Svatba v Řecku na vlastní pěst
V květnu 2018 jsme se vzali - v Řecku, na Korfu a bez agentury! Nemáme totiž rádi balíčky a miliony zprostředkovatelů, kteří ví, co všechno potřebujeme a bez čeho se neobejdeme. Ne, tohle víme jen my!
Cestopis z roku 2018 napsal Danny.709
Tenhle trošku netradiční cestopis jsem začal tvořit už před třemi lety a cíleně jej vytvářím jako specifický návod. Popularita svateb v zahraničí je u Čechů relativně vysoká a informací proti tomu je docela málo. Navíc je drtivá většina svateb pořádaná skrz agentury, ačkoli to není tak úplně třeba. Proces je sice časově náročný, ale věcně je vcelku jednoduchý a zároveň agentura vyřeší asi tak 30 % všech operativ. A co víc, ne vždy agentura opravdu vše vyřeší...ale o tom všem si ještě povíme...
Celý proces plánování a realizace Svatby v Řecku popisuji a vysvětluji v několika úrovních. Především v prostřední části ("Jdeme do toho sami" a pak body 1 až 6) v rovině administrativní, kterou považuji za hlavní a stěžejní pro tento cestopis. Dále v jiných částech sleduji projekt i v té praktičtější rovině, která se nemusí lišit od běžné svatby v Česku. Závěrem se zaměřuji i na finance a rozpočet svatby jako celku, který je reálný a jak jsme zpětně zjistili, tak je výrazně menší, než pokud bychom se brali v Česku.
Úplně na začátku ale musím říct něco o naší povaze a přístupu. Jsme s Terkou oba lidé, kteří milují organizaci a plánování eventů. Nepoužíváme slovo nejde, ale zjišťujeme, co je třeba udělat pro to, aby to šlo. Nevadí nám vyplňovat formuláře, komunikovat s úřady ani jednat s nepříjemnými lidmi. Naučili jsme se, že ti často představují obrovský potenciál a pouze čekají na někoho, kdo k nim bude vstřícný. A co především, naprosto nesnášíme zprostředkovatele! Egoisticky proto, že nikdo a nikdy nemá šanci si lépe představit to, co chceme, než my sami. A věcně proto, že naším cílem je skutečně úžasný zážitek, zatímco cílem zprostředkovatele je vyfakturovat co největší množství odpracovaných hodin a najít co největší množství příležitostí pro získání provize. Tohle jsme se naučili u low-costového cestování a nyní to pouze aplikovali na nový model a novou oblast...
Jak to celé začalo...
V roce 2016 jsem na podzim vyrazil na studijní výjezd do rakouského Eisenstadtu a Terka se rozhodla, že tam těch 6 měsíců stráví se mnou. Náš vztah sice zvládnul Erasmus o rok a půl dříve, ale teď jsme chtěli zůstat spolu a štědré stipendium bez problému pokrylo náklady nás obou, navíc jsme si byli schopni udržet částečný příjem z domova. Poprvé jsme spolu začali bydlet sami a na rozdíl od spolužáků, kteří se ubytovali na koleji, jsme si našli byt v domě na okraji města a částečně odříznutí po večerech trávili hodně času sledováním seriálů. A tam se svatby objevovaly mimořádně často.
Vánoční Eisenstadt
Medvědí soutěska
Brzy jsme tak začali komentovat, co se nám na které svatbě líbí a co ne. Co bychom vyřešili tak a co zase jinak. A nějak si ani neuvědomili, že tím plánujeme svatbu sami sobě. Přestože už tou dobou jsme mimořádně cestovali, řekli jsme jednoznačné NE svatbě v zahraničí. (...ups!) Hned jsme si stanovili obecný termín v květnu 2018 a pustili se do plánování. Já začal psát svatební noviny (ano, skutečně 16 měsíců dopředu - měly 40 stran a stejně jako mé ostatní texty jsou prostě boží) a Terka začala vyhledávat kurzy společenského tance a ideální místa pro svatby...v Česku.
Čím více jsme ale nacházeli míst a různých možností, tím více jsme se vzdalovali od naší ideální varianty. Naše svatba se začala vzdalovat vysněné představě a abychom jí zachovali původní formát, chovali jsme se často jak ožralí milionáři - Vybrali jsme si jednu z nejluxusnějších lokalit v Praze, kterou je zámek Ctěnice a začali počítat náklady... "20 000 CZK za pronájem zahrady, 35 000 CZK za pronájem bývalých stájí pro raut, 500 CZK krát počet hostů za vlastní jídlo, 50 000 CZK tohle, 25 000 CZK támhle, atd." Na svatbě jsme si chtěli sami uvařit a dokonce jsme si naplánovali i menu. Chtěl jsem do zámecké zahrady nechat postavit pódium a zahrát si tam se svou kapelou. A pak jsem ještě chtěl oslovit český Tribute zpěvačky P!nk, jestli by pro Terku na téhle akci nevystoupil... Kalkulačka takřka nezvládla zpracovávat ty nuly a najednou se cena téhle jednodenní akce vyšplhala vysoko nad 500 000 CZK. Částku jsme byli schopni dát dohromady a ze začátku jsme dokonce byli ochotni ji i zaplatit, ale problém byl, že jsme takhle organizovat prostě neuměli. Nebaví nás přihlížet tomu, jak kolem kmitá 10 zaplacených lidí a dalších 5 pokuřuje bokem. Baví nás to kmitání. A víme, že takhle to není úplně dobré... Navíc jsme detailisté a puntičkáři a to, co si představujeme, řada katalogů ani nenabízí. Pořád jsme tak neměli to, co jsme chtěli a hlavně jsme nechtěli, aby nám celá svatba utekla za jediný den.
Že by svatba v zahraničí?
Z celého plánování svatby v českém prostředí jsme byli čím dál více zoufalí a takřka každý den jsme se museli smířit s tím, že něco nebude podle našich představ a že i v té omezené formě to bude stát několik tisíc CZK. Postupně jsme tak začali do hry vracet variantu, že bychom se přeci jen vzali za hranicemi naší země. Dopředu jsme ale věděli, že nechceme mít obřad jen ve dvou, ale s několika hosty, že nechceme celou svatbu odbýt za jeden večer a že vlastně spoustu naplánovaných aktivit chceme zachovat. Tahle myšlenka se nám tak čím dál více zamlouvala a v její prospěch hrála řada dalších důvodů...
1. Láska k cestování - První a nejdůležitější byla naše láska k cestování. Už před svatbou jsme za 5 let našeho společného života navštívili přes 30 zemí a společně jsme taktéž žili půl roku v zahraničí. Tohle netradiční prostředí nás prostě lákalo a my tak trochu tušili, že pokud bychom se vzali v Česku, vlastně by nás to nijak nevystihovalo. A myslím si, že svatba by měla být pro novomanžele něčím specifická.
2. Proč se bavit jen jediný den? - Druhým důvodem byla ona možnost rozložení svatebních oslav, obřadu a focení do celého týdne, což poskytlo větší množství času pro tyto aktivity, které tak nemusely být řešeny ve stresu za jedno odpoledne nebo víkend. Přijde nám to naprosto šílené... Navíc se takto hrozně snížil tlak na nás i naše okolí. S rodinou a přáteli, kteří se naší svatby zúčastnili, jsme se viděli během celého svatebního týdne téměř každý den a byl tak dostatek prostoru si s každým popovídat a prožít pár chvil.
3. Počet hostů - Dalším důvodem bylo omezení počtu návštěvníků, protože při realizaci svatby v Čechách by bylo nezbytné zajistit dopravu, ubytování, catering a zábavu pro velkou spoustu hostů, kteří by se svatby zúčastnili, často bez reálného bližšího vztahu k nám. Když jsme zvali hosty na svatbu do Řecka, hned jsme viděli, kdo má zájem se zúčastnit a vznikla fajn menší skupinka našich nejbližších, kteří byli ochotni se i finančně spolupodílet na této cestě a částečně ji strávit jako dovolenou. My jsme navíc takhle měli dvacítku našich hostů pod kontrolou.
4. Finanční stránka věci - Posledním bodem byla zejména finanční dostupnost místa svatebního obřadu, které v Česku představuje značnou komplikaci. A my jsme s postupem času čím dál více polemizovali o tom, zda dát statisíce za jediný den oslav, kdy se budeme muset přizpůsobovat vnějším faktorům. Nad touto věcí se ještě trochu pozastavím... Nechtěli jsme dělat kompromisy a je třeba říct, že na náš životní styl jsme nechtěli ani příliš šetřit. Jak jsem již psal, svatbu jsme tak původně plánovali na zámku Ctěnice na okraji Prahy a později na zřícenině Zvířetice u Mladé Boleslavi. Obě místa jsou velmi krásná a máme k nim utvořený citový vztah. Odpovídala našim představám, ale pro svatební účely jsou také hojně využívaná. My si svatbu chtěli užít minimálně celý den v soukromém prostředí a bez oddávajícího, který klepe na hodinky, protože "na tuhle hodinu už tu mám další pár". Nechtěli jsme se přizpůsobovat hezkým statkům či zámečkům, ke kterým jsme bližší vztah utvořený neměli a jedná se tak "pouze" o hezké místo. Stanovili jsme si maximální budget okolo 250 000 CZK, ale brzy jsme zjistili, že se do něj (v případě Ctěnic) s našimi požadavky absolutně nevejdeme. A např. zajištění čistě pronájmu prostor během víkendu na uvedeném místě vyšlo takřka stejně draho, jako úplně všechny náklady na svatbu v Řecku.
Když jsme to všechno hodili na papír i do kalkulačky, dávalo nám to smysl. O realizaci svatby v zahraničí tak bylo najednou v dubnu 2017 rozhodnuto na základě výše uvedených důvodů a pro selekci Řecka, jako vhodného místa pro naší svatbu, jsme se rozhodli především na základě naší dovolené na ostrově Rhodos, kde nás místní příroda, kuchyně i obyvatelé naprosto uchvátili. Obecně nás k tomuto rozhodnutí původně vedlo také to, že v dané zemi funguje řada spolupracujících agentur, které jsou schopny snoubencům pomoci. Nemůžeme totiž všechno zvládnout sami. - Ehm...opak je pravdou. Můžeme toho zvládnout i mnohem mnohem víc, ale k tomu opět až za chvilku...
Hned jsme ale také věděli, že to nebude jednoduché, protože nejvýznamnější chvíle v našem životě nechceme strávit sami. Proto jsme od začátku počítali s tím, že několik nejbližších hostů se naší svatby zúčastní a my je sem prostě nějak dopravíme. Pozvání automaticky získali svědci, fotograf a naše nejbližší rodiny a co se přátel týče, nastavili jsme jednoduché pravidlo - pozveme všechny, se kterými jsme se alespoň třikrát za posledních 12 měsíců oba dva viděli. Zároveň neproplácíme náklady na cestu ani na ubytování. Nakonec se takto nashromáždilo celkem 19 hostů a včetně nás měla svatba 21 účastníků ve věku od 10 do 78 let.
