Cestopis

Týden na jihu Finska

Proč jsou Finové nejšťastnější národ na světě?
Cestopis z roku 2019 napsal Jarda

Úvodem

Proč Finsko? Proč drahé Finsko uprostřed sezóny s nevychytanými akčními letenkami? Přemýšlím, co napsat jako chytrou odpověď, ale asi mě nic nenapadá. Takže protože proto. Ne vážně, Finsko bylo myšleno jako takový útěk před poslední dobou klasicky rozpáleným červencem ve střední Evropě. Nakonec se nám opravdu podařilo trefit termínem nejteplejší červencový týden, kdy u nás padaly teplotní rekordy. A ve Finsku bylo krásných 26-28 stupňů, často bez mráčku, s jednou jedinou desetiminutovou přeháňkou druhý den.

1. den - Přílet, Porvoo

Po příletu na helsinské letiště v 15:00 jsme si vypůjčili auto na pobočce půjčovny Sixt. Půjčovny aut se nachází v koridoru mezi letištními terminály 1 a 2. Půjčené VW Polo od neděle 16:00 do středy 21:00 nás bez pojištění vyšlo na 5000Kč, plné pojištění stálo dalších 2500Kč. Nešlo o moc příjemnou cenu, ale uprostřed sezóny a ve Finsku? Co se dá dělat.

Z letiště jsme zamířili do městečka Porvoo, které se nachází asi 50km východně od Helsinek. Zaparkovali jsme u bývalého vlakového nádraží, kde se nachází obrovské parkoviště, které je zdarma. Porvoo je druhé nejstarší finské město a typické pro něj jsou dřevěné sytě barevné domky, co jsou dodnes obývané. Městečkem jsme procházeli celkem bezcílně, protože samozřejmě v neděli večer už bylo vše kromě restaurací a kaváren zavřené. Tím vším myslím teda pár muzeí a katedrálu. Katedrála je známá tím, že právě zde po porážce Švédů Rusy v roce 1809 bylo vyhlášeno Finsko autonomní součástí Ruska. Katedrála několikrát vyhořela, ale i tak se prý jedná o jednu z nejhezčích gotických památek ve Finsku.

Nejprve jsme vyšli na kopeček za městem. Na místo nazvané Iso Linnamäki, odkud se vám naskytne krásný výhled na celé Porvoo. Zde kdysi stával hrad, ale byl zničen a nezbylo po něm vůbec nic. V městě jsme ještě zašli na místo zvané The Devil´s Stairs, schody vedoucí od náměstíčka s katedrálou k typicky krásným dřevěným domům. Podle legendy je vytesal ve skále sám ďábel, já bych ale spíš řekl, že jsou ďábelské, protože se podle cedulí v zimě neudržují a scházet je dolů musí být o život. Jak jsem již zmínil, tak katedrála byla večer zavřená, a proto už jsme se jen courali po městě a fotili jeden dům vedle druhého. Zajímavou stavbou je také místní radnice, která je jednou z dvou dochovaných rokokových radnic v celém Finsku. Co ovšem určitě nesmíte minout, jsou sytě červené domečky přímo na zdejší náplavce. Něco takového jen tak mimo Skandinávii neuvidíte. Do Porvoo se jinak můžete dostat pohodlně i autobusem nebo lodí z Helsinek. Na celodenní výlet z Helsinek ideální, i pokud nemáte půjčené auto. 

Z Porvoo jsme zamířili 80km zpět na západ na ubytování ve Veikkole, která se nachází kousek od národního parku Nuuksio, jenž jsme měli naplánovaný na další den. Ubytovaní jsme byli na takové skoro samotě u lesa u páru Estonců žijících ve Finsku, co pronajímají půl svého domu na bookingu. Za 1400Kč na noc ve Finsku se vším komfortem? Neberte to. Pro teoretické zájemce ubytování se nazývá Armina apartment.

Porvoo
Katedrála v Porvoo
Západ slunce kousek od ubytování

2. den - Nuuksio NP, Tampere

Z ubytování jsme ráno vyjeli už v 8:00, protože jsme čekali, že národní park Nuuksio bude v krásný letní den narvaný k prasknutí. Vypadá to ale, že všichni Finové ho nejspíš už viděli, nebo byli zrovna v ostatních 37 národních parcích. A turisté opravdu začínají a končí  v Helsinkách nebo jedou na sever, protože ani v Tampere a Turku jsme skoro žádné neviděli. Každopádně na parkovišti u parku jsme potkali dvě Octávky s českými SPZ a za celý den v parku asi plus mínus 20 lidí.

Nezaparkovali jsme tedy u oficiálního návštěvnického centra, ale jeli jsme hlouběji do parku na parkoviště v Haukkalampi - Haukkalammentie 32. Odtud totiž začíná několik treků. Vybrali jsme si trek Korpinkierros o délce 7km, trek Haukankierros o délce 4km a nakonec Nahkiaispolku Nature Trail o délce 2km. Všechny mají výchozí body kousek od výše zmíněného parkoviště. Nejsou nijak náročné, prostě jdete po lese, ale chodíte neustále nahoru a dolů, takže večer nebo druhým den ráno ty kilometry trochu ucítíte. Treky jsou perfektně značené. Jediným problém mohou být komáři, takže doporučuju repelent. Než jsem se nastříkal, tak jsem si odnesl asi 9 štípanců jen na nohách.

Nečekejte nějakou exotiku ve stylu národních parků v Africe nebo USA. Jde pořád jenom o smrkové a borovicové lesy, které známe od nás. Na rozdíl od nás jsou ale smrky nenapadené kůrovcem a jsou nádherně sytě zelené. Neuvěřitelný rozdíl oproti tomu, když jedete například po Vysočině, Jihomoravském nebo Jihočeském kraji a vidíte ty zhnědlé mrtvé stromy. V parku sice nenajdete žádné odpadky, ale ani žádné koše. Prostě platí pravidlo, co si donesu, to si také odnesu. Výhodou je, že se nemusíte bát žádných zvířat. Medvědi ani vlci v parku nejsou. Žije zde pár druhů ohrožených ptáků a létající veverky. V parku se smí tábořit, jsou tam připravená na několika místech ohniště. Smí se také sbírat houby a lesní plody. Lesní jahody byly vynikající, borůvky na druhou stranu nic moc.Do národního parku Nuuksio jezdí i autobusy z Helsinek. Není to opravdu moc daleko. Takže jednodenní výlet lze i bez auta.

