Týden v Maroku nestačí

Maroko pro každého!

Země, kde si na své příjde opravdu každý. Překrásné, možná trochu podobné Portugalským plážím najdeme asi 50km od Agadiru. Nějaký ten výšlap pro sportovce na Atlas, skvělé zážitky na největší poušti světa Sahaře, nebo spoustu krásných měst v čele s rozmanitými trhy v Marakéši. Rozmanitost této země nezná mezí. Jeden den se sluníte v bezmála třiceti stupních a druhý den se v noci budíte zimou, protože zde většinou nemají topení a venku je pod nulou. Ve větších městech luxusní sídla a v menších vesničkách totální chudoba. Lidé v těchto vesničkách jsou ale velice vstřícní a pokorní. Je tu ale spousta krásných míst, které jsme bohužel navštívit nestihli. Týden je opravdu málo.

Obavy před odletem - jak se ukázalo později, oprávněné

Tuto zemi jsme navštívili na přelomu listopadu a prosince. Za mě dobrá volba - žádné přehnané vedro, jen v noci dost chladno. Plavky, tričko a kraťasy Vám v toto roční období stačit nebudou. S Ryanairem bez odbaveného zavazadla jsme trochu bojovali, ale nakonec jsme všechny příručáky do toho boxu, ač trochu násilím, narvali.

Cestovalo nás 5. Před odletem jsme řešili očkování. Nakonec jen dva z nás odletáli s očkováním proti žloutentce a břišnímu tyfusu. Pro klid duše určitě doporučím, ale jako úplnou nutnost bych to neviděl. Jak se však později ukázalo, očkování proti vzteklině je zde na místě. To ale až později.

Den první - let a večerní Marakéš

Let z Prahy do Marakéše trvá asi 4 hodiny. V Ryanairu nic příjemného, ale pár pivek na cestu Vám to určitě zpříjemní.

Po příletu jsme byli velice příjemně překvapeni. Letiště mají nádherné, čisté, prostorné. (na africké poměry pecka) Když to porovnám s letištěm např. v Heraklionu, kde mi bylo zle hned po příletu, opravdu milé překvapení. Co Vás však čeká a nemine jsou zdlouhavé pasové kontroly. Nemám rád to cpaní z letadla, aby byl člověk první venku, ale zde se Vám jistě vyplatí. Opravdu, stál jsem tam skoro hodinu. Hned po kontrole se na Vás sesype velké množství "hostesek", které Vám budou nabízet free sim kartu s daty. Ano sim karta je free, ale data si již musíte koupit. My jsme zatím takový absťák neměli, takže jsme toto řešili až později ve městě. ( cca 10euro za 2,5GB na týden, plus volání mezi sebou a smsky zdarma-za mě ok) Navíc na letišti wi-fi mají, takže to nejnutnější zařídíte.

Letiště je od centra v docházkové vzdálenosti, takže jsme šli k prvnímu ubytování pěšo. V rámci seznámení se s místem ok. Buďte však připraveni, že se za Vámi budou všichni projíždějící na motorkách a v autech otáčet, troubit, nabízet Vám taxi, na dámy budou pískat a místní pánové svůj chtíč opravdu skrývat nebudou. Kdyby se dalo jíst očima, už nás není pět, ale jen tři :). No, ubytování jsme měli hned v centru, takže první cíl - zbavit se batohů. Není to opravdu nic příjemného v těch davech. Mapka nás nakonec zavedla do zapadlých uliček, kde posedávali místní a snažili se nás vlákat do svých obchůdků. Nedali jsme se! Ubytováni jsme byli vcelku rychle v malém rodinném "penzionku". 5 lidí v jedné místnosti, sociálka společná s celým patrem, ale co chceš za cca 1.200 Kč za všechny v centru.

