Švédsko - v zimě je to paráda
V krystalově ledové noci zíráme na jasnou oblohu a čekáme na zelené divadlo, zatímco z teepee je slyšet nádherný zvuk praskajícího ohně v malých kamínkách...
Cestopis z roku 2017 napsala Andrea Kaucká
Skandinávie byla, je a bude pro nás přitažlivou destinací. Naprostý protiklad toho, co si užíváme každoročně po několik měsíců – teplo a žhavé slunce afrického kontinentu. Švédsko bylo naším domovem pár let, nebo lépe, pár sezón s delšími dny. Vždy jsme se toužili na sever do zemí schoulených do tmy a šera se závějemi křupavého sněhu, kdy se na noční obloze objevuje taneční představení královny se zeleným závojem, jet podívat. Teď je ta pravá chvíle.
Dáváme si odvážný cíl, z domova až na Nordkapp, máme na to 14 dnů. Balení a příprava je hodně odlišná od té co známe. Dokončujeme kompletní kontrolu stavu auta. Kromě motorové části také kontrolujeme bezchybnou funkci bufíku – nezávislého topení, který se bude zaručeně hodit. V zimním období se ve Švédsku rtuť teploměru zastavuje většinou až hluboko pod nulou, podle předpovědí a informací od švédských přátel nás čeká opravdu pravá zima kolem -28 - -33°C. Zavazadlový prostor a každé volné místo se plní teplými spacáky a pořádně hřejivým oblečením. Nezapomeneme ani na zásoby k vnitřnímu prohřátí, ve Švédsku je alkohol dostupný jen ve speciálkách a je drahý, sousední Norsko ještě dražší.
Jih Švédska je v pohodě, přes den zatím i dost světla, silnice jsou v super stavu a suché, tak se nám vede v relativně krátkém čase se dostat daleko na sever. A najednou jsme v úplně jiné krajině, kolem nás bílo, pěkně se ochlazuje a komunikace jsou pokryté ledem. Zpomalujeme, míjí nás pár místních aut a já nechápu jak na takovém povrchu můžou svištět i přes 100km/h. Nechápala jsem to do té doby, než jsem objevila na jejich pneu hroty. Hromadně přehodnocujeme plán, chceme si cestu užít, nejsevernější cílovou destinací je tedy Kiruna.
Romantika v teepee
Rezervace přes airbnb, poblíž Jokkmokk - cena 25eur osoba a noc včetně přepravy zavazadel a osob skutrem
Zhruba 300km jižně od polárního kruhu se setkáváme se Svenem, našli jsme jeho nabídku na airbnb, když jsme hledali něco spešl. Parkujeme našeho transportéra na krajnici hlavní silnice a na skútrech s potřebnými věcmi se vezeme laponským lesem k jezeru, kde se do třpytivého svitu měsíce tyčí několik teepee. Teploměr ukazuje minus 24°C. Ve velkém špičatém stanu z pevného kanvasu jsou rozprostřené nádherné husté sobí kožešiny a uprostřed postavená kamínka, která nám vyhřívají romantickou ložnici. René se obětoval a venku na ohni v krystalově ledové noci griluje pěkné tlusté rampsteaky, já se procházím po velké bílé pláni, kde uprostřed je tmavý flek. Jdu blíž abych zjistila, že to je díra pro milovníky tzv. Ice fishingu“, vytesaná do několika centimetrového ledu, pod nímž se skrývá ledově temná hlubina. Užíváme si naprostého klidu nespoutané divočiny. Od samého počátku vyhlížíme na obloze zelené rodeo. Prý jsme jej o den minuli, říká Sven, ale měli bychom mít štěstí severněji. Nejvhodnějším obdobím pro pozorování Aurory Borealis je prý březen. Ráno vylézáme ze spacáků jako kdyby se z larvy klubal motýl. A i když od nosu ulamujeme rampouchy, tak jsme nadšení. Byl to skvělý zážitek.
