti 10km2. A co jsme na něm v dálce viděli? Zatracené plameňáky. A jelikož jsme je na solné pláni v Larnace viděli z hrozné dálky a trošku nás štvalo, že skóre je 1:0 pro plameňáky, chtěli jsme zkusit, jestli se k nim tady nedostaneme blíž. Objížděli jsme jezero ze strany hustšího lesa, kde se nám zdálo, že by se k nim snad dalo nějak projít. Výsledkem tohoto snažení bylo jenom prohloubení našeho hrozného hladu a totálně zasviněné boty od bláta. Zkusili jsme to ještě ze strany od cesty, která vede ke kočičímu klášteru, ale také neúspěšně. Přirozeně jsme tedy plameňáky označili jako osobní prohru, pokusy o jejich nalezení jsme vzdali, zadali jsme do navigace nejbližší KFC a jeli jsme. Bylo nám trošku divné, že nás navigace bere jinou cestou než zpět přes vojenskou základnu číslo šest, ale nějak jsme to neřešili. Ještě divnější ale bylo, když se asfaltová silnice najednou změnila ve štěrkovou. A úplně nejdivnější bylo, když jsme z ničeho nic přijeli na solné jezero. Ne, není to takový ten případ, kdy lidé slepě následovali navigaci a skončili v moři nebo něco takového. Každopádně jsme skutečnost, že jsme skončili ve vyschlé části solného jezera, brali jako celkem cool zábavu. Jezdili jsme si jen tak po solném jezeře, kde teda občas byla nějaká ta voda, ale nic, co by se nedalo projet. Navigace nás táhla dál přes jezero směrem, kam vedla spousta stop dalších aut. Inu řekli jsme si proč ne, a vydali jsme se na cestu. Po chvilce nám ale spadl úsměv a z největší zábavy na světě se stalo celkem drama, kdy jsem úplně cítil, jak začínáme zapadat. Samozřejmě náš malý Nisu nebyl žádné offroad auto a já mám přesně nulové zkušenosti se řízením offroad (ale za to mám nakoukané všechny díly Top Gearu, takže nějakou tu teorii v hlavě mám). Takže opět po vzoru Jeremyho Clarksona jsem prostě dupnul na plyn, abychom se přestali bořit, což zafungovalo a my dojeli… na pláž k moři. Odtud jsme měli přesně dvě možnosti, pokračovat v cestě, kterou nám radila navigace - takže dál podél pláže a moře přes solné jezero, kde jsme absolutně netušili, jak bude cesta vypadat. A nebo se vrátit tou hrozivou cestou zpátky k odbočce na štěrk. Zvolili jsme první možnost a co si budeme povídat, nebylo to úplně nejšťastnější rozhodnutí. Asi po 2km střídavého skoro zapadání a projíždění obrovskými kalužemi, jsme to u opravdu hluboké kaluže museli chtě nechtě vzdát a otočit. Takže jsme si zopakovali nejen ty 2km zpátky a ale i tu hrozivou cestu ke štěrkové cestě. Vím, že teď vypadáme jako největší blbci na světě, ale víte, jak bývá v těch katastrofických filmech, jak hladoví lidé neuvažují s čistou hlavou nebo jak se v hororech hned nesmyslně rozdělí, tak něco podobného se asi stalo nám tady, protože nechápu, jak nás vůbec mohlo napadnout, že cesta přes solné jezero v listopadu (kdy už logicky není tak vysušené jako v létě) bude dobrý nápad. Ještě k tomu bylo asi 20 minut do západu slunce, my museli za pár hodin vrátit auto a hlavně odletět (naštěstí se tam pohybovalo pár lidí v offroad autech, kteří by nás snad kdyžtak vytáhli). No když jsme konečně asi po dvou hodinách od rozhodnutí, že se jdeme najíst do KFC, opravdu v reálu do KFC dojeli, tak jsme hodně zpochybňovali naší inteligenci. Nakonec to ale dopadlo dobře a my máme alespoň další zážitek.

Na letiště jsme nakonec přijeli o 2 hodiny dříve, což pro Cosmos nebyl problém, zavolali jsme jim, ať si přijedou pro auto a borec byl na letišti asi do 10 minut. A hlavně si nevšiml těch šílených škrábanců. Na těch několik hodin do odletu jsme zakempili v Costa Coffee, která je přes ulici vedle letiště, kde jakoby přesně na nás čekalo na židli malé kotě. Měli jsme co dělat, abychom se ovládali a nezkusili ho propašovat zpátky do Česka. Let domů byl oproti letu na Kypr naštěstí už v pohodě.

Limassol Marina
Limassol náplavka
Výhled z Kolossi Castle
Ancient Kourion

Závěrem

Kypr byl pro nás oba neskutečným překvapením. Narychlo spíchnutý výlet do země, o které jsem toho před tím, nestydím se to přiznat, moc nevěděl, se nakonec stala jedna z mých nejkrásnějších cestovatelských výprav. Kypr má prostě všechno -  treky, hory, krásné pobřežní útesy se skalními útvary, pláže, křišťálově čistou vodou, přírodní památky, historické památky, výborné jídlo a mimo sezónu i příjemné teploty a úžasné ceny a samozřejmě kočky. Spoustu koček.Takže pokud nevíte kam příští rok na jaře nebo na podzim, nevadí vám brzký západ slunce, nebojíte se řízení vlevo (a toho se určitě nebojte) a nejste alergičtí na kočky, tak doufám, že vás můj cestopis dostatečně inspiroval na to jaké akční letenky sledovat.

