To nejlepší z Kolumbie
Cestopis z roku 2021 napsal melounek
Výběr a plánování
Pár týdnů po návratu ze Skotska, viz. předchozí cestopis, mě opět postihla cestovatelská horečka a já měl nutkání zase někam na zimu vypadnout. Covid v plném proudu, daleko se moc nedalo cestovat, tenkrát z těch luxusnějších destinací frčel hlavně Zanzibar. Já nechtěl následovat většinu české klientely, proto jsem se uchýlil ke Kolumbii. Další varianta byla ještě Panama, ale já se rozhodl pro „bránu do Jižní Amariky“. V listopadu začalo plánování, vše muselo proběhnout rychle, odlet byl naplánován na leden 2021. U Turkish Airlines jsem zakoupil letenku na trase Vídeň – Istanbul – Bogotá, od auta jsem upustil, netroufnul jsem si řídit v jejich podmínkách, ačkoliv jsem měl zkušenosti z Chile, ale Kolumbie je jiná liga. Námahu dalo ubytování, chtěl jsem poznat i Amazonii z kolumbijské strany, ale měnily se tam restrikce z týdne na týden. Nakonec jsem to risknul a můj itinerář vypadal Cartagena, Medellin, Leticia (kolumbijsko-brazilsko-peruánské hranice), Salento, Bogotá. Poslední na řadu vnitrostátní letenky, dopředu jsem počítal, že existuje možnost, že se do Amazonie nedostanu a já tak přijdu o pár peněz. To patří k riziku cestování. Jako naschvál jsem v prosinci, cca 6 týdnů před odletem lapil koronu, naštěstí vše dobře dopadlo a já se mohl pakovat. Mezitím mi ještě Turci hodili klacek pod nohy a přesunuli mi let z Vídně do Istanbulu na pozdější hodinu, navazující let pak letěl za 80 minut, což na tom novém letišti, co vypadá jako přerostlý obchoďák, mi připadalo trošku málo. Nastal den odletu, z Brna jsem se Gepard expressem přesunul na letiště, pohled na prázdný terminál byl smutný. Se zpožděním jsme odstartovali a do Istanbulu dorazili taktéž s asi 20minutovým zpožděním. Jako na potvoru dalších 20 minut trvalo popojíždění k bráně. Hodně mi pomohlo, že i v Istanbulu bylo docela prázdno a já se mohl rychle přesunout z jednoho konce na druhý. Ještě teď, když si vzpomenu na to jejich „veledílo“, tak nemůžu přestat pi.o..t, na co jim taková přerostlá kráva je. Odlet byl naplánován na 00:15, po 13,5hodinách letu bez teplého jídla a občerstvení (kvůli Covidu se podávala jenom houska s něčím) jsme dosedli na El Doradu. O 2 hodiny později nástup směr Cartagena společností Vivo.
Itinerář
Den 1.
Seznámení a aklimatizace v karibském klimatu proběhlo nad očekávaní dobře. Před terminálem se na mě sesypali taxikáři a moto taxikáři a zuřivě nabízeli odvoz. Zamával jsem 10 USD bankovkou a o pár vteřin už seděl v 30 let staré rachotině. Taxikář mě v autě pochválil, že jsem ho štědře odměnil, zřejmě tu jsou zvyklí jezdit za 2000 pesos. Vysadil mě u komplexu obehnaným vysokým plotem a stráží, zde bydlel můj první hostitel z Bogoty se svou skoro chotí. K dispozici jsem měl pokoj s klimou, koupelna byla trošku horší, byl slabý tlak vody. Program dnešního dne byla návštěva hradu Castillo San Felipe de Barajas, vstupné 25000 pesos. Kolumbijci byli zvyklí nosit i venku roušky, ovšem cizinci to moc nedodržovali a četníci je za to nijak neupozorňovali. Vstup byl umožněn i do útrob hradu.
Den 2. – 3.
