Španělsko a Portugalsko nejen autem
Cestopis pojednává o památkách ve dvaceti destinacích a o příbězích z cest, mnohdy adrenalinových. Sem patří kapitola Corrida v Málaze a dále témata: Loupež v Alicante, Běh býků v Pamploně atd.
Cestopis z roku 2018 napsal Pavel Franek
Pamplona (baskicky Iruñea nebo také Iruña) je starobylé město, které bylo založeno římským Pompeiem již v roce 75 před naším letopočtem; později se stala metropolí bývalého království Navarra. Přehnalo se přes ni mnoho válek, dnes je hlavním městem provincie Navarra. Město má přibližně 200 000 obyvatel. Do povědomí celého světa se dostala svým během býků, a také díky slavnému románu Ernesta Hemingwaye The Sun Also Rises (I slunce vychází, v Česku zřejmě více známého pod stručným názvem Fiesta). Hemingway miloval španělské fiesty, miloval „hrátky s býky;“ zde je krátký úryvek z tohoto románu: Fiesta opravdu začala. Trvala pak sedm dní a sedm nocí tance, pití a rámusu. Dály se věci, jaké se můžou stát jenom při fiestě. Nakonec člověku všechno připadalo docela nereálné a zdálo se, že nic nemůže mít žádné důsledky. Myslet během fiesty na důsledky se zdálo být naprosto nemístné.
Ve Španělsku neexistuje vesnice nebo město, které by neuctívalo nějakého svého patrona fiestou – lidovou slavností. Přeruší se práce a slaví se procesími, ohňostroji, dostihy, býčími zápasy, rekonstrukcemi bitev atd. Lid vyjde do ulic a rámusí, tančí, zpívá, hoduje, modlí se; pro děti přijíždí lunapark; kojence a nemluvňata berou rodiče s sebou, chromé před sebou na vozíku tlačí příbuzní. Doma zůstávají jen těžce nemocní.
V Pamploně mají za patrona svatého Fermina. Počátek celého svátku na jeho počest, Los Sanfermines, je stanoven na pravé poledne 6. července a konec na půlnoc 14. 7.; to znamená, že trvá 204 hodin v kuse. Nejslavnějším dnem je 7. červenec, kdy tisíce lidí, spolu se starostou, doprovází sochu svatého Fermina ulicemi starého města, tančí za zvuku kapel a radují se. Oblečeni jsou celí v bílém s rudým šátkem okolo krku a často i rudou šerpou kolem pasu. Stejný den, v osm hodin ráno, se koná první běh býků (encierro). Během devíti dnů oslav se kromě každodenního běhu býků konají i býčí zápasy, průvody a různé kulturní akce (vystoupení španělských i zahraničních lidových souborů a podobně). Večer a v noci pak řada kapel (místních i zahraničních) táhne městem, za nimi tanečníci, všichni se smějí a víno teče plným proudem naprosto všude; rozdávají se uzeniny, cítit je hašiš. Nebavit se znamená téměř hřích. Světovost však Los Sanfermines získaly svým během býků.
Pamplona se při fiestě dle odhadu rozroste o cca milion lidí (tzn. pětinásobek počtu stálých obyvatel), veškeré ubytovací kapacity do velké vzdálenosti od města jsou přecpány, spí se v parcích a na lavičkách ve městě. Do Pamplony se sjedou i kapsáři z půlky Španěl a blízkého zahraničí (nejvíce prý okrádají spáče, kteří nocují pod širým nebem ve městě).
Jak a kdy tradiční běh před býky vznikl, se přesně neví; často se uvádí, že má své kořeny již v 16. století. Jedna teze praví, že kdysi bylo zvykem honáků hnát brzy ráno svoje býky pamplonskými ulicemi na trh, aby je tam prodali řezníkům nebo do corridy. Ulice se vylidnily a obyvatelé z oken a škvírami ve dveřích pozorovali obrovská zvířata ženoucí se ulicí. Postupem let se objevovali mladíci, kteří na ženoucí se stádo čekali a dokazujíce sobě i světu svou odvahu, běželi pár metrů před býky. Co se týče tradičního odění účastníků fiesty, podle legendy červený šátek okolo krku značí krev, která vytryskla, když svatému Ferminovi, pamplonskému biskupovi, usekli hlavu; a červená šerpa kolem pasu označuje místo, kde mrtvé tělo rozčtvrtili. Stalo se to prý kdysi ve třetím století n.l. ve Francii.
