Velikonoce v Chorvatsku

Do Chorvatska jezdíme jako správní Češi každý rok. Už je to skoro taková tradice jako bramborový salát na Vánoce. Pro rodinu s malými dětmi je to totiž ideální dovolenková kombinace – stabilní počasí, krásné moře, příroda, památky, cenově dostupné ubytování, a hlavně – cesta autem, která se dá zvládnout bez většího stresu. A jako bonus – Chorvati (nebo alespoň ti, které známe) nás mají rádi.

S tím, jak děti rostou a my získáváme víc chuti i odvahy plánovat jinak, jsme začali uvažovat nad novým přístupem k dovoleným. Léto bychom rádi trávili doma – protože právě červenec a srpen patří u nás k těm nejhezčím měsícům v roce. Zároveň jsme ale nechtěli úplně přijít o Chorvatsko, které je naší srdcovkou. A tak vznikl nápad strávit Velikonoce právě tam.

Čím víc jsme o tom přemýšleli, tím víc to dávalo smysl. Cesta autem je jednoduchá, rychlá a finančně přijatelná. Mohl s námi jet i pes, ubytování vyšlo výrazně levněji než v hlavní sezóně. A navíc – mohli jsme si v klidu projít místa, která jsou v létě kvůli horku spíš za trest. Při plánování jsme se drželi jednoduchého pravidla: držet se co nejblíž moře. Ne kvůli koupání, ale kvůli atmosféře – chorvatské pobřeží je nejkrásnější na světě.  A zpětně můžeme říct, že to rozhodně stálo za to.

Škaredá středa

Vyrážíme nadějí na rychlou a klidnou mimosezónní cestu. Realita je trochu jiná – zdržíme se v zácpě ve Vídni a další komplikace nás čekají před Záhřebem. Cesta postupuje pomalu, na dálnicích probíhá spousta oprav (nebo se to tak alespoň tváří), fouká silný vítr a na proměnlivých značkách se střídají omezení rychlosti. Naštěstí je provoz celkově slabý a odpočívky téměř prázdné. Děti si krátí cestu vzpomínkami na nedávný Minecraft film a s radostí si vybírají hračky z Happy Mealu s touto tématikou. Do cíle dorazíme později, než jsme čekali, ale v pořádku – vítá nás městečko Ražanj, naše dočasné dovolenkové útočiště.

Ubytování mile překvapí. Jsme přímo nad přístavištěm, v prostorném apartmánu 3+kk se dvěma terasami, výhledem na moře a garáží. Při hledání mě potěšil flexibilní ceník – mimo sezónu nás noc vyšla na příjemných 1650 Kč, zatímco v létě je cena násobně vyšší. Děti sice neřídily, ale po příjezdu rovnou padly do postelí s mobily v ruce a bylo jasné, že na nějaké večerní aktivity už nemají energii. My s Luckou jdeme na krátkou obhlídku okolí. Je slunečno, ale fouká opravdu silný vítr. Obec je klidná a působí upraveně, i když tu chybí větší pláž. Na každém kroku je ale vidět, že se tu něco děje – nové apartmány přibývají, lodě se připravují na sezonu, probíhají poslední úpravy a rekonstrukce. Večer zakončíme pohodovým sledováním Survivoru a těšíme se, co nám přinesou další dny.

Zelený čtvrtek - Rogoznica

Ráno nás vítá nepříliš přívětivou předpovědí – zataženo a déšť. Naštěstí máme pár hodin okno bez srážek, a tak neváháme a vyrážíme směr Rogoznica, půvabné přístavní městečko známé hlavně díky své moderní maríně. Procházku začínáme na promenádě, postupně obcházíme celý poloostrov, chvíli se zastavujeme u vyhlídky a zjišťujeme, že na protější břeh – kde máme ubytování – bychom si skoro mohli zamávat do kuchyně. Výšlapem pokračujeme na vrchol s vyhlídkou a levandulovým labyrintem. Na fotkách vypadá místo líp – levandule nejsou v nejlepší formě a působí dost seschle. Vracíme se zpět do centra, kupujeme svačinu a jídlo na obědo-večeři a rychle míříme do Marína Frapa. Ta opravdu stojí za to – velkorysá, upravená, plná lodí všech velikostí a kategorií. Od menších jachet, přes katamarány a rychlé čluny až po luxusní motorové lodě. Procházíme s obdivem, ale počasí se rychle zhoršuje a déšť už máme v patách. Je rozhodnuto – výletní část dne končí.