Ceny na jednoho

  • Letenka - 2800Kč
  • Auto i s benzínem - 3200Kč
  • Ubytování - 3000Kč
  • Jídlo, pití, suvenýry, atd - 5000Kč

14 000Kč na jednoho na týden (ceny jsou ale mimo sezónu - v listopadu. Letenka, ubytka a auto by mohli stát v sezóně dvojnásobek)

P.S. další fotky na instagramu - hanas9 (reklama pro přítelkyni) :D 

 

Zážitky pro tebe sepsal Jarda

07. 12. 2019, poslední aktualizace 2019-12-07T23:41:04+01:00

Jarda žije v České republice a procestoval 54 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 1 rok, napsal pro tebe 5 cestopisů .

Máš taky co říct? Napiš svůj cestopis na Cestujlevne.com

Krásné cestopisy bez znalosti
a nutnosti programování

Zaručená čtenost u cílové
skupiny z řad cestovatelů

Staneš se plnohodnotným
členem komunity

Poděl se o ně se svým prvním cestopisem ve světě cestovatelů na Cestujlevne.com.
Vytvoř si cestovatelský profil a staň se součástí komunity.

Vytvořit cestovatelský profil

46 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Leoš Literák

Přidávám se k chválícím tento cestopis. Jednou jsme na Severním Kypru byli jako balíci s CK (omlouvají nás jen malé děti), podruhé na jihu služebně. Tam jsem poznal pravou kyperskou pohostinnost a za tři dny přibral pár kilo :-) Vozil nás autem místní Kypřan a na dálnici bylo pár havárek - vysvětlil nám, že na Kypru málo prší a místní neumí v dešti řídit :-D

před měs
Jarda

Díky za chválu. Tak to ještěže nám nepršelo :D

Avatar uživatele kickass1
kickass1

Ja si to s chuti precetl a moc se mi to libilo, presne zpusob, kterym bych si Kypr procestoval ja osobne - rozhodne bych se nenechal rozhodit komentarema pitomcu, kteri byli loni poprve v hostelu na Bali a mysli si, ze jsou tim padem cestovatele.. :D

Ja bych nikdy nedokazal cestovat jako treba Jarda Volavy na kole nebo superkompresovane cesty jako ma Kacka, ale zaroven si jejich cestopisy vzdycky rad prectu a rozhodne by me nikdy nenapadlo vytahovat jestli je nekdo vic nebo min cestovatel - podle me to hodne vychazi z individualnich preferenci kazdeho tady - myslim, ze se tezko vic lidi dokaze shodnout na tema "idealni trip"..

před měs
Jarda

Díky za hezký komentář. Holt na cestopisy jsem vztahovačný :D

Určitě, proto se asi taky dost rozmáhá trend solo travelu, kdy prostě člověk chce jet podle sebe. Já si osobně nedokážu představit jet třeba i ve 4 lidech, protože už si představuju ty neshody :D

před měs
Kateřina Ostrá

Děkuji kickass1 za tvůj komentář, a to za sekci superkompresovane cesty :D ♥ Tento termín si osvojuji,moc se mi líbí a ještě víc to, že to nesoudíš, ale bereš jak je. Víc takových čtenářů!

Jardo, neshody můžou být i ve dvou, a o to je to pak někdy horší :D Já na to mám jednu vyzkoušenou metodu! VŽDYCKY MUSÍ BÝT PŘED CESTOU STANOVEN VEDOUCÍ. A vedoucí má vždycky pravdu. Tečka :D :D

Jako vedoucí všech mých cest ti mohu garantovat, že neshody nemají šanci vzniknout :D

před měs
Jarda

To zavání lehkou diktaturou! :D

před měs
Kateřina Ostrá

Lehkou rozhodně ne :D

voughne

Jarda Jarda, ze sa ty chytas na takuto lacnu kritiku :D Bol som na Cypre 2x, a az na Trodos (kde som nebol vôbec) som si to vsetko precestoval busmi, a musim napisat, ze si to lepsie vymysliet nemohol. Urcite by som este pridal Famagustu a Salamis v Severnom Cypre, ale vdaka autu si usetril tak tyzden cestovania. Len pre predstavu, v sezone sa kludne moze stat (a aj stalo), ze sa jednoducho do autobusu nevojdete, a to aj napríklad na trase Nicosia - Larnaca. Taky 20 miestny autobus z Paphosu smerom k Aphrodita trail ani nehovorim. Kyrenia sa da busom (7 TRY) z Nicosie, asi tak 10 minut pesky od hranice si zastavis mikrobus. Ak chces, sofer ti zastavi na odbocke ku hradu, ale mensi problem, ze ta knemu nepustia pesky a ostava len stopovat ... poprípade dojst busom do Kyrenie a odtial taxi (cenu neviem) ... ja som si to pesky v slapkach presiel netradicnou trasou :D (ak by niekoho zaujimalo ... https://www.sports-tracker.com/w...b73fc7b371). Inac v Kyrenii ste sa mohli vyborne a lacno najest tureckych jedal, a este ste mohli skusit Filipnsku exotiku na gréckej strane Nicosie, zije tam cca 4000 filipincov a maju tam aj svoje restauracie (velmi lacne) ... no rad som sa vratil na hodinu do Manily :D Juzny Cyprus, bez debat dobra volba vsetkeho :) Za mna, pochvala za cestopis, vyborny balans medzi citatelnostou a informáciami.

před měs
Jarda

Díky moc za tenhle komentář, fakt potěšil.