První den patřil přístavu a historickému centru města. Pomalou chůzi i s přestávkami na občerstvení a focení to člověku zabere cca 4 hodiny. Historické centrum samo osobě není moc rozlehlé, ale i tak se pomalu stavíte u každého stánku a budovy, co stojí za podívanou a když v tom horku se smažíte 4 hodiny, tak jste rádi, že dojdete na ubytovnu. O den později přišla na řadu novější část města, chůzí z domova to zabralo asi hodinu a nová část začíná čtvrtí Boogrande a pokračuje až na konec výběžku ve tvaru L. Podél pláže jsou rozeseté hotely, ovšem nečekejte žádný luxus ke koupání, respektive nedoporučuji se zde koupat, moře je hnědé jak močka a pláže také nic moc. Je to způsobeno, že se jedná oblast, kde se hodně místní bubáci věnují rybolovu a svými metodami prdí na životní prostředí.
historické centrum
historické centrum
Den 4.
Po snídani nastal čas se vydat na autobusovou zastávku, odkud mě autobus odvezl do 20 km vzdáleného města Psacaballos. Na tom že se jedná o takový krátký úsek, trvalo nám skoro 45 minut, než jsme tam dorazili. Zdejší provoz nebudu popisovat, nejsem žádná bábovka, ale je fakt, že jsem měl o sebe strach 😊. Pomocník šoféra s blížící se konečnou vybral od každého 2000 pesos, autobus ještě úplně nezastavil, z ulice dovnitř naskákali všichni místní naháněči a už mě vytahovali ven. Potřeboval jsem se dostat na poloostrov Barú, kde jsem se měl v plánu věnavat ptáčkování, má úroveň španělštiny byla de facto nulová, jediné co jsem uměl žbleptnout bylo „Mučo dinéro“ 😊 Tam to chodí tak, že každý taxikář nebo moto taxikář má asi 5 naháněčů a dohazují mu kšefty. Čili těch 5 mě zavedli k jednomu bungačovi a ten mě na motorce zavezl na Barú. Moje ochranná pomůcka na hlavu byl slaměný klobouk, který jsem si musel během jízdy celou dobu přidržovat. A to vše za 35000 pesos jedním směrem 😊 Po cca 30 minách jízdy mě vysadil u parku Aviario Nacional de Colombia, za vstup si účtovali 20000 pesos. Hlavním lákadlem jsou tukani, vlhovec, ary, sovy, kolibříci a další druhy ptactva. Velké překvapení na mě čekalo, když jsem ukončil pouť po parku, u brány na mě čekal můj moto taxikář, aspoň mi odpadla starost se sháněním nového. Zavezl mě zpět na zastávku autobusu a on si řekl o dalších 35000 pesos. No fajně, útrata za půlden necelých 100000 pesos 😊
Páv
Tukan
Vlhovec
Ara
Den 5.
Přelet do Medelínu. V Medelínu se nacházejí 2 letiště, jedno uprostřed města, druhé, to hlavní Jose María Cordova se tyčí nad městem asi 30 km od centra. Jízdenka na bus z letiště do centra stála 12000 pesos. Od zastávky k hostitelce to bylo 20 minut chůze, byl jsem unešen, že město, které znám ze seriálu Narcos a fakt jsem si myslel, že bude vypadat i v reálu, působí moderně a čistě. Byl jsem ubytován ve čtvrti Bolivariana v 3 patrovém bytovém domě, obývaný 4člennou rodinou a zlatým retrívrem jménem Majlo. K dispozici jsem měl vlastní koupelnu a terasu. Byt se nachází v blízkosti stanice nadzemní dráhy Suramericana, obchodního centra a ulic s velkým množstvím restaurací a klubů. Večer jsem si zašel do jedné hospody na pivo (u Ernesta), kdo by čekal, že se to tam začne řezat mačetama, tak je na omylu, medellínské hospody jsou v klidu 😊
nenápadný štamgast a majitel v jedné osobě, Ernesto (s tím náhubkem)
pes Majlo
Den 6. – 7.
Objevování chudinských čtvrtí. Nad Medelínem pendluje několik lanových drah, na dvou z nich jsem uskutečnil poznávací výlet v chudinských čtvrti z ptačí perspektivy. Bylo smutné pozorovat, v jakých podmínkách musejí bydlet, ale i přesto si dokázali děti mezi těmi neomítnutými domečky a střech z vlnitého plechu hrát a radovat. Takto jsem projel několik stanic, zdržel se několik hodin, samozřejmě v bezpečné a dohledné vzdálenosti od lanovky, a jel dále. 1 jízda stála okolo od 3500 do 6500 pesos, záleželo od délky úseku. Druhá půlka dne náležela centru města, kde jsem se oddával kulinářským hrátkám. Všechno se točí kolem zastávek San Antonio a Parque Berrío, najdete tu všechno, na co si člověk vzpomene, hlavní turistickou atrakcí je samozřejmě Plaza Botero. Ulice jsou narvané stánky s občerstvením, i v době pandemie se tady lidi mačkali jeden na druhého a kašlali na rozestupy. Medellin byl v tomhle benevolentní oproti Cartageně
Den 8.
