1. Cestopisy
  2. Afrika
  3. Tanzanie
  4. Tanzanie a Zanzibar 2018

Tanzanie a Zanzibar 2018

Africké safari a ostrov koření v jednom
Cestopis z roku 2018 napsal Tomáš Cibulka

Proč zrovna Tanzanie?

Pokud chcete do Afriky na safari, možností je hned několik. Vedle Tanzanie jsou to především Keňa, Botswana, Jihoafrická Republika a třeba také Uganda. Je škoda letět takovou vzdálenost, podívat se na pár zvířat a letět zpátky. Proto je ideální safari zkombinovat ještě s nějakou další aktivitou, ať už je to třeba jen "válení se" na pláži. A právě proto u nás nakonec zvítězila Tanzanie a ostrov Zanzibar, který je v posledních letech hodně oblíbenou destinací pro zimní dovolenou za teplem.

Jak naplánovat safari?

Existuje samozřejmě několik možností, jak si celý výlet zorganizovat. První možnost je koupit si zájezd už v Česku se vším všudy, to samozřejmě jako zkušený cestovatel odmítám :) Druhou možností je zajistit si sám dopravu na místo a safari si předem zajistit přes internet. Poslední možnost je zařídit si safari až přímo na místě. U nás nakonec vyhrála druhá možnost a pokusím se vysvětlit její výhody. Před samotným plánováním je třeba zohlednit následující:

  • jaká zvířata bych rád viděl?
  • kdy chci jet?
  • na kolik dní?
  • kolik jsem ochotný utratit?
  • kolik vás jede a chcete soukromé safari?

 

Na internetu existuje celá řadu webů, přes které lze rezervovat safari. Osobně se mi nejvíce líbil https://www.safaribookings.com. Obsahuje spoustu informací o jednotlivých národních parcích včetně toho, jaká zvířata v parku můžete potkat v závislosti na ročním období a s jakým počasím se dá zhruba počítat. V našem případě jsme tedy chtěli vidět samozřejmě co nejvíce druhů zvířat během února až března a hledali jsme spíše levnější safari do třech dní. Skupina 4 lidí je tak akorát vhodná na soukromé safari. Napsal jsem tedy své požadavky a poslal na několik agentur a postupně mi začaly chodit nabídky. Doporučuji dost důkladně přečíst itineráře jednotlivých zájezdů, občas tam může chybět nějaká důležitá věc a také komunikovat s agenturami, nechat si případně něco vysvětlit a upravit program podle svých potřeb a samozřejmě je potřeba také vyjednávat o ceně. Bohužel, velká část celkové ceny je dána fixními poplatky (vstupy do parků), takže moc velkou slevu očekávat nelze.

Poté, co jsme si nakonec vybrali agenturu AAA Express Adventure, musel jsem poslat zálohu ve výši 30% celkové částky, což bylo 570 dolarů. Upřímně, nebyl jsem úplně nadšený z toho, že mám poslat poměrně dost peněz chlápkovi, který si říká Jalala a se kterým jsem si vyměnil jen pár e-mailů. K tomu úžasný poplatek za mezinárodní převod a už nezbývalo než doufat, že Jalala skutečně existuje.

A teď, jak se tam dostat?

Měli jsme koupenou zpáteční letenku na Zanzibar se společností KLM s poměrně divokou kombinací přestupů (Vídeň - Amsterdam - Nairobi - Zanzibar a zpět potom Zanzibar - Dar Es Salaam - Amsterdam - Vídeň) za docela rozumnou cenu, ale problém byl v tom, že naše safari začínalo ve městě Arusha někde uprostřed Tanzanie. Na této trase létají jen malá letadla a existuje poměrně dost společností, ale ceny za poměrně krátký let jsou dost vysoké. Zpáteční letenka vycházela minimálně na 6000 Kč. Nakonec se mi podařilo objevit suverénně nejlevnější letenku, a to za 75 dolarů (směr Zanzibar - Arusha). Jednalo se o společnost Flightlink, která má podobně jako většina ostatních lokálních aerolinek reputaci asi jako ČSA za vedení Luftjardy Tvrdíka, ale mají docela hezký web: https://www.flightlink.co.tz/ a docela snadno se tedy dají koupit letenky. Problém je, že letenka nazpět byla podstatně dražší a cena začínala na 200 dolarech. Proto jsme se rozhodli, ze cestu zpět si vyřešíme jinak... aby to bylo pestré, tak kombinací autobusu a trajektu.

