Síla Ontaria a Niagarských vodopádů
Země s vůní dálek, dětských snů a idolů.
Cestopis z roku 2022 napsal Kafíno
Kanada očima dítěte
Kanada?! Jak krásně to zní. Mé dětství se odehrálo v komunistickém Československu a o životě za tzv. železnou oponou jsem měl jen kusé informace. Tenkrát to byla doba taková, že nejerotičtější filmovou scénou byla ta z kultovního „ Vrchní prchni”, při které se Dáda Patrasová sprchovala v šatech a mě stejně jako vrchnímu Darkovi Vránovi ( Josef Abrhám) z toho šla hlava kolem. Dnes už to vyvolává i u předškoláků jen potutelný úsměv a film by se mohl jmenovat „ Vrchní prcni.”
Byla to doba, kdy se dobrovolně povinně chodilo do „ Pionýra”, organizace budoucích svazáků a komunistů . Nechtěl jsem nosit rudý šátek uvázaný okolo krku a tak jsem se soudružce učitelce omluvil s tím, že mám fotbalový trénink. Což byla zčásti i pravda ( byl od 16 30) a jelikož jsem byl jediný fotbalista ve třídě a ostatním dětem čtvrtek od 15 30 vyhovoval, byl jsem z toho venku…
A tak spojení s Kanadou jsem měl dvě. Prvním byl hokej. Že je Kanada kolébkou hokeje je obecně známé. Možná to vědí i děti, kterým nic neříkají prsa ani klín Patrasové, v současnosti už nezajímavé i pro Felixe Slováčka. Slavná NHL z níž tu a tam byli v televizi kratičké šoty z nočních zápasů. Týmy libozvučných názvů jako Toronto Maple Leafs, Montreal Canadiens, Vancouver Canucks, Quebec Nordiques , Edmonton Oilers byly mými oblíbenými. Znal jsem sestavy všech týmů a hvězdy jako Marcel Dionne, Guy Lafleur, Larry Robinson, Grant Fuhr, Joe Sakic byli mými idoly a zbožňoval tu největší, Wayna Gretzkyho. Tehdy padalo i hodně gólů a vtipné = trapné bylo když se trefil za Quebec jeden z bratrů Šťastných, emigrantů jejichž jména se tady nesměla napsat, natož vyslovit. To pak bylo nutné si například při výsledku 7:4 domýšlet a dopočítat, kdo že vlastně vstřelil branky.
A druhým byl Jack London, jehož knihy jsem tajně četl s baterkou pod peřinou, když mi máma zhasla světlo s přáním „ Dobrou noc." Jeho barvité vyprávění o osidlování Ameriky a Kanady, hledání zlata a drsném životě zlatokopů jsem hltal plnými doušky. Knihy jako Volání divočiny, Bílý tesák a nebo později Tulák po hvězdách jsou mými oblíbenými.
Jsem v Torontu
Splnil se mi dětský sen. Jsem v Torontu. Po trase Praha - Frankfurt - Montreal ( ten se nepočítá, to byl jen přestup) - Toronto jsem na Pearsonově letišti a za chvíli vkročím na kanadskou půdu. Nepřijel jsem ani na hokej, neboť je červen. Nepřijel jsem ani hledat zlato do Skalistých hor. Jsem na východě Kanady, v městě ležícím na břehu Ontarijského jezera, kousek od Ameriky a jsem plný očekávání, že zde strávím následujících 10 dní svého života. Už samotný vstup nad kanadské území je impozantní. Přilétáme ze severu nad neobydlenou částí a pod námi je krajina pokrytá ledem. Zamrzlé řeky a říčky, jezera a zasněžené vrcholky hor.
