Víkend v Kolíně nad Rýnem s výletem na Drachenfels
Inspirace pro krátkou cestu do Kolína nad Rýnem včetně okolních míst jako Drühl, Bonn či Dračí skála Drachenfels.
Cestopis z roku 2019 napsal David Eiselt
Drtivá většina mých cest začíná a vzniká díky zvýhodněným cenám ať už letenek či ubytování. A ani tentokrát tomu nebude jinak. Když se objevily zpáteční letenky na typicky obchodní lince z Prahy do německého Kolína nad Rýnem za krásných 1 360 Kč a k tomu ještě na ideální víkendový termín od pátečního odpoledne do nedělního večera, bylo už rozhodnuto.
Ani nevím proč, ale vždycky mě destinace Eurowings lákaly. Düsseldorf už mám za sebou, teď Kolín a příště to zakončím Hamburkem. Prostě města, která se krčí v cestovatelském žebříčku až někde na posledních pozicích. Tato neobjevená místa pro mě mají větší přidanou hodnotu než Paříž, Londýn, Řím...
Letenky už máme, teď to ubytování. Německo je drahá země a Kolín tomu jen dává za pravdu. Hotely se v nejbližším centru pohybují okolo 2 400 Kč za noc a na předměstí to není o moc lepší, nehledě na to, že při dvoudenním pobytu prostě mimo centrum města bydlet nechcete. Nakonec se poštěstí a s mírným příplatkem nacházím kvalitní čtyřhvězdičkový Pullman Cologne na pokraji historického centra s cenou 2 650 Kč za noc. Díky věrnostnímu programu Le Club ale ihned získávám zpět body v hodnotě 565 Kč.
Když už je to nejzásadnější zarezervováno, zbývá jen zjistit, co že to v tom Kolíně nad Rýnem budeme dělat... To se nakonec dozvídám až na letišti v Praze, neb k přípravě nebyl absolutně čas a tuzemské weby trpí informační prázdnotou.
Páteční odlet a večerní Kolín nad Rýnem
Auto parkuji v OC Šestka, kde při krátkém víkendovém pobytu snad nebude nikomu překážet. Po pozdním obědě se autobusem 191 přesouváme k Terminálu 2, kde se u přepážky odbavujeme. Eurowings je stále rozumným hybridem mezi lowcostem a klasickou aerolinkou, proto nečekejte šikanu v podobě mini zavazadel a rozsazování napříč letadlem. Na check–inu obdržíme sedadla v přední části letadla s většími rozestupy a možností volby sedadly do uličky či k okýnku. Okýnko prosím.
Při čekání na odlet otevírám laptop a vrhám se do víru anglicky psaných průvodců a tipů, co kde v Kolíně vidět. Není toho moc. Prakticky celý Kolín se skládá z katedrály a železničního mostu...
Dívám se tedy po výletech do okolí a přes nos mi cvrnkl krásný výlet směrem k zámku v městečku Brühl a následně skrze Bonn až do Königswitner, kde se nachází Dračí skála zvaná Drachenfels. Součástí skály je zřícenina hradu, zámek a nejstarší zubačka na území Německa Drachenfelsbahn. Pro dopravního nadšence naprosto ideální.
Zjišťuji i způsob cesty. Celý region Severní Porýní-Vestfálsko je velmi dobře organizovaný co se týče jízdenek i spojů. Königswinter leží v pásmu 4. Vzhledem k faktu, že v Kolíně přistaneme krátce po 19. hodině a sobotní výlet bychom chtěli v tomto čase taktéž ukončit, rozhodl jsem se pro nákup 24 hodinové jízdenky. Cena činí 27,10 EUR za lístek až pro 5 osob a pokryje nám celodenní sobotní ježdění včetně dnešního přesunu z letiště na hotel. Kdybychom k nákupu použili aplikaci dopravního podniku KVB–App, mohl být lístek ještě o 5 % levnější.
„Jízdenky v Kolíně kupujte skrze aplikaci KVB–App. Ušetříte 5 či 10 % podle typu jízdného.“
Vypadá to nakonec na skvělý výlet. K ideálnímu stavu chybí už jen hezké počasí. Nám hlásí ale časté přeháňky.
Na odletové tabuli začíná svítit Boarding, proto balíme počítače a přesouváme se k odletové bráně. Let je sotva zaplněn z poloviny, možná proto ty víkendové akční ceny. Po vzletu se nám odkryje to, co jedna polovina národa nesnáší a ta druhá z principu přehlíží. Lány smradlavé plodiny řepky olejné.
Řepka kam se podíváš
Krátký přelet na letiště Koeln–Bonn trvá něco okolo 1 hodiny, což je pro mě jedna ze dvou ideálních variant délek letu. Ta druhá začíná na hranici 8 hodin. Cokoliv mezi tím je pro mě spíše nepříjemné. Na kratších letech nedostanete najíst a na těch středně dlouhých se nestihnete prospat.