Od parkoviště v Hakkalampi jsme poté autem zamířili k oficiálnímu návštěvnickému centru Haltia na menší oběd a suvenýry. Malý tip pro budoucí návštěvníky, zadarmo se dá vylézt na střechu návštěvnického centra a rozhlédnout se po okolí. Odtud jsme si ještě dali trek Maahisenkierros o délce 2km. Z něj se vám také naskytnou nádherné výhledy po parku. Nám to ovšem ještě nestačilo a vyrazili jsme na parkoviště Valklammentie 1, Vihti na 4km trek Klassarinkierros. Ten už byl takový navíc, protože se nám nechtělo být v Tampere už v 17:00. Je pravda, že během něj už jsme si říkali, že je to v podstatě pořád to samé dokola. Trochu na nás totiž začala dopadat únava. No zvládli jsme ho, sedli do auta a vyrazili na 190km cestu do Tampere.

V Tampere jsme byli ubytování přes airbnb u velice příjemné starší paní v kýčovitém suterénním apartmánu. Ubytování to bylo ale naprosto skvělé, s parkováním zdarma i celý druhý den, protože další host neměl auto a hlavně v naprostém centru Tampere za na Finsko velmi přijatelnou cenu 1800Kč i se snídaní. Pro teoretické budoucí zájemce, ubytování se jmenuje Ydinkeskustan puutaloyksiö.

Po ubytování jsme se vydali na večeři do Naughty Burger, což je finský národní řetězec a taková menší konkurence McDonaldu. Za tip díky Janku Rubešovi a jeho videím na youtube kanále HonestGuide. Neskutečně jsem se přecpal a opravdu jak říká Janek ve videu o Tampere, měli by tam mít připravené gauče na odpočinek po jídle. Dva burgery i s pitím vyšli dohromady na 30 EUR. Po večeři jsme se vydali za dalším Jankovým tipem a to do hotelu Torni a do jeho střešního baru Moro Sky Bar. Sice sedíte za sklem a jeden drink stojí kolem 8 EUR, ale za ten výhled to určitě stojí. Město je z výšky naprosto úchvatné. Vidíte všechny ty staré cihlové, sytě červené velké továrny a haly přeměněné na obytné domy, nákupní centra, kavárny a obchody. K tomu samozřejmě patří spousta továrních komínů. Tovární komín mi vůbec teď zpětně připadá jako takový symbol celého Tampere. Kolem dokola z vyhlídky neuvidíte jediný klasický rodinný dům. Do toho přidejte zapadající slunce nad jezerem, které ještě celé město krásně nasvítí a opravdu se vám nechce na ubytování, i když jste úplně vyřízení.

Nuuksio NP - trek Korpinkierros
Korpinkierros trek
Korpinkierros trek
Maahisenkierros trek
Klassarinkierros trek
Klassarinkierros trek

3. den - Tampere, Rauma

Prohlídku Tampere jsme začali netradičně autem. Sjeli jsme asi 3km k rozhledně Pyynkin nakotorni. Otevřeno má od 9:00 a vstupné je 2,5 EUR. A dokonce nahoru můžete vyjet výtahem! Což nám po včerejších kilometrech v Nuuksiu přišlo celkem vhod. Výhled se vám naskytne naprosto úchvatný. Rozhledna se ukrývá na kopci na západním konci Tampere, takže na jedné straně vidíte město a na druhé jezera a lesy. Navíc dole v kavárně pečou vyhlášené výborné koblihy. Nebo ne tedy koblihy, ale instantní cukrovku ve tvaru koblihy. Tohle prostě musíte v Tampere ochutnat. Jen o nich píšu a už se mi sbíhají sliny. Také mají na místě skvělé free mapy celého města.

Z rozhledny jsme se vrátili auto na parkoviště u ubytování a vydali jsme se na prohlídku města. Začali jsme krásnou Tampere Cathedral. Mimochodem do galerie tady nahraju jednu fotku z vnitřku katedrály a zkuste mi potvrdit nebo vyvrátit, že na obrazu, který jsem vyfotil uvnitř katedrály, není zpěvák skupiny Rammstein.

Od katedrály jsme se přesunuli na Tammela Square na vyhlášený Tammelantori market. Venkovní trh s ovocem, zeleninou, rybami, do toho to tu a tam vypadá jako na bleším trhu. Nebo spíš to je částečně bleší trh. My jsme sem šli hlavně kvůli známé finské pochoutce Mustamakkara. Jde v podstatě o klasické černé jelito jak ze zabíjačky. Je navíc třikrát upečené v teplotě 280 stupňů, podává se s brusinkami a zapít se má studeným mlékem. No do toho mléka už se nám nechtělo, ale obecně je jelito nebo spíš černá klobása docela chutná, dokonce i po těch koblihách. A není to žádná tourist trap ve stylu trdelníku v Praze. Místní to jedí opravdu hojně.

Z trhu jsme pokračovali ke kostelu Kaleva. Jedná se o další bizarní kostel ve Finsku. Zdálky vypadá jako starý panelák nebo bytový dům. Zblízka jde v podstatě o velkou betonovou členitou stavbu. Kostel je ze 20. století a stejně jako o některých kostelech v Helsinkách i o tomto můžu prohlásit, že jsem nikdy nic podobného neviděl. Někdy bych si až ukroutil hlavu nad některými architektonickými výtvory po Finsku. Myšleno samozřejmě v dobrém. Od Kalevy jsme to vzali přes městský park, kolem majestátní budovy Tampere Talo, která slouží pro různé koncerty, festivaly nebo konference. Poté jsme prošli kolem starého známého hotelu Torni, přes koleje, nakoukli jsme do menšího pravoslavného kostelíku a skončili jsme u řeky, co protéká městem a u staré ale nádherné průmyslové oblasti. Řeku jsme překročili po mostě a přišli jsme na hlavní náměstí. Na něm se nachází budova Radnice a divadla. Tady v těchto místech probíhali ale zrovna docela intenzivní opravy tramvajových kolejích, a proto jsme pokračovali dále k Alexander Church a městské knihovně. Budova městské knihovny patří opět k těm velice zvláštním finským stavbám. Má prý symbolizovat tetřeva a jeho roztažená křídla, my v ní spíš viděli houby.