Ale možná, kdybychom se do toho autobusu nevešli, tak by to bylo alespoň pořádné dobrodružství! :D Ne, dělám si srandu, díky za zajímavé postřehy. To by mě nenapadlo, že to budou mít takhle poddimenzované.

Jojo, v Kyrenii jsme si dali tureckou večeři, to jsem v cestopisu vynechal. O Filipínské exotice jsem neslyšel, sakra, škoda... Tak snad někdy přímo na Filipínách :D

Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Diskuzi o "pravém" či nepravém cestování tedy nechápu, stejně jako nějaký slunečníky (ale celý report jsem nečetl, mohlo mi něco uniknout). Takové dělení je nesmyslné - co když někdo musí cestovat služebně a má toho plný zuby? Je to pravé, nepravé či jaké? Reporty zde jsou z 99 % prostě čirý turismus nic, víc.

O to víc pak lze akcentovat nějaké ty netradičně pojaté akce, jako např. nedávno jistě úctyhodný sportovní výkon nakole po Zanzibaru či výstup na Kili (vzhledem k věku autora) atd.

Pokud se "pachatel" nechová systémově jako idiot, tak nevidím důvod proč nějak hodnotit a dělit, když je to prostě turistika.

před měs
Jarda

Díky za tenhle komentář. Jasně že to je prostě normální turismus. Žádný mega netradiční dobrodružství. A proto ani nikomu necpu tenhle náš styl cestování. Dávám to sem jen jako inspiraci pro někoho, kdo by chtěl kouknout na Kypr nebo pro někoho, kdo rád čte cestopisy a třeba tady prokrastinuje.

A cestopisy Jaromíra Volavého jsou top.

před měs
Avatar uživatele Navaja
Navaja
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 62 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-08T21:51:23+01:00)

Já si přečtu vždy vše, něco mě nadchne, protože tomu dotyčnému závidím tu fyzičku, věk nebo to, že dokáže usnout v letadle. Jsem naštvaná na sebe, že už prostě něco takového nezvládnu a že mi není o 30 let méně. A někdy me to naštve tak, že to zkusim taky.

Některé cestopisy jen přečtu a jsem ráda, že tam nejedu.

Protože me nebaví moře, nerada se máčím a už vůbec nevydržím chvíli v klidu

To že pisatel dostane i negativni či divné komentáře je přece prima, vždyť je to normální. Ten, kdo to píše pro ostatní s tim určitě nemá problém.

V životě se přece musime poprat s většími problemy než s kritikou tady.

Ja treba nic nepíšu neboť radši pečlivě pripravuju svoje cesty. Ale přečtu vše. At si každý cestuje, jak je mu libo , když se chová pokorně a s uctou k ostatnim, k přírodě a ke všemu živému.

Nebrala bych tady ty diskuze zase tak vážně, vždyť o nic nejde.

před měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S

Tak ona to ani žádná diskuze o "pravém" či nepravém cestování nebyla. Jakub Langer jen napsal poněkud nepochopitelně "mi tento cestopis spíše připadl jako nějaká turistická exkurze než ono pravé cestování", proti čemuž všichni ostatní logicky argumentovali.

před měs
Avatar uživatele Navaja
Navaja
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 62 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-08T22:32:48+01:00)

Libore mně spíš zaráží to, že tu někteří o sobě mluví, že tim, ze oni tu píšou cestopisy, tak jsou zákonitě ti lepší a také oni maji vic práv, to je ted přehnaně napsané , se k jiným vyjadřovat. Ale to nebylo k tomuto příspěvku jen se mi to spojilo. Ještě něco o tom, ze vlastně tim, ze někdo neco napise nam ostatnim vlastně šetří penize a dela službu. Ja,si myslim a jarda je mladý člověk, ze to napsal rád.

Já sama casto svůj zpusob cestování nepovažuji za pravé putování a štve mě, že je to turismus. Ale moje děti taky vzdy nebavilo se nekam vláčet pěšky a cestovat podle knihy Jaroslava Pavlíčka člověk v drsné přírodě. I když pro mě je to pořád vzor.

před měs
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Jarda: nevím sice jestli "top", ale každopádně respektuhodné. Nejen kvůli sportovnímu výkonu, ale i za nápad.

(OT: představa některých diskutérů, jak ve věku pana Volavého šlapou na kole v tropech, ve mě vyvolává záchvaty smíchu :-)) ).

před měs
Jarda
  • Přidal se před rokem
  • Napsal 55 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-08T23:43:40+01:00)

Navaja: Jasně, píšu ty cestopisy hlavně pro sebe. Ale to nic nemění na tom, že to je pořád x hodin práce, x hodin probírání se fotkama, korektury textu, nahrávání cestopisu sem a pak když si přečtu komentář od Jakuba Langera, tak mě to trochu nadzvedne ze židle, obzvlášť mě, cholerika :D

Ale samozřejmě nikdo mě ty cestopisy psát nenutí a s věcnou i nevěcnou kritikou a trollama se na internetech musí počítat.

před měs
Jakub Langer

Jardo, zdá se mi, že to moc prožíváš. Po přečtení tvého cestopisu mě spíše napadnul turistický výlet než cestovatelské dobrodružství. Toť vše. A ty hned spustíš o povyšování, kritice apod. Kritika přece může býti i nápomocná, konstruktivní.

