Sicílie po vlastní ose I.díl - z Catánie do Palerma - vlakem, stopem, pěšky

16. 5.    Před polednem přistáváme na letišti v Catanii. Lehce mrholí, vytáhneme větrovky a hurá směr pobřeží a pak centrum města. Chvílemi svítí sluníčko a pak zase prší. Moře, písek a nebe mají v tomto světle zajímavou barvu. Moře je jak led, ale my jsme šťastní a těšíme se na naši letošní cestu. Chvíli si užijeme atmosféru na pobřeží  a pak už míříme do centra Catanie.

Písečné pobřeží kousek od centra

Přes vybydlené předměstí a ulice plné odpadků se dostáváme k hradu Castello Ursino, který už je nedaleko historické centra.  Náměstí Piazza del Duomo, katedrála sv. Agáty, fontána se slonem z černé lávy a egyptským obeliskem - historické centrum Catanie je v seznamu UNESCO, a to tedy právem. 

Z náměstí nás vyhnal opět déšť, tentokrát pořádný slejvák. Hledáme infocentrum, abychom zjistili, odkud a kdy nám jede nejbližší autobus do Zafferana Etnea, do místa našeho dnešního přenocování. 

Déšť polevil tak se projdeme až k centrálnímu nádraží, odkud jede i náš autobus. V malém obchůdku se zásobíme a ještě na nádraží si uděláme piknik. Už nám pěkně vyhládlo po celodenní chozením. Autobus odjíždí na čas, za hodinu už mokneme u branky penzionu a než zjistím kód pro otevření, mobil se  totiž úplně vybil. Aspoň že jsme nemuseli jít pěšky 3 km ze Zafferany a řidič nás vyhodil blíž našemu ubytování v malé vesničce Fleri.  Jsme oba úplně skrz na skrz promoklý, ještě že se máme dnes, kde usušit. Útulný pokojík s výhledem na duhu byl třešničkou na dortu za dnešním prvním objevitelským dnem.

1. italský chléb

Vlakové nádraží v Catanii

17. 5.    Podle jízdních řádů by měl jet autobus v 8:10 a mohl by nás vzít až do obce Milo. Chtěli bychom si udělat trek pod Etnu, ale z opačné strany než jezdí turisti a lanovka. Autobus nejel, ale mávli jsme hned na první co nás míjel asi za deset minut, byl prázdný, ale řidič nás ochotně vzal a řekl, že do Mila dnes nic nejede. Vzal nás tedy jen do Zafferana Etnea. Malebné městečko s výhledem na moře nás okouzlilo. Stoupáme nad městečko a dál už jdeme po červené. Stezka se klikatí většinou lesem, kousek po rovince, ale většinou je to stoupání a někdy dost strmé. Vlastně stoupáme dalších pět hodin. Když přestávám mluvit, Viky mi pomáhá s mým batohem, asi tuší, že už fakt nemohu. Nejsme zrovna trénovaní na výstupy tohohle rázu, nechápeme, proč jsme se vydali tak daleko a vysoko, ale teď už to dát musíme. Monte Zoccolaro - 1739 m n.m. je naším cílem. Výhledy jsou parádní. Etna se nám schovává za mraky.

Kostelík v Zafferana Etnea

Milá společnost

Po červené

A stoupáme a stoupáme

Láva

Monte Zoccolaro 1739 m n.m.

Dolů k silnici sházíme asi 2,5 km, ale zdá se to jako dalších 10. Snad brzy stopneme auto, jinak se do tmy nedostaneme k moři. Dnes chceme přespat na pláži, ale pokud to půjdeme pěšky, tak to máme do půlnoci co dělat. Naštěstí ochranná mandala na naší plátěné tašce asi funguje:). První auto, které projelo cca za deset minut bylo naším osudem, jupíí, k moři se ještě večer dostaneme. Německý pár, který cestuje už druhý týden po Sicílii nás zavezl do Zafferany, odkud jsme ráno vycházeli. Jen co doplníme zásoby vody, zaplujeme do první pizzerie, kterou najdeme a těšíme se na jídlo. Po večeři scházíme dolů k pobřeží do městečka Santa Venerina. Auta jezdí jako o život, ale tady nám nikdo nezastaví. Městečko je roztáhlé, jdeme snad celou věčnost,  na konci, když už jen tak mávneme nám zastaví mladík. Umí dobře anglicky a jeho rodina pochází z Polska, on už se tu narodil. Vyprávíme si a pak se ptá, kam jedeme. Zasměje se, jestli to fakt myslíme vážně, že chceme až k moři. Deset  minut nás nechá v autě, že si jde jen něco vyřídit a pak nás hodí přímo na pláž, až za přístav dalšího městečka Giarre Riposto. Jsme unavení a nadšení zároveň, dobří lidé nevymřeli. Takže do půl hodiny, už vykoupaní, ležíme konečně ve svých spacích pytlech a usínáme pod nebem plných hvězd. 

18. 5. 