Odtud jsme po menší přestávce vyrazili k zábavnímu parku Sarkaniemi. Ne že bychom se chtěli povozit na atrakcích za 47 EUR na osobu. My jsme chtěli na 120 metrovou Nasinneula Tower, která se nachází uprostřed parku. Naštěstí vstup do ní se platí zvlášť a stojí 7 EUR. Šlo tedy již o třetí vyhlídku na Tampere během asi 16 hodin, ale jak já říkám, vyhlídek není nikdy dost. Nahoře se opět můžete posilnit brutálně sladkými koblihami a hlavně se kochat nádherným výhledem na jezera a město. Pokud vám vyjde krásné počasí a budete mít čas, tak doporučuju všechny 3 vyhlídky. Každá má něco do sebe. V baru si můžete dát pivo a vychutnat si západ slunce, Pyynikin je ideální na snídani a Nasinneulu si nechte, až vás budou bolet nohy po celodenním chození po Tampere.

Nakonec jsme se vydali opět do centra města a tedy do centra bývalé průmyslové oblasti kolem řeky. Prošli jsme se podél bývalé obrovské továrny Tampella (slévárna z poloviny 19. století předělaná na muzeum a konferenční halu) a průmyslového komplexu Finlayson (textilka ze začátku 19. století předělaná na obchody, kavárny, restaurace, malý pivovar a kino). Mezi těmito bývalými továrními závody jsme na řece obdivovali celkem úchvatný systém zdymadel. Projít se takhle podél řeky v Tampere považuji hned po vyhlídkách, koblihách a černé klobáse za nutnost. Já osobně jsem nevěděl, co fotit dříve.

Obecně nás město neskutečně učarovalo. Má skvělou atmosféru a opravdu můžete jenom chodit po městě a koukat na zvláštní průmyslové stavby předělané citlivě k modernímu využití. Pokud byste měli v rámci jižního Finska navštívit po Helsinkách jenom jedinou věc, tak doporučuji celodenní výlet právě do Tampere.

Z Tampere jsme vyjeli po čtvrté odpoledne. A protože my musíme mít program vždy narvaný k prasknutí, tak jsme před plánovaný nocleh v Turku zařadili ještě narychlo dvě zastávky. První z nich bylo od Tampere 130km vzdálené pohřebiště z doby bronzové Sammallahdenmäki. Stáří mohyl se odhaduje na 3000 let, a proto bylo místo zařazené na seznam UNESCO. Jinak tedy pro kulturní barbary a neznalce doby bronzové jsou to v podstatě tři velké kupy kamení uprostřed malého lesa. Místo je samozřejmě archeologicky neskutečně významné, pro turisty už tolik ne. 

Odtud jsme se vydali 20km do města Rauma. Rauma je něco jako Porvoo. Malebné město plné sytě barevných dřevěných domů, kterých je 600. Na rozdíl od Porvoo je ale staré město Raumy na seznamu UNESCO. A na rozdíl od Porvoo byla Rauma také mnohem živější, probíhal zde každoroční festival krajky doprovázený rockovým koncertem. Zvláštní kombinace. Během hodinky a půl jsme si celé město prošli a pokračovali dále 90km do Turku.

Tam jsme vzhledem k cenám ubytování v centru bydleli asi 1,5km od centra v HeseHotelli Turku. Šlo asi o nejhezčí ubytování za celých 6 dní, i když nás totálně zmátl check-in. Protože check-in probíhal ve finském hamburgerovém řetězci Hesburger, který zabírá přízemí hotelu. Než nám došlo, že se máme ubytovat normálně u pultu u obsluhy fastfoodu, tak jsme několikrát zmatení celý hotel obešli.

Pyynkin nakotorni
Vyhlídka z Pyynkin nakotorni
Instantní cukrovka
Tampere Cathedral
Till Lindemann nebo ne?

4. den - Turku, Naantali, Raseborg, Helsinky

Ráno jsme se odubytovali z hamburgrárny a vydali jsme se na prohlídku Turku. Auto jsme zaparkovali kousek od Turku Castle na Hamngatan 18, Turku s poplatkem 1 EUR na hodinu, který asi beztak nikdo nekontroloval. Mimochodem ve Finsku jsem se naučil používat aplikaci park4night. Můžu ji jenom doporučit, najde vám to plácky, kde můžete legálně odstavit auta zadarmo nebo v nich i přenocovat a samozřejmě i ty nejlevnější oficiální parkoviště. Původně jsem totiž měl najité parkování v Turku v parkovacím domě za 3 EUR na hodinu. Turku Castle otevíral ale až v 10:00, a proto jsme si šli prohlédnout město.

Turku je v podstatě město rozdělené na polovinu řekou Aurajoki. Na finské poměry opravdu hnusnou řekou. V jednom průvodci jsem četl, že v rámci velké nevraživosti mezi Tampere a Turku o to, které město je číslo dvě za Helsinkami, studenti z Tampere vylévají jednou ročně do řeky v Turku ostentativně kýbl čisté vody z Tampere. V Turku toho není tolik k vidění. Město nemá, nebo alespoň pro mě osobně nemá takovou zvláštní atmosféru jako Tampere. Prošli jsme se po náplavce až k lanovce na Kakolanmäki Hill s bývalým Kakola Prison. Tedy až k lanovce, lanovky jsme si všimli v půlce kopce, když jsme se škrábali nahoru. No nevadí. Samotné Kakola Prison bylo jedno z nejznámějších vězení v historii Finska. Momentálně je předělávané na několik bytových domů. Než začala přestavba na bytový komplex, nacházelo se zde prý hezké muzeum. Teď už tu zbyl jenom suvenýrový obchod a kavárna. Mimochodem ceny bytů vůbec nevypadali podle reklam špatně. 130 000 EUR za byt nad centrem Turku? Pokud někdo hledáte bydlení ve Finsku, ideální.