Ze snu do reality
V další fázi bylo třeba vybrat konkrétní lokalitu a připravit si plán svatby. Chtěli jsme být u moře a dál od velkých měst, a tak bylo jasné, že zvolíme některý z ostrovů - jen jsme nevěděli jaký. Hlavní podmínkou byla dobrá dostupnost autem i letadlem (abychom se na ostrov snadno dostali my i naši hosté), dále zavedená turistická infrastruktura (aby tu šlo normálně půjčit auto, najít hotel pro více lidí a případně i zážitky mimo hlavní sezónu) a také dispozice odpovědnými úřady (některé ostrovy je sdílejí s většími). Selekci jsme brzy zúžili pouze na Jónské ostrovy a Korfu jsme pak zvolili především na základě dobré dostupnosti leteckou dopravou (tou dobou sem směřovala přímá linka Ryanairu z Bratislavy i vcelku rychlé spojení s přestupem z Prahy přes MXP s EasyJet). Naše analýza výběru místa byla ale sofistikovaná a tak jsme strávili dost času i procházením květnových fotek z jednotlivých ostrovů a hledáním míst, kde bude možné pořizovat hezké záběry. Korfu je totiž v květnu krásně barevné - rozkvetlé (jde o nejzelenější řecký ostrov a roste tu toho opravdu hodně) a má i hodně památek, takže volba to pak byla jasná.
Celé léto jsme pak strávili plánováním svatebních oslav a vyhlídli si parádní místo v centrální části ostrova - Villu Kleopatru (https://www.booking.com/hotel/gr...ra.cs.html), odkud budeme v květnu celou svatbu řídit. Ta má dostatečně velké parkoviště pro všech 21 hostů, velkou zahradu včetně bazénu a celkem 4 ložnice, což je ideální počet pro nás, svědky, jejich doprovod a fotografa s manželkou. Navíc je v relativní blízkosti letoviska Ipsos (kde budou ubytovaní naši nejbližší), úřadům v hlavním městě i obchodům na jeho okraji. Jediná škoda je, že není u moře, ale to už nějak zvládneme.
Dále jsme během léta o našem šíleném záměru informovali rodiny a začali se koukat po agenturách, které na ostrově organizují svatby. Rozhodli jsme se také, že je třeba ostrov před naší svatbou ještě navštívit, vyzkoušet a najít vhodná místa pro jednotlivé aktivity i pro samotný obřad. A tak nějak si potvrdit, že se nám ostrov pro tyto účely líbí. Naší představou byla jednoduchá stavba v těsné blízkosti pláže, ideálně kaplička či kostelík. Nejsme sice věřící, ale obřad na terase takové stavby se nám hodně zamlouval.
Spoustu věcí jsme během příprav podřizovali našim hostům. Ty jsme se snažili nacpat především do pátečních rotací Ryanairu s odletem z BTS 11. 5. 2018 a návratem 18. 5. 2018 a na tento časový rozvrh jsme napasovali i náš program. V pátek jsme tak měli možnost hosty vyzvednout, ubytovat a zajistit jim vozy, v sobotu se konalo přivítání na vile spojené s grilováním a koupáním. Neděle a pondělí byly volné dny pro vlastní program, které jsme využili pro naše finální přípravy a v úterý (15. 5.) byl den "D". Středa pak byla vyhrazená pro pokračování oslav a především focení různě po ostrově a čtvrtek byl určený pro jakési poslední rozloučení. Zároveň plnil funkci rezervního dne, pokud by náhodou nevyšlo počasí - tenhle luxus také moc svateb v Česku nemá. Hosté nakonec přiletěli a odletěli třemi různými spoji - Terky rodina využila spojení s Aegean Air přes řecké Athény, několik lidí pak spoj EasyJet. Pro jejich lepší orientaci v rámci cest, ubytování i programu jsme zprovoznili jednoduchý web přes službu Webnode.
Spolupráce s agenturou
Začali jsme tedy v létě vyhledávat vhodnou agenturu, která by nám s realizací sňatku v zahraničí pomohla. Zároveň jsme se sami rozhodli informovat o celém administrativním postupu, který se nám v mnoha ohledech jevil jako složitý a bez agentury takřka nerealizovatelný. Že tomu tak není, jsme se dozvěděli až daleko později. Ale postupně…
Na Korfu jsme dohledali v roce 2018 celkem 3 agentury, které zde realizují sňatky pro české páry. Domnívám se ale, že dnes je tento seznam už širší. Co nás zamrzelo nejvíc byla skutečnost, že všechny tyto agentury nabízejí v nejlepším případě skutečný obřad na radnici + symbolický na pláži. Pochopitelně lze zakoupit i pouze jednu z možností, ale skutečné obřady na pláži na Korfu možné nejsou. Proč? Spousta ostrovů se dělí na různě velké regiony - municipality. Na některých ostrovech jsou tyto municipality větší, na jiných zase menší. Oddávat turistické svatby mohou pouze povolané osoby - de facto starostové těchto municipalit a zpravidla to dělají pouze jeden den v týdnu - obvykle úterky nebo čtvrtky. A zatímco (domnívám se) třeba Zakynthos či Kréta se dělí na mnoho menších obcí (příjem ze svatby je pro každou z nich zajímavý a zároveň oddávající má lepší časové dispozice), celé Korfu vystupuje jako jediná velká municipalita. Oddat nás tak může jediný člověk na ostrově, který má jiné starosti, než s námi cestovat na vybrané místo. Teda alespoň takto jsem pochopil ten řecký systém.
To nám sice úplně nevyhovovalo, protože jsme stáli o skutečný obřad na pláži, ale řekli jsme si, že se s tím holt smíříme. Vzhledem k tomu, že ale nechceme tahat všechny hosty na tu obvyklou pětiminutovku do budovy Jónského parlamentu na Korfu, necháme si tento obřad sami pro sebe. Obrátili jsme se tak na všechny tři agentury, uvádím je vč. cenových nabídek v roce 2018:
- Svatba v zahraničí (http://www.svatbavzahranici.cz) – agentura odpověděla obratem, nicméně cenově nám ani trochu nevyhovovala. Svatba na radnici 1060 EUR, Pláž 1000 EUR, Kombinace 1910 EUR + 270 EUR za zajištění apostily a překladu na dokumentech. Nemohu referovat o kvalitě nabízených služeb. Nespolupracovali jsme.
- Le Rêve (http://www.lereve.cz/) – agentura se ve své webové prezentaci chlubí pořádáním svateb, nicméně ani po opakované urgenci se nám nikdo neozval a nabídka nám nebyla vytvořena. Agentura už dnes podle všeho nefunguje.
- Řecká svatba (http://www.reckasvatba.cz) – agentura nám byla zprvu ze všech nejsympatičtější a vyměnili jsme si několik desítek e-mailů. Cena byla přijatelná – cena svatby na radnici byla 22 000 CZK, na pláži 17 000 CZK a kombinace obou variant přišla na 24 000 CZK, kde nám paní Margarita Valsami nabídla slevu na 22 000 CZK za balíček. Začalo vyjednávání o zajištění služeb a o formě průběhu svatby.
V tuto chvíli uvedu, že i my jsme se seznamovali s administrativním průběhem svatby, protože nás zajímalo, za co všechno vlastně zaplatíme a pochopitelně jsme také přemýšleli nad tím, zdali to nezvládneme sami. Průběžně jsme komunikovali s paní Valsami a hovořili o našich představách, které s námi sdílela. Poslali jsme jí i ukázku předběžně vybraných míst, která jsme přes google ručním procházením pobřeží ostrova vyhledali pro realizaci našeho symbolického obřadu a opakovaně upozornili, že si chceme řadu věcí zařizovat sami – oběd, fotografa, dort, ubytování, atd. Důvodem byly jak vysoké ceny, tak vcelku nestandardní pojetí naší svatby - fotografa jsme si zařizovali na celý týden, nabízený svatební dort v katalogu byl pro max. počet lidí výrazně nižší než náš apod. (Ceny agentur za doplňkové služby jsou značně přemrštěné a pohybují se ve stovkách EUR, např. Fotograf od 300 EUR, Svatební dort kolem 150 EUR, Obřadní brána 250 EUR, Video 200 EUR, manikůra + pedikůra 100 EUR, líčení a vlasy 200 EUR,...). Výše uvedené ceny nepatří konkrétně agentuře paní Valsami, nicméně v oblasti těchto doplňkových služeb patřila spíše mezi dražší zprostředkovatele, čímž si dle mého kompenzuje nižší cenu za samotný obřad. Doplňkové služby lze v destinaci sehnat obvykle o 80 až 90 % levněji, pokud si je zařídíte sami - stačí se zeptat v infocentru nebo místních obyvatel.
Během konce září 2017 jsme ostrov prvně společně navštívili za účelem výběru vhodné lokality pro náš obřad, vyzkoušení ubytování pro naše hosty a takové prvotní „očuchání“ si terénu. Paní Valsami jsme informovali o námi předvybraných místech pro realizaci obřadu a ta je předala své koordinátorce Markétě. Markéta pracuje jako delegátka a kromě toho zajišťuje svatby na ostrově Korfu, protože Valsami bydlí (domnívám se) na Kefalonii. Obratem nás informovala, že Markéta místa navštívila a jsou pro svatbu ideální. A co víc, dala nám na Markétu kontakt, abychom se během naší první cesty na ostrov sešli, popovídali si a svatbu rozplánovali.
První cesta na ostrov
Na ostrov jsme přijeli 24. 9. 2017 a prvním místem, na které jsme po příjezdu zamířili, byl kostelík svatého Nikolaye poblíž obce Paramonas na západním pobřeží (https://www.google.com/maps/plac...d19.851684). Nutno podotknout, že to rozhodně nebyla láska na první pohled, protože jsme ani nemohli najít cestu, jak se na pláž dostat. Bylo po dešti, cesta byla bahnitá a těch 300 metrů od silnice nám zabralo takřka 20 minut. Po příchodu nás ale kostelík neskutečně okouzlil - jednoduchostí, řeckou bílou barvou, krásnou zátokou v těsné blízkosti, písečnou pláží, terasou, zvonicí a velikostí, která přesně odpovídala našim potřebám. Tohle bylo prostě ideální místo. Jediný problém je, že tou cestou se sem naše rodiče a už vůbec naše babičky nedostanou, silnice sem nevede a nahoře nezaparkují víc než 2 auta. Jinak ale dokonalost sama.
Na ostrově jsme se pak nadále věnovali poznávání nejrůznějších míst (Angelokastro, Achillion, Kaizers Throne,...) a během toho hledali další vhodná místa pro obřad, jako klášter Vlacherna, kostel Ypapantis nebo kaplička Parekklḗsi na severu ostrova. Žádné z těchto míst na nás ale pro případný obřad nepůsobilo tak, jako úplně první navštívené místo na ostrově. Přes noc jsme přespávali na třech různých ubytováních a spřátelili se s majitelem toho nejlepšího z nich - Kostasem. I tak jsme ale strávili hodně času koupáním v moři, procházením uliček hlavního města (kde mají obří donuty za 1 EUR za kus) a hlavně konzumací té úžasné řecké kuchyně.