Celodenní autobusový zájezd do Gautapé. Tento výlet jsem si zakoupil přes Viator 2 dny před příjezdem do Medellínu za 30 USD. Jelikož s mými jazykovými dovednostmi to není nijak růžové, vybral jsem si anglicky mluvícího průvodce. Místo setkání bylo v ranních hodinách u zastávky Suramericána, před nástupem do autobusu proběhla důkladná desinfekce celého těla. Byl nás plný autobus, jen já jsem měl svého průvodce. Byl to mladý chlapík s chudinské čtvrti, který uměl anglicky asi jako já česky, chvíli jsem se cítil trapně, ale co už. Do Gautapé to dáte za 2 hodiny, žádnou plynulou jízdu nečekejte, je to turistické místo a stojíte co chvíli v koloně. První záchytný bod byl na skále El Peňol. Je to velký kus šutru, který se tyčí nad městem a přehradou Embalse del Peňol, vstupné na vyhlídku stálo 30000 pesos a překonat musíte několik set schodů. U skály se zdržíte asi 2 hodiny a poté autobusem sjedete do města na oběd do reštiky. Na výběr bylo ze 2 chodů, výběr probíhal v autobuse na cestě z Medellínu a byl v ceně výletu. Po obědě jsme se nalodili na loď a objeli celou přehradu dokola. Rovněž bylo zahrnuto v ceně. Na závěr následovala volná prohlídka města, po prohlídce s pár Kolumbijci jsem zašel baru, musím říct, že jsou to fajn lidi. Těsně před západem slunce následoval odjezd do Medellínu, svého průvodce jsem odměnil 30000 pesos za výklad, byl šťastný jako blecha.
před El Peňol
ulice Gautapé
pohled na jezero
pohled na jezero
ulice Gautapé
na lodi
Den 9.
Ráno se prohnala asi 2hodinová bouře doprovázena silným deštěm. Dal jsem si brzký oběd u Ernesta a poté vyrazil vlakem do města Itaguí, hned vedle Medellínu. V tomto městě, na hřbitově Jardins Montesacro, je pochován nejznámější narkobaron latinské Ameriky, pan Pablo Escobar. Zamířil jsem k jeho hrobu, kupodivu nebylo moc lidí zde ani jinde na hřbitově. Udělal pár fotek, chvíli poseděl, pak se najednou z ničeho nic objevil jeho duch a s namířeným kvérem se zeptal: Plato o plomo. Ne, kecám 😊
Den 10.
Den začal informaci z médií, že kolumbijská část Amazonie zůstane z důvodu brazilské varianty koronaviru turistům nepřístupná. Tímto jsem vyhodil několik tisíc do kanálu za letenku, jelikož jsem si ji nepojistil. Narychlo jsem musel měnit program, má hostitelka mě ubezpečila, že nikdo nemá v záměru u ní následující dny ubytovat a já ji tak mohl zaplatit 80000 pesos za další dny co u ní budu přespávat. Poté jsem se vydal pěšky na ústřední autobusové nádraží, je situované hned vedle malého letiště v Medellínu asi 5,5 km od bytu. Na 5. února jsem si zabukoval jízdenku do města Pereira. Teď znovu 5,5 km zpátky na byt s tím, že si chvíli odpočinu a půjdu objevovat další kouty města. V momentě, kdy jsem chtěl vyrazit bylo na budíku 22:00, tahle procházka na stanoviště v horku mě tak zmohla, že jsem na pár hodin usnul.
Den 11.
