Sozopol - Valaši vyráží na víkendový výlet na východ II
Návštěva historického bulharského města Sozopol, které je svým charakterem velmi podobné Nesebaru, jehož návštěvu jsem zde popsal loni.
Cestopis z roku 2021 napsal Tesna
Protože loňský víkendový výpad do Nesebaru byl velmi úspěšný, rozhodli jsme se letos cestu tímto směrem opět zopakovat. Tentokrát s pomocí Wizzu, který po celé léto několikrát týdně lítá do Burgasu z Katowic. Naším letošním cílem je město historickému Nesebaru velmi podobné – Sozopol. Ten leží několik desítek kilometrů jižně od Burgasu, tzn. stále v rozumné dojezdové vzdálenosti od letiště. Bulharsko opět volíme mj. i proto, že kovidový opruz po trase Polsko – Bulharsko je minimální.
Pobyt volíme čtyřdenní, kdy letové časy jsou ideální – tam v pátek ráno, zpět v pondělí odpoledne. Ubytování podobně jako loni vybírám na poloostrově, přímo v historické části města. Nabídka zde je uprostřed léta již velmi omezená, na rozdíl ubytování v novém městě, turisticky rozhodně více vytíženém. Nakonec se mi podaří zamluvit pokoj téměř na konci starého Sozopolu, přímo nad pobřežím a výhledem na místní záliv, jednom z místních typických domů. Ty jako v Nesebaru mají přízemí kamenné a první, resp. ta další, dřevěné.
Varna
Na cestu na letiště se vydáváme o půl třetí ráno, kam po poloprázdné dálnici přijíždíme jako obvykle za hodinu a třičtvrtě. A jako vždy, zase parkujeme na jednom ze dvou nejbližších soukromých parkovišť. Parkovné za 4 dny je pouhých 50 zlatek. Když přijíždíme k letišti, tak vidíme, že všechna parkoviště jsou již solidně zaplněná. I letiště už žije a naše letadlo, startující krátce před sedmou, je na tabuli odletů toho dne až jako čtrnácté. Zažíváme asi nejrychlejší průchod bezpečností kontrolou v životě a i nalodění na palubu probíhá velmi rychle. Dostáváme ale jiná než rezervovaná sedadla, protože zřejmě kvůli vyššímu vytížení na zpáteční cestě je na dnešní let nasazena delší verze Airbusu, se 39 řadami sedadel místo obvyklé kratší se 30 řadami. Letadlo je tak zaplněno asi ze dvou třetin a my na ocase sedíme v několika posledních řadách skoro sami.
Ubytování s výhledem
Let, který trvá asi hodinu čtyřicet, končí vyhlídkovým klesáním podél pobřeží od Rumunska na jih, takže máme možnost z výšky přehlédnout turistická letoviska Balčik, Albenu, Zlaté písky, Varnu i Nesebar. Po přistání vidíme na ploše i dvě letadla z Česka – Smartwings a Travel Service. Vstupní formality do Bulhrska probíhají v pohodě a rychle, i když se na příletu potkáváme s cestujícími nějakého dalšího letu. U asi 5 stolků kontrolují zdravotníci kovidpasy a testy, pak jen rychlá celní kontrola a jsme vyřízení.
Výhled na záliv
U východu na nás čeká ridič taxi, které jsem si přes net dopředu rezervoval. Tentokrát jsem využil služeb portálu MyTransfers, který nabídl obousměrnou cestu BOJ – Sozopol za 57 EUR. Dopředu se hlásíme i na ubytování, aby nás očekávali. Cesta i přes přecpaný Burgas pak zabere asi hodinu a je to zážitek. Na jih od Burgasu jedeme sice po čtyřproudovce, ale je to unikátní tankodrom z dob Todora Živkova, kdy Bulharsko jako my budovalo lepší zítřky, s rychlostí omezenou na 60 až 80. Taxík nás pak úzkými historickými uličkami a jednosměrkami starého města dováží až na místo.