Naše první kroky hned po ubytování vedli na trhy. To byl zážitek! To musí prostě navštívit každý, kdo je v Maroku. Tolik chutí, tolik barev, tolik vůní, taková rozmanitost. Pecka! (fotečky níže:) )

A co naše první večeře? Nejdříve nám bylo nepříjemné, jak se nás každý snaží doslova vtáhnout do svého stánku, restaurace, pofiderního zařízení, ale co, přeci chceme poznat tu pravou chuť, ten pravý šrumec. Ukecal nás. Jeden mladík nás doslova donutil si u něho sednout s nabídkou, že každá druhá věc, kterou si dáme, bude free. No, to sice byla, ale zase Vám na stůl donese spoustu jiných věcí, které jste si ani neobjednal, takže se při placení opravdu nestačíte divit. Ponaučení pro příště - Vždy si nasmlouvej cenu dopředu! Plný stůl, který jsme předpokládali, že nás bude stát asi 300-400 dirhámů nás nakonec stál asi dvojnásobek. A v tuhle chvíli už opravdu neusmlouváte vůbec nic. No co, tak se uskromníme zítra :) Tak jdeme sehnat alkohol na večer. Ani náhodou! Jediné co Vám tam nabízejí na každém rohu je hašiš. To jestli jsme zkusili sem asi nepatří :P. Každopádně alkohol seženete jen ve větších supermarketech - Carrefour, ve speciálním oddělení. Dobrá, dnes by to stačilo. Jdeme si odpočinout, zítra nás čeká náročný den.

Letiště v Marakeši

Ty barvy, ty vůně.

Stůl za všechny prachy.

Něco pro dámy.

Noční centrum.

Den druhý - půjčení auta, kozy na stromě a cesta k moři

Hned ráno jsme spěchali na snídani, která byla moc příjemná, na střeše hotelu a hlavně v ceně ubytování :) Balení, rychlá sprcha a neztrácíme čas, takže šup půjčit auto. I zde se dá smlouvat. Z asi 4.500Kč na týden jsme nakonec pořídili za 3.000Kč včetně pojištění. Na co si ale dajte pozor? Policie! Je jich tam snad víc jak civilistů, takže jezdi podle předpisů, buďte všichni připoutaní, pořád u sebe měj pas, žádné pití na veřejnosti atd. Nás to za ten týden stálo tři pokuty za 150 MAD - nic hrozného, ale je to zbytečné.

První dny máme mít teplé počasí, takže valíme k moři. Konkrétně do letoviska Essaouira. Místo sympatické - neurazí, ale ani nijak nepřekvapí. Ano pláže zde jsou, ale kromě pár menších tržišť a přístavu pro rybáře asi nijak extra zajímavé místo. Nejzajímavější tedy bylo vidět po cestě kozy na stromě. Zastavíme a vyfotíme - nojo, ale to není jen tak. Ty kozy tam totiž nejsou dobrovolně. U každého takového stromu sedí stařík, který je tam vždy nastrčí a pak vyžaduje nějaký ten peníz za takovou fotku. No co, alespoň Vám strčí jednu kozu do ruky, ať je to tedy už totál "instafriendly".

Alespoň vodku na večer jsme konečně sehnali, takže bude první párty. Pronajali jsme si celkem velkej bejvák - 3 ložnice, dvě koupelny, a zase jen za litra. Jo, s tím ubytkem to tu docela půjde :)

Snídaně na střeše

Nastrčené kozy na stromě

kouzelná ulička

Rybářský přístav

Den třetí - Agadir a učíme se marocký čaj

Třetí den a zároveň poslední den u moře. Dnes bude ještě 28 stupňů, zítra už o pět méně, takže pojedeme do vnitrozemí. Hned ráno vyrážíme do Agadiru, asi nejnavštěvovanějšího letoviska pro turisty, kteří chtějí dovolenou trávit pohodou na pláži. (nic pro nás-jeden den takto stačí).

V životě jsem už nějaké ty pláže viděl, ale ty u kterých jsme zastavovali po cestě... opravdu nádherné. Stojíte na útesu, díváte se na obrovské pláže pod Vámi a zmůžete se tak akorát na jedno velké woow! Opravdu nádhera, která stojí alespoň za půlhodinovou zastávku a v tichosti sledování té nádhery a poslouchání, jak se obrovské vlny atlantiku rozbíjejí o skály na pobřeží.

K Agadiru toho moc psát nebudu, jelikož je to takové klasické turistické místo.