Letíme ze severu
Všude led
Zamrzlá krajina
Kanada je druhou největší zemí světa a tak moje ambice vidět co nejvíc nemohou být takové jak by si přálo moje srdce. Soustředím se na provincii Ontario a stejnojmenné jezero jenž je úplně jiný level než Jihočeský Svět nebo Hejtman. Na délku má 310 kilometrů, což je asi jako z Plzně do Brna…
Ubytování
Z letiště mě vlak UP Express doveze do centra na Union Station. Místa, kde kromě vlakového nádraží je i autobusové odkud budu často vyjíždět za poznáním a také stanice metra. Můj hotel Neil Wycik leží na Edgar st. East nedaleko od Dundas Square jemuž se říká kanadská Time Square. A opravdu to tady žije ve dne v noci. Pouliční umělci, svítící a blikající neony a reklamy. Ubytování je čistě spartánské. Pokojík 6,5m2, židle a stůl. Absence televize, zrcadla i ramínek. Společný záchod a koupelna pro šest pokojů. Naštěstí minimálně ostatními hosty využívané, protože tak jsem ony místnosti opustil, tak jsem je i druhý den našel. Renomé názvu hotel zachraňuje však slušná snídaně. Teda jestli přijdete mezi prvními, pak už je to boj o jídlo. To vše za tisícovku za noc. Tohle místo mám opravdu jen na přespání, program mám totiž nabitý. Hned zítra brzy ráno mám v plánu headline celého kanadského tripu, Niagarské vodopády!!
Dundas Square
Kanadská Time Square
Ve dne i v noci
Veverky u hotelu
Kostel u hotelu
Niagarské vodopády
Stavíme bus pár desítek metrů od vodopádu. Vyskakuju rychlostí nadrženého samce. Chci tu nádheru co nejdřív vidět. Co se děje před mýma očima mě však normálně dostalo. Lapám po dechu a lesknou se mi oči. Přímo přede mnou obrovský vodopád ve tvaru podkovy o šířce 400 metrů v celé své kráse! Z výšky 51 metrů padají proudy vody kolmo dolů, kde naráží na hladinu, vrací se vzhůru aby se rozprskávali zase zpět. Všude bílá pěna a miliony kapek. I o tři sta metrů dál ještě jemně prší a mží. Úžasné vodní divadlo!!!
Už se to blíží
Niagarský vodopád
Je to síla
Jsem blizoučko
Nádhera
Druhý se už celý nachází na americkém území a je znatelně menší. Na šířku něco přes sto metrů a vysoký jednadvacet. Všude okolo jsou vyhlídky a lávky. To aby se na něj mohli podívat i Amíci. Od nás z kanadské strany máme vše jako na dlani.
Vodopád celý v USA
Krása
Radost pohledět
I s duhou
Hraje barvami
Úplně mě to pohltilo, chodím tam a zpět , fotím a hlavně si vše ukládám do svojí hlavy. Třeba až budu na smrtelný posteli celé se mi to ještě jednou naposled zjeví….. kdo ví….
Pohled na podkovu
Z větší dálky
Oba dva vodopády
Most do USA
Čas od času posílám rodině a kamarádům pohledy z ciziny. A je to čím dál tím těžší. Schránky mizí, pošt ubývá. Tady je už jen pošta a ta je až na konci přilehlého města Niagara Falls. To začíná jako malé Las Vegas. Pouťové atrakce, nezdravé dobroty všeho druhu a mraky lidí. Je tu i největší koncentrace strašidelných hradů na 300 m2 co jsem kdy viděl. Chybí jen ten náš pražský, momentálně Zemanův, zprivatizovaný. Postupně provoz slábne a já si tak vychutnávám kanadský venkov plný cihlových a dřevěných domů bez plotů a s upravenými předzahrádkami jak je ve zdejším kraji zvykem.
Niagara Falls
Barevné město
Tady to žije
Se semaforem
Motel
Typické domy
Scarborough Bluffs
Když jsem ještě před cestou do Kanady doma gůglil co v okolí Toronta navštívit, pořád na mě vyskakovali útesy Scarborough Bluffs s jednou a tou samou fotkou. Tak jo. Jedu tam. Leží ve východní části města a jsou součástí parku. Opouštím autobus 175 na konečné a jsem dost nasr…Typická navoněná bída. Ve skutečnosti je to pláž s pár skalami jakých máme v Česku tisíce. Tak se alespoň projdu po kotníky ve vodě tam a zpět. Je jako led, připomíná mi to portugalské Algarve.