Se svým průvodcem, který mě doprovázel na výletě v Gautapé, jsme měli v plánu, že mě provede pěšky chudinskou čtvrtí. Sešli jsme se u stanice lanové dráhy a taxíkem odjeli na stranu chudoby. Existují organizované exkurze, ale ti vás provedou jen menším kolečkem. My šli do míst, kde by běloši neměli co pohledávat ani s místním průvodcem. Základní pravidlo je nevytahovat mobil a neříkat nahlas Pablo Escobar. Zdi ulic jsou pomalované různými graffiti, zděné domy střídají chatrče z papundeklu, na šňůrách visí otrhané špinavé prádlo, ale jak jsem uvedl o pár řádků výše, těžko byste našli zarmouceného člověka. Ano, jsou to lidé s pohnutými osudy, ale vždy s úsměvem na tváři. Průvodce jsem opět peněžně odměnil, podpořil několik pouličních stánků s občerstvením a valil dom.
Den 12.
Poslední celý den v městě samopalů, nadešel čas se vydat nakoupit nějaké suvenýry blízkým. Celý den probíhal v rytmu utrácení peněz, večer pivo u Ernesta.
Den 13.
Ráno odchod z ubytovny a opět 5,5 km pěšky na autobusové stanoviště, odkud jsme vyrazili mikrobusem do Pereiry. Profil tratě byl velice pestrý, každých pár desítek metrů šikana jak blázen a pod námi hluboké rokle, kde by se dalo napočítat nejeden vrak auta. Zdálo se mi, že šofér ví, co dělá, jako by měl rentgenové vidění, předjížděl i v místech, kde cesta zabočuje za horu. Evidentně se všichni bavili, vypadalo to, že si mě ostatní dobírali 😊 Nečekejte luxus cestu, asfaltka střídá nezpevněné úseky, v horách jedete jenom po šutrech. Po ujetí asi 135 km jsme zastavili v motorestu La Pintada na krátké občerstvení, důvodem bylo, že zde byl kyvadlový provoz a my tak čekali asi 40 minut na zelenou. K dopravnímu terminálu v Pereiře jsme dorazili po 6 hodinách jízdy, zde na mě čekala už další hostitelka, Beatriz. Na parkovišti byl připraven její známý, který nás autem zavezl do vesnice s názvem Salento. Bety, jak si nechávala říkat, byla velice hovorná, dozvěděl jsem se, že její nejoblíbenější telenovelou je Yo soy Bety La Fea, tedy Ošklivka Bety a kouká na to denně na Netflixu. Řekl jsem jí, že to byla i má oblíbená telenovela, ale asi před 22 lety, kdy to u nás vysílali. Mezitím jsme dorazili k jejímu penzionu, má v patře udělané asi 4 pokoje s výhledem na vesnici. Jen mě prosila, abych nosil náhubek v její přítomnosti. Vybalil jsem si věci a zašel na večeři, pivo a následně spát.
La Pintada
Salento
Den 14.
Celodení výlet do Valle del Cocora. Co půl hodiny jezdí z náměstí 10místné džípy na okraj tohoto údolíčka. Cena obousměrné jízdenky byla 8000 nebo 10000 pesos. Pak už máte před sebou několika kilometrový okruh stoupání a klesání, jenž můžete pokořit pěšky nebo na koni. Ale na koni se nedostanete všude, proto doporučuji pěší túru. Celé to trvá asi 5 hodin, než to celé prošmejdíte, záleží, kolik budete mít zastávek, já si udělal dvě. První v Reserva Natural Acaime a druhou ve Finca La Montaňa. Na místě si dáte šálek kávy od zdejších pěstitelů a u toho pozorujete kolibříky. Při výstupu k druhé zastávce jsem potkal první Středoevropany za dobu mého působení, konkrétně bratry Poláky. Zlatý hřeb výletu bylo sejít asi 300metrový úsek na parkoviště, jednalo se o zablácenou stezku posetý koňskými exkrementy. Ujela mi noha a celá spodní polovina těla byla od bláta. Na zpáteční cestě jsem musel stát na nárazníku, abych mu nezašpinil auto. Bety se zhrozila, jak to vypadám a nabídla mi pračku k použití.
Cocora
Cocora
Kolibřík u pítka
La Montaňa
Cocora
Cocora
Den 15.
