
Na brigádě v hotelu jsem skončil dříve a prázdniny nabídly spoustu volného času. Letenky na Island s Wizzairem byly trefa do černého. Přetrpěné 4 hodiny s mojí dvoumetrovou výškou na sedadle těsnějším než podprda tvé mámy. V Keflavíku hned čekalo nemilé překvapení, neboť mi nějaké hovado rozbilo u batohu lahev vodky, a tak jsem ho musel později sušit.
U východu mě vyzvedává Polák Jerzy a jedu k němu do bytu. Couchsurfing je skvělá věc i přes to, že mě musí hostitel už potřetí tišit, protože sousedi už spí. Udělá mi večeři a na druhý den i snídani. Jako bonus mě bere na autotour po zajímavých i nezajímavých objektech Keflavíku a přilehlého okolí.
Zamíříme směrem Reykjavík, kde se rozloučíme a já putuji na noc do hostelu. Koupím si ještě zámek a krosnu nechávám na pospas hostelové vachrlaté skříňce. Stíhám se porozhlédnout po všech turisticky vyhledávaných objektech v čele se slavným kostelem Hallgrímsirkja (nebo tak nějak). Slunce zapadá cca kolem třetí ráno a mě o půlnoci zaráží bezdomovec v ráži. Prvně chce drobáky, pak chlast, nakonec jen cuká nohama, když ho odvádí policie.
Hostel není překvapivě zdarma, tudíž se radši uchyluji k Martě na další couchsurfing. Není tam místo pro oba, a protože jsem gentleman, Marta odchází spát ke kamarádkám. Ráno po jejím příchodu odjíždím směr Laugavegur trail autobusem.
V základním táboře v Landmannalaugaru něco nehraje. Ve stanu je kosa, že by Rusům zmrzla vodka a moje termoprádlo nikde. Všude kolem high tech oblečení a ještě víc high tech osoby. Můj lihový vařič vypadá na odpis a pevné palivo ne a ne chytit. Čekám tedy do rána, kdy vše sbalím a radši vyrážím na cestu. O trase jsem si zjišťoval holé nic, a tak jen funím do kopců. Hole stále při sobě. Sem tam mě omámí výpary, až málem spadnu ze srázu. První den dám 29 km do dalšího kempu. V zásadě jsem línej na sprchu i na jakýkoli vaření. Jen si ležím ve stanu v prachové lázni.
Dnes nastane etapa až do Thorsmórku. Prvně to ale vzdá jedna hůl. Sloužila dobře, kamarádka. Bez ní jsou brody těžší. Pomalu toho začíná mít plné zuby. Ostrý vítr mi už leze málem do trenek a batoh je bez chůze s holemi těžší než vypasený tělocvikář. Prvně bylo v plánu jít až do Skogaru, ale i tohle je úspěch. Trasa se normálně chodí 3-4 dny. Já to dal za dva a jako bonus jsem se na konci pozvracel. Potom jsem autobusem zamířil k vodopádům a nakonec k ubytování.
Na Islandu jsem byl necelé dva týdny a po treku jsem dost stopoval a poznával jih země. Poslední dva dny jsem opět strávil v Reykjavíku na hostelu za přítomnosti súdánského uprchlíka, jenž mi nabídl pizzu a kazašských pracovníků. V noci ještě s mojí postelí začal ramlovat jeden Němec, jehož alkohol rozsekal jak cigánské hračky. Sbaleno jsem měl rychle a na letiště už nestopoval, ale jel autobusem.
Proč jsem nadepsal příběh smrt na Islandu? Kromě toho, že jsem viděl několik mrtvých ovcí, jednoho koně, tři přejeté kočky,papuchalka a dva špačky, taky umřel můj strach ze sólo cestování. Zjistil jsem, že pokud člověk neklesá na mysli, tak se vyseká i z té nejprekérnější situace. Takže cestě zdar! A příště se můžete těšit na dobrovolničení v Dánsku :D
Zážitky pro tebe sepsal Pan Zaoral
06. 09. 2019, poslední aktualizace 2019-09-06T19:26:55+02:00
Pan Zaoral žije v České republice a procestoval 19 zemí světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne je už 2 roky, napsal pro tebe 3 cestopisy .
Máš taky co říct? Napiš svůj cestopis na Cestujlevne.com
Krásné cestopisy bez znalosti
a nutnosti programování
Zaručená čtenost u cílové
skupiny z řad cestovatelů
Staneš se plnohodnotným
členem komunity
Poděl se o ně se svým prvním cestopisem ve světě cestovatelů na Cestujlevne.com.
Vytvoř si cestovatelský profil a staň se součástí komunity.
Další cestopisy
Po polroku sme sa aspoň na pár dní vydali mimo Slovenska. Výlet na sever Poľska, rýchle zbúchaný pár dní pred zmenou hraničného režimu, mal byť skôr z "núdze cnosť", no zimný Baltik nás očaril. Pokračovanie na mojom blogu:https://tonicove.sk/slnecny-road...u-baltiku/
Jižní Afrika předčí veškerá očekávání, jaké může cestovatel mít. Nejen, že se tají dech nad diverzifikací přírodních scenérií, ale hlavně je zde život!. Začátkem prosince minulého roku jsem odcestoval na 2 týdny do Jižní Afriky. Zničehonic. Ano, byla to prakticky improvizace - vše jsem začal plánovat jen pár dní před odletem. Prvním cílem bylo…
"Do Sudánu? Jste blázni, tam Vás unesou!"- jojo, tak akorát k sobě domu na večeři :-) . Pouště, polopouště, deštné pralesy, pohoří, řeka Nil, velboudi, arabská guma, ropa a pyramidy... to vše a mnohem víc skrývá země, kde se střetávali a střetávají dva světy – Bilat al Sudan - Země…
Vyhrát závod svého života. Tento příběh se stal tak dávno, až mi paměť skoro neslouží. V době, kdy byl svět ještě mladý a krásný, v polovině druhé dekády 21. století. A já totálně blbý. Dávno předtím, než ho sužovala chřipková…
Baví nás, jak tě baví cestopisy.
Přidáš se k nám?
Vytváření cestopisů, reakce a další prima věci na tebe už čekají, stačí si je jen založit cestovatelský profil.
Přidej se k nám
Komentáře
Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.