Vánoční Mallorca GR221
Prosincové vydání GR221 Andratx - Alaró v době covidové.
Cestopis z roku 2020 napsala Iksdecko
Na začátku prosince se uvolnili podmínky cestování, rozhodli jsme se strávit svátky na Mallorce. Ryanair letenky za 1.700,- včetně zavazadla, nicméně nutnost PCR testu, to nás ale neodradilo a tak to včechno začalo...
1. den - Brno - Vídeň ranním vlakem bez problémů. Na letiště jedeme OBB (4€). Na letišti téměř vše zavřeno, lidí poskromnu, po příletu do Španělska neproběhla kontrola dokladů ani negativního testu na covid, pouze si naskenovali QR kod. Chvíli nám zabralo se zorientovat v autobusové dopravě - do centra Palmy se vydáváme linkou A, která jede každých 30 minut - jednotná cena 5€. Přestupovali jsme na Plaza de Espana směr Andratx (4€), který jsme si zvolili za začátek naši cesty, neboť do s'Arraco v neděli už nic nejelo. Do města jsme dorazili kolem 18:00, slunce zapadlo, museli jsme rychle najít místo na přespání, to se nám podařilo už za tmy kousek za městem na nějakém soukromém pozemku.
2. den (13km) - Překvapilo nás, že se rozednívá celkem pozdě (7:30 - 8:00), takže se připravte, že v prosinci budete mít na spánek každý den přibližně 11 hodin, pokud tedy nechcete chodit za tmy. Po snídani jsme vyrazili na parkviště Coll de sa Gramola, abychom se napojili na GR221. Tento den nás čekal poměrně náročný výstup na Caseta de la Mola (míjeli jsme po cestě Fica ses Fontanells, kde je možné se ubytovat), cesta je po celou dobu značená mohylami z kamenů, jiné značky tam nehledejte. Na dřevěné rozcestníky narazíte až při sestupu. Cestou jsme prošli kolem turistického přístřešku Coma d'en Vidal, který byl zavřený. Rovnou musím smutně poznamenat, že vlastně všechny TP, které jsme cestou potkali, byly zavřené - jednoduše zde nebyli žádní turisti. Přenocovat jsme se rozhodli u dalšího turistického zázemí Boal de ses serveres.
Výhled z parkoviště
3. den (20km) - Ráno jsme sestoupili do prvního městečka Estellencs - nikdo nikde. Doplnili jsme zásoby vody,v malém obchůdku Un poc de tot jsem si kupodivu dala výbornou kávu přímo z kávovaru! Snídani jsme si dali až tady na sluníčku a pokračovali směr Banyalbufar, kde už bylo živěji. V obchůdku Forn des Casino jsme koupili víno a olivy a pospíchali zpět na trasu směr Esporles. Celkově trasa byla pohodová, příjmená. Kolem 17 hodiny jsme dorazili do města Esporles, kde jsme měli v plánu se ubytovat a dát si teplnou sprchu, protože v podvečer už bylo dost vlhko a chladno. Doba covidová nás pěkně vypekla - Hort de son Tries zavřeno, Sa fita Backpackers zavřeno, nakonec jsme se dozvonili na předražený Hostal Esporles. Sprcha úžasná, postel pohodlná, snídaně vynikající.
4. den (14km) - Další den nás čekal nenáročný úsek do Valldemossy. Útulné městečko, ve kterém jsme si dali pivo a doplnili jsme zásoby v supermarketu - nezapomněli jsme na víno, sýr a šunku na večerní piknik, který jsme si dali nedaleko Refugi de Cairats, kde jsme se rozhodli přenocovat. Piknik byl zasloužený, ten kopec byl vyčerpávající. Byla to ta nejleplejší noc na Mallorce, pak se začalo počasí ochlazovat.
5. den (20km) - Ráno jsme se probudili do krásného slunného dne, po cestě na vrchol Es Caragolí jsme ale zjistili, že celý ostrov je pod mrakem, jenom nejvyšší vrcholy jsou vidět. Ten pohled je nezapomenutelný - chvíli jsme se pokochali a ponořili se do mraků směr Deia. Cesta dolů byla pomalá - za mě nejméně pohodlný úsek - museli jsem dávat pozor, kam šlapeme, ostatně priorita celé dovolené byla nezvrtnout si kotník! Obloha se postupně trochu probrala, ale na tričko už to nebylo. V jedné restauraci jsme ochutnali tapas, v obchodě koupili svačinu a vydali se do Sólleru. Cesta byla opravu hezká, ve městaě jsme se ubytovali v Casa Margarita v centru města (20€) - byl zrovna Štědrý den, na náměstí se zpívalo, město žilo.
