Vánoce i příchod nového roku na tajuplném Balkánu 5.část Černá Hora
Závěrečný díl mojí dobrodružné cesty Balkánem, vydávám se z Albánie do Černé Hory kde jsem oslavil příchod Nového roku a odlétám zpět domů.
Cestopis z roku 2024 napsal Petr78
Milí čtenáři, vítejte u mé poslední části cesty po tajuplném Balkánu. Je poslední den roku 2023 a já mám v plánu dokončit svou vánoční dovolenou po Balkáně. V minulých dílech jste se mohli dočíst o tom, jak jsem letecky přiletěl z Polska do Athén a navštívil toto úžasné město. Poté jsem autobusem přejel temnou nocí do Albánie, projel velkou část této země a přes Severní Makedonii a Kosovo se do ní znovu vrátil. V této závěrečné části se dozvíte, jak jsem přijel poslední den roku do Černé Hory, oslavil silvestra v nepříliš turistické Podgorici, na nový rok jsem přijel vlakem k pobřeží Jadranu, rozloučil se s dovolenou opět od moře a odletěl na sever Polska, odkud se vrátím nočním vlakem zpět do ČR.
Závěrečná část - Černá Hora
Do další mé destinace odjíždím velice brzy ráno. Z hotelu odcházím tentokrát časně, ještě před svítáním. Mám koupený lístek z internetu na autobus s odjezdem v 6:00 z mezinárodního autobusového terminálu v Tiraně. Využívám tedy naplno jednu z výhod mého hotelu, kterou je jeho poloha nedaleko terminálu. A brzy nasedám do mého autobusu. Jel bych i později, kdyby se toho dne nejednalo o jediný přímý autobus z Tirany do Černé Hory. Normálně jezdí ještě autobusy v 8:00 a v 15:00, ale je Silvestr a internet nenašel, že by něco přímého ještě v daný den jelo. Údajně jsou ještě různé, ale dost složitější možnosti s přestupy přes Shkodër. Každopádně můj plán na silvestra byl víc než jistý, musel jsem se hlavně dostat k odletovému letišti, odkud zítra budu odlétat do Podgorice. Cestou zastavujeme ještě v turisticky o dost zajímavějším Shkodëru. Ten je známý i díky krásnému jezeru a hradu nad jezerem. Kdybych tu měl nějaký další čas, strávil bych zde klidně další den, ale silvestrovská noc, letadlo, ani následná moje práce prostě nepočkají. Po nabrání dalších cestujících v tomto městě už pokračujeme přímo na hraniční přechod. Zde jsem dostal další razítko do pasu pro vstup do další země - Černé Hory.
Podgorica
Je devět hodin ráno a na minutu přesně přijíždím do města s názvem Podgorica. To je hlavní a největší město v zemi a zároveň ekonomické, kulturní a vzdělávací centrum země. Nenechte se však zmást, není to ani turisticky nejnavštěvovanější místo v zemi, ani žádné velkoměsto, žije zde trvale asi 150 000 obyvatel. Většina turistů pak míří spíš do oblasti Kotoru. Přímo v Podgorici je však mezinárodní letiště, odkud budu další den odlétat, tedy přesně na nový rok.
Je silvestrovská neděle a ve městě je většina obchodů zavřená. Přemýšlím, kde co koupím. Místo ubohé benzínky, jak by to mnozí z nás vyřešili v Česku, netrvalo dlouho a našel jsem velikou tržnici. Takže jídlo bude od pečiva až po ovoce a zeleninu.
Tržnice je na poměry tržnic relativně rozlehlá, co do velikosti tak je to celkem velká plocha s minimálně dvěma podlažími. Když to srovnám s Velkou budapešťskou tržnicí, asi už velikostně přeženu, ale nabízí se tu vše i v době, kdy je všude jinde zavřeno. Nakupuji na večer nějaké místní pečivo, chléb, salámy, sýry, dobroty. Je tu možnost si koupit i láhev místního alkoholu, například rakije, jen mám strach, že bych se sám tak maximálně ožral do otravy krve, že bych místo do Polska odlétal do tamní nemocnice. A tak ještě později večer využívám možnost si dát něco u stánku při silvestrovském programu.
