Cestopis

SRBSKO za KAČKU

Srbsko je země, o které víc než kde jinde platí, že se zde zastavil čas. Zakonzervovaná zkáza, chudoba a válka… Také ale ti nejhodnější lidé široko daleko a nejluxusnější pljeskavica na každém kroku 💛
Cestopis z roku 2019 napsala Kateřina Ostrá

TERMÍN: září 2019

 

PROČ SRBSKO?

Ne, nesnila jsem nikdy o cestě do Srbska 😂 a ani návštěva prezidenta Zemana v posledních dnech nebyla nijak motivující... Důvod byl opět prozaický - levná letenka. Taky proběhla malá "inspiračka" od krajanů, kteří si nedávno koupili letenky na Azurové pobřeží, resp. do Nice a vystoupili z letadla v srbské NIS.. Tehdy, samozřejmě v rubrice Novinky na Seznamu 🙊😂, jsem o tomto městě slyšela vlastně poprvé a hned jsem si řekla, že ho musím jednou vidět a zažít to "zděšení českých turistů " na vlastní kůži.. 🙃✌

No a k prima destinací a letence za pětistovku taky opět prima letový itinerář, který zahrnul víkend a tudíž pouze jeden den dovolené. Značka ideál.

A jaké bylo to přistání na srbském Azurovém pobřeží v reálu? Jak u strejdy na dvorku ✈🙏 Letišťátko ještě menší než na Santorini (generálka na Madeiru), letištní hala jak tělocvična v mojí mateřské školce, nicméně proces pasové kontroly jak při nástupu do NASA, za tisícovku českou čtyři a půl tisíce srbských dinárů v peněžence 💰, autobus do centra za 12 Kč a centrum velké jako Blansko. No dobře, tak Brno 🙈😂 V první sámošce mlíko v pytlíku 💛 a před sámoškou telefonní budka. Jsem tu hodinu a už teď to tady miluju 😍

 

LETENKY DO SRBSKA?

I v tomto případě jsem nakupovala u Ryanair. Cena i letový plán mi seděly na první pohled :) Jak již padlo - zpáteční letenka Bratislava - Niš - Bratislava s odletem v pátek  a návratem v pondělí byla  za cenu necekých 500 Kč. Ani tentokrát jsem se nezatěžovala zbytečnými příplatky za zavazadlo ani sedadlo v letadle a narozdíl od letu před 14ti dny jsem už byla úplně v klidu i se svým 30 l batohem..

LETIŠTĚ V NIŠ?

Je malinkaté! Menší než na Santorini 😂 Na letišti v Niš je prý wifi grátis, ale ten kdo ji zde chytl, měl asi velkou kliku.. wifi tu není 😉Co zde ale je,  tak směnárna (před budovou letiště), taky bankomat, půjčovny aut. Dvě 😂 Stran směnáren – dopředu jsem byla informována, že na letišti mám vyměnit pouze pár drobných, protože ve městě je lepší kurz. Rozhodně to není pravda. Kurz je úplně stejný jak na letišti, tak je ve všech směnárnách ve městě. Autobus do města (č. 34) jezdí od letiště á 15 - 30 min, a to za 60 místní šupáků, což je v přepočtu 12 Kč. Dá se využít i taxi cca 5 - 10 euro, ale je to naprosto zbytečný výdaj.

Jinak k letišti při odletu: je tak malé, že po vstupu do haly jdete rovnou k odbavení a za scannerem je rovnou odletová “hala”. To slovo hala je tady dost nadsazené 🙈😂 Je tu dutty free o deseti položkách, ale holky žádnej strach - navoníte se zde ✌️😂Rozhodně tu v “dutty”není levno jako ve Skopje, takže dárečky kupte někde ve městě! Je zde jeden záchod - vstup na WC společný pro muže i ženy - a v něm po kabince pro muže a ženy. Pokud si sednete, nezvedejte se k odbavení letenky dřív, než se bude “gate” zavírat! Jakmile vám "čeknou" letenku, naženou vás do tunelu, ve kterém s jedním historickým větrákem čeká celé vaše letadlo. Vypadá to strašně, jak na jatkách..

Ale jinak je letiště 1A 😂

tunel, kde čekáte po příletu na pasovku...
výzdoba letiště :)
letiště Niš
tunel, kde čekáte na letadlo :)

DOPRAVA V SRBSKU - NIŠ

Přílet na letiště v Niš byl ještě za denního světla, tedy bez problému dostupné MHD. Z letiště do města zajišťuje spojení autobusová linka číslo 34. Ta je okružní, má tedy dvě varianty trasy: 34 A - vhodnější pro cestu z letiště a 34 B -lepší pro cestu na letiště. Autobusy jezdí zhruba každých 20 minut, a to od 5:45 do 20:45 hodin. Jízdenka stojí 60 dinárů (14 Kč) a kupuje se v autobuse. Ne u řidiče, jak jsem si původně myslela, ale u obsluhy autobusu. Jinými slovy – nasednete do autobusu, autobus vyjede a během chvilky začne chodit pomocník, který cestující zkásne o jízdné. V centru jste za 10 minut.

 

jzdenka MHD
autobusák v Niš

Doprava mimo Niš (dálkové spoje) je realizována pomocí autobusové sítě Niš Ekspres: http://www.nis-ekspres.rs/?p=RedVoznje. Ta sídlí asi 5 zastávek od letiště - hlavní autobusové nádraží - blízko místní dominantní památky – nišské pevnosti. I my jsme zde po příletu zastavili a šli zjistit naše odjezdové možnosti. Vše bylo přesně tak, jak jsem měla zjištěné z internetu. Můj cestovní plán byl jasný. Bělehrad.  První autobus do Bělehradu jezdí ve 4 hod. ráno, nazpátek se dá dostat okolo 16 nebo v 19 odpoledne z Bělehradu. Cesta trvá rovné 3 hod. Cena zpáteční jízdenky: 1196 dinárů.  Pozor při nákupu jízdenky. Moc jsme si s paní nerozuměly a já až v Bělehradě zjistila, že jízdenka je zpáteční. Vysvětlovala nám informace ohledně místenky, že na cestu do Bělehradu místenku máme, ale na cestu zpátky si musíme zařídit až v Bělehradu. Já to pochopila tak, že si musíme koupit celou zpáteční jízdenku až v Bělehradu. To, že mám koupenou zpáteční otevřenou jízdenku, jsem zjistila úplnou náhodou při snaze koupit novou na cestu zpátky. Když si tedy budete kupovat jízdenku a budete se chtít vrátit zpět, jak bylo řečené – prodají vám místenku pouze na cestu tam. Jakmile přistanete v Bělehradu, běžte si vybrat spoj, kterým se chcete vrátit zpátky, na ten si dokupte místenku. Je to asi 150 dinárů navíc, ale tím si rezervujete svoje místo v autobuse. Rozhodně to není zbytečná investice, protože všechny spoje jsou víceméně plné.

 

bus do Bělehradu :)
bus do Bělehradu :)

MĚNA V SRBSKU:

  • 1 CZK = 4,548 RSD (srbský dinár)
  • 1 € = 117,864 RSD (v reálu 116 RSD)

 

UBYTOVÁNÍ V SRBSKU

Ubytování jme si opět zamluvili přes booking.com a to zde: URBAN APARTMENT. Doporučuji všemi deseti👌👌🔝

Ubytování mělo hodnocení více jak 9, mělo vlastní koupelnu, fén, wifi, kuchyň, .. :D Bylo moderní, čisté, pékné, v centru města (všude kousek), to vše za cenu 1 580 Kč/apartmán/ 3 noci, tedy 790 Kč/osoba/3 noci.

 

Urban Apartment
Urban Apartment
Urban Apartment
Urban Apartment
Urban Apartment
Urban Apartment

JÍDLO V SRBSKU

Jendím slovem dokonalost! Hodně mi to připomíná kuchyni makedonskou. Na každém rohu je zde stánek s vyhlášenou místní dobrotu – pljeskavicí 😍 Je to mleté maso upravené jako burgrer. Šťavnatý, výborně okořeněný, je toho obrovská porce, prodávají to á 100 metrů na každé ulici a stojí to pár korun (cca 40 Kč opravdu mega porce).

 

pljeskavica - chutná líp než vypadá :D
pljeskavica - chutná líp než vypadá :D

Stejně jako v Makedonii je zde brutální síť pekáren. Pekárna je vpodstatě každý druhý krám. Mají zde všechno možné sladké i slané pečivo, opět nejlepší je místní burek. Je to něco na způsob slaného koláče s různou náplní – šunka, špenát, houby, sýr… A chuť to má ... mezi listovým těstem a zapečenými těstovinami.

