Ukrajina

Ukrajina (12. 11. – 18. 11. 2018)

1. den

Na Ukrajinu odlétáme z Bratislavy se společností Ryanair, letenka s jedním palubním zavazadlem a výběrem míst vedle sebe vychází na cca 1000 Kč. Do Bratislavy cestujeme vlastním autem a parkujeme podle tipu na tomto serveru, na ulici Pestovateľská u betonové zdi, takže zdarma. Paradoxně je hned za zdí areál, kde se dá zaparkovat na hlídaném parkovišti za cca 30 euro na týden. Strach o auto trochu máme, ale jak se později ukáže, tak tady vydrží nepoškozené celý týden. Odtud je to asi 1,5 km na letiště, což zvládáme pěšky.

Na letišti v Kyjevě ihned kupujeme místní sim kartu Vodafone za cca 260 UAH s neomezeným internetem a nějakými volnými minutami volání. Před odjezdem z letiště ještě potřebujeme vyměnit peníze. Doporučuji chvíli hledat a nebát se udělat o 30 kroků navíc, nám se to vyplácí, protože kurz EUR/UAH je asi o 4 hřivny na euro výhodnější u vzdálenější směnárny.

Nejvýhodnější dopravou z letiště je zřejmě autobus (322, Sky bus) za 100 UAH. Pro nás ale přijíždí „pan domácí“ a odváží nás z letiště přímo k domluvenému ubytování. Za odvoz chce 20 EUR, ale alespoň je to rychlé a navíc s ukázkou dobré restaurace a supermarketu.

https://www.booking.com/hotel/ua...ya.cs.html

Ubytování se nic moc vytknout nedá, pěkně zařízený byt v paneláku o 25 patrech. Snad jen nekompatibilita nádobí s indukční plotýnkou. Dům se nachází asi 10 minut chůze od hlavního nádraží, potažmo metra, kterým už se lze dopravit víceméně po celém městě. Kousek od domu je také obrovský supermarket. Pan domácí je velmi starostlivý a po celou dobu pobytu je s námi v kontaktu přes WhatsApp a je ochotný s čímkoliv poradit.

2. den

Tento den máme vyčleněný na poznání Kyjeva. Nejideálnějším dopravním prostředkem je pravděpodobně metro. Metro stojí 8 UAH a je jedno jak dlouhou dobu v něm strávíte a kolikrát budete přestupovat. Jen je zapotřebí si koupit žetonek, který se trochu podobá žetonu na autodrom. Žeton lze koupit při vstupu do podzemí buď v automatu, který ovšem přijímá jen bankovky v hodnotě 10 UAH nebo u okýnka, kde Vám je prodá ne moc ochotná paní. Je dobré si je nakoupit do zásoby, ať pak máte o starost méně. Dopravujeme se do centra, kde navštěvujeme tržnici Bessarabskyj rynok. Výběr nádherného ovoce a oříšků je poměrně velký, ale ceny nám zas tak příznivé nepřipadají. Poté si projdeme asi nejznámější bulvár Chreščatyk, kde nás odchytnou místní „obchodníci“. Fotíme se s opicí, což nás ve finále přijde na 400 UAH a ještě asi můžeme být rádi. Po mírnější hádce odtud rychle mizíme. Rozhodně nedoporučuji se zde s čímkoliv a s kýmkoliv fotit. Zamíříme na Majdan Nezaležnosti, ale žádná zajímavá podívaná se zde nekoná. Dále jdeme přes Andrijivskyj uzviz, kde jsou stánky se vším možným a kde také kupuju ukrajinský řidičský průkaz Miloše Zemana, jeden z nejcennějších suvenýrů z Ukrajiny. Dalším cílem je muzeum Černobylu, vstupné stojí 20 UAH na osobu, plus 20 UAH za focení. Lze si vzít audioprůvodce v angličtině, což bych doporučil, my jsme to neudělali a pak jsme toho trochu litovali. Během prohlídky nás ještě oslovuje paní, jestli nechceme za dalších 20 UAH pustit diorama výbuchu elektrárny, což je nakonec docela zajímavá a zároveň bizarní podívaná. Pokud jste na Ukrajině kvůli Černobylu, tak bych návštěvu muzea doporučil, ale všechny popisky jsou samozřejmě v azbuce.