Již přes den se ve městě ozývá několik výstřelů z petard. Je jasné, že večer nejrůznější soukromé ohňostroje budou. Já petardy nekupuji, i když možnost byla, abych je vystřelil sám. Je to maximálně podobný nápad jako s tou lahví alkoholu 😁.
Po nákupu v tržnici mám o jednu tašku víc, ale s malým, asi 7kg batohem se i tak dá zamířit do centra. Koneckonců je stále brzo na check-in. Město nepřekvapilo v podstatě svou „nudností“. Před cestou sem jsem dokonce četl na Google, že jde dle cestovatelů o jedno z nejnudnějších hlavních měst v Evropě. Město má pár památek vyhradně z 19. století, jako je například hodinová věž, která je symbolem města, nebo most Millenium Bridge, který je moderní dominantou města. Město je také známé svými parky, jako je například Park krále Nikoly, kde se nachází Národní muzeum Černé Hory⁴. Město bylo během druhé světové války téměř zničeno bombardováním, a tak zde není mnoho starších staveb.
O kousek dále pak procházím městskými parky do nového města. Na obou místech jsou připravená pódia k večernímu programu. A u hodinové věže na Starém náměstí si všímám pivního autobusu. Další moje cesta už míří do kavárny, kde je i art galerie. Dávám si tu Red Bull s pořádným zákuskem. Stojí to asi 6 €, v kavárně je však vše, co by člověk očekával, a zákusek je vynikající. Překvapí mě, že menu mají už jen v online podobě po naskenování QR kódu do mobilu. To se mnohde neujalo ani na západě. Černá Hora je společně s Kosovem jedinou zemí, kde se platí eurem, i přesto, že není v EU. I zde jsou ceny na české poměry v zásadě ještě příjemné, i když je tu dražší než třeba v Kosovu nebo v Severní Makedonii.
Odcházím do hotelu a silvestrovské oslavy můžou začít. Hotel rezervuji přes Booking tentokrát krátce před příjezdem. K němu se vracím kousek od autobusové a vlakové stanice. To bude výhodná poloha hlavně pro zítřejší Nový rok, odsud mám v plánu odjet vlakem hned po silvestrovské noci ráno.
Ubytován jsem v hotelu Evropa. Celková cena? Asi nejdražší hotel této dovolené, 33 € (800 Kč). Nabízí však vše, co by průměrný rodinný hotel měl obsahovat. Rodinný je to pravé slovo. Ačkoliv je totiž těsně před nádražím, jak autobusovým, tak vlakovým, tak jde o rodinný dům s hospůdkou dole. Je na konci nebo chcete-li začátku ulice s dalšími mnohými rodinnými domy. Ačkoliv je takto blízko všem možným ruchům (přestupní terminál bus/vlak, hospoda, Silvestr), bylo v hotelu klid a kdybyste chtěli, můžete prospat snad i celý Silvestr. Dostávám tu útulný jednolůžkový pokoj. Je tu stůl, který může sloužit jako pracovní deska, televize a lednice s minibarem. Ten mohl být teda plnější (obsahuje jen vodu a džus), vše ale nahrazuje možnost objednat si jídlo i pití z restaurace na dolním podlaží budovy Hotelu.
V Hotelu
Po krátkém odpočinku a asi dvou hodinách spánku odpoledne pouštím televizi alespoň na nějakou muziku. V mobilu ještě zjišťuji něco o názvu města. Podgorica je vlastně v českém jazyce něco jako pod horou. Gorica se pak nazývá městský vrch nad městem.
Poté si připravím nějaké občerstvení do ledničky. V TV už začíná silvestrovské vysílání z celé Černé hory a to je pro mě impulzem vyrazit do ulic města.
Brzy přicházím zpět do Starého města, kde už kromě hudby s pódiem a stánky stojí otevřený i pivní autobus. Už tady vidím do vzduchu vystřelených pár petard. Po hodince strávené k poslechu hudby mezi místními jdu také k novému centru města.
Je asi jedenáct večer, je relativně teplo (kolem 10 °C) a v centru je už o dost víc stánků a na pódiu to opravdu žije místní hudbou. Potkávám i pár lidí, co se mě většinou ptají, odkud jsem a tak dále. I pána, co v Čechách měl údajně babičku a umí relativně dobře česky. Že prý na Vysočany (Pražskou část) jezdil. Dávám tedy nějakou tu místní rakiji a další alkohol ze stánku. Asi další tři panáky a tím končím, všechno se prostě musí s mírou a je jedno, jestli s Miroslavem nebo Mironem. 😀
Těsně před nástupem nového roku se ozývá ta pravá silvestrovská party plná ohňostroje. O půl jedné pak přicházím zpět do hotelu a jdu si lehnout abych zítra mohl opět fungovat.