 No a pak jedna tržnice vedle druhé. Na tržnici je zejména zelenina a ovoce. Všechna zelenina neskutečně voní a má opravdu úžasné barvy. Úplně něco jiného než náš Kaufland... 🙈 Rajčata, papriky, cukety, cibule, brambory… Ale také hroznové víno, fíky a ty nejlepší broskve, jak jsem za poslední roky jedla! 

 

No a k cenám a základních potravin:

  • 10 vajec – 119 dinárů
  • 1 láhev vína – od 130 dinárů (nechutnej patok), přes 350 dinárů (s cokou nebo spritem “dá se” 🙈😂) až po 600 dinárů za levnější sedmičku (tu nejdražší z ´levnějších´ jsme nezkoušeli… Colu a Sprite zde mají za stejné peníze jako u nás ✌️🙊😂)
  • 1 pivo - od 45 dinárů /10 Kč/ v sámošce, 120 dinárů třeba na nádraží v trafice (co bych pro vás neudělala - už i cenu piva pro druhou půlku české populace (NEvinařů) sleduji )😉

 

strava za Kačku :P :D
strava za Kačku :P :D

ITINERÁŘ CESTY:

DEN Č. 1 - BRNO - BRATISLAVA - NIŠ

 Přílet na letiště v Niš máme v pozdních odpoledních hodinách. Nasedáme do autobusu číslo 34 a vyjíždíme směr město. Nejedeme ale do ubytování, zastávku si dáváme na hlavním autobusovém nádraží, protože je blíž než ubytko. Zde vystupujeme a mapujeme terén. Kupujeme jízdenky na druhý den ráno do Bělehradu. Cena není rozhodně malá, jedna zpáteční jízdenka vyjde na 420 Kč. Bohužel místenku jde koupit pouze ve směru tam. Zpáteční si musíme koupit až na místě, tedy v Bělehradu. Trochu mě to znervóznělo, protože jsem si na internetu zjistila, že zatímco do Bělehradu je volný celý autobus, zpátky už jsou pouze jednotky míst… Tak doufám, že ještě místo nazpátek bude.. 🙈😂

Místo, abychom jeli MHDčkem do ubytování, jdeme trasu - zhruba dva kilometry dlouhou - pěšky. Důvod je prostý – ráno vyrážíme do Bělehradu ve 4 hod. ráno a žádné MHD v tu dobu nejede. Budeme tedy muset pěšky. Taxi se nám domlouvat nechce. Ne kvůli ceně, ale kvůli oné domluvě. Víme, že pěšky bychom tuto trasu měli dát zhruba za pětadvacet minut. Takže vyjdeme okolo 3:30 ráno z ubytování. Dobré ale bude vědět, jak trasa vypadá a zda ve skutečnosti necelou 0,5 hod. zabere. Proto si to natrénujeme už dnes 😂  Hned vedle autobusového nádraží je pevnost, jedna z místních hlavních památek. A když už jdeme kolem ní, je krásné slunečné odpoledne, byla by škoda obejít ji a jít se rovnou ubytovat. Ubytování zabere nějaký čas a pak už bude tolik hodin, že sluníčko určitě nebude… I s batohy na zádech jdeme do pevnosti.

 

Pevnost Niš
Pevnost Niš

NIŠSKÁ PEVNOST

Tato pevnost je přímo v centru města, kousek od autobusáku. V průběhu dějin byla mnohokrát představována. Původní opevnění na břehu řeky Nišavi vzniklo ve druhém století n.l. Dochované jsou pozůstatky antických středověkých hradeb, na kterých byla vybudována tehdy moderní turecká pevnost. Nyní je to největší atrakce města, alespoň pro turisty. No a pro nás orientační bod celé Niše.

 

Pevnost Niš
Pevnost Niš

Pevnost je v podstatě jenom torzo hradeb. Uprostřed je park. Něco jako park oddechu a kultury…  Jsou zde místní, je vidět, že jsou zvyklí sem chodit odpočívat a relaxovat. Maminky s kočárky, lidé venčící své psy, zamilovaní mladí teenageři… Nic zajímavého tu k vidění není, ale pohled na tyhle lidi, místní komunitu, za návštěvu určitě stojí. Hezčí pohled na hradby je z města než ze samotných hradeb.

Pevnost Niš
Pevnost Niš
Pevnost Niš

Co je zde ale úplně boží, je muzeum jazzu..💛 Vstup mají naprosto stylovej.

muzeum jazzu v pevnosti
muzeum jazzu v pevnosti

Úplně stejně na mě působí i místní zbořeniny domů/hradeb, mezi kterýma prorůstají stromy a keře. Vypadá to skoro jak v Pripjati!! S jedním rozdílem. Na těchto zelení obrostlých ruinách jsou neskutečně krásné grafity. Tyto nádherné kresby, vesměs hudebníků, jsou v odpoledním sluníčku prostě nádhera!!

Ještě je zde amfiteátr, chystá se zde nějaký koncert. Později zjistíme, že by měl být druhý den ve 20 večer… Tak uvidíme, zda uslyšíme.. 🙈🙊😊

 

amfiteatr - Pevnost Niš
amfiteatr - Pevnost Niš

Ubytování máme asi 15 min. chůze od autobusového nádraží. Najdeme ho na první dobrou, a to i s offline mapami.  Je to úplně fungl nová bytovka. Chvíli si myslíme, že zde budeme bydlet úplně samotní, nicméně pár bytů už zde zabydlených je. Každopádně na našem patře jsme samotní. Ubytování je jedním slovem pecka! Úplná novostavba a všechno nové, moderní, čisté, krásné. Jinými slovy – zatím asi ten nejkrásnější a nejdokonalejší byt, v jakým jsem kdy na svých cestách bydlela. Žádný přepych, nic zbytečného, ale současně zde vůbec nic nechybí. Dokonce ani žehličky a žehlící prkno 😂😂 I na malém prostoru ideální řešení rozložení všeho. Ubytujeme se, jsme vážně spokojení, všechno odpovídá tomu, co jsme si zamluvili z pohodlí domova na bookingu. Navíc toto nádherné ubytování pro dva na 3 noci vychází na 1500 Kč, tedy 750 Kč/osoba. Co víc si přát?!

 

náš srbský domov ♥
náš srbský domov ♥

Ubytujeme se a vyrážíme na podvečerní procházku městem. Dneska tomu moc nedáme, ráno nás čeká brzo budíček. Hlavní cíl, tedy nalezení místní sámošky a nákupu na 3 dny, se nám podařilo zdolat poměrně rychle. Cestou zpátky jsme si koupili první místní stánkové jídlo – pljeskanici.  Jsou tu vůbec všelijaké voňavé dobroty na grilu, samozřejmě masové, ať už placky z mletého masa alá hamburgery (pljeskanice) nebo normální grilované steaky. Velká dobrota! Výborně ochucené, velké porce a hlavně – neuvěřitelně nízká cena! Za obrovskou porci okolo 40 korun!

 

Niš a jeho architektura...
Niš a jeho architektura...
Niš a jeho architektura...
Niš a jeho architektura...
Niš a jeho architektura...
Niš a jeho architektura...

DEN Č. 2 - NIŠ - BĚLEHRAD - NIŠ

Avizovaný budíček ve 3 hodiny ráno opravdu proběhl a my ve 3:30 vyrážíme na cestu směr autobusové nádraží.  Je to trošku adrenalin, protože za denního světla cesta vypadala mnohem kratší a jednodušší, než v prostřed noci. Naštěstí máme i po třech hodinách spánku funkční orientační schopnosti a během chvilky nacházíme řeku Nišavu, podle níž se nejlépe orientujeme. Kousek od řeky je nišská pevnost a hned za ní zmíněný autobusák. Ve 4 hod. ráno, na minutu přesně, vyjíždíme prvním ranním spojem z Niš do Bělehradu. Cesta stála cca 210 Kč v jednom směru a trvala 3 hod. Jelikož jsme toho nespali opravdu málo, v podstatě celou cestu jsme prospali. Mě osobně vzbudilo nádherné svítání.. Tak krásné rudé nebe jsem už dlouho neviděla a nad hornatým terénem to i z okénka autobusu vypadalo pohádkově. Bylo to tak krásné, že jsem na toto hořící nebe hleděla snad půl hodinu, a to i napříč spánkovému deficitu, který se hlásil o slovo.