V uličkách starého města
Na místě nás vítá bodrý postarší pán a omlouvá se, že pokoj ještě není volný, uklízí se. Nevadí, v přízemí našeho ubytování je restaurace s parádním výhledem na moře a staré i nové město. Teď kolem jedenácté dopoledne je tento kout starého města prázdný, stejně jako restaurace. Takže si dáváme jedno točené a na ubytko si bez problémů chvilku počkáme. I když zde čepují i Starobrno, my zkoušíme nějaký místní kousek. Po dvaceti minutách máme pokoj k dispozici, jde o jednoduše zařízené ubytování v patře, jehož hlavní devizou je balkon s výhledem. Pokoj má klimu a na chodbě je WC a koupelna 2 v 1, protože vanu nebo sprchový kout zde supluje jen sprcha hned vedle záchodu. Řešení sice zvláštní, ale v omezeném prostoru starého domu funkční. Teoreticky můžeme využívat i druhý menší pokoj na patře, protože to je celé pronajímáno jako jedna ubytovací jednotka. My jsme ale jen dva, takže si vystačíme s tím jedním.
Místní architektura
Jedna z kapliček
Po ubytování se ihned vyrážíme ven. Naše první kroky ve starém Sozopolu vedou až na jeho cíp, kde jsou vykopávky nějakého kostela. Pak pokračujeme poloprázdnými uličkami a poté podél restaurací u místního přístavu směrem do nového města. Poloostrovu za přístavem přístavem smutně vévodí chátrající budova s věžičkou – bývalá námořní akademie.
Námořní akademie
Přes park spojující staré a nové město pokračujeme podél pláže dál. Tato městská pláž je ze dvou místních ta menší, cca. 400 metrů dlouhá. Je sice pěkná, ale taky solidně zalidněná a prakticky až na dva nebo tři malé kousky placená. Slunečník 8 leva, 2 lehátka taktéž.
Městská pláž
Přes další polostrov s moderní zástavbou vilek a hotelů za centrální městskou pláží pokračujeme na druhou, delší pláž. Ta je na své jižní polovině neplacená. Cestou k pláži procházíme promenádou se spoustou občerstvoven a se stánky s turistickými atrakcemi a cetkami. Pláž je taky celkem zalidněná, ale žádný masakr, bez problémů si nacházíme místo pro odpolední odpočinek po našem brzkém vstávání. Moře je teplé, ale zelené od řas, které až metrové vlny nesou z volného moře k pobřeží. Zůstáváme až skoro do západu slunce, kdy je pláž již vylidněná.
Pláž Harmanite
Cestou zpět procházíme pár obchůdků a pekáren a zjišťujeme místní ceny. Pořizujeme základní proviant z pestré nabídky pečiva (Pizza „loďka“ 2,50 leva), piva (plechovka za 1,20 až 2 leva) i vína (medvědí krev 4 leva, bílé sedmička od 6 leva, točené víno od 10 leva za litr). Na večeři se zastavujeme v jedné čínské vyvařovně u centrální pláže, která má pestrou nabídku jídel jak čínských, tak místních i evropských. Bohužel, na místní poměry nízké ceně okolo 10 leva odpovídá i bídná kvalita nedochuceného jídla.
Vykopávky na cípu poloostrova
Poté se noříme do uliček starého města, které večer ožívá pod náporem turistů. Tři hlavní ulice města jsou plné restaurací a obchodů s turistickými cetkami a šmejdy asijské provenience, jen s příslušným místním názvem. Jen magnetek na lednici je tu tolik, že by vystačily pro každou evropskou domácnost … Když jsme unaveni ruchem těchto živých, místy až přeplněných hlavních tahů městem, jdeme směrem k našemu ubytování do odlehlejší a klidnější části města. Cestou narážíme na vinotéku, kde majitel nabízí mj. i fíkové víno. Neodoláme a zkoušíme, dvoudecka za 6 leva. Víno hutné, silné, sladké s výraznou chutí. Ve větším množství asi solidní bolehlav.
Poté už skoro vylidněnými ulicemi pokračujemna pokoj. V baráku jsme jako turisté sami, pod námi bydlí jen personál restaurace. Na tu i celý záliv pak při sedmičce vína koukáme z balkonu až do půlnoci, kdy tuto část města opouští ti poslední opozdilci. Pak ovšem, když jdeme do peřin, jak zjišťujeme, nastává to největší místní peklo. Z centrální pláže do celého města a zálivu duní diskotéka, a to teda že dost. A až do rána … Takže místo otevřených dveří na balkon a poslechu šumění příboje se zavíráme a cítíme, jak se akustické vlny lámou o barák. Tudíž rada na cestu – raději si přibalte špunty do uší.