Pořád nás to ale táhlo zpět ke kostelíku, a tak jsme se tam asi čtvrtý den na ostrově ještě jednou vydali. Dostal jsem totiž nápad - co kdyby sem svatební hosté přijeli lodí z nejbližší vesnice? Letovisko Paramonas je odtud vzdálené pouze nějakých 700 metrů na sever a leží jak jinak než u moře - určitě tam někdo bude mít loď. Sjíždíme tak úzkou cestou do uvedeného letoviska a parkujeme v restauraci Sunset s úžasným výhledem na širé moře (https://www.google.com/maps/plac...d19.852552). Normálně by mě tahle na první pohled turisticky vypadající restaurace nechala úplně chladným, ale tady je to ideální, krásné, řecké,... Přesně takové, jako to potřebujeme. A co zjistíme až za půl roku, tak skutečně osudové. Ochutnáme dvě řecky vypadající jídla, z nichž hovězí Bifteki plněné sušenými rajčaty a sýrem feta považujeme po chuťové a vizuální stránce za naprostý top. Tohle je přesně to, co chceme servírovat našim hostům.
Pochválíme jídlo a hned se ptáme, jestli bychom tu mohli mít svatební hostinu. Sympatický číšník dojde pro majitele restaurace, Spirose, který si s námi sedne a začneme plánovat menu, skládající se z variace předkrmů, plněného bifteku a tradiční baklavy. Vše nám zapadá, ale stále nemáme to hlavní. Ptám se tedy, jestli nezná někoho kdo tady má loď... "No samozřejmě, Yanis!" a jde s námi směrem k pláži. Potkáváme se s kapitánem, plavčíkem a neoficiálním šéfem vesnice Yanisem, který nás hned vede ke svým lodím a říká, že na jedné převeze až 6 osob. Může sehnat i větší loď, s tou se ale na mělkou pláž ke kostelíku nedostane. Nevadí, budeme tam tedy se svatebčany pendlovat a nevěsta přijede až jako poslední "zlatý hřeb". Plácneme si s tím, že se za půl roku potkáme a vyřešíme vše zbývající.
Na poslední den dovolené jsme měli sjednanou schůzku s koordinátorkou Markétou, která pracovala pro danou agenturu paní Valsami a zajišťovala průběh svateb právě na Korfu, kde přes léto pracuje jako delegátka. Těšíme se, až si budeme moct vyměnit informace o navštívených místech, jak jsou krásná a jak skvěle se nám vše daří řešit. S Markétou se pak potkáváme v jednom z barů v Ipsosu a záhy zjišťujeme, že Markéta vlastně ani jedno z vytipovaných míst nenavštívila. Pouze jí kamarád o jednom z nich něco řekl. To nás trošku mrzí. Přesvědčivý pro nás není ale ani další přístup koordinátorky, která na všechno koukala, že bude v pohodě, ačkoli naposledy realizovala svatbu před několika lety. Příjemné pak nebylo ani cílené vyhledávání nejrůznějších služeb, které by nám "určitě" přišly vhod. Přitom takřka neposlouchala naše preference a jednoduše naší svatbou prostě "nežila" tak, jako my. Za její nejbizarnější nápad považuji kytaristu, který by během obřadu jemně brnkal na kytaru a doprovázel tak řeč oddávajícího - nějak si to nedokážu představit, asi protože chci slyšet moře. A do toho v každé druhé větě oslovení "děcka", na které jsem si už tak nějak zvykl, ale Terku stále mimořádně irituje (to ale považuji skutečně za minoritu). Na druhou stranu, třeba někomu tento přístup vyhovuje a rád se nechá inspirovat.
Upřímně musím říct, že jsme ze setkání měli poněkud rozporuplné pocity, a to hlavně proto, že nám v kontrastu během týdne vše naprosto skvěle vycházelo. Tady jsme byli hodně na vážkách, zvlášť, když jsme zjistili, co spadá pod základní služby balíčku v reálném světle a co naopak ne. Např. obřad v jiný den, celebrant (oddávající) při symbolickém obřadu, přejezdy koordinátorky a spousty dalších poplatků za pronájmy prostor, telefonáty, atp. nás od spolupráce docela odrazovaly. Na obranu Markéty nutno podotknout, že znalost řečtiny je v této branži prostě významná devíza, a proto jsou služby naceněny tak, jak jsou. Možná jsem ale příliš zaujatý a možná většině zákazníků tento přístup vyhovuje. Samozřejmě vše výše uvedené jsou různé služby, které představují pro agenturu nějakou práci a Markéta (jako zaměstnankyně paní Valsami) postupuje podle jejích instrukcí. Každopádně Markétu nechci nijak hanit – byla připravená nám pomoci, avšak ne tak, jak jsme potřebovali.
Odjíždíme tak s celkem rozporuplnými pocity, ale říkáme si, že to prostě musíme zkousnout. Bez agentury to totiž nedáme. Potvrzujeme tedy spolupráci paní Valsami s tím, že se spojíme koncem roku.
Další přípravy a smlouva s agenturou
Mezitím pokračují přípravy. Řešíme finální počet hostů, rezervujeme jejich ubytování, já píšu svatební noviny a Terka se zcela bez hudebního sluchu učí tančit. Vila má totiž krásný přístřešek, který by bylo škoda pro tyto potřeby nevyužít. Definitivně se domlouváme s Radkem, naším svatebním fotografem a ve smržovském zlatnictví Žabka si necháváme zhotovit prsteny z bílého zlata. Připravujeme dárečky pro hosty, hry na celé odpoledne, jídelníček a vaříme první várku piva, kterou chceme dát hostům na svatbě ochutnat. Přes zimu se tak opravdu nenudíme a vymýšlíme drobnosti, které mohou svatbu vylepšit a hosty potěšit. Úložný prostor pod postelí je nakonec přeplněný dekoracemi z IKEA a Kiku.
Z důvodu eliminace rizika jsme se tak rozhodli s agenturou přeci jen spolupracovat, ačkoli jsme z toho neměli dobrý pocit a koncem roku jsme si vyžádali návrh smlouvy od paní Valsami. Po týdnu nám přišel asi šesti stránkový dokument, ve kterém jsme během večera nalezli více než 100 gramatických, stylistických či typografických chyb. Agentura paní Valsami byla dlouhodobě známá tím, že pracuje beze smlouvy, avšak pravděpodobně nás a další zájemce nechtěla ztratit jako klienty, a tak narychlo něco sepsala. Na pováženou bylo i znění některých pasáží v textu, které věcně nedávaly smysl (postrádaly podmět či přísudek) nebo je šlo chápat dvojsmyslně – a to nejsme právníci. Nebudu více mluvit o šíleném formátování textu v několika fontech, kterým vévodil ozdobný Segoe Script, různých barvičkách textu, velikosti písma či neschopnosti korektně používat odrážky a tabulátory. V neposlední řadě ze smlouvy neplynulo žádné zajištění pro nás jako klienty a ani sankce pro firmu, pokud by nedošlo k realizaci svatby – co to znamená: Pokud by se paní Valsami ráno špatně vyspala a řekla by si „Dnes se mi žádná svatba dělat nechce“, tak ji jednoduše může zrušit dle libosti a vy pak můžete po dohodě nebo soudně vymáhat zaplacené peníze zpět. Nicméně ze svatby nic nebude a s tím nic neuděláte – letenky ani volno Vám nikdo nekompenzuje.
Sedli jsme tedy večer k počítači a smlouvu kompletně upravili, překopali a doplnili, čímž jsme zvýhodnili nejen nás, ale především pozici paní Valsami, která ve smlouvě neměla rozsah svatebních prací rozumně vymezený. Nicméně po důkladné konzultaci jsme nepožadovali finanční odškodnění v případě zrušení – neviděli jsme k tomu důvod, protože spousta dokumentů bude již zprocesována a pokud se nedostaví koordinátorka jako překladatelka ke skutečnému obřadu, nic dramatického se vlastně nestane - ten vlak bude natolik rozjetý, že nepůjde zastavit. Mezi podmínky jsme však uvedli dvě sankce pro agenturu, jejichž výše odpovídala zhruba ceně svatby, resp. polovině této ceny a které pro nás měly zásadní význam:
- Vzhledem k tomu, že o realizaci obřadu na radnici nikdo z hostů nevěděl a symbolický obřad považoval každý za skutečný, tak jsme požadovali sankci 20.000 CZK, pokud pracovníci agentury během symbolického obřadu vyzradí, že se nejedná o skutečný obřad.
- Paní Markétu jsme si více proklepli na internetu a opravdu se jedná o zaměstnankyni agentury, které má provizní systém nastavený takřka v každém podniku na ostrově – což ve výsledku zvyšuje ceny nám. Proto jsme ve smlouvě požadovali sankci 10.000 CZK, pokud bude bez našeho vědomí vyjednáváno o službách se třetími stranami, které nejsou vymezeny ve smlouvě - např. s restaurací, kde chceme mít svatební hostinu. Přijde nám to logické, pokud jsme si tam vše domluvili sami a dopředu.
V tuto chvíli se z milé paní Valsami stala výrazně méně příjemná osoba, která má svůj systém, jež funguje na základě vytváření dlouhodobých vztahů se svými klienty a je založena na důvěře. Komunikace se tak začala vyostřovat a spolupráce vypadala opravdu různorodě. Ačkoli jsme navrhovali řadu možností, jak daný problém vyřešit, z její strany nebyl zájem a požadovala jednoznačné odstranění jakýchkoliv sankcí. Nebyla přitom schopna tento důvod řádně vysvětlit - tedy podporuje svou zaměstnankyni, aby nám jako svým klientům uměle zvyšovala cenu. Později nám vyčetla, že nemáme zájem o žádné další její doplňkové služby, což se jí také nelíbí, a tedy že pokud nejsme spokojeni, tak si máme najít jinou agenturu. Asi se nelze divit, že tím naše oficiální spolupráce skončila a naše cesty se rozešly.
Pokusy o neoficiální spolupráci - shánění překladatelky
Po rozvázání spolupráce s paní Valsami jsme se ještě pokusili obrátit přímo na koordinátorku Markétu. To bylo z naší strany vzhledem k agentuře podlé a zcela to přiznáváme. Nabídli jsme tak Markétě spolupráci pouze při překladu na radnici a s vyřízením několika telefonátů. To jediné oficiální místo, kde potřebujeme řecky a zároveň česky mluvící osobu. Vše ostatní si zjistíme a vyřídíme sami. Nicméně byla agentuře loajální a neměla o žádnou formu spolupráce zájem. Respektujeme to, ale nezastaví nás to.