Den začal prohlídkou náměstí a kostelíku, poté začalo silně pršet a foukat vítr. Jelikož jsem byl daleko od penzionu, využil jsem úkrytu v kavárně a čekal kdy to ustane. Déšť ustál asi po 2,5hodinách a já se šel procházet ulicemi městečka. Na konci ulice Carrera 6 provozovali Zip Line, měl jsem v úmyslu se spustit, ale do toho mi volala Bety, že potřebuje pomoci se střechou nad terasou, protože jí sebral vítr vlnitý plech někam do pryč. Bety sice měla nějakého údržbáře, ovšem dojížděl jenom 3x týdně. Plech jsme našli někde za plotem, div se světe, že po dobu letu to nikomu neušmiklo hlavu. Společnými silami jsme plech znovu usadili, obvázali drátem kolem trámu a zatížili nějakými cihlami. Za odměnu mi pak zrobila večeři.
náměstí Salento
Favorit
Den 16.
Opět celodenní výlet na koni na kávovou plantáž Finca El Ocaso. Sraz dopoledne u cestovní kanceláře, cena za koně a doprovod 70000 pesos. Osedlal jsem hnědáka a vyrazili k plantáži. Z počátku mě ten kůň vůbec nechtěl poslouchat, nejednou se stalo, že šel na jinou stranu než můj doprovod a já ho neuměl donutit se otočit, hotová groteska. Pak už jsem na to přišel a za hodinu ho úspěšně dovedl do cíle. Koně si šli odpočinout, doprovod se také někde zašil a já následoval majitele plantáže. Vyzbrojený pončem, kloboukem a kyblíkem jsme odešli na pole, on vyprávěl něco o historii plantáže a bůhví čím ještě, já mu stejně prd rozuměl. S nasbíranými plody jsme se odebrali k drtičce a zbavili plody červené slupky, následovalo opalování zrn horkovzdušnou pistolí, dokud nezčernaly. Na konec zrna putovaly do mlýnku, ručně je umleli a následně vypili. Nejsem žádný specialista na kávu, ale ten rozdíl je značný, oproti sračkám z Kauflandu apod. Pozdě odpoledne návrat do města, rozloučení s doprovodem a koněm.
Na koni
Sušíme
Sběr
Před mletím
moje Hatatitla
Den 17.
Odjezd autobusem ze Salenta do Pereiry k dopravnímu terminálu, následně transfer taxíkem na letiště. Odlet společností Vivo směr Bogotá, čas letu 35 minut. Bogotá díky své poloze a nadmořské výšce nabízí teploty kolem 18 °C celoročně. Není to na vyskakování, ale v kraťasech a tričku se dalo v klidu chodit. Ubytování jsem měl zařízené asi 4 km od letiště ve čtvrti Baleares v nové zástavbě u hostitelky Viviany. Jelikož se už začalo stmívat, rychle jsem si zašel na večeři dřív, než budu bloudit nočními ulicemi Bogoty.
Klesáme k Bogotě
Den 18.
U recepce na mě čekal už taxík, nadešel čas si udělat PCR test před odletem do ČR. Na letišti, mě tento test vyšel na 280000 pesos, což v přepočtu bylo 1712 Kč. Po testu jsem opět taxíkem zamířil na horu Monserrate. Je to hora uprostřed Bogoty, nahoru se vyvezete lanovkou nebo zubačkou za 22000 pesos. Na vrcholu je poutní místo, najdete tam kostelík, jiné náboženské stavby, ruiny, prodejní stánky, ale především se vám naskytne výhled na celou Bogotu. Jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších míst v hlavním městě. Negativem tohoto výletu byly nízké teploty na vrcholu. Dolu jsme opět sjeli zubačkou a dále taxíkem. Večer mi přišla SMS s výsledkem PCR testu.
Na Monserratu
Na Monserratu
Na Monserratu
Den 19.
Brzy ráno odjezd taxíkem na letiště, nástup do letadla, odlet do Panamy, vyhodit a nabrat cestující, odlet do Istanbulu.
Den 20.
Přílet do Turecka druhý den ráno, čekačka asi 2 hodiny a pak do Vídně. Ve Vídni kosa jak na Sibiři, před terminálem už na mě a další dvě cestující čekal Gepard expres a hurá do Brna.