Po vězení jsme se vydali k Mikaelinkirkoo neboli Michael´s Church. Novogotický nádherný kostel z 20. století v sytě červených barvách jako typická stavba z Tampere. Musím říct, že obecně mě kostely a katedrály ve Finsku velice příjemně překvapily. Krásné zvenčí a tak podivně strohé zevnitř. Podivně strohé je možná přehnané, spíš vkusně zařízené a nepřeplácané. Dále jsme pokračovali k Market Hall a přes most k Turku Cathedral. Turku Cathedral je nejspíš nejvýznamnější náboženskou stavbou v celém Finsku. Je ze 14. století a po velkém požáru v Turku v 19. století byla silně poškozena. Při opravách ji ovšem nakonec ještě zvětšili. Kdybyste přes město jenom projížděli, tak alespoň na katedrálu si čas udělejte.

V Turku mě už začínala malinko štvát snad absolutní přednost cyklistů a to jak na silnicích, tak i na chodnících. Nevím, jak to mají Finové upraveno v zákonech, ale cyklisté jsou opravdu všude a například na náplavce v Turku jste nuceni občas chodit po ne úplně příjemné dlažbě, jen aby cyklisté mohli využít asfaltový pruh podél vody.

Nakonec jsme asi po 10km okruhu po městě přišli zpět k Turku Castle. Vstupné bylo 12 EUR a my jsme byli zvědaví, jak Finové zvládají interiéry zámků. Člověk se prostě porovnání s Českem neubrání. A u Turku Castle bych byl raději, kdybych žádný zámek v Česku zevnitř nikdy neviděl. Možná spíš kdybych žádný zámek na světě v životě zevnitř neviděl. Pak by se mi možná líbil, možná. No interiér zámku je opravdu bídný a není v něm podstatě nic. Určitě ušetřete 12 EUR za vstupné na zámek a dejte si místo nich třeba jedno pivo v Helsinkách.

Z centra Turku jsme přejeli 15km do městečka Naantali. To je takové městečko u moře, kam si směřují odpočinout pracující z Turku a okolí. S hodně velkou nadsázkou bych to přirovnal k Singapuru a ostrovu Sentosa mínus všechny atrakce. Vlastně ne, jednu atrakci na Naantali najdete a to Moomin World. Já jsem tedy nikdy na ty divné bílé příšerky v televizi nekoukal, ale fanoušku to má očividně hodně. Viděl jsem několikrát jak asijští turisté skupují suvenýry s Moominky. Pak v Naantali najdete takovou klasickou náplavku, barevné dřevěné domečky, přístav a pár pláží.

Z Naantali jsme se vydali 25km na dřevěnou rozhlednu Vaarniemenkallion. Docela náhodou jsem na ní narazil na netu při googlování Turku. Z parkoviště je to na rozhlednu procházka asi 1km a pak plus mínus 270 schodů. Pokud byste vychytali krásné počasí jako my, tak rozhlednu určitě doporučuju. Je to taková malá roztomilá rozhledna uprostřed lesů kousek za Turku. Do navigace kdyžtak zadejte Rauvolantie 232, Kaarina.

Od rozhledny nás čekalo 110km ke zřícenině hradu Raseborg. Pokud někdo znáte například český Landštejn, tak je to něco podobného. Finové obecně moc hradů a zámků nemají, my jsme ještě stíhali, tak jsme si říkali, že ho i po zklamání z Turku Castle vyzkoušíme. Nakonec nás zřícenina příjemně překvapila. Vstupné stojí 7 EUR. Hrad byl vybudován ve 14. a 15. století a měl chránit Švédy před útoky  z moře. Postupně ale došlo ke změně hladiny moře, hrad se ocitnul postupně ve vnitrozemí a pozbyl svého významu. A to obzvlášť po založení Helsinek vroce 1550. Pokud máte rádi hrady a zámky a jeli byste z Turku do Helsinek, tak Raseborg určitě navštivte.

Do půjčovny na letišti jsme nakonec přijeli 20 minut před limitem odevzdání auta v 21:00. Nakonec jsme najeli přes 900km a musím říct, že mě řízení po Finsku chvílemi neskutečně frustrovalo. Ostatní řidiči jsou skvělí, všichni jezdí slušně. Silnice jsou krásné, široké a přehledné. Ale ty neskutečné limity, z těch jsem šílel. Dobře, na dálnici 120km/h, někdy. Ale na hlavních silnicích mezi Tampere a Raumou a Turku a Helsinkami byla povolená rychlost 100km/h, dost často i 80km/h, někdy i 60km/h. Výhodou je, že oproti Česku neprojíždíte vesnicemi a můžete jet pořád stejně… pomalu. Hodně často bývají radary a člověk se opravdu bojí finských pokut, protože předpokládá, že jsou monstrózní. A tak člověk jede a jede a neustále musí sledovat, kolik jede a jaký je zrovna limit. A limity se opravdu často mění a ostatní řidiči dost často jezdí i pod limit, takže tempomat není řešení. No prostě zlaté agresivní Česko. Ne teď vážně, věřím tomu, že bych si na to třeba za pár týdnů zvykl. Ale protože jsem zvyklý jezdit rychle, tak to prostě chvílemi pro mě bylo utrpení. Ale pro flegmatické řidiče je Finsko ráj na zemi. Výhodou je ovšem tento styl jízdy při tankování, protože benzín stojí kolem 40Kč za litr.

Z letiště jsme do Helsinek jeli vlakem. Cesta trvá asi 30 minut, lístek můžete koupit v HSL aplikaci v mobilu nebo přímo na perónu v automatu. Perón se nachází dvě patra pod letištěm. Vlak je neuvěřitelně tichý, jen se připravte na to, že několikrát před konečnou na hlavním vlakovém nádraží v Helsinkách zastavuje.

Příjezd do centra Helsinek pro mě byl ale docela šok. Bylo to nejspíš tím, jak jsem byl zvyklý za těch několik dní na klid, pohodu, naprosté čisto a celkem minimum lidí. Najednou člověk stojí před vlakovým nádražím uprostřed Helsinek. Všude hluk, spousta lidí, bezdomovců, feťáků a špíny. Takové to typické okolí vlakového nádraží ve velkém hlavním městě. Můj první dojem z Helsinek? Už jsem se těšil na hotelový pokoj. Zašli jsme si koupit nějaké jídlo a spát. Ubytování jsme byli těsně za katedrálou Uspenski, tři zastávky tramvají od Market Square na ostrově Katajanokka v hotelu Hellsten Helsinki Senate.