Poslední šanci pro nás představovala Pavla Smetanová – koordinátorka cestovních kanceláří, která žije na Korfu již několik let, zajišťuje ubytování a píše o ostrově velmi zajímavý blog "Ostrovanka". Opět jsme žádali pouze pomoc při překladu z řečtiny do češtiny na oficiálních místech a vyřízení několika telefonátů stejně jako v předchozím případě. Ta nám s úsměvem řekla, že svatby jdou zcela mimo ní a že tomu moc nerozumí, ale že její skvělá kamarádka Margarita Valsami se touto věcí zabývá a že jí hned přeposílá náš e-mail. Určitě se s ní totiž domluvíme. Nemusíme dodávat, že na žádnou spolupráci nedošlo a nikdo se nám už neozval. Na druhou stranu mě vždycky naštve, když mi někdo odpovídá na něco úplně jiného, než se ptám. Chtěl jsem pomoct s překladem, ne se svatbou.
Jdeme do toho sami
Těch špatných zkušeností se všemi lidmi a agenturami bylo dost. Jak jsme ale zjistili během posledního zářiového týdne, Korfu je úžasné a plné spousty jiných, mimořádně sympatických lidí, kteří nám chtějí pomocí. Navíc jsme takřka celý podzim a zimu kromě výše uvedeného strávili intenzivním zjišťováním celého administrativního průběhu a vzhledem k tomu, že jsme během několika posledních měsíců pochytili jak na to a zbývalo nám ještě relativně dost času, tak jsme do toho šli na vlastní pěst, což bylo naše vůbec to nejlepší rozhodnutí. Upozorním, že jsme po návratu do Prahy využili jednoho kontaktu (Kostase z ubytování), na kterého jsme během zářijového pobytu na Korfu získali telefon, ale pomohl nám pouze s drobnostmi. Resp. poskytl odpovědnému úřadu jakýsi první impuls, že se nějací dva Češi chystají na Korfu brát a oni si to zapsali do diáře. Pokud kdokoli plánující podobně šílený plán na Korfu nikoho nezná, není třeba se moc obávat, svatbu se dá vyřešit i tak. Případně zkuste infiltrovat nějaké sociální skupiny a za malý úplatek někoho oslovit - já se třeba na FB dostal do klubu fotografů, když jsem zvažoval druhého člověka k Radkovi (https://www.facebook.com/groups/81604296328). On-line skupin, kde se shlukují lidé z Korfu najdete ale spoustu.
Jaké byly tedy naše jednotlivé kroky v celém administrativním procesu, se kterými jsme začali zhruba v březnu, tedy asi 2 až 3 měsíce před naším odjezdem do Řecka...
1. Vstupní dokumenty žadatelů a jejich ověření
Dokumenty, se kterými se začíná a které jsou náročné jak na čas, tak i na peníze, jsou Vysvědčení o právní způsobilosti a Duplikát rodného listu.
Vysvědčení o právní způsobilosti (jak již název napovídá) Vás označuje za právně způsobilého k uzavření sňatku. Potřebuje jej každý ze snoubenců a vydává jej matrika v místě Vašeho trvalého bydliště. Na formuláři, který Vám poskytne matrika (občas je k dispozici i na internetu – pozor, každý úřad má svou verzi formuláře) je třeba vyplnit své jméno a jméno nastávající(ho). Na některých matrikách (většinou na malých městech) Vám vydají dokument na počkání, jinde to trvá 2-3 dny. Oficiálně na to má matrika však 30 dní. Cena za vydání tohoto dokumentu je 500 CZK. Pro vydání dokumentu je třeba kromě vyplněného formuláře také Rodný list a Občanský průkaz. Pro osoby rozvedené, ovdovělé nebo takové, kterým bylo změněno jméno (osvojení či adopcí), musí na matrice předložit adekvátní dokumenty – doklad o rozvodu manželství, úmrtní list, apod. Platnost dokumentu je pouze 6 měsíců od data vydání, nezačínejte tedy příliš brzy.
Duplikát rodného listu získáte pouze v místě Vašeho narození na matričním úřadě. Opět jej potřebuje každý ze snoubenců, kterému je tak potvrzen jeho původ. Cena za vydání dokumentu je 100 CZK. Stejně jako v předchozím případě Vám na některých matrikách (většinou na malých městech) vydají dokument na počkání, jinde to trvá 2-3 dny. Oficiálně na to má matrika opět 30 dní. Pro vydání je opět třeba originál Rodného listu a Občanský průkaz.
Nám vydali tři dokumenty na počkání a na jeden jsme museli dva dny čekat. Všude na Vás ale budou velmi milí a vstřícní, protože chtějí slyšet více o Vašich plánech a o svatbě v zahraničí...tedy mimo Prahu, tam jsme vždy čekali ve frontě.
Takto vydané čtyři dokumenty je dále zapotřebí ověřit na nadřazeném úřadě – Krajském úřadě. Informace, kde tento úřad najdete, Vám sdělí pracovníci na Výše uvedených matrikách, měly by se nacházet v krajských městech (Středočeský Kraj má krajský úřad v Praze). Lze je pochopitelně dohledat i on-line. Tady je třeba dokumenty z jednotlivých matrik ověřit. Potřebujete opět Občanský průkaz a Rodný list, žádný poplatek se ale neplatí. Úřad dělá tuto službu na počkání a přilepí nebo natiskne Vám na zadní stranu potvrzení.
Pokud je to už teď příliš složité, mrkněte na následující příklad. Pokud to dáváte, přeskočte na poslední odstavec před bodem 2.
Adam a Bára, kteří se potkali během studií v Praze, se budou brát v Řecku. Adam se narodil v Chocni na Pardubicku, ale od deseti let žil (a dle papírů stále žije) s rodinou v Hradci Králové. Bára se narodila na Praze 2, ale nyní má trvalé bydliště na Praze 5. I když teď žijí spolu na okraji Prahy v Říčanech, nemají změněné trvalé bydliště. Kde tedy získají dokumenty a kde je ověřují?
- Adamův Duplikát rodného listu vydá matrika v Chocni a podpis ověří matrika krajského úřadu Pardubického kraje. Adam tak přijde na úřad v Chocni a řekne: "Dobrý den, chtěl bych vydat duplikát rodného listu za účelem sňatku v zahraničí". Paní za stolem se usměje a řekne: "Teda, to jste letos už druhý. Tak mi dejte chvilku." Adam se zatím posadí na židli naproti úřednici a lehce bubnuje prsty do stolu. "Bude to 100 Kč", oznámí po chvilce úřednice a pošle Adama ven do pokladny. Když se vrátí, vyzvedne si už připravený papír. "Teď s tím musíte ještě na krajský úřad.", dodá pracovnice, zatímco Adam už zdrhá z kanceláře. "Jsou tam od 8 do 15 hodin a je na adrese XXX." Adam poděkuje a odchází.
- Adamovo Vysvědčení o právní způsobilosti vydá matrika městského úřad v Hradci Králové a podpis ověří matrika krajského úřadu Královéhradeckého kraje. Pozor! Nejedná se o stejný úřad, obvykle ani stejnou budovu.
- Bářin Duplikát rodného listu vydá matrika na Praze 2 a podpis ověří na magistrátě Hl. m. Prahy.
- Bářino Vysvědčení o právní způsobilosti vydá matrika na Praze 5 a podpis ověří opět na magistrátě Hl. m. Prahy. Tedy na stejném místě jako v předchozím případě.
Celkem tak Adam s Bárou musí navštívit 7 různých úřadů ve 4 městech. Vzhledem k tomu, že nemají trvalé bydliště změněné do Říčan, nebudou místní matriku či jakýkoli jiný úřad vůbec muset navštívit.
I když to vypadá náročně, tak se stejně jako já a Terka nebo jako Adam a Bára všude se zdržíte tak do 10 minut a všude na Vás budou příjemní. Nikde nechcete žádnou nestandardní službu a každý na úřadě bude vědět, ve které kanceláři ten či onen dokument získáte. Také mějte na vědomí, že i při spolupráci s agenturou za Vás tohle nikdo jiný neobejde a uvedené poplatky pochopitelně nejsou součástí ceny za tento proces.
2. Superlegalizace dokumentu
Pokud máte připravené dokumenty, tak je na čase je superlegalizovat, tedy ověřit je pro mezinárodní platnost – v současné podobě jsou platné totiž jen v Česku. Superlegalizace jednoho dokumentu stojí 100 CZK a platí se formou kolku (známky), který zakoupíte na pobočkách České pošty. Celkem tedy nakoupíte čtyři stokorunové kolky (pro 4 dokumenty) a zaplatíte 400 CZK.
Všechny dokumenty a známky pak přinesete na Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Odbor konzulárních činností – pracovní skupina legalizace, se sídlem na Hradčanském náměstí 5, Praha 1. Budova se jmenuje Toskánský palác a je to jediný úřad v Česku, který může dokumenty superlegalizovat. U okýnka uveďte, pro kterou zemi chcete superlegalizaci provést. Superlegalizaci do pěti dokumentů Vám udělají na počkání, v kanceláři strávíte asi 20 minut. Většina lidí tu řeší svatby, nákupy pozemků v zahraničí či různé mezinárodní obchodní smlouvy. Často se tomuto kroku také říká, že dokument opatříte o tzv. Apostille, což je mezinárodní termín a jakási nezbytnost pro mezinárodní platnost dokumentů.
Toskánský palác
Toskánský palác, sídlo úřadu / mapy.cz
Po návštěvě úřadu máte v ruce dokumenty, který obvykle vyžadují agentury. Až v této fázi jim je tedy předáváte. Za sebe řeknu, že my jsme stihli celý bod 1, 2 a polovinu bodu 3 za pět pracovních dní s čerpáním 2 dní dovolené pro jednu osobu – úřady jsou obvykle otevřené od 7 či 8 hodin ráno, což je v tomto případě velká výhoda. Dá se to stihnout než vyrazíte do práce.
3. Soudní překlad dokumentu a ověření překladu
Dalším krokem, který následuje po opatření dokumentu Apostille je soudní překlad. Dokument v této formě je připraven pro soudní překlad, který v Česku zajišťuje řada soukromých tlumočnických center a agentur. Ty jsou ale obvykle velmi drahé a účtují si kolem 800 - 1000 CZK za stranu – vzhledem k tomu, že v danou chvíli máte 4 dokumenty popsané z obou stran, je cena celkem nepříjemnou překážkou v rozpočtu. I to se dá ale řešit a občas prostě přeje štěstí...
Kromě překladu se začínám zajímat o další aspekty a nezbytné náležitosti sňatku v zahraničí, protože postup je až do této fáze vcelku zřejmý a veřejně snadno dohledatelný, ale dále se prameny trochu rozcházejí. Jednak agentury pořádající svatby pochopitelně nechtějí, aby se o těchto krocích mluvilo a dále se svatby v každé zemi řeší trochu jinak. Tato agenda totiž v každé zemi spadá pod odlišné úřady, jejichž ekvivalent v jiných zemích třeba vůbec neexistuje.