Mrzlo až praštilo, ale steak jsme si nenechali ujít
i přesto, že venku bylo minus 24, uvnitř bylo jako v klícce
Mother of pearl
Z romantiky zpátky na ledové šílenství. Auto na silnici kupodivu pěkně sedí, tedy pokud se nepřihodí nějaká nečekaná událost, jako je masivní sob přebíhající silnici nebo ostrá zatáčka. Horší to je s námi, jen těžko se na uhlazené ledové krustě držíme, ale chtíč zvěčnění fotogenické krajiny, i když zahalené do šera, není potlačen ani mnoha pády. Čím více směřujeme na sever, tím více se dny krátí. Není slunce, není pořádného denního světla. Pro usedlíky to musí být velice náročné na psychiku, v zimě téměř tma a mrazy až k -50°C a v létě zase naopak neustálé denní světlo a slunce nad obzorem.
A překračujeme polární kruh
Auto na ledu celkem sedělo, ale když člověk vystoupil, sotva se udržel
Bell tower
Kiruna kyrka - největší dřevěná stavba ve Švédsku. Novogotický kostel postaven ve 1912
Sob na cestě i na talíři
Ubytování kemp Alta, Kiruna - bylo nás 8 a celá stuga s kuchyní a prostě se vším byla za 1950 SEK za noc a všechny osoby (4980,-Kč)
Po pár dnech dorážíme do cílové destinace, Kiruna. Velké důlní město na severu Švédska s okolím plným jezer, vesniček kočovných Sámů a mnoha stád okatých sobů zasazené do divoké krajiny. Ve městě si kupujeme kila sobího a losího masa, přihazujeme k tomu i medvědí klobásy, „surstroemming“ (fermentovaný sleď s velmi výrazným aroma), „tunbrod“ (podobný knackebrotu) a ubíráme se do klidného resortu nedaleko od města. V jedné z červenobílých chatek „stuga“ s vybavenou kuchyní a velkým krbem, na břehu zamrzlého jezera uprostřed lesů zůstáváme několik dnů. Zasněžená Skandinávie je nádherná a sem nahoru po ledové silnici jsme přijeli, abychom spatřili Auroru a užili si severských tradic a zábavy, bez toho také neodjedeme. Je zase o několik stupňů chladněji, -30°C, ale není to tak nesnesitelné. Pro auto je to horší, v noci teplota klesne ještě níže a to není dobré. Trpí nejen baterie, tak alespoň tu bereme do tepla. Kopírujeme místní, kteří ví, co podniknout a auto lépe chránit.
Když máte chuť na relax
I přesto, že je zima a téměř celý den minimálně šero, nenudíme se. Na zamrzlém jezeře je velká tzv. plovoucí sauna. Prostorný srub uprostřed s velkým poklopem, kudy důkladně prohřátí návštěvníci přímo ze žhavé lavičky skáčou do ledového jezera, aby se příjemně zchladili. Po mrazivých výletech nám takový luxus sedne. Abychom na konci našeho pobytu nemuseli auto od země odsekávat, zahřejeme ho alespoň na cestě do Jukkasjärvi. Zajímavá to vesnice kde žije 900 lidí a zhruba 1100 pejsků. (tak nevím kdo koho potom chodí venčit ;-) )
Smraďoch na talíři
Přijíždíme na plné parkoviště, toulá se tu moc turistů. Já vím moc dobře, proč jsem nikdy nebyla účastníkem zájezdu. Za rohem je restaurace a většinou tam mívají nějakou zajímavou nabídku dobrot severské krajiny. Tentokrát buffet "All you can eat za 10 eur" . Necháme se zlákat bohatým a především voňavým švédským bufetem, v pohodě tak přečkáme nával autobusů.
Za mého pobytu ve Skandinávii jsem si oblíbila i ty ukrutně zapáchající avšak delikatesní sledě - surströmming. Tradice výroby „silně aromatické kvašené ryby“ má kořeny již v 16 století. Jaké měli možnosti konzervovat potraviny na horší časy? Třeba sušením nebo také právě nasolením. Avšak v době války bylo soli nedostatek, a tak lidé museli množství soli ke konzervaci sleďů omezit, čímž se nastartoval proces fermentace. Jak tedy vyrábí tuto lahůdku? Na jaře vylovené sledě očistí, nasolí a uloží do velkých nádob. Nastartuje se proces kvašení a zrání. Po několika měsících, v srpnu, jsou připravené pro labužníky. Třetí srpnový čtvrtek se pak slaví začátek sezóny tzv „surströmmingspremiär“. A to je také dnem od kdy se surströmming může oficiálně prodávat. Tradičně se servíruje s bramborem vařeným ve slupce a švédkým chlebem tunnbröt.