 

Ideální by byla kombinace letu na Zanzibar a zpáteční letenky z mezinárodního letiště Kilimanjaro, které se nachází jen kousek od Arushi, odpadla by tak náročná cesta zpět na ostrov...

Začínáme: Stone Town

Letiště na Zanzibaru je dost tragické (už se staví nové), ihned po příletu jsme museli projít přes imigrační kontrolu. Je potřeba vyplnit formulář s naprosto zbytečnými údaji a zaplatit úředníkovi 50 dolarů. Pak jsme se přesunuli před budovu a hledali někoho, kdo by nás uprostřed noci odvezl na hotel. Odvoz jsme měli zajištění přímo z hotelu, ale zabralo dost času najít našeho řidiče mezi ostatními rádoby taxikáři.

Hned ráno jsme se vydali na prohlídku Stone Townu, tedy centra Zanzibar City. Město s typickou koloniální architekturou je známé jako rodiště Fredy Mercuryho, avšak místní na něj až tak hrdí nejsou vzhledem k tomu, že homosexualita je v zemi nelegální. Naše první kroky mířily k muzeu otroctví, neboť i to je důležitá součást historie celého afrického kontinentu. Pak jsme šli hledat směnárnu. Nejen, že na Zanzibaru je snad jen 1 bankomat, ale i směnáren mají opravdu málo, a tak nám to dalo celkem zabrat. Ve městě se nenacházejí nějaké zásadní památky, snad kromě pár kostelů či mešit, jeden den na prohlídku je určitě dostatečný. Na večeři jsme si zašli do etiopské restaurace, kde podávali tradiční etiopské jídlo. Zvláštnost této kuchyně není ani tak v chuti, jak ve způsobu servírování a samotné konzumace jídla. Nedostali jsme totiž příbory, ale jen kus něčeho, co připomínalo obinadlo či snad roli toaletního papíru. Ve skutečnosti to byla placka zvaná injera, která se připravuje z teffu (místní plodina, údajně bohatá na bílkoviny a různé vitamíny a navíc bez lepku). Pomocí této placky jsme si pak nabírali zbytek jídla a spolu s plackou jedli. Upřímně, tento způsob konzumace jídla nemám rád, chce to trochu cviku, ale stejně nakonec jím de-facto jen rukama, protože jsem si celou injeru snědl. Občas je třeba zkusit něco nového...

Ještě malé jazykové okénko. Všude na vás budou pokřikovat "Jambo", což je zkrátka pozdrav (ale zdraví tak většinou cizince), další důležitá fráze "Hakuna Matata" znamená něco jako "žádný problém" a dost často ještě uslyšíte "pole pole", což znamená "pomalu"...

Kurzovní lístek (ve Stone Town lepší kurzy než v Nungwi mimochodem...)
Etiopské jídlo
Muzeum otroctví