 

S rozdedněním jsem ještě klimbla a vzbudila se přesně v 7.00 hodin na autobusovém nádraží v Bělehradu..

 

...první bělehradské panoráma...
...první bělehradské panoráma...

I když je jasné, že dnes bude krásný den, ranní teploty dosahují asi 5° C. Je opravdu neskutečná zima! Ještě že jsem si na cestu nevzala svoje žabky 🙈😂…(V báglu je samozřejmě mám a kolem poledne s úlevou přezouvám✌️).  Vycházíme z autobusáku a hledáme každou možnou cestičku, na kterou už dosáhnou první ranní sluneční paprsky.

Itinerář na Bělehrad mám pouze v bodech, bez nějaké větší spojnice. Vůbec netušíme, jak zde funguje MHD. Na internetu jsem žádné potřebné informace nezjistila. Obvykle vyhledávám místa svých itinerářů na Google mapách, zde je pospojuji, seřadím tak, aby byl přesun co nejvíce efektivní a aplikace mi pomůže najít vhodné MHD spoje. Fungovalo to takřka všude..Dokonce i v Thajsku jsme vystoupili na letišti v Bangkoku a díky Google mapám a spojům, které nám našli, jsme se přesunuli napříč celým thajským vnitrozemím bez jediné chybyčky. V Srbsku je to jiný. Žádné autobusové spojení mi Google mapy nenacházejí, a to ani v tak velkém městě, jako je Bělehrad. Vystoupili jsme tedy na autobusovém nádraží s tím, že za tento den stihneme co stihneme. Máme offline mapy, které nám alespoň orientačně ukazují směr a víme, co chceme vidět. Taky máme pusu, ruce a nohy 😂. Místa si samozřejmě pamatuji a mám tak nějak zhruba představu, jak je za sebou seřadit.

Po přistání v Bělehradu si jdeme prvně rezervovat místenku na zpáteční autobus, abychom měli místo jsté. Sice se tím fixně zavážeme k hodině odjezdu, což se opravdu těžko odhaduje, na druhou stranu víme, že se dnes “domů do Niše” opravdu dostaneme. Jelikož je teprve 7 hod., rozhodli jsme se vrátit už v 16.15 hod. Na tento spoj si kupujeme místenky.

No a teď už hurá na Bělehrad!

 

Bělehrad
Bělehrad

BĚLEHRAD

Tak rovnou přiznám, že o Bělehradu jsem opravdu nikdy nesnila. Narazila jsem na něj úplně náhodou, a to v tu chvíli, kdy jsem si začala chystat itinerář Srbsko, resp. Niš a okolí. Těch měst, kam se dá z Niš dostat autobusovým spojem do 3 až 4 hod., tedy ta města, která se dají zvládnout jako jednodenní výlet, je dost. Nicméně stačilo vidět jednu jedinou fotografii, jednu jedinou stavbu, a bylo u mě ve vteřině rozhodnuto. Navíc - v ten stejný moment jsem se na srbský trip začala opravdu těšit. Tou stavbou je Genex Tower coby vlajková loď brutalismu (nejen) v této zemi. Že ta stavba brutální je, bylo zřejmé už z fotografií… Naprosto fascinující. Byla jsem opravdu zvědavá, jaké pocity se ve mě budou míchat, až pod touto výškovou budovu budu stát face to face…

 

Genex Tower
Genex Tower

Město Bělehrad má velice dobrý dopravní systém, a to jak tramvají, tak i autobusů. Ty jezdí nejenom v centru, ale i do vzdálenějších míst. Hlavní dopravní uzel městských autobusů se jmenuje Zelení Venac a je jen kousíček od centra města. Ceny jízdenek městské hromadné dopravy jsou v Bělehradu, ostatně jako v celém Sebsku, velice nízké. Jízdenka stojí 80 RSD a platí hodinu a půl. Pokud kupujete u řidiče, zaplatíte prý zhruba dvojnásobek. Jednorázová jízdenka se musím označit.   Tohle jsou ovšem informace, které jsem si zjistila dopředu. Jak to funguje ve skutečnosti? Mám pocit, že jsi téměř nikdo jízdenky nekupuje. U řidiče nekoupíte vůbec nic. Automaty na jízdenky jsem taky nikde neviděla. Když jsme se ptali jedné paní na cestu, resp. kterým autobusem se dostaneme ke stavbě Genex Tower, poradila spoj i zastávku. Ptám se jí tedy, kde si koupím jízdenku. Odpověděla mi, že je to jenom pár zastávek, u toho mávla laxně rukou a dodala něco v tom smyslu, že na tak krátkou cestu nemá smysl jízdenky vůbec řešit. Jelikož byla místní a vypadala, že ví, co mluví, řídili jsme si její radou po celý tento den. Měli jsme štěstí, žádné revizory jsme nepotkali.  Možná je řešením koupit jízdenky na MhD hned na hlavním autobusovém nádraží… Těžko říct. Každopádně nejen že na zastávkách nejsou žádné automaty, nejsou zde v 90 % ani jízdní řády. Zastávky jsou označeny pouze čísly autobusů. Jelikož nám nefungovaly ani Google mapy k vyhledávání spojů, byli jsme odkázáni pouze na ptaní se místních lidí. Tedy přijít na zastávku, říct místo, kam se chceme posunout, nechat si poradit a doufat, že správně.  My jsme v tento den víceméně chodili pěšky, těch přesunů autobusem bylo opravdu jenom pár a velmi krátkých. I zde jsme měli obrovské štěstí, protože nejen že nám všichni radili správně hned na první dobrou, byli také neskutečně hodní a ochotní. Mnohdy s námi zůstali v autobuse až na tu zastávku, kde máme vystoupit, a to jenom proto, aby se ujistili, že nám opravdu pomohli. Vlastně takhle hodné lidi jsem na svých cestách ještě nezažila. Stačilo se zeptat na nějaké místo a seběhnl se celý autobus, aby byl nápomocný… Neuvěřitelné!

 

MHD
MHD

Bělehrad na den - ITINERÁŘ:

 

  • ZBOŘENINA BUDOV JUGOSLÁVSKÉ ARMÁDY

Tak přesně tyto budovy jsou hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli jít od hlavního nádraží do centra pěšky. Není to úplně nejblíž, ale po této cestě je nesmazaný důkaz toho, čím si celý balkánský poloostrov před poměrně krátkou dobou prošel. Jsou zde rozbombardované a stále neopravené budovy jugoslávské armády. Pohled opravdu zasáhne do živého..

Budovy Generálního štábu a Ministerstva obrany jsou dvě budovy podobného vzhledu, které představovaly v době vzniku symbolickou bránu do města. Projektovány byly jako jeden celek s rudým obkladem v průčelí a mramorem v méně exponovaných částech obou objektů. Protože obě stavby patřily ve své době za unikátní ukázku modernistické architektury v Jugoslávii, byly zapsány v roce 2005 do seznamu kulturních památek.

Největší “věhlas” mají ale od roku 1999, kdy se staly cílem bombardování NATO. Oba objekty byly na začátku bombardování evakuovány, ale trvalo to měsíc, než je NATO opravdu zvolilo za cíle útoku. Objekty byly při leteckém úderu poničeny do takové míry, že jejich značnou část nebylo možné znovu využívat. Zůstaly opuštěné ve stavu, v jakém byly, včetně poškození způsobeného bombami. Případné stržení objektů či jejich rekonstrukce je v Bělehradě dodnes předmětem dlouhé diskuze.

 

A jak působí budovy dneska? Ihned vás cestou od nádraží udeří do očí. Něco podobného opravdu jen tak někde nevidíte a tudíž nepřehlédnete. Je to zvláštní, opět hodně bizarní, pohled. Jsme v jednadvacátém století, v době pokroku, v době všeho možného, v době bez hranic, v době “všechno mám a ještě to není dost”, v době zítřka. Všechno kvete, všechno vzkvétá, všechno se modernizuje, všechno se dere promtně vpřed. A já pak stojím kousek od domova, přesně hodinu a čtvrt letu od mého Coffeeho, Kocourů a Knighta Ridera, a koukám s pusou dokořán. Proti mě je totiž v historickém centru jednoho evropského hlavního města rozbombardovaný objekt ve vší nahotě. A to doslova. Na obvodové zdivo, na traverzy.. Obnažené útrobí kdysi majestátných staveb nechané přesně tak, jak se na něm podepsaly tři schozené bomby. Nejen že je to děsivé, je to i...memento. Uvědomím si právě tady plnou silou to, jak krátká doba od bombardování uběhla. Tohle se dělo vlastně nedávno a kousek od mého “doma”.. Já už si opravdu jen matně vzpomínám na záblesky zpráv v televizi, přitom právě tady pochopím, že to byly nejen novodobé dějiny, ale i něco, co se nás bezprostředně týkalo. Možná je dobře, že tyto budovy neprošly rekonstrukcí a zůstaly přesně v takovémto stavu. Je to jako zdvižený prst. Každý, kdo se na ně podívá, si musí uvědomit to stejné, co já. Dokud žijeme v míru, máme všechno. Nesmíme to nikdy brát jako samozřejmost a musíme alespoň v takovýchto chvílích na chvilku zpomalit tempo a být prostě jen šťastní za každé TEĎ a za každé zítra, do kterého se stejně bezstarostně jako dnes probudíme..