Přidávám video ze Silvestru v Podgorici a pár obrázků z města níže.
Černá Hora
Vstup do Montenegro
Tržnice Podgorica
Město podgorica sídliště
Nové centrum Podgorica
MŮJ NOVÝ ROK 2024
Na Silvestra vstávám poměrně brzy do slabě deštivého dne. Většina lidí možná i řekne, že jsem blázen, když řeknu, že jsem odjížděl v 8 a v 7:30 vyšel z mého hotelu.
Poté jdu na vlakové nádraží a i když lehce bolí hlava, dá se to rozchodit. Na nádraží zmatek, pomalu jak někde v Asii. Už dlouho jsem nenašel v Evropě tak zaostalou informovanost. Na informacích se ptám na lístek směr Bar. Anglicky vypadá, že nerozumí ani slovo. Řekne pouze za 20 minut odjezd z druhého nástupiště a to srbsky 😁. Pak mi to „docvakne“, že měli u okénka nějaký napsaný lístek srbsky, tak asi jízdenky až ve vlaku 😀. Za 20 minut skutečně vlak na druhý perón přijíždí, ovšem informovanost nula. Hlášení jen v srbštině a na relativně nové jednotce není napsaný směr jízdy. V tu chvíli přijíždí stejná jednotka i k prvnímu nástupišti.
Klasický průvodčí není nikde vidět, tak se ptám u perónu, kam mě lidé posílají samozřejmě na nástupiště 1. 😁 Takže informaci, že vlak pojede z dvojky, nechápu. Možná mysleli snad příjezd ze směru Baru? Nebo mění nástupiště odjezdů jako v Česku? 😀 Bůh ví, proč má vlak s odjezdem asi 10 minut zpoždění.
Za chvíli přichází průvodčí. Jízdenku mi prodává za asi 2 €, ale je vypsaná tužkou a vypadá spíš jako pokutový bloček od policie. Ovšem cena sedí i podle webu Černohorských železnic jako normální cena! Dále už vlak putuje černohorskou krajinou. Nejprve očekávám, že uvidím i letištní halu, jelikož zastavujeme na zastávce Aerodrom (letiště), ale ta leží 20 minut od ní a hala letiště se schovává za horizontem. Poté vlak přijíždí na zastávku Vranjina a vjíždí na most vedoucí přes zátoku Skadarského (Shkoderského) jezera. To, co mi ve Shkoderu uniklo při jízdě v autobuse, vidím alespoň z turisticky méně atraktivní černohorské strany. Skadarské jezero je pak největší jezero na Balkáně a je domovem mnoha druhů ptáků, ryb a okolní břehy sčítají množství rostlin.
Poté vlak projíždí tunelem na stanici Sutomore. Zde z neznámého důvodu chvíli stojí, až začínám uvažovat o výstupu a procházce po pláži. Z vlaku je totiž občas vidět i Jadranské moře, kam v Baru zamířím.
Po dalším nabraném zpoždění, které už činí asi 20 minut, se vlak konečně rozjíždí. Před desátou pak přijíždí do své cílové stanice s názvem Bar. Většina lidí byla na Silvestra v baru, já jsem na Nový rok v Baru🍷. Tato slovní hříčka se nám v češtině může zdát k pousmání, avšak i historie jména města v srbštině je zajímavá. Podle Wikipedie je to odvozenina od italského slova naproti a myslí se tím naproti italskému přístavu Bari. A je tomu tak, města leží přes Jadranské moře přesně naproti sobě a někteří si je údajně dokonce pletou.
