Tenerife bez pasu a občanky

Výběr destinace

Cestování v covidové době sebou přináší mnoho útrap, avšak není úplně nemožné. Na konci minulého roku jsem se rozhodl, že chci alespoň na pár dní odjet za teplem. Přeci jen poslední dny bylo stále zataženo a vytoužený sníh pro můj "běžkařský neum" stále nepřicházel. Plánů se mi v hlavě točilo spousty, ale postupně všechny odpadávaly. Předtím než vám popíšu cestu do Španělska na Kanárské ostrovy, konkrétně na Tenerife,podíváme se jaké plány přicházeli v úvahu.

Kam letět?

Jedním z nich bylo Mexiko. Avšak situace, která nastala, nebyla odletu příliš nakloněna. Přeci jen cestování low-cost a letenky od dvacetipěti tisíc tomu úplně nenahrávaly. Navíc problémy s tranzitem v USA, kdy se nedalo pohybovat ani v mezinárodním prostoru, byly velkou komplikací. Pár dní před plánovanou trasou mi navíc odpadl parťák a s ním se zhroutil i celý sen o Mexiku.

Další varianta se však zrodila záhy a jednalo se o malinko ďábelský plán. Řekli jsme si: "Co odjet třeba na Bali?" Přeci jen jsem v tu dobu potřeboval asi i malinko od všeho v Čechách utéct a zmíněný tropický ráj se mi zdál dostatečně daleko. Cesta do ráje mi však nejspíš nebyla souzena, a to z mnoha důvodů, které by daly na samostatný článek, ale já jsem se rozhodl být stručný. Nakonec jsme se s parťačkou rozhodli následovně: “Objednáme se na testy dvacátého pátého prosince a v případě negativního výsledku koupíme letenky, prostě tam kam to zrovna půjde.” 

Koupě letenek

Pozitivně negativní výsledky testu přišly v odpoledních hodinách přibližně kolem páté a začal kolotoč hledání letenek, ubytování a vlastně tak trošku i destinace. Zhruba po hodině upřeného zírání na monitor počítače jsme objevili letenky do destinace, kterou jsme brali spíše jako nejzazší variantu. Přeci jen Španělsko a vůbec Tenerife není úplně exotika, ale tak na týden dobrý (co si budeme povídat z jednoho týdne se nakonec staly dva).

Jelikož jsme hledali letenky na poslední chvíli, zabalili jsme se a vyrazili. Od výsledku PCR testu, kdy jsem vlastně ani neměl tušení jestli někam pojedu a kde budu, uplynulo asi jedenáct hodin a já najednou stál na Vídeňském Schwechatu připraven na odlet.

Pobyt na místě

Při výstupu z letadla však všechny starosti ustaly a já se nechal ovívat svěžím vánkem od oceánu. Ubytování jsme měli zajištěné mezi golfovými hřišti ve vlastním apartmánu v Amarilla Golf Resort. Po zbytek dne jsme odpočívali po náročné cestě a jelikož jsem do Vídně řídil, tak jsme překonávali i spánkový deficit.

První den po příletu

Následující den jsme se pěšky vydali prozkoumat krásy Tenerife a obhlédnout místní okolí. Mým cílem bylo skočit někde do oceánu. Po pětikilometrové procházce jsme dorazili na okraj městečka Las Gallates. Sen koupat se v oceánu v prosinci sem jsem zde úspěšně splnil. Nemůžu říct, že by bylo nějaké extra teplo, přeci jen je Tenerife ostrov věčného jara, ale stěžovat si, že je jen 25 stupňů nebylo úplně na místě. Prošli jsme si celé městečko i přilehlé pláže a vyrazili jsme kolem páté autobusem zpátky do našeho resortu. Asi zde nebudu popisovat každý den zvlášť, ale přidám menší shrnutí a na závěr pak dvě úsměvné story.

Doporučuji si na ostrově půjčit auto. Měli jsme ho na týden a musím říct, že je ostrov tak malý, že se dá za den objet třeba třikrát dokola. Pokud bych měl vybrat nejkrásnější město na ostrově, tak by to dozajista bylo Garachico. Malé pohádkové městečko se zbytkem historického přístavu a úžasným koloniálním náměstím mě zcela pohltilo a rozhodně vám doporučuji toto místo navštívit !