Scarborough Bluffs
Pláž s racky
Voda je ledová
Rouge National park
Ještě o patnáct kilometrů dál se rozprostírá Rouge national Park jehož součástí je i Zoo, které údajně patří k nejkrásnějším na severoamerickém kontinentu. Asi ano, ale tenhle typ zábavy není nic pro mě. Různých great, happy a relax zón je víc než samotných zvířat. Lidi, hlavně tedy rodiny s dětmi se chtějí hlavně bavit a najíst a u toho se když, tak mrknout na nějaké to zvíře. Útěchou mi je, že využívám akci „ Každý desátý Čech zdarma” a v kapse mi tak zůstane osmadvacet dolarů. Stejným způsobem jsem se před časem dostal v New Yorku čtyřikrát !! do věhlasné Madison Square Garden…
Rouge national park
RNP
Opice pobavila
A mýval ještě víc
Torontská zoo
Mississauga
Mississauga není typické město. Ačkoliv má již více než 700 000 obyvatel je to vlastně slepenec několika čtvrtí, městeček a vesnic. Jak se postupem času rozrůstá, stejně jako Toronto, tak už se obě města prakticky spojila a není patrné kde jedno končí a druhé začíná. Raritou je tak i centrum, které tvoří One Square a přilehlé Celebration Square což jsou vlastně rozsáhlá obchodní centra a velkokapacitní parkoviště obestavěné několika mrakodrapy a výškovými budovami a mezitím je jedna fontána. Dostat se sem dá busem Go tranzit z Union Station, ale určitě bych mohl žít i bez návštěvy tohoto novodobého způsobu výstavby měst.
Celebration Square
Zajímavá architektura
Mississauga
Centrum
Specifické budovy
Toronto a jeho downtown
Hned na úvod musím říct, že jsem si Toronto na první pohled zamiloval a na druhý, třetí a další se v tom jen utvrzuju. Je to kosmopolitní, otevřené a přátelské město. Lidé jsou usměvaví a nám cizincům vždy ochotní pomoci. Mockrát jsem se o tom na vlastní kůži přesvědčil, ale abych byl upřímný taky jsem narazil na jednu nepříjemnou „ pindu” prodavačku. Ale skóre asi 46:1 lze považovat za výmluvné. Typické nejen pro Toronto je jejich národní hrdost projevující se například vlajícími javorovými listy nejen na budovách úřadů a bank, ale i u domů běžných lidí. Zrovna tohle nám Čechům strašně chybí stejně jakákoli úcta k autoritám. Kanaďané mají i velký smysl pro spravedlnost a dodržování pravidel. Projevuje se to třeba jen takovou drobností, že na přechodech pro chodce disciplinovaně stojí ačkoliv druhý směr už má červenou a je jasné, že už se dá jít. To až já tady v Torontu začínám strhávat jednotlivce k menšímu porušování pravidel. Ještě k těm vlajkám. Naprostou samozřejmostí je, že na úředních budovách , ale i jiných vlají kromě kanadské a ontarijské i „teple duhové “ podporující LGBT komunitu.
Okolí Union station
Torontská plachetnice
District
Mrakodrapy
A další
Proč downtown? Kanaďané totiž neznají výraz centrum, ale downtown. Ten se táhne z jihu od jezera asi 3 km k severu a končí u budovy parlamentu. Ta je spolu s nedalekou Old City Hall ležící na Nathan Phillips Square jednou z mála historických budov ve městě. Těch je kromě desítek různých chrámů a kostelů opravdu málo a jsou roztroušeny tu a tam a netvoří žádný celek. Věhlasnou dominantou je CN Tower, bývalá nejvyšší budova světa měřící 553,33 metrů než jí překonala dubajská Burdž Khalifa. Přímo vedle ní je baseballová hala Rogers centrum, Ripleyho mořské akvárium a naprosto fantastické venkovní muzeum železnice, které v pozadí s mrakodrapy vytváří nesmírně fotogenickou scenérií.