Co dodat ...
Druhý den našeho pobytu trávíme pouze ve starém městě, kdy si po ranním lenošení si dáváme oběd v restauraci přímo pod námi. V době oběda je tu pohoda, klid a minimum turistů. Jídlo sice dražší (10 – 35 leva), ale bohužel jde o daň za unikátní lokaci a výhled. I pivo proti loňské návštěvě Nesebaru podražilo. Loni běžně 1,5 – 2 leva, letos 3,5 – 4. Po obědě se jdeme vykoupat na nedalekou maličkou pláž, která je umístěna přímo pod zrenovovanou věží jižního opevnění Sozopolu u rezivějícího železného mola. Na první pohled pláž nic moc, ale dno písčité a hlavně, je zde naprosté minumum lidí, v některých chvílích jsme zde sami.
Kostelík kousek od přístavu
Večer si ve dvou etapách s odpočívací přestávkou na balkoně opět procházíme staré město a každodenní trh u kostela. Kousek odtud je i luxusní hotel s restaurací, před nímž pakuje skutečně automobilový výkvět – Porsche, Bentley a dokonce i jedno rudé Ferrari. Když si představím, po jakých cestách sem dojela, je mi těch aut líto. V obchodě na začátku starého Sozopolu si kupujeme bílé víno s krásně metalovým názvem (Pentagram). Cíleně pak míříme do prázdných bočních uliček, které jsou místy skutečně velmi úzké. A také často neosvětlené, takže několikrát musíme použít naše mobily, abychom se nepřizabili. Raritou je i úzký průchod, kde dům přesahuje v patře natolik, že na stěně je nastříkána montažní pěna, aby jste si zde v noci nerozbili hlavu. A na balkoně pak zjišťujeme, že Pentagram byla skutečně vynikající volba.
Pláž pod hradbami
Třetí den míříme opět na jižní pláž (Harmanite), která je dnes, v neděli, méně obsazená, než tomu bylo před dvěma dny, v pátek. Moře je zase solidně divoké a plné řas, ale krásně teplé. V podvečer si dáváme ve stánku kebab (5 leva) a o kousek dál drobnou večeři v jedné velké otevřené restauraci u pláže, která se pak velmi rychle plní tak, že personál pomalu nestíhá běhat mezi stoly a barem. Pak pokračujeme na vyhlídku na náš balkon a s láhví Pentagramu čekáme na desátou večer, kdy opět vyrážíme do uliček postupně se vylidňujícího se starého města. Dle rady z Tripadvisoru si přímo vedle u našeho ubytování dáváme vynikající palačinku.
A poté míříme do živého centra starého města, kde nás zlákají načančané dorty vystavené v chlaďácích před několika restauracemi. Sedáme si do pohodlné sedačky a objednáváme si dva kousky. Naproti sledujeme několik zoufalců, kteří utrácí své peníze bez valného úspěchu ve stánku - střelnici plné plyšáků mimoňů. Při placení nás čekají dva šoky. Tím prvním je cena – jeden kousek dortu za 8 nebo 9 leva. Tím druhým je fakt, že v tomto velkém podniku přímo na hlavní obchodní třídě neberou karty. Takže vysypávám z peněženky všechny drobné i zbývající bankovky a vychází nám to tak tak asi o půl leva.
Poslední, odletový den začínáme ranním koupáním na plážičce pod hradbami, jsme tam zase skoro sami. Pak si balíme našich pár věcí a sedáme na dvě do naší oblíbené restaurace s výhledem. Bohužel, vaří se až od dvanácti, nás má o půl jedné čekat taxík. Čekáme na dvanáctou a dáváme si aspoň něco lehkého. Klíče od ubytování necháváme u majitelky restaurace, ale stihne se s námi rozloučit i pan majitel domu, který je evidentně „po ránu“ pod velmi veselou párou.
Taxík přijíždí přesně na čas, ale taxikář nezná záludnosti místních úzkých uliček, jednosměrek a slepých ulic, takže máme v ceně navíc asi tak 15 minutovou projížďku starým městem tak, jak taxikář hledá výjezd z města. Vše nakonec dobře končí a my to valíme místy dokonce až stovkou po přeplněné rozbité čtyřproudovce směr Burgas. Cestou míjíme na tom kousku pár desítek kilometrů dvě nehody. Průjezd Burgasem je opět ucpaný, takže můžeme sledovat místní socialistickou panelovou výstavbu, kde snad každý byt zvenčí je úplně jiný než ty ostatní.