Odpoledne trávíme v klidu – pečeme kuře, dáváme si do nosu, odpočíváme. Když se k večeru počasí uklidní, vyrážíme se psem na procházku na mys Punta Planka, který máme asi půl hodiny chůze od apartmánu. Jedná se o skalnatý mys, který rozděluje Jadran na severní a jižní část a je známý tím, že se zde často střetávají různé větry a mořské proudy, což dělá z tohoto místa nebezpečný úsek pro lodě. Už ve starověku byl Punta Planka zmiňován v antických textech a dodnes tu stojí malý kostelík sv. Jana, který byl podle legendy postaven na památku zázraku, kdy trogirský biskup zachránil námořníky ztroskotané lodi. Místo má svou atmosféru – klidnou, ale silnou.  V sezóně tu nejspíš bývá rušno, dnes jsme tu ale sami. Nádhera.

Velký pátek – výlet do Splitu

Kolikrát jsem kolem něho projížděl a nikdy se nezastavil? Těžko říct proč. Z dálky mě nijak nelákal – nepřišel mi zvlášť hezký ani zajímavý. Jasně, viděl jsem Hru o trůny, četl jsem, že je tam pěkně. Ale kde v Chorvatsku není? Tady musím poděkovat mé milé sestřenici Pavle, pro kterou je Chorvatsko druhým domovem. Ona mě totiž navedla, vše vysvětlila a přesvědčila – a udělala dobře. Návštěva Splitu rozhodně stála za to.

Do přístavu přijíždíme v celkem hustém provozu (a to nechci ani domýšlet, jak to tu vypadá v sezóně). Pavla radila: „Zaparkuj u nádraží“. Já byl na místě chytřejší, takže si následně dávám ještě jedno kolečko po městě a světe div se – nakonec parkuju u nádraží. Kontrolujeme časy lodí na Hvar a kde koupit lístky (to se bude hodit zítra) a míříme k moři na malou městskou pláž Bačvice. Odtud pokračujeme na promenádu Riva - živé srdce města. Místní ji přezdívají „obývák města“. Je lemovaná palmami a tvoří ji velkoformátové betonové dlaždice v odstínech bílé a šedé, evokující mořskou hladinu. Po stranách najdete řadu kaváren, restaurací a barů s výhledem na přístav, obchody se suvenýry a místa k posezení pod širým nebem. Celá promenáda odráží středomořský styl života a pohodu, která ke Splitu neodmyslitelně patří.

Volíme model vycházka – oběd – památky. Po lehkém občerstvení se vydáváme podél moře a židovského hřbitova do parku Šuma Marjan. Park je udržovaný, stezka nabízí dechberoucí výhledy na moře. Jde vidět, že je hodně využíván místními – potkáváme rodiny s dětmi, cyklisty, běžce. Stezka nás přivádí k rozhledně Marjan (oficiálně Promatračnica DVD Marjan, tedy hláska dobrovolných hasičů). Bohužel kvůli počasí uzavřena. A to je škoda – je sice trochu chladněji a fouká, ale viditelnost je nádherná. Vracíme se zpátky přes vyhlídku s překrásným výhledem na město a scházíme dolů po schodech kolem ZOO zpět do centra. Tam si dáváme lehký oběd a vyrážíme na památky. Čeká nás Diokleciánův palác. A ten je… opravdu nádherný. Děti to samozřejmě moc nezajímá, takže je necháváme odpočívat na schodech centrálního náměstí (Peristyl), a s Luckou se jdeme podívat dál.

Procházíme tajemnými podzemními sklepy, navštěvujeme čtyři palácové brány (Zlatá, Stříbrná, Bronzová a Železná), Vestibul, úzké kamenné uličky plné kaváren, galerií a malých obchodů. Palác je živé místo - není to jen památka a historický unikát, ale i pulsující centrum současného Splitu, kde na každém kroku cítíš dotek dávné i současné Dalmácie.

Pokračujeme na místní tržnici Pazar, kupujeme olivový olej a Tomášek si pořizuje fotbalový míč. Pak nás čeká socha Řehoře Ninského, fotíme se u velikonoční výzdoby v parku Josipa Jurja Strossmayera a míříme na krásnou Marmontovu ulici. Tam si dáváme zmrzlinu – děti samozřejmě volí tu nejmodernější, dubajskou čokoládu – a pomalu se vracíme k autu. Den zakončujeme příjemnou večerní procházkou se psem ke starému vojenskému opevnění Movar. Odtud je nádherný výhled na moře u Punta Planky. Krásný závěr krásného dne.

Bílá sobota – výlet na Hvar

Lodní výlet jsme plánovali od začátku, jenže dubnová nabídka není zrovna bohatá. Naštěstí přišla další skvělá rada od sestřenice Pavly – přepravit se na Hvar trajektem i s autem. A opět se ukázalo, že když Pavla něco doporučí, má to hlavu a patu.

Na Hvaru jsme už byli dvakrát – jednou v Sućuraji, podruhé v Jelse. Tentokrát jsme se rozhodli prozkoumat západní část ostrova.