Parlament
Welcome
Krásné panoramata
CN Tower
Old City Hall
Muzeum železnice
V jižní části downtownu je i nespočet mrakodrapů a výškových budov. Celé to působí impozantně a můj dojem z této části města je velmi příjemný a velice rád se tady procházím. Centrální tepnou města je Yonge street táhnoucí se od jezera, z jihu směrem na sever. Protíná již jednou zmiňovanou Dundas Square, místo ikonické a živé. Působí zde mnoho lidí, kteří něco umí. Nejvíce hudebníků a malířů. Působí tu, ale možná ještě víc lidí, kteří neumí nic. Různí exhibicionisté, pseudoumělci, zoufalci a podivíni. Tohle místo přitahuje i feťáky, psychicky narušené osoby nebo jen lidi bez domova. Opravdu pestrá paleta. I tak mě hrozně baví si tady jen tak sednout a pozorovat ten cvrkot kolem.
Dundas Square
Neony a reklamy
Hraje barvami
Tady žije
Podivíni
Exhibicionisti
Toronto má po vzoru Hollywoodu i svůj chodník slávy. Hvězd na chodníku je zatím kolem třiceti a mě nejvíc oslovil Bryan Adams a Wayne Gretzky.
p.s. Ten stín u hvězdy Gretzkyho není moje hlava. A ty nohy u Adamse jsou moje.
Gretzky
Adams
Toronto sportovní
Toronto je bezpochyby sportovní město. Hokejové Toronto Maple Leafs s národním javorovým listem ve znaku patří k zakladatelům věhlasné NHL. Jejich domovská hala známá jako Air Canada Centrum i když se momentálně nazývá podle jedné z bank ( za pár let to bude po jiné) se nachází nedaleko od baseballového Rogers Centra v samotném srdci downtownu. Je to jako jako kdyby jedna stála v Praze u Muzea a druhá na Můstku. To je ve světě naprosto unikátní snad jen s výjimkou slavné Madison Square Garden v New Yorku. Obdobně slavná je zdejší síň slávy kolébky hokeje Kanady, nacházející se na rohu Yonge a Front street. Ta má stejně jako fotbalové muzeum v Curychu svoji veřejnou část ( zdarma) a zpoplatněnou se vstupným. Chodím tudy skoro každý den a obdivuji přístupné exponáty s dresy a výstrojí Iginly, Gretzkyho, Fleuryho s dalších. Dokonce i Slováka Mariana Hossy. Bohužel Jágra ani Haška nemám možnost spatřit. Mistrovský kousek se mi podaří, když jdu kolem jedenácté večerní ze zápasu baseballu a uklízeč kouří u otevřených vstupních dveří. Poprosím ho jestli můžu nakouknout. S jeho svolením stojím asi dvacet vteřin v místnosti s obloukový stropem jako v nějaké kapli plné fotek a jiných relikvií hráčů uvedených do síně slávy. Dokonce mi dovolí, abych si vyfotil Stanley Cup. Normálně se za to platí deset dolarů. Ten chlap má dnes vážně dobrý den. A já mám jako na potvoru vybitý telefon. No není to k vzteku?
