Víkend v MAROKU s tchýní a 4 puberťáky

To vám byly zase jednou Vánoce a pod stromečkem to nejlepší, co může Ježíšek nadělit - letenky. V Maroku je (i v březnu) teplo, krásná příroda, zvířátka, vodopády, spousta výborného jídla, každý z nás si tu něco najde. Na Marrákeš a okolí máme jen 3 dny a tentokrát nás poletí 7. Půjčíme si (velké) auto a trochu se tu porozhlédneme.

Maroko, plným názvem Marocké království, leží na nejzazším severozápadě Afriky, má rozlohu 446000 km², 34 mil. obyvatel a hlavním městem je Rabat. Marrákeš je město ve vnitrozemí na úpatí Vysokého Atlasu, 4. největší město v zemi a zároveň jedno ze 4 královských měst Marockého království.

Příprava:

Letenky: prodloužený víkend 14.3.-17.3., přímý let z Prahy do Marrákeše (Ryanair).

Jídlo: Jídlo bude na této cestě docela zásadní, protože v Maroku musí všem chutnat (a já sním samozřejmě cokoliv). Puberťáci mají hlad pořád a je zajímavé, že i tchýně Irča potřebuje jíst častěji a víc než my. Někdy ani hlady nevydrží počkat s večeří u stolu na ostatní a už se cpe :) Říká, že za to nemůže, že má rychlý spalování. Tak snad se mi do 80 let taky zrychlí :) Tohle bude tedy můj první itinerář, který začnu od jídla! :) No a nejvíc jídla je v Marrákeši na náměstí Jemaa el-Fna, tak musíme bydlet poblíž, ale zase ne úplně blízko, ať se pokaždé aspoň projdeme.

Ubytování: Ubytování volím ještě hezčí než jindy, protože je nás 7 a musí se líbit všem. Pro každého pohodlnou postel, pro nás s Irčou trochu romantiky, pro kluky wifinu, pro holky bazének, taky aby byla v ceně pořádná snídaně a důležitá je blízkost náměstí (kvůli dalšímu jídlu). Nakonec na bookingu vybírám Riad Markaal s hodnocením 9,4, pěšky 1,5 km na náměstí, za 12000 Kč pro 7 lidí ve 3 pokojích na 3 noci se snídaní.

Itinerář: V itineráři polevuji, jak nejvíc to jde. Na mně nezáleží, hlavně aby byli spokojení všichni ostatní. Tedy tak jim to všem musí připadat. Do itineráře ale vždy propašuju nějaký ten vodopád a túru, na kterou se prostě "musí" a tak i já nakonec uvidím to, co chci a jim to ani nepřijde a ještě mě budou (rádi) poslouchat. Oni na výletech moc neprotestují, protože o místech, kam jedeme, většinou nic předem neví, prostě se spoléhají na mě, a to dělají napůl dobře, ale napůl tedy vůbec ne, protože já je zase tak úplně nešetřím. Klidně jim můžu říct, že nahoru se musí pěšky, protože lanovka nejede/je drahá/nebezpečná nebo že hezký je až ten poslední vodopád na kopci a ne ten první u silnice nebo že na úplném konci trailu je dobrá hospůdka, což někdy opravdu bývá :)

Den 1.

Na letišti vypadáme jako Hujerovic. Jednou nás na Ruzyni dokonce vítali: "Tak vy jste ten Modrý koník, už tady na vás čekáme a vy budete paní vedoucí!" To jako já :) Od té doby jsem občas "paní vedoucí" a všichni jsme "Modrý koník". Často naši početnou skupinu na letišti obdivují/litují, ale někdy to má i své výhody. Když se třeba puberťáci hádají, který z nich je blbější (a my to ignorujeme a sami jsme zvědaví na výsledek) nebo si okopávají nohy tak, že ránu dostane i cestující stojící 2 metry od nich. To se k nám pak blíží letištní personál a my už víme, co bude následovat: pustí nás dopředu do fronty na letenky nebo první do letadla a je od nás klid. A to je důkaz, že puberťáci jsou někdy horší než malé děti :) No a tchýně je v něčem stejná jako puberťáci. Občas taky brblá, že se jí někam nechce, taky má často hlad a až tohle bude číst, taky mě nepochválí :)