Pokud můžeš, pověz, jak to bylo s těmi letenkami. A pročpak rovnou do La Pazu?! Ty bývají rozhodně dražší než do Bogoty, Limy, São Paula, atd. Nebo jste tam měli v plánu nějaký kratší přelet?

Dík za případnou odpověď ...

před měs
Jarda

Jasně že to prožívám, vždyť je to moje dílo. Ne, samozřejmě že to není žádné dílo, ale prostě je to něco, co jsem vytvořil a logicky si to budu bránit. Konstruktivní kritiku beru všema deseti. Například v mém cestopisu o Černobylu jsem měl nějaké nepřesnosti a přišlo mi super, že to někdo fakt četl a dal mi vědět, že to a to je špatně.

Ale upřímně nevím, co na tvém příspěvku bylo konstruktivního. Jak už jsem psal Ahmadovi, jasně, nebylo to žádné cestovatelské dobrodružství, ale zaprvé - nikde jsem netvrdil, že to nějaké cestovatelské dobrodružství je, zadruhé - ukaž mi, kolik cestopisů tady na cestujlevne je vyloženě dobrodružných? Protože myslím, že není podmínkou pro vložení cestopisu na cestujlevne to, aby byl cestopis dobrodružný. Nebo jak vůbec definovat cestovatelské dobrodružství? Pro někoho je to i to zamluvit si all inclusive hotel na 14 dní v Egyptě a nevytáhnout paty z areálu. Pro někoho by to byl prodloužený víkend v Paříži. Pro někoho by to byl takovýhle trip po Kypru. Pro někoho, kdo navštívil X desítek zemí to třeba bude cokoliv mimo Evropu, atd. Takže ano, přijde mi arogantní, když někdo považuje svůj způsob cestovaní za ten pravý způsob cestování. Když nad tím tak přemýšlím, tak já třeba teď na Kypru poprvé v životě řídil vlevo, takže třeba pro mě to díky tomu, alespoň těch pár prvních hodin, dobrodružné vlastně bylo.

Co se týče té Jižní Ameriky. Plán byl Lima - Cuzco (tam x dní, výlety po okolí, MP) - La Paz (opět x dnů výletů po okolí a dál do vnitrozemí Bolívie) - Santiago de Chile. A díky těm protestům nám 2/3 itineráře šli do háje. Měla to být jen taková první ochutnávka Jižní Ameriky pro nás oba. Jasně, mohli jsme jet alespoň jen do Peru, ale vykašlali jsme se na to celé. Jak už jsem psal předtím, máme na to celý život a nechtělo se nám tam přiletět a řešit, kam budeme moct, kam nebudeme moct. Bylo to v době, kdy to v La Pazu bylo snad nejhorší a v Santiagu nefungovalo nic.

Avatar uživatele Navaja
Navaja

Jenom upřímně doporučuji se s toulavymi kočkami ani jinými zvířaty nemazlit.

před měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S

To platí hlavně v zemích, kde mohou mít vzteklinu (většina EU je OK včetně Kypru, asi i Severního, ale kromě východu EU). Nebo to chce aspoň být očkovaný v posledních 5 letech, aby stačily po pokousání 2 dávky místo 4 (a není třeba pak tak pospíchat).

https://en.wikipedia.org/wiki/Pr..._of_rabies

před měs
Jarda

Vzteklina ani na jednom Kypru není. Navaja nejspíš myslí toxoplazmózu. Co jsme našli na internetu, tak toxoplazmózu má každý třetí člověk v Čr. Dá se chytnout nejenom od koček, ale i od zeleniny, hlíny, atd. A před těhotenstvím se dá udělat test na ni. A tahle diskuze začíná být horší než na novinkách... :D

před měs
Avatar uživatele Navaja
Navaja
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 62 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-08T20:19:16+01:00)

Jelikož mám zkušenosti jak s toxoplasmozou, tak s pokousanim vlastním psem a následným kolotocem v nemocnici, u veterináře, neb ockovak nestačí, a preventivní léčbou po pokousani psem u své sestry v černé hoře, se zvířaty doporučuji se nemazlit ani nehladit. V černé hore vzteklina neni také a ty nervy bych vam nepřála. Pokud psa ci jine zvíře nedohledate, preventivni lecbu absolvujete, neni o co stát. Ja jsem samozřejmě očkovaná.