Přistáváme do lehce zamračeného počasí, které nám jen připomíná předpověď na celý víkend.
Vcelku snadno a rychle se vymotáváme z terminálu a míříme k vlakové stanici, kde si v automatu kupujeme zmíněnou celodenní jízdenku za 27 EUR. Vlak nám ujíždí před nosem, ale další přijede do 15 minut.
Vlakové nástupiště na letišti v Kolíně
Cesta vlakem do centra zabere taktéž 15 minut a při příjezdu na hlavní stanici se přejíždí přes jednu z dvou městských ikon železniční most Hohenzollernbrücke.
Měníme vlak za metro–tramvaj–vlakovou linku 16 a přejíždíme blíže k hotelu na stanici Appellhofplatz. V Kolíně a blízkém regionu mají zvláštní kombinaci vlakových souprav, které v samotném centru fungují jako metro, které když se postupně dostane na povrch tak představuje tramvaj a jakmile vyjede za hranice předměstí, těžko jej nazvete jinak, než vlakem.
Z Appellhofplatz to máme k hotelu asi 3 minuty chůze pěší zónou, která je v době našeho večerního příjezdu už liduprázdná. I přesto, že je stále světlo.
Liduprázdná Breite Str.
Ubytujeme se a v krásném pokoji s výhledem na Kölner Dom se jen v rychlosti otáčíme a míříme do večerního Kolína.
Pokoj v hotelu Pullman Cologne s výhledem na katedrálu
Po 20. hodině nám dělá celkem problém najít otevřený jakýkoliv krámek či rychlé občerstvení. Ulice jsou prázdné a tiché, ale přeci jen s blížícím se nábřežím se začínají objevovat lidé a s nimi i pár možností, kde se navečeřet. Lehkou a levnou večeři zvolíme v řetězci Subway po které si to už štrádujeme k samotnému Kölner Domu alias Kolínské katedrále. Stavba je to impozantní a dělá jméno gotickému slohu.
Kölner Dom
Odtud se pomalu suneme přes železniční most Hohenzollernbrücke, který je obsypaný zámečky lásky. Fotíme i vzdálený lunapark, který ale v době našeho příchodu už zhasíná a město tak neúprosně uléhá ke spánku. I pro nás je to pokyn se pomalu přemístit do hotelového pokoje a jít na kutě.
Pohled z levého břehu
V dáli lunapark
Pohled z pravého břehu
Sobotní celodenní výlet až na Dračí skálu
Zatímco včera jsme toho moc neviděli kvůli pozdnímu příletu, dnes si vše vynahradíme.
Ráno po vydatné snídani míříme zpět na zastávku Appellhofplatz, odkud nám prozatím metro linky 18 jede do městečka Brühl. Náš spoj však končí někde uprostřed naší cesty a vrhá nás do panujícího nečasu.
Předpověď počasí nelhala
Čekáme 10 minut na další osmnáctku, tentokrát už připomínající tramvaj a pokračujeme na stanici Brühl Mitte, kam dojíždíme za plného svitu slunce.
Skrze malebné náměstí jdeme uličkami k zámkům Augustusburg a Falkenlust vystavěných ve stylu rokoka. Obě budovy jsou součástí UNESCO. Procházíme místní zahradu a cestou míjíme několik skupinek svatebčanů a holek na rozlučce se svobodou, kteří využívají chvilek slunečného počasí ke skupinovým fotografiím.
Ačkoliv jsou místní zámky proslulé zejména svým interiérem a poschodím, dovnitř nezacházíme a míříme zpět na zastávku Mitte, odkud dále pokračujeme do Bonnu.
Náměstí v Drühl
Zámky Augustusburg a Falkenlust
Nádvoří zámků Augustusburg a Falkenlust
Metro–tramvaj–vlak linky 18
S příjezdem na hlavní železniční stanici v Bonnu se slunečné počasí vystřídá za průtrž mračen společně s kroupami. Čekáme čtvrt hodiny, než se mračna přeženou a vysvitne znovu slunce.
Mordor v Bonnu
Nikam nespěcháme, pomalu procházíme centrum a náměstí Münsterplatz, usedáme ke kávě a později také k obědu v jednom z místních bister. Město žije. Konají se trhy, předvolební debaty, exhibice bojových umění, ale i demonstrace. Když už si myslíme, že nám Bonn stačil, zamíříme na zastávku Universität/Markt odkud nám jede metro–tramvaj 66 do Königswinteru.
Pěší zóna v Bonnu
Münsterplatz
Zřejmě bývalá městská brána?
Exhibice aikida před sochou Beethovena
Oběd v Bonnu
Teď metro, později tramvaj
Zlatý hřeb dne se nezadržitelně blíží. Vystupujeme na nábřeží řeky Rýn a podél budovy podmořského světa kráčíme k jedné ze tří stanic zubačky Drachenfelsbahn.