Začínáme možná trochu nečekaně – opět v Jelse. Ale máme k tomu dobrý důvod: nejlepší kavárna na světě. Gelateria RIVA. Jejich zmrzlinové poháry nemají konkurenci – ochutnali jsme je poprvé loni a od té doby máme jasno. Tady se prostě musí zastavit. Dáváme si sladkou pauzu s kávou a zmrzlinou a užíváme si klidné dopoledne.

Jelsa má své zvláštní kouzlo. Na první pohled obyčejné malé městečko na ostrově, ale člověk si hned všimne, že tu život běží i mimo sezónu. Otevřené obchody, restaurace, cukrárny, knihovna, hřiště, obecní dům… Všechno krásně opravené, čisté, udržované. Místní se o své město očividně starají s láskou.

Další zastávkou je Starigradská pláň – jedna ze sedmi chorvatských památek UNESCO. Jedná se o jedinečnou starověkou zemědělskou krajinu, založenou řeckými osadníky z ostrova Paros už ve 4. století př. n. l. Území o rozloze asi 6 x 2 km je rozdělené kamennými zídkami na přesně pravoúhlé parcely, z nichž každá měří přibližně 900 × 180 metrů. Půda se tu obdělává už víc než 2400 let – pěstuje se vinná réva, olivy, obilí…

Bohužel, dnes už se využívá jen malá část a turistická infrastruktura pokulhává. Pár informačních tabulí tu sice je, ale orientovat se bez znalostí není úplně snadné. Je to trochu nevyužitý potenciál. Dlouho se tedy nezdržujeme a pokračujeme dál do Stari Gradu.

Malebné městečko na konci dlouhé zátoky – ideální místo pro přístav. Tohle město musela být radost bránit. Všechno je pěkně opravené, úhledné a čisté, ale mimo sezónu působí trochu opuštěně. Pokračujeme proto dál, až do hlavního města ostrova.

Hvar. Jedno z nejkrásnějších míst, která jsem měl kdy možnost navštívit. Prohlídku začínáme výstupem na pevnost Fortica. Táta mi předchozí den psal, že z pevnosti je „nejkrásnější výhled na světě“. Takhle silná slova si sice netroufnu použít, ale jedno je jisté – ten pohled bere za srdce. A navíc máme štěstí: pokladna je zavřená, vstup zdarma, takže kromě výhledu nás těší i ušetřených 32 eur.

Scházíme zpět dolů do města, touláme se kamennými uličkami, holky se dokonce zkouší koupat – neúspěšně. Duben je prostě duben, i když počasí připomíná léto z katalogu. Kupujeme něco k jídlu a pomalu se loučíme s ostrovem. Nestihli jsme se už podívat do maríny, čas se rozběhl rychleji než bychom čekali a musíme zpět na trajekt.    

Den zakončujeme, jak už je naším zvykem, večerní procházkou se psem na Punta Planku. Ten výhled se nikdy neomrzí.

Velikonoční neděle – výlet do Šibeniku

Návštěvu Šibeniku pojímáme zeširoka a den začínáme procházkou kolem kanálu svatého Antonína. Jde o malebný, úzký mořský průliv, který propojuje Šibenický záliv s otevřeným Jaderským mořem. Na délku má přes dva kilometry a v nejužších místech měří jen něco málo přes sto metrů. Celý kanál je součástí chráněné krajinné oblasti a řadí se k nejpůsobivějším přírodním scenériím v okolí.

Parkujeme u pláže svatého Jakuba a vyrážíme ke stejnojmenné pevnosti. Tato trojúhelníková stavba se nachází na malém poloostrově při vstupu do kanálu a v minulosti chránila město před nepřátelskými loděmi. Dnes je součástí benátského obranného systému, který je zapsán na seznamu UNESCO. Do samotné pevnosti se však nedostaneme – přístupná je pouze lodí ze Šibeniku, což nám logisticky nevyhovuje.

Pokračujeme tedy pěšky podél kanálu směrem k městu. Cesta vede borovicovým lesem, míjíme opuštěné pláže, tiché zátoky a krásné vyhlídky. Docházíme až na konec stezky (vyhlídka Šetnica), odkud se kocháme výhledy na město, moře a kanál. Zpátky k autu se vracíme vnitrozemím.

Samotný Šibenik – další z perel UNESCO – nás přivítal tichou, až téměř meditativní atmosférou. Možná za to mohla sváteční neděle, možná brzké jaro. Ať tak či tak, byli jsme ve městě téměř sami. Většina obchodů, kaváren i restaurací byla zavřená. Zmrzlinu jsme tak pořídili v jedné provozovně, kávu v druhé a obojí jsme konzumovali na zahrádce provozovny třetí. Prohlížíme si hlavní památky - katedrálu svatého Jakuba, městskou radnici i kostel svaté Barbory.