Safari

Další den nás opět čekalo brzké vstávání a cesta na letiště. Přijeli jsme k terminálu pro místní lety, který byl ještě více punkový, než ten mezinárodní. Nikde ani zmínka o tom, jestli let FL06 odletí a kam se máme jít vlastně odbavit. Na internetu kolují zvěsti, že dost často se stává, že jsou lety zrušeny. A tak jsme čekali, až konečně začal check-in. Palubní lístky nám vypsali hezky po staru, tedy ručně. Pěšky jsme si přišli až k letadlu. Dohromady nás letělo asi 10, takže opravdu malé letadlo, které nemá ani přetlakovou kabinu a může tak letět maximálně přibližně ve výšce 5 kilometrů. Cestou jsme míjeli pohoří Kilimanjaro s nejvyšším vrcholem celé Afriky (Uhuru) a zanedlouho přistáli v Arushi na něčem, čemu místní říkají letiště. Ona Arusha není úplný zapadákov a ani to letiště není až tak malé. Jednou zde omylem přistál Boeing 767 mířící na Kilimanjaro Airport a pak měli co dělat, aby mohli vůbec odletět, protože dráha je asi jen kilometr a půl dlouhá. Před sebou jsme měli celý den v centru hlavního města safari-turismu. Na každém kroku se nám místní snažili prodat safari, ubytování nebo jen suvenýry. Afričané jsou dost neodbytní, ze začátku si hrají na kamarády. Když jim řeknete, že už vše máte a nic od nich nekoupíte, začnou být agresivní a je dost těžké se jich vůbec zbavit. Nakonec jsme byli moc rádi, jakmile pro nás přijeli z hotelu a my jsme mohli utéct z centra města. Je dobře, že jsem safari zařídil dopředu, protože kupovat to přímo v Arushi, člověk by těžko mohl porovnávat jednotlivé nabídky. Pokud totiž projevíte zájem, už se od vás dotyčný nehne. Jinak Arusha leží na úpatí hory Meru, která je takovým menším bratříčkem Kilimanjara a alternativou pro výšlap, pokud si netroufnete na nejvyšší horu Afriky. Záběry z přeletu Zanzibar - Arusha najdete v první polovině mého videa: https://youtu.be/j7crrOSBxus

Palubní lístek...
Naše letadlo
Kilimanjaro

Následující ráno se před hotelem objevil Jalala. Přijel jen pro to, aby od nás vybral zbytek peněz a přidělil nám řidiče (Salvator) a kuchaře (Zablo). A tak začala naše pouť africkou divočinou. První den nás čekal národní park Lake Manyara. Jak již název napovídá, uprostřed parku je jezero a jako takový bonus je plné plameňáků. Až k nim se ale dostat nedá, a tak jsme viděli jen úzký červený pruh někde v dáli na břehu jezera. Cestou jsme pozorovali například hrochy nebo žirafy. Večer jsme se ubytovali kousek od parku nedaleko městečka Mto wa Mbu v kempu Panorama s fantastickým výhledem. Bydleli jsme v takovým mini-domcích z hlíny, ve kterých bylo v noci dost vedro, ačkoliv venku díky vysoké nadmořské výšce bylo už docela chladno. V kempu přenocovalo hned několik výprav. Každá z nich měla svého kuchaře, který si vezl s sebou veškeré vybavení a zásoby. V Africe se totiž vše dělá tak, aby na tom mohlo dělat co nejvíce lidí, ačkoliv z pohledu produktivity práce to nedává smysl. Večer byl v kempu dokonce nějaký zábavný program akrobatů a tanečnic z místní vesnice a musím uznat, že jejich vystoupení vypadalo profesionálně.

Lake Manyara
Z hrocha člověk vidí jen kousek...

Na safari si vemte dalekohled a foťák s teleobjektivem (já měl 55-300mm) a vhodné oblečení (modrá barva není vhodná, přiláká mouchy tse-tse)