Historická zubačka s cedulí „Pozor drak“
Místní ozubnicová dráha, tedy železnice na které je vůz poháněn ozubeným kolem, byla vystavena v roce 1883 a je nejstarší zubačkou na území Německa. V provozu je dodnes a slouží jako atrakce k cestě na Dračí skálu Drachenfels. Po jednokolejné trati urazí zubačka 1,5 kilometru s převýšením 220 metrů při stoupání 20 %.
„Drachenfelsbahn je nejstarší ozubnicovou železnicí na území Německa. Od roku 1883 jezdí na trase dlouhé 1,5 kilometru s převýšením 220 metrů.“
Zpáteční jízdné stojí 10 EUR a ten 5 minutový zážitek za to zcela jistě stojí. Cestou projíždíme i pod mostem na kterém lze vidět znovu výstražnou ceduli proti drakům.
Nástupiště
Interiér zubačky
Značka „Pozor drak“
Míříme vzhůru
Ovládací panel
Jsme na vrcholu
Cestou na kopec stavíme na prostřední zastávce u vily v zámeckém stylu Drachenburg, kterou navštívíme při cestě zpět. Na nejvyšším bodě kopce se nachází zřícenina hradu z 12. století, ale především se vám odtud naskytne nádherný výhled po celém regionu. V dáli jsou vidět i věže kolínské katedrály.
Najdi Kölner Dom
Zřícenina hradu z 12. století
Pohled směrem na Koblenz
Strávíme tu asi půl hodinku a jdeme čekat na zubačku, která jezdí v půlhodinovém intervalu. Vše vychází jak má a vůz přijíždí během pár minut.
Horní stanice Drachenfels
Zubačka společně se zříceninou
Jedna na památku
Jak jsem již nastínil, cestou dolů vystupujeme u zámecké vily Drachenburg z 19. století, kterou si zde nechal postavit baron Stephan von Sarter, ale nakonec se nikdy nenastěhoval. Vila je moc pěkná.
Ušetřete euro a kupte si vstupné společně s jízdenkou už na dolní stanici.
Drachenburg
Nádherné výhledy z vily
Upravená zahrádka
Interiér pokoje
Čajová místnost
Předzámčí
Tímto se nám den pomalu chýlí ke konci a časová platnost našeho lístku brzy nenávratně vyprší. Trávíme dlouhých 20 minut čekáním na tramvaj zpět do Bonnu, kde přesedáme na linku 16 a míříme vyhlídkovou jízdou podél Rýnu zpět do Kolína nad Rýnem. Celý přesun trvá okolo 1 a čtvrt hodiny, což nás dokonale připravuje na kutě.
Když vystupujeme na Appellhofplatz chytá nás mlsná. Včera jsme viděli krámek s churros, takovou tou smaženou ptákovinou, na kterou mám ovšem skvělé vzpomínky. Poprvé jsem churros ochutnal v Jižní Korei na tripu s Prokym, kde jsem se vlastně i seznámil s dalšími lidmi včetně Tonica, což jsem zjistil až po návratu domů.
Jedna nostalgická
K churros přidáváme bradwurst i currywurst a asi s tou nejpodivnější večeří se za deště přesouváme k našemu hotelu.
Teď se hezky usměju a pak se naperu
Víkend nám končí
Znaveni po včerejším dni nemáme dostatek sil na aktivnější zakončení dne, proto měníme snídani za brzký obědový brunch a trávíme necelou hodinku u snídaňového bufetu.
Poledne se nám pomalinku přehouplo, balíme a přesouváme se do hotelové restaurace využít welcome drink vouchery. Je sice denní doba, ale to mi nebrání ochutnat místní signature drink se základem v podání whisky. Bereme kufřík do ruky a skrze hlavní nádraží míříme na letiště.
Plánovaný odlet v 17:45 se po pravidelných 30 minutových intervalech nakonec opozdí až na odlet v 19:15, kdy už nasedáme do letadla Eurowings a míříme zpět domů, kde po hodině letu přistáváme při západu slunce.
Letíme domů na letu EW 772
Závěrem? Kolín nad Rýnem jako samotné město příliš neuchvátí, vyrazíte–li ale za hranice města do blízkého regionu na výlety, určitě víkendem v německém Porýní–Vestfálsku nemusíte pohrdat. Vypadnout od všedních starostí je přeci dobrou volbou kdykoliv a nezávisle na tom, kterým směrem směrovka právě míří.
Jak se ti cestopis líbil?
David Eiselt procestoval 49 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 12 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Fajn cestopis, příště vyrazte do Kolína na karneval, to to tam žije o dost víc ;) https://mywandertime.com/nemecko...v-nemecku/
Jinak je v Severním Porýní-Vestfálsku taky spoustu "funkční architektury" z dob velké těžařské slávy. A především je to oblast s největší koncentrací kvalitního německého fotbalu :D
BVB, Leverkusen, Schalke, Mönchengladbach, Düsseldorf... :) :) :)
Ty brďo, Dave, to je fakt nostalgie :) Navíc jsem zase dostal chuť na churros. Nejvyšší čas něco zopakovat!