Nejsme sice na novinkách, ale když jsem si to čtu, jak se lide mazlí s toulavymi psy a kočkami... ale asi máte pravdu, není to konstruktivní komentář. I když to treba může byt jen dobrá rada.

před měs
Jarda

Jo tak pokud máte vlastní zkušenost, tak vaše příspěvky chápu. Je pravda, že toulavého psa bych určitě nemazlil. Ty kočky ale vždycky vypadají tak roztomile... no ale vím, že očkování není na vše. Tak snad bude vše ok.

před měs
Avatar uživatele Navaja
Navaja

Očkování proti vzteklině vás samozřejmě neochrani jako třeba proti žloutence, neni to očkování v pravem slova smyslu, jen máte vic času, kdyby vas zvíře poranilo treba do obličeje. Jelikož mam tři děti, snažím se z nich neudělat sirotky.

před měs
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Kór v zahraničí, to by byl opravdu pešek (to je jen ironie, připomínka je to správná... když si vzpomenu na rumunský psy, než jich většinu zlikvidovali...děs).

Jakub Langer
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 204 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-08T16:58:11+01:00)

Zřejmě bych tolik nadšení zrovna nesdílel, neb mi tento cestopis spíše připadl jako nějaká turistická exkurze než ono pravé cestování. Zkušenost mám, že Severní i Jižní Kypr lze navštívit i bez půjčeného auta, poplatků za lehátko na pláži, dokonce i selfie tyče pro insta photos, atd. Celkem mě zarazil mírně historicko-xenofobní popis setkání s ruskými i německými občany v zahraničí. Že by čecháčkovský způsob humoru?!

A snad závěrem mi hned v počátku unikla ta změna z Jižní Ameriky na Kypr. Takže zakoupené letenky do Chile jste nechali propadnout kvůli týdenním demonstracím? Předem díky za reakci a odpověď.

před měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S

Mně se cestopis líbí a i když se mi v mnoha zemích snad podařilo to "pravé cestování", na Kypru bych se asi snažil o podobný styl jako Jarda, kdybych si na něj vyhradil týden (třeba v Andalusii jsem nejdřív projížděl podobně autem týden přes hory, pláže a městečka a pak další týden s blablacar a busem města, ale ta je výrazně větší). Na Kypru jsem nebyl, ale pochybuju, že by se dalo dostat nějak rozumněji na ty treky, do hor a na odlehlé pláže (zvlášť při omezeném času). Autobus tam asi nejezdí, zvlášť mimo sezónu, tak snad jedině stopem. Poslední den odpoledne si to udělali dobrodružné až dost (probořená krusta solného jezera může být problém i pro teréňák, tu louži bylo možná lepší pomalu projet než se vracet, pokud byl na dně tvrdý písek) .

To lehátko a slunečník ale nechápu, když Jardo píšeš, že jste "antiplážovci", a pak lituješ, že už si nešlo ani pronajmout slunečník a lehátka. Já jsem navštívil odhadem aspoň sto pláží, ale jen kvůli scenériím a někdy koupání a šnorchlování a na lehátku jsem jako správný "antiplážovec" nikdy neležel ani když bylo zadarmo. Jako dospělý jsem jen párkrát ležel na ručníku a jednou na NZ na asi metr širokém vyplaveném kmeni stromu, jinak raději po pláži chodím. Slunečník v listopadu na Kypru ani není potřeba, když je slunce vysoko max. asi jako v ČR na přelomu září a října.

Taky trochu nechápu, proč si neberete s sebou něco k jídlu (třeba čokoládu apod.), když jste několikrát trpěli hladem. Kdybyste jeli do Chile a Bolívie, tedy asi přes Atacamu, tak snadno byste KFC či jinou restauraci nenašli. Jinak nevím, jaká je definice lehké arachnofobie, ale myslím, že máš hodně velkou.

Demonstrace v Santiagu a dalších městech trvají od půlky října doteď, takže ne jen týden. Na druhou stranu to by se nedalo když tak půjčit auto a jet někde po národních parcích? Pokud byl odlet z La Pazu, byl by to větší problém, protože v Bolívii jsou schopní při protestech zablokovat většinu hlavních tahů. Tady v měsíc starém článku píšou, že vše včetně busů funguje: https://www.traveldailynews.com/...-territory

před měs
Jarda

Jakub Langer:

Žádné vaše “pravé cestování“ neexistuje. Každý si cestuje podle svého. Někdo bude týden ležet na pláži, někdo bude týden lézt po horách, někdo se pojede potápět, někdo cestuje jako my, někdo jako třeba vy, ale žádné pravé cestování není. To je jenom váš názor, že ten váš způsob cestování je ten nejlepší.

Chápu, že takovou zkušenost máte. Mít neomezený čas, tak by se určitě dal Kypr procestovat jinak než půjčeným autem. Třeba pěšky, na kole, místní dopravou, stopem… těch možností je spoustu. Nechápu, proč mi to sem píšete. A co je na tom, že jsme si půjčili lehátko a slunečník na pláži? Jsou to naše peníze a můžeme si s nimi dělat, co chceme. Podle vás to jsou nejspíš vyhozené peníze, pro mě by zase byly vyhozené peníze za něco, co si kupujete vy.

Selfie tyče a vše kolem instagramu byla nadsázka, nechtějí se mi všude cpát do cestopisu smajlíky a emotikony.

A ten váš “historicko-xenofobní“ popis setkání… kristepane, to byla taky nadsázka a ironie. Předpokládám, že naprostá většina lidí to pochopila. A pokud vy za takovýmto textem vidíte něco xenofobního nebo rasistického, tak to spíš něco vypovídá o vás. Já jako volič TOP 09 určitě xenofob nebo rasista nejsem :D

Ty demonstrace určitě nebyli týdenní, to máte hodně špatné informace. Velká část našeho výletu se měla odehrávat kolem La Pazu a Santiaga de Chile. Ministerstvo zahraniční vydalo zprávu, aby do Bolívie nikdo nejezdil. Od známých jsme měli informace, že pokud přijedeme do Santiage de Chile, tak budeme leda zavření na hotelu.