Turku
Kakola Prison
Mikaelinkirkoo
Turku a jeho náplavka
Turku
Naantali

5. den - Helsinky

Nikdy bych nečekal, že budu ve Finsku spát do rána s otevřeným oknem a v 8:00 mě probudí teplo, ale stalo se. No alespoň jsme měli celý den na poznání města, ve kterém toho podle většiny průvodců moc není a dá se tak stihnout projít za jediný den. Já jsem si samozřejmě klasicky připravil asi tunu různých zastávek.

Začali jsme návštěvou pevnosti Suomenlinna. Ta byla vystavěna Švédy v 18. století jako reakce na založení Petrohradu. Pevnost tedy chránila námořní cesty do Helsinek a zároveň byla švédskou základnou. V 19. století přešlo Finsko pod nadvládu Ruska a vynikající pevnost Suomenlinna byla jedním z důvodů, proč udělali Rusové z Helsinek hlavní město své autonomní oblasti Finska. Až poté, co se stalo Finsko ve 20. století nezávislým státem, se i pevnost stala konečně oficiálně finskou. Na návštěvu si doporučuji přivstat a navštívit ji opravdu hned ráno, protože když jsme se zní vraceli kolem 13:30, tak do ní mířilo obrovské množství lidí. Jelikož jsme bydleli tři zastávky tramvají od Market Square, ze kterého vyplouvají lodě, tak jsme stihli loď v 9:20. Na ostrov jezdí lodě v závislosti na čase dvakrát nebo třikrát za hodinu, cesta trvá asi 15 minut. Zpáteční jízdné stojí 5 EUR na osobu a kupuje se před vstupem na loď. Na souostroví se můžete jako my dostat se společností HSL, která provozuje i helsinské MHD nebo můžete použít water bus.

Hned u přístavu na severu jednoho z osmi ostrovů, na kterých se celá pevnost rozkládá, se nachází infocentrum, kde dostanete mapku se zakreslenými asi 40 zajímavými místy na ostrově. Souostroví má pouhých 0,8km2 a dá se projít v klidu za tři hodiny. A určitě to stojí za to, není to jedno z mála míst co je ve Finsku na seznamu UNESCO jen tak pro nic za nic. Nejzajímavější je úplně jižní část ostrova, kde se můžete projít po pevnosti, dostanete se i dovnitř a kolem dokola jsou rozmístěna obrovská děla. Doporučuji navštívit asi uprostřed celého souostroví ponorku Vesikko. Vstupné je 7 EUR, otevírá až v 11:00, ale je skvělý zážitek podívat se dovnitř ponorky, která se účastnila bojů ve 2. světové válce. V rámci Suomenlinny můžete navštívit ještě dvě další muzea, několik kaváren, restaurací, místní kostel, suchý dok nebo si můžete prostě jenom celé souostroví projít kolem dokola. Pokud budete mít krásně počasí jako my, tak bych se nebál ani vzít si plavky a zkusit jednu z pláží.

Po návratu ze Suomenlinny jsme si prošli Market Square. Tam mě až vyděsil neskutečný dav turistů a místních. Mám pocit, že tolik lidí jsme neviděli za celé předchozí 4 dny dohromady. Podle názvu náměstí lze nejspíš vydedukovat, že je plné stánků se suvenýry a jídla. Naštěstí to nejsou jen samé made in China suvenýry, ale dají se najít i opravdu místní výrobky. Takže pokud si někdo chce koupit typickou Kuksu (tedy hrnek na vodu ze dřeva), laponskou čepici, něco ze sobí kůže nebo místní umění, tak tohle je to pravé místo. Samozřejmě i s více než pravými finskými cenami. Hned vedle Market Square se nachází Market Hall, kde můžete ochutnat typicky finské výrobky. Vzhledem k tomu, že po 21:00 se nedá v žádných obchodech koupit žádný alkohol, my se rozhodli, že zajdeme do nedalekého speciálního Alko shopu koupit vodku. Tvrdý alkohol totiž v normálním obchodě neseženete. Prodavači jsme řekli, že opravdu nechceme Finlandii, protože se dá koupit i u nás. Tak nám jako druhou nejlepší doporučil Koskenkorvu, ta se sice dá u nás taky koupit, ale alespoň není tak profláklá jako Finlandie, navíc kupovat až třetí nejlepší se nám nechtělo. Vedle v obchodě jsme ještě nakoupili pár čokolád od vyhlášené finské společnosti Fazer a celý mega nákup jsme hodili na pokoj.

Z pokoje jsme se opět vrátili na Market Square. Nevím, jestli někdo, kdo to tu čte, byl v Helsinkách a vyjádří se kdyžtak v komentářích, ale opravdu se mi nelíbí ruské kolo přímo na nábřeží. Ještě více se mi ale nelíbí ta žlutá budova pod ním, která má asi symbolizovat loď, a jsou na ní dva venkovní bazény. Už dlouho jsem neviděl něco tak nevkusného v centru nějakého hlavního města. Ale fotky se z vršku žluté budovy dělají hezké, to zase jo. A výhled na moře beztak občas kazí nějaké velká zaoceánská loď. Udělali jsme tedy pár fotek a prošli po Market Square kolem Prezidentského paláce, který se ovšem používá jenom na recepce a prezident sídlí jinde, a Radnice až na Senátní náměstí, kde se nachází asi nejznámější symbol Helsinek, bílá katedrála Tuomiokirkko. Katedrála byla postavena v 19. století a je opravdu impozantní. Zevnitř je, jak je ve Finsku zvykem, strohá, ale svým způsobem se mi ta strohost a dalo by se říct “čistota“ líbí víc než přehnaně zlatá výzdoba v pravoslavných kostelech a katedrálách, jako například v nedaleké katedrále Uspenski. Senátní náměstí je kolem dokola obklopeno asi 30 krásnými neoklasickými budovami jako například Helsinskou univerzitou, Palácem rady Státu a již zmiňovanou Radnicí a Prezidentským palácem.