 

Milica Rakič, roce 1999, 3 letá holčička, kterou zabily bomby NATO, den před smrtí se chystala na výlet se školkou...

Musím říct, že přestože nedávná Makedonie bylo mnohem krásnější na pohled, taky pestřejší – od kostelíku, přírodní krásy až po architektonické skvosty, Srbsko mě zasáhlo do srdce mnohem víc. Nejen díky budovám jako Genex Tower, nejen díky zbořenině jugoslávské armády, před kterou teď stojím, ale také tím, jak je tady všude ještě pořád nedávná válka cítit a znát. Přesto je tu vidět, jaký kus cesty tito lidé ušli a za to zaslouží tespekt. Bohužel je patrné i to, jaký kus cesty mají ještě před sebou… My Češi často říkáme “prostě Balkán”, jakoby se tím život zde nějak jednoduše vysvětlil. Ale ruku na srdce - “prostě Balkán” není moc šťastný los pro život a klobouk dolů před každým, kdo zde žije. I v míru bojuje.. No a hlavně - přes to všechno - nedávné války, bídu, chudobu, socialistické stavby a šeď - místní lidé jsou neskutečně milí a hodní. Tak moc, že jsem to nezažila ani na mé srdeční 💛 Ukrajině, ani v Asii. To se nedá popsat, to se musí zažít.

 

  • BAZILIKA SV. SÁVY

Jedná se o největší pravoslavný kostel na balkáně. Je to nádherný chrám z bílého mramoru ve čtvrti Vračar. Není jen největším pravoslavným kostelem na balkáně, ale jedním z největších na světě. Naprosto monumentální stavba pojmy více než 10 000 věřících. Její vnitřní stěny bohužel pokrývá lešení. Není to ani první, ani poslední památka podobného formátu, kterou něco podobného hyzdí. Nedávno jsme to viděli i v Barceloně. Bohužel…nebo bohudík..? Je to prostě daň za to, že se památky udržují, a i když se mi taky na fotkách jeřáby a lešení nelíbí, jsem za fakt, že se do obnovy a údržby historických budov investuje, šťastná a ráda. Jinak zajímavostí této baziliky je její kopule, která váží více jak 4000 t. Jenom její zvednutí pomocí hydrauliky prý zabralo asi 20 dní…

 

Bazilika Sv. Sávy
Bazilika Sv. Sávy
Bazilika Sv. Sávy
  • MUZEUM NIKOLA TESLY
Muzeum N. Tesly
Muzeum N. Tesly
Muzeum N. Tesly
  • BOTANICKÁ ZAHRADA JEVREMOVAC

Cestou z nádraží, po prohlídce zbořeniny budov jugoslávské armády a bazilky Sv. Sávy, jsme šli do místní “botanické zahrady”. Vstupné je opravdu symbolické – 100 dinárů. Zahrada rozhodně není nějak rozlehlá, kromě krásného skleníku zde není vlastně skoro nic zajímavého, ale za návštěvu určitě stojí. Asi bych ji spíše zařadila do druhé poloviny dne, aby si člověk uprostřed toho všeho betonu trochu odpočinul. Fakt, že je zahrada zasazena do samotného srdce města, k odpočinku opravdu vybízí a navíc - díky vstupnému zde nejsou migranti 😂🙈 

 

Botanická zahrada JEVREMOVAC
Botanická zahrada JEVREMOVAC
Botanická zahrada JEVREMOVAC
Botanická zahrada JEVREMOVAC
Botanická zahrada JEVREMOVAC
Botanická zahrada JEVREMOVAC
  • NÁMĚSTÍ REPUBLIKY 

Zatímco my máme Václavák a našeho koně se sv. Václavem na něm, v Bělehradu je Náměstí Republiky a na koni sedí Mihajlo Obrenovič. Byl to srbský kníže, který se zasloužil o srbskou nezávislost. Právě jeho socha vévodí zmíněnému Náměstí Republiky a rozhodně stojí za vidění. Mimo ní je na náměstí i řada dalších významných budov, třeba Národní divadlo nebo Národní muzeum.

 

Nám. Republiky
Nám. Republiky
Nám. Republiky
  • ULICE KNĚZE MIHAILA

Jednou z nejhezčích pěší zón ve východní Evropě je podle průvodců právě tato ulice. Alespoň se to říká. Jsou zde k vidění jak obchody, tak i historické domy s nejdražšími byty ve městě. Co ulici dodává ale největší kouzlo, to jsou pouliční umělci...

 

  • SKADARLIJA

Kvůli četným přestavbám, které v Bělehradě proběhly, je těžké najít zde nějaké malebné zákoutí. Jedno zde ale přece jen je - Skadarlija. Tato ulička je dlážděná „kočičími hlavami“ a plná nádherných stylových restaurací. Byla oblíbeným místem setkávání pro spisovatele a básníky a stala se synonymem bohémského života. Svou atmosférou bývá Skadarlija přirovnávána k pařížskému Montmartru. Na nádherných domech jsou zde ještě nádhernější kresby. Jedno z nejkrásnějších míst celého Bělehradu!

 

Skadarlija
Skadarlija
Skadarlija
Skadarlija
Skadarlija
Skadarlija
  • PEVNOST KALENEGDAN

Je to vůbec nejstarší památka ve městě. Je to zelená oáza v jinak hustě osídlené části města. Tento historický komplex obklopuje opravdu nádherný park. Kolem dokola celé pevnosti jsou všelijaké tanky a děla od 1.sv války až do teď. Tato expozice je přístupná zdarma a láká návštěvníky do přilehlého muzea (to už zdarma není). Jinak vyhlídka z pevnosti na město je opravdu úchvatná a rozhodně stojí za námahu do kopečka vyšlápnout.

 

Pevnost Kalanegdan
Pevnost Kalanegdan
Pevnost Kalanegdan
Pevnost Kalanegdan
Pevnost Kalanegdan
Pevnost Kalanegdan
  • GENEX TOWER

Hlavní důvod naší cesty do Bělehradu je tak trošku neobvyklá památka. Jmenuje se Genex Tower a je to opravdu hodně bizarní záležitost. Tuny železobetonu v hranatém tvaru, obří dvojitý mrakodrap, jehož dvě věže jsou na vrcholku propojeny mostem. Do věží se dalo kdysi podívat, v jedné z nich byly prý dokonce k pronájmu byty.. Na internetu se o tom píše v přítomném čase, stejně jako o restauraci, kam je možné v jedné věži vyjet... To už neplatí. Tato budova měří 119 m a jedná se o klasickou ukázku brutalismu. Přiznám se, že před cestou do Bělehradu jsem o tomto směru neměla nejmenší tušení. Až při googlení jsem zjistila, že brutalismus není vtip ani hantýrka, ale architektonický styl, který má i v ČR několik významných zástupců. Jsou to stavby jako hala hlavního nádraží v Praze, budova Nové scény Národního divadla v Praze, obchodní dům Kotva v Praze (moje Vánoce v dětství💛), komplex Thermal v Karlových Varech, hotel InterContinental v Praze.. Vše nádhernè a pravda - zvláštní - stavby. No a budova Genex Tower je nejen zvláštní. Je neuvěřitelná.

 

Většina památek, které jsme tento den viděli, jsou na druhé straně řeky Sávy. V klidu jsme si během rána a dopoledne prošli všechno, co nás zajímalo. Hlavní cíl naší cesty, tedy Genex Tower, jsme si nechali až jako úplně poslední bod Bělehradu..