Co se týče Řecka, tak agentury v této fázi obvykle straší např. nezbytností informovat o svatbě v místních novinách nebo zamlčují informaci, jak opět superlegalizovat dokument zpět do Česka. A bohužel, ani já v nich neměl úplně jasno, a tak jsem se rozhodl kontaktovat úřady, které by mi měly a mohly poradit. Zaslal jsem tedy na Velvyslanectví ČR v Athénách e-mail a čekal na odpověď na dvě velmi jednoduché otázky: 1) Je třeba zveřejňovat informace o svatbě v místních novinách?; 2) Sídlí úřad , který vydává apostille v Řecku pouze v Athénách (a budu tam muset jet) nebo i v jiných lokalitách? A jak to tak v případě českých úřadů bývá, na dvě jednoduché otázky dorazí jediná složitá odpověď, která neřekne takřka nic. To, že paní neumí skloňovat jméno nebo píše informace relevantní pro úplně jiný řecký ostrov pak jen s úsměvem přehlížím...
Vyrážím tedy odhodlaně začátkem března na druhý úřad, na kterém dobře pochopím, proč ta velvyslanectví vlastně existují. Tím je Řecké velvyslanectví v Praze (Na Ořechovce 19, Praha 6; více zde: https://www.google.com/maps/plac...14.3854063), před kterým nejprve nervózně přešlapuji a pak se odhodlám na jeden ze spousty zvonků zazvonit. Otevírá starší muž tmavší pleti a ptám se, zda mluví česky. "Only english and greek!" odvětí mi. Mám v hlavě takových otázek a zmateně v angličtině sděluji, že se chci ženit na Korfu a potřebuji žádost do novin a pak najít úřad. Melu pátý přes devátý a on a jeho vykulené oči se snaží pochopit cokoli z toho, co říkám. "One moment," zastaví mě a pozve mě dál. Provádí mne budovou řeckého velvyslanectví, než mě posadí na židli k jinému muži, který zrovna v řečtině někam telefonuje. Ten mi prý dokáže poradit.
Řecké velvyslanectví v Praze
Během čekání si prohlížím budovu, do které se mi podařilo dostat. Ještě to nevím, ale tenhle člověk je pan K. - moje největší opora v celém procesu zařizování řecké svatby z Česka. Disponuje totiž zvláštní kombinací schopností, které opravdu potřebuji. Umí řecky, zná fungování řeckých úřadů a ví kde jsou, nebojí se zeptat, zná se s českými koordinátorkami z jednotlivých svatebních agentur a rád si povídá o řeckém jídle. Nejprve se ptám na otázky z mailu. Asi 10 vteřin mu zabere vyhledávání, než zjistí, že Apostille mohu dostat hned na Korfu nebo na ostrově Paxi - tam je totiž také úřad, který je vydává (tedy to, co v Česku vydává jediný úřad lze v Řecku sehnat na malém ostrůvku bez letiště a s 2,5 tisíci obyvateli). Ptám se na otázku ohledně informací v novinách a tam už si bere na čas a volá známé - koordinátorce svateb do Řecka. Žádné potvrzení či ohlášení do novin nepotřebuji. Volá pak ještě přímo na matriku na Korfu (tedy asi na pět různých čísel, protože jej neustále přepojují jinam) a zjišťuje mi další informace. Brzy se dozvím, že to, čím si v Řecku s Terkou projdeme, se nazývá "Turistická svatba", která je zpoplatněna částkou 100 EUR na pár a netýkají se jí žádné požadavky či omezení, které jsou tolik specifické pro tradiční řeckou svatbu, dokonce ji lze vyřešit i v Řecku téměř na počkání. Náhodou se před panem K. ještě zmíním, že se chystám dokumenty přeložit do řečtiny a on mi obratem nabídne soudní překlad dokumentu pouze za 400 CZK za obě strany. Dokument je navíc na svém místě pro další nezbytný krok, kterým je ověření správnosti překladu. Tenhle den je úspěšný a já začínám milovat řeckou administrativu.
Jak jsem tak na velvyslanectví pochopil, ověření správnosti překladu v dané zemi je zdarma, pokud se překládá do oficiálního jazyka dané země. Tedy pokud překládáte na Řeckém velvyslanectví v Praze dokument z češtiny do řečtiny, musíte za ověření správnosti zaplatit. Pokud překládáte z řečtiny do češtiny, tak se Vás poplatek netýká. Na českém velvyslanectví v Athénách je tomu přesně naopak. Poplatek za toto ověření překladu (které na mě působí dost podobně jako Apostille) je 30 EUR za každý dokument (celkem tedy 120 EUR), což představuje největší zásah do Vašeho rozpočtu na administrativu. Vzhledem k tomu, že obě věci vyřizuje ten samý člověk, postrádá položka poněkud smysl, nicméně z legislativního hlediska je nezbytná. Ještě bych upozornil, že tento poplatek se hradí na řeckém velvyslanectví hotově v CZK, kurz si určují sami, nicméně zhruba odpovídá kurzům ve směnárnách. My měli kurz 1 EUR za 25 CZK, celkově byla cena 3 000 CZK. Překlad i ověření dokumentů trvá na velvyslanectví v Praze zhruba týden. Po uplynutí této doby mi pan K. zavolal a řekl, že se mohu pro dokumenty zastavit.
Získáním přeložených a ověřených dokumentů máme v Česku hotovo a můžeme se jet brát do Řecka. O daném záměru je vhodné kontaktovat matriku městského úřadu v Řecku v místě, kde chceme sňatek realizovat – v našem případě je to hlavní město Kerkyra a tuto práci za nás udělal Kostas a ověřil pan K. (ten nám dal i adresu, kde se úřad nachází). Proti očekávání mluví velké množství místních úředníků na ostrově anglicky, což přispěje snazší domluvě. V nejhorším případě nám pak vždycky pomohlo Řecké velvyslanectví. Často jsem si připadal, že za nimi běhám (nebo jim volám) s každou maličkostí, ale sám pan K. mi několikrát řekl, že tohle je jeho práce a z tohoto důvodu sedí v Praze na úřadě a je placen z daní. Někdy bych chtěl tuto větu slyšet také od českého úředníka...
Na všechny body od začátku Vám v pohodě stačí měsíc času před odjezdem do zahraničí. Pro osoby rozvedené, ovdovělé, adoptované, osvojené apod. platí, že si musí rovněž veškeré dodatečné a výše neuvedené dokumenty nechat ověřit, superlegalizovat, přeložit a vzít s sebou (stejně jako u ostatní dokumentů).
Cesta do Řecka
Vzhledem k množství přepravovaných věcí od oblečení, přes dekorace, vybavení až po dary a techniku jsme se už na začátku plánování rozhodli cestu na řecký ostrov absolvovat autem. Náš Hyundai Accent jsme nacpali po střechu vším možným, včetně filmové a foto techniky našeho fotografa. Z Prahy vyjíždíme 6. 5. 2018 okolo jedné ráno a přes Bratislavu, Budapešť, Bělehrad, Niš a Bitolu míříme do Řecka. Cesta je především v Maďarsku a Srbsku extrémně nezáživná a neskutečně dlouhá. Za soumraku překračujeme makedonsko-řeckou hranici a nad ránem následujícího dne vyplouváme z přístavu Igumenica na nejsevernější z jónských ostrovů.
V Řecku už nás čeká Kostas, u kterého trávíme společně s velkou holandskou rodinou první dva dny, než se přesuneme na vybranou vilu uprostřed ostrova. Hned v pondělí navštěvujeme úřad, kde vyplňujeme spoustu papírů a smiřujeme se s tím, že naše svatba na pláži bude mít pouze symbolický charakter.
V Řecku je svatba velkou událostí, na kterou se schází stovky lidí. O tradičních řeckých svatbách toho na internetu naleznete spousty. V roce 2002 o této události dokonce vznikl film "Moje tlustá řecká svatba", který následovalo několik neúspěšných dalších dílů a v roce 2008 pak přišla "Mamma Mia!". Obvykle je v Řecku důležitější s kým svatbu slavíte, než kde ji slavíte a to jak u civilních, tak u církevních sňatků. A my jsme tou výjimkou z pravidla.
4. „Turistická“ svatba
Brzy po svém příjezdu na ostrov jsme podle pokynů od p. K. vyhledali městský úřad a oddělení matriky, které zajišťuje svatby (ΔΗΜΟΤΙΚΗ ΕΝΟΤΗΤΑ ΚΕΡΚΥΡΑΙΩΝ; sídlí na Leof. Alexandras 6Α, Kerkira, mapa zde: https://www.google.com/maps/plac...19.9200292).
Úřad v Kerkyře, kde lze takřka vše vyjednat
Opravdu hodně jsme doufali, že tu bude alespoň jedna anglicky mluvící osoba. Teoreticky až tady a s vyplněnými a přeloženými dokumenty lze dát řeckým úřadům impuls, že se chystá nějaká svatba, pokud to nebylo možné udělat dřív z ČR či ve spolupráci s někým na dálku. Úřad je pak třeba navštívit v klasických otevíracích hodinách alespoň 2 hodiny před zavřením a přinést všechny formuláře, které tady už zůstanou (už nebudou potřeba) + pasy (je dobré si udělat kopii stránky s fotkou dopředu, protože to celkově zrychlí proces). Úřad nám na oplátku dal několik svých formulářů, které je třeba na místě vyplnit a obratem jim je vrátit zpět. Mimo jiné se zde uvádí příjmení dětí a pak je třeba vysvětlit, že slovanské národy užívají odlišná příjmení pro chlapce a dívky. Na druhou stranu ženy si v Řecku při svatbě příjmení nemění, a proto tato možnost tady není ani k dispozici. Není třeba se toho však jakkoli bát, příjmení lze bez problému změnit v klidu po návratu na české matrice a bez poplatku.
Po odevzdání dokumentů jsme posláni v rámci budovy do vedlejší kanceláře zaplatit poplatek za realizaci sňatku, který je v současné době 100 EUR. Tento poplatek platí pouze zahraniční občané a Řecko tímto způsobem vyšlo vstříc turistům, kteří si oblíbili realizaci svateb na tomto místě, aby nemuseli vyřizovat žádnou další administrativu. (Řekové musí podávat oznámení do novin týden před sňatkem či svatbu ohlašovat na místním úřadě, aby se o jejich svatbě dozvěděla celá vesnice a všichni známí mohli přijít. Je to jakési pokračování tradice. Nás nic takového nečeká, i když tím agentury straší na kilometry daleko.) Pak je třeba si chvíli posedět v kanceláři a čekat. My jsme byli dotázáni na několik dalších informací pro řecké orgány – např. nejvyšší dosažené vzdělání, trvalý pobyt, náboženství či zaměstnání. Na závěr je třeba se zeptat, kdy a kam je potřeba se dostavit. My jsme dostali adresu místa, vytištěnou mapu s vlaječkou a ještě nám vytiskli na druhou stranu fotku budovy Jónského parlamentu, ke které se máme ve sjednaný den a čas dostavit.