3. den

Na dnešní den máme naplánovaný výlet do Černobylu, který máme objednaný dopředu přes agenturu Chernobylwel.com, která má zhruba jednou za měsíc prohlídku v CZ/SK. Cena výletu je 99 EUR za osobu, přičemž jsme dopředu poslali zálohu 20 EUR. Sraz máme na hlavním nádraží v Kyjevě v 7:30, odkud vyrážíme minibusem do zakázané zóny. Cesta trvá asi 2 hodiny, během nichž koukáme na dokument o Černobylu (Bitva o Černobyl), na který jsme se ovšem v rámci přípravy dívali už doma, ale aspoň si to zopakujeme. Rozhodně tenhle film stojí za zhlédnutí. Během cesty ještě dostáváme noviny o Černobylu a do skupinek také dozimetry na měření radiace. Přijíždíme na hranice zakázané zóny, kde procházíme pasovou kontrolou a pokračujeme k radaru Duga, což je naprosto gigantická stavba, která byla schopna zachytit pohyb snad i myši. Další zastávkou je panoramatický pohled na nedostavěný 5. blok elektrárny a sarkofág na 4. vybuchlém bloku. Poté se přiblížíme k bezprostřední blízkosti sarkofágu a zanedlouho odjíždíme na oběd. Oběd se podává v místní vývařovně pro lidi, kteří zde stále ještě pracují. Projdeme dozimetrickou kontrolou a za chvíli si „pochutnáváme“ na místním menu. Není moc o co stát, klasická strava podobná školní jídelně, ale sníst se to dá. Po obědě odjíždíme do města Prypjať, města duchů, na které jsme se těšili nejvíc. Procházíme město, průvodkyně nám ukazuje dobové snímky a my máme možnost je porovnat se současností. Je to opravdu zvláštní místo. Nejpůsobivější je zřejmě hodně známý lunapark, kde se nachází i jedno z míst, tzv. hotspotů, kde lze naměřit zvýšenou radiaci. Město probíháme docela rychle a tak ani člověk nemá moc času si pořádně uvědomit, kde vlastně stojí, což nás trochu mrzí. Dalším zklamáním je, že se nemůžeme podívat do žádné budovy, škoda. Po Prypjati se přesouváme busem do města Černobyl, navštěvujeme památník hasičů a alej zaniklých obcí. Tahle zastávka mi přišla celkem zbytečná a radši bych věnoval více času Prypjati, což je ale podle slov průvodkyně reálné při dvoudenním výletu, který také pořádají. Zde naše prohlídka končí, dostáváme ještě triko, pohlednice a dotazník spokojenosti. Při zpáteční cestě, ještě na hranicích zakázané zóny absolvujeme dozimetrickou kontrolu. Celkově mě výlet mírně zklamal, což přisuzuji hlavně velkému očekávání. Jinak je to místo samozřejmě působivé a zajímavé. Také mi neseděla průvodkyně, ale to hlavně po lidské stránce, informace nám předala zajímavé. Do Kyjeva se vracíme zhruba v 19:00.