Playa America

Za ty dva strávené týdny na Tenerife jsme najezdili plno kilometrů a navštívili spousty nádherných míst napříč celým ostrovem. Pokud však hledáte pláže s pískem a pozvolným přístupem do oceánu, tak musíte vyrazit na Playa America. Je to snad nejvíce turisty okupované místo ze všech, a to i s černošskými potulnými prodejci! Na druhou stranu je tam mnoho obchodů a hlavně vytoužené písečné pláže. Na tomto místě si sáhnete hlouběji do kapsy, jelikož zde díky turismu ceny jsou zde vyšší než kdekoliv jinde na ostrově. Mohu zde však doporučit výborný Poke Bowl, které je trošku zastrčený za půjčovnou surfů. Další písečnou pláž najdete například u hlavního města Santa Cruz de Tenerife. I přesto, že jsme se rozhodli spíše ostrov objevovat než se vyvalovat na plážích, nenechali jsme si tyto písčité ráje ujít. 

Výlet na Pico del Teide

Na Tenerife je plno krásných míst, ale pokud si chcete užít teplotní rozdíl až 20 stupňů rozhodně vyrazte na nejvyšší španělskou horu Pico del Teide. My jsme se vypravili brzy ráno a snažili se teple obléknout. Tím “teple” obléknout jsem nemyslel vzít si na sebe růžové tričko.  Zvládl jsem si vzít termotriko, tričko, košili a mikinu, ale nebyl bych to úplně já, kdybych nezjistil v mínus čtyřech stupních pod horou, že připravenou bundu jsem nechal v apartmánu na gauči. Nahoru jsme si zaplatili lanovku a dle mého názoru to byla má nejdražší lanovka v životě. V přepočtu se to pohybuje kolem tisíce korun na osobu za cestu tam a zpět.

Plni nadšení jsme vyjeli lanovkou na jediné místo pokryté sněhem široko daleko a zjistili, že cesty kolem hory jsou pro nepříznivé podmínky (rozumějte je tam sníh) zavřené! Nahoře jsme strávili pouze dvacet minut a na úplný vrchol jsme se vůbec nedostali. Jednalo se o “velikou parádu” a asi nejhůř investovaných tisíc korun za celý pobyt. Můžu však říct, že jsem navštívil nejvyšší španělskou horu ve výšce 3715 metrů nad mořem, a to se vyplatí!  Vše špatné je však pro něco dobré a při návratu jsme našli úžasná místa na pořízení parádních fotek. Nakonec jsme od hory odjížděli spokojení s vidinou tepla a oceánu.

Tipy na výlet

Myslím, že na Tenerife si každý vybere. Ať už je to maják v Punta del Hidalgo, Dračí strom, historické městečko La Laguna či horské vesničky. Rozhodně doporučuji všechna tato místa navštívit. Rád jezdím bez velkých plánů a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Vše, co jsme navštívili, jsme hledali maximálně den nebo dva předem a rozhodovali se i podle předpovědi počasí. Potěšilo mě, že jsme na všechna tato místa vyrazili, užili si je relativně bez turismu a nikde moc neplatili vstupy.

Nevpuštění do letadla

Největší trampoty však nastaly s blížícím se odletem. Teď přišel čas na to se s vámi podělit o dvě nejlepší historky. Z největších útrap se vlastně staly ty největší zážitky. Tak pojďme na ně!  Vše začalo s odletem a jako správní lowcost cestovatelé jsme si koupili nejlevnější letenky – konkrétně: Tenerife – Brusel, Brusel – Vídeň a to se společností RyanAir. Napoprvé jsme kontrolou prošli v pořádku a dostali se do letadla směr Brusel.

Naše letadlo však mělo technickou poruchu, tak jsme byli zahnáni zpět do odletového prostoru a nabrali přes hodinu zpoždění. Já jsem se znovu přes kontrolu dostal v pořádku a už skoro nastupoval do tunelu, když v tom najednou měla Zuzka problém a byl po ní vyžadován negativní PCR test. Nechápal jsem moc, co se děje, přeci jen já už prošel i přes všechny kontroly. V tu chvíli mi bylo řečeno, že nás nepustí dál, protože nejsme Belgičani (já tak asi vypadal, pas zásadně nosím logem dolů, tak si toho nevšimli).

Bylo to poprvé, co mě vyhodili z letadla a my mu mohli jen zamávat! Bylo asi osm večer a koukali jsme se, jak nám letí letadlo domů. Ale co si budeme povídat, uvíznout na Tenerife není úplně nepříjemné. Po tomto fiasku přišla řada na to vymyslet plán: “Co budeme dělat dál?”. Zuzka tedy volala našemu panu domácímu, zda má volný apartmán a já začal hledat nějaké další letenky.

Kdy a kde?