Podle toho, co jsem slyšel, nelze od oficiální turistické svatby příliš mnoho očekávat. Celý proces trvá asi 5 minut, dvakrát se řekne "Ano" (řecky "Ne"), podepíšou se dva dokumenty a jde se domů.
Štěstí co přeje připraveným
Na tom, co se ale dělo dál v našem případě, je dobře vidět, proč cestování ve skutečnosti tak moc milujeme a proč se nebojíme pustit se do organizačně náročnějších projektů v zahraničí. Protože často dopadnou mnohem lépe, než si vůbec dokážeme vysnít...
Vše totiž běží, jak má a my se tedy přesouváme do městečka Paramonas, kde se chystáme po půl roce připomenout, oživit spolupráci a rozjet finální přípravy. Také (a to ještě místní nevědí) se s nimi chceme domluvit, zda by nám pomohli se zajištěním (té hezčí) symbolické svatby u kostelíka. Opět se tedy setkáváme se Spirosem a na zahrádce restaurace řešíme finální podobu menu, které budeme hostům servírovat a dohadujeme cenu na porci. Pak se přesouváme k tématu symbolické svatby a Spiros příliš nerozumí, proč tu neuděláme oficiální obřad. "Rádi bychom", začneme vysvětlovat. "Ale řecká legislativa tohle neumožňuje." Ten si jen povzdechne nad složitostí byrokracie a zavolá směrem k restauraci "Christos!", načež se venku objeví číšník, se kterým jsme se setkali již během našeho minulého pobytu. Chvíli diskutují se Spirosem a pak Christos vezme telefon a někam volá. Spiros nám mezitím vysvětluje, že Christos je tady v Paramonas jakýmsi správcem obce (lokálním místostarostou na detašovaném pracovišti) a zná se dobře s lidmi na městském úřadě. A že se nám pokusí vyjednat, aby nám obřad vedl on sám, jako by tomu bylo v případě tradiční řecké svatby.
To, že jsme si už před rokem vybrali tuhle restauraci byl asi osud. Tohle místo se nám totiž opravdu mimořádně vyplatilo a my jsme najednou v extázi. Takřka nemůžeme uvěřit tomu, co se právě děje. Díky spolupráci a komunikaci s místními nedostaneme "to samé", co s agenturou levněji, ale dokonce toho dostaneme mnohem mnohem víc. My totiž asi opravdu budeme mít skutečný obřad na pláži v místě, kde obřady na pláži vlastně nefungují. I když o tom, jak moc tohle bude skutečně legální a jak moc museli úředníci ve městě skutečně přimhuřovat oči, snad radši nechci ani polemizovat. Připíjíme si vínem (ačkoli tenhle nápoj zrovna moc nepiju) a řešíme další drobnosti - např. parkování u restaurace během obřadu a pak se k nám přidá i kapitán Yanis, který s kamarádem v úterý zajistí přepravu svatebčanů po moři na místo obřadu a zpět. Domlouváme také základní výzdobu, nápoje a vše okolo. Před odjezdem nás ještě zastaví Christos, že to ještě není jistý, ale že nám dá následující den vědět, jak to vlastně celé dopadlo.
Po návratu na vilu tak narychlo dolaďujeme úpravy související s touto změnou. Od Christose jsme obdrželi dva krátké odstavečky textu, který musí během obřadu předříkat, ale my si ho přeložili do češtiny po svém. Měli jsme totiž připravenou svatební řeč pro "nepravého" oddávajícího, kterou bude překládat naše kamarádka, která je jedním z hostů. Oficiální text, který musí při obřadu zaznít jsme pak díky Google Translatoru pro Christose rozšířili tak, aby se zhruba shodoval s tím, co máme my napsáno i v češtině.
Přivítání hostů
Následujícího dne (v pátek) už jsme na ostrově přivítali první hosty - naše nejbližší rodiny a přátele, které jsme ubytovali ve dvou různých hotelech v Ipsosu. Seznámili jsme je s místními obchody a restauracemi a doplnily tipy na různé pláže nebo vhodná místa k navštívení. Odpoledne se nám ozval ještě Christos, že už veze do Paramonas naše dokumenty a že se tedy těší v úterý. Vše tedy vychází super. Na sobotu jsme připravili jakýsi seznamovací oběd všech hostů u nás na vile, kdy jsme podávali řecká jídla a hráli spoustu her. Vlastně to, co se obvykle děje první hodinu svatební hostiny, když se všichni hosté ještě neznají. Oba svědci nakonec dorazily bez doprovodu, takže se nás tu ubytovalo pouze šest s fotografem Radkem a jeho manželkou, která se záhy osvědčila také jako skvělá kameramanka. Pro utužení tohoto vilového kolektivu jsme vytvořili několik párových výzev, abychom se lépe poznali - například závod v konzumaci mražené pizzy bez použití rukou nebo štafetový závod přes bazén, na jehož konci na nás čekalo několik panáků tvrdého (vodky, ginu, tequily,...).
Po zbytek víkendu jsme se soustředili na přípravu dekorací, výzdobu vily, pilovali jsme svatební tanec a především sledovali počasí. Jak jsme zjistili z veřejných zdrojů a potvrdili nám to i místní, tak na věčně zelené Korfu, kde nebývají žádné velké lijáky ani bouřky, se právě teď chystá nejhorší, nejdeštivější a největrnější den od začátku roku. To, že se má počasí na jeden den zhoršit sledujeme od našeho příjezdu, jenže teď se ten obrázek s mráčkem a kapkami posouvá na úterý 15., kdy máme svatbu. Když to ani v pondělí ráno nevypadá na žádné velké zlepšení, svoláváme velkou schůzi se všemi hosty a díky časové rezervě přesouváme svatbu až na středeční dopoledne a focení i další aktivity na čtvrtek. Celou situaci řeším ještě s Christosem, který s tímto doporučením sám přišel.
Den před svatbou ještě pečeme svatební dort (zpětně bych ho koupil na místě) a role maskérky a vizážistky se druhého dne ráno bravurně zhostila svědkyně nevěsty. Kytici pro nevěstu jsme pak natrhali přímo na zahradě.
Den D
Po ránu se scházíme na naší vile, kde společně zdobíme auta a já si beru svou desetiminutovku, abych podal základní informace k průběhu celého dne. Tvoříme kolonu šesti aut, přičemž na čele peletonu je moje maličkost s bratrem - svědkem (my parkujeme nad kostelíkem a musíme provést finální přípravy před příjezdem hostů na místo). V posledním autě je nevěsta, která má přijet se svědkyní a družičkami na lodi ke kostelíku až jako poslední a postarat se o adekvátní wow efekt. Celou akci bude dnes řídit fotograf Radek, protože ten bude jediný se všemi hosty absolvovat cestu na lodích od restaurace ke kostelíku, kde obřad proběhne.
Okolo deváté vyrážíme od vily a po půl desáté už s bráchou čekáme u kostelíka na příjezd svatebčanů. Moře je ale po včerejšku stále docela divoké a přesun nejde úplně hladce. Jestli jsme na celé této akci něco nezvládli úplně na 100 %, tak to byl právě tento přesun po vodě. Jiné řešení jsme ale bohužel zrovna neměli. Někdo to zvládl lépe, někdo hůř, ale všichni dorazili nakonec ve zdraví. Na druhou stranu, dodnes se najdou lidé, kteří nám tuto cestu vyčítají a jsou schopni tento zážitek vyprávět jako kdyby přežili přímý kontakt s tsunami v Thajsku. Po přepravení všech svatebních hostů si ze mě Yanis dělá srandu, že prý mu došel benzín na dopravu nevěsty a já tak přežiju menší infarkt, ale o pár okamžiků později už jde vidět přijíždějící loď s nevěstou, svědkyní a dvěma družičkami, blížící se k pláži.
Naši hosté se shromažďují na terase kostelíku a my si vychutnáváme našich 15 minut slávy, kdy nám probíhá svatební obřad a vzpomínáme na naše nejkrásnější chvilky a všechny navštívené země. Pak se ještě u kostelíka několik minut fotíme a stejným způsobem se vracíme zpět do Paramonas, kde nás čekal svatební oběd. Moře ale nabývalo na síle, a tak poslední skupinka nevěsty, svědkyně a družiček už musela se mnou autem, i když radost z toho holky neměly; přeci jen loď byla více zážitková.
Musím říct, že na restauraci byl vidět zcela odlišný přístup mezi chováním Čechů a Řeků. Při svatbě v Čechách se tak nějak počítá s tím, že člověk zaplatí z útraty vše do poslední kostky cukru, vybavuji si dokonce příhodu známé (toho času v roli svědkyně), která na hotel proti pravidlům dopravila pro sebe, nevěstu a vizážistku deset šunkových chlebíčků. Když to zjistila manažerka hotelu, započítala k útratě 10 * 5 CZK za ušlý zisk z chlebíčků. Jen doplním, že v hotelu za svatbu nechali cca 120 000 CZK. Řecko je spíš druhým extrémem. Místo útraty za 21 hostů nám naúčtovali útratu za 20 hostů (ať se to lépe počítá), pro všechny připravili aperitiv - ouzo s citronovou limonádou a proti dohodě si neúčtovali nic za kávu po jídle nebo nápoje (i alkoholické), které vůbec nebyli sjednány. O rok později, když jsme se do Paramonas vrátili, jsme dostali lahvinku místní pálenky.
Po obědě jsme se přesunuli zpět na vilu Kleopatru, kde probíhal zbytek oslav. Nechyběl novomanželský kvíz, krájení dortu, házení květinou ani první tanec. Realizovat únos nevěsty jsme zakázali, namísto toho jsem se v pozici ženicha zamkl na několik minut do pokoje, přičemž hosté hráli hru "Únos ženicha". Svatební knihu jsme nahradili otisky prstů a vzkazy do budoucna se mohly posílat přes láhve času. Bezprostředně po obědě si ale každý s chutí vzal jeden výtisk svatebních novin a prolistoval si jediný výtisk tohoto plátku.
Následující den jsme strávili focením na několika místech různě po ostrově. Dopoledne jsme pouze za doprovodu svědků navštívili zbytky z hradu Angelokastro na západním pobřeží ostrova. Odpoledne pak zbytky císařského mostu (jakési molo na pobřeží), zámeček Achillion a vyhlídku Kaisers Throne. K večeru se rozloučili s rodinami a připravovali je i sebe na brzkou cestu do Prahy.
Pro nás ještě ale bylo třeba vyzvednout potvrzené dokumenty na úřadě a opatřit je Apostille...