V Baru
U železniční stanice vidím stařičký model parní lokomotivy. U zastávky vedle pak stojí autobus ve směru Stari Bar, tak mi je jasné, že bych nemusel jít do města pěšky. Mám tu ale minimálně 2 hodiny času, tak co... alespoň se projdu. Nejprve kolem katedrály svatého Petra do centra města. To není nic moc, dýchne tu na vás absolutně socialistická architektura. Já mám však tady jiný plán a to rozloučit se s mořem. Říkám si, že bych si za ty poslední dva eura v hotovosti, co mi zůstanou, mohl koupit alespoň Red Bull, kdyby nějaký byl na cestě. Při cestě není otevřeno na nový rok prakticky nic. O kus dál podle mapy u kostela svatého Jovana Vladimíra je benzínka, tak si tam jdu koupit Red Bull.
Procházím parkem kolem nějakého paláce krále Nikolase k pláži. Symbolicky končím cestu tam, kde jsem ji začal, u moře. A symbolické je i to, že je Nový rok. Tak věta jak na Nový rok, tak po celý rok by mohla nabrat smysl. Jízda od moře k moři a létání by se mi dost líbilo. A že to byl u mě i tak rok plný cest o jakých se mi mnohdy ani nesnilo, je v mém věku celkem pozoruhodný fakt. Vyměnil jsem asi 7 letadel, navštívil 8 nových zemí, v létě navštívil i tak nádherné destinace jako Island a Faerské ostrovy. No z mého pohledu cestovatele si rok můžu odškrtnout jako velice úspěšný a říct tu i moři: Uvidíme se zase příště.
Cestou zpět na nádraží procházím ještě velkým přístavem, kde se ještě pozastavuji u velkých lodí, které vypadají spíš jako vhodné k renovaci, usazených na trávníku, a odcházím zpět na vlak.
Odjezd z Baru už není problémový jako v Podgorici. Okénko s informacemi funguje a jízdenku zcela normálně kupuji. V čekárně je pak i tabule s odjezdy vlaků. A za chvíli přijíždí i souprava tažená elektrickou lokomotivou. Tady se nikoho ptát nemusím, kromě toho, že jsem pochopil rozhlas, je Podgorica jediný směr, odkud lze vlakem z Baru dojet. Vlak je pohodlný a ač je označen jako místní zastavující všude, tak má kupé. Vozy jsou sice starší, ale žádná koženka, žádné dřevo, pořádné křeslo a sedí se velice pohodlně. Nejprve nastupuje pán s cigaretou v ruce, z čehož necítím jako nekuřák radost.
Naštěstí jako by to vycítil a odešel. Místo toho si ke mně do kupé přisedly dvě hezké slečny s postavou modelek. Uff, to je o dost lepší pocit sedět s krásnými holkami než se „smradlavým“ kuřákem. Dámy sice mají kufry, ale ty nezabírají místo v prostoru na nohy. Je ho dost a kdyby snad ne, tak je v tomto případě snesu i na hlavě 😁...
Prakticky bez zpoždění vlak kolem dvanácté hodiny přijíždí na zastávku Aerodrom. Jde o jediné spojení veřejné dopravy v Černé Hoře s mezinárodním letištěm Podgorica. S tím, že jde o hlavní letiště pro ty, co přilétají do Černé Hory , je pozoruhodné, že letiště nemá vlastně přímé napojení na veřejnou dopravu. Ve srovnání s naší Ostravou, kde jsou maximálně tři lety za den, je to pak nebe a dudy. Zvláště tehdy když údajně Podgorické letiště odbavuje 2.5 milionů cestujicích ročně. Po dvaceti minutách chůze na silnici s minimální krajnicí a bez chodníku konečně přicházím do letištní haly.
Do mého odletu odlétají ještě snad další čtyři letadla. V relativně malém prostoru to pak není nic hezkého. Mám ještě asi hodinu času do mého boardingu. Žádná jiná možnost než zůstat v hale s kapající vodou z děravé střechy tu asi není. V jediném bufetu zde si tak alespoň na tvrdých židlích dávám nějaký sendvič a limonádu. Čekal jsem domácí oslazenou, jako jsem pil v Athénách nebo tehdy na dovolené v Chorvatsku. Jenže jsem dostal plastový kelímek s vymačkanou šťávou z pomeranče a snad i z citronu. Bylo to dost kyselé. Po ochutnání jsem objevil alespoň balíčky cukříků. Sypu jich tam alespoň pět a ejhle, už to má alespoň chuť. A to fakt nejsem cukrovkář ( neurážím je ani nehejtuju! ) ani pacient, který by si na jídlo co chvíli stěžoval. Prostě to bylo předtím nesnesitelně kyselé!