Dopoledne lenošíme u moře, je zataženo, ale celkem teplo. Pak se vydáme do městečka koupit něco k jídlu. Viky zjistil, že po včerejším výletu se mu úplně rozlepila bota, takže cíl je jasný, bud koupit boty nebo dobré lepidlo.  Štěstí nám přeje a asi za hodinku narazíme na obchod podobný našemu železářství, paní ochotně ukazuje různá lepidla, takže s prázdnou neodcházíme. Ještě načepovat vodu z pítka a hurá na vlak. Jedeme cca 20kmvlakem do stanice Taormina-Giardini.  V půl druhé vystupujeme a protože všichni se přesunuli na autobusovou zastávku před nádraží, tak jsme si tam stoupli taky. Dobře jsme udělali, protože po tom včerejším zničujícím výletu bychom dnes nahoru na Taorminu šplhat nechtěli. Bus s námi vyjel až skoro do centra. Městečko je plné malebných uliček, obchůdků a zmrzliznářství. Starověký amfiteátr nás nadchnul. Celý komplex stojí za to projít.  Navečer jsme si užívali ostrůvek Isola Bella, který se podle přílivu dá buď navštívit suchou nohou a nebo ne. Bohužel byl zavřený a nedal se navštívit, nejspíš až v hlavní sezóně.  Poté jsme se přesunuli zhruba 6km do městečka Mazzea, kde jsme si našli místo na spaní na pláží, ale před tím jsme se ještě úžasně navečeřeli v místní hospůdce. 

Čekání na vlak

Uličky Taorminy

Taormina

Výhled na Isolu Bellu

Isola Bella

Večeře v hospůdce v Mazzeu

19. 5. 

Vítá nás krásné ráno a my si konečně zase odpočíváme u moře, teplota vody je jen pro otužilce, takže široko daleko se nikdo nekoupal jen já. Piknik, koupání a chvíli sluníčka než nám opět zalezlo. To je tedy studený květen u moře, ještě že noci jsou teplé a bez deště. Odpoledne se vydáme na zmrzku a pak na nádraží do Letojanni. Porce zmrzliny spíše připomínala menší oběd, ale zmákli jsme to. Přeci jenom nás čeká cca 200 km vlakem. Přestupujeme v Messině, kde máme skoro hodinku čas, tak si skočíme na italský espresso. Venku se zvedá vítr a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v Cefalu. Něco mezi vichřicí a tornádem. V noci se pak vichřice trochu uklidnila a tak si zajdeme do jedné z uliček do baru. Přes Booking jsme si koupili malý pokojík v centru.

Ráno

Zmrzka v briošce

A jede se dál...

20. 5. 

Cefalu je překrásné historické městečko, právem je v průvodcích označované za jedno z nejhezčích míst, které stojí za navštívení. Kvůli vichřici nebyl bohužel zpřístupněn výstup na Rocca di Cefalu (298 m n.m.), z kterého je úžasný výhled. Pro nepřízeň počasí i zdravotní komplikace, nejspíš z místní vody, zůstáváme ještě jeden den v našem mini pokojíku. Doufáme, že další den bude líp a my se dostaneme na vyhlídku a pak pojedeme dál.

Duomo di Cefalu (UNESCO)

Stále fouká

Z místních surovin - po italsku

21. 5.

Tak konečně nám počasí trochu přeje, výstup na Rocca di Cefalu je úžasný, dokonce jsme se zase pořádně zahřáli. Po výstupu a kochání, sestoupíme do městečka, nakoupíme a odjíždíme směr Palermo. 

Výhledy z Rocca di Cefalu

A zase na nádraží

Navečer už vystupujeme v Palermu. Silnice a chodníky jsou plný kaluží, tak tady pršelo těsně než jsme dorazili. Z nádraží jdeme pěšky kolem Admirálova mostu postaveného za Normanské Sicílie, a dále to stáčíme kolem přístavu a hory Monte Pellegrino. Je mokro a k tomu promoknout v noci se nám nechce, neradi, ale zase si zajistíme přespání. Je to takový typický apartmán se sdílenou koupelnou a recepcí jak ze starých časů. Paní je velmi příjemná, jako většina Italů a Italek, s kterými jsme se setkali. Těšíme se, že odložíme zavazadla a hurá do nočního života. Elánu moc nemáme, ale když už jsme tady, přeci nepůjdeme spát:)).

Admirálův most (UNESCO)

Předměstí Palerma

Pobřeží a v dálce Monte Pellegrino

Přístav

22. 5. 

Palermo nás vítá nádherným počasím.  Celý den couráme v uličkách, na trzích, v parcích, navštívíme kostely, dokonce navštívíme i střechu jednoho z nich, abychom se podívali na Palermo seshora. Odpoledne odjíždíme autobusem do Mondello, kde se nachází krásná písková pláž. Tam chceme přenocovat.

23. 5.Tak zase konečně noc na pláži pod hvězdami. Až na baterky policajtů, kteří na nás v jednu ráno svítili, se nic zvláštního nestalo. Byla jsem dost vyděšená a když říkali "machina", bála jsem se, že nás chtějí odvést autem, naštěstí pro nás se situace rychle vyřešila, hledali pouze řidiče nějaké vozidla. Spali jsme dál.

V Mondellu

Večeře na pláži

Ráno ze spacáku

Ráno bylo kouzelné a my až do odpoledne mohli lenošit a plavat v moři. Poté jsme se pěšky přemístili do Tommaso Natale, cca 5 km, odkud už nám jel vlak na letiště Aeroporto di Palermo Falcone e Borsellino. 

Mondello

Tak snad příští rok! Arrivederci Sicily