Náklady a hodnocení
Náklady:
Letenka 13405 Kč
Vnitrostátní letenky 5846 Kč
Zájezd do Gautapé 661 Kč
Jízdenka Medellín – Pereira 465 Kč
PCR test 1712 Kč
Ubytování 7590 Kč
Kapesné (jídlo, suvenýry, malé vstupné, MHD…) 12000 Kč
Gepard Express 780 Kč
Celkem 42 459 Kč.
Dovolená v Kolumbii se vydařila na jedničku, počasí bylo nádherné, deště pomálu, teplotní průměr srazil pobyt v Bogotě, ale to se dalo čekat. Místní lidé jsou velice pohostinní a milí, nejvíce mi vadili ti naháněči, nicméně dalo se to přežít, nebyli nijak agresivní. Ať už se o Kolumbii napsalo ohledně bezpečnostní stránky cokoliv, necítil jsem se ohroženě a je jedno, jestli to bylo v nočních hodinách v ulicích Medellínu nebo za šera v Bogotě. Jediné nebezpečí číhalo na silnicích. Jedno negativum shledávám na této dovolené, a to let s Turkish Airlines, ať už se pějí jakékoliv ódy na tuto aerolinku, bylo mi líto, že jsme byli jen o studené housce a fruku. Poté jsem se doptával dalších cestovatelů a říkali, že jiné společnosti podávaly teplé menu. Tímto se s Vámi pro dnešek loučím a zanedlouho u dalšího cestopisu opět ze zámoří, na počtenou.
Zdraví Melounek
Jak se ti cestopis líbil?
melounek procestoval(a) 9 zemí světa světa, nejvíce Jižní Ameriku a Severní Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 7 měsíci a napsal(a) pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil6 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Pekný cestopis.
Naviac minúť iba necelých 1800 eur komplet na bezmála 3 týždne v Južnej Amerike je veľmi slušné.
Taky mi prijde jako nadstandardni utrata. Inu asi ani o dalsi zazitky nebyla nouze.
Skoda te Leticie. Covid restrikce navstiveni tohoto udajne bezpecneho kousku kolumbijske Amazonie tedy znesnadnily. Celkem mi to pripomnelo predlonske (taky 2021, ale az listopad) zruseni letu na pralesni pacificke pobrezi do Bahía Solano prave z toho mensiho medellínskeho letiste (EOH). Tenkrat ovsem kvuli zatopenemu letisti (BSC) v departamentu Chocó. Financne to vyslo skvele, nebot zrusene lety zarezervovane za sodexo benefity pres kiwi dokonce letenka spolecnost vyplatila primo na miste.
Snad bych tam opravil, ze kousek od Peñolu je malovane mestecko Guatapé. A i kdyz Escobara moc nevyhledavam, pozor na to, ze plato je talir a plata je stribro (tedy stribro nebo olovo, neboli penize nebo smrt).
Dle pozadi cestopisu jsem se celkem tesil na fanynky kolumbijskeho narodaku nebo aspon na sexy Chicas de Aquila ...
... snad uz se opet letos ukazaly na Carnavalu Barranquilla jako kdysi: https://www.youtube.com/watch?v=ghU21sD3cVs
Matho to zmínil jako naopak nízkou útratu, ale zahrnuje i mezinárodní letenky, dopravu z ČR a PCR test.
No prosim, kazdy to muzeme videt jinak. Cena mezinarodni letenky dejme tomu, Gepard tradicne drazsi, s PCR testem slo bohuzel o leden 2021 (pak v druhem pololeti 2021 uz nebyl potreba, i kdyz se opet plizive v prosinci zacinalo zprisnovat, co si vzpominam).
jako jo, asi by se dalo i s nižším rozpočtem vyjít, kdybych nedával spropitné na potkání. A to pozadí jsem dal náhodné, z toho co jsem měl možnost vypozorovat, tak právě v Medellínu měli nejhezčí kusy :-)
Tak samozrejme v Medellínu jsou chicas paisas (půvabné a svetlejsi Kolumbijky). U Pacifiku a Karibiku chicas costeñas (spise tmavsi krasky). Naopak v horach okolo Bogoty jsou chicas cachacas y rolas (spise indianstejsi). Ovsem zasadni primat si v Kolumbii drží chicas caleñas z tretiho nejvetsiho mesta Santiago de Cali ...
https://www.youtube.com/watch?v=07wGbTFQbBI
https://www.youtube.com/watch?v=TxDtON-OOyQ