Před hokejovou halou
Sochy hokejistů
Dresy týmů NHL
Socha Kena Danbyho
Wayne
Javorové listy
Když nemůžu na hokej, Maple Leafs už jsou z bojů o Stanley Cup venku, tak jdu na baseball. Další ze slavných místních týmů hrající kanadsko - americkou profi soutěž, MBl, Major Baseball Legue. Lístek na match mezi Toronto Blue Jays ( už mám i čepici) a Baltimore Orioles mě stojí necelých šest set a začínáme v 7 07 p.m. Česky řečeno, Modré sojky si to rozdají z Baltimorskými žluvami večer sedm minut po sedmý. Nedočkavě nasávám atmosféru u stadionu za konzumace výborného hotdogu už dvě hodiny předem. Ačkoliv sport celoživotně miluju, z baseballu jsem někdy viděl maximálně pět minut a až do dneška mě nechával klidným. Prakticky neznaje pravidel jdu dovnitř. Celé je to jedna velká show. Na tom je to tady postavené. Vše pro radost a pohodlí diváka. Žádná nevraživost, tolik známá u nás. Začínáme americkou a vzápětí kanadskou hymnou. Zase to budování národní hrdosti. A potom následuje více než tříhodinový zápas o devíti směnách. ( To zjišťuji až tady, že se to tak hraje). Domácí vítězí jednoznačně 11:1 a dokonce vidím svůj první homerun v životě v podání nejlepšího borce Blue Jays, Guerrera jr. jehož dres tady hodně frčí. Všichni jsou spokojeni a poklidně se rozcházejí domů nebo do okolních hospod. No a já ještě zažiju story s otevřenou hokejovou síní slávy.
Jsem zde
Začínáme
Spodní pohled
Rogers Centrum
Show
CN Tower a Rogers Centrum
Třetím do party profesionálních týmů jsou basketbalové Toronto Raptors. Ty, ale už jsou taky na dovolený, a tak jako vždy při svých toulkách světem se i tady pokusím dostat na fotbalový stadion. Samozřejmě, že ne na ten amerického fotbalu, ale toho našeho, zrozeného v Anglii.
Byl jsem uvnitř?
Nebo nebyl?
FC Toronto
Ve spodní části města, podél pobřeží jezera Ontario je doslova ráj pro všechny sportující obyvatele Toronta. Vede tady stezka pro běžce a cyklisty. Parky se střídají s kolbištěm pro jakýkoli sport. Stačí si jen vybrat.
Amatérský baseball
Toronto miluju baseball
Torontské ostrovy
Po několika dnech napěchovanými zážitky a s minimálně dvaceti našlapanými kilometry denně volím relaxační den na Torontských ostrovech vzdálených něco přes jeden kilometr od pevniny. Je jich celkem deset a jsou mezi sebou různě propojené a tvoří tak další odpočinkovou zónu města. Je z nich také krásný výhled na panorama mrakodrapů.
Pohled z ostrovů na City
Neposadíme se?
Westernové město
Zástavy
Hamilton
Asi 70 kilometrů západně od Toronta leží známé přístavní město Hamilton. V jeho bezprostředním okolí se nachází několik menších vodopádů a tak po životním zážitku s těmi Niagarskými vyrážím opět busem z Union station za přírodními krásami. Z centra, kde je konečná jsou nejblíže tři ležící v přijatelné vzdálenosti od sebe. Co však není přijatelné je těch asi dvanáct kilometrů k prvnímu z nich a tak volím přes dva přestupy střídavě chůzi a jízdu MHD. Konečně nacházím první z nich Albion Falls. Dá se pozorovat ze dvou asi padesát metrů vzdálených vyhlídek a může být tak pět, šest metrů široký a okolo deseti vysoký. Přímo k němu dolů, kde se tvoří jezírko mě nepouští vysoký plot s ostrými hroty opatřený výstražnými cedulemi o pokutě 10 000,- dolarů za přelezení.
Albion Falls
Krasavec
Druhý pohled
K druhému, Felker’s Falls bych musel obejít celou rokli což zavrhuju a vydávám se k třetímu s roztomilým názvem Buttermilk Falls ( Podmáslí). Konečně. Naštěstí jsem ho opět za plotem objevil, ale bohužel má málo vody a teče z něj jen takový ouchcapný pramínek.