Na bufetovém stole najdeme kromě oblíbené hrachové polévky, také kousky uzeného lososa, marinovaný losos s hořčičnou omáčkou, mnoho zeleniny a salátů, sobí gulášek, grilované losí steaky, köttbullar s tmavě hnědou omáčkou a bramborové přílohy. Nechybí ani chleba, kterému díky nasládlé chuti, jsem nikdy na chuť nepřišla.
Později odpoledne lidí ubývá, máme na prohlídku větší klid.
Je libo apartmán nebo vodka na ledovém baru?
V malé vesničce, na břehu řeky Torne, stojí rozlehlý dechberoucí resort. Není však ledajaký, je z ledových tvárnic a v letních měsících se po něm slehne zem. Již 30 let se na stavbě podílí spousty designerů, architektů, techniků a především umělců s nevyčerpatelnou fantazií, kteří dbají na to, aby každoročně návštěvníky oslnili unikátností. Celý komplex má několik samostatných staveb. Různě dekorované pokoje jsou pod jednou střechou, samostatně stojí bar a dílny. Celá tato nádhera zabere téměř šest týdnů ji postavit, a to jen na několik zimních měsíců.
Proplétáme se bludištěm uliček a s úžasem si prohlížíme jednotlivé pokoje. Základ je všude stejný, na velké ledovém pódiu pokrytým sobími kůžemi je postel, dekorace a styl pokaždé jiný. V jednom postel střeží obrovská sloní hlava, vedle pyšný páv, v jiném jsou zástěny s abstraktním zdobením a v dalším Vás do postele doprovodí zástup oveček. Fantazii se při realizaci meze nekladou a „ledořezbáři“ si zaslouží obdiv i uznání. Chuť na nocleh v ledovém království za minimálně 200eur si necháme zajít, ale pěkně chlazenou vodku na ledových barových stoličkách si dopřejeme.
Chlupatí mazlíci
Cena psího spřežení 1500. Sjednáno přímo v kempu Alta
Zapřahujeme pět psů Husky, v předu je leader a tempař, uprostřed týmový kus, v našem případě mazel a dovolenkář, a v zadu tahouni. Psi jsou úplně nadržení na pořádnou jízdu! Vyjí, štěkají, poskakují a snaží se dát sáně do pohybu. I když stojím na brzdě, dá mi dost práce trhání se sáněmi ustát. Nakonec povoluji a společně uháníme po zamrzlém jezeře kamsi do divočiny. Naplňuje mě blažený pocit, užívám si jízdy s přírodním „pětiválcem“. Mráz ošlehává tváře, vlasy vlají, pod sáněmi křupe sníh a nad hlavou nám září záře mrazivé oblohy – Mother of Pearl cloud. Hraje všemi narůžovělými, nažloutlými i namodralými odstíny. Alespoň malé ukonejšení za zelené rodeo.
Psí spřežení táhnoucí sáně se v arktických oblastech používá více než 9000 let. Umožňovali obyvatelům zdolávat vzdálenosti a zásobování těžko dostupných koutů. Fungovali i jako pošťáci a doprava pro lidi. Od 20století s příchodem sněžných skútrů a lehkých trucků, fungují jako tradiční dopravní prostředek jen na dalekém venkově, jinde jej využívají jako zážitkovou aktivitu pro návštěvníky nebo se hojně pořádají závody. První závod se jel v roce 1908 na Aljašce a postupně se stal oblíbeným sportem nejen pro milovníky psů, ale hlavně pro psy samotné po celém světě. Každý jednotlivý pejsek se rozskáče radostí, když zahlédne potencionálního mašéra a co teprve když na sobě ucítí postroj? To s nimi nevydržíte.
Kdykoliv zastavíme, náš prostřední mazel jakoby jej něco štíplo, skáče, štěká a ohlíží se po nás pohledem „Tak honem, zase jedem!“. A pak když se rozjedem, stichne a ťape si rozhlížejíc se po okolí jak turista na Václaváku. Tři hodiny s krátkou přestávkou na pomazlení a ti psi toho nemají dost? My sice také, ale jedem dál...