Druhý den safari nás čekal kráter Ngorongoro. Toto místo je unikátní hned z několika pohledů. Za prvé, jedná se o kalderu, tedy kráter, který vznikl explozí sopky a jejím následným zhroucením vlastní vahou. Za druhé, zvířata žijí uvnitř kráteru a nemigrují, jak je tomu zvykem ve zbytku Afriky. Ngorongoro je tedy ideální pro návštěvu ve kterékoliv roční době. A skutečně tento park byl nejlepším zážitkem celé naší safari. Z Velké pětky se nám nepodařilo narazit pouze na levharta, ale viděli jsme lvy, vodní buvoly, slony a z dálky i jednoho nosorožce, což bylo velké štěstí, v celém kráteru jich žilo už jen 37. Někdy se uvádí, že do Velké pětky patří místo levharta hroch, a tak si můžeme namlouvat, že jsme Velkou pětku vlastně viděli. Místo levharta jsme ale viděli geparda, což je také velká kočkovitá šelma, kterou člověk jen tak v lese nepotká. Úžasná byla také podívaná na obrovská stáda pakoňů a zeber, řádově se jedná o desítky tisíc kusů. Ngorongoro není národním parkem, ale "Conservation Area", do UNESCO je tato oblast zapsána nejen jako přírodní, ale také kulturní dědictví. Žijí tady totiž vedle zvířat také Masajové. K nim do chýše se turisté mohou taky podívat, připravit si však musí několik (desítek) dolarů.

 

Stádo zeber
Lvice
Zebra
Gepard
Vodní buvol
Pohled do kráteru Ngorongoro z jeho okraje

Pokud by někoho zajímalo, k čemu je vlastně dobré mít na safari vlastního řidiče/průvodce, tak je to hlavně proto, že bez něj by vás tam nejspíš ani nepustili a kdyby jo, kdo by vám pak vysvětlil rozdíl mezi gazelou Thomsonovou a Grantovou?

Třetí den a poslední park - Tarangire. Říká se mu také "domov slonů" a ne nadarmo. V celém parku jich žije asi 20000 (popravdě už nevím, odkud mám to číslo, tak snad nekecám), a tak v pokročilejší fázi dne už to bylo podobné jako v Norsku s vodopády... byly prostě všude. Kromě toho žirafy a dost druhů ptáků včetně tukana nebo pštrosů. Kdybych měl zhodnotit safari jako celek, tak je to určitě super zážitek, ale rozhodně bych více než tři dny nechtěl. Za prvé, časem už se to začíná dost opakovat a za druhé, celá ta myšlenka nahánět divokou zvěř autem a myslet si, že jim to nevadí, se mi nějak nepozdává. Asi bych taky nebyl rád, kdyby před mojím domem neustále čekali paparazzi. Vidět divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí je hezké, ale otázkou je, do jaké míry je to ještě vlastně přirozené prostředí. A ještě malá poznámka na závěr. Očekává se, že každému v Africe, kdo pro vás cokoliv dělá, musíte dát spropitné. Takže 10% řidiči, 10% kuchaři, dokonce jsem někde četl, že i v kempu by byli rádi, kdyby jim tam člověk něco nechal. Je dobré s tím počítat, ale na druhou stranu si i Afričané musí uvědomit, že ty částky jsou poměrně vysoké a porovnám-li to s příjmy u nás, tak jen na spropitném si mohou vydělat víc než někteří lidé u nás. Záběry ze safari jsou zhruba v druhé polovině videa: https://youtu.be/j7crrOSBxus

 

Pštrosi
Tukan
Žirafy
Sloní rodinka

Zajímavé jsou v Tanzanii značky piv: Kilimanjaro, Safari, Serengeti nebo třeba Tusker (tusk = kel)