Buttermilk Falls
Cestou zpět mě čeká desetikilometrová poklidná štreka okrajovou částí města s typickými přízemními nebo max patrovými domky. Na ulici nikde nikdo. Proč taky, když nákupní centra jsou jinde a vůbec nic tady není. To jsou přesně ta místa, kde se člověk bez auta neobejde. Jen mi je divné, že tu nejsou ty americké poštovní schránky ( jednu máme taky doma), ale ty klasické nebo hromadné někde na rohu. Hamilton je rozdělen kaskádovitě na dvě části. Horní a dolní. Periferní a rezidenční čtvrtě jsou nahoře a já mám tak spodní část jako na dlani. Napravo jsou známé železárny, uprostřed obrovský přístav a nalevo downtown s několika mrakodrapy.
Typické domky
Všude čisto
Autoservis
Pohled na Hamilton
Partička
Oshawa
Hodina jízdy vlakem, asi 60km na východ leží další město provincie Ontario, stošedesáti tisícová Oshawa. Město, kde sídlí Generals Motors a které dalo hokejovém světu takové významné hráče jako Bobby Orr, Eric Lindros nebo John Tavares. A to je tak kromě projíždějících nablýskaných kár a Harleyů asi tak vše co mě zaujalo. Zapomeňte na vnímání měst, tak jak je zvykem všude mimo Severní Ameriku. Tady prostě nemají možná kromě kostelů žádné historické budovy a žádná náměstí čí návsi. Centrum, vlastně downtown je v Oshawě křižovatka s parkem, kostelem a sportovní halou opodál. Ale hlavně je to místo, kde potkáte nejvíce bezdomovců a že jich tady je. Je to dost maštal. Pražský Hlavák je proti tomu jahodový puding. Nejhorší je, že jsou to většinou mladý lidi a všichni do jednoho úplně sjetý. Moc smutný pohled. Policajti je chvílemi zvedají, protože se povalují všude a chvílemi překračují. Asi v tom mají nějaký místní systém. Při zpáteční cestě na vlak jsem se ještě vyfotil s pubertálního týpkem co měl piercing snad úplně všude. Teda stačilo mi, že jsem viděl co má na hlavě a nic jinýho mi naštěstí neukazoval. A na rozloučenou mi ještě nabídl pár gramů kokainu.
S kámošem
Slunečná Oshawa
To nejhezčí z Oshawy
Pohoda
Holka má dost
Místní domek
Nákupy
Asi nejzásadnější informací je ta, že při jakékoli platbě se vám objeví na účtence o 10-20% vyšší částka než jaká je cenovka na zboží.Pro nás Evropany dost nezvyklé. My zpravidla dáváme dýška v restauraci, tady je to všude a rovnou si to každý obchodník takto vyřeší sám. V Torontu je největší podzemní obchodní centrum na světě s názvem PATH. Ceny tomu odpovídají a tak já jsem raději zajel do outletu Dixie na pomezí Toronta a Mississaugy. Stravování na ulici je také zcela odlišné od toho našeho. Nejenže i třeba takový obyčejný hotdog vypadá spíš jako tlustý párek nebo klobása v malé bagetě, ale je i velice kvalitní. Tak veškeré ingredience od hořčice a kečupu počínaje a cibulí a papričkami konče má každý nakupující k dispozici vedle na stolku a dá si všeho podle své chuti. Máte taky ten pocit, že u nás by to bylo do hodiny pryč? Co je určitě potěšující, že velice často se dá napíchnout na veřejnou Wi-Fi . A i když je to čím dál tím víc běžnější, na břehu Niagarských vodopádů dost nečekané.
Foto z krámku
Tipy, rady, vychytávky
1 kanadský dolar (ČAD) je cca 18,50 Kč
Letenky z Prahy za 9 000,- Kč.
Ubytování skoro v centru Neil Wycik Hotel za 980,- Kč za noc se snídaní.
Lístek vlakem UC Expres z letiště do centra na Union station za 12,35 CAD
Lístek na metro ( max 2 hod) za 3,25 CAD
Zpáteční lístek na bus na Niagarské vodopády za 48,- CAD.
Zpáteční lístek na bus do Mississaugy za 14,30 CAD.
Zpáteční lístek na bus do Hamiltonu za 27,20 CAD.