Ideální je, projít si všechny památky Bělehradu pěšky, eventuelně použít autobus na posun o jednu až dvě stanice mezi jednotlivými cíli, pak se přesunout k mostu přes řeku Sávu. Zde, přímo u mostu, nasednete do autobusu číslo 65 a ten vás zaveze asi patnáctiminutovou jízdou až k věžím. I tuto cestu jsme jeli v obou směrech načerno a jak jsem řekla, bez kontroly revizorem. Právě zde jsme potkali nejvíc ochotné lidi stran rady na cestu. Jeden pán s námi dokonce vystoupil z autobusu a zahrnul nás spoustou informací k věžím. Jeho první informace byla, že je Genex Tower “mrtvý”. Prý tam sám před 20 lety pracoval, v nějaké kanceláři. Říkal, že budova je už zcela nefunkční… musím říct, že budova působí opravdu hodně zvláštně. Jedno z nejsilnějších míst celého tohoto tripů, to bezesporu. Zdálky, tedy z autobusové zastávky to ještě není tak hrozné. S každým krokem, se kterým se k této prapodivné stavbě přibližujete, ve vás pocit zvláštna a divna jenom sílí. Když vezmu v potaz, že jsme měli nádherný slunečný den, modré nebe bez mráčku a vůbec nám bylo fajn, a i tak stavba působila depresivně, nedovedu si představit přijet sem nějaký deštivý, sychravý, pošmourný den! To musí být totální depka.. Přibližujeme se tedy v budově, resp. k dvoum budovám propojených v horní části mostem, a vracíme se hodně do minulosti. Celé Srbsko je prošpikované socialistickými bloky a je takovým návratem ZPĚT. Nejen jak si pamatuju z dětství ještě z Prahy, ale mnohem intenzivněji. Navíc, bez jakéhokoliv zásahu času. Žádné ze staveb v srbských městech, myslím tím paneláky, bytovky a vůbec všechna socialistická monstra, nejsou žádným způsobem revitalizována. Není na ně ani šáhnuto. Všechna okna jsou původní a když nejsou, tak prostě nejsou vůbec. Neexistuje nová fasáda, zateplení, vlastně ani nejmenší drobná údržba. O to víc depresivněji to všechno vypadá. No a tato stavba, GENEX TOWER,  je toho všeho strop. Naprosto zdevastovaný zchátralý pomník socialismu. Ta stavba je neuvěřitelné, po architektonické stránce rozhodně budí respekt. Když stojíte v prostředku mezi dvěmi věžemi a koukáte vzhůru na propojovací most, dojde vám, jak moc člověk dokáže. Tohle je bezesporu opravdu veledílo hodné obdivu! Jenom ten zub času a všechno kolem dělá z této budovy opravdu brutální zážitek. Okolí je zdevastované, jedna z věží je zcela nefunkční. Není do ní možný ani přístup. Druhou věž, ve které se prý dřív bydlelo a která má být údajně vybydlená, lidé stále bydlí… Je to opravdu Chánov! Akorát 119 metrů vysoký.  Stojím pod tunami betonu a vidím zdevastovaný vejškáč, rozbitá okna, vymlácený podchod i vchod, všude bordel, vysypané okenice na zemi, pod nohami kousky skla a všeho možného “stavebního materiálu” a mezitím na balkóně visí prádlo, ručníky, trika, ale i miminkovské pyžámka... Sem tam mezi chybějící okenicí kvítko a barevný květináč, který jako by z té šedé výšky křičel “Život, aspoň malinkatý kousek života tady!!”

 

Když procházím průchodem a kdysi asi vstupem obydlené věže a podívám se vzhůru, vidím vybydlenou díru do nebe. Když si představím, že v tomto baráku opravdu bydlí lidé, nedejbože děti, je mi opravdu strašně.Přemýšlím nad tím, jaké to musí být třeba pro osmiletou holčičku vracející se ze školy den za dnem, která se vrací právě sem a říká tomu “domů”. Člověk si zažil hodně, taky jsem z paneláku, nejedla jsem na snídani čerstvé buchty, nevoněla nám doma aviváž (dokonce ani škrob na záclonách) a na klíně mi jako malé nevrněla po škole kočka zatímco já koukala z oknana zahrádku... ale tohle je pro mě opravdu vrchol smutného života. Nedovedu si představit, že mezi zdmi téhle brutální stavby může klíčit jakékoli, byť stopové množství, štěstí a radosti. V jednadvacátém století naprosto nepochopitelné.

 

Jsem strašně ráda, že jsme si toto místo nechali na konec. I když byl celý Bělehrad prošpikován zdevastovanými budovami, chudobu a šedí,  tato stavba byla naprostý vrchol. Kdybychom sem šli jako první, jak jsem původně plánovala, měla bych z Bělehradu úplně jiný dojem. Smutný. Tohle už by nešlo přepólovat, ničím přebít. Takhle si odnáším vzpomínku na opravdu hezké slunečné město (měli jsme kliku), plné usměvavých hodných lidí, plné zajímavých míst a všudypřítomné vůně broskví a masa z grilu a na jednou hodně smutnou stavbu.. Současně a pràvě díky tomu jsem ráda a vděčná, že mě pár set kilometrů od tud čeká můj domov. Někdy pár drobků na zemi, stále bez fasády 🙈😂, ale i tak místo, které buduju podle vlastních představ a snů, plním ho nejen barvami a doplňky, ale hlavně emocemi (a zvířátky), takže radost je zde od sklepa (ten teda nemáme🙈) po půdu (tam bydlí kuny🙈🙊😂). Jinými slovy - jsem opět vděčná tomuto místu a všem svým cestám, díky nimž si uvědomím, co všechno vlastně mám. A tenhle “dům smutku” je lekce vděčnosti a pokory par excellance.

 

  • BEOGRAD GLAVNA

Budova bývalého hlavního vlakového nádraží leží kousek od hlavního autobusového nádraží, takže při příjezdu do Bělohradu autobusem nebo odjezdu do Niš nelze minout. I my jsme nakoukli, byť to nebyl žádný plánováný cíl... A dobře jsme udělali!

 

Beograd Glavna dnes...
Beograd Glavna dnes...

V druhém desetiletí 21. století byl provoz na tomto nádraží postupně omezován (v souvislosti s developerským projektem Beograd na vodi). V prosinci 2017 se novým hlavním nádražím stala stanice Bělehrad-Prokop v jižní části města. Na začátku roku 2018 byl provoz na původním hlavním nádraží Beograd-Glavna zcela přerušen... V zimě 2018 byly sneseny kolejnice z dvou kolejí na nádraží a následně došlo k úplnému přerušení jakéhokoliv provozu. Historická budova nádraží je v rámci projektu Beograd na vodi zachována a pkánuje se z ní udělat historické nebo přírodovědecké muzeum..

 

Beograd Glavna dnes...
Beograd Glavna dnes...

V roce 2015 bylo nádraží jedním z center na tzv. Balkánské trase v rámci evropské migrační krize. Ještě v následujících letech přebývali migranti v nedalekých lokalitách okolo nádraží, např. v parku Bristol.

No a jak vypadá budova a její okolí dneska? Budova je v naprosto zchátralém a zdevastovaném stavu. Vybrakovaný hlavák, totální depka. Na vudovu není absolutně šáhnuto, rozhodně z ní není žádné muzeum. Myslím, že ani nikdy nebude. Koleje jsou ukončené - vytrhané a odvezené. Na místě kolejí je země Nicoty. Planina. Tak hrozný pohled se nedá ani popsat. Na místech původních kolejí chodí mladé ženy a sbírají kdejaký kousek železa nebo zapomenutého drátu, aby si přilepšily jeho prodejem do sběrných surovin. Strašný výjev. Celé místo vypadá opravdu jako měsíční krajina. Dramatičnost dodávají i tabule s odjezdy vlaků a značením perónu, které jsou dosud na svých místech, ale koleje nikde... Co je paradox - v těchto prostorách je stále funkční restaurace a pár místních staříku zde sedí, jako by se čas vůbec na tomto nádraží nezastavil. 

 

Beograd Glavna dnes...
Beograd Glavna dnes...
Beograd Glavna dnes...
Beograd Glavna dnes...
Beograd Glavna dnes...
Beograd Glavna dnes...