5. Jak to vše uzavřít v Řecku
Hned po domluvení termínu svatby na úřadě (krok 4) je třeba domluvit, kdy se pro potvrzené dokumenty zastavíte a vyzvednete je. My jsme zvolili pátek, po dohodě s Christosem, odjezdu našich rodin a příbuzných - ať na to máme klid. Zamířili jsme hned do stejné kanceláře, ale pan úředník nás nakonec odvedl na druhý konec budovy a "předal" jiné úřednici ve druhé kanceláři. Ta sice anglicky neuměla ani slovo, ale on jí vše vysvětlil. Takže občas za námi přišla s nějakým vytištěným lejstrem, že ho chce podepsat. Celkově jsme tu strávili asi hodinu a přes malé nádvoří na dálku sledovali jiný pár (asi z Nizozemí), který společně s jejich svatební koordinátorkou vyřizoval svatbu v Řecku - vlastně náš krok č. 4. Jenže co se nestalo, na vstupních dokumentech jim chybělo jedno razítko. Úředníci odmítali dokumenty přijmout a koordinátorka nevěděla co s tím má dělat. Snoubenci byli značně vyděšení a přiznám se, že netuším, jak to dopadlo, ale mám pocit, že je nakonec nechali projít. Co mě překvapilo víc, tak bylo, že koordinátorka mluvila s úředníky anglicky a já nějak nechápu...proč? K čemu tam tenhle článek tedy potom je?
Zhruba po hodině jsme se tedy dostali do další kanceláře, kam nás odvedla úřednice a společně nám vytiskli oddací list se všemi náležitostmi. Musím říct, že jsem očekával krásný dokument s ozdobnými okraji a vodoznakem, něco podobného jako jsem dostal ve třetí třídě diplom za plavání. Realitou byl ale docela obyčejný dokument, který nás nijak zvlášť neuchvátil - se smlouvou o prodeji auta jsem si dal více záležet než Řeci s oddacím listem. Svatba je nicméně tímto momentem legální v Řecku a z nás jsou oficiálně manželé. Avšak pouze do chvíle, než opustíme toto území.
Aby bylo možné manželství legalizovat i v ČR, je třeba náš oddací list (stejně jako naše původní dokumenty z ČR = rodný list a vysvědčení o právní způsobilosti) superlegalizovat pro mezinárodní platnost, přeložit a přinést zpět na matriku v Česku. Paní úřednice nám hned řekla, že potřebujeme Apostille a na on-line mapě nám ukázala přesné místo, kde se tento úřad nachází. Leží na Palaiokastritsas road, konkrétně tady: https://www.google.com/maps/plac...9.8823406, jedná se o světle modrou budovu na obrázku pod textem. Úřednice mi byly ještě vděčné, že jsem je naučil pracovat s Google Street View. Pak jsme úřad opustili a zamířili pro Apostille.
Tady lze získat Apostille
V celé této budově fungovaly pouze tři prosklené kanceláře, dvě byly obsazené a do třetí jsem přišel pouze s otázkou "Apostille?" a úředník ukázal na židli, ať si sedneme. Posadili jsme se a čekali. Vzal si od nás oddací list a OP a pouze se zeptal "Čeko?" - jo, Česko. Oddací list vložil do tiskárny a na zadní stranu natiskl jakýsi rámeček podobný razítku. Tím došlo k superlegalizaci dokumentu. Poděkovali jsme a za 5 minut jsme byli venku z budovy. Na rozdíl od ČR se za Apostille v Řecku neplatí nic. Dokument jsem ještě z obou stran nafotil a zaslal jej do Prahy na řecké velvyslanectví panu K., jestli by jej mohl zkontrolovat a zda je takto v pořádku. Ten mi obratem pogratuloval k uzavření sňatku a sdělil mi, že je dokument naprosto v pořádku a že se těší, až se uvidíme v Praze.
Tím skončilo naše běhání v Řecku a my se sbalili a připravili se na náročný a dlouhý přejezd zpět do ČR.
6. A co pak v Česku
Po návratu do Česka jsem jako na první místo zamířil na Řecké velvyslanectví v Praze, kde jsem se pochlubil fotkami ze svatby, předal flaštičku Kumquatu a poprosili o překlad oddacího listu zpět do češtiny. Cena za tento úkon je 400 CZK, nicméně už není třeba platit za ověření poplatek 30 EUR. O týden později jsem se dostavil dokumenty vyzvednout a při té příležitosti jsem panu K. představil svou novomanželku. Naposledy jsme si s panem K. podali ruku a rozloučili jsme se.
Přeložený oddací list do češtiny, opatřený řeckou Apostille už akceptuje česká Zvláštní matrika v Brně. Ta se kromě jiného zabývá legalizací tohoto právního aktu v Česku. Oficiálně má na vydání nového oddacího listu platného v Česku maximálně 90 dní, ale dopředu jsme byli upozornění, že to bude trvat mnohem déle, protože je úřad mimořádně poddimenzovaný. Oddací list ale není třeba odvážet do Brna, lze jej zanechat na libovolné matrice v Česku. Pracovnici matriky jsem tak kromě oddacího listu zanechali telefonní kontakt, že se nám ozve, až dokumenty z Brna obdrží. Zároveň jsme při té příležitosti zažádali o změnu příjmení manželky. Dokumenty jsme takto odevzdali koncem května.
Informaci o zpracování dokumentů jsme dostali na přelomu září a října, kdy jsme si mohli český oddací list konečně vyzvednou a manželství tak bylo definitivně zlegalizováno i na území Česka. Naší poslední zastávkou se pro nás pak stal městský úřad, kde jsme zažádali o vydání nových občanských průkazů a Terka o nový cestovní pas. Občanky jsme obdrželi o týden později. Tím skončil celý administrativní proces.
Kdy jsme se na Korfu vrátili?
V dubnu 2019 jsme během velikonočních svátků podnikli fajn trip po trase VIE - CFU - BTS a připomněli si náš velký den. Navštívili jsme kostelík, který poněkud zarostl a i nová místa...pořád tu totiž máme co objevovat. Spousta míst se změnila, ale náš zámeček pořád visí. Nyní prozkoumáváme i další řecké ostrovy.
Jak je to v jiných zemích?
Přiznám se, že příliš nevím. Většina zemí na světě (mám pocit, že asi 140) má s Českem platné bilaterální dohody, na základě kterých lze vzájemně uznávat nejrůznější právní dokumenty, včetně výše uvedených. Minimálně první dva až tři kroky tak budou v těchto zemích stejné. Jsem si jistý, že celý proces lze stejně realizovat v Chorvatsku, v Itálii a ve Slovinsku. Naopak myslím, že např. v Egyptě a na Maledivách to možné není.
Různé destinace navíc mohou mít různé specifické požadavky. Bývalá kolegyně se chtěla vdávat tuším na Reunionu, nicméně místní legislativa vyžadovala trvalé bydliště na ostrově alespoň po dobu 6 měsíců před uzavřením sňatku. Co je na tom pravdy, to netuším. Pravdou nicméně je, že ani jako občané EU nemáme žádné výhody v tomto směru mezi členskými státy. Zajištění celého procesu je tak pro nás stejně náročné v Řecku, jako kdybychom se chtěli brát na Mauriciu či někde v Jižní Americe.
Situace je lehce odlišná pro občany SR, kteří kromě dvou základních vstupních dokumentů, jejichž vydání přijde v obou případech na 10 EUR, potřebují ještě notářsky ověřené prohlášení o rodinném stavu, opět v ceně 10 EUR. Apostille pak mohou vydávat úřady na úrovni krajů. Od kroku č. 3 by měl být postup stejný se situací v Česku.
Jaké jsou náklady agentury na svatbu v Řecku?
Agentura pochopitelně hradí několik výdajů, kterým jsme se nakonec ani my nevyhnuli... Mezi ně patří:
- Poplatek řeckým úřadům za provedení turistické svatby (100 EUR) - cca. 2 600 CZK
- Poplatek za překlad dokumentů do řečtiny - 1 600 CZK
- Ověření správnosti překladu - 3 000 CZK
- Kolky (některé agentury to již zahrnují do balíčku) - 400 CZK
- A to je všechno...
Celkové náklady na zajištění zahraniční svatby ze strany agentury jsou dohromady odhadem 7 600 CZK, avšak jsem si jistý, že reálně jsou tyto firmy schopny se dostat i na menší částku. Proti tomu cena základního svatebního balíčku startuje obvykle na 1000 EUR (ano, je třeba, aby firma na sebe vydělala a nesmíme opomenout povinné odvody a zaplacení zaměstnanců). Reálně ale agentura pomůže s menší polovinou celého procesu, konkrétně částečně s bodem 3, 4 a 5. Zbylé, časově náročnější činnosti zůstávají na snoubencích. A potom platí, že líná huba = holé neštěstí.
Pokud bychom chtěli znát veškeré náklady administrativního charakteru na realizaci svatby v zahraničí, musíme k uvedené částce přičíst 2 * 500 CZK za vydání Vysvědčení o právní způsobilosti pro oba snoubence a 2 * 100 CZK za duplikáty rodných listů. Celkově se tak náklady administrativního charakteru dostanou k částce 8 800 CZK
A kterou agenturu nezvolit? Jednoznačně Yachtwedding!
Na konci léta 2021 se přímo tady na serveru objevil takový malý nešvar. Jistá uživatelka StázkaL, která se cestováním nikdy nezaobírala a nikdy tento server nevyužívala se začala dožadovat recenzí na společnost Yachtwedding. Čirou náhodou se v několika málo dnech (často pouze hodinách) objevil přímo zástup uživatelů, kteří měli spoustu zkušeností a konkrétní agenturu si nemohli vynachválit. A opět se jednalo výhradně o uživatele, kteří se na tomto serveru složitě registrovali pouze proto, aby mohli napsat krátkou referenci. Kolikrát denně si náhodný uživatel jen tak brouzdá po internetu a vyhledává, jestli se náhodou někdo nedožaduje recenzí na konkrétní firmu? A když vidí, že ano, rychle se zaregistruje, aby mohl poreferovat? Zvlášť, když se v tomto vláknu (https://www.cestujlevne.com/disk...-zahranici) nikdo k ničemu téměř rok nevyjádřil...a najednou takový nával. To je ale náhodička, co? Realita je taková, že recenze Yachtwedding píše vedení firmy a využívá veřejné fórum cestujlevne.com jako svůj bezplatný inzertní prostor. Ze strany této agentury se nejedná o ojedinělý případ, řada podobných referencí je vidět i na jiných webech ve velmi podobném časovém období (např. Beremese.cz). Tímto způsobem PR kampaně se snaží na sebe pouze upozornit a získat nové zákazníky. Vše o jednorázovém využití profilů je možné vyčíst z níže uvedených printscreenů.
Kromě toho, že se z etického hlediska jedná o velmi nevhodný způsob marketingu, kterou tu yachtwedding provozuje bez jakékoli dohody s provozovateli portálu, tak by si měl každý zvážit, zda chce skutečně spolupracovat s firmou, která má zapotřebí parazitovat na cizí značce. Vypovídá to o vysoké kvalitě jejích služeb? Nebo o tom, že má široké portfolio svých klientů? No, popravdě ani jedno. Vypovídá to o tom, že Yachtwedding dře bídu s nouzí a o služby této firmy nemá vlastně nikdo zájem. Myslíte, že vy byste je tedy měli mít? Máte tady návod, uspořádejte si svatbu sami a pokud se na to necítíte, domluvte se radši s jinou agenturou - třeba i s paní Valsami.