Apartmán byl naštěstí volný a další volný let, teď už tedy přímo do Vídně, byl už za dva dny. Rozhodli jsme se na letišti, že si na den vypůjčíme auto a pojedeme si udělat PCR testy. Vše naštěstí klaplo a měli jsme kde spát. Cestou jsme si stihli nakoupit i jídlo. Druhý den po probuzení jsme využili hezké počasí, a vyjeli si udělat test a užít si den na písečné pláže Americanas. V tu chvíli nám to přišlo vhod! 

Po příjezdu na místo jsme si nechali vytisknout formuláře nutné pro přílet do Vídně a vyvstala před námi otázka: Kam na testy? Chvíli jsme hledali po internetu (díky Bohu za internet v mobilu) a pak se rozhodli, že na testy kašleme a doufali, že u WizzAir nám to projde. Prostě přišlo rozhodnutí to risknout a ušetřit ( #alwayslowcost ). Dle všech dostupných informací žádné testy nebyly potřeba. A nám nezbylo nic jiného, než se jít vyvalit na pláž (#snadtinevadimujlavor). Večer jsem jel vrátit auto a po kapsách jsem měl jen svých pět švestek. Znáte to pas, pár éček , selfie tyčka, powerbanka a telefon. Cestou z půjčovny do apartmánu jsem stihl natočit storíčko o nepodařeném odletu a čekala na mě vegetariánská véča.

Ztráta pasu

Ráno jsme se probudili, zabalili svých pět švestek a přišla taková nevinná otázka: “Zuzko, ty máš můj pas?” načež přišla razantní odpověď “Ne!” Tak jsem zamumlal něco v tomto smyslu: “Aha tak ho asi mám někde v batohu, jdu se po něm podívat.” Přeci jen do odletu letadla zbývaly asi čtyři hodiny a bylo by vhodné ho mít někde po ruce. Hledání však nebylo úspěšné. Pojďme si to shrnout: pas nikde, občanka někde hozená na parapetu v Čechách, v kapse z osobních dokladů tak maximálně řidičák. “Co budu dělat teď?” řekl jsem si. První co mě napadlo, bylo zavolat na linku autobusu, kterým jsem večer jel do apartmánu. Nutno podotknout, že má španělština je spíš nulová a v tomhle případě umění říct si o kávu s mlékem či povědět paní, že má krásné oči jako hvězdy na nebi mi nepřišlo úplně užitečné. Asi si řeknete, proč jsem to na ní nespustil anglicky? Zkusil jsem to, ale odpověď: “No etiendo.” (kupodivu téhle odpovědi jsem rozuměl já) utla mé naděje na nález pasu. Rozhodl jsem se tedy při sobotním ránu zkusit zavolat na linku české ambasády.

Kupodivu mi telefon někdo zvedl. Milé paní z madridské ambasády jsem vysvětlil situaci. Chvilku jsme povídali, jak mám hezké počasí a ona sněhovou kalamitu. Poté mi vystavila papír pro leteckou společnost se slovy: “Některé Aerolinky to však neberou, ale zkuste to, nic víc nevyřešíme a případně pak zavolejte.” Což byla celkem “povzbuzující” věta před odletem. Musím říct, že to byla jedna z nejdelších cest na letiště a čekání na odbavení. Pas jsem neobjevil ani v půjčeném autě a ani v autobuse. Po úmorném čekání to přišlo! Nástup do letadla bez pasu, bez občanky, jen s letenkou a řidičákem a nějakým elektrodokumentem v telefonu (#iamcalm).

Nástup do letadla

Poslal jsem Zuzku napřed, jelikož měla přednostní odbavení. Já letěl pouze s palubním zavazadlem. Chvilku jsem pozoroval letušku, jak moc kontroluje dokumenty. Rozhodl jsem se, že si vezmu do ruky řidičák a nutné papíry do Vídně a tak jsem šel na to! Přišla na mě řada a já jí dal telefon s letenkou. Chvilku trvalo než se QR kód načetl a já s řidičákem v ruce šel dál a čekal jestli mě někdo zastaví (#srdcevkalhotách). Asi jsem vypadal jako správný chlapec z Rakouska a nikdo po mě nic dalšího nechtěl (#iamwinnerorWiener). 

Překvapilo mě, že pas nikdo vidět nechtěl, ale v tu chvíli jsem si vůbec nestěžoval. Byl to peprný zážitek a po tomhle fiasku ze svého nového oči nespustím! I když znám se, co si budeme povídat. Stejně ho budu tahat dál po kapsách, protože od čeho jiného ta zadní kapsa je, že?  Pokud byste chtěli prozradit nějaké tipy, například jak ztratit pas nebo kam se vydat na výlet, tak mi dejte určitě vědět.

Závěrem snad dle oblíbené Travel Bible: AMEN Letadlo!

– K O N E C –