6. den - Předpověď počasí hlásí dešť, ubytovali jsme se ještě na jednu noc, prošli město - obchody, kavárny, restaurace byly otevřené, ulice ale celkem prázdné. Pokecali jsme s majitelkou (starší paní s luxusní angličtinou), v penzionu jsme byli jediní turisti, a podle mě celkově jediní turisti široko daleko, do tohoto dne jsme žádného nepotkali, za to jsme obdrželi nejlepší pokoj i s terasou s výhledem do hor. Chtěli jsme zajít na večeři, ale zjistilií jsme při brouzdání restaracemi, že mohou být určité dny otevřené pouze do 18 hodiny, tak jsme vyprosili na večeři rychlou pizzu a na pokoji otevřeli víno.
7. den (20km) - Počasí už bylo mnohem lepší, ale chladno. Po cestě jsme jako vždycky posbírali několik citronů, mandarinek a pomerančů - neskutečně lahodné. Bylo smutné vidět, jak zdejší ovocné stromy (avokádo, kaki, citrony, mandarinky, pomeranče) opadávají a nikdo je nesbírá, není pro koho. Dopoledne to byla docela dřina, ale ten výhled na Embassament de Cúber za to stál! Jednoznačně nejkrásnější výhled celé dovolené! A hlavně cílový bod stovek místních domorodců a běžců. U vody jsme dali svačinu a rozhodovali jsme se, zda pokračovat směr Lluc nebo cestu ukončit v Alaró. Nakonec jsme se šli ještě podívat na Embassament del Gorg Blau a pokračovali k turistickému přístřešku Tossals Verds, kde jsme na dveřích našli vzkaz, že 24,25,26 je zavřeno - bylo 26 :)). Trochu jsme zalitovali, že jsme nezamířili Llcu, ale byl už čas uložit se do spacáků a odpočívat.
8. den (18km) - Přijmené chladnější ráno nás budí místní běžci. Snídaně a směr Alaró, kde jsme vymetli místní supermarket - zásoby jídla se nám tenčí. Cesta je krásná, potkali jsme hodně místních cyklistů a běžců. V Alaru chviíli sedíme u parku a vyhříváme se na sluníčku, pak pokračujeme směr Castello d'Alaro, kde nás míjí neskutečné množstí aut, které mířily na velké parkoviště nahoře. Dorazili jsme k restauraci Es Verger, kde si dáváme pivo a nestačíme se divit, jaké žravky číšníci nosí na stůl. Posezení je pouze venku a k tomu milion lidí, proto jsme se odebrali na protilehlout stranu kopce. Nahoře začalo poměrně dost foukat, chtěli jsme zde přespat - nabízeli noc včetně večeře a snídaně! ale Covid nás opět pěkně vypekl - přestože zde měli přes 20 volných míst, nemohli nás ubytovat, protože v každé místnosti mohou být ubytovaní pouze spolucestovatelé nikoliv cizí turisti. Tak jsme se sbalili a šli hledat nějaké zákoutí, které nás ochrání před nepříjemným větrem. Dobrou noc :)
9. den (3km) - Cíl tohoto dne byl jasný - Bunyola. Předešlý den předpověď hlásila déšť od 9 hodin. Tak jsme ráno vstali za tmy, sbalili obytné spacáky, posnídali a vyrazili. Tak tak jsme došli do Orientu a začal foukat nárazový vítr, při kterém jsme měli problém uržet stabilitu. Našli jsme útočiště pod střechou, počkali až přestane pršet a pokračovali jsme po cestě směr Bunyola - za 10 minut jsme se vrátili zprátky pod středu, počasí nám nepřálo. Byla tam autobusová zastávka, než jsme se stačili zorientovat v jejich aplikaci s odjezdy - jako na zavolání zastavilo auto a v něm sedět mladík, který pracovat pro organizaci, která spravuje cestu RG221. Řekl nám, že autobus tady jezdí jenom o víkendu a odvezl nás do Alara na vlak, cestou nám pověděl o své práci a nějaké zajímavosti, taky se nás zeptal na cestu, zda bylo vše v pořádku a co bychom zlepšili... fajn pokec, moc jsm mu poděkovali a pokračovali. Cesta vlakem byla příjemná, hlavně pohled na pohoří Serra de Tramuntana, které nás provázelo celý týden, jsme proletěli za 20 minut. Kolem poledne jsme se ubytovali v Residecia Mayol, prošli jsme Palmu, dali jsme si Paellu a víno. Ráno směr ČR!
Na Mallorce seženete výborné červené víno (aspoň 5€), sýr a šunku. Domací citrony, pomeranče a mandarinky stojí za chvíli strachu a určitě musíte ochutnat zdejší kuchyni (paella, tapas, hlavě churros!, různé ďobky v pekárnách...). Rádi na Mallorcu zase zavítáme, tentokrát si trasu s největší pravděpodobností projdeme opačně a zvolí cesty, kde jsme neprozkoumali, a hlavně se budeme těšit, že cestou potkáme nějaké turisty a hlavně otevřené turistické přístřešky!
Jak se ti cestopis líbil?
Iksdecko procestovala 8 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 3 lety a napsala pro tebe 3 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Nad tímto trekem uvažuji od chvíle, co jsem si o něm přečetl v Lonely Planet. Díky za nejnovější informace z trasy. Vidím to na odložení do doby, kdy bude aspoň něco fungovat...