Za Senátním náměstím jsme se prošli malým parčíkem Esplanadi. Odtud jsme se vydali k budově finského Parlamentu. Hned naproti němu leží budova nové helsinské knihovny jménem Oodi. Nahoře je i kavárna, ze které může být zajímavý výhled. Na ni jsme samozřejmě zapomněli. Oodi se nachází mezi dalšími dvěma budovami a to Kiasmou - Muzeem současného umění a Helsinki Music Centre. Dále za Helsinki Music Centre se ještě nachází Finlandia Hall. Jsou to všechno architektonicky velmi zajímavé budovy a celá tato čtvrť rozhodně stojí za návštěvu. A na náměstí před Helsinki Music Centre je nápis My Helsinki, kdo si chce udělat typicky instagramovou fotku, zamiřte tam.

My jsme z této čtvrti zamířili k Temppeliaukio Church, neboli Church of the Rock. Jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst v celém hlavním městě. Kostel je z roku 1969 a jak jeho název napovídá, byl vytesán ve skále. Můžete se tedy klidně projít po jeho střeše, pak sejít dolů a nakouknout za 3 EUR dovnitř. Vnitřek by se dal popsat jako velká kulatá místnost nebo síň, kterou obklopuje skála. Nad vámi se nachází obrovská kupole a kolem dokola ní pás oken. Takže je vevnitř překvapivě hodně světla. Celý kostel má vynikající akustiku a pořádají se v něm dokonce i koncerty .Od kostela jsme se vydali na dlouhou procházku na sever města k Sibelius monument. Tento jedinečný monument  z roku 1967 věnovaný finskému hudebnímu skladateli Jeanu Sibeliu je složen z6 00 svařených ocelových “trubek“ a váží přes 24 tun. Asi 50 metrů od monumentu se nachází Cafe Regatta (opět díky za tip Janku Rubešovi), kde mají opravdu vynikající kávu, vynikající buchty, klobásy, které si můžete sami opéct nad ohništěm, no prostě skvělý jídlo. Navíc má kavárnička opravdu domáckou atmosféru, dá se sedět i venku, je přímo u vody, co může vůbec chtít člověk k životu víc? 

Od Cafe Regatta jsme se vydali autobusem číslo 24 osm zastávek na konečnou, na ostrov Seurasaari. Nebo tedy k mostu na ostrov Seurasaari. Už jsme byli docela unavení, ale i tak jsme si nakonec ostrov prošli úplně celý. Ostrov je totiž plný budov a stavení dovezených z celého Finska. Jsou například i z 18. a 19. století. U každého domu je tabulka s vysvětlením na co se používal, kdo ho používal a mapka s tím, kde se nacházel. Dokonce tam bylo i pár domků z území dnešního Ruska. Dalo by se říct, že je to vlastně takový skanzen. Od obydlí pro zvířata, garáže pro lodě, kostel, mlýn až po chudinské domy a nakonec domy vrchnosti. Nakonec se z ostrova Seurasaari stala jedna z nejzajímavějších zastávek za celých 6 dní ve Finsku. V létě si doporučuji vzít ss ebou repelent a klidně i plavky, protože se tam nachází i pár pláží. Ostrov má asi 1km na délku a 200m na šířku a my jsme ho během necelé hodiny a půl prošli úplně celý.

U ostrova Seurasaari jsme si opět vzali autobus číslo 24 a projeli sním 11 zastávek na zastávku Hietakannaksentie, u které se nachází za 200 metrů Hietaniemi beach. Což je prý asi nejznámější pláž v Helsinkách. Navíc je na západní straně města, takže úplně ideální večer, když zapadá slunce. Teplota vody, co bych vám povídal, je to Baltské moře u Helsinek, jaká asi může být voda? Na pláži bylo tak 200 lidí, ve vodě tak 20. Já jsem tam vlezl hlavně kvůli tomu, abych se mohl celý život chlubit tím, že jsem se koupal  v moři v Helsinkách. Když člověk překoná ten počáteční odpor, tak se to dá celkem vydržet. Navíc jsem to bral po těch 5 náročných dnech jako takovou ozdravnou regenerační ledovou vanu, jako si dávají profesionální tenisté po zápasech.

Autobus číslo 24 od pláže jede i do centra města. No a co jiného na závěr celého dne, než západ slunce s výhledem na Helsinky. Západ slunce byl až v 22:10 a my už před devátou seděli v malinkatém střešním baru v hotelu Torni. Bar se jmenuje Atejlee. Finské točené pivo tam stojí 12 EUR a je opravdu hnusné. Takže jsme ho cucali hodinu, abychom se mohli kochat výhledem na zapadající slunce nad městem. Klidně ale můžete nahoru vyjet, pofotit si a zase sjet dolů. Pokud si nesednete, nikdo vám za to nadávat nebude. Takhle tam během hodiny a hlavně na západ slunce přišlo fotit několik desítek lidí. Pokud si chcete sednout, tak si musíte něco dát. A hlavně na rozdíl od Tampere nesedíte za sklem, ale opravdu venku na střeše. Od baru už jsme se jenom prošli Esplanadi parkem, Market Square a kolem Uspenski katedrály až na hotel.

Helsinki
Výhled ze Suomenlinny
Suomenlinna
Suomenlinna
Suomenlinna

6. den - Helsinky, odlet

Ráno jsme nejprve zajeli tramvají ke Kampin Kappeli neboli Kapli ticha. Jde o další originální helsinský kostel. Tenhle je pro změnu ze smrkového dřeva, postaven byl v roce 2012 a má 11 metrů na výšku. Nesmí se v něm mluvit, i když to samozřejmě nikdo nevynucuje a parta asijských turistů vám zaručeně zkazí zážitek. Mělo by jít o svatostánek klidu uprostřed jedné z nejrušnějších částí Helsinek. Poté jsme opět vyrazili do zajímavé architektonické čtvrti k Parlamentu, Oodi, Kiasme a Music Centru.