 Zmíněné parky v okolí hlavního autobusového nádraží jsou opravdu otřesné. Po strop plné migrantů. Všechno mladí muži.. Žádné ženy, rodiny, děti nebo staříci.. Válejí se na každém volném kousku trávy nebo lavičky. V parku nenajdete žádného normálního “civilistu”, a to jak z řad místních obyvatel, tak už vůbec ne turisty. Rozhodně neslouží k odpočinku a relaxaci místních lidí. Myslím, že naše cesta napříč tímto parkem byla opravdu rarita - tudy asi opravdu moc lidí, natož turistů, neprochází. Necítili jsme si zde vůbec dobře. Naštěstí to jsou v Bělehradu opravdu jen ojedinělá místa, kde je vám úzko. Ale i tak...holky na tripu - do parků zde za relaxem prostě nechoďte...

Po asi devíti hodinách v Bělehradu a naťapkaných 35 tis. krocích nás čeká návrat zpátky do Niš. Vracíme se na autobusák, kde nasedáme na autobus zpět. Čeká nás zasloužený 3 hodinový odpočinek a vstřebávání všech dojmů. A že jich bylo! Co dodat závěrem k tomuto městu… Cesta sem, byť tříhodinová v jednom směru, rozhodně není ztráta času. Tohle město se nám určitě zapsalo do srdce a rádi se sem kdykoliv vrátíme. Bělehrad rozhodně stojí za návštěvu. Je to svým způsobem skanzen, ale současně i krásné město, které má co nabídnout.

Bělehrad
Bělehrad
Bělehrad
Bělehrad - budova hlavní pošty..
Bělehrad
Bělehrad

DEN Č. 3 - NIŠ - JELASNICA

Na tento den jsme se domluvili, že podnikneme ještě jeden malý výlet za město. Naším cílem je pro změnu kousek přírody, a ta je dostupná asi 14 kilometrů od města Niš...

Ještě než ale opustíme město, chceme dopoledne zvládnout pár místních památek, které město Niš nabízí. Důvodem je hlavně to, že nevíme, kdy se nám podaří z přírody vrátit zpátky a další den už nemáme časový prostor na prohlídku místa, kam jsme vlastně přilétli.

 

Natahujeme budík až na 6tou hodinu ranní!!🙈😂 a v 7 hodin vyrážíme vstříc městu. Naše první kroky, resp. posun místním autobusem, vede k Věži Lebek. Je to jedna z nejvyhlášenějších památek tohoto města.

  • VĚŽ LEBEK

No to je asi vůbec nejznámější stavba celé Niše. Nachází se na předměstí Medy jáno. Jedná se o 3 m vysokou věž, v níž je zazděno 952 lebek padlých srbů, a to jako výstraha místním obyvatelům… Je chráněná jako kulturní památka mimořádného významu. Za sebe musím říct, že jsem byla trochu zklamaná. Každopádně jsme ji viděli a frčíme dál.

 

Věž Lebek
Věž Lebek
Věž Lebek
  • PARK BUBANJ

Tento park přímo souvisí s místním koncentračním táborem. Sice by měla návštěvě parku předcházet prohlídka zmíněného tábora, ale pro nás bylo strategicky lepší zajít prvně sem. Takže trošku obrácené pořadí…

 

Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park

Park Bubanj...  nádherné místo na kopci nad městem. Dá se sem dostat městským autobusem číslo 2 nebo 4 od americké ambasády (Mc Dobald) z náměstí knížete Milana. Ze zastávky (vůbec nemusíte mít strach která to je – všichni v autobuse vám ochotně a rádi poradí, kde vystoupit)  je to na prostranství parku zhruba kilometr chůze do kopce. Pokud nasadíte rychlé tempo, jste tam zhruba za 20 min. Je to opravdu náročný výšlap takhle po ránu 🙈 Každopádně je to jedno z míst tohoto města, které byste rozhodně navštívit měli. Jednak sem vede nádherná lesní procházka, celé to místo má neuvěřitelnou atmosféru, ale hlavně – právě zde bylo zastřeleno více jak 1000 vězňů jako odplata za povedený útěk z koncentračního tábora.. Je zde památník ve tvaru tří pěstí tyčících se přímo k nebi. Jedná se o mužskou, ženskou a dětskou pěst. V koncentračním táboře se totiž nedělali rozdíly. Kopec je asi dva kilometry od koncentračního tábora. Toto místo nás opravdu zasáhlo. Stát tady na tom kopci, hledět na monumentální pěsti tyčící se k nebi a uvědomit si hrůzu, která se zde před opravdu nedávnou dobou stala… Ještě dneska se pořád divím, co za hrůzy se během druhé světové války dělo a jak je to krátká nedávná minulost… 

 

Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park
Bubanj Memorial Park
  • KONCENTRAČNÍ TÁBOR ČERVENÉHO KŘÍŽE
Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš

Hlavní důvod celého tripu do Srbska a do města Niš bylo právě toto místo - koncentrační tábor červeného kříže. Lagor na Crvenom Krstu, srbský název, je jednou z dalších smutných památek na období druhé světové války, kterou jsem se rozhodla vidět na vlastní oči. Před válkou sloužil jako sklad, během války zde bylo umístněno až 30 000 lidí.. S ohledem na velikost tábora - neuvěřitelné!!  Skoro polovina z nich byla popravena na nedalekém kopci Bubanj.

 

Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš

Tento koncentrační tábor fungoval v letech 1941 až 1944. Nejdříve byl obehnán ostnatým drátem, ale v roce 42 po útěku 105 vězňů jej Němci obezdili. Tento útěk vězňů z koncentračního tábora byl vůbec největším útěkem během druhé světové války. Právě proto na výstrahu tehdy nacisté zastřelili cca 1100 vězňů…

 

Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš

Od sedmdesátých let slouží toto místo jako muzeum. Vstupné je symbolické, okolo 50 Kč. Nejedná se vůbec o žádnou přelidněnou atrakci, byli jsme zde skoro samotní. O to víc na vás toto místo dolehne. Muzeum je otevřeno od úterý do pátku v čase 9 až 16 hodin a o víkendu od 10 do 15 hod. Pozor – v pondělí je zavřeno. Dá se sem dostat z centra města krátkou příjemnou procházkou i pěšky.

 

Určitě to není srovnatelný tábor s jinými,  kde jsem byla, třeba s Mauthausenem. Nejsou zde pece.. Vlastně je to “jen” jedna budova s nádvořím. Každopádně i tak stojí za návštěvu,  protože představa 30 tisíc lidských životů a taky životních příběhů namačkaných do těchto zdí a čekajících na smrt zastřelením na nedalekém kopci...to je emoční masakr. Víc se nedá říct. Tohle je opravdu smutné místo a ještě dlouho poté, co projdu vstupní branou směrem pryč, cítím strašný ...zmar..

 

Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš
Koncentrační tábor v Niš

JELASNICA

Dnes jsme se tedy rozhodli opustit chvíli město a všudy přítomný beton a vyrazit do přírody.. Možnosti jsou v blízkém okolí dvě. První,  a pro mě určitě lákavější, byla soutězka Sicevo. Bohužel sem ale autobus jede jen 2x denně (a stejně tak zpátky) a takový časový luxus jsme si nemohli s ohledem na dopolední prohlídku samotné Niše dovolit. Takže příště :)

 

Jelasnica
Jelasnica
Jelasnica
Jelasnica

Druhou možností je soutězka Jelasnica. Sem denně jede asi pět spojů,  takže se to nakombinovat dalo. Dopoledne jsme oběhli vše výše uvedené, pak sedli na autobusáku na spoj v 11.20 a v pravé poledne jsme stáli uprostřed přírodní rezervace soutězky Jelasnica. Ta se nachází v jihozápadní části pohoří Suva, a to pouhých 15 km od centra Niš. Tento přírodní rarit vytvořila řeka Jelašnica, která prošla vápencovými horninami. Na netu jsem našla info, že pouze v délce 2 km lze právě zde pozorovat různé morfologické formy a velké množství endemických a reliktních druhů rostlin. Díky své jedinečné flóře a fauně byla tato soutězka vyhlášena jako přírodní rezervace I. kategorie.. Ve skutečnosti jsme si dali asi 10 km pochod místními vesničkami s flórou úplně stejnou, jakou máme doma za barákem.. 🙈😂  Žádné endemické a reliktní druhy nás cestou neomráčily. Co ale ano, tak dechberoucí kamenné útvary a skály všude kolem. Každopádně s piknikem v podobě místní slaniny koupené v krámku u cesty a skleničkou jupíka přímo u vody, sluníčko vytrvale nad hlavou ...boží veelet to byl!! Čtyři hodinky zde byly k nezaplacení... Taky jsme se najedli všeho možného ovoce podél cest - ringle, meruňky, hrozny...Viděli jsme kvanta paprik jak v čerstvém stavu na místních zahrádkách, tak i sušící se kapie pod stodolama. Viděli jsme tolik zemědělských strojů v neuvěřitelném, avšak provozuschopném, stavu, taky místní zemědělce,  kteří dojedou do kiosku traktorem, vyklopí do sebe tři piva a jedou dál... Milí venkov bez příkras, opravdové SRBSKO 💛

 

Jelasnica
Jelasnica
Jelasnica

Cesta:

Soutěska Jelasnica se nachází na místní silnici Nis - Gornja Studena. Cesta sem je příměstským autobusem č. 21, ve směru Nis-Gornja Studena (odjíždí z příměstského autobusového nádraží, které se nachází hned vedle hlavního autobusového nádraží v ulici Djuke Dinic, tedy za nišskou pevností). Cena jízdenky je tradičních 60 dinárů (12 Kč), jedná se stale o síť MHD. Jede sem asi pět spojů denně, stejně tak zpět a cesta trvá necelou půlhodinku.