Zanedlouho začíná check-in na můj let směr Gdaňsk opět s Ryanair. Letenka byla koupená v říjnu asi za 700 Kč. Čekám ve frontě na boarding a už rozumím všemu, všude okolo totiž začínám slyšet polštinu. Bez jediného zastavení, když nepočítám odkládání věcí na pás, procházím bezpečnostní kontrolou, u celního okénka leteckého hraničního přechodu dostávám poslední razítko do pasu a přicházím ke gate. I duty-free a služby jsou zde velice omezené a stísněné. Tak stísněný jsem si nepřipadal ani na letišti v Brně! Je to prostě všechno hodně malé! A to ani není letní sezóna, která zve k černohorským plážím! V horku to tu musí být peklo! Ono s děravou střechou v dešti to není ani tak žádný ráj 😁. Letadlo však brzy přilétá a už se může nastupovat.
Přede mnou nemají dámy vůbec zakoupená zavazadla, i když mají velké kufry, tak je personál posílá zpět na check-in, ať si to vyřídí se security i tam a dojdou zpět. Já jsem s mým batůžkem připraven a můžu odlétat.
Nástup je suchou cestou bez autobusu, vlaku, tubusu, prostě po letištní ploše. Dostal jsem sedadlo hned vzadu u okna. Na to, že jsem si místo nekupoval a tedy nevybíral, jde celkem o pohodlné umístění. Popravdě jsem čekal, že můžu i obě cesty sedět uprostřed. Let je pak klidný a včas. Před Gdaňskem trochu mlha, ale když trochu letadlo klesne, už začíná být viditelnost. Tedy v rámci možností... s letem startujícím v lednu po šestnácté hodině s příletem po devatenácté je v těchto zeměpisných šířkách tma.
Katedrála Svatého Petra Bar
Ve vlaku do Baru a jejich Vánoční a Novoroční výzdoba
Kostel svatého Jovana Vladimíra Bar
Historická parní lokomotiva Bar
Moře v Baru , tak k moři zas příště 🙂🙂
Jízdenka Bar - aerodrom (letiště)
Zpět V Polsku
Přistání je o deset minut dříve než je plánováno, otevření dveří je však na čas příletu. Procházím letištní halou, rychle na toaletu a hledám vlak. Ten odjíždí hned před letištní halou, informace jsou už velice zřetelné. Jeden automat pod schodištěm na perónu nefunguje, na dalším, který se nachází přímo na perónu, už jde koupit jízdenka. Systém je velice jednoduchý, první odkud kam. Já volím Gdaňsk Port Lotniczy do Gdynia Główna. Jelikož mám z Gdyně koupenou jízdenku na noční lehátkový vlak. Jízdenka nabízí několik variant cen, volím první nejlevnější Trojměstí, odjezd je za dvacet minut. Přijíždí tu nová pohodlná elektrická jednotka. A na čas brzy přijíždíme do Gdyně.
.. Nočním vlakem přes celé Polsko
Je 8 hodin večer do odjezdu mého vlaku 53172 Rozewie směr Kraków zbývá více než dvě hodiny čas. Jdu si objednat do mekáče. V 1 dopoledne jsem měl sendvič a od té doby nic to člověku vyhládne. Naklikávám si objednávku velkou asi za 200 Kč v přepočtu Hamburg nějaký ten dvojitý, protože jsem si jednou objednal ten základní a nestačil sem se velikostí Divit 😁 střední hranolky kečup, cola tentokrát v light verzi a salát s kuřecím masem premium . Salát si nakonec nechávám na snídani do vlaku když je dobře zabalený. Zbývající čas ještě surfují na tamějším internetu. A po desáté hodině už přijíždí můj vlak. Průvodčí mě posílá do mého vozu. Jel jsem nočním vlakem víckrát jednou třeba na Ukrajině přes celou Ukrajinu nebo Regiojetem do Chorvatska. Poláci překvapili. Je to lehátko ne lůžko, ovšem relativně příjemné. S luxusem bych byl zas opatrný, ale čekal sem to horší. kovová konstrukce je natřená relativně asi i nově barvou, neozývá se z ní prakticky žádný zvuk, vlak je čistý, dvoupatrová palanda je příjemná a