Běh býků městem trvá necelé 3 minuty (z některých chovů jsou býci rychlejší – rekord je 2 minuty a 13 sekund), trasa je dlouhá 849 metrů, protíná tři náměstí a několik ulic. Začíná na třídě Cuesta de Santo Domingo poblíž řeky Arga a parku Parque del Runa, končí v aréně. Vždy je vypuštěno šest býků, obvykle spolu s několika tzv. vodícími voly; před během jsou zvířata soustředěna v ohradě. Ti voli asistují běhu proto, aby býci vůbec někam běželi – doslova je vedou k cíli. Vůl prý nikdy neútočí (je to prostě vůl); důsledkem je, že pokud býci běží spolu s voly ve skupině, je riziko zranění běžců menší. Skupina zvířat se však obvykle rozpadne, často býk uklouzne, ztratí skupinu i orientaci, zastaví se a zaútočí. Občas svými rohy zachytí nějakou část oděvu běžce, vyzdvihne ho do výše a začíná drsné divadlo – jde o život; býci váží 500 až 700 kg a jak známo, mají dlouhé ostré rohy. Obchody a obytné domy podél trasy jsou zabedněny, aby se zabránilo škodám, které by způsobili býci nebo běžci. Na náměstích je trasa vytyčena bariérou (zábranami) ze třech dřevěných fošen, celkové výšky cca jeden a půl metru. Někde je bariéra dvojitá – za první stojí fotografové, filmaři, televize a rychlá lékařská pomoc, za druhou jsou namačkáni diváci. Přijít hodinu před začátkem běhu znamená nevidět nic; většina lidí přichází mezi pátou a šestou, aby si zabrali místo. Na křižovatkách jsou boční ulice zahrazeny stejnými zábranami jako na náměstích, všude asistuje policie. Šířka koridoru pro býky je v průměru nějakých šest metrů. Běžet s býky může kdokoli, na své vlastní riziko. Pamplona za nic neručí, chce jen přemístit býky z ohrady na kraji města do býčí arény. Kdo zvířatům vleze do cesty, může si sám za to, co se mu stane.
Několik minut před osmou ráno v den běhu se běžci (z velké části ze zahraničí) sejdou v prostoru na začátku trasy, aby požádali svatého Fermina o ochranu – třikrát zazpívají před jeho sochou, umístěnou za tím účelem ve zvýšeném výklenku ve zdi, chorál: „Žádáme svatého Fermina, protože on je naším patronem, aby nám dal své požehnání a ochránil nás při běhu s býky.“ Napětí běžců kulminuje – srdce až v krku, studené zpocené ruce, zrychlený tep a dýchání otevřenou pusou, strach rozlévající se celým tělem; zejména pak u těch, kteří běží poprvé. To čekání je nejhorší. Přibližně tak hodnotí své pocity ti upřímnější účastníci.
Vlastní běh býků a další kapitoly jsou obsaženy v knize Španělsko a Portugalsko nejen autem od autora Pavel Franek, kterou vydalo nakladatelství Klika v 02/2020.
Jak se ti cestopis líbil?