Ubytováni jsme opět v luxusním obrovském bytu snad pro patnáct lidí, a pořád za stejnou cenu. V podvečer jdeme na jídlo do jednoho místního podniku, kde si k jídlu objednáváme i čaj, který tu mají opravdu skvělý. Poprosili jsme obsluhu, zda by nám neprozradil, jak se takový čaj dělá. Bez váhání nás zavedl do "kuchyně" a čaj připravil znovu tak, abychom viděli každý krok přípravy. Čaj se prý dělá hostitel tak sladký, jak moc si váží svého hosta a stejně tak se čaj nalévá z výšky. Takže jsme vždy byli všichni postříkáni od čaje, protože nám ho nalévali ze dvou metrů a odjíždět budeme nejspíš s cukrovkou. Asi si nás opravdu váží :)

No nic, máme čas, pán z restaurace nám dal čerstvou mátu, tak jdeme nakoupit čaj a večer dáme soutěž, kdo uvaří čaj nejlepší. Vítěz může zítra sedět vedle řidiče - a to za to stojí, když máme v plánu 400km v autě :). Holky nemají šanci - dietářky dávají málo cukru, asi si nás málo váží. Vyhrál řidič.

marocký čaj

pláže u agadiru

Den čtvrtý - krokodýli u Agadiru a přiblížení se k poušti

U Agadiru je malá krokodýlí farma. Když už jsme tu, tak se tam mrkneme. Jo, za návštěvu to opravdu stojí. Mají to udělané hezky a dozvíte se tam spoustu zajímavých věcí. Jen si řidič nesmí nechat pas na ubytku. Zákon schválnosti - samozřejmě že Vás zastaví na kontrolu a opravdu Vám nepomůže ani to, když na něj vytáhnete vojenský průkaz. Nojo, stejně by nám za něco dal pokutu i tak. Po půlhodinovém dohadování to policista vzdává a pouští nás. Výhra.

Dnes máme v plánu ujet alespoň půl cesty do Sahary. Po cestě zastavujeme v malém městečku Taroudant, kde se nás hned po zaparkování ujme místní obyvatel, který umí poměrně dobře anglicky. Nejdřív se z nás snaží dostat nějaké drobné za to, že prý parkujeme na jeho pozemku, což samozřejmě nebyla pravda. Nakonec jsme se domluvili tak, že mu ty drobné dáme, ale za to, že nás provede po městečku, aby jsme tam nemuseli hodiny bloudit sami. Přeci jen nemáme tolik času. Nakonec to byla velice příjemná hodinka, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí o životě místních, výrobě arganového oleje a nakonec nás zavedl do místní hospůdky, kde jsme se velmi dobře najedli. Ten pán po nás chtěl jen 20 MAD (asi 50Kč) . Lidé tam jsou rádi opravdu za každý drobák. Pro vás je to zanedbatelné a jemu to pomůže. Za to jak byl příjemný a co vše jsme se dozvěděli, nemá člověk problém mu nechat i nějakou tu kačku navíc.

Pokračujeme dál a po cestě vybíráme ubytko na další noc. Nějaký hotel "nikde" - to je jedno, hlavně ať už si odpočineme. Vážení, ten hotel měl asi 30 pokojů a my v něm byli ubytováni sami. Pokoje jsme si mohli vybrat, snídani nám udělali a opět to bylo v přepočtu asi za litra pro pět lidí. Jen teplá voda spíš nebyla, ale to se dá přežit za ty prachy.

výroba arganového oleje

krokodýli

platíme

Den pátý - konečně Sahara a noc u sympaťáka z berberské vesnice

Hned ráno vyjíždíme, protože už dnes musíme dojet na poušť. Hodiny jedete ničím. Údolí, písek, hory, ale auto potkáte jen minimálně. Ve tři hodiny jsme dojeli do malé vesničky, kde zaparkujeme, abychom se na mapě podívali kam dál. Ihned k nám přistoupil pán s turbanem na hlavě a řekl nám, že má dva kempy na Sahaře a nabídne nám výlet. Nijak na nás netlačil, pozval nás na čaj, kde prý vše v klidu probereme. Bylo to sympatické, nenucené, příjemné. Nabídl nám jeden kemp, který je asi 10km od vesnice a druhý, který je asi 60km. Vzhledem k času jsme vybrali ten blíže a po dohodě ceny jsme si plácli. Cena za noc s večeří, snídaní, a dopravou jeepem do kempu asi 500 Kč na osobu. Není nad čím přemýšlet. Měli jsme hlad, tak jsme se s ním dohodli, že se ještě někam skočíme najíst a potom vyjedeme. Jenže to nebylo tak jednoduché. Ve vesničce byl jeden zaprášený obchod, kde seženete sotva pár vajec, vodu, a pečivo pochybuji, že bylo alespoň včerejší. Vrátili jsme se tedy zpět, že to budeme muset vydržet do večeře. Bivouac, jak se jmenoval pán, který nás bude ubytovávat nám nabídl, aby jsme koupili vejce a on nám hned po příjezdu udělá alespoň omeletu. Super!