Na letišti v Marrákeši nás už čeká majitel ubytování Francouz Luca (žije v Maroku teprve 7 let) a odveze nás k sobě. (Jasně, že normálně bychom těch 6 km šli pěšky.) Procházíme s ním uličkami města přes rušné tržiště, všude to voní, a když asi podvacáté zahneme, ukazuje nám Luca svoje království. Bydlíme v tradičním marockém obydlí - riadu - s vnitřním otevřeným prostorem, kde je malý bazén, spousta místa k sezení na patrech i na střeše, barevné polštáře a koberce, orientální výzdoba. Na první pohled se do marocké architektury zamilujeme. Luca nám do malých skleniček nalévá silný a sladký mátový čaj. Puberťáci běhají po patrech riadu, objevují jeho zákoutí a křičí do otevřených chodeb: "Jéé, to je hezký!" , "Tady je to hustý!", "Mamí, pocém, to musíš vidět!" a já se spokojeně usmívám, popíjím horký marocký čaj a připisuji si první plusové body za ubytování :)

Cestou k riadu

Luca a my

Riad Markaal

Chvíli bloudíme, než se v riadu zorientujeme. Každý z našich 3 pokojů je jinde, ale kromě nás už tu nikdo není. Líbí se nám marocké lampičky i keramika, máme tu i 2 vířivky. Mám radost, že se aspoň 1 z puberťáků přátelí se sympatickým Lucem, než mi dojde, že se ho neptá na historii Maroka, ale chce heslo na wi-fi.

Riad Markaal

A heslo je ...

Jdeme prozkoumat Marrákeš a hlavně jeho světoznámé náměstí a orientální tržiště Jemaa el-Fna, které je prý hlavně po setmění plné úžasného a voňavého jídla.

Marocká kuchyně je typická používáním kuskusu, koření a olivového oleje, a také sušeného ovoce, zeleniny, citrónů, oliv a arganového oleje. Maso tu vaří hlavně hovězí, kozí, skopové a kuřecí. Národním jídlem je tajine (tažín) – směs různých druhů masa, rýže a zeleniny připravená pomalým dušením v hliněných nádobách.

Večeře na náměstí Jemaa el-Fna je opravdu zážitek. Atmosféra skvělá, jsou tu kejklíři, spousta krámků se suvenýry a ručními výrobky, všude hraje hudba, zpívá se tu, probíhají tu i vtipné soutěže (nejen) pro turisty a toho jídla! A ty vůně! Nemohli jsme si je ani představit, protože jsme je doteď neznali! Cítíme různé druhy masa, zeleninu a spoustu neznámého koření, do toho občas něco sladkého a nebo kyselého a máme chuť ochutnat úplně všechno! Hospůdek kolem nás jsou desítky a každý nás (dokonce i česky) láká právě do té své, která je nejlepší a nejlevnější. Když si konečně někam sedneme, hned nám přinesou 7x mátový čaj a celý personál nám zazpívá a zabubnuje :) Ochutnáváme různé druhy kebabu, jehněčí tajine se zeleninou a fíky, k tomu dostáváme marocké placky kessara, omáčky a olivy, vynechali jsme asi jen ten kuskus :) Po večeři vybírám z asi 35 očíslovaných stánků s fresh juice ten pravý. Je to těžké, konkurence je obrovská! Nakonec rozhodl ten nejhezčí a nejusměvavější prodavač, který mi podává 1 fresh zdarma a když jich dalších 6 koupíme, dává nám ještě jeden z papáji. Ví, že jsme tu první večer a že si nás tímhle získá až do konce pobytu a má pravdu. Stánek č.18 je odteď "náš".

V uličkách Marrákeše

Kuk

Jemaa el-Fna

Jemaa el-Fna :)

Zpívající personál

Den 2.

V útulných pokojích se nám spalo krásně, slunce svítí a my snídáme na terase na střeše riadu. Nepřekvapuje nás, že Irča je u snídaně první :) Máme placky, koláč, fíkový džem, sladkosti, marocký chleba, fresh džus, zeleninový salát, marockou kávu, mléko a samozřejmě mátový čaj.

Po vzoru CK zavádím každé ráno u snídaně informační hodiny. Všem ukážu mapu, povím jim, kam dnes pojedeme, co uvidíme, kde a kdy budeme jíst. Myslíte, že mě někdo vnímá? Puberťáci vybírají, co z toho nového k snídani jsou ochotni pozřít a Irču zajímá, jestli je toho dost pro všechny. A zbytek (každého!) dne se mě pak 6 lidí dokola ptá, kam teď jedeme, co tam bude, co si mají vzít s sebou, na sebe, jak je to daleko, jestli půjdeme do kopce, kdy budeme jíst a samozřejmě "kdy už tam budem?" Dřív jsem jim mapy tiskla, ale tchýně na to nevidí a puberťák se v mapě nevyzná. Připadám si jako ten chudák delegát na zájezdu s cestovkou. Ale jednou jsem ta "paní vedoucí", tak se podle toho musím chovat :)