Návrat busem do Niše byl kolem 17 hodiny. Krokoměr v telefonu se mohl zbláznit radostí z mého dnešního 34 tisíc krokového rekordu 🙈😂✌️💪 a já  měla už v tuto brzskou dopolední hodinu pocit, že to byl báječný a nabitý den! Den, který mě obohatil o hromadu emocí a současně třeba ubral pár nadbytečných kalorií. A taky jsem naznala, že si zasloužíme trošku relaxu a nicnedělání 🙈✌️😂 ...

...tak jsme ještě na rozloučenou prošli centrem (a přidali dalších deset tisíc kroků 🙈🙈😂), chvíli poseděli pod mostem u řeky Nišavy přímo u pevnosti, pozorovali místní rybáře, jak chytají malé rybičky, pěkně jednu za druhou do plastových kyblíků a chvíli jsme debatovali o tom,  co nám tento TRIP dal... Nebylo toho málo! Shodli jsme se, že tu rozhodně nejsme naposledy..

DEN Č. 4 - NIŠ - BRATISLAVA 

No a dnes už jenom budíček, check out, cesta na letiště a odlet zpátky do Bratislavy…

ROZPOČET?

  • letenka Bratislava - Niš - Bratislava: 500,- Kč
  • ubytování 3 noci/ osoba: 790,- Kč
  • doprava: celkem 600,- Kč:

420 Kčzpáteční jízdenka Nis - Bělehrad - Nis, 18o MHD /á 12 Kč/ Kč

  • jídlo, vstupné botanická zahrada, koncentrační tábor a ostatní: 800,- Kč

Celkem tedy za 4 dny/3 noci na osobu: 2 700,- Kč.

ZÁVĚREM?

Už jsem to zmínila někde v textu výše.. Nejvíc překvapivý a srdeční trip tohoto roku byla bezesporu Ukrajina a já už se teď těším na příští víkend, kdy dostojím slibu, že se tam ještě letos vrátím.. ♥ Poslední cesta do Makedonie byla taky nádherná - pestrá, krásná a Ukrajině šlapala co do vjemů na paty. Od Srbska, přiznám se, jsem nečekala vůbec nic. Jen vypadnutí z pracovního stresu a třeba trochu výkyv váhy směrem hore, když je tam to jídlo tak levné a dobré...  Navíc jsem neměla moc času na sondování informací a chystání itineráře, tudíž se neseplo ani obvyklé těšení se. Nastartovali mě dvě věci - koncentrační tábor v Niši, o kterém jsem do koupi letenky neměla ani zdání a bizarní budova Genex Tower v Bělehradu, kterou když jsem poprvé uviděla, zastavil se na zlomek sekundy čas. Takový ten pocit, kdy víte, že přesně na tomto místě - myšleno v tomto konkrétním úhlu záběru této brutální fotografie brutální stavby budete stát... Jo, tak dva dny před cestou do Niše jsem si říkala, že něco asi i uvidím, ale tentokrát to s největší pravděpodobností na cestopis nebude. A výsledek? No nevím, ale pokud jste tu cestu se mnou dočetli do konce, tak možná i vy máte impulz proč koupit ty zatraceně levný letenky do jakési Niše... 

Já mám dnes nejen pocit, že to byl jeden z top tripů roku 2019 (třeba Madrid strčil zcela do kapsy :) ), ale taky vím jednu věc jistojistě - tu místní pljeskavici jsem nejedla naposledy! Už kvůli té ceně - za Kačku! ;)
Jo a ještě něco...ani v Srbsku jsem naposledy nebyla... 💛

Zážitky pro tebe sepsala Kateřina Ostrá

23. 09. 2019, poslední aktualizace 2019-10-03T18:20:50+02:00

Kateřina Ostrá a procestovala 25 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 1 rok, napsala pro tebe 22 cestopisů .

21 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele Vladimir Uljanov
Vladimir Uljanov
  • Právě online
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 60 komentářů
  • Poslat zprávu

No to je typické. Místní celebrita si létá na víkendy a uhlíková stopa jí nezajímá. Hlavně aby bylo co dát na fejs. Grétu by z toho trefil šlak.

před 13 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

Soudružka outsourcovala psaní komentářů? Nevěřím, že by se naučila Ctrl-C, Ctrl-V. 😂

Přidat odpověď
před 11 dny
Avatar uživatele LuckyB
LuckyB

pěknej cestopis, já tam byl už 2x a klidně bych jel znovu - díky za tip na Jelasnici. Hlavně mají v Niši super bary se skvělou, levnou rakijou :D už jen proto bych si to dal klidně znovu. Jinak srbská kuchyně mi přišla lepší než ta makedonská, ale je to víceméně to stejné. Trochu mě překvapilo, že na letišti měli ve směnárně stejnej kurz jako ve městě. Já tam byl naposledy sice přesně před rokem, ale na letišti (a to myslím to stejné okýnko, které jsi zmiňovala) byl výrazně horší než ve městě.

před 13 dny
Kateřina Ostrá
  • Přidal se před rokem
  • Napsal 208 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-10-03T18:24:40+02:00)

Ahoj ahoj! Děkuji za upřesnění - já se zatím k tvrdému alkoholu moc nepropila, ale jak říkáš - dobré vědět :D Jinak s tím kurzem je to opravdu tak. Když jsem googlila info na netu před cestou, skoro všude se psalo, že na letišti vyměnit jen pár kaček... Byl tam ale nakonec opravdu stejný kurz jako všude jinde ve městě.

A souhlasím s tebou i ve třetím bodě - taky se tam brzo vrátím. Nějak se mi ty evropské země mimo EU začaly líbit ♥ A nejen pro razítko v pase ;)

před 13 dny
Avatar uživatele LuckyB
LuckyB

Tak ono už jen kvůli tomu vínu to stojí za to :) sice červený normálně nepiju, ale Srbsko (potažmo i Makedonie) jsou země, kde piju v zásadě jen červené a vezu si ho i domů.

Já jsem teď do Makedonie schválně letěl na pas, ale dostal jsem jsem místo razítka jen kyselej výraz celníka :(

před 11 dny
Kateřina Ostrá

Tys nedostal razítko??? To jsou lumpové :D No, ale zase...není to znamení, že bys měl tu cestu zopakovat? :D

Jinak i já mám raději bílé, ale někdy je větší chuť na červené - třeba v zimně. A nebo v Makedonii :D

před 10 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

Já razítko dostal, protože jsem si o něj řekl. 😊

Přidat odpověď
před 10 dny
Avatar uživatele Michal
Michal
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 70 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-09-26T15:37:22+02:00)

Dík za cestopis. Ještě v červenci u nádraží stály nástupiště, jen bez kolejí. Naopak ta žlutá budova mi přišla až neskutečně dobře udržovaná. Nový Bělehrad jsem vynechal. Bylo neskutečné vedro (35°C). Kdybych viděl u Genexu vybydlený a otevřený vchod, nejspíš bych se zkusil dostat až nahoru. Jinak jsem jel o jedno pozdějším autobusem v každém směru. Jízdenky se dají koupit i online. Jen, pravda, ve směru z Bělehradu je fakt problém s místy. Těch tam bylo měsíc dopředu při dnu zahájení předprodeje jen 4 kusy - těžko říct, zda něco nechávají na přímo pokladny. Z Niše mi naopak bylo celkem líto, že jsem nestihl antické vykopávky na východě města (jestli v rychlosti správně hledám "Mediana").