Nakoupeno, věci naházené v jeepu a jedeme. Sice 10 km, ale přes duny jsme jeli skoro 40 minut. Po příjezdu jsme byli ubytováni v sympatických malých budovkách, příjemně zařízených a zateplených. Což bylo dost důležité, protože teplota v noci byla na poušti v minusových hodnotách. Procházka v poušti při západu slunce Vám doslova vezme všechen dech. Pocity, které v tu chvíli máte jsou nepopsatelné. Bylo to opravdu nádherné.

Večer nám Bivouac připravil výbornou večeři. Rýžovou polévku, Tajin(národní marocké jídlo) a ovoce. Od stolu jsme po dlouhé době odcházeli opravdu suprově najezeni a přesunuli jsme se k ohni, který pro nás sympaťák z pouště připravil. Opět jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí, včetně života v poušti a vztahy Maroka se sousedními státy.

Bylo to úžasné! Pokud budete plánovat podobný zážitek, doporučuji kontaktovat : IG desertcampmbark FB Desert Mhamid Mbark

Tajin

Den šestý - zákeřná kočka

Hned ráno po snídani se vydáváme na cestu zpět, abychom se co nejvíc přiblížili Marakéši, protože ráno v deset vracíme auto.

Po cestě se stavujeme ve městečku Ouarzazate, kde dáváme i oběd. Klasika, všichni pocákáni od čaje, cukrovka ok, Tajin si dáváme tentokrát hovězí, narozdíl od předchozích kuřecích. Pán, který nás obsluhuje nás ukecává ať zůstaneme ve městě na noc, což my nemůžeme, protože spěcháme, ale to je fuk. Vstáváme, platíme, když najednou kámoška vyjekne. Co se stalo? Zakousla mě kočka! ...Smích...Zakousla? ...Opravdu. U nás když kočce stoupnete na ocas tak uteče, při nejhorším škrábne. V Maroku ne! Tam jsou todiž kočky na jiném levelu. Tam Vás ta sviňka prostě zakousne. Následuje panika. Co teď? To nemohla kousnout někoho kdo to očkování sakra má? Pohotová obsluha dezinfikuje a doporučí doktora. Kdepak, kámoška je silák a chce to vydržet až do čr. OK, je to jen na ní.

Projíždíme Atlas, který je na špičkách zasněžený a přibližujeme co nejvíc k Marakéši. Ubytováni jsme asi 60km od cíle a všichni se těšíme na teplou sprchu, která teče! Vítězství!

Po cestě ještě zastavujeme na nádherném místě: Ksar Ait Ben-Haddou (světové dědictví unesco). Hliněné městečko odkud je opravdu sexy výhled. Po cestě nahoru však procházíte doslova obývákém místních lidí a bez úplatku to prostě dál nejde. Přeci jen je to jejich dům. Zaplať, nebo se vrať. :)

Večer dezinfikujeme kočku pro jistotu úplně všichni, a to i zevnitř. Teda, hlavně zevnitř! :)

Den sedmý - poslední den V Marakéši, zítra odlétáme.

Ráno dojíždíme do našeho odletového místa, vracíme auto a dotáhneme raněnou na ubytko. Noha natekla, ale prý zatím neumírá. No, dnes to na žádné velké tůry nebude. Všichni už chceme normální jídlo, takže jedeme taxíkem do kfc :D

Následuje malá procházka centrem, nakoupení posledních suvenýrů a nákup alkoholu na závěrečnou párty.

Shrnutí

Zdaleka jsme nestihli, co jsme chtěli. Casablanca, Rabat a celá severní část Maroka tedy příště :)

Maroko musí navštívit každý!

A co cena?

Letenka 1.518,-

pojištění 214,-

jídlo, pití, alco, suvenýry 3847,-

ubytko na os. 1750,-

auto 1.000,-

celkem na os za týden cca 9.000,-