Riad Markaal - jedno z posezení

Zvědavost vítězí :)

Lucova kočka

Irča je u snídaně první :)

Irča je i nejrychlejší :)

Luca nám zajistil velké a levné auto (50$ za 2 dny, žádná kauce) a dnes pojedeme do Ourika Valley. Ourika je řeka, která se nachází v údolí ve Vysokém Atlasu, asi 30 km od Marrákeše. Je to romantické místo s krásnými (a drahými) restauracemi. My jsme si ale nepřijeli sednout do jedné z nich, míříme do kopce k vodopádu a pak na vyhlídku. Irča si zatím dává nejdražší kafe v celém Maroku, ale za to na krásném romantickém místě na koberci u řeky.

Cesta z města

Ourika Valley

Tajine

Cesta k vodopádu

Vracíme se dolů k řece a tady všude hledáme Irču:

Ourika Valley

Zastavujeme se ve výrobně arganového oleje. Vytloukám s berberskými ženami plody argánie trnité pro arganový olej a kosmetiku. Nechce se mi věřit, že to ještě dnes dělají tímto primitivním způsobem, zřejmě je to jen další atrakce pro turisty. Neplatí se tu vstupné, ale je tu prakticky povinná návštěva předraženého obchodu s místní kosmetikou. Nakouknu sem ze slušnosti, usměju se a odcházím. Zapomínám, že je tu s námi Irča a ta s prázdnou rozhodně neodejde. A jak jsme si s Irčou v mnohém podobné, v jednom se zásadně lišíme: Irča celý život miluje nakupování a já ho nesnáším. Shopping je pro mě ztráta času, nutné zlo, nejradši bych měla jen 1 boty, 1 triko a žádnou kabelku. Venku je vedro a my čekáme, až si Irča něco/cokoliv vybere a v tomto případě trpím stejně jako puberťáci. A konečně vychází Irča s taštičkou a usmívá se :)

Arganový olej patří k nejluxusnějším olejům na světě. Tajemství jeho unikátních vlastností se skrývá v přípravě za studena. Je bohatý na antioxidanty, vitamín E, vitamín P a provitamín A, omega 3 a 6 esenciální mastné kyseliny. Efektivně bojuje proti stárnutí, regeneruje, hydratuje, vyživuje, omlazuje a zklidňuje kůži, vlasy, nehty, prostě všechno!

Na horách je ještě sníh

V pohoří Velkého Atlasu

Suvenýry u silnice

Moc to nejde

Argánie trnitá

Odpoledne procházíme uličky Marrákeše a večeříme zase na náměstí Jemaa el-Fna. Prodavač ze stánku č.18 na nás zdálky mává :)

Za rohem bydlíme

Marrákeš tržiště

Mňam :)

Uličky Marrákeše

Siesta

Den 3.

Luca nám připravuje každý den jinou, velikou snídani. Po ní se dnes vypravíme k vodopádům Ouzoud.

Kobylky :)

Ranní koupel

Zezadu jsou hezčí

Cestou

Jsme na vyhlídce na největší a nejhezčí vodopády v Maroku Cascades d'Ouzoud. "Olivové vodopády" jsou vysoké 100 m.

My a Cascades d'Ouzoud

Tam dolů půjdeme!

Dole to žije :)

Víme, že cesta dolů k vodopádům vede kolem opic. Žije zde makak magot - jediný bezocasý makak na světě a jediný druh makaka žijícího mimo Asii. Bohužel je kriticky ohrožený, na světě jich je posledních 6000, z toho 5000 v Maroku. Tito makakové jsou hodní, neotravují a nekradou!, nechají se nakrmit i pohladit.

Makak magot

Dolů k vodopádu Ouzoud vede spousta strmých schodů. Protestuje kupodivu pouze Irča: "To já dolů nepůjdu, to je moc vysoko, moc schodů, to pak nahoru nevyjdu, to byste mě museli vynést, já tady počkám, já si tady dám kafe, já už vodopádů viděla, jenom mě tu nechte..." Já: "Jak chceš, ale budeš toho litovat." Irča: "Vážně nepůjdu, to je blbý, já nechci zdržovat, já klidně počkám tady, tady budou mít dobrý kafe... " Já: "Jak chceš, ale budeš toho litovat." Irča: "Já fakt nevím, já chodím pomalu... " A pomalu si to s námi míří i k prudkým schodům dolů do údolí: "Tak já půjdu, ale jenom kousek, abych vás nezdržovala, jenom se podívám, jak je to dlouhý..." A jde s námi podle mého očekávání až dolů a večer výlet zhodnotí: "Teda to bylo krásný, to jsem ráda, že jsem s váma šla, to já bych toho do smrti litovala, kdybych to neviděla."