Takže díky za krásný komentář a za tu velice konstruktivní kritiku :D

před měs
Jarda

Libor_S:

Jsem rád, že se cestopis líbil. Jako Kypr je podle mě jeden z těch nejtypičtějších států pro půjčení auta, jako kdybych si mohl dovolit cestovat po Kypru půl roku, tak určitě můžu řešit místní dopravu a stopovat, spát u místních, atd., ale to opravdu nemohu.

S tou nemožností pronajmout si slunečník a lehátko, to nebylo litování. To bylo myšleno jako praktické informace pro lidi, kteří by tam třeba v podobném období také chtěli jet. Nám to bylo jedno, protože už jsme beztak museli jet k Stavrovouni Monastery. A ten slunečník já osobně chtěl na té Konnos Beach a Nissi Beach chtěl, protože jsem strašně světlý typ, jsem hned spálený, strašně se nám chtělo spát a nechtěl jsem se otravovat s mazáním.

To trpění hladem je také nadsázka, no tak lidi… :D Tak pro příště asi smajlíky no. Jasně, že jsme s sebou měli každý den spoustu jídla, ale ten cestopis už má takhle snad 12 stránek A4 a ještě tady vypisovat jaké jsme měli svačiny se mi nechtělo :D

K té Jižní Americe… kdybych věděl, že to bude tady to hlavní téma, tak to do toho cestopisu snad ani nepíšu. Ano měli jsme přílet i odlet do La Pazu a připravený itinerář s výlety kolem něj. To samé Santiago de Chile, nechtěli jsme na jih do Patagonie, chtěli jsme se pohybovat kolem něj. Takže prostě špatný. Přítelkyně tam má známé a ty nám na férovku napsali, ať nejezdíme, že prostě budeme zavření na hotelu a pak zase odletíme. A upřímně, kdyby nám bylo třeba 65 let, tak na to kašlem a prostě jedem, ve stylu, co se stane, tak se má stát. Ale protože nám je 25 a 29 let, tak máme celý život na to (doufám) se podívat do Jižní Ameriky jindy než tam třeba teď řešit nějaké problémy a třeba se nechtíc nachomýtnout k nějakému průseru.

před měs
Kateřina Ostrá

Když jsme u těch konstruktivních komentářů, ráda bych také přispěla :D :D

...já si lehátko taky nikdy nezaplatila, kdyby to někoho zajímalo :D :D Ale mám pár tipů, jak na něm ležet "za Kačku" :P ;) A je to rozhodně lepší, jak sedět v písku, kór když se vám třeba den před tím do nohy zabodne 30 ostnů kaktusu a vy přemýšlíte, zda dvoje trojdenní antibiotika zabijou všechnu faunu a floru, co se vám spolu se vší tou špínou vlila do krve. Taky máte kam odložit skleničku vína, což jde samozřejmě i v písku, ale občas pak srkáte růžovku v pevném skupenství..

Nicméně za 14 dní si lehátko koupím. Protože proč ne? Všechno se má někdy zkusit! Ostatně i v Ikey si už před gratis parkingem kupuju bezednej kelímek :D Díky, Jardo.

Jinak to s tou letenku docela chápu... Já snila o Nikaragui, už už kupovala letenku a dočetla se o nepokojích... Někde se psalo dokonce o 150 mrtvejch. Naštěstí jsem ještě neměla letenku - jen itinerář a sny.... Ale ty se dají odložit, život je jen jeden.

před měs
Jarda

Už se ti nedivím, že si chceš založit blog a na cestujlevne už nepsat :D Jako aby mě někdo poučoval o nějakém jeho pravém cestování, o tom, že si nemusím pronajmout slunečník (což je očividně na cestujlevne zločin proti lidskosti), o tom, že si nemusím pronajímat auto a nemusím fotit fotky na instagram... co to sakra má být :D Něco tak povýšeneckého už jsem dlouho nečetl.

Přesně tak, život je jenom jeden, podle mě nemá cenu někam letět za každou cenu...

před měs
Kateřina Ostrá

A to počkej, až tě najde Boženka a Ahmad, to se teprve posereš :D A to jsi chlap, ne emocionálně vychýlená žena :D :P

Jinak musím říct že pindat tu komenty je narozdíl od čtení komentářů pod vlastním cestopisem značně osvěžující :D Island za Kačku mám hotovej, ale když jsem měla dát publicitu a přemýšlela nad reakcemi typu "standardní výkon" v lepším případě a "ten kaviár v závěru tripu nebyl moc"? ... fakt NE :D :D

Jo a téma psi a kočky na cestách bych mohla přednášet na veterinární fakultě :D Na slunečníky a lehátka si musím ještě doplnit vzdělání :D

před měs
Jarda

Boženka beztak vždycky všechno smaže, takže na ni nemá smysl reagovat :D S Ahmadem už jsem něco řešil pod jiným mým cestopisem, ale pak už neodepsal. Já se těším, obecně mám argumentovaní a dohadování rád :D