Naše náklady na svatbu
Celkově se náklady dostaly na zhruba 130 000 CZK. Velkou část spolkly dekorace, kterých jsme nakoupili hafo a potom je dva roky prodávali.
- VYBAVENÍ (dekorace, výzdoba, hry, svíčky,... Spoustu z toho jsme po svatbě prodali) - 14 303 CZK
- UBYTOVÁNÍ (vila na 9 dní + 2 noci v Ipsosu) - 23 040 CZK
- OBŘAD (administrativa) - 8 800 CZK
- OBŘAD (výdaje na přesuny lodí, svatební hostinu, obřadní stolek) - 13 453 CZK
- PRSTENY (bílé zlato vč. briliantu pro nevěstu) - 16 000 CZK
- FOTOGRAF - 9 600 CZK
- PROPAGACE (webové stránky, svatební oznámení, knižní průvodci po ostrově) - 6 600 CZK
- OBLEČENÍ A DOPLŇKY (pro ženicha, nevěstu, družičky) - 8 827 CZK
- DÁRKY PRO HOSTY (balíček s kosmetikou, pochutinami a drobnostmi) - 4 164 CZK
- JÍDLO NA VILE (jídlo + alko + nealko + dort) - 9 982 CZK
- DOPRAVA PRO NEVĚSTU (půjčení auta pro nevěstu) - 2 885 CZK
- CESTA DO ŘECKA A ZPĚT (vč. pohybu po ostrově) - 11 018 CZK
- PRODEJ DEKORACÍ A VYBAVENÍ PO NÁVRATU - 5 640 CZK
Ušetřit se dalo asi na každé kategorii, ale nějak jsme neměli potřebu ani chuť. Na druhou stranu jsme se ani vzdáleně nepřiblížili původní plánované částce 250 000 CZK. Chtěli jsme si to užít a když jsme viděli, že se pohybujeme v přijatelných mezích, na budget jsme až tak nehleděli. Myslím, že na podobné náklady bychom se se svatbou v Česku (dle našich představ) nedostali ani nepřiblížili.
Jaké služby se mohou hodit?
Níže uvádím seznam služeb, které se nám na Korfu osvědčily a lze je využít (nejen) za účelem plánování svatby někoho dalšího.
- Běžné nákupy - Standardně je na ostrově Lidl, který je na třech různých místech. Jeden na jihu ostrova cestou k letovisku Kavos a přístavu Lefkimmi, jeden v blízkosti letiště a jihozápadně od centra města a jeden severně od města cestou na Ipsos. My ale nejvíce nakupovali v zeleném obchodu Diellas v Gouvii (https://www.google.com/maps/plac...19.8416977), který připomíná velikostí i sortimentem spíše hypermarkety. Čerstvé ovoce a zelenina se prodávají v samostatném stánku přímo vedle vchodu. Mám pocit, že se jedná o největší obchod na ostrově.
- Cukrárna - Výborná se nachází poblíž křižovatky hlavních silnic Ipsos x Paleokastritsa x Kerkyra. Jmenuje se Emeral (https://www.google.com/maps/plac...4d19.83278) a za slušnou cenu zvládnou i svatební dorty. My ho tu jednou sháněli k narozeninám.
- Ubytování ve vilách - Luxusnější nemovitosti spravuje EOS travel (https://www.eostravel.eu/), který nabízí i naši Villu Kleopatru. Rezervace lze sice provést přes Booking nebo Airbnb, ale přímo v kanceláři v Gimari, která leží asi 15 km severovýchodně od Ipsosu, se lze dostat na lepší ceny. Lidi jsou tu fajn, auto od nich neberte.
- Půjčení automobilu - Corfu Explore Car Hire (https://corfuexplorecarhire.com/), která leží kousek od letiště. Po příletu vás vyzvednou a dovezou do půjčovny, po půjčení odvezou zase zpět k terminálu. Cena je nižší než u mezinárodních půjčoven. Kreditka netřeba, zálohu nevyžadují.
Závěrem
Naplánovat a zrealizovat svatbu v zahraničí na vlastní pěst není v dnešním světě neproveditelný úkon. Domnívám se, že pro většinu snoubenců ale bude stále atraktivnější a rozhodně jednodušší zvolit agenturu, která se jim o zajištění celého průběhu postará. Nevidím na tom vlastně nic špatného a jsem si jistý, že ve většině případů zájemce dostane profesionální službu. Pro mě (potažmo pro nás) to má ale stále podobnou pachuť jako cestování s cestovkou a považujeme to za zbytečnost. Tím spíš, že nás tohle společné plánování baví, naplňuje a žene dopředu.
Velmi neradi se zároveň přizpůsobujeme balíčkům sestaveným agenturami (potažmo cestovkami), které představují unifikovanou službu a z nás dělají číslo v nekonečném seznamu. Zajištění obřadu u většiny agentur vlastně zahrnuje pouze agendu překladu dokumentů z češtiny do řečtiny a pak zpět do češtiny, rezervaci termínu na úřadě, přítomnost překladatelky na 10 minut během skutečného obřadu a ve stejný den opět na 10 minut při symbolickém. Vše ostatní jsou doplňkové služby. Cena tohoto balíčku se pohybuje kolem 25 000 CZK
Co se týče konkrétně agentury paní Valsami, nechci ji hodnotit ani pozitivně, ani negativně. Věřím, že by při případné spolupráci proběhla svatba v rozsahu objednaných služeb a naši hosté by z ní měli stejný zážitek. Mám pocit, že jsme si vzájemně lidsky nesedli a asi je dobře, že jsme šli každý svou cestou. Zároveň bych byl nerad, kdyby jí tento článek nějak uškodil, protože zprostředkovatelů svateb na Korfu není mnoho a domnívám se, že ona je stále jednou z těch lepších alternativ. Koneckonců, říká se, že negativní reklama neexistuje. Na druhou stranu, které agentuře se vyhnout obloukem? Yachtwedding.
Nám se toho nakonec povedlo zařídit daleko víc a získali jsme i více, než by pro nás byla schopna kterákoli agentura zařídit. To všechno pouze díky komunikaci s místními lidmi a spolupráci s úřady. Nemám pocit, že bych se kdykoli během celého administrativního procesu cítil na konci sil nebo že bych se byť jen přiblížil nějaké slepé uličce. Vždycky byla možnost se na někoho obrátit, s někým se poradit a posunout se dál případně jinou cestou. Mimo administrativu se ale ani nám nepovedlo všechno zařídit dle původních představ - přáli jsme si mít původně na svatbě živou hudbu, z čehož jsme museli po změně lokace do zahraničí ustoupit. Chtěli jsme mít velkolepý a rozlučkový večerní tanec s ohnivou show, ale už jsme ho nestihli vypilovat. Co jsme neplánovali a tak nějak vyplynulo ze situace, bylo, že svatební den skončil vcelku brzy - kompenzovali jsme si jej ale ve dnech následujících.
Před pár měsíci jsme oslavili třetí výročí a navzdory všem překážkám stále cestujeme a užíváme si života. Každý rok létáme do Řecka a poznáváme nová místa. Korfu pro nás ale zůstane už navždy srdcovkou.
Jak se ti cestopis líbil?
Danny.709 procestoval 51 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Komu se to může týkat, opravdu jsem ocenil, jak Velký doktor Sunny využil své intuitivní vedení, schopnosti a dovednosti jako životní kouč a jeho empatii, aby mi přivedl mou spřízněnou duši zpět. Pro 100% bezplatné skutečné jasnovidce, poradce, který přivede zpět vašeho ex a vyřeší všechny vaše běžné problémy nebo neduhy. moje partnerka mě opustila kvůli nekonečným hádkám a hádkám a já jsem byl celé měsíce zničený a vrátil se mi štěstí, když jsem ji kontaktoval. Jediný doktor Sunny The Great je jediný, kdo vám může pomoci. Vyřešil můj problém za mě. Přivedl mého ex zpět do 48 hodin po konzultaci a láska a náklonnost byly zpět na svém místě a ještě zesílily. Kontaktujte velkého doktora Sunnyho e-mailem: drsunnydsolution1@gmail.com Můžete ho také přes Whatsapp na +2348082943805 .
Nevěřil bych, že tento druh "cestopisu" začnu číst a už vůbec, že ho dočtu do konce. Pro mne jiný svět, nedokázal bych si něco tak plánovitě nalinkovat. Možná mne oslovila ta odlišnost, určitě se mi líbilo to vaše nadšení a radost. Ať vám vydrží! Navíc bod za vyvážený poměr kritika/sebekritika a asi bych si dokázal představit zažít svatbu v Řecku či na Balkáně. Na závěr povzdech: Já bych se ženil, až bych brečel :-) ..... nebo aspoň šel za družici (tedy družičku).
Ahoj Dane. Jako vždy skvělý a informacemi naplněný cestopis. Přeji vám s Terkou plno krásných cest v životě. Daniela
Ahoj Danielo. Děkuji za zpětnou vazbu. Vážím si toho. :)
Ahoj všichni, chci se podělit o své úžasné svědectví o tom, jak mě velký kouzelník jménem DR WALE proměnil finančně, stále je pro mě těžké uvěřit, že nyní stojím miliony dolarů, jsem z Dánska a hraji loterijní hru už tak dlouho a nikdy jsem nevyhrál žádnou rozumnou částku, prohlížel jsem si věci online a narazil jsem na svědectví ženy, která vyhrála obrovské množství peněz s pomocí DR WALE, která se za ni modlila a dala jí výherní čísla, aby mohla hrát a překvapivě se její jméno objevilo mezi výherci vyhrála 38 milionů dolarů, takže jsem se také rozhodl zkusit štěstí, kontaktoval jsem DR WALE a také jsem ho požádal o pomoc a řekl mi, co musím udělat, což byl velmi snadný úkol což jsem udělal a druhý den poté, co se za mě pomodlil, mi dal nějaká čísla a řekl mi, že bych je měl jít hrát, takže jsem šel hrát čísla ráno a později jsem tam šel zkontrolovat výsledek. dostal jsem šok svého života, viděl jsem své jméno mezi vítězi, vyhrál jsem částku, o které se mi ani nesnilo, měl jsem otevřenou pusu a nevěděl jsem, co říct, jen chci, aby svět věděl, že existuje skvělá muž jménem DR WALE, pokud jste hráli loterijní hru a nikdy jste nevyhráli, poradím vám, abyste se obrátili na DR WALE o pomoc a slibuji, že vás nikdy nezklame, zde jsou jeho kontakty, WhatsApp/Viber/Telegram: +2347054019402 nebo e-mail : drwalespellhome@gmail.com