relativně nová žádné proležená péra nejsou znatelná. Je tu dokonce i k mému překvapení zásuvka. K WiFi se mi připojit nepodařilo, ale po celou dobu ukazoval mobil k dispozici 2 sítě, takže to třeba někdy jde nebo to je na nějaký tajný heslo ,😁. Okno má roletu aby zaručovalo zatmění. A ve voze jde do určité míry nastavit i světlo a teplota. Po chvilce po odjezdu ještě přichází znovu průvodčí nebo chcete li stevard. To kvůli službě buzení, jen se zeptá kam jedu a zapíše si to . Po chvilce asi ve 23 hodin někde v Gdaňsku přistupují další cestující do mého kupé. Mladý kluk cestující sám a starší paní se synem.. Chvíli jim trvá než se nachystají ke spánku, ale před půlnocí je už vše v pořádku a klid. Vzbudím se bez budíku ovšem až někdy po 6. Hodině všimnu si polohy vlaku až někde před Gliwicema. Světelná infoTabule ukazuje asi 7 minut zpoždění s příjezdem do Katowic však na čas. Brzy přichází klepat na dveře i stevard k buzení se slovy za 20 minut jsou Katowice načež vystupuje celé osazenstvo mého kupé a já tím pádem uzavřel Můj okruh a vrátil se na místo z něhož jsem před více než 10 dni odjížděl.V Katowicích jdu do lékárny mám tu objednané antibakteriální masti, které v ČR bez předpisu nedostanu, poté nakoupit do Aldi a rychle zpět na nádraží ať stihnu první možný spoj domů. Vlak přijíždí opět bez zpoždění a já brzy v pořádku přijíždím domů k Ostravě. Načež jsem hodně rád, že jsem to stihl páč mě čeká po 3 hodinách odpočinku doma ještě celá odpolední směna 😁.
V nočním vlaku Gdynia -Katowice
Zpět v Katowicích
faktura za dovolenou 😁(i s daněmi )
- Ubytování (5× hostel, 3× hotel ,1× penzion) ;cca 4000 czk
- Letenka: Katowice -Athény ; 900 czk
- Letenka : Podgorica Gdaňsk 700 czk
- MHD 400 czk
- Veřejná doprava autobusy cca 2500 czk
- Jízdenka lůžkový vlak+vlak z letiště+Černá hora vlak 1000 czk
- Cesta ČR -Katowice a zpět 500 czk
- Strava a suvenýry vzhledem k cenám na Balkáně to byla již zanedbatelná částka troufám si tvrdit , že bych utratil doma stejně, řekněme 2500 czk
- Celkem za 12 dní: cca 13000 czk
Jak se ti cestopis líbil?
Petr78 procestoval 37 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidal před 1 rokem a napsal pro tebe 27 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Rok 2023 se blizil ke konci a pro straveni silvestra bylo vybrano cernohorske hlavni mesto. Proc ne? Jista kulturni atmosfera tam pred pulnoci take zavladla.
Podgoricu jsem zatim nemel moznost poznat, protoze jsem jednou na sklonku leta na letiste do Podgorice pouze priletel a asi po tydnu z Dubrovniku odletel. Ve vzpominkach mi zustane ona zeleznicni zastavka aerodrom (spise kulna) a pak skvele pobrezni poznavani (Stari Bar, Petrovac, Budva, Kotor, Herceg-Novi). Byla to samozrejme poradna davka historie, navic i s krasne vyhratym Jaderskym morem. A treba nekdy priste pri dalsi navsteve dojde i na klaster Ostrog, byvale hlavni mesto Cetinje, i soucasne hlavni mesto Podgorica, drive Titograd. A samozrejme take na tajuplne hornate vnitrozemi.
Treba se tam opet nekdy vydas nebo uz jsou v hledacku i jine dalky?
Určitě teď nebudu prozrazovat co mám teď v hledáčku ono se to tu zas ve svém čase objeví. Či budu chtít znova zrovna do Černé hory nebo ne a hledat ji také jasně nevím . Ta zastávka je takový lehký bizár no. Ono snad není mezinárodní letiště kde by to jezdilo takovým stylem jak právě v Podgorici. 😁..a zastávka letiště vzdálená ještě celkem kus cesty . celkem zajímavé takhle v Evropě. 😁