Nakonec jsme se ještě zašli podívat na budovu vlakového nádraží, které jsme si moc při příjezdu neprohlédli. Hned kousek od něj se nachází budova finského Národního divadla, která je ovšem celkem nevkusně zničená digitálním bannerem. Cestou zpět k hotelu jsme to vzali opět přes Senátní náměstí a Market Square a jako úplně poslední bod programu jsme si zařadili katedrálu Uspenski. Katedrála Uspenski je obrovská cihlová stavba, která je prý největší pravoslavnou katedrálou v západních zemích. Má 13 zlatých kupolí, ty symbolizují Ježíše Krista a 12 apoštolů. Byla postavena na oslavu ruského vítězství nad Švédy v roce 1809. Zevnitř je typicky pravoslavná, prostě samé zlato. I když ne tak moc jako je obvyklé v pravoslavných katedrálách.

Poté jsme vyrazili ve 12:00 z hotelu, ve 13:00 jsme byli na letišti, ve 13:30 u gatu a už jsme jen čekali na pravidelný let v 15:40 Helsinky - Praha.Je tedy pravdou, že na Helsinky opravdu stačí jeden svižnější den. Výhodou jsou dlouhé letní otevírací doby. Západ slunce po desáté hodině je na cestování a fotky prostě skvělý. Dejte si spíš naopak pozor, abyste někde nebyli moc brzo a nebylo ještě zavřeno.

A než se někdo v komentářích zeptá - co sauny? Mám astma, poslední dobou trochu problematické, a proto se mi do nich vůbec nechtělo. Každopádně jsou všude. V Tampere je kousek od centra nejstarší ve Finsku. V Helsinkách je pár hodně známých, kde můžete rovnou ze sauny skákat do moře. Není problém zamluvit si ubytování se saunou. Chodí dovnitř zásadně nazí, i do smíšených. Prostě to neřeší.

Kampin Kappeli
Market Square
Katedrála Uspenski

Závěrem

Nakonec si mě získaly i ty Helsinky. Zvládl jsem překonat ne úplně hezký první dojem a lidem budu doporučovat, aby Helsinkami spíš začali, než končili jako my. Finsko je prostě takové, jaké si ho asi většina z nás cestovatelů představuje. Krásná příroda, mimo Helsinek v podstatě žádný nepořádek, vše hezky upravené a zorganizované, většina lidí mluví anglicky, drahé úplně všechno a hlavně klid. Pokud vás toto láká, tak neváhejte a kupujte letenky.

Doufám, že se mi povede ještě někdy prozkoumat Finsko i mimo jih. Možná jsem byl někdy až přehnaně kritický (Turku Castle,  cyklisti, řízení, první dojem Helsinky, ruské kolo, pivo), ale to bylo dáno tím, že jsem měl nastavenou cestovatelskou laťku opravdu na maximum. Taky kde jinde ji nastavit na maximum než ve Skandinávii. A proto tedy tyhle možná až malicherné výčitky. Ale nenechte se zmýlit, vždycky jsem tvrdil, že kdybych musel někam emigrovat, tak by to bylo USA. Když jsem ale viděl Finsko a Finy, tak už si tím USA nejsem tak moc jistý. Dlouho jsem při svých cestách nezažil příjemnější lidi, když s nimi něco potřebujete řešit. A nějaká finská odměřenost? Za těch pár dní jsem si nevšiml. Zrovna nedávno vyšel nějaký nový žebříček TOP 10 států s nejšťastnějšími obyvateli a Finsko vyhrálo. Nedivím se ani trochu. I kdybych bral jako jediné negativum ceny, tak v přepočtu na jejich průměrné platy jsou ty ceny naprosto úžasné.

Pár tipů

Opravdu si dejte pozor na to, že od 21:00 se nedá v obchodech koupit žádný alkohol. Ceny v restauracích a hospodách jsou alespoň pro nás fakt vysoké. Možná by bylo lepší koupit si v obchodě flašku alkoholu, vypít ji na ulici a dostat pokutu za pití na veřejnosti, než pít za finské ceny v hospodě.

Pokud milujete sladké jako já, tak připravte bankovní účet na těžké časy. Fini milují sladké, na vlastní oči jsme viděli, jak ho do sebe všude cpou horem dolem a bohužel ho teda cpou i do svých dětí. Tolik obézních dětí už jsem dlouho nikde neviděl. A tolik obézních mladých žen. Věděl jsem předem, že Fini vypijí nejvíce kávy na osobu z celého světa, ale očividně to zároveň souvisí i s různými zákusky a zmrzlinou, která se vážně prodává na každém rohu. Na street food v podstatě nenarazíte, jenom na zmrzlinové stánky.

Všude se dá platit kartou, opravdu všude.

MHD v Helsinkách = HSL aplikace. Do autobusu se vchází předními dveřmi, řidiči ukážete v aplikaci koupené lístky. Lístek platí 80 minut, po Helsinkách se kupuje AB zóna a stojí 2,8 EUR, na letiště ABC zóna, která stojí 4,6 EUR. Zvažte, kolik za den koupíte lístků, jestli není lepší denní za 12 EUR. V tramvaji nás nikdo nikdy nekontroloval. Metrem jsme nejeli. Na letišti byla kontrola pouze cestou na něj.

Repelent je v létě nutnost. Nutností je také maska přes oči, pokud se vám špatně spí při světle. Samozřejmě bavíme se o létě. V Tampere západ slunce 22:30, východ ve 4:20. A i když by to člověk čekal, tak na ubytování moc zatemnění oken neřeší, stejně jako bohužel neřeší sítě v oknech.

Olympijský stadion v Helsinkách se známou věží je momentálně stále zavřený. V roce 2020 by snad měla být rekonstrukce dokončena.

Počasí - pokud chytnete v létě teplou vlnu jako my, tak se připravte na 28 stupňů přes den a klidně 20 stupňů přes noc. Pršelo nám jenom jednou asi 10 minut v Nuuksio NP.

Pokud se vám nechce půjčovat auto, tak bych ideální výlet směroval na 3 dny. Jeden den Helsinky, druhý den Nuuksio a třetí den Tampere. V pohodě vše zvládnete vlaky a autobusy a na každou tuhle zastávku vám stačí jeden celý den. A všechny tři jsou nádherné.

A nakonec, pokud jste vášnivými fandy výherních automatů, tak pro vás bude Finsko ráj. Mají je dokonce na benzínkách a v normálních obchodech. Zvláštní kontrast oproti zákazu prodeje alkoholu po 21:00 a speciálních alko shopech na tvrdý alkohol.