Zpáteční lístek na vlak do outletu Dixie, zastávka Long Branch za 9,50 CAD.
Zpáteční lístek na vlak do Oshawy za 24.50 CAD.
Vše odjíždí z Union station.
Lístek na baseball Blue Jays za 560,-Kč. Koupeno on-line už v Čechách.
Lístek do Hokejové síně slávy stojí 25 CAD.
Lístek na water taxi na Torontské ostrovy je za 13,80 CAD.
Oproti New Yorku je tu minimum vozů taxi a mají oranžovo- zelenou barvu.
Cena kafe je i po přepočtu levnější než Praze, a to je už trapný.
Ačkoliv jsem za deset dní nachodil 183 kilometrů na mém břichu se to ani náznakem neprojevilo….
Toronto a Niagarský vodopády stojí za to vidět!
Jak se ti cestopis líbil?
Kafíno procestoval 46 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Jižní Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil13 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Neskutečté!!! Fotbalisti kvitují zmínku o fotbale a všichni obdivujeme fotky.Fakt nádhera a stylem, kterým jsi to napsal...není co dodat.👍
Ahoj děkuji za kompliment 😁. Je to pro mě povzbuzení 👍.
Je to pochvala, na Toronto je celkem dost kritických komentářů. Mě však nevadilo, zajímavé bylo sídlo jednoho magnáta - Casa Loma, samozřejmě top výhled z CNT, výhled na panorama z protějšího ostrova, pláž Woodbine. Každý si najde to svoje.
Dáda Patrasová má už po sezóně.
My jsme tam byli na podzim a taky si to moc uzili. Meli jsme puvodne jet na zapadni pobrezi USA Seattle- San Francisco. Ale Biden tehdy v zari jeste neotevrel zemi pro turisty. Tak jsem vsechno menil na Kanadu. My jsme teda meli trasu Toronto - Ottawa - Montreal a na zpatecni ceste 2 dny na Islandu. Vzpominam na to porad. Na poutine na CN Tower, na Niagary, na hokej v Ottawe, krmeni srnek v Parku Omega, rizeni nekonecnym javorovym lesem do Ottawy, akorat se nam moc nelibila ta Zoo v Torontu, zviratek par a hrozne roztahane… jo a taky mam jedn problem zamiloval jsem si tam burgry od Wendy’s a nejblizsi restaurace je v Londyne, ale zas od ty doby nemuzu citit mekac. Ps Mirjura si zablokuji az prijdu na to jak se to dela…
Ahoj Petře, tak to jsem rád, že se ti to taky líbilo. Měl si super trip s určitě stál za to. A děkuju za zpětnou vazbu!✌️🌏
Zrovna jsme tady, Dundas Square zkusime. Dik za podnet
Zajímavá navštívená místa z kategorie "off the beaten path" (kromě Toronta a Niagary).
Ahoj Ziggy1, jelikož neumim ( bohužel) anglicky, tak jsem si to musel nejdřív přeložit. Pak jsem váhal jestli je to kritika nebo pochvala. No a nakonec jsem si řekl, ze asi dobrý. I když ty Niagary a Toronto jsou rozhodně top!👍
Pro mě bylo Toronto vcelku zklamání, na ty 2-3 pamětihodnosti stačí 1 den a jinak tam není co dělat. Betonová džungle protkaná dálnicemi bez nápadu. Ani jezero Ontario mě nenadchlo, nuda. A otřesné břehy, ta navezená stavební suť to je tragédie, koupat se skoro není kde...
Tak Ontario fakt není na koupání, což jsem taky nečekal a Toronto prakticky žádný památky nemá, ale to je v Severní Americe běžný. I tak má svoje kouzlo, alespoň podle mě.
Jo, pěkné je Toronto Skyline z ostrovů nebo z parků na pobřeží... :-)
Po návratu z Toronta mám 3 karty Presto s pár neprojetými dolary. Karta sama stojí 6,-CAD. Nechám po stovce kus.