Odpovědět
před 20 dny
Avatar uživatele Eva
Eva

Katko, super cestopis, děkuji. Emoce rozhodně do textů vkládej, bez toho by to bylo suchopárné a nečtivé, vážím si toho, jak se dovedeš vyjádřit.

Mě v Niši ještě zaujalo místo, ve kterém srbská vláda při svém zasedání 28. července 1914 dostala rakouský Telegram o Rakousko – Uherském vyhlášení války Srbsku. Tento dokument je zapsán do mezinárodního rejstříku „Paměť světa“. Dům, kde se zasedání konalo, by měl být na ulici Kej Mike Paligoriƈa.

A druhá zajímavost o Niši je, že v historii to nebylo bezvýznamné město – vedla jím strategická silnice Via Militaris (trasa Konstantinopol, Edirne, Plovdiv, Sofie a Bělehrad). A samozřejmě, pramáti cestovatelek, Svaté Heleně, se zde (někdy kolem roku 280) narodil Konstantin I. Veliký. A tak se mi vzpomínky na Niš propojily v Jeruzalémě, když jsem si představovala, jak tato paní z Niše překonává překážky a hledá si jen tak na Golgotě boží hrob.

U archeologického naleziště Mediana jsme se byli podívat, bohužel měli z důvodu naprosto nepochopitelné otevírací doby (o víkendu do 15,00 hod.) zavřeno. Takže na podnět tvého cestopisu asi zas brzy nakoupíme letenky do Niše.

Odpovědět
před 22 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

Katko musím říct, že tvoje cestopisy jsou čím dál lepší - už nejen emoce, ale i spousta praktických informací a ještě k tomu jsi vzala na milost i jídlo a pivo! 😂

K tržnicím bych měl jednu poznámku - je to jeden z hlavních důvodů, proč rád cestuju, je super vidět a někdy i ochutnat opravdové ovoce a zeleninu a další věci, obzvlášť když člověk žije v zemi s obchody plnými babišáren a tržnicí..... kde máme vůbec v ČR opravdovou tržnici?? Stánky falešných farmářů nepočítám.

před 23 dny
Kateřina Ostrá

Ok, tak já ty emoce trošku přibrzdím :D a přidám ceny piv ve městech versus na vesnicích :D

Je fakt, že vždycky když čtu seriozní věcný cestopis svých kolegů zde, tak si říkám, koho ty moje sentimentální výlevy zajímají a že to musí až otravovat.. No uvidíme další víkend ;)

Jinak děkuji za pochvalu, vážím si jí, ale to ty moc dobře víš. Foto vajíček je speciálka pro tebe a Evču :D

A s tématem tržnic naprosto souhlasím!! miluju to na cestách asi nejvíc... Ruch, zvuky tržnice, místní lidi, jejich výrazy, to jak se snaží prodat, jak ti kdeco nabízí a vděční jsou za každou pochvalu nebo nákup, ...a hlavně za to ovoce a zeleninu neuvěřitelné vůně.... ♥

před 22 dny
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S

Emoce, Katko, neomezuj. U destinací jako tato jsou možná nejdůležitější, aby stálo za to si přečíst cestopis i těm, kteří se tam nechystají. Já na cestách dokážu vnímat hlavně krásnou přírodu (pokud možno bez lidí), starobylou architekturu (nejlépe zasazenou do přírody) a případně životní styl spjatý více s přírodou než s technikou, ale zajímavosti na této cestě by na mě asi moc nezapůsobily a raději si o nich přečtu od něhoho, kdo je dokáže vnímat a pěkně popsat.

před 22 dny
Kateřina Ostrá

...ty jo, jsem na měkko :) Co se to děje?? Samá pozitivní zpětná vazba?! Že vy všichni víte, že mám na ho.no den??! :D

Ne, vážně děkuji. Já bych to bez těch svých přicmrndávek stejně neuměla psát :)

před 22 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

To nebyla stížnost na emoce!!

Jo, vajíčka, hned jsem na ně dostal chuť.... na ty z fotky, ne na bledý chudinky z našich sámošek! 😥

Přidat odpověď
před 22 dny
Martin V

Na tento cestopis jsem netrpělivě čekal. Že bych se konečně dozvěděl odpověď na otázku, kterou jsem si pokládal vždy, když na mě vyskočily levné letenky do srbské Niše. A to, co tam budu sakra dělat :-). Díky za odpověď! Stojí to za to.A navíc, osobně mě vůbec nenapadlo, že Bělehrad je pouhé cca 3 hodiny cesty. A Bělehradská pevnost, na kterou dopadly první výstřely první světové války, stojí za návštěvu. Jen si ještě počkám, až Srbi dokončí renovaci říčního monitoru Sava, který ještě v Rakousko-Uherskych službách, ty první výstřely před 105 lety , vypálil. Cestopis tradičně velmi čtivý, s super fotkama. Jen na mě z něj nedýchá taková ta pohoda, jako z ostatních tvých cestopisů. Přesně se mi vrátil ten pocit, který jsem zažil v mém milovaném Omiši, kdy jsem fotil manželku u kašny na nábřeží a až pak jsem si všiml, že to není kašna, ale památník chorvatského boje za nezávislost. A hodně těch mrtvých bylo jen o pár let starších, než náš syn... Ale i ten nepříjemný pocit je asi dobře. Člověk rychle zapomíná.

před 23 dny
Kateřina Ostrá

Já si Martine myslím, že všude se dá něco najít... A když chybí památky a přírodní úkazy, všude jsou lidé a nějaké kavárny, kde si můžeš jen tak sednout, schovat se za skleničku vína, pozorovat lidi kolem sebe a přemýšlet třeba nad tím, jak kdo žije.. ;) Navíc - každé město - i to nejzapadlejší a "nejnudnější" má vedle sebe v dojezdové vzdálenosti určitě další město, kde už se třeba něco najde :) Jako Bělehrad vedle Niše :D Ale jsem ze ♥ ráda, že je pro tebe sepsání mojí cesty inspirací a už to samo o sobě je pro mě vrácená časová investice do každého řádku výše :)

A jinak máš pravdu. Tahle cesta byla jiná. Nejen že jsem nachodila skoro 100 tisíc kroků (a vysloužila si novou přezdívku - Dorota Máchalová :D ), ale opravdu jsme mezi rozbombardovanými baráky a mementy války ještě ve volných chvilkách (jídlo, wc a nebo čas který měl patřit spánku :D ) hledali informace k dění v Srbsku na netu a youtube. A někdy to byly vážně hrůzy, že ani usnout nešlo... Jak ale říkáš - zapomínat se nemá. Nesmí!

Přidat odpověď
před 22 dny
Honza Čermák

Velký +1 za "nevinaře" 😀 jinak super cestopis jako vždy!

před 23 dny
Kateřina Ostrá

:D :D :D

nj, lepším se :D

Přidat odpověď
před 22 dny

👍

před 23 dny

👍👍👍

Přidat odpověď
před 23 dny

Super

Odpovědět
před 23 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy, které napsal Kateřina Ostrá

❤️ Oblíbené
Čtení na 45 minut
LVOV za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-10-04T17:12:46+02:00 73 komentářů
Ukrajina 2019

K popisu tohoto města mi povolený počet znaků rozhodně nestačí, takže to zkrátím – LVOV je pro mě TOP STROP mnou navštívených měst roku 2019! Láska na první pohled i chuť prvního sousta na jazyku..💛

❤️ Oblíbené
Čtení na 34 minut
MAKEDONIE za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-09-10T18:45:47+02:00 36 komentářů

Podceňovaná, pro hodně lidí v podstatě neznámá, přitom tak blízko, tak snadno dostupná, levná a ve svém hrubém zrnu tolik krásná! Makedonie, perla Balkánského poloostrova.

❤️ Oblíbené
Čtení na 25 minut
ITÁLIE za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-08-27T22:29:21+02:00 29 komentářů
Itálie 2019

road trip: Bergamo - Milano - Janov - Pisa - Florencie - Bologna - Benátky - Murano - Burano - San Michele - Padova - Verona = 1 000 km, 9 měst, 3 ostrovy, 3 dny = DOLCE VITA ♥

❤️ Oblíbené
Čtení na 31 minut
MARAKEŠ za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-07-08T22:58:48+02:00 39 komentářů
Maroko 2019

..chaos, nonstop klakson za vaším zadkem, naháněči, žebráci,.. ale taky vůně žhnoucího slunce, neskutečná kuchyně (s kouskem buchty pytlík včel), kejklíři, věštci, riády, mátový čaj.. To je Marakeš ♥

Další cestopisy