Cestu dolů si užíváme, schody jsou sice nekonečné, ale okolí je nádherné a dole pak přírodní jezírka, hukot vodopádu, napůl rozpadlé dřevěné lávky a můstky i malá kavárnička pro Irču. Voda je tu ledová, ale ti nejotužilejší z nás se u vodopádů (v březnu!) vykoupali (já ne!). Irču konečně pouštíme na kafe a my pokračujeme na krátký trail olivovými háji k jiným, menším vodopádům.

Ještě nejsme dole

A jsme dole! Všichni!

Můstek v údolí

Přírodní jezírka

Trail k malým vodopádům

Krátký trail

Odpoledne vracíme auto a Luca nám zařídil ještě výlet na velbloudy, několik z nás na nich bude sedět poprvé.

Camelus dromedarius (velbloud jednohrbý) měří až 2 m a váží až 600 kg. Samice je březí asi 400 dní a rodí 1 mládě. Ke stádu se oba připojí hned, jak je mládě samo schopné pohybu, což je za 1 den! Velbloud může během dlouhého období bez vody ztratit až 27% svojí hmotnosti. Tu pak dožene během 10 minut vypitím obrovského množství vody. Velbloudům rostou řasy ve 2 vrstvách, chrání jejich oči před pískem. V noci jim klesá tělesná teplota a během dne zase pomalu stoupá, nemusí se tedy potit, aby se ochladili.

Mláďata

Camelus dromedarius

Roztomilouš

Krmíme

Naše karavana se vydává do marocké pouště

Poslední odpoledne máme kliku! Konečně jsou na náměstí Jemaa el-Fna KOBRY! Jsou to kobry egyptské (Naja haje), právě tímto druhem se nechala uštknout královna Kleopatra. Hledám je tu od prvního dne a teď je vidím už zdálky a hned všechny směruji k nim. Irča mě prokoukne a odmítá: "Fuj, hadi! Tam já nejdu! To mě nebudete nutit, abych k nim šla!? Já mám z hadů fobii!" Já: "Ne, počkej tady na nás." Jdeme přímo k nim a už mi někdo dává hada za krk a čeká, že budu pištět, jenže já jsem nadšená, miluju hady, tak jich dostávám víc a můžu si s nimi chvilku hrát, jen ty kobry mi půjčit nechtějí :( Hadi jsou skvělí, předáváme si je a hladíme, žádný puberťák nechce vypadat, že by snad měl z hadů strach, navíc fobii z hadů už tu 1x máme a nic lepšího už nikdo z nich nevymyslí. Rovnám puberťáky a hady na fotku, Irča nás pozoruje z povzdálí, zbystří a volá: "Jo vy se budete všichni fotit? S těma hadama, jo? Tak to já bych taky chtěla fotku s těma hadama!" Volám na ni: "Irčo, máš přece z hadů fobii!" Irča: "No, já ji na chvíli překonám." A tak jsou na fotce s hadama všichni, i ti, co z nich mají fobii :)

Náměstí Jemaa el-Fna

Kobry egyptské

Hadi a já

"Fotka s hadama"

Poslední večer v Marrákeši. Náměstí a poslední marocké dobroty, rozloučení ve stánku č.18 a rozloučení s Lucem.

Tržiště

Koření

Jemaa el-Fna

Poslední večeře

Závěr:

Povedený výlet do krásné a přívětivé země, spousta legrace, nádherná příroda, krásné bydlení a pohoda i díky starostlivému Lucovi. Celý "Modrý koník" spokojen :) A co se týká jídla: přes veškerou moji snahu nakonec jediná věc, která chutnala úplně všem, byla pomerančový fresh juice u stánku č.18 :)

Ubytování Riad Markaal: https://www.google.com/maps/plac...2F1tph32dk

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 6 x Velmi praktické!

📷 5 x Krásné fotky!

😂 8 x Rozesmál jsi mě!

📖 4 x To chci taky zažít!

❤️ 10 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala IvanaBl

Cestopis byl naposledy aktualizován 2023-04-11T17:15:26+02:00

IvanaBl procestovala 70 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 měsíci a napsala pro tebe 16 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

2 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Ala

před měs

Krása a vtipné jako obvykle. Já v naší rodině taky funguju jako pani vedoucí, většina výpravy prostě jde kam jim řeknu a často vůbec netuší, kde je a musejí se hlídat, aby se neztratili.

IvanaBl

před měs

Díky moc, Alo! To je přesné, máme to stejně :)