Odlet probíhá v pohodě, letadlo je tentokrát úplně plné. Na palubě před přistáním chodí letušky a rozdávají polské příletové formuláře, my tentokrát máme ten elektronický. A tak jako při příletu z Řecka, mi uniká jejich smysl. Nikdo je nikde nekotroluje a nemá přehled, kdo má elektronický a kdo papírový, protože ten se odevzdává v letadle. Katowice nás vítají, tak jako mnohokrát v minulosti, deštěm. Vstup do Polska je zdlouhavý. I přes asi 6 otevřených přepážek to vypadá až na půlhodinové fronty … naštěstí vychytáváme zrovna otvíranou přepážku, takže za 10 minut máme vše vyřízeno a míříme na parkoviště vyzvednout auto.
Replika rybářské lodě
A co dojmy? Sozopol je skutečně velmi podobný Nesebaru, obě staré města jsou zhruba stejně velká. Nesebar jako unikát zapsaný v UNESCO je turisticky známější a navštěvovanější, na druhou stranu mi připadlo, že také jde o město, které je kvůli tomu trošku násilně uzavřeno ve své minulosti. Naopak Sozopol vcelku normálně žije. I když je zde taky velmi rozvinutý turismus, spousta lidí zde i ve starém městě normálně bydlí a mimo pár centrálních živých ulic zde najdete mnoho poklidných zákoutí. Asi nemá až tak „jednotnou“ zástavbu, ale i tak je zde spousta starých unikátních domů.
Doteky historie
Na rozdíl od Nesebaru zde není tolik vykopávek a kostelů. Je zde pár novějších kostelů a po městě naleznete pár menších kostelíků a kapliček. Stejně tak je zde několik lokalit s vykopávkami a na jihu je část zrekonstruovaného opevnění. Pod ním je několik těch nejdražších restaurací s krásným výhledem, ale jejich návštěvu velmi dobře zvažte. Ne kvůli cenám, ale kvůli tomu, že leží na hlavní turistické promenádě, takže přímo kolem vás proudí po celý večer davy turistů a z bezprostření blízkosti vám koukají doslova do talíře. My jsme se zde na několika místech doslova prodírali lidmi …
Barvy nočního Sozopolu
Protipolem starého Sozopolu je ten nový, což je totální turistické porno. Mraky restaurací a občerstvoven, stánků s cetkami, střelnice a jiné atrakce, kolotoče, houpačky, boxovací a hrací automaty, focení s papoušky nebo ve starých kostýmech … prostě peklo a zcela jiný svět. Za čtyři dny našeho pobytu a toulkách okolo pobřeží jsme nenarazili na žádný skutečně velký obchod, pouze na menší obchůdky. Dle poutačů je někde za městem Lidl, ale tam jsme nedošli. Všude je ale spousta krámků, kde si můžete vše potřebné od rána často až do půlnoci koupit.
Co mne ovšem zarazilo, tak proti loňsku, kdy jsme kartou platili prakticky všude, letos jsme několikrát narazili. Naštěstí nebyl problém najít na bankomat solidní banky, oproti Nesebaru těch „zlodějských“ je zde minimum. Zaujal nás taky počet automatů na kávu, které volně stojí na ulici (od 0,50 leva). V některých místech doslova na každé.
Jak jsem zmínil, jediným negativem našeho pobytu byla diskotéka dunící městem každý den až do rána. Ta musí kvůli své poloze znepříjemňovat pobyt minimálně polovině lidí zde pobývajících. Když jsem to zmínil panu domácímu, jen smutně pokrčil rameny …
Tak zase třeba někdy ...
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 40 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Přesně 10 let co jsem tam byl a dalo mi to vzpomenout na ty zelený odporný řasy v jinak čistém moři, kterýma se člověk musel 10 metrů proplavat...
Taxi jste měli předražený, jasne nejlepší vycházelo na burgaskym autobusaku kde byly taxi na LPG, který bejvaly fakt za hubičku a daly se objednat i do sozopolu na cestu zpět na letiště...