Město jako takové je velmi pěkné, čisté a upravené. Jenže zároveň máme pocit, že jsme už něco podobného někdy viděli. Pro návštěvníka, který prošel Benátky, Zadar nebo Trogir, tu může chybět moment překvapení. Město je opravdu krásné, ale možná až moc upravené a podle šablony – trochu mu chybí autentický šmrnc. Benátčané to opravdu „sekali jak Baťa cvičky“.

Na druhou stranu musím vyzdvihnout, že i mimo historické jádro je vše vzorně udržované. Veřejný prostor působí funkčně a vkusně, bez zbytečností. Ať už za to může systém, vkus nebo národní estetická intuice – výsledek funguje. Jen je tu možná drobná daň za všechnu tu uhlazenost: zážitky začínají být zaměnitelné – inflace dokonalosti.

Večer zakončujeme jako tradičně – vycházkou se psem na Punta Planku.

Velikonoční pondělí – Primošten a cesta domů

Ráno s Tomem chytáme karabáče a podle velikonoční tradice „přepadáváme“ naše ještě spící holky. Vykoledováváme si vajíčka a čokoládu, a pak se pomalu začínáme připravovat na odjezd. Na zpáteční cestu jsme si naplánovali dvě zastávky. První z nich byla socha Panny Marie Loretské – další skvělý tip od sestřenice Pavly a zároveň další místo s dechberoucím výhledem. Monumentální památník se tyčí na vrcholu kopce Gaj nad městem Primošten. Byl slavnostně odhalen v roce 2017 a se svými 12,5 metry výšky (včetně podstavce 17,5 m) patří k největším mariánským sochám svého druhu na světě. Symbolizuje hlubokou mariánskou úctu a připomíná historické pouto mezi chorvatským Primoštenem a italským Loretem – známým poutním místem. Z vyhlídky se otevírá pohled na členité pobřeží, kde moře, ostrovy a pevnina vytvářejí scénu, která vás přiměje zadržet dech. Chorvatské členité pobřeží je prostě jedno z nejkrásnějších na světě.

Pod kopcem leží i unikátní vinice Bucavac, tvořená pečlivě vyskládanými kamennými zídkami. V nepříznivých podmínkách zde roste odrůda Babić, jejíž kořeny pronikají hluboko do kamenité půdy. Výnosy jsou sice malé, ale kvalita vína údajně vysoká. I tato vinice usiluje o zápis na seznam UNESCO.

Pokračujeme do samotného Primoštenu. Historické centrum nás vítá pohodovou atmosférou – kavárny plné lidí, na zápražích posedávají místní, ze všech stran sálá klid, slunce a dobrá nálada. Staré město plynule přechází ve dvě malebné pláže, které jen potvrzují dojem, že Primošten patří k nejpříjemnějším místům v celém Chorvatsku. Tady bychom si dokázali představit dovolenou.

Dáváme si poslední snídani – kávu a dort – a vyrážíme domů. Bohužel, Velikonoční pondělí způsobilo na cestách hustý provoz a dlouhé kolony, které nám značně prodloužily cestu domů.

Z původního plánu jsme nestihli všechno – úplně vypadla sportovnější část výletu. Tři naplánované ferraty – v kaňonu Čikola u NP Krka, ferrata Fortica v Omiši a výstup ve Světa Nedilja na Hvaru – zůstaly nezdolané.

Závěr

Jet na Velikonoce do Chorvatska byla skvělá volba. Počasí bylo ideální – ani zima, ani vedro. Žádné davy. Dalo se podniknout všechno, co v letních vedrech nebývá možné: výlety, procházky, toulání městy i po pobřeží. Moře už vonělo létem. Naše fenka Skvrnka si užila celou rodinu pohromadě víc než kdy jindy. A my jsme si užili něco jiného než jen klasické Chorvatsko v létě.

Souhrn

Termín: 16/04/2025 – 21/04/2025

Počet dní: 6

Navštívená místa: Ražanj, Rogoznica, Punta Planka, Split, Jelsa, Starigradská pláň, Stari Grad, Hvar, Kanál sv. Antonína, Šibenik, socha Panny Marie Loretské, Primošten

Celkové náklady pro 4 osoby:  25 500 Kč
Cesta: 7 750 Kč
Ubytování: 8 250 Kč (5 nocí)
Jídlo, výlety, suvenýry: 9 500 Kč

Ubytování: 

Villa Antoni (hodnocení 5/5)

Nejlepší zážitky: Punta Planka, Split, Gelateria RIVA (Jelsa), Hvar, socha Panny Marie Loretské, Primošten