Jo, tak s publikováním ještě počkej, alespoň si tu užiju já těch svých 5 minut slávy a hejtu :D

před měs
Avatar uživatele Navaja
Navaja
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 62 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-08T20:25:36+01:00)

@Katerina Ostrá

Tak napište něco o tom pokousani psy a kočkami tady, prosim i to prece patří k cestování, ne každý vi, ze kromě toxoplazmozy, tetanu,vztekliny se můžete nakazit i parazity apod. Přece i dětem se říká, aby cizí kocky a psy nehladili.

před měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 374 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-08T21:44:24+01:00)

Já jsem nehejtoval ani se nepovyšoval, spíš jsem tě bránil. Kdybys nepsal, že jste antiplážovci, slunečník a lehátka bych nezmínil - to jistě není na CL nic neobvyklého nebo špatného. S tou citlivostí kůže už je to pochopitelnější, ale prostě skutečný antiplážovec podle mě nedlouho po vypůjčení tohoto na jedné pláži nebude psát u další pláže: "Tady už se ale bohužel naplno potvrdilo to, že jsme na Kypru mimo sezónu a už si nešlo ani pronajmout slunečník a lehátka."

Těch zmínek o hladu bylo celkem dost a poslední den jsi na hlad svedl ten přejezd solného jezera a pláže. Když byl přílet i odlet do La Pazu, šlo by možná dokoupit přelet do a z Cuzca, ale nevím, jaká byla situace na letišti v La Pazu a asi bych tam taky nejel. Záleželo by, na jak dlouho to bylo plánované. Jinak přílet do La Pazu není žádný med s ohledem na nadmořskou výšku a jestli byl program v okolí, které je kromě Coroica ještě vyšší (a i do Coroica se musí přejet sedlo 4650 m n.m.), tak teprve.

Jestli vám schází Ahmadovy připomínky ohledně geografických názvů, tak se nepíše z Larnacy, ale z Larnaky (1. pád klidně Larnaca).

před měs
Jarda

Libor_S:

Však já vím, to povyšování je myšleno na Jakuba Langera. Ale vážně to info o tom slunečníku, lehátkách a zavřených restauracích bylo pro další lidi. Možná jsem mohl vynechat slovo bohužel no :D

Ten hlad je obecně fakt nadsázka. A u toho posledního dnu, však určitě znáš tu reklamu na snickers. Když máš hlad, nejsi to ty :D

Jo, my prvně měli samozřejmě mít aklimatizaci v Cuscu, několik dní výlety tam a pak až přelet do vyšší výšky do La Pazu.

A za tu Larnacu dík :D

před měs
Kateřina Ostrá

Zase bych ocenila, jak podrobně Libor cestopis četl... Mimochodem, já mám jeho komentáře ráda (jeden z mála lidí v této komunitě, který když kritizuje, má to hlavu a patu a hlavně - neurazí to) a ani já zde "neodpovídala" tobě, Libore. Spíš mi ten koment Jakuba Langera připomněl "sady" u mých cestopisů a myslím si, že další odrazenej pisatel, kór Jardových kvalit - to by byla věčná škoda....

Jinak stran Ahmada - netrvalo to ani tak dlouho :D

Navaja -pokud máte osobní zkušenost, také vás chápu. Já jsem "bohužel" psomil a kočkomil, takže při pohledu na jejich chlupatej kožíšek nevidím potencionální nemoci, ale jen ten pocit, když začnou po mém doteku vrnět. Neumím to popsat... Nedávno jsem někde četla, že pes je jediný tvor, který vás miluje víc, než sám sebe... Tak asi pro to u psů... Kočky jsou ludry vychcaný, ale zase to předení... No, neudu chodit kolem horký koše - doma mám jak psího milovníka, tak dvě ludry chlupatý a kdykoli u mých vrat zůstane bezprizorní další - je okamžitě součástí mojí smečky. Ale asi jak správně říkáte - do té doby, než se stane průser.

Jako malá jsem seděla u babičky na venkovním záchodě - taková ta černá kuchyň, stavení a u toho pracovní wc. No a v kýblu, kde se nabírala voda na spláchnutí, plavala myška. Ona vlastně neplavala, ale topila se.... Bylo mi jí strašně líto, tak jsem se jí snažila pomoct z toho kýble ven. Pokousala mě. I když jsem neměla žádné další problémy - krom ukrutné momentální bolesti a krváku jak od Tarantina - myši od té doby ráda nemám... Totéž slepice... Holka z města dojela k babičce na vesnici a byla vyslána pro teplé, čerstvě snesené vajíčko.. Jenže ta slepice mě neznala nebo co a ...nebudu to popisovat, slepice taky ráda nemám :D Naštěstí s kočkami a psy mám opačné zkušenosti, kdekoli se objevím, mám pocit, že mám pro tyhle čtyřnohé na hlavě nějakou rozsvícenou cedulku - POJĎ KE MĚ... Není to na "článek", ale když jste chtěla napsat něco o pokousání, tak snad i myš postačí :)

A máte pravdu i stran dětí. Sama psy a kočky beru i v Asii k sobě do ubytování, krmím je svým jídlem, chodím vedle nich coby průvodců...ale když vezmu někam syna a objeví se toulaví psi, přepnu do režimu "matka" a vyhýbám se jim obloukem.

před měs
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Takový pejsek je nejlepší na medu.

před měs
Kateřina Ostrá

Demonstrace IQ, Ahmade, par excellence ;)

před měs
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Demonstrace IQ je spíš skutečnost, že někdo nepochopí ironii.