Pavel Franek procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
1. recenze
Autorem této laické recenze (dle metodiky 3 - 6 vět) je PhDr. Jan Horálek, bývalý vysokoškolský učitel, dnes již v důchodu:
Autor publikace Španělsko a Portugalsko nejen autem je životní profesí strojní inženýr (dnes již na odpočinku), ve volném čase však od mládí cestuje a o své zážitky i zkušenosti se rád podělí. Tato kniha, která není jeho jediná, je praktická cestovní příručka pro letní dovolenou na Pyrenejském poloostrově. Autor, který popisovaná místa i jejich památky opakovaně navštěvoval a navrhovanými trasami nejednou projížděl, vtipně kombinuje dva žánry – turistického průvodce a cestopis. Výsledkem je zasvěcený knižní společník, který nejenže nabízí ověřený cestovní plán i s variantami, ale zároveň pomáhá vyhýbat se běžným problémům a řešit takové, jimž se občas vyhnout nelze. Posbírané zkušenosti zpestřují autorovy zážitky z navštívených a doporučovaných míst. Vhodným doplňkem je rovněž 45 barevných fotografií.
2. recenze
Autorem recenze je Ing. Karel Jašek, vedoucí odboru ve výrobní organizaci:
Kniha Španělsko a Portugalsko nejen autem je výsledkem devíti návštěv Pyrenejského poloostrova autorem. Publikaci lze rozdělit na několik částí – přípravy k cestám, popisy vybraných pamětihodností a postřehy z cest, včetně povídání o tom, jak to chodí na španělské corridě, při běhu býků v Pamploně, na Svatojakubské pouti až na Konec země atp. Na žádné významné španělské památky autor nezapomněl, což se však nedá říci o Portugalsku. Zejména pro rozmanitost, humor a často jedinečné postřehy - s hlavním důrazem na příběhy - kniha nenudí, je čtivá; i když hodnocení charakterových vlastností Španělů, provedené v kapitole 3.6., je poněkud odvážné. Až na dvě výjimky, kniha neřeší turistické pláže.
Nadprůměrný dojem publikace podtrhuje více než čtyřicítka kvalitních barevných fotografií. Knihu lze použít jako cestopis i průvodce.
3. recenze
Autorkou recenze je Dr. Laura Andornache, ředitelka produktového oddělení zahraniční společnosti; absolventka stáže v Oxford University:
Ve svém zaměstnání již více než deset let cestuji do evropských destinací na mezinárodní setkání a konference, které se občas konají i ve Španělsku či Portugalsku. Při těchto příležitostech hledám často tipy, jak zajímavým způsobem strávit několik volných chvil po náročném dni plném obchodních jednání. Proto jsem přivítala vydání cestopisu Španělsko a Portugalsko nejen autem, abych se blíže seznámila s místy, která jsem ještě neměla příležitost nebo čas navštívit. Líbí se mi forma krátkých textů o památkách, s uvedením historického kontextu popisovaných míst. Kladně hodnotím i několik osobních zážitků autora. Díky této knize se mohu lépe rozhodnout, která místa navštívím příště.
4. recenze
Autorem recenze je Ing. Milan Spurný, vedoucí repro & grafického studia:
Kniha Španělsko a Portugalsko nejen autem není jedinou publikaci autora, který nejednou navštívil a procestoval Pyrenejský poloostrov. Knihou se autor snaží podělit o své zážitky a zkušenosti, takže pro ty, co se nebojí cestovat sami bez cestovních kanceláří, může publikace přinést mnoho užitečných rad a pohledů na tento způsob poznávání cizích krajů.
Čtenář zde najde přehled hlavních pamětihodností Španělska a Portugalska, což se jistě bude hodit při plánování jeho vlastní cesty a cílů pro zastávky.
Z knihy se dozvíte orientační ceny za návštěvu památek, ubytování či stravování v těchto lokalitách a rovněž jsou tady uvedeny informace z historie jednotlivých navštívených míst.
5. recenze
Autorem recenze je Ing. Karel Trojek, vedoucí konstruktér strojů a zařízení:
Autor publikace zdařile a poutavě popsal svoje cestování po Španělsku a Portugalsku. Cenné jsou pro zájemce o tyto země pokyny a doporučení autora, jak se připravit před cestou do těchto destinací. Zvláštní pozornost si zaslouží originální fotografie autora /mohlo jich být více/. Velkou škodou je, že se často zakazuje fotografování interiérů popisovaných památek.