Jak se dostat zpátky na Zanzibar, když je 200 dolarů moc? Autobus za 18 dolarů a trajekt za dalších 25 jsou zajímavou alternativou, celá ta sranda ale stojí navíc jeden den času. Autobus byl klimatizovaný (až příliš), ale čistý a pohodlný. V Tanzanii mají pěkné silnice, určitě velké překvapení a v porovnání s námi se nemají za co stydět (ba právě naopak, stydět bychom se měli my). Cesta do Dar Es Salaamu, tedy hlavního města Tanzanie, trvala asi 12 hodin (z toho tak polovinu posledních několik kilometrů). Dar Es Salaam je totiž opravdu velké město (přes 4 miliony obyvatel), špinavé, s horkým a vlhkým podnebím. Hotel bez klimatizace, no další těžká noc... Zpět na Zanzibar jezdí řada trajektů, je to samozřejmě obrovský business, a tak se kolem vás u přístavu motá milion lidí a každý se snaží vám prodat lístky. Pak samozřejmě vám chtějí pomoct s batohem. Dlouho jsme se bránili, až nakonec nám batohy takřka vyrvali z rukou s tím, že oni jsou oficiální portýři a je to v ceně. Tak nás dovedli jen několik málo metrů do klimatizované "VIP" části lodi a čekali. Dlouho jsem jim vysvětloval, že jim nic nedám, protože jsem o jejich služby nestál, ale byli neodbytní. Po deseti minutách dostali pár drobných, ale jen proto, aby konečně odešli. Takže z toho plyne poučení, svůj batoh nedávat z ruky (samozřejmě, pokud bych o službu měl zájem, tak proč ne).

Místním dětem turisté obvykle vozí různé bonbony. Mladší jsou z nich nadšené, starší by raději "money". Horší je, když máte méně sladkostí, než je v okolí dětí, a tak to dopadne skoro vždycky...

Zpátky na ostrov: Crazy Man

Zpět na Zanzibaru jsme si vybrali jako naše útočiště pro následující dny městečko Nungwi na severu ostrova, kam jsme se nechali zavést autem (chce to trochu vyjednávání, rozhodně nepřistupujte na první nabídku, dá se dostat na 20-25 dolarů za auto, ale původní nabídka byla kolem 60). Přes Booking jsem zarezervoval pokoje v hotelu/hostelu Homeland Swahili Lodge. Dnes už na Bookingu není, protože majitel je tak trochu blázen a někteří hosté si stěžovali. Majitel si skutečné nechá říkat "Crazy Man" a má takovou zvláštní povahu, ale bydlení u něj bylo suverénně nejlevnější s rozumnou kvalitou. Nicméně na internetu je spousta recenzí, některé pozitivní, jiné negativní, pozor by si měly dát zejména ženy cestující samy a také černoši. Ačkoliv je Crazy Man tmavé pleti, černochy nechce ubytovat. Homeland Swahili Lodge je trochu dál od pláže, to je pravda, ale zase s možností odvozu a ani pěšky to nebyl až takový problém. Pláž v Nungwi byla opravdu pěkná, jen na Zanzibaru to s koupáním a mořem obecně není tak jednoduché. Může za to velký rozdíl mezi přílivem a odlivem, který v některých místech může znamenat, že moře se takřka ztratí z dohledu a koupat se tedy dá jen za přílivu. Tento efekt je ještě výraznější na východě ostrova. Během odlivu si člověk musí dávat pozor hlavně na mořské ježky, ale zato může objevit překrásné hvězdice. Ale jinak je pláž s bílým pískem docela hezká a moře má krásnou tyrkysovou barvu. Problémem místní pláže je množství otravných Afričanů, kteří nabízí předražené výlety lodí, prodávají různé cetky nebo kokosy. Během našeho pobytu na Zanzibaru jsme nakonec zůstali jen v Nungwi, jen jednou jsme se podívali i na pláž Kendwa, případně šli na severní cíp ostrova, ale nejlepší pláž byla stejně ta, kterou jsme měli nejblíž.

 

Hvězdice
Pláž v Nungwi
Na pláži klidně potkáte i krávu
Homeland Swahili Lodge

"I have a special message for people from Public Czech", řekl Crazy Man a přinesl nám láhev se zbytkem slivovice...