Zážitky pro tebe sepsal Jarda

26. 08. 2019, poslední aktualizace 2019-08-26T20:41:03+02:00

Jarda žije v České republice a procestoval 52 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 9 měsíců, napsal pro tebe 4 cestopisy .

13 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele paja1980
paja1980

Ahoj, super čtení! Za 3 týdny budu v Helsinkách kvůli hokeji (turnaj Karjala). Zajímalo by mne, jestli tam jsou rozšířené bezkontaktní platební terminály? To, že se tam dá všude platit kartou vím. To ale ve Švédsku také, a nakonec jsem v únoru ve Stockholmu kvůli každému pivku strkal kartu do terminálu a zadával PIN. A to mně nebavilo... no a teď už mi banka i spustila Google Pay, takže telefon, PÍP a jdu. A to mně baví :) Děkuji za odpověď komukoliv...

Odpovědět
před 4 dny
Kateřina Ostrá

Super cestopis! :)

Odvážná praktická informace: "Opravdu si dejte pozor na to, že od 21:00 se nedá v obchodech koupit žádný alkohol." - ale díky za ni :D

Jinak přemýšlím nad těmi nejšťastnějšími lidmi na světě....naposledy jsem to četla o Filipíncích :D Každopádně ať je to šťastných lidí nejvíc kdekoli, víc takových cestopisů!

před měs
Jarda

Díky moc!

Já si říkal, že to info o alkoholu bude přesně pro tebe :D

Zrovna tu informací o té "šťastnosti" mám fakt dobře ozdrojovanou :D Jsou to žebříčky OSN z 2018 i 2019.

https://www.irozhlas.cz/zivotni-...3141409_dp

https://magazin.travelportal.cz/...19-finsko/

https://www.national-geographic....80319.html

https://www.idnes.cz/cestovani/k...-sveta_taj

https://www.reflex.cz/clanek/zpr...-jina.html

https://www.euro.cz/light/finsko...nu-1460468

před měs
Kateřina Ostrá

Ještě ty s tím alkoholem začínej a začnu pít zelenej čaj!! A to pak nechtěj číst ty cestopisy!! 🙈😂

Jinak žebříčky super! Miluji cenné a validní ZDROJE 👏😁

Avatar uživatele kickass1
kickass1

Moc hezky ! Ja jsem byl ve Finsku par let zpatky v Helsinkach na svatbe a chytil jsem tam 30ky a slunecno, coz bylo dost prekvapive i pro mistni, protoze statisticky byvalo za cele leto tusim max 6-8 dnu s teplotou pres 30 a v kvetnu se to typicky moc casto nestavalo - takze mam Helsinky spojene s vyletama lodi, pivkem na terasce a slunickem.. :D

před měs
Jarda

Díky. To zní celkem ideálně :D

Avatar uživatele Tonda 2
Tonda 2

pěkný a zajímavý trip, my byli dvakrát v zimě na severu Finska v Laponsku, jinak Finsko je z té drahé skandinávské čtyřky pořád nejlevnější a cenově se už vcelku dá...Nejhorší je Dánsko a za ním Norsko, ale to jen proto, že norská koruna šla za poslední roky trochu dolů.

Ten sever má něco do sebe a je návykový, teď jsem o víkendu koupil letenku do Longyearbyenu. :)

před měs
Jarda

Díky. Cestopis o Špicberkách bych si rád přečetl :)

Avatar uživatele yellow
yellow

Ve Finsku jsme byli na přelomu července a srpna. V Helsinkách, které jsme bohužel jenom projížděli a měli tam asi jen dvouhodinovou zastávku, jsme ještě měli pěkné teplé počasí. Pak se výrazně ochladilo a teploty se pohybovaly kolem 10 až 15 stupňů, v noci padaly ke 4 (ale to jsme již byli v Oulu). Jinak souhlas to ruské kolo je doopravdy strašné. Jižní Finsko jsme během čtyř dní spíše jenom prolétli cestou na finskou rally, která byla hlavním cílem většiny naší skupiny. Turku mě příliš nezaujalo, ale procházka kolem řeky byla pěkná, hodně se nám líbily sochy, které byly kolem řeky. Tampere jsme využili jako základnu pro návštěvu přírodních parků v oblasti, takže jsme se do centra ani nedostali, pouze na vyhlídku Nasinneula.

před měs
Jarda

A jaká byla finská rally? To musí být super zážitek.

před měs
Avatar uživatele yellow
yellow

Kluci byli nadšení. :) Mě a kamarádku naopak vůbec nezajímala, takže se manžel a její přítel střídali a jeden byl vždy na rally a druhý nás vzal na výlet do nějakého NP. Takže jsme si to nakonec užili všichni.

David Eiselt

Znovu tvůj cestopis nezklamal, ale doslova nabudil k cestě! :)) Pěkný!

před měs
Jarda

Díky, od tebe to obzvlášť potěší :)

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 1 minutu
Na Leningrad do Petrohradu
cizy 2019-10-23T11:08:29+02:00 1 komentář
Rusko 2019

Víkendová návšteva ruského hlavného mesta kultúry spojená s koncertom legendárnej kapely Leningrad.

Čtení na 6 minut
Bělorusko roadtrip 1 - neviditelná hora a muž se sekerou u chátrajícího zámku
Tereza Kráčmarová 2019-10-22T22:49:49+02:00 2 komentáře
Bělorusko 2019

Čtveřice cestovatelů se vydává na legendární pouť Běloruskem. Nezpevněné polní cesty, spoustu azbuky a porušování všech zákazů, které se dají porušit. Po cestě potká muže se sekerou, spoustu žen zamet

❤️ Oblíbené
Čtení na 12 minut
Do Íránu? A sama? 
Monika 2019-10-21T20:35:51+02:00 9 komentářů
Írán 2019

 Aneb praktický průvodce po této úžasné zemi.

Čtení na 1 minutu
Dunhuang - divoký západ Číny
Adam K. 2019-10-21T12:51:53+02:00 0 komentářů
Čína 2018

Cesta za pouští, Duhovými horami a poslední části Velké čínské zdi

Další cestopisy