4. den

Čtvrtý den máme znovu vyčleněný na Kyjev, kde chceme ještě navštívit sídlo bývalého prezidenta Janukovyče, kterého v roce 2014 vyhnali. Místní sochu svobody Rodinu-Mať a Kyjevskopečerskou lávru. Sídlo Janukovyče se nachází kousek za Kyjevem a není úplně jednoduché se tam dostat a tak po trošku složitější komunikaci s naším panem domácím dostáváme osobní taxi. Přijíždí pro nás sice trochu se zpožděním, ale zato přímo před dům a vyrážíme. Náš řidič důchodového věku, je neskutečně sdílný, ovšem pouze v ruštině, kterou já vůbec neovládám. Nicméně pán se opravdu snaží, nechce po mně žádné odpovědi a vypráví nám hlavně o místech, které míjíme a lehce také o historii. Nakonec toho ale pochytnu docela dost. Přijíždíme přímo k areálu sídla bývalého prezidenta, ale náš řidič s námi odmítá tohle místo navštívit, má k tomu nějaké svoje důvody, ale těm já bohužel nerozumím (po jazykové stránce). Vstup do samotného areálu stojí 100 UAH/osoba a vzhledem k jeho velikosti doporučuji pronájem golfového vozíku s průvodcem, který umí anglicky za dalších 120 UAH/osoba. Je to neskutečné místo vybudované pomocí peněz z korupce. V areálu se nachází všechno, na co si vzpomenete, spoustu budov s různým určením a také například golfové hřiště. Je zde i muzeum veteránů, kde se platí vstup dalších 50 UAH/osoba. Jestli nejste fanoušek do aut, klidně počkejte venku, zase taková podívaná to není. Pokud byste chtěli jít přímo do domu, ve kterém Janukovyč bydlel a má zde mimo jiné zlatý záchod, tak si musíte u vstupu do areálu vyžádat telefonní číslo, na kterém si prohlídku domluvíte, ale ani tak nemáte jistotu, že se tam dostanete. Čím se tohle řídí, nemám ponětí, možná podle nálady, každopádně prohlídka domu stojí 500 UAH na osobu, což odmítáme zaplatit, takže se dovnitř nepodíváme. Projdeme si ještě místní zoo a jdeme za naším řidičem, který na nás čeká už asi hodinu a půl na parkovišti. Domlouváme se sním, že nás hodí na metro a dál už budeme pokračovat sami. Cenu za jeho služby nakonec po telefonátu našemu domácímu stanovuje na 600 UAH, čekal jsem trochu míň, ale budiž.

Metrem se přesouváme k památníku Rodina-Mať, což je gigantická socha matky Kyjeva. Pod sochou je Národní muzeum historie Velké vlastenecké války. Vstupné do muzea je 30 UAH/osoba, pokud budete chtít návštěvu absolvovat opravdu pečlivě, vyčleňte si na něj alespoň 2 hodiny, je obrovské a artefaktů je zde neskutečné množství. Popisky jsou opět v azbuce, ale návštěva je to rozhodně zajímavá. Posledním dnešní cílem je Kyjevskopečerská Lávra, vzdálená od muzea asi 15 minut chůze. Hlavním lákadlem pro nás je jeskyně s mumifikovanými mnichy. Areál Lávry je docela velký a chvíli nám trvá, než vstup do jeskyní najdeme. Zde je vstupné zdarma, je zapotřebí si akorát koupit svíčku (nejmenší za 3 UAH), abyste si mohli svítit na cestu. Jeskyně jsou poměrně stísněné a atmosféra hodně zvláštní. Lidé líbají prosklené rakve, kde občas kouká kus černého pahýlu, který byl kdysi ruka. Jeskyně prolítneme docela rychle, ne jen proto, že nejsou nijak velké, ale hlavně kvůli té zvláštní atmosféře. Každopádně zážitek je to poměrně silný, nic pro slabší povahy.

sbírka aut prezidenta Janukovyče

5. den

Na tento den máme zarezervované auto a plán, že dojedeme do Oděsy a po cestě navštívíme Muzeum raketových vojsk strategického určení u městečka Pervomaisk. Auto máme zarezervované u společnosti United za cca 3300 Kč s komplexním pojištěním na 3 dny. Hned ráno nastávají první komplikace, řidič, který nám měl auto přivézt na hlavní nádraží do Kyjeva, měl nehodu, takže přijede jiný, odveze nás na letiště Žuljany a tam dostaneme jiné auto. Nakonec nás to zas tak dlouho nezdržuje a můžeme vyrazit. Místní hlavní tah, občas odvážně nazývaný jako dálnice je opravdu zajímavý. Rychlost je omezena na 110 km/h, občas se projíždí obcí, kde se normálně může jet 60 km/h, ovšem kolik se může jet po dálnici přes obec, mi zůstává záhadou. Nejednou mě dost překvapí přechod, kde naštěstí moc lidí nechodí. Vzhledem k tomu, že zde asi nezbyly peníze na mosty, tak je většina křižovatek úrovňových. Dost těžko se to popisuje, ale pokud přijedete k dálnici ve směru na Kyjev a chcete jet na Oděsu, najedete do směru na Kyjev a při první možné značené příležitosti se prostě přes středový pás a přes oba pruhy otočíte. Jak jednoduché. Musel jsem si tuhle možnost vyzkoušet a je to fakt zážitek. Kvalita místní „dálnice“ je kapitolou sama o sobě. Ve zkratce, můžeme být rádi za naši nezrekonstruovanou D1.