Ostrov koření

Ještě jednou jsme si udělali výlet do Stone Townu, tedy do města na šafrán a trochu toho zázvoru. Protože jsme jeli bez zavazadel, tak jsme využili místní dopravu, což jsou menší autobusy, do kterých se vejde překvapivě dost lidí a skoro nic nestojí. Koření je velkým turistickým lákadlem. Kromě toho, že si můžete koření koupit, tak vás lákají i na různé "spice tours", což jsou spíše takové turistické pasti, jak už tomu bývá. Podobně jako třeba návštěva Jozani Forrest poté, co člověk absolvuje safari, tak už není tak lákavá. Ale zpět ke koření. V jedné vedlejší uličce jsme narazili na prodavače, který měl docela dobré ceny a hlavně byl sám, a tak jsme si mohli v klidu nakoupit, aniž by nám do toho kecalo dalších 10 lidí okolo. Co se týká cen koření nebo suvenýrů, tak jsou dost vysoké a vyplatí se smlouvat, i když ne vždy se to podaří. Místní kolikrát raději neprodají nic, než by dali drobnou slevu. Takový obchod většinou poznáte tak, že je vše zaprášené a je jasné, že tam zboží leží už nějaký ten pátek.

 

I takto vypadal místní autobus...
Interiér autobusu

Vtipné je, že když už máte batoh plný koření a prázdnou peněženku, tak vám další a další domorodci chtějí prodat další koření. Jakmile jim řeknete, že už nic kupovat nechcete, tak vám odpoví: "Tak nic nekupuj, stačí, když mi dáš peníze!"

Želvy a šnorchlování

Co jiného dělat v Nungwi? Navštívili jsme místo kousek od majáku, kde se chovají želvy (karety pravé a obrovské). Za normálních okolností by totiž nepřežily, a tak se jim zkrátka musí trochu pomoct. Nejprve jsme mohli želvy krmit a dozvědět se, jak to vlastně vše funguje. Pak jsme se chtěli přesunout na zdánlivě zajímavější místo - lagunu, kde člověk může přímo se želvami plavat. Upřímně, toto místo mě osobně tak nenadchlo, byla to dost tmavá laguna se špinavou vodou a ještě to bylo slušně zpoplatněné. Takže mě jako člověka rozmlsaného tím, že si v Indonésii plaval se želvami v otevřeném moři a zadarmo, tohle trochu zklamalo. Obecně, co se týká šnorchlování a želv, existují na Zanzibaru následující možnosti: Prison Island (kousek od Stone Town, suchozemské želvy) a Mnemba Island (šnorchlování). Nebyli jsme ani na jednom, já měl druhou část dovolené rýmu, a tak jsem šnorchl tentokrát ani nevybalil :(

U tohoto majáku najdete želvy...

Jídlo

Místní vařit docela umí. Překvapivé je, že je lokální kuchyně dost bohatá na maso. Vždycky jsem si myslel, že v těchto končinách bude maso velká vzácnost, ale opak je pravdou. Vhodnou alternativou jsou ryby (já zkusil jen tuňáka, protože jaksi rybám na 100% nevěřím po posledních zkušenostech z Indonésie). Specialitou Zanzibaru je tzv. Zanzibar Pizza, takový mix všeho možného (maso, zelenina, vejce, sýr) zabalený do těsta a osmažený z obou stran. Přímo v Nungwi se dá koupit levně "na kruháči" uprostřed vesnice (na Google se dá najít jako Al Manna). Vlastně je to dost podobné roti na Srí Lance, pokud bych to měl k něčemu přirovnat. Jinak kuchaři se tady sice vždy pěkně oblečou, aby opravdu vypadali jako světoví šéfkuchaři, ale příprava jídla dost vázne a obvykle trvá klidně i hodinu (všechno je zkrátka pole-pole nebo-li pomalu). Hned první den na Zanzibaru jsme si na pláži nechali ručníky a šli na oběd a než jsme se vrátili, už nám věci málem odnášel příliv.