Ať se práší za kočárem
Cena jedné jízdy cca 4-6 hodin 1100 SEK osoba při plném obsazení skútru, jinak 1500 SEK (cca 2800,-Kč)
I když se zdá, že ve tmě a extrémní zimě, jaká na severu panuje, se toho moc dělat nedá, tak věřte, že dá.
Oblékáme tlusté overaly, teplé pevné boty, rukavice, na hlavu helmy a usedáme na sněžné skútry. Jedno kolečko po jezeře a šup do lesa. Je to super, na budíku po jezeře kilínko, asi jsem se měla narodit jako mužský. Na kopci nad městem si dáváme horký čaj a čekáme na polární záři. Zase nic. Na skútru si dávám repete, ale večer toho máme dost. Po večeři a dvacetiminutovce spánku se zavřeme do sauny.
Kde se vzala tu se vzala
Sauníme se a smutně přijímáme skutečnost, že na tu zelenou potvoru budeme muset přijet jindy. Najednou se rozlítnou dveře a nahatý Američan ječí: „Dělejte, už je to tady! Rychle ven!“ Dereme se ven a zíráme na oblohu. Asi dvanáct naháčů poskakuje na zamrzlém jezeře kolem sauny s pivem a foťákem v ruce. S otevřenou pusou a ve tváři s výrazem blaženosti pozorujeme půlhodinové představení tančící Aurory Borealis. „Tak jsme se přeci jen dočkali“, spokojeně si povzdechnu. Je to nádhera. Mise naplněna a my můžeme jet směr domov.
Dramatickými fjordy zpět do rušné civilizace
Švédsko je relativně jemná krajina s lesy, jezery a pláněmi. Zato sousední Norsko je jiné. Svou imponující scenérií dokáže uchvátit každého. Hory, kopce, pláně a hluboké srázy padající do bouřlivých vod severního moře. Bělostnou krajinu tu a tam osvětlují pouliční lampy, dodávající nádech romantiky. Stále je málo denního světla, na poznávačku to moc není. Plán byl Norskem jet zpět domu, mysleli jsme si, že to bude v pohodě, ale zmýlili jsme se. Klikatá silnice objíždějící malebné fjordy pokrytá ledovkou velmi zpomaluje. V některých serpentinách jedeme krokem, jak jinak, když se chceme udržet na silnici. Nemáme moc času na zastávky, i tak se nám poštěstí další představení Aurory nad skalisky jedné zátoky. Čas se krátí a tímto tempem bychom se domu včas nedostali. Vzdáváme to a přejíždíme napříč Norskem i Švédskem na východní pobřeží, kde to zlehka připomíná brzké jaro a tudíž naše syncro může přidat plyn. Nakonec se po 14ti úžasných dnech vracíme zpět domu a už nyní víme, že se za polární září brzy vrátíme.
A co Vy? Neláká Vás zažít tu skandinávskou romantiku také?
Jak se ti cestopis líbil?
Andrea Kaucká procestovala 30 zemí světa světa, nejvíce Afriku a Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil13 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Dobrý den, v jakém měsíci jste tam prosím byli? Děkuji
Úžasné. Fakt. Ale ta cesta musela být perná.
Dekuji 🙂. Na silnici se jede dobre, pokud nic neprekrizi cestu... to pak je teprve huste 😁
Parádní cestopis. I ty z Afriky!
Děkuji, Jardo :-)
Švédsko autem by šlo i teď, co?
Ti teď nevím, s těmi jejich omezeními v Německu a tak si nejsem jistá, zda se tam člověk dostane. Ale upřímně, jela bych tam spíše v březnu, delší dny a Aurora je prý dost často. Když se nedostanu do Afriky, tak pojedeme na sever, aspoň na skútry, běžky, saunu a prostě za pořádnou zimou :-)
No tak tu Auroru můžeš vidět i v Leningradu a pak si udělat výlet třeba do Murmansku...
Paráda, hned bych jela 🙂
Super, moc pěkný, Švédsko je super! 🤍
Děkuji. Švédsko, vůbec sever je nádherný. Tam se cestuje i v létě i v zimě skvěle :-)
Dobrý den, v jakém měsíci jste tam prosím byli? Děkuji
Dobry de DS, jeli jsme pres Vanoce a Silvestr. Ale priste pojedu spis brezen, nebo unor. (Delsi dny)