Do Muzea raketových vojsk je to cca 300 km. Doporučuji sjet při první příležitosti na Pervomaisk, po asi 30-40 km je po pravé straně městečko Pobuzke a těsně před ním je před benzinovou stanicí odbočka doleva k muzeu. Moc značené to tady není, ale tohle je údajně nejlepší cesta. Prohlídku muzea jsme chtěli absolvovat v angličtině a tak jsme si dopředu domluvili průvodkyni Elenu, která byla naprosto skvělá. Prohlídka trvá skoro 2 hodiny a je to nejlepší zážitek z celého tripu. Pokud pojedete na Ukrajinu, rozhodně tohle nevynechejte. Občas z toho co se tam ukrývalo a dělo jde mráz po zádech, ale určitě to stojí za to. Vstupné je 80 UAH/osoba za pohyb na povrchu, 200 UAH/osoba za podzemí a 350 UAH/hod za služby průvodkyně, kterou vřele doporučuji. Je sní skvělá domluva, bydlí přímo v Pervomaisku a předá neskutečné množství zajímavých informací. Kontakt na ni je: +380952007578, elena-smerichevskaya@yandex.ru, komunikuje i na WhatsApp. Po prohlídce vyrážíme směr Oděsa a rezervujeme si místo ve steak house. Lepší hovězí steak jsem ještě asi nikdy neměl. Jídlo v téhle restauraci je neskutečný zážitek, takže pokud se vydáte do Oděsy a máte rádi hovězí steaky, rozhodně sem musíte. Restaurace je na adrese Derybasivska 20. Po večeři se ubytováváme v hotelu Boomerang Boutique hotel, který se nachází na rušnější křižovatce, ale v noci je zde klid a v poměru cena/výkon je to rozhodně dobrá volba.

6. den

Další den máme vyčleněný na prohlídku Oděsy. Jako první navštěvujeme obrovskou tržnici Pryvoz, kde koupíte naprosto všechno. Ceny jsou zde hodně přijatelné např. mandarinky 20 UAH/kg, jablka 7 UAH/kg, pytel bylinkového čaje 35 UAH atd. Vydáváme se ještě na hlavní bulvár Derybasivska, na Potěmkinovy schody a do přístavu. Chceme se podívat i na nejznámější pláž Arkadia a tak zkoušíme místní dopravu. První část cesty absolvujeme maršrutkou, která stojí 7 UAH a platí se až při výstupu u řidiče, na což vůbec nejsme zvyklí a čímž se i vysvětluje pohled řidiče, když před ním mávám penězi při nástupu. Na druhou část cesty přestupujeme do tramvaje, která stojí 3 UAH, platí se u paní, která má na sobě oranžovou vestu a po každé zastávce se prodírá tramvají a vybírá peníze. Letní komplex Arkadia, kde je pláž, aquapark, spousta hotelů a obchodů vypadá zajímavě, ale léto bych tady strávit rozhodně nechtěl. Mrkneme jen na pláž, dáme punč a frčíme tramvají zpátky do hotelu.

Pro plánování dopravy v Oděse se osvědčila stránka: http://www.eway.in.ua/en/cities/odesa/compile

7. den

Dopoledne vyrážíme směr Kyjev, kousek za Oděsou ještě zastavujeme v městečku Nerubaiske na prohlídku katakomb. Zřejmě máme štěstí a zrovna se zde nachází dvě dámy z Izraele s anglicky mluvící průvodkyní, takže se k nim připojujeme. Paní u vstupu neumí ani slovo anglicky, ale na kalkulačce ukazuje 500 UAH za dvě osoby. Prohlídka trvá asi hodinu, je celkem zajímavá, ale nic zásadního, klidně bychom se bez ní i obešli. Po prohlídce nás čeká asi 500 km do Kyjeva, kde vracíme auto na letišti Boryspil odkud letíme zpět do Bratislavy. Musím pochválit půjčovnu United, pracovnice na letišti Boryspil vrácené auto ihned prošla, vystavila nám potvrzení, že je všechno v pořádku a také potvrzení o vrácení zálohy.