Náklady a ceny

37 000 Kč. To jsou celkové náklady na osobu za celé dva týdny. Z toho nejdražší byla letenka za 11 500 Kč, následovalo safari za nějakých 11 000 Kč a zbytek, tedy asi 15 000 Kč padlo na ubytování, jídlo, místní přepravu (včetně letenky Zanzibar - Arusha), vízum, případně očkování (žlutá zimnice) a drobné suvenýry. Je to tedy docela dost v porovnání s Asií je to určitě dražší destinace a to si myslím, že spoustu věcí jsme zvládli fakt levně. Orientační ceny:

  • levné jídlo (Zanzibar pizza): 5000 TZS
  • normální jídlo: 10 - 25 000 TZS
  • lepší večeře: 30 000 TZS a víc
  • pivo v obchodě: 4000 TZS
  • 1 TZS (šilink) = 0,01 Kč

Zhodnocení

Zanzibar spolu se safari v Tanzánii je dobrá kombinace pro zimní dovolenou. Pro mě osobně je ale Afrika stále až za Asií a to z několika důvodů: Afričané vám nedopřejí chvilku klidu, i když prostě nemáte náladu, nechcete nebo prostě ani nemůžete, stále vás do něčeho nutí a vidí ve vás jen chodící peněženku. Afrika je dražší, zatímco kvalita služeb obecně horší, i když dostatečná. Chybí nějaké významnější kulturní památky (opět paralela s Asií, kde každá země má svůj Angkor Wat). Pozitivum je určitě safari (tak obrovské parky a množství zvířat jinde není) a také jídlo (hlady neumřete).

Nezapomeňte se opět podívat na mé video z Afriky, myslím, že tentokrát povedené: https://youtu.be/j7crrOSBxus

Zážitky pro tebe sepsal Tomáš Cibulka

06. 01. 2019, poslední aktualizace 2019-10-01T17:17:50+02:00

Tomáš Cibulka žije v České republice a procestoval 35 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 11 měsíců, napsal pro tebe 11 cestopisů . Má své stránky https://www.cibulka-na-cestach.cz/.

Máš taky co říct? Napiš svůj cestopis na Cestujlevne.com

Krásné cestopisy bez znalosti
a nutnosti programování

Zaručená čtenost u cílové
skupiny z řad cestovatelů

Staneš se plnohodnotným
členem komunity

Poděl se o ně se svým prvním cestopisem ve světě cestovatelů na Cestujlevne.com.
Vytvoř si cestovatelský profil a staň se součástí komunity.

Vytvořit cestovatelský profil

9 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele Vojtěch Kaštovský
Vojtěch Kaštovský

Tomáši, super cestopis, dobře napsaný, díky za něj :)

Odpovědět
před 9 měs
Avatar uživatele Michal
Michal
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 5 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-01-10T16:13:39+01:00)

Zdravím. Chtěli jsme jet tentokrát právě do Tanzanie a případně to spojit se Zanzibarem. Zanzibar jsme zavrhli už dříve (byli jsme v Mozambiku a tam je to opravdu na pohodu). A po přečtení si už rozhodně nejsem jistý, zda jet do Tanzánie (byli jsme několikrát v JARu (běžné auto nebo 4x4 a ubytování v hotelech a samozřejmě Swazijsko a Lesoto jsme nevynechali) a rovněž v Botwaně a Namibie (HiLux se stanem na střeše) a tam je opravdu jiná Afrika, než to, co popisuješ). Takže asi podobný názor jako Libor_s :-) Každopádně děkuji a myslím, že mi to hodně pomohlo v rozhodování.

před 11 měs
Tomáš Cibulka

Nechci tady nějak zavrhovat Tanzanii nebo Zanzibar, v rámci Afriky nemohu porovnávat:( Ale prostě v porovnání s Asií tam ta volnost nebyla, z kempu mě nechtěli pustit ani na kešku pár set metrů vedle. Jako taky bych raději asi půjčil auto a pohyboval se po vlastní ose...