Ale může to mít i reálný podklad, někdy. Tady v pohraničí žije spousta menšin, i z JV Asie. Sem tam se nějaký ten haf haf náhražka citů ztratil... Pak jednou u Lipové (malá vesnice u Chebu) se přišlo na důvod.

před měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 374 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-09T01:22:14+01:00)

Díky, Katko, za pochvalu. Kritizování mi jde dobře (zas tak často to ale nedělám).

Příhoda s myší mi připomněla, jak jsem z vodního víru v zavlažovacím kanále (betonovém korýtku, kde nadzemní část šla pod polní cestu mezi vinicemi) na svatojakubské cestě ve Španělsku zachránil topícího se cca 1,5 metru dlouhého hada (asi šírohlavec ještěrčí), ale na rozdíl od Steva Irwina jsem si utrhnul z keře větev a hada jsem podebral. On pak po probrání se ještě zasyčel a naznačil útok, když už byl na zemi, ale já byl dostatečně daleko.

A abychom se od OT příspěvků dostali zpět k jednomu z hlavních témat cestopisu - tedy soudě podle nadpisu tarantulím :-), ještě mi to připomnělo příhodu, kdy se asi 10 cm velká tarantule ocitla na hladině v nepříliš hluboké studni jednoho záchranného centra pro živočichy v Amazonii a já jsem si jí všiml a požádal místního, aby ji vylovil. Mám ji vyfocenou tady (asi ve 2. třetině z tohoto alba, Jardo, ty se raději nedívej): https://www.zonerama.com/liborst...um/4970965

před měs
Kateřina Ostrá

Libore, nádherný fotky!!!

před měs
Jarda

Libore, podíval jsem se a na fotce v pohodě :D Fotky fakt úžasný, napiš taky někdy nějaký cestopis!

před měs
Petr Soukup

Libore, fakt super obrázky. Hodně inspirativní.

Přidat odpověď
před 15 dny
Kateřina Ostrá

Jardo boží! Ničí cestopisy si nepřečtu raději, než tvoje. Miluju přesně tohle - podrobný, dlouhý a praktický cestopis. Nevím, koho ses snažil odradit v úvodu, mě jsi nalákal o to víc. Jo a i závěr je TOP - "Narychlo spíchnutý výlet do země, o které jsem toho před tím, nestydím se to přiznat, moc nevěděl, se nakonec stala jedna z mých nejkrásnějších cestovatelských výprav."... ze srdce mi mluvíš.

Děkuji za hezký sobotní večer na Kypru. Určitě si píšu na play list! :)

před měs
Jarda
  • Přidal se před rokem
  • Napsal 55 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-12-08T02:43:31+01:00)

Díky moc, takový komentář je nejlepší motivací pro další psaní.

A už se těším, jak mě naštveš, až dáš tohle všechno zase tak o polovinu levněji :D

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy, které napsal Jarda

❤️ Oblíbené
Čtení na 33 minut
Týden na jihu Finska
Jarda 2019-08-26T20:01:53+02:00 13 komentářů
Finsko 2019

Proč jsou Finové nejšťastnější národ na světě?. ÚvodemProč Finsko? Proč drahé Finsko uprostřed sezóny s nevychytanými akčními letenkami? Přemýšlím, co napsat jako chytrou odpověď, ale asi mě nic nenapadá. Takže protože proto. Ne vážně, Finsko bylo…

❤️ Oblíbené
Čtení na 31 minut
Bělorusko - Minsk a okolí
Jarda 2019-06-16T18:08:01+02:00 22 komentářů
Bělorusko 2019

4 dny v poslední totalitě v Evropě.. ÚvodemKdyž jsem před dvěma měsíci letěl na Ukrajinu a plánoval navštívit Černobyl, mnoho lidí v mém okolí si klepalo na čelo. Když jsem se nedávno zmínil, že letím do Běloruska, tak už nechápal vůbec…

❤️ Oblíbené
Čtení na 41 minut
Kyjev a speciální Černobyl
Jarda 2019-04-22T21:22:07+02:00 34 komentářů
Ukrajina 2019

Tenhle podrobný cestopis je pro všechny lidi, kteří přemýšlí o návštěvě Kyjeva a Černobylu.. ÚvodemTenhle cestopis je pro všechny lidi, kteří přemýšlí o návštěvě Kyjeva a Černobylu. Snad to někomu poslouží jako inspirace. Pokud se někomu nechce číst o celkem podrobné návštěvě Kyjeva, tak…

❤️ Oblíbené
Čtení na 23 minut
Budapešť a okolí za 4 dny
Jarda 2019-03-02T03:01:28+01:00 2 komentáře
Maďarsko 2019

Praktický cestopis pro všechny, kteří by chtěli navštívit nádhernou Budapešť a její okolí.. ÚvodemTenhle cestopis je pro všechny lidi, kteří přemýšlí o návštěvě Budapešti a okolí a jsou moc líní, nebo nemají čas vyhledávat si všechny informace. Snad to někomu poslouží i jako inspirace,…

Další cestopisy