Přidat odpověď
před 11 měs
Avatar uživatele padrino11
padrino11

Zajímavé, většina lidí má safari spojené s Keňou, nebo Tanzanií, mně pro účely safari přijde mnohem vhodnější JAR (Kruger), nebo Botswana (delta Okavango) - nepotřebuješ žádné vízum, nepotřebuješ platit agentury, ani místní helomyfriendy, stačí si půjčit na letišti běžné auto (cca 500 czk/den) a s ním navštívit parky které chceš (max. 500 czk/os/den). Díky autu máš absolutní volnost a možnost navštívit i ostatní vzdálenější atrakce.

před 11 měs
Tomáš Cibulka

Tak JAR i Botswanu zmiňuji už v prvním odstavci, jako další možnosti. Myslím, že pro spoustu lidí je Afrika velká neznámá, a tak raději volí na nějaké první seznámení Tanzanii nebo Keňu. Každopádně díky za tip, ta větší svoboda mi v Tanzánie hodně chyběla...

před 11 měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S

Padrino, opravdu v deltě Okavanga stačí obyčejné auto, abys viděl zvířata? To spíš je třeba koupit pak výlety s místním řidičem v teréňáku, ne? I tak je to ale dobrá varianta, která má i výhody oproti pouze individuální cestě po Krugeru. Podobně je to třeba v NP Hlane ve Svazijsku, kde se navíc nosorožci dají vidět při úsvitu z pár desítek metrů přímo z kempu za plotem z řídce rozmístěných planěk a pár drátů a antilopy se procházejí kempem (na rozdíl od kempů v Krugeru, které jsou důkladně oplocené a pro mnohé obsahují až příliš civilizace).

Jinak cestopis je pěkně napsaný a praktický a potvrzuje mi předchozí názor, že do Tanzánie nepojedu minimálně do té doby, než budu mít tolik peněz, abych se nemusel moc ohlížet na náklady a tvrdě vymáhaná dýška (toto ale třeba v JAR a Svazijsku neplatí, jak Tomáši zobecňuješ na celou Afriku a ani důrazní a otravní prodejci tam nejsou). I když mluvil jsem i s cestovateli, kteří v Tanzánii za cestování moc neutratili, ale tito nejeli na safari a na Zanzibar, spíš někam do méně turistických míst.

před 11 měs
Tomáš Cibulka

Libor_S: Zobecňuji na celou Afriku na základě dvou zemí, což není asi reprezentativní vzorek. Hlavně to byla turistická místa, takže tam se to dá čekat.

před 11 měs

Tam máš na webu každého parku uvedeno jestli potřebuješ 4x4 nebo ne. Když si vystačíš s těmi kam se dostaneš s běžným autem a vynecháš předražené soukromé parky tak se to zvládnout relativně lowcost.

Kdo to chce více dobrodružně může si půjčit toho Hiluxe se stanem na střeše jak tady někdo psal.

před 11 měs
chandler82

Ale ale, Naděždo, poslední dobou tvé příspěvky nějak ztrácejí šťávu... Ty jsi nám nějak vyměkla :-)

Přidat odpověď
před 11 měs
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy, které napsal Tomáš Cibulka

Čtení na 13 minut
Severní Makedonie 2019
Tomáš Cibulka 2019-10-28T18:34:31+01:00 4 komentáře
Severní Makedonie 2019

aneb prodloužení babího léta na Balkáně

Čtení na 3 minuty
Na skok v Bukurešti
Tomáš Cibulka 2019-10-05T09:50:28+02:00 0 komentářů
Rumunsko 2019

aneb krátce o rumunské metropoli

❤️ Oblíbené
Čtení na 16 minut
Nejen Bali je Indonésie
Tomáš Cibulka 2019-08-08T20:00:36+02:00 9 komentářů
Asie 2017

4 indonéské ostrovy a jako bonus Kuala Lumpur

Čtení na 8 minut
Sofie 2019
Tomáš Cibulka 2019-06-17T20:00:01+02:00 0 komentářů
Bulharsko 2019

Hlavní město Bulharska a blízké okolí

Další cestopisy